Ruki x Uruha - Rozházejí mě jak vlkodlačí hračky! - část 1.

(nový dům)

Uruha, Hyde

Uru vůbec netuší, co se dál dělo v pokerovém doupěti a upřímně….Ani to vědět nechce. Vůbec by ho nenapadlo, co by Gackt mohl vyvádět, ale když ten večer dorazili, Aoi vypadal nabručeně a pánové zapluli do svých pokojů a okamžitě odpadli. Nakonec ho přemohla zvědavost a ulovil si Aoiho, aby mu všechno řekl. Pak se tomu společně s Rukim ještě dlouho pochechtávali a slíbili si, že to klukům dají vážně sežrat, až se vzbudí. Zas taková legrace to nebyla, protože ti dva měli dost patrnou kocovinu. Hrozilo, že když si do nich někdo rýpne, vyletí upír z rakve. Ne, tohle nebylo bezpečné území a asi si to nakonec nechají na chvíli, až jim bude líp. Byl to dost velký výkon i na upíra, aby Rukiho držel trochu zpátky, ale podařilo se pod příslibem všeho možného. Hodně z toho se ale týkalo spíš ložnice. Kupodivu to celkem zabíralo, tedy na chvíli. Už delší dobu měl v plánu vzít Rukiho na pořádné rande, ale pořád se v jejich domě něco dělo. Uru z toho začínal být otrávený a taky to šlo dost vidět. Málokdo s ním vydržel v jedné místnosti. Snad poprvé za svůj upíří život si uvědomoval, že žít v jednom domě může mít i pěkné mouchy. Během dne, kdy byli všichni zalezlí, bloumal po domě a oškubával, co jen šlo. Vymýšlel, jak se z toho baráku na chvíli dostat. Prý se budou stěhovat. Hydův dům byl o dost větší, tam by mohli mít trochu soukromí a hlavně klid, protože s Torou bylo všechno, jen ne klid. Protočí nad tím očima v sloup. Před tím je ale čeká obří stěhování a z toho se mu ježí vlasy. Tolik kufrů nemá, aby všechno pobral a navíc…Miluje svou šatnu. Povzdechne si krátce, než se ohlédne, protože zaslechne kroky po schodech dolů. Kdo by tu co teď dělal? Nakrčí obočí a když se objeví Hyde jeho výraz povolí. Usadí se do křesla, spíš do něj zapadne.

"Uru-chan, vypadáš, jak kdyby ti někdo vykradl šatnu." Prohodí Hyde, než se usadí na područku jeho křesla a upraví mu několik pramenů. Kdyby to bral tak, že Ga je jejich otec, Hyde by byl rozhodně máma. Byl empatičtější, ale to Gacktovi říkat nebude, ještě by se urazil.

"Hm." Zavrní Uru sotva slyšitelně.

"Je nás tu nějak moc." Pokrčí rameny. Nemyslí to zle, jen…Je to nezvyk prostě a lhát mu nebude.

"To je." Odsouhlasí mu to Hyde s úsměvem.

"Možná bych pro tebe něco měl." Blýskne se mu v očích a vytáhne z kapsy svého župánku kapsičku, vzápětí se rozesměje.

"To byl vtip." Protočí nad Uruhou očima, protože ten už nafukuje tváře.

"Dej mi minutku." Chce ho pohladi, ale rozmyslí si to, než vstane a na chvíli zmizí z obýváku. Když se vrátí, nese s sebou klíče.

"Co takhle víkend v oáze klidu?" Navrhne mu a potěšeně sleduje, jak se Uruhovi rozzáří tvář.

"Vážně?" Zeptá se Hyda a ten jen krátce přikývne.

"Je na čase se sbalit na dovolenou. Pojedeš sám?" Rýpne si do něj, ale tentokrát se Uru nenafoukne. Chtěl by ho obejmout, ale uprostřed pohybu se zarazí.

"Jak ti to sundají, vážně se ti na ten krk pověsím." Zasměje se krátce Uru, než popadne klíče a skoro s nimi vyběhne nahoru do své ložnice, kde se mu v posteli válí Ru. Hyde mezitím dole protočí očima a sám zamíří zpátky do ložnice s tichým povzdechem, děti. U toho se usmívá.

