Uruha
Pozvedne koutky nahou a krátce přikývne, když mu Ru řekne, že to taky cítil. Je pravda, že by ho nikdy nenapadlo, jaké to může být, když tu nebudou jenom ve dvou. Jenže si z druhé strany dokázal užít neobvyklé věci a tohle rozhodně neobvyklé bylo. Kdy si to zopakují? Ne, to radši nahlas říkat nebude, ještě by ho nakonec vyděsil a Ru by začal přemýšlet, co všechno by po něm nakonec mohl chtít. Zamyslí se krátce nad tím, co Ru řekne vzápětí. Má nejspíš pravdu, stín nic prožívat nebude a je to škoda, ale…Pomalu stočí očka do tváře vedle sebe a koutky mu jdou nebezpečně nahoru."On sice ne, ale ty ano." Nebezpečně se mu blýskne v očích, než ho znovu celou plochou dlaně pohladí a nakonec se skloní i k několika polibkům. Mírně se odkloní, aby se pohodlněji uvelebil na posteli a pak se na něj kouzelně usměje. Souhlasí s ním? Už začíná poznávat, jaký Ru ve skutečnosti je. Sice jen pomalu, ale některé rysy vyplouvají na povrch. Fascinuje ho jeho snaha, pro něj udělat opravdu hodně. To se taky jen tak nevidělo. Chce mu to hrozně moc vracet, dokud to bude ještě v jeho silách.
"Arigato." Ozve se z jeho rtů tichým hlasem. Na pár okamžiků se zadívá do stropu, protože si chce trochu přerovnat myšlenky v hlavě.
"Od první chvíle, kdy jsem tě přesvědčil, že to myslím vážně, děláš všechno, co mi na očích vidíš. Chci, abys věděl, že si to uvědomuju a že to není samozřejmost." Krátce natočí hlavu jeho směrem. Protáhne se na posteli a znovu vyhoupne na bok, aby si ho mohl ještě jednou prohlédnout. Je krásný, když si tak spokojeně odpočívá, nejspíš si to ani neuvědomuje. Musí mu být vidět na očích, jak moc se mu to líbí. Krátce se uchechtne, když dojde na Hydův pokoj.
"Jeden by řekl, že budeš chvíli odpočívat. Jsi k neutahání." Broukne smyslně. Trochu si ho dobírá, přece jen jejich podstaty to mají trochu jinak. Uru je teď v hravějším módu, takže nakonec zlehka přikývne.
"Jdeme na něj. Žádná tajemství před námi mít nebude. Navíc…Je naše povinnosti to prozkoumat, ať se pak můžeme Gacktovi smát, co se na něj chystá." Probudí se zase trochu z jeho škodolibosti a sám se začne pomalu zvedat. Přesune se až na kraj a taky se rozhlédne.
"Hm, řekl bych, že já taky ne, ale…" Zatváří se rozverněji.
"Nějak se mi to hodně dobře zvyká." Přizná se, že on si s tím hlavu lámat moc nedokáže.
"Už jen fakt, že mi to sluší, dává najevo, že se to prostě stát muselo." Pokrčí rameny a rozesměje se. Napůl to myslí vážně a taky si trochu dělá legraci sám ze sebe. Přejde k jedné za skříní a prohrábne její obsah prsty.
"Rozhodně jsem v pokušení se převléknout tak desetkrát denně." Povzdechne si nadšeně, ale nakonec sáhne jen po župánku, který si natáhne a zamíří pomalu ke dveřím.
"Tak jdeme, mám takové tušení, že tu dlouho sami nebudeme." Uculí se na Rukiho, než vyrazí směr Hydova ložnice. Je stejně nadšený jako předtím. Vážně skvělé místo. Tentokrát se ale nezarazí a zamíří rovnou k jedné ze skříní. Otevře ji a něco mu vypadne k nohám. Když se předkloní a vezme onu věc, kterou natočí k sobě, obočí mu jde nahoru.
"Vážně? Ru-chan, koukej." Otočí se k němu.
"Plyšový ptakopysk." Trochu s ním zamává a pak se podívá na cedulku, kde je něco napsané Hydovou rukou.
"Prý Bruno." Vyprskne smíchy a nějak se nemůže přestat pochechtávat.
"Tak na tyhle hrátky nejsem ani já. Ga se má vážně na co těšit." Začne se znovu smát.
