Hakuei x Show - Nezeptal jsem se, jestli chceš jet. - část 3.

(ložnice)

Hakuei

Jestli je pravda, co Show říkal, totiž s tím usnutím, tak by to mohla být zajímavá a hodně dlouhá… noc asi ne, odpoledne… bude ho přece muset vrátit. Unikne mu polohlasné ach jo, ale nespecifikuje, co tím myslel. Show se taky ukáže jako někdo, kdo si nenechá všechno líbit, když se do něj někdo jiný strefuje a to bylo dobře. Jako právník musel umět péct dokonalé oplatky a ještě takové, aby jeho protivníkovi chutnaly a ani nepoznal, že mu Show něco servíruje nazpátek. Když ho ale začne hájit před jeho vlastní hospodyní, musí na něm zůstat viset dlouhým pohledem, kterým ho chce svléknout snad až na kosti. Tyhle drobné náznaky loajality vždy a přede všemi, to bylo něco, na co Hakuei hodně slyšel a čeho si dovedl vážit. Show k němu nic podobného projevovat nemusí, ale dělá to a dává tím znovu najevo, že by v jeho přítomnosti možná rád setrval. 

"Teprve podruhé?" Podiví se a zatváří se jako by na tom musel hodně zapracovat, protože má očividné nedostatky. Klesne očima k zavařenině. Po cestě neměl čas to okomentovat, ale rozhodně by jí našel využití, když už je tady s nimi. 

"Pod horou by to šlo taky, ale touhle dobou tam bývají davy turistů a zbytek těch míst je posvátných a zakázaných mimo vyznačené stezky. Museli bychom tam tajně, proti všem předpisům, hrozila by nám pokuta a možná i něco horšího a já si nejsem jistý, že jsem na podobné dobrodružství stavěný, nechci si zašpinit svůj trestní rejstřík, víš?" Jde to samo. Nechce si ho dobírat, ale prostě mu to nějak vyskakuje z úst samo od sebe. 

"Jak bych se pak mohl podívat tvému otci do očí?" Dodá ještě a dá se to vyložit tak, že ho Takeshi v jednomu kuse z něčeho zachraňuje nebo taky tak, že chce randit s jeho synem a tudíž musí vypadat dobře. Správně budou nakonec obě možnosti. Show se rozhodne jít k němu blíž a on ho celou cestu provází pohledem. To oslovení mírně rozechvěje jeho vnitřnosti, ale následná otázka se netýká postele, to pochopil. Je mu vidět ve tváři, jak moc se pere s tím, zda vyjít se vším ven nebo ne. Je z ní poznat, že o tom dneska nepřemýšlí poprvé. Když to řekne, jasně se rozhodne stáhnout ho na svou cestu a hrát o důvěru. Povzdechne se, pootočí se tak, že opře čelo o sklo a nechá ruce chvíli podél těla, než si povzdechne, postaví se normálně a sáhne do kapsy pro novou cigaretu. Připálí si a znovu se podívá ven. 

"Nikde jinde vedle mě není bezpečno. Možná není ani tady. Měl jsem tě nechat sedět doma a předstírat, že mi na tobě vůbec… že se neznáme." Kruci, málem to řekl!!! 

"Když jsem mluvil o pohádkovém drakovi, myslel jsem to vážně. Někdo se rozhodl vyhledat u mě ochranu. Není jenom jeden. Ty osoby jsou hledané tak moc, že po nich nejde jenom policie, ale taky konkurence, ať už japonská nebo dokonce čínská. Poslali zabijáka, Show-chan. Nevím, jestli ti někdy táta vyprávěl, co přesně je to za lidi, ale jestli alespoň tušíš, pak víš, že nikdy nepřestane, dokud nenajde svůj cíl. Teď už tuší nebo zjišťují, že já ten cíl kryju, takže půjdu na mušku taky. Obávám se, že rozpoutám válku v ulicích, ale jinak to nejde. Je to všechno ještě mnohem složitější." Mluví tiše, ale rychle. Přejde pomalu k posteli, dosedne a málem se u toho přerazí a zahučí do ní po zádech, protože zapomene, že tady je skoro na podlaze. Honem hasí vypálený kroužek v povlečení. 

