Mana
Musí se doopravdy smát, když si představí, jak před ním všichni preventivně odhazují oblečení jenom aby náhodou nedostali. "Možná je dobře, že jsem nikdy nedostal možnost být pánem, umíš si představit, jak bych toho zneužíval? Takhle mám přece jen trochu jiné ambice, ale kdyby mě vychovali jako tebe..." Nadhodí do vzduchu své potencionální já.
"Ale to je moc dobře." Reaguje na ty jeho představy, protože přesně tohle si samozřejmě představovat má.
"Hlavně si to nepopleť, až třeba něco pokazíš v práci, jinak by mohl Aoi a ostatní docela koukat. I když jsem slyšel, že třeba Tora se Shinyou a Die by to mohli pochopit a jistě by je to pobavilo." Prozradí mu, že v této zálibě tady nejsou jediní. Vůbec by se nedivil, kdyby byl takový i Miyavi, ale vzhledem k tomu, že si našel Aquiho, asi spíš ne. Nebo mu to prostě nechybí tak, jak by to chybělo Manovi. A pak že je to prý ojedinělá praktika. Lidé se spíš nechtějí přiznat. Nejradši by ho přetáhl, když mu Saga odpoví zrovna takhle. Mana protáhne obličej a protočí očima. Jistě, jeho nadržený klín se vážně nedá přehlédnout…! Nasadí vlastní nevinný výraz, když ho Saga požádá, aby ho příště varoval, ale oba dva vědí, že to stejně neudělá. Pak už Saga spouští ruku dolů mezi jejich těla a on se trhaně nadechne. Dotek dole nepřijde hned. Nejdřív jeho ruku ucítí, jak se mazlivě otírá o Manovo stehno a příjemně ho tím překvapí. I když už se na sebe oba moc těší a jsou úplně stejně nadržení, Saga si z toho stejně dovede vytáhnout to hezké a celou chvilku zjemnit. S Manou je to potřeba, protože by ho byl schopný utahat jako koně a ještě dost na drsno. Teprve potom ho ucítí tam, kde už pár dní nebyl a kde mu tolik chyběl. Propne se trochu v zádech, ale daří se mu držet oči otevřené a upřené do těch Sagových. Rychle vydechuje skrz pootevřené rty, zatímco ho Saga dráždí, přemlouvá sám sebe, aby oči ani na chvíli nezavřel a napíná celé tělo, aby se to dalo nějak snést. Jenže čím víc se o to snaží, tím víc se stahuje kolem Sagových prstů a dohání tak sám sebe k šílenství. Částečně chce a částečně ne, aby vydržel co nejdéle. Saga vycítí tu chvilku, kdy to všechno začne být na hraně snesitelnosti a místo jeho ruky ucítí jeho samotného. Všechno je plynule pomalé a přirozené a on ho přijímá do své náruče stejně jako do svého těla. Pevně ho k sobě tiskne, objímá ho a nechává se líbat. Pomalé tempo jim nevydrží dlouho a Saga tomu propadá stejně rychle jako on sám. Mana vezme jeho tvář do dlaní, mazlí se s ní, snaží se ji udržet nad sebou, aby do ní viděl a když ho po ní hladí, snaží se z ní setřít všechen pot, ale je to marné. A pak Saga z ničeho nic zastaví. Trochu udiveně se podívá do jeho očí, ale je to jen vteřinka, než se ocitne nahoře. Podvědomě ho pevně sevřel stehny tak, aby se na něm hravě udržel a když se narovná v zádech, pohled na Sagu ho ohromí. Celá tahle poloha si okamžitě ukradne jeho sympatie už jenom proto, že si všechno může řídit po svém. A to on chce. Nenechá ho vydýchat a rovnou se pohne v bocích proti němu. Pak už tenhle tanec nic nezastaví a je to přesně tak, jak o tom před chvílí přemýšlel. Žene ho jako koně, dře ho, sám sebe ničí, dokud ho nepálí stehna a čím je to všechno horším, tím míň si vládne a ovládá se. Nakonec nechá hlavu spadnout dozadu mezi lopatky, rozpřáhne ruce a jako temné božstvo se nechá vynést na vrchol. Po akci se záchranou Seny je jeho tělo unavené, ale všichni démoni z pekla vědí, že tohle potřeboval. Celá tahle jízda se nakonec stala docela sobeckou, protože mu až teď dojde, že vůbec netuší, v jaké fázi se nachází Saga, ale jakmile se podívá na spokojený výraz pod sebou, uvědomí si i jeho horkost uvnitř vlastního těla a spokojeně se usměje. Teprve nyní se k němu skloní, opře se předloktími o jeho hruď a s planoucíma očima se podívá do těch jeho.