"První jsem ho chtěl možná i varovat, ale tohle mu nemůžu udělat. Připravit ho o takové překvapení." Culí se dál a nechá ptakopyska na posteli, aby na ně mohl koukat. Posune se kousek dál, kde je malý kouteček. Je tam mini postýlka, stoleček, takový trochu pokojíček pro panenky, jen ještě menší.
"Co to je?" nakrčí obočí a snaží se přijít na to, co to tu má.
"Henry?" Nechápe to, ale vůbec.
"Rozumíš tomu?" Ohlédne se přes rameno na Rukiho.
Ruki
To znělo hodně nebezpečně a zároveň to v Rukim zarezonovalo vzrušením. Vrhne po Uruhovi trochu potměšilý pohled a pousměje se, ale vlastně už se začíná těšit, až to na něm zase bude aplikovat. Ach jo… myslel si, že oni dva v jednom páru je ten největší nesmysl na světě a podívejme se, kde je teď. Bezhlavě zamilovaný na věčnost. To jeho poděkování Rukiho naprosto vyvede z míry. Za co mu děkuje? Zamrká na něj očkama, ale Uru se rozhodne vysvětlit mu to sám. Vlastně… má asi pravdu, jenom to Rukimu vůbec nedošlo. Dělal to ze své podstaty a nejspíš byl doopravdy takový. To zjištění ho podivně zahřeje na srdci. Ani jako upír nemusíte být nutně špatný člověk. Mimoděk se trochu začervená a zase vypadá jako ten kluk před tím, než umřel. "Přece to myslím vážně." Zamumlá.
"S tebou..." Dodá honem. Když je na rozpacích, plete se mu jazyk a jeho vyjadřovací schopnosti klesají daleko pod bod mrazu. Tohle byly přesně ty okamžiky, kdy Uru působil tak dospěle a vyzrále a on přesně naopak. Rozhodně si tak připadal. V jeho pohledu se odrazí nevěřícnost, když Uru jemu řekne, že je k neutahání. Jednak oni zase tolik spát nemusí a jednak… je to přesně naopak! Copak to musí říkat nahlas?! Ne, v jeho očích je to vidět až dost. Okamžitě však ožije, když Uruha souhlasí a dokonce vypadá stejně nadšeně jako on sám. Vyhrabe se z postele, najde ten svůj župánek a spěšně se do něj navlékne. Připadal by si divně, kdyby šel jenom tak. Zavazuje ho až po cestě. Uru do toho pokoje vletí, jako kdyby mu tam všechno patřilo a on ho při tom nadšeně sleduje.
"Já jsem si myslel, že je to naší povinností proto, že je to náš otec a tudíž bychom ho měli chránit před všemi nepravostmi." Řekne mu, ale samozřejmě je to vtip! Myslí to úplně stejně jako Uruha. Musí se rozesmát jeho přesvědčení o tom, že plné skříně byl prostě osud.
"Hmm… mám strach, že si připravím outfity na týden dopředu a pak se nebudu moct dočkat až bude zase večer a já si ho konečně obléknu. Víš, třeba nejlepší bude středa, ale já budu mít teprve pondělí..." Jejich starosti by chtěl mít asi každý. Jak kdyby nešlo přeskakovat, ale Ruki občas dodržoval nesmyslná pravidla, která si sám stanovoval. Aby dodržoval ta, co smysl mají a dodržovat by se měla, to se samozřejmě nikdy nestane! Jakmile jsou v pokoji, musí se zarazit na místě. Očividně není jediný, kdo má strach, že tady nebudou celý víkend sami. To už ale Uru otevírá skříň a z té něco vypadne. Něco velkého a podivně beztvarého. Oblečení ani taška to není. Plyšák? A dost hrozný plyšák.
"To neprodávali nic lepšího a vkusnějšího?" Podiví se, když přechází k posteli. Posadí se a přitáhne si Bruna na klín, aby si ho taky pořádně prohlédl. Vypadá docela ohmataně.
"Kdo ví, co s ním dělá!" Odhodí ho od sebe.
"Má velikost tak akorát na mazlení!" Mračí se na tu hračku.
"Určitě ho někde dostal a mě by vážně zajímalo od koho." Řekne svůj názor, zatímco si Uru prohlíží další věc.
"Ukaž." Řekne a honem k němu přejde. Sklání se nad domečkem a pak to uvidí.
