Mana x Saga - Na kolenou ti to opravdu sluší. - část 4.

(nové útočiště)

Mana

Sagovi se musí nechat, že vždycky ví, co říct. I s tím, že jeho by obtěžoval rád i to s tím architektem. Manu by to nenapadlo, ale když se podívá okolo sebe, Saga má rozhodně pravdu. Mana byl mistr v ovládání vlastního výrazu a úsměvu a stejně mu to ujelo a musel si dlaní honem zaclonit ústa. Hned na to pohoršeně přikývl. Prý kochal někde jinde… kochat se měl před chvílí, teď už rozhodně není čím. Mana měl čisté rysy, v podstatě krásné i bez líčení, ale nevěřil svojí přirozené kráse. Prostě se v tom necítil sebevědomě. Asi jako Saga bez drahého oblečení. Byly vlastně v ledasčem stejní. A bylo zvláštní začít na to konečně přicházet. Kdyby Saga neudělal tento krok, Mana by ho vážně poslal pryč a to ho vlastně děsí. Udělal by to, připravil by se o něj a jeho život by naplnila jenom temnota. Dělal by honícího psa, jeho příčetnost by se propadala asi jako ta Miyaviho bez Aquiho a bylo by po všem. Nakonec by skončil mrtvý někde u škarpy a nikdo by si na něj ani nevzpomněl. Vítej v pekle, Mana-sama. Jenže Saga byl tady. Nechá si políbit ruku a v tu chvíli jeho očima proběhne jistá fascinace. Tohle galantní chování se mu opravdu líbí a Saga na to bude ten pravý. Ten pravý, který by mohl docenit jisté jeho kostýmy… 

"Dobře, vypadá to, že vám mohu věřit." Řekne mu ještě. A pak je konec hry a oni začnou o té možné práci. Možná to měl Mana ještě chvíli vydržet, ale přišlo to tak spontánně… Před tím dělal drahoty, trápil ho a teď mu najednou moc chtěl prozradit, že s ním celou tu dobu počítal, že i když se bál, že spolu třeba nebudou, už mu zajišťoval budoucnost. Jeho slovo nemělo malou váhu, když byl teď v terénu a takovéhle místo se uvolňovalo doslova jednou za život. Kdyby Aoi dál pokračoval, volné by ani nebylo, ale asi ho to semlelo rychleji, než všichni čekali. Vyhořel, ale Saga je mladý a kdyby vyhořel taky, bude mít zajištěnou budoucnost v blahobytu za služby odboji. Tak jako Aoi. I kdyby se rozešli, Mana chtěl vědět, že Saga bude v pořádku a bude se mít co nejlépe. Sleduje jeho profil a intenzivně cítí, jak si Saga hraje s jeho prsty a čeká. Mlčenlivě čeká, dokud se ho Saga nezeptá. Pak přikývne. 

"Přece sis nemyslel, že tě tady nechám umývat nádobí. Po tomhle místě půjde kde kdo, podle mě se ho pokusí nabídnout Hideakimu, ale podle mě odmítne. Nevezme místo svému bratrovi, aby si nepošlapali rodinnou čest. Bude hodně záležet na tom, kdo bude první, jaké má předpoklady a kdo se za něj přimluví. Když to udělá Havran sám, máš napůl vyhráno. Proč by tě zachraňoval? Protože jsem ho poprosil? Už ho znám, ví, že toho máte hodně co nabídnout. Tady není místo pro zbytečné krky navíc." Je to drsné, ale je to tak. Nemohli si zatím dovolit zachraňovat kde koho. I proto to Hideaki nikdy nebude a podle Many ani Show. Show bude zachraňovat všechny. Show musí do politiky Ostrova. Saga musí tam, kde se nebude bát špinit si ruce a on nebude, Mana to ví nebo to udělá za něj. A pak souhlasí. Nakonec nad tím ani tak dlouho nepřemýšlel. Mana se usměje a bez váhání přikývne.

"Půjdu." Slíbí mu. Ať by spolu byli nebo ne, nevykoupal by ho. Sagova slova jsou ale ještě maličko jiná. Mana zvážní a mírně pootevře rty. Ještě před chvílí si byli na hony vzdálení a teď najednou nebyl nikdo na světě, kdo by si byl blíž, než oni dva. Bylo to tak, ani Mana k sobě nikdy nikoho takto nepustil. Změnilo se to během chvíle, ale uvnitř něj začíná hořet silný plamen jménem život a láska. Cosi mrtvého v jeho očích zmizí. Dokonce se nechá vzít za bradu jako kdysi a když Saga zmíní ten bič, trochu nejistě za ním stočí koutky očí. 

