Meisa
No, hlavně, že neřekl jako slepice, i když stačilo samo o sobě to, že jí to vůbec připomínal."Kdybyste se tam nepletl, vůbec bych neupadla." Tentokrát se už neuhlídala a honem vtáhne horní ret dovnitř, ale v očích jí stejně nezbedně svítí. Co na tom, že tohle je jeho zahrada a dům a ona vetřelec? Když však Tetsuya zmíní, že mu chtěla utéct, zatváří se při tom jako lovec, kterému neutíká prostě nikdy nic a ona mimoděk zvážní. Po zádech jí přejede mrazení, ale je to jen několik okamžiků, kdy tak hledí jeden na druhého a potom to zase přejde. Neuniklo jí, jak se zatvářil, když se málem polila, ale mohl by si za to sám a taky by mu to řekla, kdyby na to došlo. Takže má štěstí, že se to nestalo a on nemusí poslouchat další drzosti. Hitomi by na ni za její myšlenky byla hrdá! Někdy si říkala, že by si měla vzít právě ji. Beztak si s ní rozuměla nejvíc. Hmm, většina lid v jejím světe oceňovala křehký porcelán, ale tady tohle před ní byl spíš diamantový pohár. Protože nic nebylo tvrdší, o křehkosti nemohla být řeč. Jak by se mu líbilo, kdyby tušil, že o něm přemýšlí jako o diamantovém poháru? Znovu na něm zakotví pohledem o mnoho déle, než by se bývalo slušelo, odhaduje jeho slova a jejich přesný význam a při tom má rty jemně pootevřené. Tetsuya má sice pravdu, ale stejně mu nevěří. Nevydržel by to. Byl by jako vlna tsunami. Možná na další pokus, ale ne na ten první. Je to podivně vzrušující, ale stejně tak děsivé. Jemu nikdy nebude stačit žádná obyčejná žena. Byl dobyvatel, i když možná ne ve vojsku jejího otce. Jeho duše však byla taková. Jakmile si něco plně podmaní, přestane ho to zajímat, alespoň jí to tak připadá. Jakmile dojde na jeho slova o tom, že to, co se řekne, by tu mělo zůstat, ihned jí dojde, že je to oklikou nabízená smlouva. Podle toho, jak se Tetsuya chová a co je tady k vidění, je jasně patrné, že pokud na to Meisa přistoupí, uvidí toho ještě mnohem víc. Měla však na to odvahu? Co kdyby to bylo příliš? Musí se okamžitě rozhodnout, jestli mu bude natolik důvěřovat nebo ne. Její otec mu ale důvěřoval. Copak by si dovolil jí nějak ublížit? Ne, to si nemyslela, byl by sám proti sobě a kromě toho, co by tím získal? Samozřejmě ji varovali, aby byla před muži opatrná a co všechno by se mohlo stát, ale tady je přece doma, stejně jako je tu on. Není to žádný podřadný voják, který neví, jak se chovat a kde jsou hranice jenom proto, že projde sukně. +Snad se ve vás příliš nemýlím, pane.+ Řekne mu v duchu.
"Dobrá, je to váš dům, ctěme tedy vaše pravidla." Řekne mu celkem sebevědomě a naštěstí dostatečně klidně, aby při tom působila vyzrále a ne jako dítě, které si hraje. Vedle něj bude muset být chytrá, hodně chytrá, ale ne tak moc, aby mu to vadilo.
"Na tresty?" Zopakuje po něm a podívá se na jeho profil, zatímco kráčí vedle sebe.
"Jak byste mě chtěl potrestat, pane?" Zeptá se ho pořád s úsměvem na rtech, ale byl by dost vynalézavý, aby zvládl potrestat princeznu? I ona stočí oči za dívkami, ale zrovna tak jí jako ženě neunikne, kam se to Tetsuya dívá. Ano, jsou velmi krásné, ale když už všichni všechno viděli, bude to pak ještě někoho zajímat? Ten jih se jevil jako velmi uvolněné místo. Tetsuya ji uvede do nějakého pokoje. Není moc velký, ale za to je plný různých věcí. Meisa se zvědavě rozhlíží okolo sebe, ale on jí zavede přímo k nějaké truhlici.
