Ruki x J x Yusuke - Jestli mě potřetí unesou, zastřelím tě sám. - část 7.

 

(Yusukeho živnost)

Yusuke, J

Ru hodně dlouho trápí jeho příčetnost. S každým dalším slovem v něm mnohem víc roste pocit, že by měl Yusukemu ukázat, na koho vlastně sakra sahal. Jak kdyby to celou dobu nebylo vidět. Přece by k němu neposílal někoho, kdo by mu byl jedno, no ne? +Idiot.+ Pokračuje dál ve své vlastní naštvanosti aspoň v hlavě.
"No tak promiň. Příště si laskavě pospíším, když nás budu chtít udržet naživu." Protočí očima, ale vlastně to není výčitka, jen spíš takové malé popíchnutí, aby bylo jasno, že se vážně celou tu dobu neflákal a snažil se co nejdřív dostat zpátky tak, aby ho nikdo nemohl sledovat. V očích se mu blýskne, když se Ru brání tomu, že by byl v cizí ložnici. Vnitřně ho to zahřeje, protože je jasné, že se to nestalo. Nejde o to, že by mu nevěřil, to v žádném případě. Jenže je tu ještě Yusuke a…No vždyť moc dobře viděl, jak se na něj dívá. Když si to přebere kolem a kolem, asi by to nemohl mít ani Rukimu za zlé. Vedle Yusukeho života byl ten jeho něco, co rozhodně nikdo žít nechce, možná jako poslední možnost a je to vážně k vzteku.

"Jestli si někoho vezmeš, tak to budu jedině já." Zavrčí na ně, aniž by si uvědomil, co vlastně říká. Jenže je to v afektu, takže to bude čistá pravda. Ne zrovna klasická žádost o ruku, ale co je u nich normální? Už od začátku si stanovují vlastní pravidla, jak budou žít, nehledě na to, jak by je odsoudilo okolí. Jovi to bylo odjakživa dost jedno. Jakmile má Rukiho ve své náruči, už se jen těžko ovládá. Má s tím problémy i normálně, ale v podobných chvílích prostě okolní svět neexistuje. Zůstali mu v něm jen oni dva, umyvadlo a zbytek se prostě jednoduše rozplynul.

"Nenechám, baví tě to." Ušklíbne se na něj před dalšími polibky, kterými mu hodlá ukázat, jak moc bez něj být nedokáže. Cítí, jak povoluje v jeho sevření a ví, že má tak na půl vyhráno. Jenže Ru ho vzápětí znovu vyvede z omylu. Přijde o něj během vteřiny a vypadá hodně zmateně, když se ohlédne a Ru už je u dveří.

"Teď tam mám jít zpátky?" Rozhodí rukama a shlédne pomalu do svého klína. Je to dobrý, zatím ještě nic vidět není, ale on o tom krucinál moc dobře ví. Povzdechne si. 

"Proč ne? Jo, není to nic moc, ale zas to není veřejný záchod." Nechápe vůbec, co mu na tom vadí. To, že je někdo vedle a je to ten problém…Ne, nad tím vůbec nedokáže přemýšlet. Vyjde pomalu za ním a když vidí Korona, co rukou provede na tváři se mu objeví nenucený úsměv a sám se podívá na Yusukeho.

"Taky máš takovou radost, že vidíš mého přítele? Budeš vrtět ocasem a stane se ti nehoda?" Propálí ho pohledem, než se mu vysměje. Sám se přesune k Rukimu a je to on, kdo si převezme pejska.

"Ahoj, kamaráde." Bez sebemenšího zaváhání si nechá olízat obličej a už ho z náruče nepustí. Yu se pomalu otočí k nim i se židlí a prohlédne si hlavě Rukiho. To, jak vypadá, mu napoví, co se nejspíš dělo vedle, ale nehne u toho ani obočím.

"Nevím, kdo má takovou radost, že mu stačí i záchod." Narazí na to, co se nejspíš dělo vedle a ne, není z toho zrovna nadšený. Přesto všechno se mu podaří pousmát. Jen trochu, pořád ho dost znatelně bolí obličej.

"Dodělal jsem ten šperk, pokud bys měl zájem." Mluví k Rukimu a očividně je mu jedno, jak se J tváří.

"Chceš se podívat? Je to skvělý návrh. Stojím si pořád zatím, že bys do toho měl jít." Ujistí ho, že z jeho plánu ani trochu neupustil.

"A co to je?" Zeptá se J a udělá několik kroků ke stolu.

