Die x Yukihiro - Pro tvé vlastní dobro, bys mě měl poslouchat. - část 2.

 (klášter)

Die

Když Yuki nahlas okomentuje jeho prostořekost, plynou z toho pro něj dvě věci. Tou první je, že to nejspíš nebude on, kdo ho za ni zabije, protože kdyby mu to tak moc vadilo, už by ho minimálně udeřil. Ta druhá je fakt, že s tím nepochodí vždycky a všude a pro Die bylo velmi namáhavé udržet jazyk za zuby. Tentokrát na to nic neřekne a na okamžik skloní pohled, jak se mu všechny myšlenky prohání hlavou a on si je potřebuje nějak srovnat. S tím ovocem ho moc neošálil, ale ve stejnou chvíli se Yuki rozhodne, že se přemístí. Die ví, že pokud to do sebe bude cpát násilím, maximálně mu pozvrací boty a to nechtějí ani jeden z nich. Vezme misku, přes ruku s ní si přehodí oblečení a vykročí za ním. Jde uctivě o krok až dva v jeho stopách a jakmile na chodbě mine první příhodné místo s nějakou vázou, obsah do ní rychle převrhne. Nikdo si toho nemohl všimnout. Oblečení pořád misku kryje, takže když vstoupí do pokoje a on předstírá, že s jídlem ještě pořád bojuje i za chůze, jen těžko by mohl Yuki poznat, že se ho ve skutečnosti zbavil. Pak ji odloží a na stoličku vedle i oblečení a rozhlédne se. Tento pokoj je o mnoho lepší, než předchozí, ale s krásou harému se nedá srovnat ani vzdáleně. Na druhou stranu tu nebyli žádní správci ani mentoři. Zůstane potichu, když se Yuki začne svlékat. Zprvu si myslí, že jenom z vrchních vrstev, protože je mu horko, ale potom si všimne, že pokračuje a obočí mu jde nahoru. Je k němu zády, takže si ho Die nepřestane prohlížet a uvažuje, co tím zase sleduje. Neměl by si jako šlechtic říct o pomoc? Dokonce si sám i nalije, což v Die vyvolá další vlnu zmatení, ale neodnese saké s sebou. Prostě nedělá nic podle navyklých pravidel. Novou otázku mohl nejspíš očekávat, ale potvrdí mu další věc. Yuki zase tak moc dobře neví, kdo Die je. Nejen že nezná jeho jméno, on vlastně ani neví, co umí. Moc se mu to nelíbí. Nelíbí se mu možné důvody jeho záchrany. V žaludku se mu usadí cosi nepříjemného.

"Strávil jsem tam tři roky. Líbila se jim moje předčasná vyspělost." Začne. Jiní kluci ve třinácti vypadali jako děti, ale on už měl poměrně statnou postavu a skoro nynější rysy. Rok jsem strávil jako většina, na nejnižší příčce, ale pak se rozhodli, že jim stojím za námahu a peníze a začal jsem chodit na hodiny.“ Jejich výuka byla velmi drahá a zdlouhavá, za ty dva roky toho do nich nalili hodně ohledně umění i ohledně znalostí a jazyků. Pořád byl jenom učedník a ještě dlouho jím měl být, ale pro ulici ho byla vážně škoda.

"Neprozradili mi svoje záměry, ale měl jsem se stěhovat." Podle něj si ho šetřili na nějaké význačnější místo, proto na něj fyzicky nikdy nikdo nesáhl. A proto ho napadli dřív, než na to došlo. 

"Říkal jsi, že mám být zticha i že tě nezajímá, co myslím, ale jestli jim to stálo za mou smrt, asi to mělo být něco důležitého." Zakončí a znovu se mu podívá klidně do očí. Těšil se tam, chtěl to. Bylo po všem. Z jeho slov musí být Yukimu jasné, že je pořád panic. Další jeho cennost. Velice snadno ji ale někdo mohl zničit. Die ani nepotřeboval výhrůžky, aby mluvil, tohle nebylo nic, co by mu v poklidu nepřevyprávěl. Mniši tady měli čisto, žádná špína tu nebyla, ale stejně by na tvrdé zemi spát nechtěl, tím spíš kvůli svému zranění. Yuki ho vzápětí vybídne, aby šel k němu a nejen to. Nahý… To je něco, co s Die konečně vnitřně trhne a naprosto ho to vyvede z klidu. Něco z toho se proběhne po jeho tváři, ale nemá moc na výběr. Je si jistý, že Yuki ho tam dovleče klidně násilím. Nechce, aby na něj někdo sahal, naprosto to nesnáší. Štítí se cizích rukou, i když se vlastně těšil na své nové zářivé místo v harému. Co když bylo vážně až u císaře? To ale bylo něco jiného, z toho něco koukalo a když se to stane teď, už nebude doopravdy nic. +Ne, ještě ne…!+ Brání se v duchu, ale jeho ruka se dotkne pásku yukaty. Zatne čelist jasně řezané tváře a vykročí k němu, ale jeho pohled neochotně uhýbá stranou. Teprve u polštářů nechá látku sklouznout z ramen. Jeho postava je pořád hodně štíhlá, možná až moc, ale dává jasně tušit, že ještě maličko povyroste a jednou bude vážně vysoký a statný. Nevydržel by stát jako kus nábytku, takže se sveze na kolena k němu. Jizva je téměř u nejcitlivějších míst a je dlouhá asi patnáct centimetrů. Vypadá hezky, ale není to žádná drobnost.

Yukihiro

Vůbec by ho nenapadlo, že Die bude natolik vynalézavý a zbaví se jídla jinak. Myslel si, že s tím zas takový problém mít nebude, aby jeho přání nesplnil. Proto ho víceméně pozoruje, až v nově přiděleném pokoji a přijde mu, že nakonec jeho vůli splnil do puntíku. Nemohl by se mýlit víc. Je pravdou, že Dieho minulost ho zajímá a potřebuje zjistit, kdo by se po něm mohl shánět. Mohl by si tím ošklivě zavařit, kdyby ho po cestě někdo potkal a Yukiho by obvinili krádeže. Určitě by si tu příležitost nenechali ujít, i když je Die podle měřítek ostatních poznamenaný na celý život. Jen krátce pokývá hlavou na jeho předčasnou vyspělost. Ano, někteří to vyloženě vyhledávali, jiní si na to příliš nepotrpěli, ale to je taky hodně otázka vkusu. Die měl už jen na pohled spoustu kvalit, které by většina ocenila. Nakrčí trochu obočí, když Die zmíní stěhování. Tohle taky nebyla informace, kterou by zrovna chtěl slyšet. Naštěstí je málo pravděpodobné, že na místě, kam ho měli stěhovat, nikdo nevěděl, jak vypadá. Klidně by jim ho ve výsledku mohl prodat. V očích se mu blýskne jakési pomstychtivé pobavení, když si uvědomí, jak by to nakonec mohlo dopadnout.

"Mířil jsi hodně vysoko. Nedivil bych se." Ozve se konečně jeho hlas a vlastně je v tom i jakási pochvala. On sám se harémům nevyhýbal a dokázal si to užít, ale vybíral si hodně specifické typy, takové, které ostatní přehlíželi kvůli záři těch ostatních. On potřeboval trochu jiné kouzlo, než oslnivý zevnějšek, potřeboval něco navíc, něco velmi speciálního. Die to podle něj nemá, tedy z toho, co stihl prozatím vypozorovat. Je to vlastně dobře, musel by si hodně odpírat, než by ho přivezl na místo předání, takto to pro něj bude opravdu snazší. Nechá ho mluvit, aniž by se začal tvářit, že ho to zajímá. Teď už se nedívá na něj, ale kamsi k oknu, jak kdyby to, co se děje na nebi, bylo tisíckrát zajímavější, než jeho slova nebo to, co dělá. Pak k němu vrátí pohled a střetne se s Dieho očima, ty jeho jsou pořád stejně nečitelné.

"Možná ano." Pokrčí nenuceně rameny

"Ale to už je teď minulost." Odtuší tichým hlasem, aby mu dal jasně najevo, že pokud v něčem byl pro někoho opravdu důležitý, změnilo se to.

"Nemá žádný smysl se nad tím dál zabývat." Dodá ještě, ale sám v hlavě dělá úplný opak. Ukládá si, že později napíše několik vzkazů, aby se pokusil zjistit, co s ním měli v plánu a jak se vyhnout pozdějším komplikacím. Nespustí z něj pohled, když se Die začne pomalu svlékat. Spíš to vypadá, že ho zajímá, jestli na sobě nemá další škrábnutí, než že by se zajímal o jeho tělo. Musí si však přiznat, že to co vzápětí uvidí, rozhodně není k zahození. Kde kdo by kvůli němu vraždil, o tom není pochyb. Když k tomu přidá fakt, že je nedotčený, Dieho cena stoupne ještě několikanásobně. Ano, on věděl, kdy vyjít ven. V očích se mu zablýskne potěšení nad sebou samým. Když Die klekne na polštáře, on sám se z nich zvedne a zamíří ke svým věcem.

"Sedni si a pohodlně se opři." Nařídí mu, i když jeho hlas není ta strohý jako doposud. Hrábne do jedné ze svých kapes a vytáhne mast, kterou dostal od mnichů. Cestou zpátky vezme i kalíšek se saké, který podá Diemu, když se vedle něj usadí. Znovu si ho celého prohlédne, velmi pomalu a pečlivě a nevynechá ani jeho klín. Je znát, že ho pořád dokola hodnotí, ale důvod by Die neměly napadnout. Nechce, aby to tušil do poslední chvíle. Sáhne po jeho stehně a konečky prstů se dotkne kůže vedle velké jizvy. Nebude snadné se jí zbavit, ale ne nemožné.

"Někdo opravdu moc nechtěl, abys byl ceněný." Ozve se jeho hlas.

"Popravdě, s tímto už si nikde neškrtneš." Dodá to, co oba dva moc dobře ví.

"Drž se mě a budeš se mít nakonec dobře. Nemusíš mi věřit, o to nestojím. Ale dávej si pozor. Chyby neodpouštím a klidně tě nechám v půli cesty. Pokud chceš utéct, klidně můžeš, ale s tou tvářičkou ti zaručuju nehezký konec. Některým bude tvá jizva ukradená a přidají ti ještě horší." Podívá se mu krátce do očí a zlověstně se pousměje. Připomíná mu fakt, jakým tato země funguje. Pokud se Die rozhodne utéct, podle něj ho brzo někdo chytí a prodá do prvního místního bordelu. Tam si na něm užijí, dokud bude dýchat a pak ho vyhodí do prvního příkopu. Přehodí si mast z jedné ruky do druhé, nanese ji na prsty a pak jí začne jemně pokrývat celou Dieho jizvu. Nespěchá, vlastně ho trápí úmyslně, aby zjistil, jak bude na doteky reagovat. Je to součást toho, co o něm potřebuje vědět.

"Můžeš to klidně vypít." Připomene mu kalíšek, stejně jako celou lahev. Jestli mu zítra nebude dobře, je to jeho problém, na cestu se stejně vydají a ať si jen zkusí zpomalovat kvůli pošramocenému žaludku.

Die

Ano, všechno to už měla být minulost a i kdyby mu Yuki ta slova řekl jenom tak, aby dal pokoj a už se v tom nerýpal, Die by stejně nebylo k ničemu, kdyby se pokusil o opak. Teď už ne, ne když na tom byl fyzicky špatně. A i kdyby nebyl a nějak by se mu podařilo dostat na práh harému, co by dělal? Správci by ho nikdy nepřijali jenom tak, protože sám přišel, takhle výběr nefungoval. Zaskočí ho, když se Yuki zvedne ihned, jakmile se ocitl až u něho. Ohlédne se po něm s otázkami v očích, ale jeho zachránce je k němu zády a něco dělá. Pořád dělá věci, které Die vyvádějí z míry a tohle je další z nich. Jakmile mu nařídí, aby se usadil pohodlněji, v podstatě zaujme jeho předešlé místo a po celou dobu z něj nespouští oči. Když se Yuki vrátí, drží v ruce nějaký kelímek a taky to saké. Die ho převezme, ale pořád by ho nenapadlo, že má být pro něho. Ani na vteřinu nespustí pohled z jeho tváře, zatímco Yuki si ho začne milimetr po milimetru prohlížet. Klouže po jeho těle očima a Die má pocit, že to cítí, jako by se ho dotýkal rukama. Podvědomě je velmi napnutý, mračí se, což mu šlo vždycky skvěle a zatíná čelist, ale Yuki mu nic špatného nedělá. Die se cítí jako zboží, ale tím je celou dobu, i v harému byl. Vážně by ho zajímalo, co se mu teď prohání hlavou, jeho obličej je nečitelný a Die je jasné, že takových postav už viděl asi hodně. Přesto mu nepřipadá jako obyčejný obchodník s masem. Ti se chovali jinak, mnohem hůř. I kdyby ho nechtěl pocuchat, nechal by ho někde ve voze a postaral by se, aby k něčemu vypadal až ve chvíli, kdy by to bylo nutné. 

"Kdo jsi?" Už to nevydrží a prostě se ho zeptá, i když je mu jasné, že Yuki se mu tak možná vysměje a rozhodně nic neprozradí. Proč by měl? Aby Die mohl později troubit do světa jeho jméno? 

"Mám ti říkat pořád jenom pane?" Zkusí to přesto. Místo odpovědi mu Yuki sáhne málem do klína, i když ten očividně není cílem jeho zájmu. Die sebou stejně trhne a mírně ucukne, i když je to jen automatická reakce a ne nic vědomého. Uhne pohledem někam před sebe a rozčarovaně si povzdechne. 

"Já vím." Řekne tiše. Kdyby to bývalo dopadlo, jak mělo, zabil by se sám. S tím by prostě nežil. Pravda vyslovená nahlas zní jako pár facek. Die si ji sice v duchu řekl už stokrát, ale stejně. Znovu sevře čelist. V bordelu by jim to asi bylo jedno, ale co znamenají slova Drž se mě? Podívá se do Yukiho tváře, která je tak blízko. Bude se mít dobře? 

"Proč ti na tom záleží?" Špatná otázka. Nějaký zisk z toho jistě mít bude. Die nejede s ním, aby byl s ním, jede někam. Koneckonců to Yuki sám naznačil. Kdyby měl Die nějaké bohaté předky, asi by to chápal, ale takhle? Yuki ho úmyslně straší, aby nemyslel na útěk, podle Die by to venku nebylo zase tak hrozné, ale byl dost mladý a nezkušený na to, aby to do jeho mysl zaselo ostny strachu a pochybností. Protože co kdyby měl pravdu? Ukáže se, že v kelímku je jenom mast a Yuki sám se zhostí úkolu ji nanést. Die na tom místě visí očima, z hlavy se mu doslova kouří, jak se snaží přijít na to, proč mu neřekne, ať si to namaže sám a když vidí, jak se s tím crcá, má strach, aby to nebylo součástí nějaké předehry. Už zase je jako struna. Yuki podotkne, že to saké nedrží pro něj, ale pro sebe, kdyby ho chtěl a Die se v tu chvíli podvědomě vzdá. Nechápe vůbec nic, je to čím dál tím horší a on zauvažuje, jak moc velká past bude, když se tomu prostě podvolí. V životě mu nikdo nikdy nechtěl nic dobrého, všechno se mu vždycky vymstilo nebo se to otočilo proti němu a najednou se o něj někdo stará a nabízí mu saké? Kruci… Je to divné. Buď jak buď tam stejně obsah kalíšku pošle, ale zdráhá se v tom pokračovat a tak to raději odloží.

Yukihiro

Tváří se, že si vůbec nevšímá, jaké pohledy na něj Die hází. Chce ho trochu vyvést z míry, aby poznal, co se ukrývá pod jeho drzejším jazykem a obrany, kterou k němu vysílá. Uvnitř ho pobaví, když se Die mračí pod jeho očima. Dává mu tím najevo věci, které se o něm chtěl dozvědět. Očividně nebyl příliš zvyklý na podobné pohledy, což jen potvrzuje, že se na něj podobným způsobem ještě nikdo nedíval, ne v případě, že byl svlečený. Všechno, co teď dělá, má dva důvody. Jeden je, aby ho poznal a mohl o něm získat víc informací a druhý…Potřebuje, aby jeho kůže byla v co nejlepší kondici, než ho dovede k čarodějnici. Nikdo přece není všemocný, a pokud se to má povést, musí proto něco udělat. Ještě než ponoří prsty do masti, si odhrne prameny v culíku přes rameno, aby se mu nepletly do výhledu. Vypadá to, že se jen soustředí na Dieho jizvu a na to, aby ji pokryl celou a rovnoměrně a pořádně vmasíroval látky, které pomáhají hojení. Skoro to vypadá, že zbytek Dieho těla, ani trochu nevnímá. Ale to taky není pravda. Dokáže se skvěle ovládat, vždycky to uměl a jeho dosavadní život ho naučil být velmi vyrovnaným a trpělivým. Vzhlédne až po pár vteřinách, kdy padne otázka na jeho osobu. Podívá se Diemu do očí, aniž by přestal nanášet mast. Dokonce nechá na vteřinu vyhoupnut koutky nahoru, ale je to dost studený úsměv.

