Die
Prý Ty mi slušíš úplně nejvíc… Ta slova mu zní v hlavě pořád dokola, opravdu velmi posilují jeho sebevědomí i ego, ale taky lásku k Shinyovi. A mimoto i nestoudné fantazie, protože chvilka, kdy ho Shinya může nosit jako šperk je jedině ta intimní. Mírně se pousměje, zatímco ze svého místa shlíží do jeho tváře a nechává se hřát jeho drobnou dlaní. Shinya se odváží udělat první krok, vpije se do jeho rtů a přitiskne k jeho tělu a v ten okamžik Die zcela podvědomě protáhne dlaně okolo jeho pasu a doslova ho k sobě přirazí. Shinya si ale udrží romantické a něžné rozpoložení, když ho nenechá, aby nad ním okamžitě převzal vládu a vtáhl ho do mnohem dravějších polibků a Die zase vždycky uměl naslouchat dost na to, aby s ním přestal bojovat a chvíli dělal to, co sám chce. Koneckonců přece mu před chvílí říkal, že on je oslavenec. Ani on nikam nespěchá, protože do zítřka je hodně času a oni mají teprve dopoledne a tak si hraje se Shinyovými rty, olíbává je a užívá si jejich chuť, dokud nejsou celé opuchlé a zčervenalé. Teprve potom se od sebe mírně oddálí a podívají navzájem do očí. A už jsou zase u toho, že to Shinya chce sloužit jemu. V duchu nad ním zavrtí hlavou a rychle se podívá okolo sebe, ale nepřipravil sem nic v duchu jejich možných hrátek. Sice slyšel, že jsou tady lidé, kteří by mohli mít něco po ruce, ale nikoho nepožádal, protože to jsou jednak velmi osobní potřeby a jednak si myslel, že dnes na to nebude vhodná chvíle. Shinya mu šeptá sladká slůvka a nenásilně ho nutí do toho, aby začal všemu velet. Nasadí si tedy jeden ze svých samolibějších, trochu otrávených a především přísných výrazů, pomalu ho pustí a o krok od něj ustoupí. "No dobře..." Pronese jako by se musel blahosklonně slitovat. Přejde k matraci a polštářům a celkem elegantně, ale pořád otráveně se na ně zřítí na bok a podepře si tvář dlaní. Volnou rukou si přitáhne ty muffinky. Jeden z nich ochutná. Jsou skvělé, ale on se tváří jako kdyby nestály za nic a celou tu dobu vypadá, jako kdyby tam Shinya ani nebyl. Teprve po chvíli k němu zvedne oči.
"Co tam tak stojíš? Zapomněl jsi, jaká je tady zima? Chceš snad aby mi byla taky?" Rovnou mu vyčiní.
"Nikdy jsi snad neslyšel o tom, že lidské teplo je účinné jenom, když jsi poblíž? Bez oblečení." Připomene mu tónem hlasu jako by mluvil s dítětem, které všechno zapomíná a velmi výmluvně shlédne celou svou postavu.
"Přece si nemyslíš, že to budu dělat sám? Mám tady práci." Znovu si ukousne a pokouší se, aby mu necukaly koutky. Jeden by si myslel, že podobného peskování má Shinya za celý svůj život až po krk, ale on ne, on chce hrát tyto hry, no tak je budou hrát. Die si počká na sebemenší hloupost, kterou by mohl využít jako záminku a pak mu klidně nařeže. Počká, až Shinya přecupitá směrem k němu.
"Dal bych si ten čaj, co je tady. Nechci ale běžný způsob servírování. Chci, aby ses napil a teprve potom mi dal ochutnat a jestli něco vyliješ vedle..." Nedořekne to, ale v očích se mu blýskne. Samozřejmě, že se při polibku pěkně pocintají. Čeho on pro něj bude schopný?
"Nezapomeň, co máš na sobě a já taky… jestli budeme špinaví, budu ti muset dokázat, že nešikovnost se nevyplácí." Vrní dál, ale pak se pro sebe zasměje. Vyplácí, bude s ním dělat věci, na které se Shin těší a Die by se ani nedivil, kdyby vzal tu konvičku a vylil mu ji na hlavu, jenom aby ten trest byl co největší. Podobné jednání od něj nečeká, ale rozhodně by ho velmi zaskočilo.
