Die x Yukihiro - Já jsem tvůj typ. - část 4.

(jezero)

Die

Roztomilý??? Ze všech přirovnání na světě je on roztomilý?? Teď asi mrká trochu jako idiot, ale Yuki mu stále dokola dokazuje, že se na svět dívá úplně jinýma očima, než všichni ostatní. 

"A proč by jsi mě pro všechny Kami trávil? To se se mnou vláčíš jenom kvůli tomu, abych jednou někde na cizím místě nevzdychal ze spaní tvoje jméno? Které je navíc stejně určitě falešné?" Už zase si na něj otevírá pusu, ale některé věci mu připadají prostě nepochopitelné a taky ho pěkně štve, že o něm nic opravdového neví. Když se vám někdo líbí, prostě o něm různé věci vědět chcete. Třeba alespoň to, jak se jmenuje. 

"Když to říkáš takhle, tak najednou nevím, jestli si nepřát pravý opak. Víš, až se rozhodnete, že mi tu nohu uříznete..." Ještě, že mu Yuki zabrání v jakýchkoliv dalších slovech svými polibky, protože by se mohl dozvědět víc, než by chtěl. Die nebyl upovídaný, ale byl hodně urýpaný. Všechno tohle zlobení ho ale přechází společně s tím, jak se Yuki věnuje jeho klínu. Die to nemá s čím porovnávat, ale je to po čertech skvělé, dokonale mu to vymývá mozek a on netouží po ničem jiném, než aby si tohle mohl užívat donekonečna. Kdyby po něm někdo chtěl, aby to byl on, kdo to bude dělat a sám nic, asi by se mu špatně žilo a to je jenom další důkaz toho, že rozhodně nechce skončit na žádném takovém místě, jaké měl pro něj Yuki původně nachystané. Určitě měl! Poklidně nechá odplout všechen okolní svět zcela do neznáma, poddá se mu a otevře tak, jak by si ještě včera nikdy nemyslel, že kdy dovolí a užívá si všechnu jeho pozornost. Zřetelně cítí, jak se mu do těla začíná vkrádat první náznak vyvrcholení, těší se na něj, láká ho blíž a pak to najednou skončí. Ve vteřině má otevřené oči, zapíchne je do tváře svého protějšku a zamračí se. Málem by na něj vyhrkl co je, proč nepokračuje, jestli je někde další prase nebo co, ale to už ucítí jeho prsty někde úplně jinde. To místo je tak intimní a prostě zakázané, že první co udělá, je naprosté stažení všech svalů v tom místě a definitivní zákaz čehokoliv dalšího. Podívá se na Yukiho skoro vyčítavě, i když to byl on sám, kdo tohle chtěl a pere se to v něm jako snad nikdy nic. Chce ho a chce tohle, jenom musí přemoct ten divný pocit, jak se to má stát. Jinak to fyzicky bohužel nejde. Yuki nemusí být génius, aby poznal jeho rozpoložení a samozřejmě mu nabídne, že s tím nemusí pokračovat, ale tak to Die nechce. Honem zavrtí hlavou a pokusí se uvolnit. Jemná masáž vyvolává vlny příjemných a nepoznaných pocitů a není zase tak těžké se jim poddat. A pak ho ucítí uvnitř. Trochu nakrčí čelo, ale není to nepříjemné, jen prostě silně nezvyklé. Dívá se pevně do jeho očí, ale jako kdyby tam bylo tisíce nervových zakončení, o kterých neměl ani ponětí. Vzdoruje tomu jenom pár vteřin, než se jeho hlas ozve poprvé a pak znovu a znovu. Chvílemi se láme, Die střídavě zavírá oči a zase je otevírá, jak se snaží ovládnout sám sebe a bleskově mu podléhá. Skoro ho to štve, jak snadno ho má Yuki díky sexu v hrsti, ale tuhle lekci si taky dobře zapamatuje a pak mu to pěkně oplatí. Spokojeně se usměje po jeho komplimentu, skoro jako vděčná coura, ale kdo by tomu dokázal vzdorovat? Slova o úzkosti mu přijdou přímo nemístně vzrušující a provokativní a zároveň se jimi může pyšnit jako korunou na hlavě. Je to zbraň a on ji chce použít v plném rozsahu. Dnes tu možnost ale nedostane, to už ví. Yuki do něj v podstatě přirazí vlastní prsty, když se proti němu houpavě pohne, Die znovu zasténá a mimoděk dá kolena víc od sebe. Teď už ho zcela přirozeně a spontánně pouští dál, protože tohoto chce víc. Neskonale víc. Musí se nějak sebrat a všechno mu to vrátit, ale není schopný ani zvednout ruce.

Yukihiro

Dieho výraz byl naprosto dokonalý. Očividně mu ještě nikdo neřekl, jak moc roztomilý někomu může připadat. Jemu tak rozhodně připadá, hlavně ve chvílích, kdy se tváří překvapeně.

"Nikdy nevíš, kdy si to můžu rozmyslet. Třeba proto, že jsi moc drzý nebo protivný." Odpoví mu, ale spíš ho jen škádlí. Jemu jeho ostřejší jazyk ani v nejmenším nevadí. Jen ho bude muset naučit, kdy ho smí použít a kdy ne…Moment, už přemýšlí o tom, že ho bude něčemu učit? Dobře, asi nemá smysl zapírat, že doufá v Dieho společnost. Obočí mu jde nahoru a vzápětí se tiše zasměje.

"Proč bych to měl dělat? Kdo se s tebou pak bude vláčet?" Samozřejmě mu neřekne, že by mu to bylo líto nebo, že by jeho nohy byla škoda. Obojí si myslí a v jeho hlavě to taky zůstane. Vidí Dieho nesouhlas a vzápětí i jeho nejistotu, když se poprvé dotkne zakázaných míst. Čekal podobnou reakci a taky na to byl dobře připravený. O to víc se musí soustředit na to, co se stane vzápětí. Nikdy nebyl ten typ, co by si bral věci násilím, i když k tomu potřebnou sílu měl. Vážně by byl rád, kdyby si to Die užil a navíc…Bude to nejspíš jeho poprvé a to nechce zkazit. Nikdy by ho nenapadlo, že ho myšlenka na prvenství vzruší, ale tentokrát se to děje. Ostatně všechno, co zažívá s Diem je vlastně poprvé. Když vidí první nakrčení obočí, jakmile se prsty podívá dovnitř, skloní se k jeho hrudníku a věnuje mu několik polibků. Chce ho pořádně rozptýlit, aby nemyslel na to, co se tam děje, dokud ho nepřemůžou příjemné pocity. Netrvá to dlouho a pořádně uslyší Dieho hlas. Musí se pousmát, ale ve svém provokování tajných míst nepřestane. Svaly na paži se mu napínají, když se o ni opírá a znovu se pohne boky dopředu, aby si vychutnal ještě víc Dieho reakce.

"Vidím, že moje prsty uvnitř se ti líbí. Možná je čas vyzkoušet něco trochu většího." Ne, nemyslí si, že je to jen trochu větší, rozhodně by svou výbavu nezpochybnil, je to spíš hravé konstatování, než připraví Die o své prsty.  Chvíli se věnuje předání vlhkosti ze svých úst do klína a pak se proti němu opře znovu. Jendu nožku mu zvedá výš, aby to celé bylo o kousek jednodušší. Proniká do něj pomalu, drží oči otevřené, aby všechno viděl a náležitě si to užil.

"Hm, tady vážně ještě nikdo nebyl." Připomene si, že je opravdu první a konečně se ozve i jeho hlas s velmi tichým, avšak procítěným zasténáním. Je znát, že se dokáže ovládat ve všech situacích, i když teď jeho vůle začíná malinko pokulhávat. Jakmile je uvnitř něj úplně, pustí jeho nožku a sáhne po jednom zápěstí, které mu přitiskne k zemi nad hlavou. To samé zopakuje i s druhým a tím se nad něj víc nakloní a pronikne o něco hlouběji. Na chvíli zastaví své pomalé přírazy, když dostane chuť si ho znovu prohlédnout.