"Promiň, chtěl jsem být romantický, ale tuhle část budeš muset zvládnout ty, mě se to prostě vymyká z rukou." Maluje mu zdánlivě zdrženlivě kolečka na hruď, ale tu nevinnost by mu neuvěřili ani na andělském kúru.
Saga
Zatváří se nadmíru pobaveně."Věříš mi, že bych si to hodně užil, vidět tě takto. Ale upřímně…Radši bych stál trochu stranou, s tebou by to bylo malinko nebezpečné." Trochu si ho dobírá a zároveň je to pravda. Manovi by to na jeho místě hrozně slušelo, to prostě ví a nikdo mu to jen tak nevymluví. Jen by se vážně bál, že to v jeho okruhu nikdo nepřežije. Ušklíbne se vzápětí.
"Pár z nich si tak vážně nedokážu představit, a když už ano, chce se mi smát." Vydechne a opravdu se zasměje, ale už to typický smích příliš nepřipomíná. Jeho tělo se soustředí na úplně něco jiného a hlava už vlastně taky. Jeho celou pozornost si vzápětí ukradne Manovo nitro. Už jen to, že ho vidí, jak si užívá jeho doteky, v něm probouzí mnohem větší touhu. Vůbec neví, kde vzal takovou trpělivost, aby nic neuspěchal, ale jde to. S každým dalším milimetrem je to čím dál horší, tedy lepší, ale jeho výdrž tím dostatečně trpí. Ovšem Mana na jeho klíně je teprve pořádná zátěž na ovládání. Nemůže se na něj vynadívat, snaží se ani nemrknout a brzo ho z toho pálí oči, ale nemůže jinak. Přesně tak mu to sluší nejvíc. Nikým neomezován a má svůj vlastní život ve svých rukách. Přesune pomalu ruce na Manovy boky, které silněji sevře a zlehka jimi pohne proti sobě.
"Víš, sluší ti to." Broukne s trochu rozněžnělým podtónem, který se trochu hádá s touhou, která spaluje jeho tělo. I tato chvilka stačila, aby trochu vydýchal neúnosné vzrušení a vydržel ještě o něco déle.
"Líbí se ti to." Zkonstatuje po chvilce, když si všimne jeho výrazu. Tohle budou dělat rozhodně častěji.
"Pro mě jsi pán, vždycky jsi byl." Prohodí tiše, než se Mana rozhodne ho naprosto zničit. Po pár vteřinách přestává tušit, kde je nahoře a kde dole. Svět kolem něj se prostě vypne. Neexistuje nic, co je za okny, jen Mana na jeho klíně a pocit, že pokud zastaví, tak umře. Přesune ruce na jeho pozadí, které jemně sevře, ale znovu ho vůbec neomezuje. Asi se oba dva úplně zničí, ale to je teď jedno. Vrchol je jako tornádo, které se prožene pokojem. V jednu vteřinu se napne takovým způsobem, že se musí nutně za chvíli přelomit těmi silnými pocity. Stejně se mu podaří vidět všechno, co se stane s Manou a tím se jeho prožitek ještě umocní. Má pocit, že osoba nad ním se rozzáří a pak najednou všechno utichne a kolem se rozhostí naprosto klid. Jeho svaly pomalu povolí. Zvládne jen Manovi vrátit úsměv a pak ho pažemi obejme, aby ho mohl víc přitisknout k sobě. Natočí hlavu trochu do strany a krátce se uchechtne.
"Neomlouvej se. Jen mám obavy, že když se na tebe podívám, romantika prostě nehrozí. Jsi příliš sexy a provokativní, abych něco podobného dokázal. Možná až mi bude šedesát." Trochu povytáhne bradu, aby ho mohl líbnout na rty. Sklouzne dlaněmi po jeho zádech až na zadek a pak se pomalu vrátí nahoru na lopatky. Pořád od něj nedokáže odtrnout oči.
"Mana-chan." Broukne měkce, než ho pohladí po tváři.
"Jsi ten jediný na světě, který ví, kdo skutečně jsem. Ať řeknu cokoliv nebo udělám cokoliv, nikdy na to nezapomínej. Všechno je jen maska, nic z toho není pravda, kromě toho, co cítím k tobě. Tam se nikdy nic nezmění." Dopřeje mu romantiku, ale dlouho mu to nevydrží. Pevněji ho jednou paží obejme kolem pasu, druhou si trochu pomůže a za chvíli už má stabilní místo mezi jeho nohama, aniž by opustil jeho nitro.
"Víš, pořád jsme ještě na poznávacím zájezdu a ty jsi mě sice zkoušel uhnat, ale měl bys vědět, že se mnou to nikdy nebylo zrovna jednoduché." V očích mu zaplane, když se velmi opatrně pohne boky poprvé.
"Ty máš možná bič, ale já mám troch něco jiného a nebudu spokojený, dokud prostě neusneš…Se mnou…Uvnitř." Špička jazyka se mu proběhne po horním rtu.
"A můžeš jen doufat, že nemáš později v plánu žádnou schůzku, při které bys mohl sedět. Ostatně, třeba na tom ještě dneska budu stejně." Pravý koutek se mu pozvedne, protože očividně není nic, co by nedokázal udělat a k tomu by si to neužil. Teď je schopný všechno a pro Manu…Nikdo ještě neobjevil nic, co by teď nedokázal a je odhodlaný mu to dokáže právě dnes.
Mana
To je přesně to, co si přál slyšet. Ne, že by nemiloval krásné krajky a křehké růže, ale romantický v posteli bude nejspíš tak po pátém kole, až bude na cokoliv jiného příliš unavený a Saga je naštěstí ze stejného těsta. V duchu si pohrává s jeho prohlášením, že pro něj byl vždycky pán. Pán nebo dáma, ne otrok. Věří mu. Mezi nimi už není nic, co by mohlo být prázdnými prohlášeními. Však někde v hloubi suše ví, jak se na ně Saga od začátku díval a ví, že tak to bylo i se Senou. Nikdy se k nim nechoval jako k ostatním a nebylo to proto, že z nich chtěl mít drahokamy, jak jim na začátku říkal. Bylo v tom prostě mnohem víc. Intenzivně cítí jeho dlaně, které mu teď kloužou po těle shora dolů a zase zpátky a u toho se mu podívá do očí, když mu chce Saga něco říct. "Já vím. Budu na to pamatovat." Čeká je hodně her, které budou muset hrát, někdy i před sebou navzájem, ale vždycky půjde jenom o misi, nikdy o realitu, ukrytou v jejich ložnici. Už by měl asi čekat, že když Saga začne takto přehmatávat a pevněji ho svírat, chystá se na další otočku, ale on to stejně nečeká a najednou skončí pod ním na lopatkách. Ne, že by to nebylo příjemné si po výkonu trochu odpočinout, ale Sagovi se očividně nechce. No jo, on tu na něj čekal a nabíral síly, zatímco Mana běhal tam venku a střílel do lidí. Jenže to byla otázka jeho dominantní cti, aby vydržel. Přece mu teď neřekne, že je unavený a chce spát? To se nikdy nestane! Musí zavřít oči až po něm, prostě musí, jinak se ráno nebude moci podívat do zrcadla.
"Ne, to tedy nebylo." Potvrdí mu a je mu maličko vidět na očích, že ho Saga znovu zaskočil. Už podruhé za tento večer! Tak o tohle mu jde? Chce, aby to bylo naopak, aby ho uhnal a vybral si k tomu večer, kdy je to velice pravděpodobné. Ani neví, co by mu na to řekl a když se Saga pohne poprvé a potrápí vydrážděná místa, už mluvit ani nedokáže. Jenom okamžitě protočí očima, zavře víčka a celý se propne proti němu.
"Jenom mi vracíš všechno to, co jsi mi měl za zlé, je to pomsta, já to vím." Dráždí ho svými provokacemi, aby si nepřišel tak odevzdaný, ale u toho se usmívá. Sagova další slova ho donutí prudce otevřít oči a podívat se přímo do těch jeho. Tady už všechny žerty končí, co že to právě řekl? Že na tom třeba bude stejně? A ještě dnes? On chce… on mu chce dovolit… Mana si nikdy nepřipadal, že by vypadal jako zpožděný nechápající pitomec, ale teď tak prostě musí vypadat a navíc, jak tady má jedem přemýšlet, když se Saga už zase pohybuje uvnitř něj a způsobuje mu naprosté ochrnutí mozku a zapomnění na cokoliv, než je on sám uvnitř něj? Tohle je neskutečné. Nic nechce víc, než to okamžitě vyzkoušet, ale zároveň na to prostě nemá sílu. +Co mi to jenom děláš?+ Zeptá se ho v duchu, protože nahlas by mu přiznal, jak moc ho dostal. Je to poprvé, kdy si něco takového myslí. Nakonec znovu nechá zmizet oči za víčky a zmučeně si zasténá. Dneska to nebude. Ne hned. Možná, jestli se uprostřed noci probudí, ale má strach, že neprobudí.
"Víš, Saga-chan… přece jenom tě čeká lekce. Ráno to bude hektické, bude toho hodně a ty budeš mít tu důležitou schůzku, co jsem ti zařídil. Jestli jsem ti o tom neřekl, tak ti to říkám teď. Aoi s tebou chce mluvit jako s prvním už o půl osmé. Jenže budeme muset ještě něco stihnout a jestli si pak nebudeš moct pořádně sednout, ani mi to nebude líto. Myslím, že po noci s Torou Aoi okamžitě pozná, odkud vítr fouká, takže si dáš příště pozor na svoje slovíčka a nebudeš mě dráždit, protože odveta přijde. Ty víš, že přijde." Vyřeší to po svém, aby tolik nepřišel o věneček, i když Saga v tuto chvíli stejně vyhrál. On mu to ale ráno pěkně vrátí!
Saga
"Nepochybuju o tom, že to nezapomeneš." Usměje se na něj s naprosto spokojeným výrazem v očích. Teď je mu nejlépe za celou dobu, kdy odešel ze svého domova. Mana mu zatím dost dobře vynahrazuje všechno, o co přišel. Sám v sobě se nedokázal vyznat, ale teď ví, že tu má přece jen své místo. Je to pro něj dost důležitý pocit, i když na to přišel až teď. Po očku pozoruje jeho výraz, když se dostane nad něj a čeká jakýkoliv náznak únavy. Pak by toho nejspíš nechal, protože ho nechce zničit, ne teď, když se sotva vrátil. Jenže Mana je stejně paličatý jako on sám a očividně se nehodlá jen tak vzdát. Vyžene mu to koutky nahoru a stejně mu v duchu slíbí, že tentokrát bude mnohem opatrnější a něžnější. Je jen těžko říct, jak dlouho mu jeho přesvědčení vydrží. Dosyta si užije, jak se Mana propne proti němu a už ví, že jen tak přestat nedokáže. Bylo to hrozně rychlé."Hm, možná to pomsta je, ale ještě řekni, že se ti to nelíbí." Broukne, když se trochu skloní, aby mu byl, co nejblíže a znovu se pohne.
"Určitě se ti to aspoň trošičku líbí." Provokuje ho a znovu se velmi pomalu prohne v bocích proti němu. Pozoruje jeho výraz, když mu plně dojde, co mu před chvílí řekl. Je pravda, že už to dlouho nikomu nedovolil, ale nešlo o to, že by se mu to příčilo, spíš nenašel ten správný protějšek, se kterým by neměl navrch. V jejich vztahu vnímá jistou vyrovnanost a tím je pro něj snazší mu něco podobného navrhnout. Zaskočil ho, překvapil...Vidí mu to na očích a nemohl by být spokojenější.