"Pak na to postavíme tu zavařeninu, ať ona nic nepozná." Myslí tím hospodyni. Stejně pozná, až bude uklízet a on dostane vynadáno, jako by to snad platila ze svého. 

"Chtěl jsem si tak trochu užít poslední pěkné dny, než ohňostroj vypukne a netahat sem tuhle temnou atmosféru, ale nedal jsi jinak." Pousměje se na něj. Možná by měl varovat i Takeshiho. Stočí oči stranou. 

"Můj bratr už se s tím zabijákem utkal a málem nevyvázl živý. Není to žádná legrace. Ještě mnohem horší je to tajemstvíčko, pro které si jde." Už ho odhalil a zná ho jenom on samojediný. Show teď vlastně drží v ruce diamanty. Kdyby se mu podařilo Hakueie obelstít, zajmout a předat správným lidem, ani netuší, jakou moc by získal a co všechno k ní. Pak se z ničeho nic rozesměje a chvíli mu to vydrží. 

"Není to legrační? Řekl jsem můj bratr." Směje se dál. Měl na mysli J, ale on je tam i Ju-ken, utkali se oba a oba málem natáhli brka. Úplně na to zapomněl!

Show

"Na mě je to vlastně dost, když se známe jenom chvíli." Nahodí výraz, aby bylo jasné, že víckrát by to zkoušet neměl, ale je mu jasné, že to nebude mít vůbec žádný efekt. To by nesměl být Haku. Ano, už si říká, že ho zná, přitom je to hloupost. Je jasné, že i kdyby ho znal týdny, stejně nepozná tolik, kolik by si přál. Přál? A má smysl to vůbec zapírat? Nejspíš ne. Nebyl ten typ, který by dlouho lhal sám sobě. Spíš si to brzo připustil a pak se podle toho začal chovat, i když se pořád drží trochu zpátky. Obočí mu jde zlehka nahoru, když zmíní čistý trestní rejstřík.

"Já mám ten svůj taky rád." Nakonec s ním musí souhlasit, i když by se na ta zakázaná místa rád podíval, jen riskování v podobných drobnostech není jeho styl. Donedávna si myslel, že riskování pro nějak všeobecně není, ale to by nesměl být na této chatě a s ním. Tady je čas přehodnotit své myšlenky. Neubrání se krátkému zasmání, když Haku vzpomene jeho otce. Chvíli si ho prohlíží a hodností, jak by se ve skutečnosti mohl zachovat.

"Podíváš se mu úplně klidně do očí, jako do teď." Prozradí mu, co si o tom celém myslí.

"A věřím tomu, že by ani on nic nepoznal." Haku se tváří, že na něm jde všechno poznat a že neumí nic skrývat. Taky trochu jako blázen, ale stejně mu přijde, že to není tak, jak to na první pohled vypadá, prostě to cítí. Možná se plete, bylo by to dost pravděpodobné, vzhledem k jeho věku, ale i tak nedokáže přemýšlet jinak. Pozoruje ho, aniž by se pohnul a ten povzdech…Napadne ho, že se možná ptát neměl, ale už to udělal a vážně to chce vědět. Nejspíš by se nezlobil, kdyby se Haku rozhodl, že ho nemusí zajímat, chápal by to, ale odpověď by rád znal. Vždycky si cenil upřímnosti a u něj dvojnásob. Je jen vlče, kdyby Haku chtěl, nemusí se s ním vůbec zaobírat. Přesto všechno jsou tady a on…Obočí mu jde nahoru a pobízí ho očima, aby to dořekl. Myslí si, že ví, co mělo následovat, i když svá slova změnil. Doufá, že se neplete. Jen krátce skloní tvář k zemi a zlehka se pousměje.