"Hm, tak si říkám, že jsem to možná mohl udělat rovnou v tom klášteře. Bylo by zajímavé pozorovat ty výrazy." Neodpustí si poznámku, než se znovu začne pohybovat, tentokrát mnohem přímočařeji. I jeho už si začíná brát touha a nedovoluje mu zpomalit. Cítí se skvěle, je to tím, co dělá a taky tím, že to může udělat. Občasným zpomalením oddaluje svůj vlastní vrchol a čeká na to, až na něj dojde Die. Potřebuje se nutně pokochat jeho výrazem. Ruce pustí až těsně před tím, než vyvrcholí. Sám se na něj víc natiskne, když klesne na předloktí. Nenechá ho ani vydechnout a začne znovu líbat. Stejně taky začne pomalu přirážet, aby ho v zajetí slasti udržel, co nejdéle a sám si taky užil svůj vlastní výlet do vesmíru. Napne se proti tělu pod sebou, než se mu trochu paže zachvějí, ale neklesne na něj víc a udrží se. Na tváři se mu objeví spokojenější úsměv, který není vidět zas tak často. Dlouze vydechne, když se přesune vedle něj a opustí jeho nitro. Chvíli jen hledí na oblohu s nic neříkajícím, skoro nezaujatým výrazem, než se na Die ohlédne.

"Tak na co čekáš?" Vyzve ho s nádechem pobavení a přitáhne si ho za vzdálený bok k sobě.

Die

On ho snad roztrhne… co mu to tady vykládá? Že si může něco rozmyslet? +Tak na to zapomeň!+ Vyhrožuje mu v duchu, ale není to proto, že by se teď bál říct to nahlas, spíš to moc nejde, když se Yuki zrovna dobývá do jeho nitra. Rozhodně je mu to ale vidět na očích. Kdyby se to Yukimu nelíbilo, dávno by ho vyfackoval na koně a na místo, kam s ním měl namířeno. Rád by si odfrkl a vzpurně pohodil hlavou, když Yuki nahlas okomentuje, jak moc se Die líbí jeho prsty, jenže má bohužel pravdu. Těžko se s někým můžete dohadovat o tom, že to není pravda, když si to užíváte. Dokonce už nemá ani myšlenky na to, aby měl strach, když Yu pronese, že teď použije něco většího. Možná to nebude nejpříjemnější, ale to by musel nějak víc myslet, rozhodně ne tak, jako teď. Později se za svůj výpadek brilantní inteligence bude snad i stydět nebo co, ale teď se nechává unášet sladkou nevědomostí. A pak ho doopravdy ucítí. Z počátku mu to nepřipadá jako větší rozdíl, ale to se hodně rychle změní. Die konečně prudce otevře oči a najde tvář svého milence, ale teď už nemá kam utíkat ani co co si rozmýšlet. Na chvíli zpanikaří, že tohle možná vážně nebyl nejlepší nápad, ale pak se ozve slast a není to jen jemné zaťukání na vrátka, ale rázová vlna, která vykopne dveře a přinutí ho se prohnout v zádech a sténat na celý les. Neví, co to je, ani jak je to možné, ale děje se to a jemu je to jedno. Aby pochopil umění milování a tajemství těl, na to bude mít dost času i později, až mu zbude nějaká mozková kapacita i na něco jiného, ale teď potřebuje prožívat a dokonale si to užít. Teď s ním. Upřímné a pravé milování, ne nějaký hnus z donucení. Jeho obličej konečně povolí a dokonce se znovu usměje a pak se konečně celý uvolní a plně ho pustí dál. Je to naprosto úžasné. Když Yu okomentuje jeho úzkost, je to jako ten nejlepší kompliment. Jakmile zaslechne Yukiho hlas, je všechno ještě mnohem příjemnější, protože ví, že i jemu se to líbí a dovede se podle toho trochu orientovat v situaci. Potřebuje cítit jeho emoce. Sice se celý život tváří, že sám žádné nemá, rozhodně ne žádné sympatické, ale opak je pravdou. Když si nechává zvedat ruku nad hlavu, ještě nic netuší, ale jakmile je tam a pevně přibitá k zemi, znovu se na něj podívá a v jeho očích se odrazí otázka. Nemá rád omezování svojí osoby a teď je doslova na lopatkách. Co víc ještě Yuki potřebuje? +Všechno ti to vrátím, doufám, že s tím počítáš.+ Pomyslí si. Jakmile má jít nahoru i druhá ruka, trhne sebou na znamení odporu, ale není mu to nic platné a jakmile se do něj Yuki dostane hlouběji, rychle na protesty zapomene. Všechno z ničeho nic přestane a on nemá ani ponětí, že je to proto, aby jim Yu nahnal nějaký čas navíc. Vyčítavě se na něj podívá a po těch jeho nestydatých slovech vysloveně nafoukne tváře. 

"No dovol? To by se nikdy nestalo, raději bych vyskočil z okna!" Začne zase s tím hubatěním, protože v té době o nic podobného nestál a tohle si vybral SÁM! Jenom on sám a nikdo jiný!!! Ještě by pokračoval, ale Yu už se v něm zase pohybuje a tentokrát přidá na rychlosti i razanci. Die má opravdu co dělat, aby to celé nějak vydýchal a jenom zběsile nevzdychal a nakonec to nezvládne. Nechá se doslova katapultovat někam mimo tento svět a nejspíš se mu už nikdy nebude chtít zpátky. Zprvu si dokonce ani neuvědomí, že už ho nikdo nedrží, ale jakmile mu to dojde, honem svého milence obejme a přitiskne ho víc k sobě. Dělá to podvědomě, prostě proto, že chce, jinak by ho snad odstrčil a ještě mu jednu pleskl za ty jeho drzosti. Ucítí jeho rty na svých, omámeně jim odpovídá a klouže se na vlnách uvolnění a spokojenosti. Yuki svými boky zas a znovu rozdmýchává celý prožitek a je to nádherné. Nikdy si nemyslel, že by mohl prožít něco takového. Je opravdu rád, že si to k němu dovolil a tohle celé tím odstartoval. Když je schopný zase se na něj podívat, uvidí jeho úsměv a sám se šťastně a spokojeně usměje. Yuki se převalí vedle něho, čímž ho opustí a ta prázndota je najednou divná, ale Die si udýchaně zajede rukou do zpocených vlasů a ještě chvíli se válí na zádech, aby se trochu sebral. Cítí, jak mu cosi teče po nohou. Protočí očima, ale ještě se mu nechce zvedat a hledat něco, čím by se očistil. Ten výraz, který nasadí, když na něj Yuki najednou tak vyhrkne a trhne s ním proti sobě, by popsal jen málokdo. To zaskočení tím, že mu teď hned něco chce, stejně jako to, že si to vůbec dovolil. A vůbec – lekl se ho, když relaxoval!!! 

"Já bych ti odpověděl, ale byl bych zlý a hubatý a nelíbilo by se ti to." Má samozřejmě na mysli něco o nepřipravenosti jeho klína.

Yukihiro

Dieho prožitek si neskutečně užil. Je jasné, že ještě nebyl trénovaný tolik, aby něco předstíral. Mohlo by to znít namyšleně, že je o tom přesvědčený, ale ví, že to prostě pozná. Není první, s kým spí a má za sebou i několik hereček, které zas tak dobré nebyly. Jde o to, jak se tvář mění s příchozí slastí. To prostě nikdo nedokáže zahrát. Ty jemné záchvěvy kolem jeho koutků i očí…Pochybuje o tom, že to dokázal někdo napodobit. Die se neskutečným způsobem rozzářil a Yu už si plně uvědomuje, že to chce vidět znovu. Nikdo neříkal, že to bude ještě dnes a tím stvrdí své myšlenky o tom, jak moc ho pouštět nechce. Opravdu ho zabolí, když se Die rozhodne odejít. Samozřejmě to nedá najevo a bude se dál tvářit, že je mu to srdečně jedno, ale nebude. Přemýšlí, kdy se naposledy takto cítil. Vybavuje si spoustu šťastných chvil, ale žádná z nich nebyla taková. Možná kdysi, když byl poprvé zamilovaný. Vlastně taky naposledy. Byla to čistá láska dospívajícího. Už si ani přesně nepamatuje, kolik mu bylo, ale dokázal by přesně říct, jak dlouho to trvalo. Po tom se uzavřel do sebe a rozhodl se jít si za svou kariérou bez ohledu na to, co to pro jeho rodinu znamená. Tehdy se z něj stal, ten, kým je právě teď. Třeba tím, že mu dal na výběr, Die zachrání od něčeho podobného. Přemýšlí nad tím, ztrácí se ve své vlastní hlavě do chvíle, než se ohlédne vedle sebe a cítí ho u sebe.