"Dneska přece ukazujeme všechny stránky." Připomene mu, co se stalo u zrcadla. Mana mu odhalil sebe a je na Sagovi, aby to celé dotáhl do konce. Tohle by jindy nesměl nikdo vědět, ale teď mu to vůbec nepřekáží, i kdyby to věděl celý barák.
"Sluší ti, když nevěříš vlastním uším. Myslím, že to budu zkoušet častěji." Usměje se zeširoka. Mana je naprosto kouzelný, když mu to opravdu pomalu dochází. Saga si jen není jistý, že se mu podaří tohle prohlášení vůbec něčím trumfnout. +No tak, přece jsi schopný něco vymyslet.+ Ujistí sám sebe a popoženě své sebevědomí, aby se vrátilo na původní říčku. Pozvedne nepatrně obočí, když se konečně ozve Manův hlas. Tak nějak počítal s netrpělivým prohlášením, že to chce hned. Dočká se tak na půl.
"Mám ráno vstávat? Já?" Zapíchne prsty doprostřed své hrudi a hned nad tím odmítavě vrtí hlavou.
"Ty ses pro všechny oblečky světa úplně zbláznil." Protočí nad ním očima.
"Děláš, jak kdybys mě vůbec neznal." Nespokojeně si mlaskne. Nebyl ten typ, který by dokázal ráno vyskočit na nohy ještě před svítáním.
"O půl osmé." Brblá si pro sebe a ne, nezapomněl na fakt, že je pořád uvnitř něj.
"Tak to budeš mít co dělat, abys mě z té postele dostal." Jenže Mana vůbec nekončí a nutí ho, aby se na něj znovu pořádně podíval.
"Jestli si myslíš, že jsi moc málo unavený na to, abys mě takový způsobem utahal, tak prosím." Pokrčí nenuceně rameny a nahodí výraz, který jasně říká, že mu to nevěří. Je to další dobře mířená provokace, kterou si nemohl nechat pro sebe. Krátce se zasměje.
"Já vím, že přijde." Odkývá mu to, než se znovu trochu skloní a začne se pomalu, krouživě pohybovat uvnitř Manova nitra. Hodně se krotí, aby jeho tempo bylo mučivě pomalé. Žádné spěchání, donutí Manu řádně sténat, aniž by zrychlil.
"Dokonce doufám v to, že přijde, ale první bych ti měl dát pořádný důvod mi to celé vracet. Taky doufám, že budeš dost pečlivý a zapamatuješ si úplně všechno, co ti provádím. Chci to totiž i s úroky." Dá mu najevo, že se ho vůbec nelekl. Místo další slov, se netáhne pro jeho rty, které políbí ve stejném rytmu, jako se pohybuje proti němu. Jeho hravé a trochu něžnější, přesto je v tom cítí vášeň a touha, která už si bere jeho tělo. Pomalu klesne z dlaní na předloktí, protože už ho začínali pálit svaly a užívá si pocit, že je mu ještě blíž.Břichem přitom cíleně dráždí jeho chloub, aby ho brzo dohnal k vrcholu.
"Nechceš si dělat poznámky?" Provokuje ho dál, ale jeho hlas už je značně udýchaný, dokonce se neubrání tichému zasténání, než se znovu vrhne na jeho měkké rty.