"Co s tím máš v plánu?" Zeptá se Yusukeho a je znát, že si není jistý, jestli mu vrazit znovu nebo ten nápad schvaluje. Krátce se podívá na Rukiho a pak zpátky na svého, možná už bývalého přítele a znovu přeostří na počítač a návrh.

"Co potřebuje k tomu, aby do toho mohl jít?" Zeptá se rovnou, aby byl v obraze. On sám totiž neví, co a jak, v tomto se nikdy nepohyboval.

"Občasnou konzultaci, přístup k internetu…" Odpoví mu Yu a pak koukne na Rukiho.

"Tohle nezáleží na mě J." Mírně, ale upřímně se pousměje.

Ruki

J je mu samozřejmě v patách. Ruki se zdráhá na Yusukeho vůbec nějak podívat a zatím se snaží předstírat, že ho zajímá pobíhající Koron a cosi u jeho bot, potom zase miska a tapety, které tady nejsou, ale jakmile si J rýpne, nazlobeně se po něm ohlédne a pokárá ho pohledem. Jako když váš manžel rýpe do vaší maminky, prostě se to nedělá! Bylo to trefné a legrační, ale taky pěkně nemístné. Otočí se zády, aby nebylo vidět, že mu kmitly koutky nahoru. Má hrozné nutkání zeptat se Yusukeho, jestli by takové vrtění ocasem zvládl, ale mohlo by to být pochopeno různě. Třeba jako dotaz na to, jak moc sebou umí hodit v posteli a ještě by se J mohl načuřit, že s ním chce Ru něco mít. Někdy bylo vážně lepší do ničeho se neplést. Yusuke si to nenechá líbit a Ruki musí uznat, že to je taky slušná trefa, i když mnohem suššího charakteru. Uvědomí si, že Yusuke už mluví přímo na něho. Otočí se, maličko zmateně ukáže prstem na svoje prsa a pak se ohlédne po J. Neptá se ho na svolení, jenom chce vidět jeho výraz, když si Yusuke nedá říct a dál si umanutě vede svou i přes všechno, co se tady dneska stalo. +Pořád ti hrozí smrt.+ Připomene mu Ruki v duchu, ale Yusuke vypadá, že o to moc dobře ví. Jeho tělo se dá do pohybu samo. Samozřejmě, že hoří zvědavostí a tak k němu přejde, obejde stůl a nakloní se nad počítač. J mu k jeho úžasu vůbec nebrání a místo toho se Yusukeho ptá, co by je stálo, aby to Ruki mohl dělat. Mohl by trvat na tom, že to dělat nebude nebo si vymoci, že to Ru bude dělat jinak a s někým jiným, ale možná i přes to přese všechno byl Yu nakonec jediný, komu i tak věřil a o kom věděl, že se na něj může spolehnout? Podívá se na Yusukeho ve chvíli, kdy mu pohled oplatí a mírně se začervená. Honem se narovná a předstírá, že tady s ním nic nijak nehýbe, ale v jejich přítomnosti to opravdu není jednoduché. Vyrábí ze svých dlaní stříšku, nervózně poklepává prsty o sebe a začne přecházet p místnosti sem a tam. Všechno v něm křičí, aby na to kývl, i když mu jeho mozek důrazně připomíná, že je to holý nesmysl. Nebude na to mít čas, musí se věnovat J a svému výcviku a kromě toho mu Yu přijde sexy a líbali se. Měl by se od něj držet co nejdál. 
"Chtěl bych to zkusit." Připustí váhavě a raději se na ně neohlédne. Je znát v tónu jeho hlasu, že kdyby J řekl ne, přehodnotí to a vykašle se na to. Ale on možná ne neřekne a pak to bude jejich společné rozhodnutí a s tím by Ruki mohl nějak žít. 

"Co budeme vůbec dělat teď?" Změní Ruki z ničeho nic téma a konečně se na J podívá. Má tím přesně na mysli asi tisíc otázek. Především ohledně toho, co se vůbec stalo, jestli J setřásl všechno nebezpečí, jestli teď zůstanou nějaký čas v tomhle městě nebo odsud odjedou na druhou stranu planety, jestli třeba neodjede jen J a Ruki nepůjde někam jinam… Možností je asi miliarda a on ještě ani neví, před čím to vlastně utíkali. Vypadalo to dost vážně. 

"Víte jistě, že zatímco si tady povídáme, někdo nedává na podvozek našeho auta bombu nebo tak něco?" V tomhle světě už si jeden nemohl být jistý vůbec ničím. Nakonec přejde k Yusukeho stolu a zmáčkne tlačítko pro obsluhu, totiž sekretářku. 

