Die x Yukihiro - Já jsem tvůj typ. - část 3.

(jezero)

Yukihiro

"Mohl bych tě lahví sehnat víc, bude to lepší?" Ozve se s další otázkou, když se na něj dívá, jak si přihne rovnou z lahve. Musí se mírně pousmát, když to vidí. To, že nepije on, neznamená, že by mu to vadilo. Když však vidí Die…Něco uvnitř něj na něj křičí, že se mu to líbí. Ta samozřejmost s jakou to udělal fakt, že ho nezajímá, jak se na to dívá okolí. Ano, to je to, co se mu na tom líbí nejvíce. Nejde o předstírané sebevědomí, ale o to, že Die takový je. Sám si vezme placku a pomalu z ní otrhává kousky. Konečně se na chvíli podívá před sebe.

"Ještě nás čeká několik dní cesty. Pokud půjde všechno dobře, k čarodějnici dorazíme za pět dní. V půli mineme město, můžeme se zastavit tam a spát trochu lépe." Dodá ještě. Kdyby cestoval s kýmkoliv jiným, ani ve snu by ho to nenapadlo. Kdyby cestoval sám, asi se tam pro své vlastní pohodlí zastaví, ale tentokrát v tom není nic sobeckého. Pozvedne koutky, když se Die zeptá vykolejeně a ještě si umaže tvář. Pozoruje ta čmouhy. Jsou skoro až nepatřičné na to, jaké rysy má a přesto s nimi nevypadá pitomě. Sluší mu to i tak. Na moment od něj odvrátí oči, když se ho zeptá i na důvody, proč takto žije. Pozoruje své vlastní ruce, kde svírá zbytek placky a pak se na ně znovu podívá. Sáhne za sebe, vytáhne čistý kus látky, na který nalije vodu a začne mu čistit tvář.

"Svoboda." Prohodí tichým hlase

"Žádná pravidla, jen ta, která si určím já sám." Zašeptá s blýsknutím v očích.

"Co je víc?" Zeptá se ho s nevypočitatelným úsměvem, když pomalu spustí ruku dolů. To, co se stane za vteřinu potom, by vážně nevymyslel, i když jeho rty už jednou ochutnal. Překvapeně vydechne, jakmile ucítí Dieho tělo na tom svém. Pomalu a velmi opatrně ho přitiskne k sobě a trochu víc natočí, aby k němu měl blíž. Nechá víčka klesnout a pomalu se s ním pokládá na zbytek deky, na které sedí. Nasměruje ho vedle sebe a trvá to nějakou chvíli, než se rozhodne opustit jeho rty. Konečky prstů ho pohladí po tváři s očima přikovanýma na ten pohyb.

"Postarám se o tebe, ale musíš mě nechat." Pošeptá a druhou ruku si pomalu složí pod hlavu.

"Pokud mi neřekneš, co si myslíš, nedokážu to a brzo to vzdám." Doplní takový malý náhled do své vlastní duše. V tomto ohledu měl minimum trpělivosti a brzo se většinou ujistil, že to nemá smysl. Teď ale nechce, aby se to stalo. Možná si ráno uvědomí, že to byla chyba. Na alkohol to ale jen těžko svede.

"Měl bys spát nebo ráno budeš unavený." Začne se pomalu zvedat ze svého místa, protože mu dochází, že tohle by rozhodně dělat neměl. Zamotává se do toho takovým způsobem, který zatím nepoznal. Zarazí se o něco výš, opřený o předloktí, když se znovu podívá do Dieho tváře.

"Anebo se ti možná nechce spát." Odtuší sotva slyšitelně se zvláštním trochu pobaveným výrazem ve tváři a skloní se pro jeho rty. Dlaň si zatím odloží na Dieho bok, ale dlouho tam nezůstane, tedy ne bez pohybu. První jde jen o lehká pohlazení a nevzdaluje se od místa, kam ji položil. Pomalu s ní však zamíří o něco níž a nechá si spočinout na pevném stehně, které jemně stiskne. Jeho polibky jsou mnohem hlubší, s tím jak nabírají na intenzitě, pokládá Dieho tělo na záda a víc se nad něj nakloní a vlastně i přitiskne.

"Vůbec nechápu, jak tě moli spustit z očí." Je to něco jako kompliment. Podle něj by ho měli hlídat, ideálně zavřít to zlaté kelce, aby se pohledem na něj mohli kochat, ale prostě nesahat. Dlaní doputuje až ke kolenu, kde se trochu posune po spodní části až na vnitřní stranu a začne prsty vyjíždět mnohem výš.