"Nějak mi to vybavení připadá moc malé." Namíří prst na místo, kde se v koutě krčí něco docela velkého, relativně chlupatého a rozhodně osmi nohého. Vzhledem k tomu, jak Uru vyváděl kvůli netopýrovi je pravděpodobné, že teď začne zas a tím by prohlídka pokoje mohla skončit.
"Hele, co je to tady?" Zatáhne ho za rukáv a nekompromisně vleče s sebou směrem ke koupelně, jen aby si Uru nevšiml, kdo přesně je Henry. Rozrazí dveře a zůstane zírat na malé lázně.
"Tohle není fér!" Už špulí pusu i on. Police se prohýbají pod vystavenou kosmetikou, je to tady jako v krámě a jemu je jasné, že tohle budu mít zejména Uru na dlouho.
Uruha
Uru dost roztál po Rukiho ujištění, že to s ním myslí vážně. Věří mu každé slovo. Kde kdo by si mohl myslet, že Ru něco podobného nedokáže. Už jen ty vtípky, poznámky a podobné věci a ostatní by to zmátlo. Uru mu ale věří, že to, co říká je opravdové a že si to za pár dní nerozmýšlí. Vůbec netuší, kde se v něm bere ta jistota a přesto tam je. Věnuje mu jeden ze svých nejlepších úsměvů, které si schovává vlastně už jen pro něj a vypadá najednou celý v rozpacích. To se taky nestávalo často. Ještě si dopřál pohlazení po jeho tváři, ale teď už je na řadě ten pokoj. Ostatně mají celou věčnost na podobné cukrování a že si to Uru neodpustí. Teď už ví, že si to klidně může dovolit a Ru se mu nevysměje."Máš úplnou pravdu. Kdo ví, co tu Hyde schovával, ještě se mu něco stane a to bych si nikdy neodpustil." Odkývá mu bez váhání argumenty. Ga se samozřejmě o sebe dokáže postarat sám, ale nějak si musí svůj vpád odůvodnit. Hyde je pak možná zabije nebo bude dlouho nafučený, ale to přece zvládnout nějak uhrát. Rodinné blaho, to je výmluva snad na všechno.
"Ještě se můžeme převlékat i třikrát denně, tak si stihneme všechno." Ohlédne se přes rameno, aby na něj viděl a hodí po něm tím nejsvůdnějším úsměvem, dokonce u toho i trochu pohodí hlavou.
"Užiju si pozorování toho, jak se převlékáš." Mrkne na něj s jistou rozverností. Samozřejmě by si užil i kdyby před ním Ru chodil jen v prádle, ale to by ho musel trochu popostrčit svou schopností. Pěkně si to zapíše na seznam ve své hlavě. Už má těch nápadů nějak moc a naštěstí celou věčnost na jejich uskutečnění. Vůbec netuší, co by si počal jen s jediným lidským životem. Chudáci krevní zásobárny, vůbec jim nezávidí. Začne se nepokrytě smát, když se Ru zeptá, co by s takovým plyšákem mohl Hyde dělat.
"Já si to myslím ani nechci představit. Uvědomuješ si, že se ho teď nikdo nemůže dotknout? A všichni známe Hyda." Uvede na pravou míru, kam se jeho myšlenky stáčejí.
"Měl by si ho někam zamknout, aby mu na něj nikdo nesahal." Uculí se znovu.
"Myslím, že se Gackta při nejbližší příležitosti zeptám, jak se má Bruno." Vyprskne smíchy. Úplně si dokáže představit jeho výraz a ne nepochybuje, že se mu s tím Hyde nepochlubí, takže…Další poznámka do deníčku v hlavě.
"Aby ho později netahali všude s sebou." Rozesměje se znovu.
"Ale rozhodně musíme zjistit, od koho ho má." Zatváří se jako soukromý detektiv a je jasné, že ho to hned tak nepustí. Mezitím po očku zkoumá byteček miniaturní velikosti. Nevidí na něm nic zvláštního, ale to už ho Ru tahá pryč.
"Vůbec jsem nepochopil, na co to má." Zavrtí nad tím hlavou, ale koupelna to je další lákadlo.
"No páni." Vydechne okouzleně a jen souhlasně pokývá hlavou, protože to fér rozhodně není. Je jasné, že svůj pokojíček potřebují nutně dovybavit.
