Saga, Daichi
Samozřejmě, že ho hřeje všechno, co mu Mana řekl. Najednou má příjemný pocit, že mu na něm opravdu záleží a že to celé nebylo jen o hře a o tom, že se potřeboval dostat mnohem výš. Líbí se mu poslouchat, co všechno by pro něj dokázal udělat a co by udělat mohl. Podvědomě už úplně opouští od nějakého vzteku a uraženosti, které byl ještě před chvílí plný. Stejně si neodpustí to ještě chvíli hrát a víc ho provokovat. Chce Manu vydráždit, i když to znamená, že si bude hrát s ohněm. Pěkně ledový plamen to je a stejně se nedrží zpátky. Odfrkne si, když dojde na věci, které by si měl zasloužit. +Použiješ ten bič nebo to bude trest úplně jiný?+ Dojde jen na jediné myšlenky. Navenek se tváří skoro lhostejně a jen trhne rameny nahoru."Já si zasloužím věcí." Zvládne mu ještě odpovědět.
"Nemyslím, že nedokážeš opravdu hodně, ale se mnou sis vzal moc velké sousto." Rýpe do jeho ega, aby mu přece jen ukázal, čeho všeho je schopný. Najedou si je jistý, že by mu neublížil víc, než by dokázal snést. Je to zvláštní část v něm, které se na Manovu dominanci těší. Možná proto, že konečně může ze sebe pustit úplně všechno. Není to jako v jeho velkém apartmánu, kde byl on pán a Mana jeho otrok. Po očku pozoruje Manův výraz, když pomáhá Daichimu všechno posbírat. Ano, zacílil očividně tím správným směrem. Manovy oči sice všechno v okruhu třiceti kilometrů zmrazí, ale pro něj to má úplně opačný efekt. Tím správným způsobem to rozehřívá jeho vlastní tělo. Daichi je pro tuto chvíli naprosto na druhém místě, když by ho možná měl bránit vlastním tělem. Mana zrovna vypadá, že toho malého chudáčka do vteřiny roztrhne.
"Kdo říká, že on." Postaví se napůl mezi ně, aby zabránil možnému neštěstí a svými slovy se snaží pozornost stočit na sebe. Povede se. Prudčeji vydechne, když si ho Mana takovým způsobem přitáhne do náruče. V očích se mu blýskne vzdor a zároveň si ho začíná brát touha. Vůbec netuší, odkdy se mu podobné chování líbí, ale v kombinaci s Manovým vzhledem, mu to vlastně zatím vůbec nevadí. Právě naopak, má chuť vyzkoušet, co všechno ještě vydrží a snese. Věnuje mu spokojené pousmání.
"To víš, že to zkusím. Jen proto, abych zase viděl tě tak krásně žárlit." Klidně mu to řekne na plnou pusu.
"Sluší ti to a mně to dělá radost." Dojde na další záblesk. Tiše sykne, když mu trhne hlavou dozadu, ale jeho úsměv se ještě víc rozšíří a je jasné, že ani toto nebylo za hranici, kterou si nastavil. Krátce se uchechtne, když Mana začne vléct po chodbě. Dívky nebyly jediné, koho potkali, ale to už nevnímá ani Saga. Tuto provokaci už vyzkoušel, je čas vyzkoušet úplně jinou. Je zvědavý, co všechno na Manu bude působit.
"A pak, že jsi jako kus ledu, Panenko." Prohodí si spíš pro sebe. Vůbec však nepochybuje, že Mana uslyší. Trochu mu zatrne, když se za nimi prudce zabouchnou dveře a on stačí tak tak skládat nohy jednu před druhou, jak letí k posteli. Dopadne celkem měkce, i když to zrovna příjemné nebylo. Tady už k té hranici možná přičichl a stejně… Nadechne se, aby mu zase něco odpověděl, ale trhne sebou, když mu bič přistane vedle hlavy. Nenápadně polkne a opravdu ho na vteřinu ovládne strach. Dlouho mu to nevydrží. Jakmile však natočí hlavu jeho směrem, sedí na jeho tváři zase trochu samolibí úsměv.
"Zatím nic." Řekne trochu neurčitě a pud sebezáchovy pořád nikde.
"Tobě to zase sluší, když se zlobíš, že by na mě někdo mohl sahat." Promne si smyslně rty o sebe.
"A co Sena, ten ti nevadí? "Prohodí, když už má pod bradou bič.
"Slušelo nám to spolu že?" Opře si na pár vteřin špičku jazyk do koutku.
"Je zajímavé si zkusit představit, jak by to vypadalo, kdybychom byli svobodní všichni." Narazí na to, kam se dostali a že tady nic z toho neplatí. Jemu jasné, že Senovy myšlenky jsou teď úplně někde jinde a ne, nemá mu to za zlé, vlastně mu to přeje.
"Mohl bych říct, že bychom přibrali ještě Showa, ale neřeknu. Radši bych si vás nechal pro sebe." Je drzý až hrůza a začíná mu být jasné, že tohle jeho kůže nepřežije. Stejně to nedokáže ovládnout a začíná být zvědavý, co Mana udělá, až to na něj bude příliš. Nechce ho provokovat kvůli špatným úmyslům, jen by z něj rád dostal mnohem víc, co se vlastní osoby týká. Pár věcí už se mu povedlo, ale ještě to není všechno.
Mana
Saga jako by snad zapomněl, čeho všeho je Mana schopný. Viděl, jak pro vlastní cíle obětoval tu otrokyni, viděl, jak bez mrknutí oka zabil strážníka, když potřebovali uprchnout a teď mu tady říká něco o velkých soustech? +To jsi ještě nezkoušel spolupracovat s Aoim.+ Ušklíbne se v duchu. V očích se mu studeně blýská, když ho Saga dráždí s tím žárlením. Má pravdu, stejně jako má pravdu v tom, že se v pohledu na žárlivého Manu musí rochnit. Vlastně je to součást hry, ale stejně musí udělat všem jasno v tom, že i tato hra má svoje hranice a pak bude zle. Doopravdy zle. To oslovení ho asi mělo dopálit, ale po pravdě se mu líbí. O podobný vzhled se přece nesnažil pro nic za nic. "Tekutý dusík taky pálí a při tom je zmrazený." Řekne mu. Je možná daleko horší, než oheň. Upadne vám končetina a docela dlouho si toho ani nevšimnete. Prý zatím nic… zatím… Uhne očima do strany a přemýšlí, co s ním.
"Ty ho nemáš ani trochu rád." Pronese tónem hlasu, který dává tušit, že Daichimu klidně zláme všechny kosti v těle, jen aby na žádný sex nikdy nemuselo dojít. Dominanti se mají brilantně ovládat. Nakonec je možná vážně blázen, daleko větší, než si o sobě myslí Miyavi, protože Miyv za jisté hranice nepůjde, zatímco Mana má strach, že by ho tam Saga dohnat mohl. Ne, jemu by neublížil, ale těm okolo ano. Zaskočí ho, když Saga z ničeho nic začne mluvit o Senovi a dlouze se na něj podívá. Po hraní a žárlení najednou není ani stopa. Na okamžik skloní oči. Je mu to vlastně líto, že od nich Sena odešel, uměl by si představit život ve třech, i když Manovy city k Sagovi jsou docela jiné, než k Senovi. Stejně ho vzal pod ochranná křídla a tak nějak by Sagovi navždycky patřili tak jako dříve u něj v apartmánu. Sena si ale vybral svou vlastní cestu, teď už na to měl právo.
"Ne, ten mi nevadil, ale nemyslím si, že se kdy stane, aby mi podobně nevadil ještě někdo jiný." Řekne mu naprosto upřímně. Se Senou je k tomu dohnaly okolnosti, museli se naučit spolupracovat a taky je to něco stálo a kromě toho si byli v jistých ohledech prostě podobní. Navíc Sena dovedl tak trochu i poslouchat, rozhodně naslouchal Manovi a tohle uspořádání mohlo fungovat. Mana pochyboval, že někde na světě žije někdo jemu podobný a i kdyby… kdo říkal, že ho k Sagovi pustí? Už k tomu nebyl žádný důvod. Pousměje se, když dojde na Showa.
"Je dobře, že to neřekneš. Nic proti tvému kamarádovi, ale čtyři už je moc." Musel by si a něj zase zvykat a pustit ho, kam už nemusí a tak dále a tak dále… No, on by si je taky nejraději nechal pro sebe, ale nikdy by neudělal nic, co by Senu zarmoutilo, takže díky tomu bude Show dýchat ještě nějaký pátek, protože ho budou všichni ochraňovat jako šílení, jen aby Sena neplakal.
"Tak se mi zdá, že úmyslně odvádíš řeč stranou, abych zapomněl všechno, co jsi mi dneska stačil říct." Řekne mu, mlaskne jazykem o patro a přistoupí k němu blíž. Teď je to jeho vlastní ruka v rukavičce, která vezme Sagu za bradu.
"Tahle hra má hodně pravidel, ale dneska nemám trpělivost tě je všechny učit. Budeš muset doufat, že žádná záchranná slovíčka nebudeš potřebovat stejně jako že se ovládnu. Kromě toho… tě to naučí jedné věci. Vážit vlastních slov. Mohlo by se ti to do budoucna hodit v tvojí práci." Nadnese. Snažil se z Aoiho maličko vytáhnout, jakou práci by pro Sagu mohl mít a Sagovi by se to mohlo líbit.
"Jen proto nedostaneš ten roubík, ale příště ti ho rozhodně slibuju. A teď…." Položí obě dlaně na jeho paže a pomaličku ho začne otáčet zády k sobě a čelem k nohám postele. Postel je kovaná a má sloupky vpředu i vzadu. Taková se mu přesně hodí. Za obojek na krku ho přiváže k jednomu z nich a ruce mu nechá volné. V jeho zájmu se nebude snažit na vodítko sahat. Pak se narovná a pomalu ho pohladí koncem biče po všech obratlích od krku nahoře až po ten poslední téměř mezi polovičkami. Sjede jím až přímo do těch míst a při každém pohybu kůže jeho korzetu tiše vrže.
"Řekni Saga-chan, kdy ti doma naposled nařezali? Určitě to byl příšerný zážitek… Umím to mnohem lépe… Teď pěkně řekni Už se nikdy na nikoho ani nepodívám, Mana-sama." Zálibně si prohlíží jeho zadek.
Saga
Saga po Manovi loupne očima a zlehka se uculí."Když řekne, že ho mám rád, tak ho zabiješ stejně, není to tak trochu jedno?" Nahodí otázku, která ho napadne jako první. Samozřejmě, že převrací jak svá, tak Manova slova, ale to mu očividně ani v nejmenším nevadí. Původně nechtěl zmiňovat Senu, protože u něj byla situace úplně jiná, ale tak trochu vyzvídá, co z toho, co se dělo předtím byla jen hra a co myslel vážně. Zdá se, že Senu si opravdu oblíbil, ale to oni oba. Nejspíš nad ním budou držet dlouho ochrannou ruku a Show by se měl začít modlit, aby mu náhodou neublížil. Saga sice nevypadal, ale klidně by ho vlastnoručně uškrtil, kdyby zjistil, že Senovi zkřivil třeba jenom vlásek. Vlastně si v tomto směru s Manou dost dobře rozuměli, tedy myslí si to. Pokud něco chtěl udělat, tak to prostě udělal a nebral ohledy na nikoho a na nic. Najednou trochu zvážní, když mu Mana potvrdí, že nikdo takový jako Sena už neexistuje.
"Taky si to nemyslím." Potvrdí mu, že jsou na tom úplně stejně. Za pár vteřin se mu včas přidrzlý výraz vrátí a je jasné, že je zpátky ve hře. Ne, nedá mu nic zadarmo a ještě pořád úplně neví, co všechno tím riskuje. Pořád je příliš sebevědomý.
"A já si tak trochu myslel, že pro tebe slovo příliš neexistuje." Blýskne se mu v očích a pozoruje jeho tvář, aby odhadl reakci, které se mu v ní objeví. Nepatrně pozvedne obočí, když se Mana začne pomalu vracet k jeho předchozím provokacím. Nakloní hlavu trochu na stranu a skoro nevinně se usměje. Uměl být vážně skvělý herec a teď se to jen potvrzuje.
"Myslíš?" Pokračuje dál, aby to neměl tak jednoduché a hned svůj výraz zase vymění za takový, který jasně říká, že on nemá vůbec ponětí, o čem to mluví. Jen mírně trhne bradou, ale není jeho úmysl, aby ho pustil. Jen tím dává najevo, že v tuto chvíli ještě poslušný vůbec není a taky není jisté, co udělá v příští vteřině. Přesto se však nezačne zvedat, ani nepokoušet vyměnit role. Začne nesouhlasně krčit obočí, když mu Mana řekne, že tady existují pravidla. Tváří se, že ho poslouchá jen tak napůl. Přitom si očima prohlíží jeho rysy, pak jimi zakotví na rtech. Nejradši by se po něm natáhl, stáhl ho k sobě a prostě udělal to, co už opravdu chce. Mana je sexy a jeho chování jen přitažlivost a touhu v Sagovi podporuje.
"Nikdy jsem nebyl na pravidla." Dojde na další neposlušnost, kterou podvědomě Manu dráždí, aby mu ukázal úplně všechno. Zná ho a vlastně vůbec nezná, sám neví, co všechno byla jen naučená gesta, slova a dozorce chování a co je on sám. Chce to vidět a když něco chce….Měl v plánu mu ještě něco napůl odseknout, jenže se včas zarazí a zkoumavě se zadívá do jeho tváře.
"Práce?" Zeptá se, jak kdyby úplně zapomněl kde je a co tam dělá.
"Jaké práce?" Vyzvídá něco, co by vážně chtěl vědět a ideálně hned.
"Počkej, počkej…" Snaží se ho zastavit a trochu neochotně se otáčí a pak si povzdechne. Dobře, tak teď se asi nic nedozví. Dokonce nejspíš úplně vypustil to s tím roubíkem, jinak by se začal okamžitě bránit. Kouká jen před sebe a snaží se sám přijít na to, jak to s tou prací myslel, než ucítí konec biče na své kůži. Ten mu vymaže všechny ostatní myšlenky a vrátí se zpátky do reality. Zachvěje se po celém těle a trochu se pokusí ucuknout. Je to příjemné a taky trochu děsivé, když neví, kdy dostane.
"Nikdy." Trochu mu odsekne. On nikdy nařezáno nedostal. Brzo pochopil, jak se má chovat, aby se to nikdy nestalo.
"A nehodlám to měnit." Sykne po něm, aniž by se ohlédl. Na tváři se mu objeví nevyzpytatelný výraz, protože Manova další slova mu nahrají. Ani bič v blízkosti jeho kůže, jej nedonutí mlčet.
"Nikdy a na nikoho?" Vrátí mu otázku.
"To je vlastně dost škoda. Takových hezkých oblečků máš jistě víc a já už je neuvidím a nebudu tě moct pochválit." Obrátí jeho slova proti němu.
"Mrzí mě, že nechceš, abych se na tebe díval už nikdy." Pocukne rameny, ale ani se na něj neohlédne.
"Jaký je další příkaz, pane?" Provokuje ho svou poslušností, jen úplně jinak, než měl Mana nejspíš v plánu.
"Počítám, že tvůj příkaz zahrnuje i doteky že?" Rozvádí to dál.
"A já jsem byl přesvědčený o tom, že se ti to minule líbilo. Škoda, mohl jsem se snažit ještě víc, kdybych věděl, co bylo špatně." Ne, mlčet asi taky nebude. Konečky prstů se dotkne svého obojku a pak si pohraje s páskem, kterým je připoutaný k posteli. Nechce ho rozvázat, jen to vypadá, že se snaží zabavit, když se na něj nemůže podívat.
"A co budeme dělat teď?" Zeptá se.
"Lehnu si na postel a udělám si to sám? Nebo snad tady?" Zabrousí mnohem dál a pro sebe se culí.
Mana
"Jeden by si myslel, že ti ten kluk něco udělal a ty si teď přeješ jeho smrt." Řekne mu ještě na téma Daichi a tu čtyřku přejde. Saga je rozhodnutý odpovídat mu úplně na všechno, i kdyby u toho tématu měli zůstat ještě pozítří a jemu to začíná lézt na nervy. Byl by mnohem raději, kdyby o slova přicházel a prostě si konečně trochu užil to, co by mezi nimi mohlo být, ale je to s ním těžší, než by se mohlo zdát. "Kdy jsi začal lhát sám sobě?" Narovná se a stáhne bič kousek stranou.
"Ty jsi byl samé pravidlo. Tohle dělejte, tamto nesmíte… dodnes jsi nám nevysvětlil, proč jsme bez tebe nesměli do koupelny. Jako bys tam před námi něco schovával a bál ses, že to bez tebe vyčenicháme." Připomene mu. Konečně dojde na něco, co Sagu skutečně zajímá a kvůli čemu možná začne alespoň trochu spolupracovat.
"Proč bych ti měl cokoliv říkat? Když budu chtít, Aoi ti nikdy žádnou nedá a tys mi nedal jediný důvod, abych tě doporučil. Měli jsme pro tebe něco pěkného, ale ty ses mi rozhodl lézt jenom na nervy. A víš, co je na tom nejhorší? Že důvod tvého snažení bych měl být především já ne tvoje pitomá práce." Přitlačí na konec biče a málem mu ho vecpe až do těla. Tohle rozhodně nemohlo být příjemné. Překvapeně pozvedne obočí, když mu Saga svěří, že nikdy nedostal na holou. Myslel si, že výchova tam nahoře je vlastně velice přísná. Ani neví proč. Asi ten dojem získal díky Shinyovi a taky díky tomu, jak otcové rychle nad Sagou a Showem zlomili svou hůl. Prý nehodlám to měnit. Manovy koutky vyskočí pobaveně nahoru, bič zasviští vzduchem a Sagovi přistane jedna úhledná přes pravou polovičku. Zanechá za sebou zarudlý a natékající šlinc. +Tady máš svou změnu.+ Překvapil ho? Myslel si třeba, že to Mana nakonec neudělá? Saga si z toho zrovna moc nedělá, když mu zvládá dál odporovat a tak dostane rovnou i na druhou stranu, aby to té levé nebylo líto.
"Já ti ukážu doteky, na které rozhodně nikdy nezapomeneš. Ještě chvíli mě rozčiluj, udělám ti to rovnou tímhle bičem a na mě si nesáhneš už nikdy." Zavrčí a jeho hlas začíná být dopálený.
"Nemysli si, že mi odtud někam utečeš nebo tě snad nezvládnu, kdyby ses chtěl trhat z vodítka. Teď? Teď nebude nic. Teď budeš klečet tak dlouho, dokud na tebe nebude křičet každý sval v těle, jaký jsi idiot, Saga-chan." Dodá a práskne ho bičem přes hřbety rukou.
"Dej je za záda a zůstaň v předklonu." Uvede ho do polohy vkleče, ale v hlubokém předklonu bez možnosti opřít se o ruce nebo si jinak ulevit. Jako první přijde šíje. Potom kolena a nakonec ho bude prosit, aby si směl lehnout. On ho ty drzosti odnaučí. Sám přejde před postel a začne se věnovat zdánlivě ničemu. Má tam dost hlášení, papírů k pročtení, pušku k vyčištění. Je toho hodně, aby čas utěšeně běžel, zatímco se Saga bude dusit v tomhle pekle, které si sám nachystal. Čas utěšeně ubíhá, ale pro Sagu se musí doslova vléct. Mana ho sem tam po očku pozoruje a jakmile si všimne počínajícího třesu jeho těla, usadí se do křesla a na kolenou si začne rozkládat tu pušku.
"Díky ní jsme zachránili Senu." Začne mu vyprávět, zatímco čistí hlaveň a dá si opravdu záležet, aby ty pohyby kartáčkem uvnitř evokovaly něco docela jiného. Odkládá jednotlivé díly stranou, leští každý kousíček a vypadá zcela netečně.
"Už to pálí? Víš, možná bys měl konečně říct Omlouvám se, Mana-sama, už budu hodný chlapec. Nebudu se na tebe zlobit, nikoho balit ani se chovat neuctivě. A já tě pak pohladím, jako tuhle zbraň. Svoje zbraně si dovedu opravdu hýčkat." Přitiskne si hlaveň k tváři, ale když mluví o zbraních, podle něj by jí mohl být i Saga.
"Nebo ty už nechceš vědět, co bys mohl dělat pro odboj?"
Saga
"Bylo to jen proto, že se mi líbilo, když jste mě poslouchali." Odpoví mu bez váhání, ale není to tak úplně pravda. Koupelna byl jeho osobní prostor, kam bral jen pár osob a ještě se tam předtím chvíli zavřel, aby uklidil všechny své věci, které neměl nikdo vidět. Ani jeho otec tam nechodil a mělo to jistý důvod. To sem teď ale nepatří, navíc už se tam nikdy nevrátí, tak je to stejně jedno. Trochu ho píchne uprostřed hrudníku, když si to uvědomí. Odvrátí pohled zase před sebe a ušklíbne se. Nebylo tam pro něj bezpečno, ale pořád to byl jeho domov, na který byl zvyklý. Není to snadné a Mana mu to právě teď připomněl.
"Já ti lezu na nervy?" Ohradí se, když mu dojde, co říká.
"Tys přišel s touhle hrou. Vážně sis myslel, že někdo jako já bude poslušně capat jako pejsek a klekne beze slova před tebou? Můžeš být sexy, jak chceš, ale se mnou to nikdy nebylo jednoduché a taky ani nebude." Sykne pod tlakem biče, který už začíná být nepříjemný.
"Myslíš si, že jsi mi jedno? Sám dobře víš, že to není pravda. Nic bych ti neposílal, kdyby to tak bylo. Chodil jsem po pokoji a čekal, až se vrátíš, abych se ujistil, že jsi v pořádku." Zatne celé tělo, když mu přistane první rána. Bolí to a do očí mu vyhrknou slzy, jsou napůl bolestné a napůl…Kruci, jak se mu povedlo ho tak rozebrat? Mana ho neskutečně štve a brzo si ten obojek stáhne a ten bič mu vezme, aby mu to mohl vrátit i s úroky. Padne druhá rána a on se stejně napne, jako při té první. Tiše si pro sebe zavrčí a sevře kraj postele, aby nevyjekl. Takhle se k němu ještě nikdy nikdo nechoval. Probouzí to v něm vztek a zároveň trochu posouvá smutnější myšlenky. Ne však na dlouho.
"Jasně, proč by ne." Ohlédne se krátce přes rameno, čelisti zatnuté k sobě.
"Přišel jsem o všechno o svůj majetek o svou rodinu, která mě vlastně nakonec chtěla smést a poslední, co mi vážně nebylo jedno…" Odfrkne si znovu. Asi mu to brzo jedno začne být.
"Máš pravdu, jsem idiot." Odtuší ledově, ale přece jen udělá, co se po něm chce. Zatím. Nechce dostat další ránu, protože jeho kůže na to není vůbec stavěná. Zatvrdí se, že ho nebude prosit ani trochu. Ruce má za zády, je v předklonu a začíná děkovat za dny strávené v posilovně. Nedával tomu tolik, kolik by měl a hlavní trénink pro něj byl v posteli. I tak mu to zařídí pár bezbolestných minut. Vnímá Manu, jak přejde po pokoji, ale ani za nic se na něj nepodívá. Zůstává zavřený sám ve své hlavě a nehodlá z ní sám sebe pustit. Nebudeš prosit, prostě to vydrží a dokáže sám sobě, že není nikdo, i když si teď tak připadá. Vlastně takový je, nepatří nikam ani sem ne. Ani ve snu by ho nenapadlo, že podobné myšlenky měl Show. Byli na tom v podstatě stejně, ale Show měl Senu, zatím co Saga… Za zavřenými víčky mu vyvstane obraz Many a hodně rychle se rozplyne. Nejspíš nemá nic, vůbec nic. Začíná být zase naštvaný a k tomu se přidává bolest svalů, kterou už nedokáže vydržet. A proč by vlastně měl? Protože Mana chce? On ho chtěl vidět, hned jak přijel. Vlastně mu odpustil, že mu lhal a co teď…Nechá se takhle trápit? Mírně pootočí tvář, když si prohlédne zbraň.
"Jsem rád, žes ho přivedl zpátky." Odpoví mu asi něco jiného, než čekal a pak ho začne štvát znovu.
"Na to zapomeň. Nejsem věc a nikdy nebudu." Zlobí se, ale tentokrát na sebe, protože už klečet dál nedokáže. Možná by ze sebe nakonec dostal omluvu a myslel by ji upřímně, ale ne, pokud ho do ní někdo tlačí.
"Nechci, ne za takových podmínek." Kašle na to, už toho má dost. Na svou vlastní povahu, byl už dost trpělivý. Nelíbí se mu, protože začíná mít pocit, že si z něj Mana dělá dobrý den. Začne se narovnávat a spustí polomrtvé ruce, aby se konečně osvobodil.
"Ty víš, že tě miluju a že jsem ti odpustil. Když jsem ti poslal ten náramek. Je to málo? Mám se omluvit? A za co vlastně? Lhal jsi mi, odpustil jsem ti." Trhne rameny nahoru.
"Můžeme tohle hrát, byla to hra, až do určité chvíle." Propálí ho pohledem a snaží se ztuhlými prsty rozvázat pásek.
"Nevydržel bych to ani vteřinu, kdybych to nedělal kvůli tobě, ale tohle je moc." Řekne něco, čím mu připomene jeho vlastní slova.
Žádné komentáře:
Okomentovat