"Možná málo přemýšlím nad důsledky, ale jsem rád, že jsi mě nenechal sedět doma." Prozradí mu část svých myšlenek, aby na tom byli s tou upřímností stejně. Pak znovu hlavu zvedne a zatváří se vážně, jakmile se Haku rozhodne pokračovat. Slyšel něco málo, ale hlavně si toho hodně přečetl ve spisech, které nikdy neměl vidět. Jen zlehka přikývne, aby mu potvrdil, že ví, o co jde a jaké následky to nejspíš bude mít. Jen málokdo jim unikl a to musel mít hodně velké štěstí. V Showových očích se objeví strach. Samozřejmě se bojí sám o sebe, ale přistihne se, že větší strach má o něj. Pokud se na něj opravdu zaměří Čína, je dost možné, že o něj přijde, i když ho vlastně vůbec nemá.

"Já…" Nadechne se, aby na to něco řekl, ale vzápětí se rozesměje, když Haku málem zahučí na postel a ještě ji u toho skoro podpálí.

"Přetáhne tě válečkem. Tvářila se tak." Odlehčí to celé, ale dobře mu z toho není. Sám se ještě podívá z okna ven.

"Nebudu lhát, že mě to neděsí. Asi bych byl blázen." Přizná se mu ke svým pocitům, ten hlavní si zatím nechá pro sebe. Otočí se k němu čelem a pak se jen pousměje.

"U vás to bylo vždycky hodně o bratrství ne? Na život a na smrt?" Pozvedne nepatrně obočí, protože úplně přesně netuší, jak to funguje. Ví ale, že když dojde na zradu a pochybení, je u toho hodně krve.

"Doufám, že podobně vyváznete všichni, hlavně ty." Doplní ještě něco. Ne, nepřeje mu, aby se s ním utkal, ale podle něho není reálné, aby se to nestalo.

"A co tvůj skutečný bratr?" Zeptá se na Ju-kena vzápětí se trochu zarazí. Neví přesně, jaké rozpoložení mezi sebou mají, možná se ptát neměl. Udělá několik kroků k němu a shlédne na něj. Nakloní hlavu mírně na stranu, než pozvedne dlaň a konečky prstů mu poposune prameny ve tváři, aby na něj lépe viděl.

"Tajemství?" Zeptá se ho zaujatě, než se o něco elegantněji posadí vedle něj a dá zavařeninu stranou.

"Co mi řekneš, záleží jen na tobě." Pohrává si s konečky prstů, na které kouká.

"Vím, že si nejspíš nedokážu představit, co by se mi mělo stát, ale věř mi, že bych tě vědomě neohrozil." Přizná se nakonec.

"Řekl jsem, že mám strach. Jen jsem nebyl přesný. Mnohem větší strach mám z toho, že už tě neuvidím. Nejsem si jistý, co to znamená, nikdy jsem to nezažil, ale…Vím, jak mi bylo, když jsi mi řekl, že bychom se neměli vidět. Možná to není dost, abych si zasloužil cokoliv vědět a nemyslím si, že bych ti mohl pomoct, i když mám možnost se dostat do určitých složek u soudu a když budu chtít, tak i do těch tajných, přesto…Byl bych rád, kdyby mohl udělat něco navíc." Pomalu na něj stočí svůj pohled a zasekne se na dlouho v jeho očích. Další slova mu nějak uváznou v krku a ven se nedostanou.

Hakuei

Hmm, to je hezké, že si to o něm Show myslí, ale nebyla pravda, že byl vždycky tak klidný, když stál před Takeshim. Záleželo to na tom, jak moc zrovna musí hrát proti němu nebo jak velký strach o něj podle okolností má. Prostě to byl tak trochu i jeho táta a v tom případě byl tenhle jeho vztah se Showem ujetý, ale tak nějak v duchu celé jeho osobnosti. Znovu se usměje s očima skloněnýma mezi vlastní kolena, když mu Show řekne, že je tady opravdu rád. Ta náklonnost mezi nimi už je cítit tak moc, že ani nemá smysl předstírat, že je to povrchovější. Překvapí ho Showova reakce na to, co mu řekl. Čekal, že ho tím mnohem víc vyvede z míry, zaskočí, vykolejí, ale zapomíná, čí je to syn. Domníval se, že ho Takeshi bude úmyslně držet co nejdál od podobných věcí, ale Show byl informovaný velice dobře. Koneckonců byl to mladý právník a touha vědět co nejvíc musela být nutně jeho přirozeností. Toto odvětví ale mělo mnoho podob. 