"Z okna neskákej, odpady jsou většinou hodně bolestivé. Chci tě zbavit jizvy, ne abych tě musel ještě víc léčit." Broukne skoro měkce, jen jeho hlas je zase typicky odměřený. Pořád to ale není tak chladné, jako když ho viděl poprvé. Ta náklonnost je tam jen v náznacích, ale cítit je. Málem se rozesměje, když se Die zatváří zaskočeně a zavrtí nad ním hlavou.

"Tebe ještě nikdo neučil, že o tom všem, bys měl hřát a ne odpočívat." Prohodí něco, co by mohlo být pochopeno několika různými způsoby, ale jeho hlas nezní zle. Spíš je to takové něžné dobíraní. Ostatně jinak to nejspíš ani neumí. Málem je to on, kdo protočí očima.

"Když si to myslíš, ke slovům tě nutit nebudu." Dodá a je vidět, že si z jeho tónu v hlase nic nedělá. Naopak vypadá spíš pobaveně. Asi jako když na vás štěká štěňátko, snaží se vás kousnout a vy ho držíte za hlavu dlaní s nataženou paží. Dobře se u toho baví. Stejně ho ze své blízkosti nepropustí.

"Já vím, že to bylo skvělé, ale to přece neznamená, že to na to myslím znovu." Pochopil samozřejmě jeho narážku.

"Nebo možná ano." Pohladí Dieho v přecitlivělém klíně, ale víc neudělá. Znovu ho zlehka vezme za boky. Sám už pohodlně leží na zádech s rukou pod hlavu. Druhou protáhne pod jeho pasem a přitáhne si ho pomalu na svou hruď. Nic víc zatím neřekne, jen pomalu vzhlédne k jasnému nebi. Je spokojený, může klidně odpočívat a nic víc nepotřebuje. Koně opodál už taky klimbají. On sám spát nebude, tedy zavře oči, ale přesto ho vzbudí a sebemenší šustnutí. Byla to nutnost, nikdy nevěděl, kdo by se mohl objevit a on měl s sebou několik drahých věcí, kvůli kterým by mohl klidně přijít o život.

"Vidíš ji." Kývne hlavou k nejjasnější hvězdě na nebi. 

"Když někdy nebudeš vědět kudy kam, díky ní se neztratíš." Poradí mu tichým hlasem a sám nechá víčka klesnout. Nakonec je přece jen otevře a podívá se na něj. Nechá unést nutkáním ho líbnout do vlasů a pár pramenů mu srovnat. Dokonce mu z nich i s tichým zasmáním vytáhne kousek trávy.

"Měl jsem ho tam nechat, slušel ti." Trochu popíchne, i když to byl kompliment.

"Die-chan." Osloví ho s nosem přitisknutým k jeho pramenům. Pořád hezky voní, i když za sebou mají kus cesty. Nadechne se, aby pokračoval ve svých slovech. Nakonec jen pozvedne koutku.

"Ne, že se ráno vzbudím celý poslintaný." Řekne nakonec něco úplně jiného, než měl v plánu a klukovsky se uchechtne. To má za všechny jeho poznámky. Trochu se pozvedne, aby sáhl po kusu látky složeném vedle nic a oba jí přikryje. Oheň je bude hřát a on o v noci bude udržovat. Je to vlastně i dobré na odstrašení různých zvířat.

Die

"Hmm, je hezké vědět, že bys mě alespoň sebral a dával zase do kupy..." Broukne o něco měkčeji a zajímalo by ho, jestli tohle Yukimu uniklo nebo jestli to jsou jeho otevřené emoce a už nebude narážet na hradbu jeho reputace pro svět.

"Tseh..." Pohodí hlavou, když má dělat Yukimu kamínka a je si jistý, že Yuki moc dobře ví, co by mu řekl. To nechce poslouchat žádný chlap, takže dělá dobře, když nedoráží. Pak se dokonce pochválí a Die protáhne obličej, ale kruci, on má pravdu. Konečně se pohne a pořádně se podívá do jeho obličeje, když mu Yu řekne, že to nechce znovu. 

"Proč ne?" Zamračí se na něj Die, aniž by si v tuto chvíli uvědomil, jak snadno by jím mohl Yuki manipulovat tam, kam by chtěl. 

"Když se ti to líbilo, tak proč nechceš znovu?" Mračí se ještě víc, protože to zní, jako kdyby to nebylo dost dobré nebo Die nebyl dost sexy. Je dvě vteřiny od toho, aby mu sáhl do klína a k druhému kolu ho doslova přinutil. Yuki naštěstí otočí a ještě ho k tomu pohladí, až sebou Die cukne a tak Die nasadí výraz No proto a zase se spokojeně položí. Trvá to další dvě vteřiny, než si s ním Yuki pohodí tak, jak chce on sám. Die rozčarovaně mlaskne, jenom proto, že si s ním nikdo pohazovat nemá, ale nebrání se. Je mu u něj moc dobře. Uvelebí se na jeho těle s tváří obrácenou k plamenům. Oheň ho příjemně pálí, zatímco mu na záda lehce táhne, ale to nevadí. Přebírá se tím jestli a jak mu říct, že to doopravdy bylo hezké, když Yu promluví první. Die se na něj musí nejdřív podívat, aby pochopil, o čem to mluví a pak se také podívá na noční nebe. Nejspíš se na něj nikdy takto nedíval. Občas ano, ale spíš proto, aby se hvězd ptal, co komu udělal a nasliboval jim, že rozhodně ještě udělá, než že by obdivoval jejich krásu a třpyt. 

"Ani jsi mi neřekl, jak se jmenuje." Už si zase stěžuje a mračí se na hvězdu. Yu mluví o navigaci, určitě ano, protože je cestovatel, ale Die by mnohem raději, aby ho ta hvězda navigovala životem. Alespoň nějaký pevný bod ve tmě…+Gratulujeme vám k dalšímu stupni naivity.+ Pomyslí si, zatímco Yu vypadá, že spí. Po chvíli ucítí jeho rty ve svých vlasech a maličko ho to zaskočí. Je to velmi něžné gesto. Cítí, že mu něco vybírá z vlasů a je za to rád, ale dokonce přijde i kompliment. Die posune tvář tak, aby na něj alespoň maličko viděl. Natáhne uši, když ho Yu tak osloví, zní to jako něco důležitého, ale… pak si jenom povzdechne a protočí očima. 

"To se nikdy nestane." Zahučí. On samozřejmě nikdy neslintá, nikdy, ani když mu rostly zuby jako dítěti. 

"I kdyby, je to tvoje vina, ty sis takhle lehl..." Pokračuje šeptem, zatímco je Yu přikrývá. Pak všechno utichne a je slyšet jenom hmyz a vítr ve stéblech trávy. Pro Die jsou to všechno pořád neznámé zvuky, ale Yu leží klidně a tak se neleká. Ani koně se neplaší a to je dobrý ukazatel. Nepozná, jestli Yu spí nebo ne, ale vypadá to, že ano. 

"Nikdy mi s nikým nebylo tak, jako s tebou." Šeptá mu. 

"Pořád se bojím tomu uvěřit, čekám odkud to přijde, ale jestli nepřijde..." Na chvíli se odmlčí a pro sebe se usměje. 

"Tak bys měl vědět, že jsem sice potvora, ale ne nevděčná." Jeho hlas je stále tišší, jak ho nechce rušit ve spánku. 

"Udělal jsi něco, čeho jsem se štítil, něčím nezapomenutelně krásným. Děkuji ti." Už ho skoro není slyšet. 

"Třeba by to mohlo pokračovat… třeba bys mě mohl mít alespoň trochu rád..." Vážně ho o něco takového prosí? No a co, stejně ho Yuki neslyší. 

"Dobrou noc." Popřeje mu nakonec a nechá víčka s důvěrou klesnout. 

"A Yuki-chan? Já jsem tvůj typ." Dodá s důrazem na slovíčko jsem.