"Až dostatečně ochutnáme, zahřej mě." To není prosba, to je příkaz a on se mu při něm znovu líně podívá do očí.
Shinya
Je vnitřně hodně překvapený, když ho Die nechává vést tempo polibků. Je to vlastně dost příjemná změna, a pokud jde jen o chvíli, dokáže si to dost dobře užít. On se zatím ještě pořád ztrácí v přírazu, kterým si ho poslal proti vlastnímu tělu. Samozřejmě nedokázal ovládnout hlubší vydechnutí, když to udělal. Je rád, že ho Die drží. Má pocit, že nohy ho vůbec neposlouchají, a kdyby ho pustil, spadl by na zem a tam by se asi rozpustil. Sám rozverně projíždí prsty mezi Dieho prameny. Jsou na dotek hrozně příjemné, a když si uvědomí, že by nad nimi seděl hodiny a nejradši je opatrně zaplétal. To by asi Diemu říkat neměl, jinak od něj s křikem uteče. Jistě by si myslel, že dojde na růžové sponečky a podobné drobnosti. Kdyby měl trochu víc prostoru, asi se nad představou Die, který před ním utíká, zasměje. Naštěstí ho polibky nepustí a nechá se jimi unášet, dokud to jen jde. S trochou nejistoty v očích se podívá do Dieho tváře. Je jasné, že si není úplně jistý, jestli to měl říkat. Když se však objeví typický výraz, který mu tolik sluší, i když by ho za to kde kdo odsoudil, tuší, že další jeho dárek je na cestě. Když s ním souhlasí, očima mu poděkuje a vzápětí je sklopí a už se zase červená. Možná má tváře rudé celou tu dobu, sám si není vůbec jistý, ale je mu až nepatřičné horko. Už jen z toho, jak s ním souhlasil, tedy spíš jakým tónem, do jeho těla prostupuje čím dál víc vzrušení. Košile je dost volná, nebude však dlouho trvat a musí to jít nutně vidět. Cítí se rozpačitě a zároveň si nepřeje nic jiného, než v tom pokračovat. Jen po očku se na něj ohlédne, když míří k matraci. Jakmile na něj promluví, projede jím tón jeho hlasu jako výboj a jeho tělo se automaticky pohne."Nechci." Prohodí pokorně tichým hlasem a hned vykročí směrem k němu, jako by ho nějaká neviditelná síla přitahovala a nutila ho dělat to, co mu řekne. Nenápadně ho sleduje, jak si užívá muffinů a pak se zarazí, když ho Die pošle pro čaj.
"Ano, Die-san." Zlehka se mu ukloní, než přede ke stolku a sáhne o čaji, aby ho nalil do kalíšku, a pak společně s ním zamíří k Diemu. Přemýšlí, jak to celé udělat, aby to splnil a zároveň ne tak úplně. Musí mu jít vidět na očích, jak moc nad tím přemýšlí, už jen tím, jak v nich jiskří. Nese kalíšek v obou dlaních, když si k němu přiklekne. Nepodívá se mu do očí, jen pozoruje jeho tělo, které se rýsuje pod oblečením. Připravuje ho o dech a má problémy poskládat myšlenky k sobě, spíš je vůbec pochytat. Zvedne čaj ke svým rtům, aby si jím naplnil ústa. Už teď mu proužek tekutiny stéká po koutku, schválně samozřejmě. Nakloní se k němu, aby mu dal čaj ochutnat. Když je však dost blízko jeho rtům, nedotkne se jich. Nechá tekutinu, aby pomalu opouštěla jeho rty, dopadala na Dieho kůži a začala velmi pomalu stékat po jeho šíji.
"Je mi líto." Omluví se a nutí koutky, aby zůstaly dole.