"Vypadá to, že rodinné právo nebude tvojí dominantou. Zatím se tváříš spíš na odborníka na organizovaný zločin." Řekne něco, co přece oba vědí, když by měl Show jednou v podstatě spolupracovat s jeho rodinou, ale ať je to cokoliv, hlavně ať se drží co nejdál od protidrogového. 

"Nakonec bude rychlejší, než ten vrah, vlastně mě nikdo ani hledat nemusí." Řekne v duchu jejich společného žertování, než oba dva zase zvážní. Přikývne. 

"Je dobře, že tě to děsí. Mělo by. Všechno ostatní je bláznovství." Řekne tiše. Nechce ho děsit, je to prostě fakt. Showova otázka po salvě jeho smíchu ho znovu překvapí. Místo, aby se divil, čemu se to tady směje, řekne zrovna tohle. 

"No, ano." Dostane ze sebe, zatímco se mu ještě třesou ramena. Nakonec zase zvážní. 

"Rodina má přísnou hierarchii. Dostat se po ní nahoru znamená hodně se obětovat pro tvoje starší bratry a šéfy. Ne jenom pracovně, ale ve všem. Jakmile všichni vědí, že upřímně a oddaně nasadíš krk za život svého šéfa, pustí tě dál. Jsi důvěryhodná osoba. Yakuza umí dát mnohem sevřenější rodinu, než jakou kdy kdo měl skrze vlastní krev. Tak jako ty dýcháš pro bratry, dýchají i oni pro tebe. Ti nejvěrnější jsou taky pokrevní, jenom jinak, skrze přísahu. Nejstarší z nich se nazývá aniki, jak nejspíš víš." Tak by měl oslovovat J jeho, což samozřejmě nedělá. Ne mimo veřejnost. 

"Tedy ty dneska jedeš. Samá podpásovka jako u soudu." Řekne Haku a najde novou cigaretu, kterou si připálí. On a Ju-ken byli veřejné tajemství, ale stejně nečekal, že by osobnost jeho bratra zajímala zrovna Showa, když k oddělení jeho otce nebo organizovaného zločinu nepatřil. Co by mu měl říct zrovna o něm? Zvedne k němu jediné oko, když se Show ocitne nad ním a dotkne se spletených copánků. 

"Samozřejmě, cokoliv řeknu, bude použito proti mně, jsem tady s advokátem." Připomene mu, jak nebezpečné by pro něj mohlo být mluvit, ale nemyslí to vážně. Rozhodli se přece jeden druhému věřit. Showova další slova se zdají být opravdu upřímná a Hakuei se najednou velmi vlídně a stejně upřímně usměje. +To je můj milý láska. Říká se to...+ Odpoví mu v duchu. Tím spíš, když je Show ochotný pro něj podvádět a strkat nos, kam nemá. Kdyby se na to přišlo, vyrazili by ho ze školy a už by si nikdy nikde neškrtl, ani jeho otec by ho nezachránil. Kromě toho by mu udělal obrovskou ostudu. Co asi myslí tím něčím navíc? 

"Tak vem tu zavařeninu, natři mi ji kam chceš a pak si dej dezert." Řekne mu a zatváří se skoro nevinně, i když jeho slova byla přesně opačná. Hmm, tahle pobídka byla maličko pro pokročilé, to asi přehnal. 

"Pojď sem." Řekne mu dřív, než se Show vyděsí a uteče, natáhne se po jeho ruce a přitáhne si ho celého na svůj klín. Nic víc. 

"Ju-ken je… někdo, kdo mě slíbil opatrovat a nakonec jsme skončili takhle. On je ten hodný na straně zákona a já ten zlý a nezvedený, od kterého dala rodina ruce pryč." Zjednoduší celý jejich vztah. 