"Je čas prozkoumat nové značky." Promne si dlaně o sebe a jde na to. Je toho tak na týden detailního průzkumu.
"Pak, že přirozená krása." Dobírá si Hyda trochu, ale nemyslí to zle. Však on ví, že vypadá skvěle i po ránu, už ho přece viděli. Zrovna sahá pro jednu lahvičku u zrcadla, když si všimne pohledu. Je z Ameriky.
"Podívej, možná jsem vypátral, od koho je." Zamává pohledem ve vzduchu.
"Haido-chan. Bla bla bla. Chybí mu parťák do klubu. Hmm. A prý se mu má dobře starat o Henryho a Bruna. Kdo je krucinál Henry? Nějaký malý plyšák?" Otočí se nechápavě na Rukiho.
"To zní, jak kdyby spolu měli dvě děti." Mračí se na pohled.
"Kaz? O tom jsem nikdy neslyšel." Prohlédne si pohled z obou stran, ale víc na něm není, kromě písma, které jde jen stěží přečíst. Podá pohled Rukimu, aby si ho mohl taky pořádně přečíst.
"Řekl bych, že je potřeba vzít Hyda na výslech. Tohle není jen tak." Špulí trochu pusu. Uměl být dost podezřívavý a tohle prostě znělo dost divně.
"Slyšel jsem, že má Hyde v každém městě někoho jiného, a ne, že by na to neměl, ale jiné dopisy ani pohledy jsem neviděl, takžeeee..." Protáhne trochu a znovu se rozhlédne, jak kdyby hledal další.
Ruki
Ruki maličko pochybuje, že by i třikrát denně stačilo. Hyde byl velmi štědrý a ty skříně opravdu velké. Když navíc Uru zmíní, jak rád by ho u toho pozoroval, začervená se a loupne po něm očkem, ale už se spokojeně usmívá. Začíná si být v jejich vztahu mnohem jistější, asi i proto, co se stalo před chvílí. Jako kdyby to nejisté oťukávání bylo pryč a oni se začali opravdu dobře znát. Oni se vlastně dobře znají, ale stejně. Někoho vzrušovaly spíš ty začátky, Ruki byl vždycky milovník vážných známostí a před těmi letmými vlastně prchal. Výsledek zařídil, že byl ložnicový samotář. Při zmínce o Brunovi vyprskne do dlaní. "Já myslel, že se ho spíš zeptáš, jestli Brunovi vůbec stačí." Směje se dál. Úplně vidí Gackta, jak je celý sinalý z toho, že je nějaký plyšák příjemnější na mazlení v posteli, než on sám.
"Aby se Magnum necítil upozaděný a bezcenný a pak někam nezmizel." Směje se čím dál víc a tím spíš, když jeden uváží, že Magnum se v blízkosti pozadí nachází vlastně velice často. Za chvíli už to skoro nejde ovládat, bolí ho břicho a tečou mu slzy. Uru si dávno prohlíží poličky a on se není schopný uklidnit. Asi jako když se něčemu hrozně moc smějete uprostřed vyučovací hodiny ve škole a lezete tím vašemu učiteli už děsně na nervy. Jenže se neuklidníte ani za dveřmi a při návratu do třídy vyprsknete znovu. Jen co se trochu uklidní, vyprskne znovu, protože Uru začne pro změnu o přirozené kráse a když se jeden rozhlédne okolo sebe, je mu jasné, že tomu jde Hyde hodně naproti. Ano, měl krásné rysy, ale makeup a vlasy dělaly vždycky hodně. Neoholený vlastně vypadal jako sedmnáctileté ucho. A Ruki se znovu rozesměje. Jakmile Uru ukořistí nějakou pohlednici a začne z ní předčítat, honem přeběhne k němu a vezme si ji, aby se mohl přesvědčit na vlastní oči. Obrázek na druhé straně hlásá San Francisco. Ten někdo tam byl na dovolené. Tam je hodně clubů, spíš jazzových, ale proč ne? Ruki už moc dobře ví, kdo je Henry, ale ještě pořád váhá s tím, aby o něm Uruhovi řekl. Chvilku to ještě počká.
"Já ti ho pak ukážu." Zamumlá a doufá, že tím příliš nenakopne Uruhovu zvědavost.
"On tam celou dobu byl." Myslí tím ten domeček. Ani Ruki o muži jménem Kaz nikdy neslyšel a pochybuje, že kdy o něm slyšel Gackt.