"Přineste sem nějaký led, vodu, nejlepší granule na trhu, obojek se… ne ten ne a hlavně sebou mrskněte, nemám na to zdaleka tolik času jako váš zaměstnavatel, s tou kávou jste otřesná." Tak! Mwahahaha! Hrozně moc to chtěl udělat od první chvíle, co Yusuke tu holku tak horlivě bránil. Nenuceně se na něj otočí a zatváří se jako anděl. Očima mu posílá vzkaz, že ten ledík je pro něj a on je moc hodný, protože se o něj starý, tak jaké pak copak.

Yusuke, J

Yu nahodí trochu výraz, na koho jiného bych měl mluvit, když je to v podstatě tvá práce. Ru mu pomohl to dotáhnout do konce. Je s tím opravdu spokojený a vypadá to jako kousek, který by měl mít velký úspěch. Už má přece jen něco za sebou, aby to dokázal odhadnout. Po očku pozoruje Rukiho, jak se blíží k notebooku a taky periferně sleduje J, dokud se mu oba nedostanou do zorného pole. Už pochopil, že pokud na to J nekývne, Ru zůstane stranou a to nechce. Jovi se to naštěstí očividně líbí a je jen malý krůček k tomu, aby si plácli. Navíc Yu to pořád někde v podvědomí bere jako příležitost s Rukim beztrestně komunikovat. Ne, pořád ho nepustil z hlavy.
"Je to vážně skvělé. Stačilo jen pár minut a je to konkurence schopné na trhu." Ujistí J v tom, že v tom vidí velký potenciál. Ten se na něj podívá a obočí mu je nahoru. Na pár vteřin se narovná s rukama založenýma na hrudi.

"Varuju tě, Yu-kun." Začne ne s ne moc příjemným podtónem, aby bylo jasno, že to pořád ještě v pořádku není.

"Jestli jen uvidím náznak toho, že nejde o práci, bude celá tvoje síť Rukiho, o to se postarám." Klidně mu tu vyhrožuje, ale proč by ne, kolem nich nikdo není a tady pokud ví, kamery nejsou. Pochybuje, že by Yu cokoliv měnil, nebyl k tomu důvod, i kdyžto si nejspíš nadává. +Je ti to houby platné.+ Baví se nad tím v duchu. Yu rozhodí rukama v rezignovaném gestu.

"Když si myslíš, že to bude stačit, klidně ti tohle slíbím." Věnuje mu nic neříkající výraz, ale černé oči dravěji zasvítí. Pořád ještě byli nedávno na podobné cestě a Yu je ten poslední, kdo by se bál.

"Dobře." Kývne hlavou J a radši už nekomentuje slova před tím slibem. Už by ho vážně musel zabít a zatím nemá plán, jak jeho klenotnictví získat, kdyby se mu stala nehoda. Musí to, co nejdříve vyřešit. J pomalu stočí oči na Rukiho a hned mu koutky povyskočí nahoru.

"Samozřejmě, že můžeš. Pokud si usmyslíš, že tohle celé chceš, bude to tvoje." Vrátí vražedný ohled k Yusukemu a ten se jen ušklíbne.

"Vidíš, stačí mávnout řasou a já budu tři kilometry hluboko." Dojde na černý humor.

"Už jen pod jakým jménem by to mělo být." Dopisuje k návrhu kolonku pro dalšího autora.

"Měl by být nahoře." Mávne J prstem před monitorem. Ne, Rukiho jméno prostě nebude pod Yusukeho, i když to nic neznamená.

"Příště budeme věci řešit bez něj." Zamumlá si spíš pro sebe Yu, ale Ru ho nejspíš uslyší.

"Co by uděláme si prázdniny." Pokrčí nenuceně rameny J.

"Jsem oficiálně mrtvý a teď…." Zkontroluje hodiny.

"Probíhá pohřeb. Samozřejmě naprosto tajný, takže o něm ví úplně všichni." Ušklíbne se.

"Že ty jsi mi ani nic neodkázal?" Podobně se nad tím baví i Yusuke.

"Ani vlas, kamaráde, po dnešku ani vlas." Rýpne si J zpátky.

"Pokud se ti líbí tohle město, můžeme tu zůstat. Na druhé straně od něj, ale jo." Střelí pohledem na svého BÝVALÉHO kamaráda.