"Nakonec osud zařídil, že svoji přísahu stejně splní. Jenom to nebude kvůli mým hezkým očím, ale něčím úplně jiným. Láska dělá s lidmi strašné věci, příšerné. Máš poslední možnost odejít, Show-chan. Když půjdeš, vyprovodím tě, nikdo se nic nedozví a tvůj život bude zase jako dřív. Když zůstaneš, může se stát, že se ti život převrátí vzhůru nohama. Přemýšlej o tom. Co kdybys už třeba nikdy neviděl svého tátu?" Řekne mu, přiměje ho vstát a sám se postaví. 

"Musím na záchod." Řekne a vykročí ke dveřím koupelny, kde za ním zaklapnou dveře.

Show

Show se jen mírně pousměje, když ho přesune na úplně jinou kolej, než jaké se teď ve škole věnuje. Stejně se jeho pozornost vždycky stáčela trochu jiným směrem, ale nikdy to neříkal nahlas. To by ho vyhodil mnohem dřív, než by vůbec začal. Sice byl ještě mladý, ale to neznamená, že nevěděl, co od života chtít. Naplánoval si svůj cíl, ke kterému se teď trochu přesouvá cesta, ale zůstává v podstatě stejná.

"Nejsem odborník, jen se umím rozhlížet, možná víc, než by bylo dobré." Odmlčí se na chvíli.

"Neříkám ale, že bych jím nakonec nebyl rád." Jemně se pousměje, ale v očích má jasně napsáno, že myslí trochu jiné věci, než je jeho právnická kariéra. Nemusí to říkat, Haku to už jistě dobře ví. Jen prostě udržuje atmosféru mezi nimi. I on během vteřiny zvážní.

"Ty sám moc dobře víš, že můj otec by ti neublížil." Řekne něco, čím by si asi neměl být moc jistý, ale zná svého otce. Nejspíš by se opravdu hodně zlobil, kdyby došlo na pravdu a na to že k sobě třeba jednou budou mít blíž. Možná by udělal několik kroků, aby se Showa pokusil odtáhnout zpátky domů a na bezpečnější stranu, ale pokud by zjistil, že s tím nic nezmůže, dělal by všechno proto, aby se jim oběma nic nestalo. Jeho otec byl skvělý policajt, ale mnohem víc držel na své blízké a lidi, které měl rád. 

"Já vím." Kývne jen hlavou. Dokázal si dost dobře představit, co by se mohlo stát a ano má strach. Zároveň mu ale nechce podléhat. Kdyby to dělal, není tady a schovává se někde doma, aby nebyla jakákoliv možnost, že by ho Haku objevil. Možná by se opravdu schoval za tátovo sako, jenže on se s Hakueiem cítí dobře, v bezpečí, i když je to jen zdání. Vyslechne si pečlivě o tom, jak rodina v mafii funguje. V hlavě si dělá patřičné poznámky, aby nic nezkazil, pokud na to přijde. Zná J, slyšel o něm mluvit tátu a taky i jisté spojitosti s Hydem, ale detaily mu pořád unikají.

"Takže se kvůli mafii vzdáš vlastní rodiny a dostaneš novou? Nebo to není nutné?" Přemýšlí nad tím nahlas, ale Haku tok jeho myšlenek přeruší. Znovu se zasměje.

"Promiň, asi to chytám do krve. Přísahám, že to bude ještě horší." Odpoví mu pobaveně a pak přikývne.

"Samozřejmě, že budu. Ty taky používáš všechno, co řeknu a to ani nejsi právník, měl bych být přece lepší." Znovu se pokusí mu jeho poznámky vrátit. Mnohem víc ale začíná přemýšlet nad tím, jak blízko mu je. Chvíli je tak sedí, střídavě pozoruje své ruce a po očku Hakueie, dokud nevypálí něco, co ho opravdu přinutí se červenat. Během vteřiny si to dokázal představit a málem z toho měl opravdu viditelný problém. Kruci, ví vůbec, co mu právě teď provedl? Samozřejmě, že to ví a dost dobře se s tím baví. Uhne očima stranou a podívá se zrovna na tu sklenici, takže jeho myšlenky se točí jen kolem té představy.

"Tohle nebylo fér, tohle vůbec nebylo fér." Postěžuje si potichu.

"Sladké bych takto pozdě neměl." Lže, jeho postavě to v nejmenším neublíží, protože se dokáže hlídat a taky se udržovat v kondici, navíc není tak pozdě, ale…Něco říct musel a nechtěl vypadat jako úplný pitomec. Trochu vyplašeně se na něj podívá, když mu řekne, aby šel k němu a vzápětí se ocitne na jeho klíně. Vynadá si v duchu, že se chová jako náctiletá holka s třídním krasavcem a hned se zase zatváří o hodně sebejistěji.

"Jednou byl Ju u nás. Táta s ním trochu popil a něco řešili. Je to už dlouho a já jsem chtěl a nechtěl poslouchat." Pokrčí rameny, ale chtěl mu dát najevo, že něco málo ví.

"To dělá, jen…Nestojí to náhodu za to? Všude se píše, že bez toho to není život. Je to přitažené za vlasy nebo ne?" Dojde na další otázky. On sám nikdy zamilovaný nebyl, tedy myslí si to, to by přece poznal. Věci, které s ním však dělá Haklova přítomnost, jsou…Nedokáže je popsat a to nikdy neměl problémy s vyjadřováním. Trochu si zvykne na fakt, že mu sedí na klíně a poslouchá, co mu Haku chce říct. Je to všechno hrozně vážné a on najednou cítí tíhu toho rozhodnutí. Jestli mu na to všechno teď kývne, je možné, že se to opravdu stane. Není naivní. Ví, že by jednou mohl zavinit smrt svého otce. Haku mu znovu dává na výběr a on…Měl by nad tím opravdu a naposledy popřemýšlet, než se rozhodne. Nechá ho odejít a sám se usadí zpátky na postel s pohledem upřeným na horu a před sebe. Miluje svou rodinu, nikdy by jim vědomě neublížil, ale z druhé strany už to dělá právě teď. Mohlo by to být mnohem horší…Jenže tohle je jeho život. Zní to sice sobecky, ale nikdo ho za něj žít nebude. Může si stokrát říkat, že je jeho rozhodnutí nikdy nepoznamená, ale lhal by sám sobě. Když se dveře otevřou a Haku vstoupí, drží zrovna v ruce tu sklenici.

"Můžu se vrátit domů a snažit se předstírat, že se nic nestalo." Pokrčí zlehka rameny a pohrává si s víčkem. Zatím drží pevně.

"Můžu si namlouvat, že díky mně o život nepřijdou, ale pokud se rozhodnu jinak, než bych měl, budu si lhát." Pokrčí rameny podruhé na jeho výrazu je znát, že ho to trápí a asi bude.

"Když nad tím budu přemýšlet příliš dlouho, doženou mě pochybnosti nad oběma možnostmi a neudělám ten krok, zůstanu po celý život ve středu a to nechci." Trochu zabere, aby sklenici otevřel, u toho už pomalu vstává.

"Už chvíli vím, že moje cesta povede úplně jinudy a teď ji dokonce vidím. Mysli si, že je mi málo na to, abych to věděl, ale já už si to rozmyslel." Mírně pozvedne koutky a u toho trochu stáhne obočí. Namočí prst do zavařeniny, když stojí v jeho těsné blízkosti, otře ho o jeho tvář a pak se vyhoupne na špičky, aby ji mohl velmi lehce slíbnout, jako by se ho ani nechtěl dotknout.

"Broskve?" Nabídne mu sklenici.

"Jsou opravdu hodně dobré." Nevinně se pousměje.

Hakuei

Neušel mu ten dvousmysl, stejně jako mu neušla ani poznámka o tom, že by mu Takeshi neublížil. Někde v hloubi srdce to ví, ale zároveň si není jistý, jestli by se za něj postavil proti své povinnosti. Ju-ken to kdysi neudělal a jejich cesty se tak rozešly. Hakuei vlastně nemohl chtít, aby to bylo naopak ani od jednoho z nich. Na to měl svou náhradní rodinu, kde platila trochu jiná pravidla. Mírně rozhodí rukama. 