"Já jsem si myslel, že to táhne s Ogawou? Táhl… teda… kluci říkali..." Samozřejmě nic z té noci, kdy se Gackt s Torou tak opili, nezůstalo díky Aoimu tajemstvím. Aoi byl nakonec někdy i užitečný a choval se jako jejich bratr a ne jako černá ovce. Už se zase pere se svým smíchem.
"Napadlo tě někdy, že na Aoim barvy vypadají dost ujetě?" Podívá se na Uruhův profil, když vypadá dokonce trochu dotčeně. Koneckonců Gackt byl jeho stvořitel, Ruki si dlouho myslel, že spolu dřív žili a jeden druhého museli mít opravdu rádi, bez ohledu na to, jak se pořád špičkovali. Že by ho chtěl Uru chránit dokonce i před Hydem, kterého má vlastně taky moc rád? Ruki se mimoděk usměje a zamiluje se ještě o kousek víc. I on má Hyda rád, po těchto darech dvojnásob, ale táta byl táta. Tím spíš, když ten skutečný byl, jaký byl… O tom ale Ruki nemluví. Nikdy.
"Tak je najdeme. Nemůže tu být jen jeden. Minimálně tu bude ten od tohohle Kaze." Podle něj celý archiv. Oba se rozeběhnou zase zpátky do ložnice a začnou hledat. Kde má někdo uložené dopisy? Zatímco Uru hledá na místech jako je toaletní stolek nebo krabice od bot ve skříni, Ruki rovnou hledá prkna v podlaze a vyklápěcí knihy v knihovně. V tomhle pokoji má bydlet Gackt, takže to musí být schované vážně dobře. Ani jednoho by nenapadlo, že Kazovy pohledy mají svého strážce a leží na jediném logickém místě. Pod Henryho domečkem.
Uruha
Pozoruje menší změnu v Rukiho chování. Už se před ním tolik nestydí, ale ty zčervenalé tváře…Vážně se na něj nedokáže vynadívat, málem by i zapomněl, co tady chtěli dělat. Možná by mohl opravdu popustit trochu jinou stránku své vlastní osoby, tu co mu dal ochutnat před chvíli a budou oba dva spokojení. Musí to postupně zkoušet a uvidí se, jak to celé bude fungovat. Nemůže se přestat smát, když začne Ru s dobíráním Gackta."Úplně vidí Gacktův výraz, kdyby s podobnými věcmi začali a taky má obavy, že by to brzo nepřežily. Minimálně by se s ním nedalo vydržet na jednom místě. Jakmile zmizí Magnum, jsme všichni totálně v háji. Když si jen představím, že by si na nás začínal vybíjet frustraci. Tohle nezachrání ani Hyde a jeho svádění. Pak bychom se museli odstěhovat znovu." Snaží se ovládnout smích, ale jde to hodně těžko.
"Už teď ho vidím, jak škube svoje zvíření tanga." Vyprskne znovu, protože to už se vážně nedá. Neví, co by dělat, kdyby tu byl s někým jiným a ten dotyčný si z toho nedokázal dělat legraci. Prostě by ho to nebavilo. Vzápětí zvážní, když dojde na pohled a nakloní se, aby viděl místo, odkud přišel. Co ví, tak tam Hyde trávil několik let, ale prostě ho nenapadlo, že by tam mohl o něm někdo zůstat. Trochu nechápavě se podívá na Rukiho, protože on sám si Henryho nevšiml a zajímalo by ho, proč mu ho Ru neukázal. Nerozumí tomu.
"Já myslím, že spolu nějakou dobu byli." Narazí na to, co ví o Tetsuyovi a jeho spojitosti s Hydem.
"Že by jich měl víc?" Už se zase trochu mračí. V jistém ohledu mu to bylo jedno, ale pokud měl být teď s Gacktem a ano…Jde i o to, jak se na to jejich opatrovník a jeho stvořitel dívá, nelíbí se mu, že by Hyde s jedním z nich neskončil a věří tomu, že by se to ani Gacktovi nelíbilo. Převrací pohled v rukách a tváří se dost zamyšleně, než mu plně dojde to, co Ru řekl o Aoim. V tu chvíli se neovládne a vyprskne smíchy znovu.