"Hned to napravím společně se svým druhým úkolem." Pípne pokorně, než se opře o jeho rameno a nakloní se, aby slíbal čaj z jeho kůže. Doufá, že ho tím zvládne dost rozehřát, aby mu náhodou nebyla zima. Nakonec ho napadne, že by to mohl ještě vyšperkovat. Skoro to vypadá, že mu povolily paže, za které se opírá a velmi pomalu sklence na Dieho tělo, společně s tím, jak se snaží svými rty a jazykem očistit kůži.
"Je to tak dobře?" Vypadne z něj mezi jednotlivými doteky. Sem tam si dovolí nenápadně těknou očima k jeho tváři, aby mohl vidět, jak se mu to líbí anebo s tím má přestat.
Die
Předstírá sice nezájem, ale stejně po očku neustále kontroluje, co Shinya dělá. Ta úklona se mu líbila a stejně tak se mu líbí, jak vždycky změní způsob jeho oslovování. S konvičkou to Shinya umí opravdu elegantně a jakmile vykročí zase k němu, Die konečně odloží muffinek a nasadí výraz No to to trvalo. Dívá se na něj, když se napije a jakmile spatří ten proužek tekutiny v jeho koutku, má zase chuť se rozesmát. Shinya nikdy necintal, prostě nikdy. Die nechápal, jak to dělá, protože i on sám se někdy něčím polil, ale nikdy tak neviděl jeho a najednou mu vůbec netěsní ústa? V jeho očích se však zatáhne nespokojeností a hrozivě se zamračí. Víc toho nestihne, protože Shinya dál svědomitě plní svůj úkol a rovnou se nakloní k polibku. Tedy předávce čaje. Jejich rty se však ani nesetkají a on ucítí, jak mu všechno teče doslova za krk. Vlastně je to docela nepříjemné a on musí žasnout nad tím, co si Shinya dovolí. Samozřejmě chápe, na co se těší a proč tolik zlobí, ale stejně by jeden nehádal, kolik rarachů v něm je. Prý je mi to líto… No to sotva, to oba vědí. Die si nasadí pro změnu šokovaně dotčený výraz, když se odtáhne natolik, aby se na něj mohl velmi vyčítavě podívat, ale ani teď nestačí řádit. Shinya se rozhodne být ještě chvíli iniciativní a slibuje mu svlékání. "No aby ne, když jsi mě tak zřídil… v tomhle nebudu už ani minutu a docela by mě zajímalo, jak to zařídíš, abych odsud odešel čistý a neměl žádnou ostudu. Všechno je to jenom tvoje vina. Nikdy jsem neviděl nikoho tak nešikovného a nejspíš tě budu muset naučit, jak..." Slova mu maličko uváznou v krku, protože na jeho citlivé pokožce ucítí Shinyovy rty a okamžitě pod jejich péčí přivře oči. Kruci, dneska je to nějaké složité. Nejraději by se mu oddal a nechal se rozmazlovat, ale musí si natlouct do hlavy, že narozeniny má Shinya. Až je bude mít on, vážně se ani nepohne a nechá ho, aby skákal okolo a všechno oddřel. Už se na to docela těší.
"Hmm… moc dobře..." Slyší vrnět sám sebe, ale o vteřinu později mu dojde, že Shinya přece vůbec nedělá, co má a on mu měl hrozně vynadat. Jenže ho příjemně hřeje na těle a on si to prostě není schopný odepřít. Po chvíli protáhne paže okolo jeho pasu a přitiskne si jeho štíhlé tělo na svoje. Už to nevydrží a tak si uzme jeho rty v pořádném polibku a dokonce zapomene na to, že má čaj ve vlasech a to už je hodně co říct.
"Já vím, že chceš hrozně moc zlobit, ale koukej mě svléknout nebo nic nebude." Nařídí mu alespoň tohle, ale jeho vlastní dlaně už bloudí pod Shinyovou košilí, svírají malý zadek a odmítají ho pustit. Je to až příliš lákavé, když se k němu jedem dostane tak lehko. Nejraději by mu tu košili stáhl, ale když se mu tak líbí? Stejně jí hrne nahoru po jeho páteři, až jí má Shinya celou za krkem a pak už je odtud jenom kousek dolů.
