Yusuke
Yusuke si nutně musí hlavou přebírat všechna Rukiho slova. Když se nad tím pořádně zamyslí, ani se mu nediví, že takto reaguje. Pokud mu J cokoliv slíbil…Nejspíš hodně, když vidí jeho prsten, ale očividně si nedokáže plně uvědomit, co by to mělo znamenat. Tím by totiž měli sdílet úplně všechno a pokud jde o život jeho přítele…Nebyl bezpečný, ale Ruki vypadal odhodlaně a tak neviděl důvod, aby ho od všeho držel dál. Pokud ví, co J dělá a je s tím smířený, byl by ideální čas ho do všeho zasvětit a ne držet stranou, jak to právě udělal. Ne, vůbec se Rukimu nediví, že je tak kousavý, on to sice neuměl, ale rozhodně by se mu nelíbilo, kdyby s ním tak jednal. Je to trochu jako drahý šperk. Chcete ho chránit a tak zavřete někam do trezoru. Jenže Ru nebyl věc, ale živá bytost, která potřebovala žít a ne se schovávat, kdykoliv si J pomyslí, že je to příliš nebezpečné. Jeho dlouholetý známy by mu asi rozbil pusu, kdyby teď slyšel jenom část jeho myšlenek. Proto mu to nejspíš nikdy neřekne. Neplete se do jeho života v podstatě vůbec a nehodlá s tím začínat. Bylo to mezi nimi trochu jako nepsané pravidlo. Ani to jinak nešlo. Yusukeho minulost taky nebyla čistá, ale už několik let se podobným věcem vyhýbal. Měl svou síť klenotnictví a ta vydělávala víc, než slušně. Kde vzal kapitál…To už je teď vedlejší. Musel tehdy změnit hodně, zemi i lidi kolem sebe, ale zatím neměl ani nejmenší chuť toho litovat, právě naopak. Konečně si mohl užívat a dopřávat věci, které má. Ten adrenalin z nečistých věcí si nějak vynahradit musel, proto motorky, snowboard a podobné aktivity, které mu to dopřávaly. Ano, stačilo to a navíc nebyl jednou nohou ve vězení. Tedy pokud člověk napočítá rychlou jízdu a ta se přece nikdy nepočítá. Yu nevypadá úplně jistě, když vidí, jak se Ru tváří. Asi toho měl vážně hodně, neměl o tom vůbec začínat. Už už se nadechuje, aby se mu omluvil. Jistě, věděl, co předtím Ru dělal, znal ho a ano, nabídl mu to schválně, protože tušil, že by se mu to mohlo třeba líbit. Trochu ho přivést na jiné myšlenky. Malinko se mu uleví, když Ru řekne, že mu rozumí. "Je to trochu jako posedlost a když mám v hlavě nápad, je těžké k tomu hned nesednout a nevytvořit to." Začne rozhovor na toto téma. Zdá se, že to opravdu funguje. Zase by se nemohl víc mýlit. Ru přijde s úplně jinou teorií a jemu jdou málem rty od sebe. Jak ho tohle napadlo? J, aby něco podobného vymyslel? Ne, ten by nejradši, aby Ru seděl tady a nevytáhl paty z domu, dokud se neukáže. Krátce si povzdechne, protože by z toho sám mohl mít velké potíže, až se na to přijde, ale…Ne, nerozmyslel si to. Málem se neudrží a protočí očima v sloup.
"Vidíš ho vážně všude." Zkonstatuje, není o tom totiž vůbec pochyb.
"Ru-…" Zarazí se na vteřinu, protože mu chtěl říct chan. Tím by asi jen přilil do ohně a to nechce, chce ho trochu uklidnit a přivést do klidnějšího módu. Jenže netušil, že to bude až tak náročné. Stejně…Ho to podivně baví.
"Ru-san." Vybere si něco mnohem vhodnějšího a krátce a velmi opatrně mu položí na rameno. Chce vsadit na upřímnost a doufá, že to bude stačit.