"Nemám tu auto. Přivezou mi motorku za asi deset minut." Oznámí Rukimu.

"Navíc se teď stejně musíme na chvíli zašít, aby má smrt byla věrohodná." Dodá ještě.

"Takže večírek?" Ozve se Yu s pobaveným výrazem.

"S tebou určitě ne." Prskne po něm J a dál drbe Korona za ušima.

"Kdyby se ti Ru nechtělo na motorce, mám tu pořád auto." Láká ho Yu na bezpečnější cestování a tváří se, že nevidí nevěřícný pohled J. Oba dva jako na povel zmlknou, když si Ru začne dělat místo svým osobitým způsobem. J se tváří naprosto hrdě a Yu si kryje tvář dlaní. Za chvíli kvůli tomu přijde o všechny zaměstnance.

"Arigato, Ru-chan." Spolkne všechno, co chtěl původně říct, aby to vypadalo, že ho vůbec nevyvedl z rovnováhy a poděkuje mu za ten led. J se pochechtává opodál, dokud mu nedojde, jak ho oslovil.

"Ru-kun." Opraví ho.

"Myslím, že ses přeřekl, ještě chvíli to zkoušej a bude to Ru-san." Zavrčí na něj, než se otočí na Rukiho a znovu dojde na hrdý úsměv.

"Když je tak hrozná, možná bys ji radši měl vyhodit." Odmlčí se na chvíli.

"Jeho jménem." Kývne hlavou k Yusukemu, který trochu zbledl.

"Jistě si brzo najdeš novou. Než ji zaučíš, nebudeš mít čas na házení obličejů po někom jiném." Vyřeší svůj problém a tváří se nadmíru spokojeně. Yu se mírně skloní a sáhne do skříňky za sebou, odkud vytáhne lahev a tři panáky. První nalije sobě a hned si ho pošle do krku.

"Vás mi byl vážně čert dlužný." Prohodí s protočením očí v sloup a pohodlněji se opře do křesla.

"A to mám za to, že jsem chtěl vzít Korona na nákupy." Postěžuje si nahlas.

"No vidíš. Tak proto jsem tě nezabil. To je taky jediný důvod." Pozvedne J sklenku na Yusukeho zdraví a dobře se baví nad tím, jak jeho tvář začíná měnit barvy.

Ruki

Prudce se otočí čelem k těm dvěma a s pootevřenými ústy zůstane zírat na J. On s tím souhlasil i po tom všem? Kromě toho ta výhrůžka… se mu líbí. Je to hrozně sexy. Připadá si jako nějaká královna, které stačí jenom mávnout a má všechno, dokonce i síť někoho jiného. S tou mocí, kterou mu J dává, je velké lákadlo říct si o to hned, ale to by Yusukemu neuděl. Asi… A Yusuke si zase nedá pokoj, protože ten jeho slib neslib dává jasně tušit, že by ho klidně porušil, kdyby na to přišlo. Mafie a obecně tahle branže byla strašně legrační. Všichni si hráli na čest a samurajské ideály, ale bodání dýk do zad byl taky jeden z hlavních sportů. J s tím jednoduše souhlasí, dokonce to ani nijak nekomentuje a Rukimu je jasné, že mu hlavou běží něco konkrétního. Nad něčím už uvažuje, spřádá nějaký plán a nejspíš to tuší i Yusuke, ale jen sotva mohl přijít na to, co to je. Ne hned. Jakmile se J nepřel, jeden by měl vyhledat atomový kryt. Ruki se podívá na Yusukeho, když si rýpne, jak málo stačí k jeho pohřbení, ale ve skutečnosti už přemýšlí nad tím jménem. Rozhlíží se okolo sebe a pak mu pohled padne na malý letáček na Yusukeho stole. Je to divné, když nejsou v Japonsku, ale je na něm hrad Matsumoto, jeden z největších japonských pokladů. Konečky prstů ho pootočí a posune k němu. 
"Tohle." Vybere si jméno a usměje se. J ho vážně pobaví, když si začne vymáhat i takovou hloupost jako je to, aby byl uvedený jako první. Tohle by ho tedy nikdy nenapadlo, i když jinak uměl být panovačný až hrůza. Zasměje se a zavrtí hlavou, ale nehádá se. Podle něj by měl být nahoře spíš Yusuke, je to hlavně jeho značka, taky by tím nepřitahoval tolik pozornosti a tak, ale když J myslí? Vymění si s Yusukem opatrný pohled plný dalšího pobavení a pak se prudce ohlédne po J. 