"Všechno si to oddřeš sám. Nemysli si, že kolem tebe budu skákat a snažit se, když jsi mě tak bezohledně polil. Vidím ti až do žaludku." Pronese už touhou velmi zastřeným hlasem. Docela by se mu tam podíval, ale rozhodně ne horem. Košile jde dolů a Shinya na sobě nemá vůbec nic. Die vrátí ruce okamžitě na jeho pozadí a silněji ho promne. Asi mu na něm zůstanou otisky jeho prstů, ale však on ví, že podobné doteky Shinya vyžaduje. Neublíží mu.
"Tak dělej." Popožene ho a nepřestává ho k sobě tisknout, čímž mu všechno velmi znesnadňuje.
"Víš… jsi nepořádný, ba co hůř úmyslně. Neposlechl jsi a já jsem pořád oblečený. Klidně jednáš podle sebe a nepočkáš, k čemu tě sám vyzvu a ještě k tomu si očividně nevážíš toho, co jsem pro tebe nachystal. Až mi některé konkrétní věci padnou do ruky, vážně se těš." Hrozí mu do zásoby.
Shinya
Skoro se ho lekne, když se Die tak zamračí. Celé Shinovo tělo se rozechvěje a podél páteře mu přeběhne příjemný pocit, který nedokáže ovládnout. Teď je přece na čase, aby byl ten nejhodnější, možná toho zlobení bylo nakonec moc? Přesto nedokáže odolat pokušení to celé dotáhnout do konce. Moc by si přál být u něj a zároveň ví, že kdy vydrží, bude to ještě lepší. Snaží se neusmívat a tvářit naprosto vážně, ale ví, že Die bude nerad celý do čaje, proto se musí co nejvíce snažit, aby svou chybu napravil do nejmenší kapičky. Zatváří se překvapeně, jakmile se do něj Die odtáhne. Dokonce i na chvíli sklopí očka, aby bylo jasné, že to opravdu neudělala schválně a samozřejmě se hrozně stydí, což není tak úplně pravda a Die to jistě ví."Budu se snažit, abych to splnil do puntíku." Odsouhlasí m jeho úkol a na víc nemá čas. Má přece plné ústa práce. Na Dieho kůži je spousta míst, která musí očistit a tak se pustí do práce. Nepatrně zvedne očka, jakmile dojde na to, čí je to chyba. To on samozřejmě moc dobře víc a v půli věty vyjede jazykem po celé linii jeho šíje, aby mu jeho mluvení trochu ztížil. Není si úplně jistý, že to zabere, ale když si uvědomí, že nedořekl větu, tak se spokojeně zatetelí. V tuto chvíli se jeho sebevědomí vyhoupne o kousek výš a je rozhodnutý v tom pokračovat, dokud mu to Die dovolí. Na konci své cestičky si podrží jeho kůži mezi rty a trochu ho za ní popotáhne. Když ji pustí, sleduje, jak zčervenalé místo postupně mizí. Líbí se mu to a chce to zkusit znovu, rozhodně ne jen jednou. Téměř neznatelně se uculí, jakmile ho Die pochválí. Moc dobře ví, že nedělá, co by měl a tohle je znamení, jak moc je jeho přítel mimo. Hlasitěji si povzdechne pod dotekem Dieho rukou a nechá se velmi ochotně přitáhnout k němu.
"Jsi spokojený?" Broukne tichým, trochu zadýchaným hlasem, když má možnost promluvit, ale vzápětí se ozve Die a je jasné, že si to konečně uvědomil. Kývne hlavou, aby jeho příkaz splnil, ale než stačí cokoliv udělat, přichází o košili spíš on sám. Nemá potřebu nikam spěchat, jeho dech se s každým milimetrem odhalené kůže prohlubuje. Nechá víčka klesnout a tváře už mu zase hoří. Celý hoří a nepřeje si nic jiného, než aby se ho Die dotýkal.