"Nemusíš se vzdávat své rodiny, ale někdy ty dvě věci nejdou dohromady. Někdy prostě nemůže fungovat oboje najednou nebo je naopak vezmeš pod ochranná křídla všechny. Kluci, kteří k nám přijdou většinou z podobných rodin pocházejí nebo ta jejich nefungovala, jak měla, přišli o ni, něco se stalo…" Můžou to ale taky být obyčejné ambice. Takovým je většinou jedno, co je s jejich původní rodinou. Nebo jsou to psychopati… To jeho červenání bylo rozkošné a na chvíli to odlehčilo jejich jinak vážnému tématu. Dostal ho, ale upřímně by se divil, kdyby ne, s takovou palbou. Bylo to jako jít s kanónem na myšku. Když neměl, tak neměl, Haku by ho určitě nenutil, ale stejně mu nevěří. Na tu zavařeninu ještě dojde. To, že byl jeho bratříček u nich doma asi není nic divného, když jsou s Takeshim kolegové, ale stejně je to zajímavé. Škoda, že toho nebylo víc a Show víc poblíž, podobné drby by si Hakuei rozhodně rád poslechl. Showova další otázka ho zaskočí. Jako ten starší a zkušenější by na ni asi měl znát odpověď, ale on nikdy nebyl zamilovaný. Ne takto osudově, jak o tom Show mluví. 

"To záleží… pokud se chceš soustředit na práci a nenechat si ničím ovlivnit úsudek, pak by ses jí měl vyhnout. V opačném případě musíš být připravený pro to hodně obětovat nebo ustoupit ze svých představ nebo s tím naopak musí počítat protějšek, že může přijít chvíle, kdy bude něco velmi důležité… Takových párů je málo, co tohle přestojí. Přesto se říká, že jediný takový den stojí za všechno ostatní." Usměje se na něj. Ne, není bořič romantických ideálů, proč by? Viděl hodně, ale to neznamenalo, že si o světě myslel jenom špatné. Nakonec je ale čas na to, aby nechal Showa chvíli o samotě s jeho myšlenkami. Možná je to až moc málo času na tak velké rozhodnutí, ale vrátí se zhruba po pěti minutách. Show začne sám od sebe. Na jeho věk mluví opravdu moudře, není to poprvé, co to Hakueie zaskočí, ale jeho vyzrálost se mu líbí. Přikyvuje na jednotlivá slova. Show má pravdu. Litovat nejspíš bude ať tak nebo tak. 

"Bohužel nikdo nevidíme do budoucnosti, co se stane, když se nějak rozhodneme. Možná, že je to špatná volba a možná že je ještě horší nedělat nic. Někdy leží odpovědi tak daleko, že plný význam toho, co se stalo, pochopíme až o mnoho let později. Myslím, že se mi to stalo s mým bratrem. Zlobili jsme se na sebe, odešli od sebe, měli si toho hodně za zlé a teď… bez jednoho by nebylo druhé… všechno do sebe zapadlo." Povzdechne si. Kdyby Hakuei nebyl šéf mafie, neměl by Ju-ken kam jít. Kdyby Ju-ken nebyl policista, Aqui by byl pravděpodobně mrtvý… a tak dále, a tak dále… kdyby nestáli tam, kde stojí, nevěděl by, co ví a kdo ví, co by se stalo. 

"Taky mi kdysi bylo málo, když jsem si to rozmyslel." Pokrčí jemně rameny a sleduje ho, jak jde k němu. Málem by otevřel pusu, ale tam zavařenina skončit nemá. Zaskočeně mrkne, ale jakmile se Showovy rty přiblíží, vezme ho jednou rukou kolem pasu. 

"Vždycky." Odpoví mu, už ho svírá i druhou rukou a natočí tvář tak, aby mohl uchvátit jeho rty. Trhne jím proti svému tělu, polibky se stanou hladovějšími a úmyslně mu likviduje pevnou půdu pod nohama. Zároveň ale není zbrklý ani přehnaně dobyvačný. 

"Neupusť to." Nabádá ho s lehkým úsměvem, když ho před sebou začne tlačit směrem k posteli. 

"A pozor. Je to mnohem níž, než se zdá. Vždycky se leknu, že přistanu až na zemi." Řekne, než ho odešle bez jištění do peřin.