"J mi nic neřekl. Ani by nechtěl, abys odešel z tohoto domu. Měl bys tu být v bezpečí, chce tě chránit a ne zkoušet." Pokusí se mu říct, jak to ve skutečnosti je.
"Já si ale myslím něco jiného a ne, nejsem jeho podřízený ani cokoliv jiného. Jen dlouholetý kamarád, o kterém nikdo neví, nic víc." Pokusí se mu vysvětlit, jak se věci mají.
"Ano, vím, kdo jsi byl a ano, proto jsem se tě zeptal, jestli by ses tam nechtěl stavit. Vydrží to klidně i den dva, než si tě J vyzvedne, ale napadlo mě, že bys to rád viděl, možná se do toho pustil se mnou. Věř mi, J mě asi zabije, pokud se mnou opravdu pojedeš." Trochu se pousměje, když se mu do hlasu promítne jakési pobavení. Nedělá, co by měl, ale to se u něj stávalo hodně často. Nedovolil by si Rukiho ohrozit, ale to neznamená, že tu budou sedět na zadku.
"Takže…" Ohlédne se přes rameno, než se podívá zase na něj s rozvernějším pousmáním a pozvedne obočí.
"Budeme koukat na seriály nebo si uděláme menší výlet?" Mrkne na něj, než sám sáhne po svém notebooku, jak kdyby vůbec nepochyboval, že pojedou.
"Svého čtyřnohého přítele vezmi klidně s sebou. Aspoň mu můžeme koupit něco dobrého. Se psem jsem bohužel nepočítal." V podstatě se mu omluví.
"Ale po cestě je centrum pro mazlíčky a klidně za vás utratím svůj měsíční rozpočet." Prohodí další pobavenou poznámku, i kdy to myslí vážně.
"Řekněme, že to můj účet snese a když mi pomůžeš, vlastně se mi to tisíckrát vrátí." Teď je to on, kdo si malinko rýpne a v černých očích zahraje další pobavení. Už nechce mluvit o J, podle něj to Rukiho jen zlobí. Sám přejde ke dveřím, aby mu je otevřel.
"Můžeme nebo sis to rozmyslel? J by nebyl rád." Zkusí to zahrát na trucovitou notu, to by se rukou mohlo líbit ještě víc.
Ruki
Není si úplně jistý, jestli by se ho to mělo dotknout nebo ne a malinko se stáhne. Asi je to pravda, ale J je poslední týdny jeho jediný svět. Tráví čas jenom s ním a s nikým jiným, tak to chtěl a pro to se přece rozhodl. Kromě toho Ruki zažil hodně hnusných věcí, dva únosy, strach, kvůli kterému má jisté problémy a to se na něm nejspíš podepsalo. Jak by ho mohl nevidět všude? O tom ale Yusuke zase tak moc neví a on o tom nemíní vyprávět. Bylo to dost soukromé i na to, aby to řekl přímo J. Ještě se k tomu neodhodlal, prostě se hrozně stydí. Postřehl to zaváhání, dovede si domyslet, jak mu chtěl říct, ale nakonec je rád, že to neudělal. To, že byl Ruki vyděšený a taky moc neměřil neznamenalo, že je nějaká zranitelná slečinka. Nebyl chlap o nic míň, než kdokoliv jiný, ve své mysli rozhodně. Podívá se na ruku na svém rameni, ale nesetřese ji. Nechá si vysvětlit, jak se věci podle Yusukeho mají a pak prostě sáhne do kapsy kalhot a najde krabičku s cigaretami. Zkušeně jednu vytáhne a rovnou si připálí bez ohledu na to, jestli smí nebo ne. Je to neurvalé, ale on ji hrozně potřebuje. Maličko si uklidní nervy a taky se za ni schová v pocitu, že je o něco víc cool. Prostě psychologický manévr, ale spíš pro sebe a svůj pocit. "Ty si myslíš něco jiného, vážně?" Zopakuje po něm, ale je to jen řečnická otázka. Najednou si tak nějak tykají… vlastně Yusuke mu asi tyká celou dobu a Ruki už se ani nepamatuje. Jo tam v hale mu vlastně řekl, aby si tykali… Pokuřuje a přemýšlí nad tím vším. Jak dojde na den dva, Rukimu málem vylezou oči z důlků, ale pořád se dívá do země a začne nervózně poklepávat nohou o podlahu. No tak do té doby se jistojistě zblázní. Myslel si, že J přijde každou chvíli. Yusuke by ho ani nemusel hecovat tak dlouho, protože jakmile vysloví nahlas, že se tohle J nebude líbit, je to to jediné, co chce Ruki udělat. Prostě něco po svém, navzdory Jovým plánům. Mohl by to být jenom Yusukeho promyšlený psychologický manévr, ale nebylo by to už trochu překombinované? Ne, tak to není. Zahoří mu v očích a podívá se Yusukemu pořádně do tváře.