"Hai, Die-san." Víc ze sebe není schopný dostat a pomalu ani neví, co ž to vlastně říkal. Tak moc je jím oblouzněný a nemůže myslet na nic jiného, než ne jeho oči a ruce na svém těle. Je to k zbláznění, k zbláznění skvělé. O něco hlasitěji si zasténá, když si ho Die za zadek přitiskne k sobě a ještě jeho kůži promne takovým způsobem. Před očima se mu na chvíli zatáhne a nevidí nic, kromě jeho tváře. Paže, na kterých se pořád částečně drží, se rozechvějí a ještě chvíli a skončí na něm s výrazem, dělej si se mnou, co chceš, hlavně už nepřestávej. Zachvěje se podruhé, když mu Die nařídí, aby si pospíšil. Vnímá jeho slova, ale už je velmi těžké stíhat ještě jejich obsah. Jediné, co mu pořád dokola zní v uších je příkaz, aby ho svlékl. Nemůže se skoro ani pohnout a to bude problém. Trochu se zavrtí na jeho těle, hlavně v oblasti klína, ale tím zavaří taky sobě. Skloní krátce hlavu, dotýkajíc se čelem o Dieho tělo a tiše si povzdechne. Přenese váhu na jednu ruku, aby se začal tou druhou dostávat k lemům jeho oblečení. Svršek se mu podaří vysoukat celkem vysoko, ale pokud mu to Die nedovolí, dál už se nedostane. Skloní se znovu k jeho krku, na který vydechne a vzápětí ho na kůži líbne.
"Die-san, prosím." Požádá ho zadýchaně, aby se trochu nadzvedl a pomohl mu s tím. Rty se mezitím snaží dostat mnohem níž. Užívá si každý milimetr Dieho kůži na hrudníku, kam ho jen pustí s úmyslem jít opravdu nízko a dostat se k jeho kalhotám.
"Já už budu hodný." Otře e tváří o jeho kůži a u toho spokojeně přivírá víčka.
"Moc hodný, dovol mi to prosím." Jen na pár vteřin se mu podívá do očí a znovu ho líbne, tentokrát přímo na odhalenou bradavku. Doufá, že v tu chvíli Die svůj stisk trochu povolí a on se bude muset přesunout k jeho klínu. Zatím se tam dostane jen rukou a už ho opatrně hladí přes látku kalhot.
"Bez nich to bude lepší, slibuju." Pokračuje dál ve svém snažení s úmyslem se do těch míst podívat rty. Jakmile tam bude, už ho nikdo nezastaví, dokud Die nedožene až na vrchol. Není si jistý, že to zvládne, ale rozhodně má dost odhodlání, aby se o to pokusil.
Die
Je to k neuvěření, co se Shinyou dělá pár obyčejných doteků. Jak se celý chvěje a naprosto tomu propadá. Vidí mu to ve tváři, cítí to z celého jeho těla. Za svou kariéru otroka neposbíral skoro žádné zkušenosti, ale stejně nikdy nic podobného neviděl ani o tom neslyšel. Musí říct, že na něj to působí taky velmi silně a má co dělat, aby tomu zcela nepropadl a prostě se s ním jenom tak nepomiloval. Líbí se mu, co ho Shinya naučil, ale zároveň to vlastně není jeho přirozeností. Je to spíš jako hra, kterou s ním hraje, aby byl spokojený a kterou si Die užívá, protože u ní může být beztrestně protivný, ale jak přijde na vypnutí mozku, je hned jasné, že není žádný dominant. Shinya se proti němu pohne boky v zoufalé snaze nějak pomoct svojí touze a Die to jenom víc odesílá do říše Je mi jedno, co se děje, hlavně, když se to děje. Pevně ho objímá a svírá, ale taky slyší jeho povzdechy a to, jak se k němu Shinya tiskne. Chce mu vyhovět a prostě ho přejet, nic víc. Teprve s jeho první prosbou si uvědomí, že se něco děje a vážně mu několik vteřin trvá, než si jeho mozek poskládá, že má triko pod bradou a že se bude muset pozvednout, aby mohlo dolů. Zároveň s tím příjemně zarezonuje jeho podbřiškem uvědomění, že by schválně mohl za trest dělat drahoty. Jenže to by museli mít za sebou alespoň jedno kolo, aby to dokázal. +Vybral sis milence s mizernou vůlí.+ Pomyslí si, ale co si má počít? Shinyovy rty mu kloužou po pokožce hrudníku a břicha a dostávají se pořád níž a jeho mozek napadá jenom jediná věc, kam až by mohly dojít. V takovou chvíli prostě nechcete nikomu bránit a trestat ho, to by trestal tak maximálně sebe. +Promiň, Shin-chan.