"Mluvíte skoro jako byste byl sám císař." Řekne mu. Není to napomenutí, jenom si myslela, že všechny největší skvosty vlastní její otec a ostatní mu je rádi dávají. Zřejmě se však našli vášnivější sběratelé, než bylo on. Hledí na truhlu stejně jako Tetsuya a samozřejmě hoří zvědavostí, proč je tak moc zajištěná. Působí ošuntěle právě proto, aby její obsah nepřitahoval nezvané zloděje nebo je to něco mnohem temnějšího?
"Můžete zkusit, kolik budou mít trpělivosti, než mě začnou hledat." Naznačí mu, že zrovna moc nepospíchá i přes svůj naplánovaný rozvrh. Znovu jí přeběhne letmé mrazení po páteři, když ji neosloví jako dítě. Je slušný nebo ji tak vážně vidí?
Tetsuya
Obočí mu jde nahoru, když se na ni podívá."To máte nejspíš pravdu. Byla by to škoda ne?" Vrátí jí to bez mrknutí. Mohl říct cokoliv jiného, třeba ji znovu vynadat, že se kvůli ní musel převlékat, ale to se nestane. Víc k tomu zatím nedodá. Opětuje jí s klidem pohled a čeká, co přijde jako další. V duchu se snaží odhadovat její odpovědi, ale má v hlavě příliš zakořeněné pořádky a tak se mu do ní pletou odpovědi, které by říct měla. Už však zjistil, že se Mei rozhodně nechová podle očekávání. A ano, to ho baví. Na další větu se mu nedostane odpovědi, jenže by přísahal, že nad tím rozhodně přemýšlí. Rád by do její hlavy nahlédl, aby viděl přesně, co si myslí, ale to, že to po dlouhé době opravdu nedokáže odhadnout, je příjemná změna. Asi něco podobného potřeboval, možná s tím osudem měla malinko pravdu, nahlas jí to samozřejmě nepřizná, tím by jí příliš nahrál. Co by mu asi řekla, kdyby jí prozradil, že se začínal pomalu nudit? Ne, z toho už by se jen tak nevyhrabal. Možná jí něco podobného řekne, až bude hodná, ale to Mei nebude, takže jeho myšlenky zůstanou skryty. Zůstává stejně tiše i na jeho pravidla v domě. Nebylo to tady zvykem, je to trochu jiné, než co je běžně k vidění. Jenže pokud souhlasí, dá mu to jistou volnost a možná…Se toho bojí. Propaluje ji svým pohledem a znovu se snaží proniknout dál, než to, co mu dává na odiv svým výrazem. Nic...Neví, jestli ho to začíná štvát nebo ne. Než si to stačí přerovnat v hlavě, dostane odpověď, jakou vlastně chtěl.
"Skvěle. To nám otevírá mnohem víc možností." Prohodí něco, co by mohlo být použito několika možnými způsoby a konečně od ní odvrátí pohled s trochu nebezpečným pousmáním. Nemá v plánu jí urážet nebo něco podobného, ale rozhodně si nehodlá odpustit jí vyvádět z míry, stejně jako u stolu. Krátce a velmi pomalu si ji prohlédne, když se ho zeptá, jak by ji chtěl potrestat. Hlavou mu proběhne několik myšlenek, které moc s trestem nemají nic společného. Záleží, jak by na to nahlížela, on by si to rozhodně užil. Na tváři mu zahraje nic neříkající výraz, než se rozhodne jí odpovědět.
"To záleží na vašem pohledu na věc, má paní." V očích se mu blýskne.
"Mohl bych zařídit, abychom společně trávili mnohem víc času." Císař by jistě nebyl proti, kdyby jí chtěl zasvětit do diplomatické práce, stejně jí to jednou nemine.
"Pro některé by to byl dostatečný trest." Zatváří se na vteřinu pobaveně, ale ty peprnější myšlenky si prozatím nechá pro sebe. Pořád má na paměti, že je to princezna, kdyby jeho chování bylo příliš nevhodné, vysloužil by si trest spíš on. Může to udělat kdykoliv, má na to dostatek moci, aniž by musela komukoliv říct, co přesně jí odpověděl.