"Vstávej, Ru-chan. Jedeme na dovolenou." Zacinká klíči Uru v pokoji. Reakce žádná.

"Ale no ták." Dosedne k němu na postel a dlaní zajede pod deku do patřičných míst, aby mu věnoval pozornost.

"Musíme balit, ať můžeme co nejdříve vpadnout." Nenechá se jen tak odbýt. 

"Když vstaneš hned, můžeme mi zabalit věci ze šuplíků." Snaží se ho utáhnout na své oblíbené kousky.

"Ru-chan. Budeme mít celý dům jenom pro sebe, copak ti to nic neříká?" Zkouší to a obezřetně se rozhlédne, jestli náhodu někde nevidí jeho stín. Dost často ho přistihl, že za ním dělá gesta, která by rozhodně neměl. Našpulí rty, malinko se soustředí a pošle rukou dávku nadšení. Je to hrozné, že to nejde bez toho, ale kruci…Copak neví, jak dobře jim tam bude? Nikdo jim nebude mlátit na dveře, žádné prázdné pytlíky všude možně. Začne se pochechtávat, tohle neznělo tak, jak si původně myslel. Mimoděk si vzpomene na Toru a na jeho první den. No dobře, je s nimi legrace, ale tak všeho moc škodí.

Ruki

Když se Aoi vrátil domů a vedl si s sebou Gackta a Toru na vodítku jako pejsky, Ruki se málem strhal smíchy, což se naštěstí ani jeden ze zhypnotizovaných nikdy nedozví, jinak by mu pěkně vyprášili kožich. Vyvolávalo to hodně otázek, ale ani Hyde ani Aoi nebyli ve stavu, kdy si chtěli ještě povídat a tak musel zatnout špičáky a vydržet to do druhého dne, kdy se Uruhovi povedlo jít k Aoimu do pokoje na přátelský pokec a vytahat z něj detaily. Najednou vztah s ním nesl nečekané ovoce. To mu ale říkat nebude. Zas by se nafoukl. Zvládl se obstojně bavit i kocovinou Gackta a Tory a že nebyla malá, ale čím déle byl Gackt v indispozici a nikam se nesmělo, tím víc se nudil. Když se nakonec dozvěděli, že se doopravdy budou stěhovat a Gackt konečně povolil, jásali všichni tři. Však na něj naléhali už hodně dlouho. Jenže se s tím muselo počkat, než to kvůli lidem půjde, než se to přepíše na upířích úřadech a hlavně, než bude velitel k dispozici. Takže Ruki s balením nijak zvlášť nespěchal, i když toho měl hodně. Nejspíš bude ten, kdo bude všechny brzdit a honit to na poslední chvíli. Noci a vlastně i dny s Uruhou byly vyčerpávající… tedy fyzicky… a když Uru konečně usnul, musel nutně dohrát ještě několik levelů svojí oblíbené hry a najednou byla další noc. Uru si naštěstí ničeho nevšiml. Když se Ru o hodinu později probral a všiml si, že v posteli už není, jen se spokojeně pousmál, převalil se na břicho a spal dál. Byl rád, že ho Uru nechal dospat. Někdy byl na něj vážně hodný. Když se Uru znovu objeví v teď už tak trochu jejich společném pokoji a cinká klíči, vůbec o něm neví a tvrdě spí. Trhne sebou, když ucítí dotek v klíně, několik vteřin mu splývá realita se snem, než mu dojde, že je ta ruka víc než reálná, povzdechne si a zavrtí se. Jeho tělo se probouzí velice rychle a i když toho má teď víc, než dostatek, stejně se začne zase hlásit o Uruhovu pozornost. Výhoda smrti v pubertě. Jenže se pořád cítí hodně unavený a nevyspalý. 

"Na balení je ještě hodně času..." Zabrouká. Vždyť přece nejedou dneska. Další věta ho probere o trochu víc, ale v trochu jiném smyslu, než Uru čeká. Có? Tak on mu má balit jeho věci?? Odlepí tvář od polštáře a ohlédne se po něm. Jeho oči jsou rozespalé a vlasy dokonale rozcuchané. 

"Jaký dům?" Krčí obočí a natáhne ruku dolů z postele, kde se válí jeho telefon. Odemkne ho a zkontroluje si skóre. Celou noc se mu tam pilně těžilo, takže musí naklikat budovy a jednotky. Jeho vlastní stín se teatrálně odlepí z jeho těla do sedu, protáhne se, zívne a zase se položí a splyne s Rukim, čímž odrazí Rukiho rozpoložení. Z ničeho nic jím projede vlna emocí, které nejsou jeho. Upustí telefon, čímž si zkazí tah, posadí se a nadšeně se podívá do Uruhovy tváře. Položí mu ruce kolem krku, nadechne se a… dojde mu to. Jeho obočí se okamžitě zatáhne. 

"Hej!!" Napomene ho, ale Uru už má, co chtěl. Ruki je dokonale vzhůru. Hrábne po telefonu, zjistí, že to neodklikl včas a zanadává. 

"Víš, jak velká na mě jede armáda? Rozházejí mě jak vlkodlačí hračky!" Zlobí se. 

"Čemu se směješ?" Vypadne z něj zaskočeně, když se Uru začne pochechtávat úplně proti všem zvykům, které obvykle má. Čekal úplně jiné reakce. Rezignovaně telefon vypne a odloží stranou. Plácne dlaněmi do peřin. 

"Jaký dům? Proč si balíme?" Ještě nestačil nic pochopit. Má tady plno práce. Sousední vlkodlaky, Toru, Aoiho, Gackta… Hyda ještě nechává být, protože je na něj moc hodný a dává mu sladkosti. No jo, ještě pořád to na něj platí, i po těch letech, co by měl být trochu mentálně dospělejší. Sklouzne očima po Uruhově těle. Hrozně mu to sluší a hrozně voní. Jak to jen dělá, že je pořád takový? Pro sebe se usměje, aniž by si to uvědomil. A pak sebou plácne naznak do postele. 

"Tobě se tady nelíbí?" Myslí tím konkrétně tohle místo. Teď nasazuje zase vlastní zbraně a je přesvědčený o tom, že vyhraje.

Uruha

Uruhovy koutky na chvíli opadnout, protože Ru je jako spící panna. Očividně se mu vůbec nechce vstávat a momentálně mu dokonale kazí jeho radost a to se nedělá.

"Není ani trochu času. Jakmile to někdo z nich zjistí dřív, než se tam zabarikádujeme, nastěhují se tam taky." Dloubá do něj dál, aby už se konečně probral a sdílel jeho nadšení. Tohle mu byl vážně Ga dlužný. Copak to nevidí, jaká je to příležitost? Budou mít celý víkend pro sebe v obrovském baráku. Věří, že Hyde tam má veškeré pohodlí a on už to chce vidět, ideálně za pět minut po tom, co si zabalí. Protočí očima, když vidí, že Rukiho stín s ním dost sympatizuje. Co je tohle za náladu? Měl vyskočit s nadšením a ne se tady válet.

"Ale no ták, přece mi nechceš kazit radost." Použije na něj své vlastní zbraně, ale zdá se, že ospalý Ru, je dost imunní Ru a to ho začíná pěkně štvát. Zatváří se konečně zase spokojeně, když telefon konečně pustí a má ho kolem krku.

"Můžu ti klidně celou cestu šeptat, co se tam bude dít." Provokuje jeho fantazii a doufá, že to bude jako lákadlo stačit. Když si k tomu připočítá trochu těch správných emocí, je to jistě zaručená cesta k úspěchu. Dlouho to ale nevydrží a Ru to prokoukne. Bude na něj muset vymyslet něco jiného, protože už to nemá ten patřičný efekt.

"Jak můžeš teď myslet na hru?" Rozhodí rukama a snaží se mu telefon schovat pod peřinu. Tam by mohl chvíli zůstat, aby ho začal konečně pořádně vnímat. Pozvedne klíče, aby mu s nimi mohl zacinkat před obličejem.

"Dal mi je Hyde, půjčil nám svůj dům na víkend. Nikdo jiný tam nebude, jenom ty a já." Nasadí svůdný tón svého hlasu, aby ho donutil se konečně zvednout z postele a jít balit. On musí hrozně moc balit a možná to bude spíš vypadat, že se stěhuje, ale na tom nezáleží.

"Budeme si moct vybrat náš společný, nový pokoj dřív, než nám zaberou ty nejlepší." Zkusí to ještě tímto směrem a doufá, že se konečně Ru chytne. Někdy to s ním bylo vážně těžké, jenže Uruhu to baví. Musí se pořád snažit, žádný stereotyp. Nadechuje se znovu, aby mu zase začal povídat, jak moc velká výhra to je, ale na vteřinu přijde o slova, když vidí Rukiho úsměv. Dalších pár vteřin se začne roztékat nad tím, že se tváří zrovna takovým způsobem, když na něj kouká. Je to prostě hrozně návykové a moc rychle si na to zvykl. Ru už to ví a taky toho využívá, potvora jedna. Jeho potvora. Mimoděk se okouzleně usměje taky. Pak přijde otázka, která málem odešle do peřin za ním. Nakloní hlavu na stranu a opravdu to vypadá, že se nechá zlákat. Pak mu dojde, co na něj zkouší.

"Líbí, to víš, že se mi tu s tebou líbí." Složí mu kompliment, než se k němu přesune po čtyřech. Když je o něj pohodí hlavou, aby se dlouhé vlasy dostaly na stranu přes rameno.

"Dokážeš si ale přestavit velký dům jen pro nás, kde můžeme dělat cokoliv, kdekoliv. Linka..." Brouká mu svůdně do ouška.

"Koupelna, terasa…Tolik možností a celý víkend." Dotkne se rty jeho ouška a pak si krátce pohraje s jeho lalůčkem.

"A když se teď zvedneš, můžeš mi klidně zabalit, cokoliv se ti bude z mých šuplíků líbit." Pokusí se v něm probudit zájem.

"Když zůstaneme tady, budu smutný a mrzutý a nejspíš se někam zavřu." Nasadí ještě malé vydírání. Mírně se od něj odtáhne, dosedne na paty a vezme jeho tvář do dlaní. Podívá se mu upřeně do očí.

"A ty přece nechceš, abych byl smutný a mrzutý." Nasadí svůj nejlepší, prosebný výraz. U toho nenápadně hrne nožkou telefon pod pokrývku, aby už ho nenašel.

"Ta představa, jaké tam má Hyde lahůdky a jen pro nás. Přece víš, že netroškaří. Třeba by ses rád navečeřel ve velkém stylu a dezert…bych mohl být já." Protne špičákem svůj ret a zlehka ho líbne, aby mu dal menší ochutnávku. Vzápětí už je na nohách a kouká na něj.

"Tak co, ještě pořád chceš ležet?" Oblízne si velmi pomalu své rty, kde ještě trochu krve zůstalo.

"Já už bych jel. Nějak se nemůžu dočkat." Pozvedne nepatrně obočí.

"Navíc tam Hyde bude mít určitě ty svoje sladkosti. Neříkal, kolik toho můžeme spořádat." Láká ho na jídlo? Už to tak bude, ale copak má na výběr?

Ruki

Ruki si dlouze zívne, zatímco se jeho stín protahuje a prohrabuje si rozcuchané vlasy. 

"I kdybychom se zabarikádovali, stejně se tam dostanou. Neexistuje šance, jak tam zůstat sami." Řekne mu. Zná přece ostatní, jsou jako štěnice. Gackt by tady možná ještě vydržel, ale Aoi s Torou přijedou už jen proto, aby jim zkazili všechnu zábavu, tím si může být naprosto jistý. +A jak můžeš ty myslet na balení?+ Proběhne mu hlavou, ale nahlas nic neřekne a jenom ho pozoruje, jak roztomile špulí rty. Uru je někdy vážně k sežrání a jeho baví trápit ho jenom tak, aby byl ještě roztomilejší. Tedy do chvíle, než vytasí drápy a začne doopravdy škrábat. To se ještě neděje a tak si Ru může dovolit v tom pokračovat. Ne, nechce mu kazit radost, ale zároveň by se potřeboval ještě maličko vyspat. Teprve když uslyší slova o vybírání pokoje, zastříhá ušima a pořádně se posadí. 

"A kolik jich tam je? Není na výběr jenom ze dvou? To je málo." Klade si podmínky, jako kdyby měl Hyde zámek a v něm tři sta pokojů. Kolik asi tak může mít zbytečných pokojů pro hosty? Moc asi ne a z jeho vlastní ložnice ho asi jenom těžko vystěhují, ale když nad tím tak přemýšlí, hrozně rád by viděl, jak vlastně Hyde bydlí. Tedy myslí tím spíš jeho soukromí. Tady si do pokojů lezli docela běžně a on nepochybuje, že ten Hydův bude plný pikantních pokladů, které by tam mohli tajně vyšťourat. Ne, vůbec se nestydí za to, že strká nos, kam nemá. To už je Uru pomalu u něho a jeho bezprostřední blízkost začne nabourávat Rukiho sebevědomou sebeobranu. Dívá se na jeho profil, málem by se o něj mohl otřít rty a nechává si šeptat do ouška, co všechno by tam mohli nerušeně dělat. Ještě pořád se před Uruhou dost stydí a vůbec si v podobných věcech není jistý, takže neví, jestli ho to částečně vlastně neděsí, ale zároveň se na to opravdu těší, podbřišek mu spokojeně hraje a on se začíná uculovat. Není si jistý, jestli se ho Uru svým vábením nepokouší přinutit, aby mu zase balil kufry a on sám se tak tomu vyhnul, ale na to má docela jednoduchý recept, jenom neví, jak moc se bude Uruhovi líbit. Ještě jednou se na něj pořádně podívá, když mu tady vyhrožuje, jak se někam zavře a není si jistý, jestli by volný víkend u her byl zase tak špatný, ale jakmile vezme Uru jeho tvář do dlaní, je zase v koncích. 

"Ne, to nechci." Řekne mu upřímně. Trochu se ztrácí ve vlastní pubertě a faktu, že by najednou měl být mužem, co se postará o svou… svého partnera. Sklopí pohled a s maličko umanutým výrazem přemýšlí nad tou večeří, pořád neví, jestli ho to láká dost, ale pravdou je, že na telefon už zapomněl. Když sem Uru běžel, asi moc nepočítal s tím, na jaký odpor tu narazí, místo aby Ruki nadšeně vyskočil z postele a utíkal tam. Když ho Uru políbí a připomene mu chuť vlastní krve, okamžitě mu projede žilami jako zlatá dávka. Málem by ho k sobě silou přitáhl a donutil tady ještě chvíli zůstal, ale Uru už je na nohou a připomíná mu ty kufry. 

"No jo, vždyť už vstávám." Řekne mu a vyhrabe se z postele. Málem se přerazí, protože vždycky zapomene, jak vysoká Uruhova postel je a jak je on sám maličký. Ty sladkosti rozhodně vyzkouší, ale teď zrovna tak jak je cpaká k Uruhovu kufru. Má ho už připravený a otevřený, ale ještě v něm nic není. Vezme ho a odveze ke skříni. Vytáhne první šuplík, vyvlékne ho z kolejnic a prostě ho celý otočí do kufru. Teď je zvědavý, jak bude Uru pištět, že mu to všechno rozházel, že to bylo složené a podle barviček a že se tak něco poničí, ale chtěl od něj přece pomoct balit? Dřív, než Uru přiletí, vytáhne další šuplík a udělá s ním to samé. 

"Potřebuju další kufr." Řekne mu bezelstně a ohlédne se po něm s nevinným úsměvem.

Uruha

Chvíli to vážně vypadá, že se Ru vůbec nechytá. Uruhovi unikne tichý povzdech. Nebylo to s ním jednoduché, ale byla to výzva. Nikdy se nemusel tolik snažit, jako právě s Rukim. Uvědomuje si, že to je přesně to, co celou dobu hledal. Ostatní ho po chvíli začali nudit. Ru ne, protože vždycky došlo na něco, co by Uru ani ve snu nevymyslel. Jakmile ale dojde na pokoje, konečně to vypadá, že trefil věc, která Rukiho trochu probere.

"Ze dvou rozhodně ne." Blýskne se mu v očích a ještě pár okamžiků ho napíná, aby si získal celou jeho pozornost. Rukiho nadšení je vážně nakažlivé. Koutky mu vyběhnou nahoru.

"Jsou tam prý čtyři plus Hydova ložnice." Prozradí mu, jak je Hydův barák velký a že tam ten výběr vážně bude. On si taky rád vybere, hlavně aby měl jejich nový pokojíček velkou šatnu, kam se mu všechno vleze. Víc nepotřebuje, pochybuje totiž, že by byly místnosti málo luxusní. Ru potřebuje ještě trochu přivábit, aby se z té postele vůbec zvedl. Zdá se, že Uruhova krev ještě pořád zabírá. Nemohl by se sebou žít, kdyby to bylo jinak. Cítí, jak se Rukiho tělo napne, jakmile ochutná jeho krev a je jasné, že vyhrál. Na tváři se mu usadí naprosto spokojený úsměv. Netuší, co se bude dít, až to jednou přestane působit, asi se půjde dobrovolně nechat upálit.

"To jsem rád." Dojde na upřímnost a jakési malé vyznání, že mu to není jedno. Ono je to asi vidět, ale není na škodu, když mu něco málo prozradí. Pozoruje ho ze svého místa uprostřed pokoje s mírně pozvednutým obočím a neznatelně si oddechne, když ho konečně z té postele dostane. Ještě chvíli a asi by se neudržel a vrátil by se k němu. Nikam by nakonec nejspíš neodjeli a to by byla hrozná škoda. Kdy budou mít možnost se všech na chvíli zbavit? Má je rád, je to jeho rodina, dokonce i Toru už vzal na milost, to ale neznamená, že ho dost často neštvou. V očích se mu objeví trocha ostražitosti, když se Ru tak moc ochotně chopí kufru. Měl by čekat nějaký menší podraz, ale najednou je zase trochu naivní. Jeho tvář se rozzáří, jakmile ho vidí, kam si ho veze. Takže opravdu jde balit? +Dobrá práce, Uru-chan.+ Ani vteřinu před tím, než popadne šuplík mu nedojde, jak moc se přepočítal. Vytřeští oči na to, co dělá a otevře ústa. V první vteřině, kdy se jeho věci sypou do kufru, není schopný slova. Prudce se nadechne nosem a odvrátí skoro uraženě hlavu. Paže už zakládá na hrudi. Chtěl mu hrozně vynadat, ale…balí. Má to, co chtěl.

"Budeš brečet, až to nebude fungovat." Upozorní ho, že některé hračky jsou trochu křehčí, než by se na první pohled mohlo zdát. Místo toho, aby nadával, si jen znovu povzdechne a přitáhne další kufr. S sebou bere ještě jeden. Oblečení si radši začne balit sám, protože by nesnesl, aby ho tam měl takto naházené. Se skoro bolestným výrazem sleduje, jak Ru nevybíravě plné další kufr.

"Budeš mě mít na svědomí. Víš, kolik to stálo?" Skoro si fňukne. Nabalí poslední kufr, kde jsou i Rukiho věci, které u něj už má na stěhované, když se zespodu ozve klakson.

"Je tu taxi, na víc není čas, jdeme." Popadne jeden svůj kufr a už si to štráduje ven. Počítá s tím, že Ru vezme další dva, no přece se s tím nebude tahat. U dveří se na něj ještě ohlédne s mlsným, provokativní výrazem.

"Už tě dělí jen asi dvacet minut od toho, abychom si vyzkoušeli naši novou ložnici. Budu v dobré náladě. Co myslíš, že ti všechno dovolím?" Pozvedne mírně obočí a s pohozením hlavou mizí za dveřmi. Hodí očkem po řidiči a ten už se tahá s jeho kufrem a cpe ho do auta. Dokonce Uruhovi otevře s omámeným úsměvem dveře. Ještě v nich ho zve na rande a Uru se tím očividně dobře baví a užívá si to. Mohl by přinutit Rukiho žárlit? Aspoň trochu? Chlápek vypadá dost k světu, není ani moc starý, ani příliš mladý, to by možná mohlo klapnout.