+ Omluví se mu za to, jak mizerný je dnes milenec. Zrovna dnes… Jenže to prostě nejde. Doopravdy se pozvedne a sám si stáhne triko přes hlavu, aby jim už nepřekáželo. Ucítí v klíně jeho dotek, je lehoučký jako pírko a dohání ho k šílenství. U toho mu Shinya šeptá, jak hodný bude a on ví, že nebude. Ne, prosí ho, aby nebyl!! Má ho ve své moci, dokonale omotaného kolem prstu a Die je to úplně jedno, protože si nic nepřeje víc, než tohle. Po dlouhé době ho vlastně někdo dobývá, svým hodně specifickým způsobem a je to tolik příjemné… Shinya v tuto chvíli vůbec není andílkem, má pořádné rohy a on je začíná zbožňovat. Jako kdyby odhalil nějakou jeho utajenou stránku. Povzdechne si a spokojeně přivírá oči. Ten dotek je sotva cítit, ale on se soustředí jenom na něj a na Shinyův hlas, který mu slibuje, jak skvělé to bude bez kalhot. On to samozřejmě moc dobře ví, ale stejně se mu líbí to poslouchat. Připadá mu, že teď když se Shinya cítí konečně svobodně, začíná být doopravdy sám sebou a dovolovat si věci, na které dřív ani nepomyslel. Cítí, jak se posouvá dolů a ne, že by tam nikdy nebyl, ale většinou čekal, až mu to Die přikáže nebo ho tam nějak sám nasměruje. Tohle je poprvé, co se tam přesouvá sám od sebe a ještě doráží, aby to už Die neprotahoval. A Die opravdu nechce. Dneska tresty asi prostě nebudou. Pozvedne se tak, aby mu Shinya mohl kalhoty stáhnout nebo svléct a mírně se vytočí do strany, aby na něj dolů viděl. Málem už mu řekl něco jako že mu to tam sluší, ale zapomněl, že má být protivný a trestat ho. Protočí sám nad sebou očima. "Máš na to asi tak pět vteřin, abys začal, jinak si ho vyhoním rukou a ty se budeš tak maximálně dívat a to bude dneska všechno." Pohrozí mu, aby nezůstal pozadu, ale nějak to není ono. Shinya prostě vyhrál.
Shinya
Nedokáže snad ani uvěřit, že by mohl na Die působit podobným způsobem. Ovšem to, co zahlédne v jeho tváři, ho dostává do kolen. Nikdy si nedokázal představit, že se s nějakou osobou bude cítit takovým způsobem. Nikdy to nebylo tak silné, jako právě teď, Kdyby se Die rozhodl, že ho opustí, nejspíš to ani nepřežije. +Ať se to nikdy nestane.+ Prosí ho v duchu a zároveň si do mysli ukládá, že udělá všechno proto, aby se to nikdy nestalo. Musí se hodně snažit, to ví, ale udělá to rád. Teplo Dieho těla je omamné, nejradši by si ho užíval ještě několik hodin, než by se posunul dál, ale z druhé strany mu chce dopřát to nejlepší, co jen dokáže. Podle něj to není snadné, ale chce to dokázat. Je zrovna někde u jeho břicha, když se Die pohne a připraví se o triko. Zvládne několik dlouhých vteřin jen zírat a koutky mu jdou samovolně nahoru. Je nádherný, opravdu ano. V jeho očích k tomu snad ještě září. Shinova hlava dokáže vymyslet opravdu hodně a teď ještě stupňuje prožitek z pohledu, který si dopřává. Kousne se do rtu a několikrát rychle zamrká."Mám neskutečně štěstí." Prohodí to, co se mu prohání hlavou a je jasné, že mu to někdo jen tak nevymluví. Nespouští z něj oči, když se znovu začne sklánět nad jeho pokožku. První ji jen zlehka pohladí rty, než je na ni přitiskne a pokračuje dál ve své cestě. Kalhoty mu hrozně překáží, ale už se tolik nestydí jej o ně připravit. Die s tím souhlasil, není tedy důvod se bát. Stydí se, to ho vůbec nepřešlo a má pochybnosti, aby to bylo tak dobré, jak by chtěl. Z druhé strany jsou věci, které nedělá poprvé. +Jen odvahu, Shin-chan.+ Pobídne se v duchu a začne pomalu jeho kalhoty stahovat dolů. Nespěchá, sem tom ho políbí na nově odhalenou pokožku. Jakmile jsou dole i s prádlem, odloží je kamsi vedle sebe a pomalu se uvelebí na Dieho nožky, aby měl tvář blízko jeho klína. Zarazí se, když na něj Die promluví. Krátce k němu vzhlédne a v očích mu i pro něj dost nečekaně zajiskří.