"Císař vlastní úplně jiné skvosty. Jsou na první pohled cenné, to se o mých oblíbených věcech říct nedá. Mají cenu jen pro ty, kdo zná jejich historii a třeba jí i věří. Jsou to unikáty, ale spíš svým tajemstvím, ne leskem drahých kovů." Je to vidět už jen na té truhličce. Rozhodně není vykládáná drahokamy, jako jí podobné.
"Dobře tedy, můžeme to vyzkoušet, pořád je dost velmi dobrých možností, proč tu jste a povídky můžou zůstat naším tajemstvím." Podívá se jí upřeně do očí, než ji pomalu obejde a stane za jejími zády. V první chvíli se jí nedotkne, jen protáhne paže kolem jejího pasu. Poposune truhlu po malém stolku blíž k nim a pak sáhne po její dlani, aby ji na ni mohl položit. Nechá konečky prstů, aby se projížděli po vyřezávaném dřevě a cítily každou linii.
"Pochází ze severu. Z míst, kde zákony neplatí. Ne takové, jaké známe my. Je tam jeden hlavní, silnější přežijí." Mluví klidně a tiše, téměř u jejího ouška. Po očku pozoruje její profil a musí upřímně obdivovat její rysy. S žádnou z dívek, které má doma, by ji rozhodně nemohl srovnávat.
"Jejich vůdce prý tehdy urazil jednu z pověstných čarodějnic, a ta na jeho lid seslala kletbu. Nemoc, která postihovala možné budoucí matky a zanechávala následky v podobě stárnoucí populace. Vůdce hledal jakoukoliv možnost, jak je zachránit. Putoval roky, aby našel jinou čarodějnici, která jako jediná mohla kletbu zlomit. Nakonec ji našel a stalo se, zaplatil však vlastním životem. Právě ten je ukryt uvnitř truhly, společně s kletbou. Pokud někdo najde způsob, jak ji otevřít může podle legendy zničit celý svět." Přesně to je typ příběhů, které sbírá. Je v tom jistá moc, žádné na první pohled patrné bohatství. Sám příběhům věří tak možná z poloviny, je to jen o pocitu vlastnit podobné kousky. Na rýze pro otevření je patrné, že ose o to někdo pokoušel násilím, zatím však neúspěšně.
"Máte ráda děsivé příběhy, princezno? Takové, ze kterých nebudete mít klidné spaní." Testuje trochu její odvahu, aniž by byť jen o krok ustoupil.
Meisa
Byla by to škoda? Měl na výběr z asi tisíce odpovědí a on jí řekl, že by to byla škoda? Vyvedl ji tím z míry, ale zároveň jí to vyčaruje upřímný úsměv na tváři. Na ty možnosti mu vůbec nic neřekne, ale doopravdy by ji zajímalo, co přesně tím myslel. Určitě se to brzy dozví, ale to už by taky mohlo být pozdě. Neovládne se a vyprskne smíchy, když jí Tetsuya jako trest navrhne čas strávený s ním. Jí to zatím nepříjemné nepřipadalo, vlastně se bavila jako už dlouho ne. Nejspíš proto, že se na ni nedíval jako na otravné dítě, kterého je potřeba se rychle zbavit, protože na jeho kejkle nemá nikdo náladu ani čas. Věděla, že je občas trochu otravná a hodně lidí si myslelo, že už by se měla chovat jako dospělá, ale tento muž ji neodháněl ani jí nepodlézal, dokonce jí navrhoval víc společného času. Na chvíli skloní hlavu, prohlédne si konečky svých prstů a je na ní vidět, že přemýšlí. "Neměl jste to říkat, možná vám teď budu pít krev cíleně." Prozradí mu, ale když se na něj znovu podívá, její oči se upřímně usmívají. Neznala ho, takže nemohla tušit, proč by to trest být mohl, ale ostatní, ať si dělají, co chtějí a ona si taky bude myslet a dělat svoje.