"Vlastně mi dost vadí, že přijdu o pár oblíbených dílů." Dělá si legraci, ale co na lodi dělat jiného? A pak se zamračí skoro děsivě.
"On ti neřekl, že přijede taky Koron???" Jak mohl? Přitiskne tašku víc k sobě. Tak tohle je poslední kapka! Ruki nechce být nijak na obtíž, ale Koron by si takový měsíční rozpočet jistě zasloužil. Taky toho prožil hodně! Na tak malého pejska! Zatřese hlavou ve smyslu To snad není možné a odhodlaně vykročí ke dveřím. Nechá se Yusukem odvést k jeho autu. Už by ho to nemělo překvapovat, ale stejně se zarazí v půli kroku a chvíli na něj zírá s pootevřenou pusou. To tady všichni vydělávají miliardy nebo co? A jeho vlastní konto je v troskách… Nechá se usadit na místo spolujezdce, Korona si nechá na klíně a připoutá se. Cesta je vlastně velmi zajímavá, protože tady nezná vůbec nic a hodně věcí mu přijde celkem exotických. Nechává si od Yusukeho povídat, kde co je, kde co zažil a kam se chodí dobře pít, kde bydlí nějaký známý a kde je jaká památka a na místě jsou vlastně nečekaně brzy. Není dopravní špička. Auto zaparkuje na soukromém malém parkovišti vedle klenotnictví. Rukiho vlastně zarazí, že se všechno vytváří přímo tady. Většinou ta místa byla od prodejen oddělená, ale takhle bylo zase všechno při ruce a člověk platil jenom jedno zabezpečení. Hodnotí úplně všechno, od venkovní fasády po vývěsní štít, ale když vejde dovnitř, musí říct, že tohle nečekal. Celý prostor je silně rustikální, strop vypadá jako betonový a je to velký kontrast s tím, co je ve vitrínách. Žádná luxusní zlatá a bílá ani tepané stropy. Je to hodně svoje. Jeden to prostě nečeká. Je to takové… jak jen to popsat? Prostě malá nezávislá značka, ty si v podobné image většinou libovaly.
Yusuke
Na jeho řečnickou otázku se na něj jen krátce podívá a trochu zvedne koutky v příjemném pousmání. Nic víc neřekne. Neměl říkat ani svůj vlastní názor. Jovi by se to rozhodně nelíbilo, ale už se stalo. Víc to asi rozebírat nebude. Neujde mu Rukiho nervozita, když zmíní, jak dlouho by mohl být J pryč. Tohle byla vlastně ještě ta lepší varianta, protože mohly přijít komplikace a J se nemusel ukázat klidně měsíce nebo dva, pokud by ho pronásledovali a on se musel schovat, ale tím ho zatím děsit nebude. Ru se sice tváří, že se drží velmi dobře, nějaký vnitřní hlásek mu však napovídá, že by taky stačila jediná dobře mířená rána a mohl by se tu sesypat. Cigaretu nějak nekomentuje, je tu jeho host a on razí heslo, že si tu může dělat v podstatě cokoliv. Ještě by mu klidně připálil, kdyby k tomu měl příležitost."V moderní době…Věř mi, že nepřijdeš." Odpoví mu na ty seriály.
"Nějaký ten maraton ještě zvládnu." Dodá, aby bylo jasné, že se k tomu klidně můžou vrátit, jakmile se dostanou zpátky domů. Zarazí se, když dojde na Korona.
"Ru, musíš pochopit, že naše konverzace je dost omezená a jen v případě, kdy je to nezbytné. Navíc nemluvíme na přímo, nikdy. J spíš neměl možnost mi to jakkoliv sdělit. Kdyby nás někdo slyšel, i takový pejsek, co se vleze do tašky, je poznávací znamení, chápeš." Snaží se mu to vysvětlit. Tak to nejspíš totiž bylo a možná taky ne, ale zná J, sázel by spíš na tu první variantu. Konečně se pohnou a on za nimi zakóduje dům. Oba se vydají k jeho velmi drahému koníčku, který si tu jen tak stojí a vyhřívá se na slunci.
"Ano, hlavně kvůli tomu se snažím vydělat, co nejvíc. Dobrá motivace jen někdy nejvíc." Zavtipkuje, než mu pomůže nastoupit a zavře za ním dveře. Ne, nechtěl se podobným autem chlubit, ale rád si užívá pocit, že se s ním může svést. Ideální je odpoledne strávené na okruhu, na to si vždycky najde čas a nejen v autě. Snaží se Rukimu říct, co kde je, ale potřeboval by minimálně měsíc, aby všechno obsáhl. Počítá však s tím, že na některé věci bude ještě čas později. Před jeho klenotnictvím vystoupí jako první a znovu mu otevře dveře. Má přece tašku se psem, to by se mu špatně praktikovalo.
"Vím, že to není běžná praxe, ale přišlo mi to jako ideální řešení. Ze začátku to tak rozhodně bylo, nakonec se to uchytilo tak, že není důvod to měnit. Všechny mé obchody vypadají stejně, ale výsledku není problém upravit všechno přímo na místě podle přání klienta." Pustí se do vyprávění, když míří dovnitř. Není tam prázdno, pohybuje se tu několik zaměstnanců společně s dívkou, která obstarává kávu a občerstvení. Všichni Yusukeho i Rukiho pozdraví s vřelým výrazem. Zdá se, že se tu nemají vůbec špatně.
"Klidně se tu pořádně rozhlédni, jsem zvědavý na tvůj názor a..." Vyhlédne mu přes rameno ke dveřím, kde se objeví vysoký muž, s krátkými vlasy, očividně místní, jen ty modré oči sem moc nesedí. Na sobě má triko s krátkým rukávem a neprůstřelnou vestu. V ruce svírá velký kufr, který má připoutaný k levé ruce.
"Lucasi, neměl jsi už být doma?" Osloví ho a hned se zeptá. Muž pomalu přijde k němu s trochu frajerským úsměvem, který se hodí k jeho postavě i tetováním.
"Letadlo mělo zpoždění, čekal jsem tam, jak…" Ozve se hluboký, trochu chraplavý hlas a zarazí se, když stočí oči na Rukiho.
"Vidím, že tu máš klienta, nebudu rušit, uvidíme se za chvíli, stejně to ještě bude trvat." Ujistí Yusukeho, že zatím nepospíchá.
"To není klient." Opraví ho Yu. V ten samý okamžik se muži proti nim zablýskne v očích.
"Je to můj velmi dobrý přítel a požádal jsem ho o pomoc s novou kolekcí." Dovysvětlí mu Yu konverzačním tónem hlasu a ne, vůbec se mu nelíbí výraz, jaký se v Lucasově tváři promítne. Zná ho dlouho, teď přijde poznámka, kterou by rozhodně říct neměl.
"Jistě, chápu." Přijde jako první a Yu by si skoro oddechl, ale tím to nekončí.
"Je to přesně tvůj typ." Přijde to jako rána z děla a Yu jen protočí očima s tichým uchechtnutím.
"Ano, přesně toho jsem se bál, jakmile otevřeš pusu."Dojde i na jeho komentář, to už se Lucas pohne k Rukimu a podává mu ruku.
"Lucas, jméno mé. Těší mě." Zazubí se široce. Jeho stisk je pevný, ale ten kufřík taky nevpadá, že váží kilo.
"Je to skvělý člověk, rozhodně s ním je veškerý materiál v bezpečí, ale na večírky ho zvát nechceš, rozhodně ne, pokud nechceš zbořit půl sálu nebo aby se ostatní dozvěděli, co vědět rozhodně nepotřebují." Yu nevypadá vůbec naštvaně, zdá se, že pořád jede na vlně vtipkování.
"No dovol. Nikdy sis v baru nestěžoval." Prohodí Lucas dobrácky.
"V baru ne, ale při posledním představování nové kolekce se sponzor moc netvářil, když jsi o půlnoci přemluvil jeho syna, aby tančil na stole a sám mu strkal peníze za kalhoty." Lucas se tváří skoro až dotčeně.
"Líbilo se mu to." Rozhodí jednou rukou a podívá se na Rukiho.
"Yu s ním chtěl jít na rande, proto to vytahuje." Vysvětlí to rukou bez váhání a je jen těžko říct, jestli je to pravda.
"Nemáš náhodou práci vzadu?" Ozve se Yu se snahou ho vypakovat a sleduje, jak se Lucas rozesměje a pak sjede Rukiho pomalu pohledem.
"Vlastně ti byl dost podobný." To už ho Yu bere za rameno a otáčí zády k nim.
"Ještě chvíli a říkám ti, že žádné prémie nedostaneš." Vyhrožuje mu pobaveně, ale byl by radši, kdyby už tu nebyl.
Ruki
Po cestě musel Ruki přemýšlet o tom, co mu Yusuke řekl ohledně Korona. Rozhodně se tomu nedalo upřít, že to mělo hlavu a patu a on v nitru cítil, že mu alespoň tuhle část odpouští, ale nahlas to neřekl. +Měl bys svému příteli poděkovat.+ Vede s J dál hádku uvnitř svojí hlavy, protože díky Yusukemu J přišel o jeden menší škraloup. Jenže ta ropná skvrna na hladině Rukiho oceánu byla i tak dost velká. Když společně vejdou do klenotnictví, Ruki se zadívá na Yusukeho profil. Chvíli uvažuje, jestli mu snad vidí do hlavy nebo je jenom zvyklý, že lidé komentují stejné věci. On nahlas ještě neřekl ani slovo a už se mu dostává patřičných vysvětlení. Všechny jeho obchody? Takže když říkal, že teprve začíná, asi to nebyla tak docela pravda, protože jen málokdo si mohl dovolit celou síť. I dva mohly být problém, ale Yusuke použil množné číslo. Asi je to logické, když jeden ví, co všechno vlastní. Mělo ho to napadnout, že jen tak povídá, aby nepůsobil neskromně a pravda bude někde malinko jinde. A k tomu ty nadstandardní služby, zaměstnanci, dokonce slečna na kávičku… Yusuke prostě docela dost mlžil. Pokývá hlavou a s rukama zaraženýma do kapes vykročí k první vitrínce. Dovede se tvářit naprosto profesionálně netečně, spíš jako nějaká komise nebo audit a zrovna tenhle obličej teď má, když se dívá na zboží. Teprve po chvíli si laskavě stáhne sluneční brýle, aby nezkreslovaly barvy. Ohlédne se, když Yusuke na někoho promluví. Docela se lekne, protože vidí vestu i kufřík a za poslední dny má z podobných typů