Die

Býval by mu rád odpovídal, ale copak má teď čas? Je naprosto zaneprázděný, obzvlášť, když ho Yuki neodstrkuje. Jistě, že by to bylo lepší, nic na světě není lepší, než stálý přísun alkoholu, který vám někdo shání jen proto, aby vám udělal radost. Těch pět dní ho opravdu vyděsilo, myslel si, že tam budou třeba zítra nebo… zítra, ale pět dní? Alespoň, že je po cestě to město, to by si opravdu rád prohlédl. Jako dítě se do takového luxusu nedostal a potom ho zavřeli do harému, takže on by to doopravdy chtěl vidět. Nasát trochu té přelidněné a movitější atmosféry a zároveň zůstat svobodný. Přesně tak, jak mu Yuki řekl. Die netuší, jaké to je. Nikdy svobodný nebyl, ani před harémem ne, ale začíná to příjemně vonět ve vzduchu. Jako čerstvý závan větru od moře. Vždycky mu vštěpovali do hlavy, že je nebezpečné takto přemýšlet, že nic takového neexistuje, ale Yuki tak zvládá žít a on by mohl s ním. Opravdu by mohl. Srdce se mu z toho divoce rozbuší a má pocit, že se do jeho nitra probojovalo opravdové štěstí. Nutí ho smát se a dělat neuvážené věci a Yuki to podporuje drobnými gesty jako když mu čistil tu tvář. Proč by to dělal, kdyby mu byl Die tak moc ukradený? Cítí, jak ho Yuki začne pokládat a ví, že se možná stane to, co si poslední hodiny přál. Ještě v klášteře se tomu hrozně bránil a prosil nebesa, aby se to nestalo a on byl nedotčený a teď chce přesný opak. Jeho vlasy se rozprostřou po dece a líbá ho zpět, dokud Yukihiro ten polibek nepřeruší. V Die to příjemně zavibruje, když mu slíbí, že se o něj postará, ale taková starost může mít mnoho podob a úhlů pohledu. On potřebuje jistý konkrétní závazek. Že zůstane s ním. Yuki ho vyzve, aby mu na plná ústa řekl, co by chtěl a Die pootevře rty. Zaváhá. Není si jistý, jestli už teď vyložit karty, ale co může ztratit? Navíc ho Yuki začne ponoukat, aby zavřel oči a spal a to je hodně daleko do toho, co by se mělo stát. Dokonce to vypadá, že se Yuki zvedne a odejde, ale pak se zastaví a ohlédne se po něm. A hodí mu udičku. 

"Chce se mi spát s tebou." Řekne mu docela drze v duchu své osobité povahy a dívá se mu přímo do očí. V tu chvíli už se nad ním Yuki zase sklání a líbá ho a dokonce ucítí jeho dlaň na své noze. Pokud má s někým být, tak s někým, koho si sám vybral. A to bude on. Ne ten, koho mu přitáhnou správci, ať už jakéhokoliv zařízení. Dostane nový prostor se nadechnout, když Yuki začne žasnout nad tím, že v Die možná neviděli víc, než by měli. Po celý čas vnímá jeho pohybující se ručku, nutí ho skoro lapat po dechu a příjemně to šimrá. 

"Chci, abychom zůstali spolu. Chci se naučit jezdit na koni a všechno to, co je potřeba, abych ti stačil. Chci ti pomoct, ať už děláš cokoliv. Je mi to jedno." Dá mu najevo, že jestli je to nelegální, kašle na to a nebojí se. Ne, není tak hloupý, aby po něm chtěl obchodní partnerství, to by byla opravdu velká troufalost od takové nuly, jakou teď je, stačilo by mu to mnohem lidštější. 

"Udělám všechno, co řekneš, počkám tam kde řekneš, neprozradím nic, přísahám." Teď už naléhá možná až moc. Co když se Yuki rozhodne připravit ho třeba o jazyk? Nesmysl, špatně by líbal… 

"Tys to chtěl." Připomene mu honem, že ho sám vyzýval, aby k němu byl upřímný a mluvil s ním na rovinu. To jenom pro případ, že by mu chtěl teď Yuki vynadat za drzosti a bláznovství.

Yukihiro

Je to skoro jakoby mohl cítit Dieho rozpoložení, které se najednou objeví. Stačí jen pozorovat jemné mimické záchvěvy a má pocit, že je šťastnější. Uvědomí si taky fakt, že mu není jedno, jak se cítí. Nezná ten pocit, který se objeví uvnitř jeho hrudi. Neměl potřebu se starat o kohokoliv jiného, kromě sebe. To bylo to jediné, co ho vždycky zajímalo. Teď se objeví někdo, kdo se za dva dny dostal do hlavy a nechce z ní ven. Mohl by to celé udělat jinak? Přivést ho s sebou a brát ho sebou na cesty. Vlastně by to nemusel být takový problém, protože se doma příliš nezdržuje. A i kdyby…Představil by ho jako svůj doprovod, ostatně nebyl by jediný, kdo by si někoho takového vozil s sebou. Kdo by mu mohl co říct? A na cestách už vůbec ne, tam je po většinu času nikdo neuvidí. Vážně nad tím přemýšlí? Musí si ho nutně prohlížet, když ho položí na deku. Jeho vlasy jsou jako koruna, kterou mu nasadili už ve chvíli, kdy se narodil. Jsou krásné a lákají k tomu, aby se jich člověk dotýkal. Pozoruje Dieho pohled, který nepostrádá jiskru a on ví, že tam ty provokace někde jsou. Zároveň se v nich objevilo něco jiného, co jej mnohem víc nutí uvažovat nad úplně jiným koncem, než jaký měl původně v plánu. Vážně si myslel, že ho nechá spát a později si k němu přilehne. Nejspíš si ho přitáhne k sobě, ale Die mu vezme vítr z plachet. Už tak si uvědomuje, jak moc mu odolává a on na něj vytasí podobnou zbraň. Zatím jen slovní.

"Zažil si to jen jednou a už se ti líbilo?" Nadhodí, než znovu ochutná jeho rty. Samozřejmě, že ví, jak to myslel, ale trochu tím oddaluje svou vlastní odpověď a rozhodnutí. Pokud to udělá, není cesty zpátky. Mohl by lhát, ale bude pak chtít? Jeho pohled výrazně změkne, když mu Die začne říkat, co všechno pro něj udělá a ještě mu přísahá.

"Chtěl." Ujistí ho první, že to nebylo příliš. Získá tím několik drahocenných vteřin, kdy si to celé může přerovnat v hlavě. Opírá se o dlaň vedle Dieho hlavy, prohlíží si jeho tvář, která ho k sobě přitahuje jako magnet. Už moc dobře ví, že si to přeje také a ano většinou si bral věci, které chce bez zeptání. Jenže teď je to jiné. Nejde o to, že by ho s sebou nechtěl, spíš o to, jaký život vede. Opravdu by se to Diemu líbilo? Nebylo by mu líp někde ve vyhřátém pokojíčku, kde se o něj postarají.

"Die-chan." Prohodí tiše, když klesne na předloktí a opře si o něj hlavu. Pořád je o něco výš a může si ho prohlížet.

"Nebudu ti nic slibovat, ani ty to nechceš. Zeptám se tě, jakmile vyjdeme z domu čarodějnice a ty budeš v pořádku. Pokud se mnou budeš chtít pořád zůstat, nechám si tě." Při posledních slovech se mu blýskne v očích a zatváří se pobaveně.

"Pokud ne, zařídím ti život v pohodlí a bez větších starostí. To ti slíbit můžu." Dá jim oběma čas, aby si to mohli ještě pořádně promyslet. Když Die zbaví jizvy, možná svůj názor změní. Myslí si to. Pak by mu totiž nic nebránilo dostat se na ta nejvyšší místa.

"A teď pojď za mnou. I já s tebou chci spát." Broukne s provokativním podtónem. Pohladí ho dlaní po tváři a začne se sklánět k jeho rtům.

"Cokoliv se tu stane, může zůstat jen mezi námi." Ujistí ho, že tím mu na reputaci neubere. Jeho dlaň sjede o hodně níž, přitáhne si ho za bok víc k sobě a začne se jemně dobývat po látku jeho oděvu. Jde to snadno, stačí jen ve správných místech zatáhnout. Nechá chvíli jeho rty, když se natáhne k jeho oušku, které políbí. Dlaní mezitím najde jeho klín.

"Můžeš mi zatím povídat, jak se ti na našem společném výletě líbí. Já tě mezitím budu ujišťovat, že spát a spát je znatelný rozdíl." Prozradí mu šeptem a když dokončí svou větu, sevře zlehka jeho chloubu mezi prsty.

Die

Yukihiro docela dlouho mlčí, neodpovídá a je mu vidět ve tváři, že hodně přemýšlí. Je to jedna z mála věcí, kterou si v ní lze tak snadno přečíst. Die se mu nediví, ale pořád doufá, že se mističky vah zhoupnou v jeho prospěch, jak by taky ne? +Nezažil jsem to ani jednou+ Odporuje mu v duchu a nejraději by nad ním protočil očima. Ještě chvíli a prostě ho popadne dlaní mezi nohama. Jestli nepovolí ani tehdy, pak se mu Die asi vážně nelíbí. A pak začne s tím svým Die-chan a smířlivým tónem hlasu a Die popíchne cosi studeného u žaludku. Má vážně strach, že takhle začíná všechno to Víš, jsi docela sympatický ALE… Dokonce trochu ustaraně nakrčí obočí. Nebudu ti nic slibovat ale zní docela optimisticky. Zamračí se na něj, když mu začne říkat, co chce nebo nechce. Je snad sám nějaká vědma nebo co? Kami ví, že je jen malý kousek od toho, aby mu to řekl a tím by si možná pošlapal všechny svoje snahy. Přece ho o to požádal, ne? Yukiho návrh zní ale neškodně a tak mu na něj přikývne. 

"Dobře." Broukne. Nemá ani ponětí, co by se mělo změnit poté, co odejde od čarodějnice.

"Ne, že mi namícháte něco, co ovlivní moje uvažování." Pohrozí mu. Žádné drogy, které by měly vliv na jeho mysl a rozhodování do chvíle, než bude Yuki za sedmero horami. Pak mu teprve pomalu začne docházet, co přesně mu teď Yuki slíbil. Zarazí se a pak k němu znovu zvedne oči. Je mu to vidět v obličeji. Žádné Odvezu tě a prodám. Nechám si tě nebo zajistím pěkný život. I kdyby chtěl Die zůstat sám a postavit se na vlastní nohy. Vážně? Proč? Ta otázka se promítne v Dieho očích. Tohle nikdo nedělal jenom tak. Jenom před malou chvílí myslel odvážně na lásku a i když to ani teď nevysloví nahlas, Yukiro musí něco prožívat, protože jinak by se ho nemilosrdně zbavil. Tím si je jistý, i když ho tak málo zná. Nevypadá jako muž, co jenom tak slibuje a neplní, aby pouštěl strach. Už zase před ním vypadá hrozně nechápavě, ale copak s tím jde bojovat? Nadechne se, aby na to něco pořádného řekl, ale Yuki ho vyzve, aby k němu šel blíž, protože si i on přeje jejich vzájemnou blízkost a dokonale ho tím odzbrojí. Nemyslel si, že couvne, jenom… je to najednou nějak definitivní a on je velmi nezkušený. Yukihiro mu prostě zavřel pusu a to neuměl jenom tak někdo. Samozřejmě mu navrhne, že to zůstane tajemstvím, kdyby se snad Die rozhodl, že s ním být nechce. Ano, on nebyl dívkou, aby to kdokoliv poznal. Nic na to neřekne a prostě se nechá políbit. Musí prudce vydechnout nosem, když ucítí jeho dlaň, jak se zkušeně a přímočaře dobývá pod jeho oblečení. Byly to doteky, které nikdy nenesl dobře, ale teď ho vážně chce. Je to trochu rozporuplné. Poslouchá jeho hlas, který mu šeptá do ouška, ale mnohem víc, než obsah jeho slov, vnímá jeho barvu a jistou konejšivost. Úplně zapomněl, kde se Yukiho ruka nachází. Najednou sebou trhne, propne se v zádech a hlasitě zasténá. No kruci, tohle je něco úplně jiného, než když se dotýkáte sami sebe. 

"Budu ti povídat tak maximálně o tom, že máš víc stisknout a kousek níž." Řekne mu něco, co zase tolik nevinně a nezkušeně nezní, ale opak je pravdou. Jenom už je zase spontánní a upřímný. Ohne nohu v koleni a dá ji mírně do strany, aby mu udělal mnohem víc místa a sobě víc potěšení a pak ho znovu chytí oběma rukama kolem krku, aby si mohl mnohem víc užít jeho rty. Yukiho oblečení je složitější a nákladnější, ale stejně se po chvíli pokusí přijít na kloub tomu, jak ho z něj sundat. Pod tím vším je rozhodně na co se dívat a on si to nebude odpírat. Někomu možná stačí nahý zadek, ale on to chce mít všechno. Ostatně jako cokoliv jiného na světě. 

Yukihiro

Připustí si, že se mu nelíbí, když se Die mračí. Tolik ho vyvedl z míry tím, co ještě nedořekl? Není si jistý, jestli by mohla jeho slova opravdu tolik zapůsobit. Die byl sice mladý, ale nepochybuje, že už viděl hodně z toho, jak se ostatní můžou chovat. Yu však nemá pocit, že by udělal něco speciálního, jen se zajímal. Ostatně člověk se měl starat o své zboží. Ne, Die už jím chvíli není a možná dělá opravdu chybu. Poprvé v životě nad tím však nechce příliš přemýšlet. Co by tím získal? Má ještě pořád několik dní čas, aby si to rozmyslel. Sám je dost egoistický na to, aby si nemyslel, že tím, co by se mohlo stát Dieho přitáhne mnohem víc na svou stranu. Obočí mu jde nahoru a vzápětí se rozesměje.

"Takže ty se nebojíš, že bych tě mohl třeba otrávit, protože se ti moc líbím, ale že si to rozmyslíš?" Neubrání se menšímu popíchnutí.

"Jsi roztomilý, víš to?" Věnuje mu jeden ze svých velmi vzácných úsměvů. Ani si neuvědomí, že se ho nemůže přestat dotýkat.

"Slibuju, že to nebude nic, co by ti zatemnilo mysl." Kývne hlavou, aby potvrdil svá slova. Die zatím víc neřekne, ale on ani nepotřebuje, aby cokoliv říkal. To od něj bude chtít až za pár dní. Nebrání se jeho polibkům a tím mu dává najevo, že klidně může pokračovat. Ostatně proč si to neužít, i kdyby to dopadlo jakkoliv. +Ale ty nechceš, aby to dopadlo jinak.+ Konečně si to pořádně připustí, ale nahlas nevysloví. Nechává ho chvíli vstřebat svůj hlas, aniž by se od jeho ouška odtáhl. Na rtech ještě pořád cítí příjemně sladkou chuť a zatím odolává pokušení si je ukradnout znovu. Svou myslí se věnuje dotekům v Dieho klíně, které mu snad způsobí příjemné pocity. Zatím to vypadá, že se mu daří. Musí se spokojeně pousmát. Nic jiného si momentálně nepřeje. Úsměv se ještě rozšíří, když se Die prohne a ještě si zasténá. Ano, tak to rozhodně půjde. Sám se lépe podepře, aby si udržel větší stabilitu a měl v plánu pokračovat v dalších dotecích. Die ho ale překvapí. Nebojí se a jemu se to prostě líbí.

"Tak to bych tě asi neměl…" Víc říct nestihne. Nebude přerušovat Dieho polibky jen kvůli tomu, aby mu řekl, kde všude na něj bude sahat. Radši mu to ukáže. Jeho ruka se začne pravidelně pohybovat na Dieho chloubě. Nepouští přitom jeho rty. Když si je jistý, že už není daleko k jeho vrcholu, prostě ho pustí a nechá ještě trochu trápit. Sám už má oblečení na půl dole. Vrchní díl mu visí na ramenou a spodní se válí o kus dál. Bez váhání se přesune nad Dieho tělo, držíc váhu na pravé paži. Levou ruku pozvedne ke svým rtům, aby prstům dodal potřebnou vlhkost a pak jimi zamíří mezi jejich těla. Společně s tím pohybem se sklání k bledé hrudi pod sebou a jemně sevře jeho bradavku mezi rty, později i zuby. Ne příliš silně, jen ho škádlí a baví to ho. Konečky prstů je pohladí mezi polovičkami a trochu víc zatlačí v místě jeho vchodu. Jen kolem něj a začne ho jemně masírovat, aby vydráždil všechna nervová zakončení.

"Ještě pořád máš možnost si to rozmyslet." Trápí ho možným odmítnutím, ale je si téměř jistý, že se to nestane. Počká si, jestli náhodou přijde nějaká odpověď a v tu chvíli zatlačí víc, aby se dostal do jeho nitra. Jakmile se dostane dovnitř, už nikam nespěchá. Pomalu zkoumá každý milimetr, aby se dostal k určitému místu, které snad Die velmi hlasitě ocení. V tomto ohledu má příroda kolem nich další výhodu…Je mnohem pravděpodobnější, že je nikdo neuslyší.

"Jsi krásný." Složí mu první kompliment, když pozoruje jeho tvář, jak se pomalu mění.

"A úzký." Ve tváři se mu objeví mnohem víc touhy a hladovější blýsknutí v očích napovídá, jak moc se těší, až si to vyzkouší na vlastní kůži. Tedy na tu, která rozhodně nebude na prstech. Boky se mezitím pohne proti těm jeho, čímž dostane své prsty ještě o kousek hlouběji a už s tím jen tak nepřestane. Pořád mají celou noc a on nebude mít problém ráno sednout na koně a zůstat vzhůru. Jen Die možná bude muset přehodit přes sedlo a nechat ho spát taky.