"Ten, kdo ti zachránil život a dá ti nový." Odtuší bez sebemenšího zaváhání a znovu sklopí oči k jeho stehnu a jizvě. Bere kůži i hodně kolem ní, aby byla pružná a mast se lépe vstřebala. Chvilkami je opravdu blízko jeho klína, ale zdá se, že mu to nedělá vůbec žádné potíže. Tentokrát už nevzhlédne, když dojde na další otázku.

"Měl bys." Prohodí na oslovení pane.

"Mezi lidmi bys rozhodně měl." Poučí ho, aby neudělal nějakou hloupost, protože přátelé nejsou ani podle Yukiho názoru nebudou. Nikdy se nepřátelil s tím, co chtěl později prodat. Dieho reakci na jeho doteky mu jen potvrdí původní myšlenku, že si ho opravdu střežili na jinou příležitost. To se mu hodí, když na něj nikdo nesahal a připustí si, že pro něj na osobním žebříčku taky dost stoupnul. Jak kdyby měl na výběr.

"Jsem Yukihiro. Nejspíš je to slušnost, hm?" Tváří se, že dobré vychování je mu blízké. Je v tom však trochu ironie, protože jsou v něm hluboce zakořeněné pořádky, které mu napovídají, že Die to nepotřebuje vědět. Chce si ale získat aspoň trochu jeho důvěry, bude pak snadnější s ním manipulovat. Ušklíbne se, když mu Die potvrdí, že si je vědom toho, co jeho jizva znamená a vzápětí ho dostane další otázkou. Měl to čekat a asi s tím i podvědomě počítal.

"Řekl bych ti, že jsem dobrá duše, které nebyl jedno tvůj osud, ale lhal bych." Neodpoví mu, jen ho chce trochu popíchnout, aby viděl další reakci a mohl si víc poskládat jeho osobnost.

"Uvolni se. Nemám v plánu se tě dotýkat víc, než je nutné. Asi tě zklamu, ale nejsi můj typ." Blýskne se mu v očích malinko pobavení a tím dává najevo, že zas tak bez pocitů nebude.

"Bude ti muset stačit mé tvrzení, že se v cíli budeš mít dobře. Věř mi nebo ne…Je to na tobě, když nebudeš, zaděláš si akorát na noční můry." Pokrčí nenuceně rameny a v duchu mu přísahá, že jestli ho bude budit, přidá mu několik jizev navíc. U myšlenek jen zůstane, protože jistá zranitelnost, kterou sem tam zahlédne, ho nutí být malinko příjemnějším.

"Nejsi tu jako můj otrok, ani soukromý harém. Nebudu po tobě chtít práci ani nic jiného. Snad tě to trochu uklidní a mě ušetří nervy." Je zase o něco chladnější, ale přesto pokývá spokojeně hlavou, když se Die napije. Pak už ho nechá být a vstane. Sáhne po kalíšku a dolije mu saké.

"Pojď si lehnout. Zítra nás čeká dlouhá cesta. Zvykni si, že budeš spát se mnou. Nebudu riskovat, že tě někdo bude chtít ukradnout." Prohlédne si ho znovu celého, když mu podá druhý plný kalíšek.

"To, že se tě nedotknu já, neznamená, že by to nechtěl udělat kdokoliv jiný. Mysli na to, až budeš mít nutkání se kdekoliv toulat." Nabádá ho už podruhé. Sám se přesune k futonům, kde si stáhne kalhoty i s prádlem a uvelebí se pod pokrývkou. Otočí se k němu zády, chvíli se nic neděje a pak zvedne pokrývku vzadu.

"Nebudu tu čekat věčnost a myslím, že už víš, jaká je tu v noci zima." Je slyšet malinko pobavený podtón v hlase. On bude spát jen na půl a ráno ještě před svítáním vstane, aby zařídil poslední věci na cestu, hlavně druhého koně. Je dost možné, že když se Die vzbudí už tu nebude. +Chudáček, určitě mu bude smutno.+ Proběhne mu hlavou uštěpačně.

Die

To nebyla ani trochu uspokojivá odpověď a úsměv taky ne. V tomhle světě nikdo nic nedělal nezištně a kdyby Yuki takový chtěl být, nechoval by se k němu tak odměřeně, takže mu z toho musí něco koukat. Die se jenom pomodlí, že to není bordel. Asi by byl relativně na úrovni, protože mu očividně záleží na tom, jak Die vypadá, ale pro každého takový život rozhodně nebyl. Kde jinde by za něj dostal peníze? Život v harému by taky někdo mohl označit jako život v bordelu, jenže tak to nebylo. Nesouložili jste ve dne v noci, abyste si na všechno vydělali, nespláceli jste žádné nesmyslné dluhy s přemrštěnými cenami, prostě už jste někomu patřili a ten někdo vás volal víceméně jednou za čas, když jste měli štěstí. Jediné další zařízení, které by zaplatilo, by byl dům gejš, ale na to byl Die už moc starý. I když toho hodně uměl, hlavně tančit a především hrát na shamisen a další nástroje. V to se ale vůbec neodvažuje doufat, jinak by z toho obláčku mohl hodně rychle spadnout na zem. +Mezi lidmi rozhodně?+ To znamená, že v soukromí zase tolik nemusí? Neubrání se povytažení obočí a vzápětí se skutečně dozví jeho jméno. Mohlo by být vymyšlené, ale Diemu to bylo jedno. Hlavně když to nebyl nikdo. Kdo ví proč mu to dodávalo příjemnější pocit. Přikývne a víc k tomu neřekne. Jistě, že ne… na to už Die přišel sám a dokonce si uměl spočítat svoje tři možnosti. A pak Yukihiro řekne něco, co ho vážně namíchne. Totiž, že není jeho typ. Mělo ho to uklidnit, dodat pocit bezpečí a místo toho se Dieho hruď nadme tak moc, že hrozí, že snad praskne. Podívá se mu do tváře, v očích mu divoce zajiskří a Yuki nejspíš může být rád, že mu nevidí do hlavy, protože v ní probíhá mnoho spílání a slibů, že jednou bude tak moc typ jich všech, že budou prosit u jeho nohou, aby se na něj směli byť jenom podívat. Teď to nahlas říct nemůže, nemůže si to dovolit a koneckonců potřebuje jeho pomoc, ale Yuki v něm zažehne netušené odhodlání a Die udělá všechno proto, aby na dně neskončil a aby byla jeho slova pravdivá. +Jen počkej, ještě přijdeš do mojí postele a budeš rád, když neřeknu ne!+ Hrozivě se zamračí, zvedne bradu vysoko jako páv a v němém tseh prudce otočí tváří do strany. To by chtěl vidět ten jeho typ, určitě to budou ženské nebo nějací chlapečci, co se před ním budou vystrašeně třást. Na někoho jako je Die si prostě netroufá, tak je to! Říká se, že pýcha předchází pád, ale on byl pyšný, vždycky byl a zatím je to nic ve srovnání s tím, co by mohlo přijít, kdyby mu dal někdo šanci. Jeho vnitřní emocionální bouři uklidní až další Yukiho slova, která mu slíbí, že se ho dotýkat nemíní stejně jako po něm nebude chtít vlastně vůbec nic. Ohlédne se po něm a chvíli si ho měří pohledem, ale pro tuto chvíli ho to uklidní. O to víc má strach z konce jejich cesty. Musí se to nějak dozvědět a podle toho se zařídit. Moc se mu nelíbí plnící se kalíšek na saké, ale Yuki zároveň s tím řekne, že je poslední a oni jsou spát a tak ho Die také vypije. Přikývne. Není ten typ, který by odvážně bloumal po lesích nebo ramenatě spal na druhé straně mýtiny, jen aby se k němu nemusel přiblížit. Yuki po něm nic nechce, takže si u něj klidně zahřeje tělo. Proč by ne? Die se zhluboka nadechne, když se Yuki dovysvlékne a chvíli neví, kam s očima, ale je zády, takže si ho stejně zůstane bezostyšně prohlížet. Viděl hodně nahých těl v lázni, ale to bylo jiné a všechno to byli kluci jako oni. Tady tohle je dospělý muž, šlechtic, vypadá dobře…. A Die prý není jeho typ. Pyšně si odfrkne a odhodí vlasy na ramena, ale v tu chvíli ho Yuki popožene pod deku a tak vstane a zapluje tam elegantněji, než by se mohlo zdát. Taky zády. Zatím si dává bedlivý pozor, aby se ho žádnou částí svého těla nedotkl, rozhodně ne zadkem!!! Myslel si, že mu bude trvat velmi dlouho, než usne, ale do říše snů odlétl než by řekl Jsem nejkrásnější. A o dalších pár minut později se zapíral o jeho tělo, aniž by cokoliv tušil. Velmi příjemně zapíral. Vydržel tak bez hnutí skoro celou noc.