Mana
Samozřejmě, že líbí a taky se podle toho usměje. Saga naplňuje všechny jeho touhy a přání a on je čím dál spokojenější. Jak to jen mezi nimi kdy mohlo vypadat tak beznadějně? Trochu se vzpamatuje ze svého ohromení, když mu Saga řekne, jak mu to zrovna teď sluší a trochu káravě se na něj usměje. "Nejsem si jistý, že ještě existuje něco, čím bys mě tolik dostal." Hlesne, zatímco se snaží odolávat nájezdu Sagových boků uvnitř sebe, ale už teď si představuje, jaké by to ráno mohlo být a vinou toho přijde k vrcholu málem rychleji, než by chtěl. Naštěstí jenom málem. Před chvílí na něm byl, takže by nebylo zrovna nejlepší, kdyby to podruhé nevydržel jako nadržený puberťák, ale s tak citlivým tělem a s takovými řečičkami a představami se jeden brání jenom těžko. Pobaví ho, když Sagu ranní vstávání tak moc zaskočí. Ví, že v jejich starém domově ho nikdo nedostal z postele dřív, než před obědem, ale tam všemu vládl spíš noční život. Tady je to naopak, aby se stihlo hodně práce za denního světla, které je i tak mizerné. Nesmělo se tady mrhat zdroji, tudíž ani elektřinou, topivem a podobně. Z toho důvodu byli mnozí vzhůru už před šestou hodinou, takže to Sagovi zařídil ještě hodně dobře.
"Mám strach spíš o tvé snídaně." Obává se, že tak brzo ráno Saga do žaludku nic nedostane a do oběda zemře hlady. Chudáček jeho malý, bude si muset překopat celý biorytmus.
"Já myslím, že tě z té postele dostanu velice hravě." Zavrní mu do ouška, když si ho k sobě přitáhne blíž, pak olíbá jeho lalůček a nakonec ho do něj hravě kousne. Má na to svoje probouzecí metody a když to nebude fungovat, proste ho z ní svalí dolů na zem a Saga bude na nohou na to tata. Když ne kvůli studené podlaze, tak rozhodně kvůli tomu, jak ho s tím Mana namíchne. Procedí skrz zuby jakési tsss, když se Saga strefí do jeho unavenosti, ale má pravdu. Mana byl schopný ji v sobě přerazit, ale jestli chce mít ráno čistou mysl a nepůsobit jako mutant, co se připlazil skrz tunely, tak by si měl konečně odpočinout. Vzápětí se musí znovu usmát a málem protočit očima napříč tomu, co tady právě dělají. Saga je hrozný, ale krásně hrozný. Tak on si přeje, aby mu to Mana všechno do posledního spočítal a má obavy, aby při tom na něco nezapomněl? Tohle mu s radostí splní, však on hned ráno uvidí, že ano a ráno je velice brzy. Teď mu na to ale nic neřekne, jenom v jeho očích se cosi zablýskne. To jeho Chci to i s úroky Manu velice rozpaluje, líbí se mu jeho touha a dravost, to, že se toho všeho najednou nebojí a ještě ho popichuje, aby toho bylo víc. On se toho rána snad sám nedočká. Víc ho obejme a přitiskne k sobě, když Saga poklesne v rukou a sladí pohyby boků s těmi jeho. Pevněji si ho k sobě přivine i svýma nohama.
"Nechci." Zašeptá mu znovu do ouška.
"Paměť mám skvělou a kdybych si něco přivymyslel, vadit ti to určitě nebude. Kdyby ano, budeš mít smůlu, Mana-sama má vždycky pravdu." Zavrní. Nakonec to trvá opravdu dlouho. Tak dlouho, aby si to oba dostatečně užili a neměli pocit, že dnešní noc utekla až příliš rychle. Saga měl pravdu, Mana usnul s ním uvnitř sebe a nikdy by si nepomyslel, že by to mohlo být tak příjemné. Že by někoho tak moc nechtěl pustit ze svého objetí. Kohokoliv jiného by asi odstrčil, aby neomezoval jeho osobní prostor, ale jakmile byl Saga jen o milimetr dál, už po něm ze spaní natahoval prsty. Ráno nejspíš přijde rychleji, než se jim oběma bude líbit, ale přece si ho dovedou zpříjemnit. Odteď už napořád. Jenom spolu… a vidina té práce, kterou Mana pro Sagu získá, ať to stojí co to stojí, to je jen velmi příjemná třešnička na dortu.
"Brzy zase budeš mít svůj luxus, Saga-chan..." Slibuje mu ze spaní. Všechny jeho nejtajnější myšlenky patří jenom jemu a tohle je tomu důkazem.
Žádné komentáře:
Okomentovat