Ruki x J x Yusuke - Jestli mě potřetí unesou, zastřelím tě sám. - část 5.

(Yusukeho živnost)

Yusuke, J

Yu jen krátce shlédne na malého pejska. Asi už si dokáže dost dobře domyslet, kde se tu vzal a kdo ho na loď přivedl. Krátce se podívá stranou, když dojde na připomínku toho, který tu není. +A tobě taky.+ Nedokáže ovládnout své myšlenky, aby mu nepřipomínaly daný fakt. Jenže…Nemusel by jim chybět, kdyby to opravdu chtěl. Ne, podle něj to vážně není fér vůči oběma. Začíná mu být v očích vidět jasný nesouhlas nad tím, co musí prožívat. Přistihne se, že na nic jiného myslet nedokáže. Neposlouchá se mu to lehce, jakmile Ru začne vykládat, že si Koron na něco navykl. Zdá se, že to není jenom o psovi, který bez něj nedokáže fungovat. Jenže ten taky neví, jaké by mohl mít možnosti, stejně jako je podle něj odsouvá Ru.

"Stačilo by mu jen dát jiné, možná lepší." Není schopný podobné věty v sobě udržet. Snaží se pracovat, přemlouvá se, aby do toho dál nerýpal a nechal to tak, jak to je. Neměl by se do toho vůbec plést, nikdy to nedělal, ale teď to nedokáže ovládnout. Lucas měl pravdu, Ru se mu líbí a neskutečně ho štve, že nemůže žít normální život. Ne o to nejde, jde o to, že ho J svým způsobem život nenechává žít vůbec. Copak to nevidí, jak ho ničí? Nikdy nebyl impulsivní, ale teď se v něm zvedá vlna nepopsatelného vzteku. Jeho přítel, který je momentálně nezvěstný, si to možná neuvědomuje, ale copak může takto ničit někoho dalšího? Zatím se k tomu víc nevyjádří, jen se snaží vrátit k práci, aby se zaměstnal a neřekl něco, co by neměl. Už tak toho bylo příliš.

"Nikdo by si neměl brát něco, co je tvoje." Stojí si paličatě na svém a Rukiho podpis uvnitř šperku rozhodně nechá. Začíná přemýšlet nad tím, že tu kolekci celou přejmenuje. Třeba tím Rukiho konečně zlomí, aby se začal na věc dívat úplně jinak. Jako svobodný člověk, ne jako vězeň. Vyslechne si jeho vyprávění, i když se u toho dívá do tabletu a tváří se, že ho vnímá jen částečně, opak je však pravdou. Až když dojde na oběť, už to nevydrží.

"To jsi, copak to nevidíš? Ale ne jen při únosu, jsi celou tu dobu. Byl jsi vyděšený, každý by byl a teď tě to stojí nervy, když tě nechal samotného. Nedochází ti, že myslí jen na sebe? Copak by to mohlo být jinak, když tě poslal pryč, aniž by ti cokoliv vysvětlil. Neměl by toho někdo, na kom mu opravdu záleží vědět víc, než já?" Trefí se do faktů, které ví.

"Dal jsi mu celý život a on ti nedal ani informace o tom, kde bude a kde budeš ty. Co to je kruci za vztah?" Je zná, že už je naštvaný, ale není to nic smyslů zbavené, jen je vidět, jak zatíná čelist.

"Opravdu všechno?" Ne, teď už nedokáže pracovat. Odloží pero a podívá se na Rukiho profil. 

"Víš, kdo byl? Proč dělá to, co dělá? Kolik lidí má na svědomí? Byli jste v nebezpečí oba a co udělal? Poslal tě samotného na druhý konec světa, aniž by ti cokoliv vysvětlil a neříkej mi, že na to neměl čas." Narovná se a udělá několik kroků po místnosti, než se k němu otočí. Několikrát se nadechne a pak zase krátce vydechne, než mu ukáže kde dveřím za jeho zády. Je vidět, že se ještě pořád neuklidnil, ale když vidí Rukiho, jak se třese, vztek je zpátky. Pokud mu na něm záleží, neměl by chtít, aby se tohle nedělo? S takovou spíš Ru skončí na psychiatrii. Chvíli to vypadá, že ho nechá jen tak projít, ale nakonec se neovládne, vezme ho na zápěstí, když kolem něj prochází a přitáhne ho k sobě, aby ho mohl nenásilně uvěznit ve svém náručí.

"Nemáš pocit, že si zasloužíš něco mnohem víc? Ru-chan, zůstaň tu se mnou. Můžu ti dát život, kdy se nebudeš muset ohlížet přes rameno a jít kam jen chceš. Nevrátím ti tvé jméno, ale můžu ti dát nové, se kterým budeš moci žit. Svobodně žít." Šeptá naléhavě, aniž by ho přestal tisknout k sobě.

"Můžeš se klidně vrátit ke své práci, udělat si mnohem větší jméno. Bude mi ctí ti v tom pomoct. Lucas měl pravdu, líbíš se mi. Nikdy jsem neměl potřebu se do ničeho míchat, ale teď to prostě nejde nechat jenom tak být. Měl bys vědět, že pořád máš možnost žít bez všeho toho strachu." Naléhá na něj s mírně nakrčeným obočím.

"Dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat. Stačí jen jediné slovo a..." Už to nevydrží, prostě se skloní, aby ho mohl políbit a ukázat mu, že to myslí opravdu vážně. V ten samý okamžik se dveře otevřou a dovnitř nakráčí J. jeho výraz se ve vteřině změní, když vidí, co se tu děje. Prudce za sebou dveře zabouchne.

"Dej z něj okamžitě ty pracky dolů." Zavrčí na něj, vytrhne mu Rukiho z náruče, pošle ho ne moc prudce stranou a pak Yu dostane jednu dobře mířenou ránu.

"Co si sakra myslíš, že děláš?" Nepočká ani, než se narovná, vezme ho pod krkem, donutí ho zacouvat až ke stěně, ke které ho přirazí a zpoza kožené bundy vytáhne zbraň, kterou mu přitiskne zespodu brady.

"Řekni mi jeden jediný důvod, proč bych to neměl udělat." Vrčí na něj dál vztekle a je mu úplně jedno, že jsou uprostřed jeho obchodu. Yu sebou několikrát trhne, aby se vysvobodil, ale je to marné. Zbraň pod bradou ho donutí se ani nepohnout. Yu se mu podívá do očí, krátce těkne k těm Rukiho. Pak je vrátí k J, jeho výraz je v podstatě klidný, ale odhodlaný. Jazykem si setře krev z koutku.

"Jeho svoboda. Ty víš, že tohle mu dát nemůžeš." Odtuší Yu bez váhání, i když je dost možné, že v další vteřině dostane kulku do hlavy.

Ruki

Možná lepší? Co chce zase tímhle Yusuke říct? Ruki se přistihne, že na něj zírá v čím dál delších intervalech a s pusou stále více dokořán a čím víc toho Yusuke řekne, tím méně je schopný se mu bránit. Rezignovaně rozhodí rukama, když si Yu dál trvá na tom, že Rukiho podpis bude na kolekci. Ať to tam vyšije klidně ve zlatě, jaký má smysl se s ním hádat? Nikdy si nemyslel, že bude někdo paličatější, než on a ono se to děje. A pak Yusuke z ničeho nic vzplane. Ruki vstane a udělá krok dozadu, málem se přerazí o nohu od židle a přitiskne Korona víc k sobě. Yusukeho osobnost je jako činná sopka. Vypadá klidná, vyrovnaná, ani staletí jí nerozhodí, ale jakmile to bouchne, lítá láva, magma, kamenní a prach a pohltí všechno okolo. Země se chvěje, vyvrací stromy z kořenů a zvedá vlny v moři. Takovou vášeň Ruki snad ještě neviděl a to si myslel, že jí má J až dost. J byl ale proti němu vlastně stoik. Měl nad věcmi dozajista větší nadhled. Uměl vybuchnout a pak bylo zle, ale zároveň ho nerozházelo jen tak něco. Ruki si myslel, že Yusukeho mnohem víc zaskočí, co mu vyprávěl. O tom svém únosu a tak, ale jeho žere něco úplně jiného. A pak se Ruki zamračí a nastoupí sebeobrana. 

"To tedy ne! Měl jsem možnost odejít, poslouchal jsi vůbec? Mohl jsem se sebrat a žít jinak, dal mi tu šanci!" Křičí na něj a dívka s kávou nejspíš nepřijde nikdy. Nadechne se a našpulí rty. Moc rád by mu oponoval, že pro to má J dobrý důvod, ale copak k Yusukemu sám nepřišel s úplně stejným názorem? A pak tu byla ještě jedna věc. Yusuke J dobře znal, říkal že jsou dobří přátelé a J mu věřil dost na to, aby k němu Rukiho poslal. Takže když se teď Yusuke tolik zlobí, nemá k tomu dobrý důvod, protože toho ví o moc víc, než Ruki? Protože zná J mnohem lépe a vidí do něj mnohem více? To Rukiho upřímně děsí. +Přece víš, s kým spíš, znáš jeho city, víš, že jsou pravé.+ Ujišťuje sám sebe. J by ho ke svým kontům nikdy nepustil, kdyby to tak nebylo. Přelévá se to v něm sem a tam, chvíli se přiklání k jednomu, pak k druhému a začíná být z novu vyřízený. A pak Yu řekne něco, co s Rukim otřese a v čem mu musí dát za pravdu. Jsou věci, které by měl vědět především Ru, prostě měl. Vydechne, skloní oči i hlavu a na chvíli vypadá neskutečně křehce a zranitelně. Yusuke do něj pálí další otázky jako náboje, Ruki sebou nepatrně trhne při každé z nich a v duchu si jenom odpovídá Ne, ne, ne… Když mu Yu ukáže na dveře, na chvíli nechápe, co mu vlastně chce. Má odejít? Někdo jiný přijde? Aha, ten záchod. Ruki už má docela namále a kromě toho taky na krajíčku. Nutně tam potřebují jít, takže vyrazí k tomu místu, ale Yusuke ho zadrží a jako panenku přitáhne k sobě. Kruci, k čertu s touhle výškou a váhou!!! +Pusť mě ty pitomče, já to pustím!+ Vynadá mu v duchu, ale o jeho problému nikdo neví. Do uší se mu propálí úplně nesmyslná věta. Zůstaň tu se mnou??? Zvedne hlavu, aby se mu mohl podívat do očí. Koron vrčí a ohání se, ale nekousne. 

"Cože, přeskočilo ti? Ty nevíš, o čem mluvíš!" Pokusí se mu vykroutit. Vždyť se kruci vůbec neznají a Rukimu to teď připadá jako z bláta do louže. Co by si asi tak pomohl s dalším cizím člověkem? 

"Ty jsi určitě jako lilie, když jste kumpáni!" Obviní ho ze stejných nekalých praktik a pořád se kroutí. 

"Nic o mě nevíš a já o tobě." Připomene mu, jak moc velká je tohle pitomost. Kruci, co těm chlapům je? To je nějaký prsatá modelka z Playboye, že v jeho přítomnosti všem přeskakuje? Yusuke si nedá říct, přemlouvá ho a říká mu, že se mu Ruki líbí a Ruki má pocit, že asi omdlí. Je to nádherný chlap, zajištěný, kde kdo by se zbláznil jenom z možnosti s ním mluvit a nabízí tady Rukimu celý život vedle něj. Svět se řítí do záhuby. 

"Já fakt musím." Trochu zakňourá a podvědomě dává nohy křížem. To, co se stane vzápětí, by si nevymyslel ani v nejdivočejších snech. Yusuke se skloní a políbí ho a Rukiho to odešle k zemi. Doslova povolí v kolenou a málem povolí i něco jiného. Yu ani neví, jak moc velká muka mu teď způsobuje. Kruci, stane se to zas… zase před lidmi… Dveře se otevřou, asi je to ta holka s kávou a jemu je to už všechno jedno, nezvládne jí ani vynadat. Jenže to není ona. Cosi ho vytrhne z Yusukeho náruče, pošle stranou, on se málem přerazí a klesne na kolena, protože jestli se hne, bude tady mokro. Vyděšeně se podívá na J, který vypadá jako nějaký vybájený obraz jeho fantazie, ale najednou je reálný až moc. Koron se může zbláznit, sápe se z tašky, ale Ruki ho drží pevně. Vyděšenýma očima se dívá na to, jak J míří pistolí na Yusukeho hlavu a jak Yusukemu teče krev z nosu. Ne on to nechce vidět, nechce vidět, jak mu vystřelí mozek. Přikrčí se a zavře oči, čeká výstřel, ale ten zatím nepřichází. Yu je ještě tak drzý, aby mu takto odpověděl. Ruki tiše zakňučí. Nemá ani ponětí, co všechno mohl J slyšet nebo ne. Zoufale se potřebuje odplazit vedle, ale copak může, když tady má dojít k vraždě? 

"Můžete s tím chvíli počkat až..." Nejspíš už nedovede ani mluvit… +Se na to vyčůrám...+ Prostě se předkloní, opře se předloktími o podlahu a zůstane tak. Má toho dost. Po všech stránkách a v tříslech už ho bolí. 

"J..." Hleasne…. J už ho tak jednou nesl… +Zabedněnče, nastartuj si mozek.+ Potřebuje, aby mu to nějak došlo.

Yusuke, J

Yusukemu v hlavě probíhají všechna slova, co mu Ru předtím řekl. Klidně by se s ním hádal, že je to jedno. Klidně by mu obětoval polovinu domu, klidně i celý a mohli by začít od začátku. Nešlo o to, si ho nastěhovat rovnou k sobě do ložnice, i když…No dobře, vůbec by se tomu nebránil, ale nebylo to jeho hlavním cílem. Zná ho jen chvíli a stejně by dokázal obětovat úplně všechno. Zvláštní, podobné věci se mu rozhodně nestávaly denně, spíš vůbec. A v tu chvíli mu to dojde, proč to J celé dělá. Muselo to jít stejně rychle i v tomto případě. Znal ho dost dlouho a moc dobře věděl, že si nepouští nikoho snadno k tělu. Proto se rozhodl vzít Rukiho s sebou, zapůsobil na něj úplně stejně. Hledí svému dlouholetému příteli do tváře a moc dobře cítí hlaveň na svém krku. Zarývá se mu do něj a snad mu tam zůstane i trvalý otisk, jak moc.

"Dal jsem mu svobodu, zkoušel jsem ho poslat pryč." Ozve se Jův hlas, který pořád nese známky vzteku a je tak dvě vteřiny od toho, aby ho jednoduše odstřelil, i když by tím na sebe poštval celou zem. Je mu to jedno. Ve chvíli, kdy viděl Rukiho v jeho objetí nedokázal přemýšlet jinak, pořád to nedokáže.

"Zůstal se mnou a pokud tu chce, tak udělám cokoliv, aby na něj nikdo jiný nesahal. Nikdo, rozumíš!" Nekřičí, mluví tiše ale důrazně. Zní to tak ledově. Ani netušil, že něco podobného umí.

"Zabiju každého, kdo to zkusí, už jsem to udělal, i když to nebylo takovým způsobem. Ty víš, že je mi to úplně jedno." Připomene Yusukemu, kdo je.

"Nebyl jsi jiný a teď si hraješ na co? Máš novou přezdívku? Spasitel?" Je vidět, že se vůbec nehlídá a trefil se do černého. Yusuke sebou trhne, ale je to marné, J ho drží pevně, jen si odfrkne.

"Oba víme, že tohle není život. Nezáleží na minulosti, ale na tom, jak se rozhodneš dál. Já se rozhodl, ale ty v tom pořád nemáš jasno." Yu se očividně nebojí a to J dráždí ještě víc. Byl by radši, kdyby ho viděl na kolenou a prosit, aby ho nechal být a že na Rukiho nesáhne. Jenže to se neděje.

"Pro svou práci nevidíš, co s ním provedl. Časem ho to doběhne a zešílí. Podívej se na něj, je unavený. Ničí ho život s tebou, jen se ohlédni a podívej se, co jsi mu provedl. Obětuješ ho za svůj malicherný pocit, že tě někdo miluje? J, ani ty nejsi takový sobec." Pokračuje dál, aniž by z něj spustil pohled, jen periferně vidí Rukiho na kolenou. Nakloní se trochu blíž, aby ho slyšel jen on.

"Nech ho jít. Řekni mu, že je ti to jedno a zmiz, jako jsi to dělal vždycky. Pomůžu mu, dám mu, co si zaslouží. Nový život bez nočních můr. Oba víme, že to můžu udělat, že to chci udělat. Jestli ho miluješ a záleží ti na něm, nech ho jít." Jeho hlas se ani nezachvěje. Cítí hlaveň, jak ji J přitlačí ještě víc, stejně v Yusukeho očích není strach. Trefil se, vidí to v Jových očích, jak povolují a ve chvíli, když se J ohlédne, ví, že vyhrál. Zatím jen svůj život, ale to je dost velký pokrok. Zbraň jde dolů, velmi pomalu a neochotně. Jova hlava jede na plné obrátky, když vidí Rukiho na zemi. Slyšel jeho hlas. Od toho všeho ho chtěl držet dál, proto ten útěk, aby nic nevěděl. Nepovedlo se to, nikdy ho nemůže držet dostatečně daleko. Krátce se podívá na Yusukeho, než ho pustí a otočí se k Rukimu. Místo toho, aby vykročil, se v otočce rozmáchne a udeří Yusukeho pažbou do hlavy plnou silou.

"Neříkej mi, co mám dělat, kreténe. Nikdy!" Zavrčí na něj, než schová pistoli a udělá několik rychlých kroků k Rukimu. Dojde mu asi za dvě vteřiny, o co by jít mohlo.

"Ru-chan. Jen chvíli vydrž." Pošeptá mu se starostí v hlase a mírně nakrčeným obočím bez váhání ho vytáhne na nohy, podepře a zamíří k jediným dveřím, kterými nepřišel. 

"Ještě jsem s tebou neskončil." Sykne na Yusukeho, který se v dřepu opírá o zeď a drží si krvácející spánek.

"To už mi taky došlo." Vydechne, než si do kapesníku otře krev. J zatím Rukiho protáhne dveřmi a rovnou přesune k záchodu.

"Nenapadlo mě…" Bez váhání mu stáhne kalhoty a prostě ho na ten záchod posadí.

"Ale mělo. Mělo mě napadnout, že je to mnohem horší, než jsi mi řekl." Podívá se mu naposledy do očí, než přejde k umyvadlu, kde odloží zbraň a opláchne si obličej. Yusuke mezitím vedle vstane, otočí se zády ke dveřím, protože dívka s kávou je právě uvnitř. Tohle bylo tak akorát. Odmávne jít rukou, aby to položila a šla, aniž by musel mluvit nebo se otáčet.

"Ru, oba víme, že má pravdu." Podívá se na svůj odraz v zrcadle.

"Nebudu tě odhánět, ale byl bych rád, kdyby sis to pořádně rozmyslel. Je to dobrej chlap, ale jestli mu to řekneš, zastřelím ho a a pak asi i sebe. Proto jsem mu svěřil tvůj život. Jestli se rozhodneš pro mě." Sevře prsty víc umyvadlo.

"Musím to všechno vědět, jinak ti nemůžu pomoct. Já…Přestanu s tím." Ozve se najednou.

"Nechám toho opravdu ano. Někam se schováme, než na mě všichni zapomenou." Ohlédne se na něj. Skoro to vypadá, jak kdyby ho riziko, že o něj přijde konečně donutilo přemýšlet nad tím, co je podstatné.

Ruki

Chtěl by jim říct, aby toho nechali, chtěl by říct J, že přece nemůže jenom tak chladnokrevně zavraždit svého nejlepšího přítele, protože po něm vyjel, ale už nedokáže říct vůbec nic. Všechno soustředění upíná k tomu, aby se to zase nestalo. Kdyby ano a oni ho tak viděli, tedy hlavně Yusuke, asi by si došel k J pro pistoli a rovnou si prohnal kulku lebkou. +Není ti to jedno… není...+ Tohle mu přece nemůže být jedno. Podivně ho hřeje, jak moc na něj J žárlí a jak moc o něj nechce přijít a zároveň ho nechápe, po tom, jak se teď jejich cesty rozdělily. Rukimu nikdy nepřipadalo, že by v tom J neměl jasno. Podle něj v tom měl jasno až moc. Prostě to chtěl dělat. Byl takový a Ruki se rozhodl to přijmout. Zavrtí hlavou, když Yusuke nahlas řekne, jak ho tenhle život ničí. Pořád se tomu zuřivě brání a tvrdí, že to není pravda. Tvrdí to i sám sobě, i když ví, kolik prášků už do sebe poslal. To je jenom trauma z únosu, ne J a jeho život. Přece si teď užívali, byli úplně v pohodě! Ruki ví, že má Yusuke svým způsobem pravdu, ale z jeho slov taky cítí snahu přesvědčit J, aby od Rukiho podruhé odešel. Kdyby se teď nechal nalomit a odešel odtud, Ruki by ho ve svém stavu nedoběhl a pak už by ho určitě nikdy neviděl. V tu chvíli ho zachvátí panika. Koron poskakuje okolo, olizuje mu tvář i předloktí a je nesvůj z toho, v jaké poloze se jeho páníček nachází, ale Ruki ho teď nedokáže vnímat ani konejšit. Neslyší, co si tam říkají, ale tu dutou ránu vzápětí uslyší i on. Honem se podívá nahoru. Slyší Jův hlas a vidí Yusukeho, jak znovu dostal. Panebože, tyhle situace, to jsou vážně noční můry. A pak je J konečně u něj. Zvedá ho na nohy, ale Ruki nemůže udělat ani krok. J ho tam v podstatě dovleče a pomůže mu dosednout. Je mu to úplně jedno. V tuhle chvíli jde stud i důstojnost stranou a jakmile to je, v jeho tváři se rozhostí dokonale slastný a uvolněný výraz plný úlevy. To snad ne, on má vážně suché kalhoty? Neuvěřitelné… J stojí nad ním, ale Rukimu je to fuk. Vážné známosti před sebou prý dělají úplně všechno. 

"Teď už si mě fakt můžeš vzít." Zahučí konečně, když je schopný zase mluvit. Pořád sedí na místě s kalhoty u kotníků a sleduje J, jak si oplachuje obličej. Vypadá dobře. Skvělé oblečení, čisťounký a voňavý… na ránu. Uhne pohledem do strany, když J prohlásí, že má Yusuke pravdu. 

"Nezapálíme si?" Řekne místo toho. Pomalu k J vrátí pohled, když mu tady začne říkat, jak je Yusuke úžasný chlap. Jeho obočí jde zvolna nahoru. 

"No jasně, hned se do toho hrnu, alespoň vás budu mít oba z krku." Řekne v duchu své vlastní nátury. Tohle měl Yusuke slyšet, třeba by mu to konečně přišlo dost. 

"Co kdybys nechal na mně a na tobě, jak dopadne můj život? Doufám, že tohle byl dostatečný kopanec do koulí, aby ti došlo, že nejsem inventář ve tvém baráku, kterému můžeš nechávat stopy a psaníčka jako v nějaké pitomé hře." Zvedne se a natáhne si kalhoty. Pak se narve k němu k umyvadlu, aby si umyl ruce a prohlédl svůj strhaný výraz. 

"Dejte mi pokoj oba..." Řekne spontánně a chce vykročit ke dveřím. Zastaví se s rukou na klice a pomalu natočí tvář k rameni. Slyšel dobře? Pak se ohlédne pořádně a potká se s jeho očima. 

"Nikdy na tebe nezapomenou." Řekne mu další pravdu. Pak se k němu pomalu otočí čelem a opře se zády o dveře. 

"Je to asi ze stresu, já nevím proč to nemizí… Když můžu, radši využiju chvíli, kdy jít, protože mám pak problém to vydržet. Stačí, aby mě něco rozhodilo a mám chuť běžet do krámu pro ty ženský věci..." Když na rovinu, tak na rovinu… 

"J… ty prášky jsou k ničemu. Sehnal jsem si další, buď jsem si zvykl nebo je to málo… já nevím..." Povzdechne si, protože vědomě je se vším smířený, má pocit, že to tak je, že toho chce být součástí, chtěl dokonce sám trénovat, ale zatím vypadá spíš jako uzlíček nervů. 

"Když jsem k němu přišel, měl jsem toho dost. Cesta byla příšerná, netušil jsem, kde jsem a proč, nevěděl jsem, co se ti stalo nebo ještě stane, ani proč to ti okolo vědí a já ne. Jde o to, že kdyby mě někdo chytl, zpíval bych, hn? Protože oni už stejně vědí, že k sobě patříme a jestli si myslíš, že když nebudu nic vědět, budeš víc v bezpečí, tak asi končíme." Kruci… vážně to řekl? Koron škrábe na dveře a kňučí. Chudák…