"Tvé přání…" Vydechne svá slova, ale nedořekne to. Místo toho se skloní k jeho klínu a přejede rty po celé délce jeho chlouby. Hraje si, to mu vždycky šlo dobře. Zastaví se u kořene, který krátce políbí, než se zase začne pomalu vracet nahoru. Die nesmí na jinou variantu ani pomyslet. Na chvíli se od jeho klína oddálí, aby se mu nejistě podíval do tváře. Kontrast výrazu, který má a očí, kde mu jiskří, si vůbec neuvědomuje.
"Je to tak dobře, Die-san?" Zeptá se ho a ty růžky se opravdu objeví, když se znovu skloní a vezme jeho chloubu do úst celou, aby mu znemožnil mluvit. Ani neví, co ho to napadlo, ale tohle zlobení se mu líbí. Dělá v podstatě to, co Diemu na očích uvidí a zároveň…Je zvědavý, jestli se mu to podaří nebo nedosáhne toho, co si tak trochu naplánoval. Přesto se svým snažením nehodlá jen tak přestat. Už víc říkat nebude. Nespěchá, přesto nepřestává s myšlenkou na to, že Die dožene k prvnímu vrcholu právě tímto způsobem. Podvědomě ví, co cukání mezi jeho ryty znamená. Na vteřinu zaváhá a přemýšlí, jestli by se přece jen neměl odtáhnout, ale nakonec se rozhodne, že to dokončí úplně. Už se odhodlal, tak to nebude na poslední chvíli měnit. Ani to pořádně nestihne domyslet a už má plná ústa. Pomalu se odtáhne, přemlouvá sám sebe, že nepustí ani kapičku nazmar a nakonec se mu to přece jen podaří. Pohodlně se uvelebí na Dieho nožkách a nedá mu příliš čas na vydechnutí, protože po sobě přece musí uklidit. S naprosto nevinným výrazem se rty přiblíží k jeho klínu a jazykem ho celého očistí. Jen velmi zlehka a opatrně, protože moc dobře ví, jak citlivý bude. Nechce mu přece ubližovat, přeje si, aby si to pořádně užil. To jsou pro něj ty nejlepší narozeniny. Jeden velký dárek už dostal, vlastně si ho tak trochu a nechtěně koupil sám. Málem se rozesměje, když si to uvědomí.
"Jsi nádherný." Prohodí po chvíli, prostě se na něj nemůže vynadívat.
Die
Kdyby byl Shinya kýmkoliv jiným, nemělo by to prohlášení takovou váhu, ale Die ví, jak smrtelně vážně myslí, když něco podobného vypouští z úst. Že to není jenom kompliment k podpoře atmosféry mezi nimi, ale on to tak prostě skálopevně myslí, i kdyby mezi nimi nikdy nic nebylo. Die to sice upřímně nechápe – a to má o sobě opravdu velké mínění – ale rozhodně to vítá. Ve tváři mu sedí příjemně povýšený a velmi spokojený úsměv a je jasné, že zrovna teď poletuje na nějakém svém obláčku. Jakmile jsou kalhoty pryč a na stehnech ho zatíží Shinyovo tělo, pořádně si ho tam prohlédne. Je lehoučký a jemu je to navíc příjemné. Vážně mu to sluší. Obvykle je jako bledulka, ale teď má růžové tváře horkem a je spíš jako pivoňka nebo něco podobně krásného ze světa, který už neexistuje. V jeho žaludku sebou něco příjemně trhne, když se mu Shinya podřídí a on ho vzápětí spatří, jak se sklání k jeho klínu. Dotek jeho sametových rtů je něco, co si Die vychutná s tichým povzdechem a zakloněnou hlavou. Nechá víčka klesnout, aby se mohl soustředit jenom na prožitek a pokusí se co nejvíc uvolnit, zatímco se Shinya doslova mazlí s jeho klínem. "Ano, moc dobře." Ubezpečí ho a zatím prsty zatíná do polštářků okolo nich. Dlouho to ale nevydrží a jakmile Shinya pokračuje, opatrně najde jeho boky a začne je hladit a mnout. Je to po čertech úžasné a brzy ho začne tiše pobízet svým hlasem a navádět ho na místa, kde je to lepší. Nesahá na jeho vlasy nebo hlavu, jenom víc a víc zatíná prsty do jeho boků, ale jinak všechno nechává na něm, hlavně tu mučivě dráždivé a ehm velmi hluboké tempo. Užívá si to opravdu každou buňkou svého těla, dokud nevyvrcholí přímo do jeho horoucích úst a to je jako třešnička na pomyslném dortu. Nejradši by mu řekl, aby tak ještě chvíli zůstal, ale tím by ho asi hodně překvapil a moc nepotěšil, takže si najde trochu jinou jeskyňku. Za chviličku. Vstřebává ten zážitek, ještě chvíli se mu nechce otevírat oči, ale pak Shinyovu blízkost ucítí podruhé. Jeho klín je velmi přecitlivělý, proto sebou nejdřív cukne, ale honem se na něj podívá a usměje se. Zajede mu dlaní do vlasů a proplétá jimi svoje prsty, dokud Shinya definitivně neskončí. Tohle bylo opravdu nádherné a jenom pro něj.
"To ty jsi nádherný, ale jsem rád, když vidím, jakou v sobě nalézáš odvahu." Řekne mu. +Budeš ji potřebovat.+ Pomyslí si v trochu jiném kontextu, ale ne, nemíní ho opouštět. Právě naopak. Udělá všechno proto, aby je zítra nic nerozdělilo a jelikož ho oficiálně mezi žádné složky nevzali, může si to s klidným svědomím dovolit. Shinya bude jeho priorita a všichni ostatní budou na řadě, pokud na to bude prostor. Tak to asi budou mít oni všichni kromě těch, co tu mají nějakou pracovní povinnost. Po chvíli po něm natáhne obě ruce, přitáhne si ho k sobě do objetí a přetočí se s ním na bok. Potřebuje ještě chvíli, než bude zase připravený a tak se mu zatím zblízka dívá do očí. Shinya má za sebou to plátno a vypadá, jako by skutečně relaxoval na nějaké louce v horách.
"Až tě dostanu do bezpečí, zařídíme si nějaké pěkné hnízdo. Něco, odkud bude vidět do daleka, hm?" Začne mu malovat pěkné plány a vzdušné zámky. Shinya už si vytrpěl dost. Nejspíš nebudou mít peníze na drahý luxus, ale o metry čtvereční nejde, jde o to, aby to tam bylo hezké. Skloní se pomalu k jeho rtům a začne je něžně a procítěně líbat. Zdlouhavě, zkoumavě, jako by je dosud neznal. Mají moře času a jeho tělo se začne pomaličku zase probouzet. Zatím ho jenom hladí, spíš se s ním mazlí, ale stisk jeho objetí začíná sílit společně s tím, jak se jeho dech začíná prohlubovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat