Hakuei x Show - Nezeptal jsem se, jestli chceš jet. - část 5.

(ložnice)

Hakuei

Vlastně nečekal, že by Showa těmi dárky tolik nadchl. Nevypadal jako ten typ, spíš jako někdo, kdo má všeho dost a koho něco podobného ani nenapadne. Je ale rád, že ví, čím mu udělat radost. Musí se tiše zasmát, když si hned řekne, o co zájem nemá. 

"Tsss, měl bys vzít za vděk vším, ne si diktovat." Zamumlá, ale rád by mu donesl cokoliv, co by se mu líbilo a měl rád, když lidi měli svoji hlavu a nebyly to jen ziskuchtivé loutky. Úsměv jeho tvář neopouští, protože Show mu přizná, jak se cítil, když na něj myslel. 

"Měl jsi mě plnou hlavu? Často?" Vyzvídá. Jak často? Ležel ve svém pokoji a nemohl kvůli němu usnout? Podobné představy v něm vzbuzují rozverní nadšení. Jenže dneska, po tom, co ho vrátí domů, nejspíš dopadne úplně stejně. A bylo to tady, bude si muset nějak pohlídat, aby to neovlivňovalo jeho práci, teď nebyl čas zamilovaně vzdychat a hledět do prázdna. +Teď je čas pomilovat Showa.+ Řekne sám sobě, ale ani pak ne! Už vidí J, jak se mu směje, až tohle všechno zjistí. 

"Proč… chodím celkem nenápadně." Protahuje obličej, ale jeho jméno už tam Show v podstatě má. Jakmile se jenom trochu rozkřikne, že k němu patří, nebude v podsvětí existovat živáček, který by si na to nedal pozor nebo toho nezkusil nějak využít. 

"Ne, jsou věci, které moje ego nepřežije. Třeba prohru." Řekne. To proto je nejlepší. To je spojuje s J. Oni prostě neprohrávají, i když občas vypadají, že je jim všechno jedno. Nenechá se nijak popohánět a dokonce je v pokušení začít na Showovo tělo psát, ale to by nevydržel ani on. A Show je opravdu roztomilý, jak si sice řekne, co by chtěl, ale stejně je na něm vidět, že by se držel toho, co chce Hakuei. Pořád ta zvláštní úcta, dokonce i v posteli. 

"Asi úplně všechno, když ti tolik chybím." Řekne mu příjemně melodickým hlasem, než se znovu zasměje. Ano, unesl si ho, to je asi pravda. Donutil? Ano, to nejspíš taky. Nenásilně, ale ano. 

"Jen jestli to nebylo obráceně. Tebou promyšlený tah, jak se mi dostat do hlavy..." Obviní ho, ale však on ví, jak to bylo. 

"Nikdy jsem tě nechtěl zničit. Nikdy jsem si nechtěl jenom pohrát a pak tě poslat pryč. Vím, že muži jako já to často dělají, dokonce, myslím, chápu jejich důvody, ale tohle mě opravdu nenapadlo ani na chvíli." Řekne mu tiše a velmi upřímně. Tohle byla zvláštní stránka jeho osobnosti. Měl všechno, barák narvaný ženskými, ale nikdy nebyl sukničkář, co jenom bral. Vlastně byl v podstatě sám. Jen on a J a ne, neměli spolu nic. Ale i o tom už slyšel, že si kdesi šuškají. Poslechne, když ucítí tlak na rameno. Po pravdě nečekal, že by Show převzal iniciativu. Počítal s tím, že dnešek bude na něm, ale on se nebojí a jemu se to líbí. Taky se snaží neprojevovat nijak dravě a nechává mezi nimi příjemnou a důvěrnou atmosféru. Tak se mu to líbí, nemusí být nutně dobyvatel, co žene svou kořist do kouta. Očividně to nese ovoce. Nespouští z něj svoje oko, dokud se Show nepřiblíží natolik, aby se políbili. Pak ho zavře, ale jakmile je dost daleko, zase jej otevře a sleduje ho, jak mu pomáhá se svléct. Usnadňuje mu to, ale zároveň to nechává na něm. 

"To mi, myslím, nevadí." Zasměje se a škádlivě se zavrtí, aby ho vybídl, že může klidně pokračovat a jakmile je nahý, položí dlaně na jeho boky a přitáhne si ho zvolna k sobě. Nenutí ho jít nahoru, jen prostě k němu po bok. Konečně ucítí dotek jeho klína, ten náhodný, když je jeden moc blízko a zarezonují jím příjemné vibrace. Začíná se dostávat do bodu, kdy opustí stav přemýšlení a nastolí stav Nic mi nezabrání v tom, co chci udělat.

Show

"Hm, to bych možná měl, ale tebe by to tolik nebavilo." Nahodí menší poznámku a to je asi tak poslední, co dokáže. V očích mu jiskří a je jasné, že to nebylo myšleno vážně. Nechtěl od něj vůbec nic, jen jeho společnost a to se jen tak nezmění. Prostě to ví. Trochu se uculí, když se ho Haku zeptá, jak často na něj myslel. Váhá, jestli mu to má prozradit nebo úmyslně lhát, aby si nebyl tolik jistý. Nesnesl by pocit, že je pro někoho lehkým úlovkem a zároveň moc dobře ví, kde je pravda. Nakonec jen krátce pokrčí rameny a trochu nejistě se pousměje, jak kdyby ještě pořád nebyl rozhodnutý.

"Pořád." Vypadne z něj jen jediné slovo, když se rozhodne jít s kůží na trh. Teď pozná, jestli by to třeba mohlo být jen náznakem oboustranné nebo vůbec. Nahodí výraz, jako vážně, když se dozví, že Haku chodí nenápadně oblékaný. Tak to by ani v nejmenším netvrdil. Jeho styl se mu však líbí a ne, vůbec ho neodrazuje, právě naopak. O jeho egu vůbec nepochybuje a je mu jasné, že tohle tvrzení bylo taky pravdivé. Když však dojde na fakt, že mu tolik chyběl…Ať chce nebo ne, tak musí nutně zčervenat. Možná to neměl přiznávat, trochu ho tím přivádí do rozpaků, jak kdyby si nebyl jistý, jestli to bylo dobře, že to ví. Samozřejmě, že bylo, ale stejně pochyby na chvíli zůstanou. Málem se rozesměje, protože od něj to rozhodně promyšlený tah nebyl vůbec. Kde by si byť jen pomyslel, že ho Haku vezme do auta, budou si povídat a nakonec skončí u něj v ložnici. Nikdy, nenapadlo by ho to ani v nejmenším a poslední, co by si myslel, i když jeho sebevědomí nebylo nízko, je to, že by ho mohl zaujmout víc, než kdokoliv jiný. Překvapeně na něj zamrká, když mu Haku přizná, jak to má a že mu na něm záleží. Nečekal od něj žádná vyznání, ale jeho slova ho upřímně zahřejí a úsměv se rozšíří.

"Věřím ti." Odmlčí se.

"A jsem rád, že tě to nenapadlo ani na chvíli. Mě ani na chvíli nenapadlo, že bych ti mohl jakkoliv ublížit." Samozřejmě, že mohl běžet hned za tátou nebo na oddělení, může to udělat v podstatě kdykoliv, ale neudělá. I kdyby ho Haku poslal pryč má ho v takové úctě, že by mu to svědomí nedovolilo. 

"Ať udělá kdokoliv cokoliv, neudělám to." Možná je to nadnesené, říct něco podobného v jeho věku, ale tvář i oči říkají, že sám je o tom přesvědčený a rozhodnutý zvládnout opravdu cokoliv. To odhodlání je hmatatelné. Pobaveně se ušklíbne, na to trápení, ale není schopný odtrhnout oči do jeho těla. Prohlíží si každý milimetry, je jím doslova fascinovaný a zdá se, že nebudu schopný pokračovat ještě několik hodin.

"Měl bys chodit bez oblečení." Vypadne z něj úplná pitomost. Když si to uvědomí, už to nechce brát zpátky.

"Neměl, rozhodně neměl. Nelíbilo by se mi, kdyby každý vidět to, co já teď." Ozve se něco málo z jeho majetnickosti. Dokonce u toho trochu povýšeně zvedne bradu a je jasné, že v určitých chvílích nemá nic z pokory, kterou by možná mít měl. Nechá se přitáhnout k jeho boku a vzápětí rozechvěle vydechne, když se dotknou. Sám položí konečky prstů na jeho zápěstí a postupně s nimi vystoupá po jeho paži až k rameni, které zlehka sevře. Možná by měl být zdrženlivější, ale nejde to ovládnout. Přisune se blíž k němu a už se nepřestanou dotýkat. Ozve se další povzdech z jeho rtů.

"I kdyby to bylo jen na chvíli, stojí to za to." Prozradí mu další část myšlenek. Je mu vidět na očích, že by se nezlobil. Jistě, nebyl by rád, byl by smutný, ale nezlobil by se. Ví, kdo Haku je, je mu jasné, že pro podobné věci je v něm jen málo místa a proto si váží každé chvilky, kterou s ním může strávit.

"A chci si to pořádně užít." Ozve se hlas, ve kterém je stopa odhodlání, než povytáhne bradu a znovu si ukradne jeho rty. Víc odvážně, než by měl původně v plánu, sklouzne dlaní mezi jeho těla a poprvé se ho dotkne přímo v klíně. Projede jím elektrizující vlna vzrušení a o to méně se mu chce to místo opouštět. První ho jen opatrně pohladí, než sevře prsty kolem jeho chlouby a poprvé se pohne tam a zpátky. Mírně se odtáhne, aby viděl jeho výraz a u něj je znát náznak hravosti.

"Možná bych to v rukou mohl mít na chvíli já." Škádlí ho, ale tak to nechce. Možná na podruhé, ale ne dnes.

"A možná taky ne." Uculí se, než mu dopřeje další pohyb v klíně.

Hakuei

"Pořád." Zopakuje po něm tiše a tón jeho hlasu je vyrovnaný a příjemný. Tak to je vážné. Pokud pořád, tak to mu moc času na učení nezbylo. 

"Poznali doma, že jsi myšlenkami jinde? Vyptávali se, jestli je to kvůli přelíčení?" Vyzvídá dál. Pokud Show i tak podal tento výkon, jaký by byl, kdyby ho Hakuei nerozptyloval? Nejraději by mu řekl, že možná ani neví, co mu slibuje. Co kdyby Hakuei udělal něco naprosto proti Showovu přesvědčení, Show by viděl něco, co by mu prostě nemohl odpustit… hájil by ho i potom? Po tomto slibu by měl a mezi jeho bratry se něco podobného očekávalo, ale Show nebyl jedním z nich, nebyl součástí rodiny a mafie, takže žádné podobné povinnosti neměl. Nic na to ale neřekne, nevaruje ho, prostě to nechá na osudu. Koneckonců právě ten je svedl dohromady a zdá se, že na to věří oba. 

"Děkuji." Dodá jenom zcela prostě a pak se rozesměje, když mu Show složí tak příjemný kompliment. Hakuei se nemá za co stydět ani svou výškou ani stavbou těla a dost na sobě dře, ale stejně je roztomilé, že to Show říká. 

"Doma můžu." Řekne a je zvědavý, jak dlouho to Show vydrží, obzvlášť ve zkouškovém. 

"Do lázní se chodí jenom tak." Připomene mu trapitelsky, ale stejně se mu líbí, že Show žárlí už teď. 

"Musíš to vzít z té opačné stránky, ty přece umíš vytěžit ze situací jenom pozitiva, už jsi mi to předvedl. Ostatní to uvidí a ty se můžeš chlubit, že..." Maličko se zarazí. 

"Je to tvoje." Řekne najednou zcela otevřeně. Odhodlání odvézt ho později domů je čím dál tím menší, ale musí to splnit. Pro jeho dobro a bezpečí prostě musí. Kdyby ho vzal s sebou a někdo na ně zaútočil, Show by to mohl odnést a pak by osobně zašel za Takeshim a spáchal před ním seppuku. +To se nikdy nestane.+ Odmávne to v duchu hned dlaní. Ne, teď už to rozhodně nebude jenom na chvíli, ne potom, co Hakuei před chvílí řekl. 

"Na chvíli tě tak maximálně pustím domů. Měl bys rychle balit, další šance mít nebudeš a pojedeš v tom, co máš zrovna na sobě." Řekne mu. Jeho mozek si začíná brát dovolenou, ale stejně všechno splní do posledního puntíku. Usměje se, když si Show řekne o to, co by chtěl. Líbí se mu tohle chování. Nenásilné, ale sebevědomé. Show to vzápětí stvrdí i svým dotekem v Hakueiově klíně. Napne se a povzdechne si, než skrze zuby vypustí vzduch z plic. Show se moc nebojí, rovnou mu dopřeje několik plnohodnotných doteků, ale proč by neměl? Je to kluk, moc dobře ví, co je příjemné a co oba chtějí. Tu jeho narážku rozhodně nevezme tak, jak by mohla být vzata. 

"Možná bys to mohl mít v rukou jenom na chvíli a pak mi volant zase vrátíš." Řekne mu vlastní odpověď, protože zrovna teď netouží po tom, aby ho Show pouštěl, ale rozhodně touží po tom, aby se na něj mohl na celého vrhnout. Někdy bylo velmi těžké se rozhodnout. Nechá se ještě chvíli jenom tak hýčkat, ale pak už to nevydrží. Nakloní se dopředu pro jeho rty, prsty spodní ruky sevře jeho bok a zvolna polibek prohlubuje a začíná mu propůjčovat vášeň. Nutně potřebuje jazykem prozkoumat každé zákoutí Showových úst a čím víc tomu propadá, tím víc se k němu tiskne, až ho začne vlastním tělem tlačit na záda, zatímco se sám zvedá. Brzy se tak ocitne přímo nad ním, ale jeho rty neopouští, pouze uvolněnou rukou začne průzkum jeho těla. Není to uspěchané, ale rozhodně se na žádném místě nezdržuje moc dlouho, aby jiné nezůstalo zkrátka. Líbí se mu kontury, které cítí pod svými prsty, jemné obliny a záhyby, pevné kosti, měkčí svaly a konečně i něco velmi charakteristického. Teď je to on, kdo začne trápit Showův klín a palcem přejíždí po jeho špičce. Úmyslně stahuje pokožku dolů, aby našel mnohem citlivější místa. Má pocit, že to snad cítí sám na sobě a vzdychá do jeho rtů, jako by to bylo opačně.

Show

"Asi tě trochu zklamu. Máma se moc na nic neptá. Už jsem podle ní dospělý a můžu si dělat, co chci. Nikdo mě nehlídá a táta doma víc není, než je." Sdělí mu, jak to u nich doma vypadá, aniž by se se pozastavil nad tím, že by to říkat neměl. Teď už není důvod, proč by mu měl cokoliv tajit. Trochu nakrčí obočí a nevypadá zrovna nadšeně. Jistě, Haku má pravdu a do lázní opravdu v oblečení nemůže, ale stejně…Trochu ho zlobí tím, jak se nad tím baví.

"Tobě taky něco říct." Naoko se urazí, ale vydrží mu to sotva dvě vteřiny. Čeká, že se zase dozví něco, co ho akorát bude zlobit a provokovat. Když však pokračuje v o tom, jak by tam s ním měl jít, vůbec nezvládne svůj výraz a kouká na něj s pootevřenou pusou. Jistě, on sám mu bude patřit, o tom není pochyb, ale nikdy by nečekal, že se dozví i od něj. Nejde o to, že by to tak nebylo, spíš o to, že to přiznal. To uměl jen málokdo. Pozvedne dlaň, aby mu ji mohl položit na tvář, kterou pohladí. Konečně palce se nakonec dotkne i jeho pásky přes oko. Později bude přemýšlet, jestli ho kdy uvidí bez ní, ale teď…

"Kde jsem přišel k takovému bohatství?" Odpoví mu otázkou, při níž mu v očích zaplápolá něco vřelejšího a nechá koutky vystoupat nahoru. A zdá se, že z toho údivu nevyjde nikdy.

"Mám si sbalit?" Vytřeští na něj oči, protože si vůbec nemyslel, že by se měl domů vrátit jen pro věci. Neříkal Haku ještě před nějakou dobou, že to musí držet v tajnosti přede všemi? Kdy se to změnilo? Bez dalšího přemýšlení se krátce uchechtne.

"Tady narazíme na první problém. Budeš na mě muset dohlížet, jinak mi to bude trvat týden. A možná i popohánět." V očkách se mu blýskne.

"Haku-san." Prohodí tiše a tentokrát už zase vážně.

"Říkáš věci, které jsem vůbec nečekal a hlavně…Jsem si nemyslel, že se kdy stanou. Vyvádíš mě z míry, a přesto se cítím spokojený a šťastný. Díky." Broukne tiše. Dlouho jim ta romantiky nevydrží. Ne, že by si s tím nezačal on sám, ale…

"Tobě nikdo neříkal, že ještě nemám řidičák? Vůbec bys mi to neměl dávat do ruky." Zasměje se krátce, ale pořád je u zkoumání jeho partií v klíně.

"Takže bych ti měl asi velmi rychle volant vrátit a nechat řízení na tobě." Je jasné, že nic jiného si nepřeje. Netrvá to dlouho a dostane, co chtěl. Pozoruje Hakueie, jak se dostává nad jeho tělo. On sám se pokládá na lopatky. Nikdy si nemyslel, že v podobné poloze skončí, ale vůbec mu to není proti srsti. Haku je neskutečný, když pozoruje jeho tvář. Jednotlivé linie těla, které si momentálně potřebuje dostatečně osahat. Nebojí se, a když už si sáhl do klína, zadek nesmí vynechat už vůbec. Pomalu sklouzne dlaněmi z beder o kousek níž a tam zůstane na dlouho. Za prvé, než si to pořádně užije, uplyne asi deset let a za druhé, už mu Haku vymazává myšlenky na cokoliv jiného. Při prvním doteku na své vzrušené chloubě, hlasitěji zasténá. Nečekal to a už vůbec ne, že to bude tam moc intenzivní. Sám nechá v pravidelných intervalech víčka klesnout, aby si mohl víc užít příjemné pocity, které mu kolují tělem. Stačí mu jen jeho doteky, které cítí snad úplně všude. Není úplně nezkušený, ale popravdě, nic podobného zatím nezažil. Nejspíš to má co dělat s pocity, které cítí uvnitř sebe a nejde jen o vzrušení. Vnímá už jen Hakueie, jeho obličej nad sebou, jeho ruku, která ho připravuje o rozum a plně se mu dodává. Možná by měl něco začít dělat, ale není schopný ničeho. Jediné, k čemu ho nakonec svými doteky dožene je silnější stisk na jeho pozadí a pak i mnohem hladovější a intenzivnější polibky. Ztrácí se dokonale v jeho hlase, který mu bude znát v uších snad pořád. Jak to jen dělá? Nakonec neuhlídá své boky, aby nevyšly Hakueiově ruce vstříc a na pár vteřin opustí jeho rty, když hlasitěji zasténá. Ani nedokáže myslet na to, že je tu nějaká hospodyně, která by je mohla slyšet. Jakmile z tohoto pokoje vyleze a potká ji, asi se bude poprvé v životě opravdu pořádně stydět.

Hakuei

"Hm… to zní docela osaměle." Prohodí. On sám nikdy nebyl. Jeho dům byl nacpaný k prasknutí a pak tu byl J. Dělali toho hodně spolu, když byli oba doma a to byli a když nebyli, bývali taky hodně spolu. Trochu vlčácky se zasměje. 

"Ale mě můžeš říct přece úplně všechno." Řekne mu. To, že to po svém okomentuje, ho má spíš bavit, než zlobit, ale je si jistý, že to Show ví. Trochu ho vyvede z míry, když se Show dotkne jeho oka. Už si na tu pásku tak zvykl, že zapomíná, že ji má. Dávno to nebolí, i když ho dlouhé měsíce trápily fantomové bolesti. Je to spíš o tom, že ten prázdný důlek vypadá prostě nevzhledně. Mohl by chodit na plastické operace, nechat si dát protézu a tvářit se, že je to vcelku normální oko, ale on to z nějakého vnitřního důvodu prostě odmítl celé absolvovat. Nejdřív sklo, dlouhé operace, pokusy sladit duhovky… Jeho okohybné svaly stejně zachránit nešlo, tak co. Před očima se mu ve dvou vteřinách promítne celá ta doba, kdy ho J učil bojovat a střílet znovu. Doba, kdy jeho mozek nechtěl pochopit, že věci jsou o kus jinde, než jak si je pamatuje. Teď už je to všechno pryč. Nakloní hlavu mírně k rameni, když Show zmíní to bohatství a prohlíží si jeho obličej. 

"Ty jsi bohatství, já jsem drak, co ho syslí, nezapomínej." Opraví ho, ale uvnitř ho to zahřálo. Jen mu to nechce chlapácky tak snadno přiznat. Pak se zhluboka nadechne a chvíli mlčí, zatímco drží vzduch v plicích. Zase byl spontánnější, než měl, ale zpátky rozhodně nic brát nebude. 

"Show-chan…" Konečně vydechne a povzdechne si. 

"Boříš moje rozhodnutí během několika málo minut, budu si na tebe muset dávat větší pozor." Řekne mu nejdřív a usměje se na něj. Pak ale zase zvážní. 

"Můžeme to udělat, ale měl bys plně chápat, co ti u mě hrozí. Měl bys… tvůj táta..." Znovu si povzdechne. Nechce si s Takeshim podobným stylem rozházet vztahy. Myslel si, že to všechno půjde trošku pomaleji a bez vraha za zadkem, ale osud to chce očividně jinak. 

"Uděláme to tak, jak se rozhodneš, ale odpovíš mi až potom, ano?" Řekne a položí ukazováček na jeho rty. Jinak si nikdy neužijí, budou tady sedět s hlavami v dlaních a brát se moc vážně. Pak budou sice ovlivnění sexem a spokojenými pocity, ale nedá se nic dělat. Show ale vypadá, že je dávno rozhodnutý, protože vůbec neřeší, jestli to udělá, ale co si zabalí a jak rychle… Hakuei si znovu povzdechne, ale při tom se na něj stále usmívá. A pak přijde to poděkování a on by si nejraději znovu zamnul obličej dlaněmi, ale to by nesměl mít plné ruce práce. 

"Neděkuj mi, nevíš, co tě čeká." Řekne tiše. Jeho smrt si opravdu nikdy neodpustí. Jenže nemá žádné záruky, že Show umře v posteli stářím. Kmitne obočím, když Show začne o řidičáku. To je mnohem veselejší téma. 

"Já tě řídit naučím." Řekne mu a myslí to vážně. Kašle na to, co se smí a co ne, Show bude klidně řídit a později si autoškolu odbude jenom tak na oko. Vlastně už se těší, až si sednou do auta a on mu bude ukazovat co a jak a teď vážně nemyslí pletky. Tohle by si mohli užít. Ten Showův sten je hlasitější, než oba čekali, ale Hakueiem projede intenzivní brnění. Dovede být nesmírně empatický, snadno se vcítí do Showových prožitků a málem to s ním zacvičí taky. Showovy ruce na zadku to jenom podporují. Líbá ho a nechává je oba zapomenout na všechno, o čem se tady bavili i na všechen svět okolo. Pořád ho trápí v klíně tak dlouho, dokud mu Showovy boky nezačnou spontánně vycházet naproti a jakmile se podívá do jeho tváře, vidí, že má oči pevně zavřené a nechává sebou lomcovat prožitkem. Tehdy se natáhne k nízkému stolku, kde je v zásuvce několik pomocníků. Poslepu nahmatá gel, zuby ho otevře a přenese váhu na jednu ruku, aby si mohl část vytlačit do dlaně. Promne ji mezi prsty, aby se zahřála a teprve potom si část nanese do klína a ještě vlhkou rukou se ho jemně dotkne mnohem dál, než doposud. Tuší, že by to mohlo být poprvé, proto se zase tak moc nezdržuje, aby Show příliš neprocitl a nezačal nad tím přemýšlet. Dlouhé přípravy a předehry mají hodně do sebe a dovedou jednoho dohnat k šílenství, ale ne dnes. Je to jen malá chvilka, než prsty vystřídá jeho klín, ale jen na špičku. Bude to pokoušet tak dlouho, dokud bude třeba a přidávat jen pomálu, aby si Show zvykl. Užije si to milostné dobývání maličko po svém a tajné místečko mu odhalí až svým vlastním penisem. To bude koukat!