"Cože???" Vyhrkne a chvíli na něj hledí s pusou dokořán. On že je mrtvý a proč? To chce vážně pověsit řemeslo na hřebík nebo je to součást nějakého dalšího většího plánu? Cítí, jak se v něm zvedá nová vlna rozhořčení. Dá si ruce v bok. 

"A o tom jsi mi chtěl říct kdy přesně? Mě moc mrtvý nepřipadáš!" Vyjede po něm rovnou. 

"Možná bych to dovedl zařídit o něco lépe." Popadne ze stolu nůž na dopisy a přemýšlí, jak se k němu dostat dřív, než mu J zlomí ruku nebo tak něco. Yusuke se tím baví, ale Rukimu to směšné nepřipadá. Když uváží, že on je mrtvý už pár týdnů… k čertu s tím! 

"A kdo ti na ten pohřeb přišel, když nikoho nemáš, tvůj kapitán? Ten o tom samozřejmě ví, že?" Hodí po něm tím nožem a samotného ho překvapí, že se málem trefí. J to asi nečekal a on taky ne. Nadechne se, aby se omluvil, ale… ani nápad! Už hledá na stole něco dalšího. Házet papírky je na nic, dopadají mu rovnou pod nohy. Tužky jsou mnohem lepší. J se kryje rukama a u toho mu stačí vykládat, kde budou trávit čas. Nemá auto. 

"Zase ta motorka?" Zahřmí Ruki, málem přeleze stůl, jak se natahuje pro zásobníku na papíry do tiskárny a hodím s ním taky. Na chvíli toho nechá, když mu Yu nabídne auto a přijde sekretářka. 

"Konečně!!!" Seřve ji Ruki, vyrve jí z rukou celý tácek a flákne s tím o stůl, až se všechno vylije. Prázdný hrnek rovnou hodí po J a po něm i lžičku. Cítí, že už je to trochu lepší a maličko se mu ulevilo. 

"Kdo ti jako přiveze motorku, když jsi pro všechny mrtvý? Hn?" Dá si znovu ruce v bok a hruď se mu udýchaně zvedá. Koron kňučí Yusukemu na klíně. 

"Najednou!" Ohradí se po něm Ruki taky a pejsek si lehne. 

"Pro vás pro oba jsem Takanori-sama." Odsekne jim. Teď jsou v nemilosti prostě všichni. Pak vykročí k Yusukemu, popadne Korona do náruče a zamíří rovnou ke dveřím. 

"Jdu někam na kávu, která se dá pít!" Řekne a práskne za sebou dveřmi dřív, než těm dvěma dojde, že bude venku úplně sám. Za dveřmi mu to dojde a dá se do běhu. Rovnou na schodiště a pryč odtud. Však on jim ukáže, jak umí mizet tentokrát!

Yusuke, J

J jen zlehka pokrčí rameny, když se na něj Ru podívá. Skoro to vypadá, jak kdyby čekal, že mu to zakáže, ale proč by to dělal. Ru mu mohl od začátku klidně zakázat úplně všechno, kdyby chtěl. Vláčí ho s sebou po světě, musel kvůli němu smazat celý svůj život a zatím mu nic nevyčetl. Tohle byla vlastně jen maličkost a když viděl, že by o to stál, nemohl přece říct ne. Udělal by pro něj úplně cokoliv, i když hodně po svém. Yu si naposledy prohlédne J, jak kdyby se snažil odhadnout, co se mu prohání hlavou. Bylo to nějak moc jednoduché a v jeho hlavě běhají varovné kontrolky. Oba dva se nakloní, když Ru vybere jméno, které by mohl použít.
"Zní to hodně dobře. Skvělá volba." Pochválí ho Yu bez většího přemýšlení a nad Jovým přesvědčováním protočí očima. Nenamítá nic, klidně Rukiho napíše jako první, aby bylo jasné, že o tu spolupráci vážně stojí. Oba sebou trhnou, když Ru vyjekne otázku a J se rozesměje.

"Nejsem mrtvý poprvé, Ru-chan." Tváří se, jak kdyby vlastní pohřeb praktikoval třikrát ročně. Je pravdou, že někdy bylo nejlepší řešení prostě zmizet a pak kšefty rozjet znovu. Příliš pozornosti v jeho řemesle se moc nehodilo a teď ji měl. Úsměv ho přejde téměř okamžitě, za to Yusuke se baví víc, než dobře.

"No to asi úplně nejsem." Škrábe se J rozpačitě ve vlasech.

"Bylo to v tu chvíli nejlepší řešení, chtěli mou hlavu, tak ji prostě dostali." Snaží se trochu obhájit, ale nevypadá to, že se to setká s úspěchem. Yu se opře pohodlněji do židle a oba pozoruje s dlaní před rty, ruku si zapírá loktem o područku. Nechce se smát, ale nejde to ovládat.

"Vypadáš na to, že bys to teď zařídil úplně nejlíp." Souhlasí s Rukim, než stočí pohled na J.

"Chceš sepsat závěť, pomůžu ti s tím." Rýpe si do něj a dostane se mu vražedného pohledu.

"Je mi to úplně jasné a první cenou bude Ru, že? Na to hodně rychle zapomeň. I kdybych byl mrtvý, tak jsi bez šance." Vyjede po něm zase žárlivě, než se podívá na Rukiho.

"Bylo to celé hrozně narychlo. Dostal jsem varování a musel jednat. Ano, kapitán o tom ví, jsou to roky naplánované věci, kdyby se cokoliv pokazilo." Snaží s o smířlivější podtón.

"Samozřejmě mám v plánu ti všechny ukázat." Zkouší si ho udobřit a Yusuke pochechtávání ho začíná pěkně vytáčet.

"Co je?" Vyjede po něm J a Yu jen rozhodí rukama a tváří se, že tu není.

"Nic nic, jen konkurence ve tvém oboru najednou není tak zlá co?" Neodpustí si ještě menší popíchnutí. Trvá to sotva dvě vteřiny, než začne po J létat nádobí. Sekretářka rychle vycouvá a Yu trochu odejde i se židlí dozadu, aby nebyl v palebném poli. J se zatím snaží uhnout, ale první rána ho zastihne nepřipraveného.

"Jo, výbuch vrtulníku byl celkem v pohodě." Řekne Yusukemu, jak kdyby byli zase přátelé.

"Půjčovna….?" Zkusí rukou odpovědět, ale vzápětí po něm zase něco letí, už ani neví co. Yu zatím obstojně kryje Korona, který se k němu přišel schovat.

"Neboj, tobě neublíží. Tady to bude stát kůži úplně někoho jiného." Podívá se na J, který se znovu jen ušklíbne.

"Takanori-sama mě brzo stáhne z kůže." Ozve se J ale pobavené to není ani trochu. Začíná mít obavu, že tohle jen tak nevyžehlí.

"Obávaný únosce a krčí se víc, než ty." Mluví s Koronem, který na to celé nechápavě kouká. Ru po nich ještě jednou prskne, než zmizí za dveřmi. J se konečně trochu narovná.

"Dobře…" Protáhne trochu a Yu se rozesměje.

"Myslím, že jsi pojem záliba v plamenných typech povýšil na novou úroveň." Oba se na sebe podívají a vzápětí se rozesmějí.

"Jo taky si to začínám myslet. Kde se to v něm vzalo?" Rozhodu rukama a koukne na střepy na zemi.

"Je čas obnovit zásobu nádobí." Dodá ještě a oba se znovu začnou smát. Yu vzápětí vytáhne lahev a nalije do dvou sklenek.

"Možná mě zabiješ, ale bylo to sexy." V černých očích se zablýskne, než sklenku pozvedne.

"Ještě pár sekund by po mě křičel a asi mi bude jedno, že tu jsi." Tentokrát zajiskří v Jových očích a sám pozvedne panáka, aby ho vzápětí mohl vypít.

"Myslí si, že ho nenajdeme co?" Yu přeostří na kamery a vidí, jak Ru vybíhá a zmizí za rohem.

"To si asi myslí. "Ušklíbne se J a už sahá po notebooku, který mu Yu nabídne.

"Ty jsi mu neřekl, že v tom přívěsku je čip, že ne?" Protočí nad ním očima.

"Neřekl nebo ne o tomto a dobře jsem udělal. Tak pojď, jestli mě má zabít, ať v tom nejsem sám." Plácne Yusukeho po rameni a ten se bez váhání zvedne.

"Ale jestli ti uteče ke mně, vzít mě s sebou byl tvůj nápad." Dá Jovi najevo, že by mu to nevadilo.

"Když si myslíš, že bys to přežil." Vrátí mu to J i s úroky a se smíchem oba projdou dveřmi a pak i ven ze zlatnictví, aby se trochu prošli a dali Rukimu čas, aby se trochu vyfoukl. No asi jim obchůzka celého Singapuru nebudu stačit, ale budou to muset nějak přežít.