"Třeba takové růžové ponožky, možná i prádlo." Samozřejmě si musí nutně přisadit a má před očima Aoiho, jak se v podobném outfitu prochází po domě.
"Myslím, že vím, co mu příště koupím." Mrkne na Rukiho,a by bylo jasné, že to vyberou společně a pak se oba budou válet smíchy nad Aoiho výrazem, až mu to dají. Věří tomu, že ani Tora se neudrží a půjde do kolen. Na to se vážně těší, jen budou muset počítat s tím, že se s nimi Aoi nebude nějaký ten rok bavit. Ru dostane ten nejlepší nápad a Uru mu to hned odkývá. Mají ještě spoustu času, aby si dům užili a zároveň mohli hledat další dopisy. Naprosto nečekaně ho vezme kolem ramen a přitáhne si ho k sobě, aby ho mohl líbnout do vlasů.
"Arigato." Poděkuje mu, že s ním do toho jde, protože on sám by to nemohl nechat jen tak. Musí tomu nutně přijít na kloub. Vyrazí zpátky do pokoje a začne nové prohrabávání Hydových věcí. Teď ale nejde o to, co tu má a nemá, ale o konkrétní věc. Jako první sáhne po Brunovi a začne ho otáčet v rukách, jak kdyby hledal nějaký suchý zip a uvnitř by mohlo být něco schovaného.
"Tady nic." Povzdechne si, odloží ho na postel a rozhlédne se. Přejde ke komodě a pak promne mezi prsty roztažený šátek na stěně a na něm připevněné potítko. Otočí jeden rožek a najde cedulku.
"Další důkazní materiál." Nakrčí znovu obočí když rukou ukáže místo, odkud pochází. Začíná toho být nějak moc.
"Za chvíli zjistíme, že tady podobných věcí je plný pokoj." Prohodí ne moc nadšeně a pomalu se zase dostane k domečku.
"Tak kde je?" Zeptá se přes rameno Rukiho a pak zaostří na malý pokojíček znovu. Jedna noha, druhá noha a jemu málem zbělají vlasy.
"To, to…" Zakoktá se a začne do něj couvat. Za chvíli se mu totiž Henry představí v plné parádě a Uru má co dělat, aby neutekl na druhý konec města.
"TO je Henry?" Ukáže na domeček prstem, ale už je tak na dva metry od něj.
"S tímhle já v jednom baráku odmítám být." Prskne s vrcením hlavou.
"Kdo má proboha potřebu tohle chovat doma?" Sáhne po Brunovi a je jasné, že pokud se pavouk pohne, umlátí ho tím plyšákem. Henry zatím poskládá všechny nožky na pohodlný malý gaučík a Uru by přísahal, že má pozornost všech jeho očí.
"Moc se na mě nedívej." Napomene pavouka Uru.
"Měl by sis tam uklidit a máš barák nakřivo." Obviní ho, jak kdyby za to ta příšera mohla.
"A něco ti tam trčí a…" Přeostří na domeček.
"To jsou papíry." Udělá několik kroků blíž, pak si to uvědomí a zase zacouvá.
"Já tam nejdu."
Ruki
Těžko říct, co by se s Gacktem stalo, kdyby zmizel Magnum. Podle něj by Gackt prostě spáchal sebevraždu a na tom kupodivu není vůbec nic legračního. Jenže on nezmizí, takže můžou být všichni v klidu. "Kdyby Gackt neměl Magnum, nejspíš by nebyl žádný Hyde, který by ho konejšil." Řekne poněkud hořce, ale pochybuje, že by ho Hyde chtěl, když je taková nymfa. A pak Uruha řekne něco, co Rukiho přiměje strnout a hledět na jeho záda. Jak ví, jaká tanga má momentálně Gackt ve skříni? Ano, jistě, Ruki lezl rád všem do skříní a taky se občas někde sušilo prádlo dokonce i u upírů, ale jak to kruci věděl? On sám to nevěděl. Našpulí rty, ale netroufá si říct nic nahlas, aby to snad nevypadalo, že žárlí a ještě k tomu zrovna na Gackta. +Já ti dám zvířecí tanga. Seženu si mnohem lepší a to budeš teprve koukat.+ Slibuje mu v duchu pomstu. Na ten počet milenců pokrčí rameny. Však oni podle dat a obsahu na dopisech poznají pravý stav věci a to už za malou chvíli. Když dojde na Aoiho, Uru vyprskne se zpožděním, jak asi nečekal, co z Rukiho vypadne. Ru se po něm ohlédne a zazubí se. "Rozhodně ponožky!" Ponožky byly děsné na všech chlapech a Aoi byl někdy tak sexy, že měl Ru vážné obavy, aby mu to prádlo ještě neslušelo. To by jim mohlo hodně zkazit záměr i zábavu. Podobného nákupu se rozhodně bude rád účastnit. I kdyby Aoi neměl v dohledné době žádné narozeniny, oni si nějakou záminku pro dárek najdou! Chvíli hledají každý sám, když Uru oznámí objev. Ruki se po něm ohlédne a jakmile pochopí, o co jde, zamračí se.
"Takže i dárečky?" No tohle už vážně zacházelo hodně daleko. Nakonec od něj bude i ten netopýr, ne??
"Kde je co?" Ozve se Ruki s hlavou z okna, kdyby to snad bylo nalepené pod parapetem nebo co a jakmile se znovu ohlédne, pochopí, že Uru našel Henryho.
"No jó..." Usměje se zajede si dlaní do vlasů.
"Je to pavouček." Oznámí, jako by byl Henry běžný zahradní pavouček o pár milimetrech, ale on je to spíš sklípkan. Kdo ví, kde to zas Hyde vzal. Ruki se ho nebojí, ale pravdou bylo, že by ho nemusel nutně potkávat na nečekaných místech. Sleduje Uruhu, jak couvá a nediví se mu. Henry je vážně kus a taky je dost chlupatý. Představa, že se probudí s ním na obličeji nebo třeba jen na polštáři, je opravdu děsivá. Jsou sice upíři a kde kdo se ji směje, že obrůstají pavučinami, ale tak doslovně to Hyde brát nemusel.
"Aoimu se taky líbit nebude." Řekne. Nikdo z nich na tyhle věci neměl moc žaludek, všichni byli spíš na roztomilé pejsky nebo tak něco. Uru je docela legrační, když si s pavoukem začne povídat a Ruki se pro sebe tiše pochechtává, ale pořád stojí dostatečně daleko a u okna. Klidně z něj skočí, když bude potřeba!
"Kdo? Já nevím, ale už si s ním povídáš." Upozorní ho, jenže pak Uru zmíní papíry. Ruki zvážní, popojde blíž a uvidí, že má pravdu. Ani on si jich prve nevšiml.
"Ahá.. tak už víme proč. Je to hlídací pavouk. Hmm…. Co když po mě skočí, když tam sáhnu?" Vůbec se mu do toho nechce. Co když je Henry nějak speciálně vycvičený, aby šel po každém, kdo bude chtít papíry dostat? Ruki by se tomu vůbec nedivil. Kdyby ten pavouk vyběhl, jemu by to stačilo na to, aby utíkal hodně daleko a Uruhovi to stačí, i když nic nedělá. Vymění si bezradné pohledy.
"Ty ho odlákáš a já to vezmu. Něco udělej, mávej rukama nebo se svlíkni, to funguje." Nabádá ho, jak to má udělat a sám se profesionálně plíží zezadu, kdyby to snad nebylo jedno, když má pavouk tolik očí. Jakmile se Henry pohne jen článečkem nožky a je to hodně líný pohyb, oba s křikem utečou až ke dveřím. To celé se opakuje ještě několikrát a pak Rukiho něco napadne. Rozhodně ne to, že se oba chovají jako malé upištěné holky. Prostě se začne soustředit, dokud se neobjeví stín. Je to poprvé, co ho volá úmyslně, bojí se, že to nebude fungovat, ale on nakonec přijde. Nechá ho, aby to byl on, kdo dojde k pavoukovi a natáhne se rukou pro papíry. V tu chvíli Henry doopravdy zaútočí. V Rukim to škubne, ale sám použije upíří rychlost, hmátne po dopisech a už s nimi peláší pryč. Henry proletí stínem, skončí někde na koberci a oni s Uruhou zase piští jako holky, ale když za sebou praští dveřmi, pavouk na chodbě není – snad – a oni ty dopisy vážně mají.
"Jdeme." Běží se zašít do jejich nového pokoje. Mají na to spoustu času, ale nejdřív musí ucpat všechny dveře i okna ručníky a kde čím…
Žádné komentáře:
Okomentovat