"Nemusíš to dělat." Řekne a skloní pohled. Obejde se bez toho, když bude muset. Nakonec ano. Teď už ano. Jenže Saga pokračuje a on se tiše zasměje. Zase se na něj podívá a dlouze zkoumá odraz v jeho očích. Myslí to upřímně. Chtěl mu něco říct, něco ve smyslu, že ví a že o něj ten bič zlomí, ale Saga ho políbí a on se nechá líbat jako snad nikdy. Teď mu dá najevo svou zranitelnost a potřebu náruče. Někdy to s tím bude asi vážně na zbláznění a jako na horské dráze, ale takový už byl. 

"Saga-chan… děkuji." Řekne tiše do jeho rtů. 

"Zachránil jsi mě. Miluju tě. Teď pomiluj ty mě."

Saga

V Sagových očích se objeví upřímná radost, když mu Mana řekne, že mu může věřit. Vlastně je to to hlavní, čeho chtěl dosáhnout. Sám moc dobře ví, jak ten pocit chutná, ale je to něco trochu jiného, než jakou důvěru vnímá se Showem. Toto je mnohem hlubší a intenzivnější. Skoro mu připadá, že kdyby se to nestalo, svět se prostě rozpadne na milión titěrných částeček. Pomalu se na něj podívá, zlehka se pousměje. On by rozhodně nádobí neumíval. Klidně by ho všechno rozbil, jen aby to dělat nemusel. V tomto ohledu byl hrozný. Ve tváři se mu objeví na vteřinu jistá pomstychtivá hravost, ale nic neřekne. Žaludek se mu malinko převrátí, jakmile dojde na zbytečné krky navíc. Mana měl pravdu, ale on sám to tak nedokázal vidět, tedy až do této chvíle. Teď mu to najednou dává smysl. +Zas tak nezištná pomoc to nebyla, co?+ Trochu si rýpne do Aoiho. Svým způsobem to chápe, z druhé strany se po tom necítí o moc lépe. Co kdyby byli k ničemu? Nezvali by je sem a nechali někde venku? A hrozní něco Senovi? Ne, nejspíš ne, Show má podobné předpoklady, aby se vyšplhal vysoko a pokud si to ostatní nemyslí, jeho přítel je brzo přesvědčí, na to ho zná až příliš dobře. Všechny jeho myšlenky mu proběhly v očích, ale zůstaly za nimi schované.

"Ty jsi ho poprosil, aby nám pomohl?" Vezme si z toho něco jiného. Něco co mi vyžene koutky nahoru a nechá oči zazářit.

"To zní o něco lépe, než ten bič." Je v tom jistá vřelost, když to říká, i když zase vtipkuje. Neskutečně se mu uleví, když Mana řekne, že s ním půjde. To byla momentálně jediná věc, která ho zajímala. Potřeboval to vědět, slyšet to Manu říct nahlas a konečně se může věnovat všemu ostatnímu. V jeho hrudi něco doslova povstane a ví, že to dokáže. S ním zvládne naprosto všechno, už na to není sám. Kdyby jen Mana věděl, co jedním slovem dokázal způsobit. Jednou mu to řekne, možná ještě dnes. Nedokáže se odtrhnout od jeho očí, které tak neskutečným způsobem ožily. Jak kdyby v nich byla schovaná celá planeta, ještě před katastrofou. Všechno žije svým vlastním chaosem a je to nádherné. +Tady jsem doma.+ Pomyslí si, aniž by se toho lekl. Je to tak správně, prostě to cítí.

"Nemusím, ale chci." Prozradí mu i tuto část jeho myšlenek. Vlastně se těší, když ho Mana bude mít v moci. Tentokrát to ale bude s důvěrou, ne ve vzteku a ublíženosti. Jejich polibek prodlouží, jak jen to jde. Nakonec se přece jen musí dost neochotně odtáhnout a znovu se na něj podívá. Manovo vyznání s ním zamává. Kdyby neseděl, asi půjde k zemi.

"To ty zachraňuješ mě, už od té chvíle, kdy jsem tě poprvé uviděl." Vydechne něco, co si možná chtěl nechat ještě chvíli pro sebe. Začal však s upřímností a tak je na čase, aby odhalil úplně všechno. V očích mu toužebně zaplane, když ho Mana vyzve k tomu, co chtěl udělat úplně nejvíc.

"Nic mi nebude větším potěšením." Sáhne po jeho pasu a začne ho pomalu pokládat vedle sebe na postel. Nakonec skončí nad ním a krátce si ho prohlédne.

"Víš, to všechno…" Odmlčí se a nakonec se mu podívá do očí.

"Stálo to za to." Ujistí ho s první pohybem boků proti těm jeho.

"Víš, nejspíš mě budeš muset navést, jak tě mám svléknout. Jsem v tom hrozně nezkušený." V očích se mu zablýskne, když začne svou vlastní hru. Mana to chtěl mít pevně v rukou, když přišel v tom oblečku a s tím bičem. Klidně mu to rád dá, i kdyby jen takto. Přesune váhu na levé předloktí, aby ho mohl pravou rukou pohladit po linii těla.

"Zdá se, že se pod to jen tak nedostanu nebo ti to snad mám nechat?" Provokuje ho svými slovy a víc jeho bok stiskne, když se pohne boky podruhé. Je to k nesnesení skvělé a budeš ještě víc, jakmile to skutečně udělají. Skloní se k jeho rtům, aby ho na chvíli připravil o slova. Škádlí ho tím, aby mu ztížil možnost mluvit a trochu hravěji prodloužil celou dobu, kdy si to budou moci užít. Popotáhne ho za látku kalhot.

"A sem se dostává jak?" Zamumlá přes znatelně zrychlený dech.

"Ty ti určitě nechávat nechci." Prozradí mu, kam se jeho myšlenky ubírají. Komu by se to teď nestalo?

Mana

+O tom by se dalo polemizovat...+ Dohaduje se s ním alespoň v duchu, když Saga řekne, že je něco lepšího, než bič, ale nahlas už nic nedodá. Ví, že toho má hodně na přemýšlení, ví, že mu právě plně došlo všechno, co mu dnes řekl nebo naznačil, ale on ho ještě chvíli přemýšlet nenechá. Bude na to dost času, až se bude Mana muset věnovat svým povinnostem a Saga bude sám. Teď mají oba ještě jednu velmi nutkavou potřebu, mnohem krásnější, než podobné myšlenky. A pak mu Saga řekne, že s podobnými hrátkami není konec. Že to chce vyzkoušet. Oběma je jasné, že dnes už ne, stejně jako je jasné Manovi, že na to musí jít úplně jinak. Tak jak by se mělo. S důvěrou a vyrovnaností a ne, když s nimi cloumají nevyřešené emoce. Nikoho nebude lámat ani nutit a všechno to bude úplně jiné, jenom tak existuje šance, že se to Sagovi bude líbit. +Ty mě ještě naučíš sebeovládání.+ Řekne si. Má vlastně skvělé sebeovládání, ale očividně jenom někde a někdy. Sagova slova jsou milá, ale kdyby tak moc nekecal… oba přece vědí, co se všechno stalo a dělo ještě před maličkou chvílí. Mana ho spíš stahoval ke dnu, ale to se teď už nestane. Nechá se jím elegantně skolit na postel a dává si při tom záležet, aby byl každý jeho pohyb bezchybný, když už taková není jeho tvář. Přesto se na něj usměje, když mu Saga řekne, že to za to stálo. Přikývne, protože v tom má rozhodně pravdu a pak se tiše zasměje, když začne předstírat nezkušeného. 

"To je proto, že sis navykl jenom rychle rozvazovat tkaničky a rozhrnovat kimona." Řekne mu, ale těch přezek a šňůrek má na sobě tolik, že by jim to vystačilo na půl hodinku hraní si. 

"Hmm… klidně můžeš. Korzety jsou sexy." Jemu to nepřekáží, má rád pocit té těsné upjatosti a zvýrazněné linie těla. Jeho pas tak bude mnohem víc přitahovat oči. Ne nadarmo se říkalo, že poloviční oblečenost je dráždivější, než nahota. Nechává se dráždit pohyby jeho boků i polibky a stupňuje tak uvnitř sebe touhu, zatímco ho sám hladí konečky svých prstů i nehty zároveň a nechává za nimi rudé cestičky. 

"Na to mám malé tajemství. Ty boty by jsi nesundal nikdy." Řekne mu, protože jsou poctivě šněrovací. Možná teprve teď Saga plně ocení význam jeho příprav, když mu dojde, jak těžko se to všechno obléká a svléká. Mana sjede po svém těle dlaní, najde Sagovu dlaň a navede ji pod korzetem k místu, kde jsou malé háčky, taková očka, na jaká se vzadu zapínají i korzety samotné, když nejsou šněrovací. K nim jsou připevněné lemy kalhot. Posune jeho ruku ještě níž a odhalí skryté lemy, pod kterými je zip oddělující nohavice od těchto kraťásků. Stačí rozepnout, odháčkovat a ten jediný díl oblečení je pryč. I tak Manovi zůstane pěkný korzet a botky. Podívá se na Sagu co on na to. 

"Chce to hodně důmyslnosti, tvůrci samozřejmě pamatovali na to, že tohle oblečení není určené primárně na procházku venku." Prohodí nenuceně a nechá ho, aby se sám popral s čím chce jako prvním. On sám to má mnohem jednodušší, protože mu stačí zatáhnout za pásek župánku, který si na sebe před tím Saga přetáhl a pak mu ho stáhnout z ramen. Oblečený moc dlouho nevydržel, ale stejně chodil vždycky nejradši nahatý, jen ať se nedělá, Mana to moc dobře ví. Nenechá ho soustředit se příliš dlouho. Celý čas na něj upírá svůj pohled, kterým ho chce vyvést z míry, pak přizvedne nožku a začne ho dráždit podpatkem na lýtku a když má pocit, že by Sagovi všechno to rozepínání mohlo jít až moc rychle, prostě dlaní najde jeho klín a nečekaně ho sevře, než ho začne rovnou intenzivně dráždit. Rozmarně ho polechtá ostrými konečky nehtů, ale nic víc, nechce ho přímo vyděsit.

Saga

Zarazí se a trochu narovná, když ho Mana obviní na, co si zvykl.

"A proč by ne? Nebyla potřeba to celou dobu dělat jinak. Proč si nezjednodušit život." Trochu ho trápí, ale není to tak úplně pravda. Tedy byla, jen do dnešního dne. Když vidí, jaký obleček má Mana na sobě, je si jistý, že by ho z toho dostával klidně dnes a denně. Bez make-upu je Mana úplně jin a ostře to kontrastuje s tím, co má na sobě. O to víc se mu to zamlouvá. Prohlédne si ho ještě jednou, když dojde na jeho korzet, který si ještě bude muset pořádně prohlédnout. Najednou má pocit, že na to měl hrozně málo času a s tím, jak stoupá jeho vzrušení, to teď nejspíš nedožene. Velmi rád by prozkoumal každou přezku a všechny zákoutí, kam by se mohl a nemohl dostat. Jistě to má víc možností, ale teď na to prostě nemá čas.

"Jsou, a když je máš na sobě ty, platí to stonásobně víc." Složí mu další kompliment. Mana na ně byl prostě jako dělaný. Ano, už jich pár viděl, ale osoby v něm neměli ani zdaleka takové kouzlo.

"Dokud jsem vněm neviděl tebe, přišlo mi to celkem nudné." Přizná se mu bez váhání. S Manou je všechno zvláštně nové a začíná ho to bavit. Občas se trochu ošije pod dotekem Manových nehtů. Nejde o to, že by to bolelo, to by si klidně i užil, ale spíš o místa, která jsou citlivější a taky lechtivější. Naskakuje mu z toho husí kůže, přesto drží pozornost na tom, co říká. Nutně potřebuje vědět, jak ho z jeho oblečku osvobodit.

"Hm, ty ses chtěl přede mou svlékat sám, přiznej se." Obviní ho s nádechem vzrušeného pobavení.

"Na to bych snad nikdy sám nepřišel, takže bych tě bez pomoci nesvlékl." V očích se blyští zájem o to, jak se dostat Manovi k holé kůži, hlavně k jistým partiím.

"Tak ukaž, kde to je." Posune se kousek níž a dotkne se i jeho klína. Samozřejmě úplně náhodou. Se zaujetím zkoumá háčky ale i zip, které je rafinovaně schovaný. Tohle je to správné mučení. Nikam nespěchá, když se s tím vším pasuje, aby ho konečně mohl aspoň částečně osvobodit. Mana mu to ani v nejmenším neusnadňuje. Nechá Manu, aby mu pomohl z jeho nově nabytého županu a pak ho plynulým pohybem odhodí stranou. Nikdy se nestyděl a byl na své tělo pyšný, nemá v plánu s tím ani teď začínat.

"Ne? Proč ne, je to dost praktické." Představí si, jak jdou po chodbě a on úmyslně hledá háčky a zipy, aby ho svlékl před očima ostatních. Pak by je někam zavřel, aby mohli tesknit po Manově těle. +Některé věci bych si měl napsat.+ Ujistí sám sebe, že je to naprat skvělý nápad. Nebude se dělit, ale ostatní mu můžou klidně závidět. Už je skoro u cíle, ale svou příjemné činnost nedokončí. Stačí mu jediný dotek v klíně a nechá všeho. Pokojem se ozve jeho krátké zasténání. Sobecky si potřeboval užít všechno, co mu Mana v první chvíli nabídne. Nevydrží dlouho, plácne ho po pacce, aby mu dal možnost to celé vůbec dokončit a posune se mnohem níž. Odhalit Manův klín dokáže během vteřiny, ale tím ještě nekončí.

"Ty botky půjdu taky." Věnuje mu sebevědomý úsměv a skloní se níž, aby mohl zuby zatahat za tkaničky. Je jasné, že takovým tempem by nerozvazoval minimálně do rána. Počká si na ten správný výraz v Manově tváři, než se krátce se zasměje a vytáhne zase nahoru.

"Kašlu na to. Chci tě tak moc, že bych nevydržel ani čtvrtinu boty. Musím se přiznat, že jsem nečekal, kolik času jsi věnoval přípravě na mě. Kdybych to tušil, možná bych tě netrápil tak dlouho." Chce, aby věděl, že mu to není jedno a že to umí ocenit.

"Budeš to ale muset dělat za zavřenými dveřmi, jinak to nedokončíš." Je to to poslední, co mu řekne, než si ukradne jeho rty v další vlně, tentokrát už opravdu vášnivých polibků. Sám rukou zamíří mezi jejich těla a vrátí Manovi doteky v klíně. Víc ho sevře, dopřeje mu několik líných pohybů, než zase ruku vytáhne nahoru a konečky prstů ho pohladí po tváři. Konečně se mu podaří na chvíli odtrhnout od jeho rtů, které taky pomalu pohladí.

"Čekám jen na vaše svolení, Mana-sama." Prohodí tiše a trochu bříšky prstů zatlačí, aby se dostal mezi jeho rty. Pokud ho pustí, je nad slunce jasné, kam se s nimi později podívá.

Mana

Potěšeně zvedne koutky nahoru, ale lhal by, kdyby měl tvrdit, že neví o tom, že mu tento styl padne. Proto se tak moc stylizuje, aby to bylo ještě lepší. Jeho postava byla něčím, na co byl opravdu hodně hrdý. Ani malý ani vysoký, velmi štíhlý, s krásnýma nohama a útlým pasem… Nikdy se nemusel rozhodnout, jestli bude víc tím nebo oním. Zároveň o sobě ale nemůže tvrdit, že není ani jedním, protože se zřetelně cítí být obojím, jen v každou minutu jinak. Chudáček Saga… ale tohle už o něm asi tuší. Které jeho já bude mít asi raději? Mana zatím nepocítil, že by víc tíhl k jednomu nebo druhému a to bylo dobře. 

"Nudné?" Vyhrkne vzápětí. Jak o podobném kousku někdo může říct, že je nudný? Jsou tak složité a rafinované… 

"Protože jsi hned neviděl na nahou kůži, hn? Ty jsi hrozně perverzní." Napomene ho se smíchem. Nakloní hlavu k rameni a chvíli uvažuje. Svlékali bychom to spolu a já bych ti nařizoval jak.“ Trochu mu osvětlí původní představy. Ne, bez návodu by to Saga asi vážně nezvládl a on by ho popoháněl a napomínal, plácal přes prsty, kdyby moc spěchal… povzdechne si. Příště si to zahrají, má ještě hodně takových oblečků. Saga se do jeho svlékání pustí s radostí s jakou děti mlsají čokoládu, vůbec nikam nespěchá a Manovi to všechno způsobuje rozkoš. Nechává ho, ať si hraje, on sám si s ním taky neustále pohrává, kam jenom dosáhne a užívá si, jak to kousíček po kousíčku povoluje. Líbí se mu trpělivost jeho milence a pousměje se při jeho dalším komentáři. Má před očima, jak mu kalhoty z ničeho nic povolí přímo uprostřed jídelny nebo tak někde. 

"Pak bych tě musel důkladně potrestat." Zavrní. To by si ale taky užili oba dva. V očích mu zazáří spokojená satisfakce, když Sagu natolik vyvede z míry, že přestane s jeho svlékáním. Však on věděl, že to svede a nenechá si uniknout nic z jeho reakce, dokud není schopný zase dýchat. Dá ruku pryč, když si to přeje, ale Saga mu to okamžitě oplatí, když si do něj rýpne, že teď půjdou dolů i ty boty. Teď je to Mana, kdo se na něj zůstane vykolejeně dívat, protože to by bylo ještě velmi na dlouho. Sice by to vydržel a mohlo by to být i příjemné, ale v tu chvíli by mučil Saga jeho a ne naopak. Saga opravdu povolí tkaničku svými zuby, je na něj úžasný pohled, ale Mana v duchu poděkuje všem kami, když se rozhodne, že to vzdává a ocitne se zase u něj v náručí. V očích mu okamžitě zazáří. 

"Stýskalo se ti po nás?" Provokuje ho hned svou otázkou. Je to jako celá věčnost, co spolu byli v Sagově apartmánu nebo kdekoliv jinde, když si Saga vzpomněl. Veřejnosti se zase tak moc nebáli, Saga moc dobře věděl, kde to možní není a kde ano. Překvapí ho, když mu Saga prozradí, že na něj tohle všechno nakonec udělalo dojem. 

"Chvilku to trvá." Řekne a je to jako maličká omluva, ale rychleji to prostě nešlo. Některé věci jeden neuspíší. Znovu se zasměje, když mu Saga prozradí, že pohled na oblékajícího se Manu by mohl být příliš. 

"Budu tě stranou držet svým bičem." Řekne mu. Jako krotitel tygrů. Vždycky, když se Saga moc přiblíží, rovnou dostane a pak mu nic jiného, než čekat, nezbude. Polibky mu oplácí se stejnou divokou vášní, občas ho něžně kousne do rtu a nechává ho, aby společně s nimi svou dlaní drancoval i jeho klín. Vždycky si k sobě dovolili hodně, ale dnes mu to připadá jiné. Jako by mezi nimi konečně padla ta neviditelná hranice pán a otrok. Přiměje se otevřít oči a podívat se do těch Sagových, když se ho zeptá na svolení. Je to kouzelné a dokonale to koresponduje s tím, co mu právě běželo hlavou. Usměje se na něj a rty pootevře, aby mu tak otevřel sám sebe, se vším, co mu může nabídnout. Pak už ho nechá, aby s ním doopravdy dělal, co jenom chce.

Saga

"Jsem." Odsouhlasí mu svou vlastní perverznost, aniž by se byť jen začervenal.

"Vždycky jsem byl, ale to ty moc dobře víš. Tak se nedělej, že ti to najednou vadí." Vrátí mu jeho provokaci, protože v určitých ohledech si vážně nemají co vyčítat, spíš si budou vyhovovat.

"A ty taky, takovým tím hodně dráždivým způsobem." Narazí na to, jak se na něj chystal a hlavně na to v jakém oblečku právě je. Tedy už jen tak na půl. Nikdo kdo by trochu nebyl takový, jak si právě špitají, by v něčem podobném nevytáhl paty z pokoje, možná by se do toho ani neoblékl. Jemu to vůbec nevadí a klidně pro něj takový bude. Obočí mu jde trochu nahoru, když si představí, jak si oba hrají s někým třetím. Ten chudák by to asi nepřežil, ale oni dva by si to náramně užili.

"Na to jsi měl myslet dřív, teď už tu nejsou žádní otroci." Trápí ho trochu a zároveň mu tím říká, že on už jím pro něj není taky. Vlastně nikdy pořádně nebyl, ani Sena ne.

"Ne každý je tak odvážný jako já. Ostatní před tvým výrazem, oblečkem a bičem budou utíkat anebo se začnou svlékat sami, to už by nebyla zábava." Klidně dál rozvádí podobné téma a ne, zatím se nezačal stydět ani trochu. Chce se mu znovu pořádně věnovat, ale Mana ho zase rozptyluje svými slovy. Podívá se na něj s trochu obviňujícím výrazem, který říká, ty snad nechceš, abych tě z toho dostal nebo co? Nakonec se jen zlehka ušklíbne.

"A tomu říkáš trest?" Pozvedne obočí.

"Promiň, asi už mi nemůžeš jen tak vyhrožovat, představuju si úplně něco jiného." Mezitím si užívá jeho kůže a všech odhalených částí. Tím, že jich není zase tolik, jak kdyby ho svlékl celého, si to o to víc dokáže vychutnat. Další otázka už ho nevyvede z míry. Podařilo se mu na pár vteřin vykolejit Manu a to je něco, co se podle něj nedaří každému. Jeho ego vystoupá o několik stupínků nahoru a jen tak dolů nepůjde. Chce mu ještě trochu provokovat a dopřát mu několik svých skvělých vtípků. Po Manově otázce se pomalu podívá do svého klína a pak jen zlehka trhne rameny.

"Vypadá to, že asi stýskalo." Tváří se na vteřinu naprosto vážně, než se krátce zasměje. 

"Opravdu se my stýskalo." Přizná se mu a tentokrát nemá na mysli jen jeho tělo a čistě pudové záležitosti. Chyběly mu jeho oči, jeho úsměv a hlavě schopnost zadupat do země všechny jen pohledem s výrazem nevinné holčičky. Ano, pokud je schopný tohle v hlavě vymyslet, je rozhodně zamilovaný.

"Příště mě varuj, že se oblékáš. Nerad bych si zase něco domýšlel." Prozradí mu na celou tu dobu, kdy na něj čekal, myslel. A tím pro něj celá konverzace končí, protože Manovy rty ho pustí dál a on přijde o dech, slova i veškeré myšlenky. V očích mu svítí živočišná touha, kterou už nechce držet pod zámkem. Teď už ji může pěkně vypustit a nebude nic špatně. Nechává si vlhčit prst, palcem přitom přejíždí po jeho rtu a užívá si hebkost, které nedokáže víc odolávat. Když opustí Manova ústa, přitiskne se na jeho rty s dalšími vášnivými polibky a mokrými prsty zamíří mezi jejich těla. První jen přejíždí hřbetem dlaně po vnitřní straně jeho stehna a pak už dojde i na vytoužený cíl. Pro něj rozhodně a snad ani Mana nebude proti. Pomalu se dostává k nejcitlivějším místům a pak i do jeho nitra. Teď trochu zpomalí a nikam nespěchá ani se svými polibky. Ví, že to je ta část, kterou uspěchat ani nejde. Pokud by mu chtěl ublížit, tak možná, ale to nechce ani v nejmenším. Dráždí Manu, snaží se ho připravit o rozum i dech a zároveň ho připravit na jejich spojení, bez kterého už o moc déle nevydrží. Když už ví, že víc nezmůže, opře se o ruce, pak klesne na předloktí a přitiskne se na Manovo tělo. Chce mu být, co nejblíže a na chvíli to mít v rukách, ale brzy ho pustí, aby si to užil po svém. Jen ještě chvilku si bude sobecky užívat své vlastní nadvlády. Jen pár vteřiny, kdy do něj začne pronikat. U toho olíbá jeho rty, než se nenásilně probojuje jazykem do jeho úst a snaží se, aby měl v hlavě jen příjemné pocit a hlavě jeho samotného. Nic víc tam teď nepatří. První pohyby boků způsobí, že mu to rtů začne hlasitější sténat. Tempo se neúměrně zrychluje a ví, že o moc víc by už nevydržel. Klidně si dá pět kol, ale teď potřebuje na chvíli přibrzdit. Zastaví se, začne se dobývat pod Manův pas a pak s plynulou otočkou skončí pod ním.

"Přece už nejsi otrok." Broukne mu do rtů, když ho na chvíli uvězní u sebe.