"A vy si myslíte, že můj otec by neměl raději právě tyto?" Zeptá se ho. Aki byl typ muže, který rád překvapoval a šperky a zlato nebývaly to, co se mu obvykle líbilo, i když všichni při darech pro něj hleděli především na jejich materiální hodnotu. Povaha Tetsuyových věcí však byla ještě trochu jiná, jak měla za nedlouho zjistit. Tetsuya souhlasí s tím, že se tu Meisa zdrží tak dlouho, jak to jenom její okolí snese. Kupodivu nemá nic na práci nebo jí kvůli ní odsouvá stranou. Když ji však obejde a ocitne se v její bezprostřední blízkosti, Meisa za ním trochu zmateně otočí tvář. Pak se honem podívá na jeho ruce a zabrní jí celé tělo, ale Tetsuya se jí nedotýká. Přitáhne místo toho její pozornost k truhle a začne vyprávět její příběh. Nechá si důvěřivě zvednout dlaň a dotkne se truhly, ale pomalu ji začne zaplavovat fascinace. Tónem jeho hlasu i tím, co přesně říká. Jakmile se dozví, jak nebezpečná by ta truhla mohla být, trochu cukne rukou zpátky, ale Tetsuya ji nepustí a dál vede bříška jejích prstů po jemných vroubcích a ona tah jeho ruky poslechne. Určitě není první, kdo na ni sahá, tak co by se mohlo stát?
"Dostane tedy jeho sílu a zároveň schopnosti té kletby? Neměl by se poučit a použít to všechno spíš v prospěch lidí?" Pokládá řečnické otázky, ale kdyby někdo získal podobnou sílu, co kdyby kletba zařídila, aby se tím nechal pohltit a on opravdu začal jenom ničit? Díky Hitomi a jejímu přátelskému vztahu s jistou tajemnou osobou na podobné věci věřila. Mnoho lidé v Japonsku věřilo, ale někdo nejspíš ne, pokud se do té truhly pokoušel dostat a nebo se možná někomu chtěl mstít. Možná to byl zlý člověk.
"Možná byste měl něco takového spíš zničit, nebylo by to bezpečnější?" Nebo to nejde? Pokud nejde, nemělo by o její pravosti být pochyb, je to přece jenom dřevo, ne? Dojde jí, že tato sbírka bude mnohem znepokojivějšího charakteru ba možná přímo děsivého a Tetsuyova slova to jenom potvrdí. Znovu se po něm ohlédne a na několik dlouhých chvil zakotví pohledem v jeho očích. Co je tohle za podivnou sbírku? A odráží nějakým způsobem jeho osobnost? Proč chce mít ve svém domě podobné věci, to se nebojí, že by se jejich duchovní podstata mohla utrhnout ze řetězu? Meisa se obecně považovala za statečnou ženu, ale proti nadpřirozenu se příliš bojovat nedalo. Někdo by sem měl poslat kněze a celé místo očistit. Ne, vůbec si nebyla jistá, jestli má na to všechno odvahu, ale stejně jí zazmítá silná vlna vzrušení. Pootočí se kousek stranou a do oka jí padne další předmět.
"A co je támhleto?" Čím víc toho bude vědět, tím víc se dneska v ložnici bude bát, to je jasné, ale to bude pak a teď je teď a ona to vědět chce.
Tetsuya
Obočí mu jde nahoru. Čekal opravdu hodně reakcí, ale ani v nejmenším ho nenapadlo, že by jí mohl rozesmát. Nikdo se v jeho společnosti zrovna nesmí, ani nad tím co říkal. V očích se mu blýskne, když si prohlédne její tvář, jak moc uvolněná je. Líbí se mu, ale pořád nechápe, jak se mu podařilo, aby od něj s křikem neutíkala, obzvlášť po tom, jak se k ní choval. Pak je to on, kdo se musí uchechtnout. Tentokrát dostala ona jeho. Na vteřinu se jeho tvář opravdu uvolní a koutky mu jdou zase nahoru."Hm, rád slyším, že jsem udělal takový dojem." Samozřejmě, že ho umí udělat a dělá to dost často. Jenže teď se o to vlastně nesnažil. Prostě ji pustil do svého domu a tak nějak mu dochází, že i trochu do své hlavy. Jak se jí to tak rychle povedlo, to vážně nechápe. Nejspíš za to může její povaha, nebezpečně se mu začíná líbit a nenudí se s ní ani na vteřinu. Nad otázkou ohledně Akiho se musí na chvíli zamyslet, aby svou odpověď formulovat správně.