noční můry. Naskakují mu vzpomínky na oba únosy. Ten chlap je navíc jako hora a k tomu modroočko a Ruki si vedle něj připadá příliš… drobně. Zamračí se, zamumlá nějaký pozdrav a vrátí se ke šperkům. Slečna se ho ptá, jestli chce něco vyndat, ale zatím udělá odmítavé gesto a posune se zase dál. Uši ale natahuje k těm dvěma. Jaké letadlo? A kde čekal? Proč to nedořekl? A kdy začal být Ruki tak paranoidně podezřívavý? Když se doslechne, jak dobrým přítelem Yusukeho se najednou stal, znovu se otočí a konečně se usměje. S rukama zaraženýma do kapes na zadku zamíří k Lucasovi a podá mu ruku, o kterou vzápětí málem přijde. Proč mu Yusuke lže? Ruki to samozřejmě bude hrát s ním, ale je tedy Lucas nebezpečný? Hlavně, ať se ho na nic neptá nebo se ukáže, že o Yusukem nic neví. A pak dojde na to, že Ruki je Yusukeho typ. Rukiho stojí naprosto všechno, aby se na Yusukeho nepodíval a tím se jakkoliv neusvědčil. Naštěstí ho J už stačil něco naučit. Yusuke začne tvrdit, že Lucas je skvělý člověk, ale Ruki mu ještě pořád nevěří. Jenom se pořád stejně společensky usmívá. A jak to vypadá, Yusuke není jediný, kdo je na kluky. Takže tenhle Lucas taky? Ani jednoho by na to netipoval. "Neměl by přede mnou podobné věci spíš tajit? Co si teď pomyslím?" Řekne Ruki konečně taky něco a vrátí ruce do kapes na zadku, čímž si nadzvedává cípy saka. Nemá pod ním žádnou zbraň, tak co. Rukiho obočí jde hodně vysoko, když se dozví taky fakt, že má snad dvojníka nebo co a jakmile je Lucas zády, konečně se na Yusukeho podívá právě těma očima, které říkají, že tohle z něj vypáčí, i kdyby nechtěl. To byly nějaké fórky nebo to byla doopravdy pravda? J o tom nejspíš netušil jinak by snad nechal Rukiho raději potřetí unést, než aby ho poslal sem. To si Ruki alespoň myslí.
"Bohužel se mnou není moc k vydržení, to proto mezi námi nic není." Řekne Ruki Lucaosvým zádům, protože se podle téhle hry přece nezná s Yusukem jenom chvíli. Zároveň to ale vyznělo, že problém je on a ne odmítání nebo to, že se mu Yu nelíbí. Jakmile mu to dojde, otočí se na patě a míří k vitrínám. Najednou potřebuje vyndat asi třicet kousků najednou.
Yusuke
Yu celou dobu po očku pozoroval Rukiho a snažil se odhadnout, jak se mu tu líbí. Připouští si, že mu na tom hodně záleží a doufá, že se mu jeho věci budou líbit. Jeho pozornost ale zatím dost rozptyluje Lucas. Měl tušit, že dojde na věci, které by nikomu neříkal, ale není to asi nic, co by neměl Ruki vědět. Tedy skoro nic. Ta poslední poznámky málem Yusukeho donutí, aby Lucase kopl do patřičný míst. Poslední, co potřeboval je, aby se Ru cítil nějak nepatřičně. J by ho zabil, kdyby se něco podobného dozvěděl. Už jen fakt, že si to někdo dovolil prohodit. Na to ho zná příliš dobře. Lucas ještě přeostří na Rukiho a trhne rameny."Jenom to nejlepší. O lepšího chlapa nezavadíš, rozhodně s ním není nuda a když se na tebe někdo zle podívá, rozhodně mu umí dát ránu. Už jsem to zažil." Lucas chvíli vypadá jako prvotřídní dohazovačka a Yu už se nadechuje, aby mu něco řekl.
"Myslím, že je nejlepší čas, aby sis šel po své práci." Vyhodí ho ne moc zdvořile, ale dostane se mu jen krátkého zasmání.
"No jo, vždyť já už jdu." Znovu se podívá na Rukiho.
"Ale nemysli si, že mě praštil jen tak, chodíme spolu do ringu." Uvede to na pravou míru. Pak se mírně zamračí, když dojde na to, že s Rukim není k vydržení. To už na něj kouká i Yu, protože to znělo…hodně zvláštně.
"Tak o tom silně pochybuju, on vyjde naprosto s každým. To si nejspíš myslíš jen ty." Prohodí ještě přes rameno, než se s nimi mávnutím rukou rozloučí.
"Ještě se uvidíme." Ujistí je oba a to už je Yu zralý tak na panáka do půllitru.
"Výborně, společenskou sebevraždu mám za sebou. Asi úspěšně, vzhledem k tomu, co na mě všechno práskl." Pousměje se trochu nervózně, než si prohrábne dlaní vlasy. Pomalu stočí svůj pohled na Rukiho, který už je úplně někde jinde. Krátce si povzdechne a vydá se za ním. Od prodavače si vezme klíče od vitrín a pošle ho pryč.
"Promiň, nepočítal jsem s tím, že tu bude. Věřím mu, ale nebylo by nejlepší, kdyby věděl, kdo opravdu jsi." Řekne mu tiše, teď si to může dovolit, kolem nich nikdo není.
"Udělal jsem velkou chybu, když jsme se nedohodli, jaké doklady máš teď." Přizná, že tohle opravdu nedomyslel. Nepochybuje o tom, že ho J vybavil dostatečně.
"Co se ti líbí? Jestli teda vůbec něco." Zeptá se ho a zatím se nevrací k tématu, které nakousl jeho prostořeký přítel.
"Tohle je předposlední kolekce, vyšla asi před čtvrt rokem. Nemělo to špatné hodnocení, ale stejně mám pořád pocit, že tomu něco chybělo." Prozradí mu trochu, než sáhne po náramku a podá mu ho do rukou.
"Pořád hledám něco…Nového, jiného a přitom ne nic přehnaného, co by se nehodilo ven." Narazí na fakt, že nehodlá dělat extrémní kousky, které si na sebe někdo vezme maximálně tak na molo a pak jsou vlastně nepoužitelné. Chvíli pozoruje šperk v Rukiho rukách, ale stejně pořád dokonale převrací jeho slova.
"A co přesně na tobě není k vydržení? Mohl jsi říct, že někoho máš." Ne, to prostě nešlo jen tak přejít. Opře se kousek do vitríny ramenem. V očích se mu blýskne a pozoruje Rukiho tvář, aby zachytil každý pocit, který se mu v ní promítne.
"Já jen, abych věděl, proč tě vlastně odmítám." Svede to všechno na jejich malou hru a opravdu se snaží, aby se nad tím neusmíval. Jde to špatně.
"Zatím jsem si nevšiml ničeho, co by mě k tomu mělo donutit, nerad bych, aby to nebylo věrohodné." Tak a teď už by vážně měl začít brzdit, protože to zní…Ne, přece s ním vůbec neflirtuje, to by si nedovolil. Dojde mu, že by toho měl okamžitě nechat, narovná se a krátce pohledem těkne ke dveřím vzadu.
"Můžeme se jít mrknout na to, proč jsme vlastně tady. Všechny poklady, návrhy na reklamu i seznam materiálů mám vedle v kanceláři." Kývne hlavou k místům, kam se před chvílí díval.
"Jestli sis to po tom všem nerozmyslel?" Zeptá se radši, protože tohle nebyla situace, do které by ho chtěl dostat. Možná chtěl, jenže Ru má J, na podobné věci by neměl ani pomyslet.
Žádné komentáře:
Okomentovat