"Ano, opravdu si myslím, že by nebyl rád, kdyby něco podobného měl doma. Císař je dobrý člověk, takovým podobné kousky zatemňují mysl a provokují v nich černé myšlenky." Klidně jí prozradí, že on se mezi dobré lidi nepočítá a je zvědavý, jestli ji vyděsí tímto. Je to skoro jakoby testoval její hranice a kolik je toho schopná vydržet. On nebyl z těch, kdo by se něčeho štítil, pokud tím dosáhl svého. Měla by to vědět a někde v hloubi duše doufá, že to její pohled na něj nezmění. Nahlas by si to samozřejmě nepřiznal. Trochu víc stiskne její zápěstí, když se snaží cuknout dlaní dozadu.
"Nemějte strach, princezno." Pošeptá jí tichým hlasem.
"Neublíží vám, dokud zůstane bezpečně zavřená. A vy ji přece nechcete otevírat." Krátce vydechne, aniž by si to uvědomil, protože její blízkost ho rozhodně nenechává chladným.
"Je to vzrušující pocit ne?" Prozrazuje ji svůj pohled na tyto kousky.
"Nejde prý zničit. Je jen jediný způsob a to je jedna speciální, avšak dlouhé roky ztracená dýka. Jenže ten, kdo jí do truhly zasekne, zemře." Prozradí ji i další část příběhu. Pozoruje její profil a odhaduje, jak moc se bojí. On sám měl rád nebezpečí, ale ne každý na něj byl stavěný.
"Máte snad ráda bezpečné věci nebo si užíváte to příjemné mrazení podél páteře, když uděláte něco, co byste neměla?" Šeptá jí dál, aniž by se oddálil. On to miluje, je v tom opojný pocit moci. Sice s těmi předměty nemá nic v plánu, kromě jejich vystavování, ale má je u sebe a to ho těší. Svým způsobem věří v jejich moc. Viděl na svých cestách hodně věcí, které se nedaly vysvětlit běžným způsobem. Kdyby to nezažil, tvářil by se jinak. Mei ho příjemně překvapí znovu, když strachy neutíká, ale řekne si o další příběh. Ještě pár vteřin setrvává v její blízkosti a užívá si vůni, kterou pomalu vdechuje. Má pocit, že ona by se v jeho sbírce vyjímala taky. Měla by to nejčetnější místo, něco mu totiž říká, že by mohla být svými slovy minimálně stejně nebezpečná.
"Dobře, pokud tedy nespěcháte, ani se nebojíte…mě." Pronese a skoro by to mohlo být bráno jako vtip, kdyby to nemyslel vážně. Ustoupí krok dozadu a přejde k jednomu ze stolků, kde je několik lahví. Nalije do dvou kalíšků a vrátí se i s nimi k Mei. Jeden z nich jí vtiskne do ruky a ten svůj pozvedne na její zdraví. Pak ji bez váhání vezme kolem pasu a udělá s ní dva kroky d dalšímu předmětu. Svou dlaň na jejím těle, tak nějak pozapomene. Úplně nechtěně samozřejmě.
"Říká se jim Hodiny z nitra země. Nebo aspoň tak to už desítky let překládají. Pokud je otevřete a necháte do písku v nich padnout kapku své krve a budete schopná dešifrovat znaky na podstavci a přečíst je, můžete si jejich otáčením získat nesmrtelnost. Stanou se ukazatelem vašeho života. Jakmile ale zapomenete a dosypou se, zemřete." Napije se ještě trochu, než se na ni zase podívá.
"Je dost možné, že něčí život nám právě protéká před očima." Zase jí trochu straší, protože písek už se téměř přesypal. Odloží svůj kalíšek a vezme ji za zápěstí, aby hodiny nemohla otočit. Sám pozoruje její tvář a v jeho očích se nebezpečně blýská.
"A co kdybych vám řekl, že jsem je rozluštil a tohle je život někoho, kdo má na svědomí stovky jiných?" Znovu doje na testování její povahy.
"Otočíte hodiny nebo je necháte tak?" Pomalu prsty sklouzne po jejích zápěstích a nechá ji, aby se sama rozhodla, jestli zakročí nebo ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat