Miyavi
Nemůže se na Aquiho vynadívat. Nedokáže si představit, že by uběhl den, kdy by ho neviděl. Nenapadlo ho, ještě před tím, než odcházel, že by ho to dokázalo tolik zasáhnout, ale teď…Prohlíží si jednotlivé detaily jeho tváře a je jím unesený. To, že tu s ním možná ani být nemusel, v něm probouzí snad ještě hlubší pocity. Aqui se dostává do jeho nitra a způsobuje tam zvláštní klid a pokoj, který Miyavi do té doby, než si ho přivedl, neznal. Je to příjemný pocit a nutí ho, nedělat hlouposti. Nebo spíš ne ty, které by mu mohly ublížit. Jak kdyby na něj čekal celou dobu, aby ho zachránil. Ano, nebyla to jen planá slova, je to tak. Pozoruje jeho bříško a hrudník, když se mu ho podaří ohladit. Nespěchá, potřebuje si to nutně vychutnat. Kdo ví, kdy budou mít další příležitost a hlavně soukromí. Miyavimu by to nevadilo, i kdyby měli vedle sebe celou armádu, ale je mu jasné, že to by Aqui psychicky nezvládl. Ne, nechce, aby se necítil dobře, proto si podobné myšlenky radši nechá pro sebe. Musí se pousmát, když se Aqui na chvíli přestane hýbat. Tohle se mu líbilo? Dobře. Pozoruje ho pořád, aby rozpoznal, co za reakci přijde. Nechce mu v ničem lhát, musí vědět, co přesně se tam stalo a co dokáže. Mohl by s tím přijít kdokoliv jiný a to Miy nechce. Pokud se to má dozvědět, musí mu to říct sám. Vzali se, není nic, co by před ním měl skrývat, ani to, jaký umí být. Ne, nechoval by se tak k nikomu, na kom mu záleží, ale pokud takovým lidem někdo ublíží…Je mu úplně jedno, jak moc budou prosit. Přitiskne ho k sobě bez váhání, když mu Aqui své tělo nabídne. Nadechne se prudce, jak to s ním zamává a velmi pomalu vydechne."Teď můžeš i slyšet, co se mnou provádíš." Pošeptá mu měkce, než se krátce zasměje.
"Vlastně i cítit, to asi nejvíc." Neodpustí si poznámku na svou vlastní adresu. Podívá se mu do očí, když mu prozradí hlavní část a Aqui vypadá jako vyděšený koloušek, je stejně roztomilý.
"Možná to šlo i jinak, ale to bylo první, co mě napadlo. Jinak by je nejspíš postříleli. Tora byl zraněný a Sena vlastně taky." Prozradí mu další kousíček.
"Nemůžu ti slíbit, že se to nestane, ale i já měl strach. Je to běžná věc v životě, pokud někoho miluješ a záleží ti na něm. Měl jsem strach, že už tě neuvidím a že jsem ti pořádně neřekl, co k tobě cítím." Pozvedne zlehka koutky.
"Ano, to ano. Mana nás zachránil všechny do jednoho." Nikdy by se s nikým nepřel, že to tak není. Viděl ho, jak bez většího váhání vylezl nahoru. Kde kdo by to neudělal a myslel by si, že by byl třeba užitečnější dole. Ale Mana ne, byl dost chladnokrevný, aby Miyho nechal jít samotného. Vlastně před ním smeká. Konečně jsou blízko teplé vodě a Miy se na ni těší. Potřebuje ze sebe smýt všechnu špínu a prach, kterého na sobě má snad kilo. A taky se těší, až se k Aquimu přitiskne bez oblečení a prostě jen budou…A taky budou dělat spoustu příjemných věcí. Po té myšlence se mu blýskne v očích.
"Máš pravdu, není. Ale stejně pořád moc i na tobě." Odpoví mu bez váhání. Přemluví se k tomu, aby počkal, dokud ho Aqui o kalhoty sám nepřipraví. Je to neskutečné jej u toho sledovat. Ještě před pár týdny by nevěřil, že to někdy udělá bez toho, aby mu to přikázal.
"Moc ti to sluší, když mě svlékáš." Neopustí si říct, protože je to prostě pravda. Povzdechne si, jakmile kalhoty i prádlo opustí boky. Ta volnost je skvělá. Hned mu ji radostí vrátí. Je mnohem rychlejší a netrpělivější. Když však začne vstávat, pohladí ho po stranách nožek, aby si to taky užil. Pak už ho zase přitiskne k sobě a zvedne do náruče, aby mohli společně skončit pod teplou vodou. Krátce si přitiskne na jeho rty s vášnivým polibkem a pak se oddálí.
"Je čas na tvou odměnu, můj milovaný." Pošeptá mu zblízka, než začne klesat na kolena. Svírá pevně jeho boky a skoro mazlivě se otře tváří a pak i rty o jeho chloubu.
"Za to, že jsi na mě počkal a že mě neposíláš pryč. Kde kdo by mě pěkně nakopal do zadku." Zasměje se krátce, než uvězní Aquiho chloubu mezi svými rty a nedá mu pomalu ani prostor se nadechnout.
Aqui
Miy mu ještě chvíli vypráví, jaké to bylo tam venku. Je hodně stručný, ale teď není nejlepší chvíle na detaily a popisy, to ví dokonce i on. Možná někdy jindy, u snídaně nebo až o tom budou chtít slyšet i ostatní. Když mu prozradil, že byli Tora i Sena raněni, tím spíš chápe, proč ten nebezpečný krok musel udělat. Je těžké mít za manžela vojáka. Ještě to bude těžké. On, jako jeho správný druh, pro to bude muset mít náruč pochopení a musí ho vždycky podržet. Už nikdy žádné scény, jako tomu bylo teď, jinak Miyavi nebude moci v klidu odjet a ještě někde udělá chybu, která je oba bude stát všechno. +Nejlepší by bylo, kdyby neodjížděl.+ Pomyslí si, ale takový už Miyavi byl. Buď takového nebo to nikdy nebude on a co chtěl Miyavi sám po něm? Aby byl sám sebou. Usměje se a konečně to všechno přijme a hodí za hlavu. Jaké to bude, až se to stane příště, to neví, ale teď bylo teď a na ničem jiném už nezáleželo. "Ale teď jsi mi to řekl." Řekne mu měkce a vezme na chvíli jeho tvář do dlaní, aby ho mohl políbit na špičku nosu.
"Bylo nám to dopřáno." Řekne spokojeně. V tuto chvíli je měla štěstěna ráda. V okamžiku, kdy si před něj musí kleknout, aby mu mohl nohy vyvléknout z kalhot, pronese Miy svůj kompliment. Aqui se podívá nahoru a okamžitě mu tváře silně zahoří. Je za to moc rád a zároveň se mu do výhledu tlačí něco úplně jiného a on neví, jestli tam okatě koukat nebo se snažit udržet pohled v Miyaviho očích. Naštěstí to Miyaviho nedočkavost vyřeší za něho, když se ho honem snaží vysvléknout, aby už byl taky nahý. Ke svému překvapení se před ním najednou nestydí. Tedy ne úplně, ale ne tak, jako dřív. Najednou je tohle všechno Miyaviho a především mu to chce dát. Nemá smysl to skrývat. Ví, že se mu líbí, vnímá jeho pohledy a slyší jeho ujištění. Ví, že se za ním vrátil mezi desítkami dalších krásných lidí. Tak jako jindy, má i nyní strach především z vlastní nezkušenosti a možnosti, že by něco pokazil, ale bude mu naslouchat a nechá se jím vést. Pak se snad nic špatného nestane. Miyavi ho zvedne jako nic a přesune pod tekoucí vodu. Aqui ji nastavil hodně teplou, zpočátku se mu zdá skoro horká, ale rychle si zvyká a kůže mu pěkně růžoví. Chtěl se natáhnout pro mýdlo a pomalu Miyaviho celého umýt. Dát si na čas a postarat se o to, aby na něm nebylo ani zrníčko prachu, ale jeho manžel má na všechno jako vždycky úplně jiný názor. Čas na odměnu pro Aquiho?? Aqui je upřímně zaskočený, ale jakmile si Miyavi začne klekat, napadne i jeho jenom jedna jediná věc, proč se to děje. Tohle nikdy nezažil a srdce se mu divoce rozeběhne. Je to jedna z věcí, o které má zafixované v hlavě, že to dělá on jemu a ne naopak a najednou se cítí skoro nepatřičně, jako kdyby snad on sám neměl stejný klín jako Miy. Zmateně se rozhlédne po prostorách sprchy, ale pak ucítí dotek jeho tváře a rtů, okamžitě si tiše zasténá a udělá půl krůček dozadu, aby se mohl zády opřít o dlaždice. Jsou studené, ale on to teď vůbec nevnímá. Do jeho mysli se vejde jenom Miyavi a to, co s ním právě začal provádět. Je to jen pár doteků a Aqui už má pocit, že zešílí. Netuší, jak tohle celé přežije, ale asi ani nechce. Nechává ruce rozpřažené a prsty doširoka roztažené, když je opírá o stěnu za sebou, aby se vůbec udržel na nohou. Rád by se probíral jeho vlasy, ale kdyby to měl udělat, prostě by stekl na zem jako všechna ta voda.
"To ty jsi mě zachránil první… pamatuješ?" Slyší říkat sám sebe, ale zní si jako někdo cizí. Oči už nechává pevně zavřené a skrze rudé rty uniká jeden sten za druhým.
"Tím, že sis mě přivedl domů..." Jedno bez druhého by se stát nemohlo. To Miyavi si došel pro svůj lék. Vlastně se vyléčil sám. A pak vyléčil i Aquiho.
Miyavi
Myi se jen uculí, když mu Aqui řekne, že jim to bylo dopřáno. Ano, má pravdu, ale ten strach v té situaci byl neskutečný. Nikdy nic podobného nezažil. Nebylo to něco, co vás ochromí, ale spíš žene kupředu a dodává dostatek sil a trochu té šílenosti. Kdyby nebyl šílený, nikdy by tam nevstoupil a nejspíš ani nešel do celé akce. Takoví byli všichni, jen každý trochu jinak. Nedokáže se na Aquiho vynadívat. Něco v jeho pohledu se od té doby, co se poznali, změnilo. Je to zvláštně návykové a doufá, že mu to vydrží dost dlouho. Taková oddanost a odhodlání, že společně budou. Nechápe, jak se to stalo a že ho opravdu zvládl přesvědčit, aby začal žít a ještě s ním, ale je za to neskutečně rád. Mohlo se hravě stát, že jakmile si Aqui uvědomí realitu a to, co by mohl mít, prostě mu uteče. Svobodu každý vnímal jinak a Aqui se rozhodl ji prožívat s ním. Musí se pobaveně ušklíbnout, když patří Aqui zaskočení. S radostí se o něj postará a doufá, že se to Aquimu bude líbit. Určitě bude, komu by se to nelíbilo."Zachránili jsme se navzájem. Tak to být mělo." Nehodlá mu dát momentálně prostor, aby se staral on o něj. Určitě by na to došlo, vidí mu až do žaludku. Jenže teď je tu Miy, kdo se o něj bude starat, chránit ho a opatrovat jeho křehkou duši, i když to možná bude on, kdo do ní zasadí trochu strachu jako teď, když šel dolů. Ještě není nic jistého a je čeká dlouhá cesta. Kdo ví, jestli se vůbec dostanou do svého nového domova. Střídavě zvedá oči nahoru k Aquiho tváři a kontroluje jeho výraz, aby si byl jistý, že nic není špatně. Pohrává si s ním, střídavě ho olíbává a bere mezi své rty, aby si to pořádně užil. Nepochybuje o tom, že něco podobného zažívá poprvé a je si jistý, že mu zvládne dát neskutečné pocity, které při tom zažije. Ostatně…Bylo to skvělé i po dvacáté, takže je malá pravděpodobnost, že něco zkazí. Po chvíli přestane svírat jeho boky a jen ho zlehka hladí. Dlaněmi zajíždí i na drobné pozadí a neodpustí si osahat pořádně jeho stehna, hlavně vnitřní strana se mu neskutečně líbí. Aquimu se dostane i jemné masáže a za chvíli už Miy cítí, že by mohli brzo skončit a to ještě nechce. Podívá se naposledy nahoru a v očích se mu zablýskne. Moc by chtěl udělat jen jedinou věc, ale žádné mýdlo ani nic podobného mu v tom pomáhat nebude, na to si dost dobře vystačí sám.
"Připravený na všechno?" Pozvedne pobaveně obočí, když mu pevněji sevře boka otočí ho čelem ke zdi.
"Řekl bych, drž se, ale o to se taky postarám sám." Broukne měkce. Trochu ho popotáhne za boky, aby ho přiblížil víc k sobě a dostal od zdi. Potřebuje trochu místa, aby se mohl dostat k tomu nejdůležitějšímu bodu.
"Já totiž s léčbou teprve začal." Připomene mu jejich slova. Přitiskne se rty a jeho kůži a postupně pomalu olíbá celé jeho pozadí. Sem se neubrání přejet zuby po jeho kůži, ale jen velmi zlehka, nechci jí ublížit ani tím, že by zčervenala.
"Jsi k nakouknutí, víš to." Broukne s tichým smíchem a pak si opravdu kousne, ale zase jen trochu. Skoro to vypadá, jako by se bál, že mu může ublížit. Nakonec přece jen víc sevře půlky a odtáhne je zlehka od sebe. Pravý koutek se mu pozvedne, protože ten výhled je opravdu dokonalý. Nezaváhá ani na vteřinu a přejede velmi pomalu jazykem přes Aquiho vchod, než se do něj špičkou opře. Jednu dlaň protáhne kolem jeho boku dopředu, aby ho pohladil i tam a druhou ho jistí, kdyby se náhodou chtěl odporoučet k zemi.
"Tohle bude dlouhá noc, těším se na ni." Prohodí ještě, když se na chvíli oddálí. Je sice unavený, ale to mu nikdy nezabránilo, aby své sliby nesplnil. Ta šílenost se projeví i v jiných ohledech. Pak už přestane mluvit a začne se věnovat cílenému dobývání Aquiho nitra.
Aqui
Brzy nechává steny volně plynout z pootevřených rtů, na prázdno zatíná prsty do kachliček za sebou a jen tak tak, že se drží na nohou. Miy má nádherné rty i bez toho, aby při pohledu na ně měl plnou hlavu tohohle, ale jinak už to nejspíš nebude a Aqui netuší, jak bude ode dneška existovat. Bude jako v pubertě pořád myslet jenom na to a i když má Miy nepřekonatelný apetit, asi by se mohl divit, co provedl s ním. Že to má jakési trvalé následky. Cítí jeho velké dlaně snad všude. Zpočátku je rád za to, jak pevně svírá jeho boky, aby neupadl, ale když dostanou volnost, vlastně se na nohou udrží taky. Musí, jestli chce víc. Aqui se neubrání tomu, aby po chvíli jednu ruku nepřesunul do jeho vlasů. Tou druhou si začne přejíždět po hrudníku a prsou, aby doplnil Miyaviho doteky tam, kam nedosáhne. Zdaleka nejvíc odpovídá sténáním na Miyaviho laskání na stehnech. Je to chvílemi lechtivé, chvílemi nesnesitelně vzrušující a on má tendence napínat tělo proti jeho dlaním. Přiměje se otevřít oči a zamlženým pohledem se podívat dolů do jeho očí, když se ho zeptá, jestli je připravený na všechno. Stačí jenom razantně zavrtět hlavou, ale není mu to k ničemu, protože už tiskne tvář na kachličky, stejně jako dlaně a celá předloktí. Ta otočka byla tak rychlá, že se mu z ní točí hlava, ale to není nic proti tomu, co má přijít vzápětí. Poslušně couvne, když ucítí tah za svoje boky, protože studená stěna v klíně není něco, co by chtěl nutně vydržet, ale i kdyby měl umrznout, Miyaviho slova v něm rozpálí úplně všechno. On teprve začal? Jestli byl tohle začátek, tak na samém konci Aqui dozajista zemře. Ucítí jeho rty zpět na pozadí a jsou stejně příjemné jako před tím jeho dlaně na stehnech. Ihned si dovolí nechat víčka zase klesnout. Při sténání není kdo ví jak hlasitý, ale rozhodně svým hlasem nešetří a není ten typ, co by byl potichu. Potřebuje nějak ventilovat všechnu nahromaděnou slast a zároveň dávat svému milenci najevo, jak moc se mu to líbí. Miyavi by se s jeho pozadím mohl mazlit klidně polovinu dne a jemu by to vyhovovalo. Koutky jeho rtů se co chvíli zvedají, když to nejde snést nebo je to příliš lechtivé a pak sebou trhne a vydá jakési ach, když ho Miyavi dokonce i kousne. Nebolí to, jenom to bylo nečekané. Zalapá po dechu a jeho sten se vytáhne do větší výšky, když mu Miyavi konečně dopřeje i svůj jazyk na těch nejtajnějších místech. Je to po čertech skvělé. Teď, když padly všechny jeho obavy a zábrany, překvapuje sám sebe v tom, jak moc si podobné věci dovede užít a jak moc se mu líbí. Prudce otevře oči a zadívá se temnou modří do prázdna před sebou, když mu Miy slíbí dlouhou noc. Ne, že by snad chtěl skončit, jenom si dovede představit, že svoje slova dodrží, zatímco on je na pokraji zešílení už teď. "Miy-koi..." Vyrazí ze sebe s velkými problémy, ale lepší slovo neposkládá, natož větu. Ne potom, co Miyaviho jazyk ucítí přímo uvnitř. Čert vem stud. Bude se stydět zase později, někdy zítra, teď nechce nic jiného, než aby pokračoval a tichounkým ano ho směruje tam, kde je to ještě lepší. Vlastně se mu o to nebojí říkat, jenom musí mít Miy dobré uši, aby ho nepřeslechl.
"Už to nevydržím." Řekne o něco hlasitěji, ale nejde o to, že by nedovedl ještě chvíli bojovat se svým vrcholem, spíš by chtěl uvnitř sebe něco trochu hmatatelnějšího. Sice potom bude asi hned, ale to asi Miyavimu nezabrání v tom, aby ho nedovedl nahoru dvakrát po sobě nebo ho nemučil tak dlouho, dokud to nepřijde i na něj.
Miyavi
Málem zapomene, co chtěl dělat, když vidí, jak se Aqui drobná ručka činí. Ukládá si do hlavy, že až s ním skončí, poprosí ho, aby to dělal jen tak, až budou vedle sebe ležet v posteli. Bude se kochat jeho rozpaky a zároveň…Už teď ví, že i kdyby byl na pokraji sil, jen ho uvidí, bude moci znovu. Tohle je velmi příjemné a návykové prokletí. Aqui ani netuší, jak sexy dokáže být. No možná na to časem přijde, když uvidí, jak ho Miy hltá očima. Když ho konečně přesvědčil, že je svobodný a může myslet a říkat si, co chce, třeba se mu podaří jej přesvědčit, aby si připustil, že z něj Miy může mít dost podstatný problém kdykoliv a kdekoliv. Jednou ho třeba bude Aqui trápit cíleně a on si to vážně užije. Bude mu úplně jedno, že je místnost plná lidí. Další výhoda jeho malého, velkého šílenství. Uši má plné Aquiho hlasu, který se odráží od kachliček. Je rád, že nakonec skončili tady, protože si to může řádně vychutnat. Tekoucí voda všechno jen krásně dokresluje. Vůbec neví, kdy se to stalo a je z něj romantik, ale s Aqui klidně být může, vůbec mu to najednou nepřekáží. Jakmile se k němu Aqui zády, může si ho zase prohlížet z jiné strany. Jakmile se k tomu ještě přidá jeho hlas, je v sedmém nebi nebo pekle? Ono je to ve výsledku jedno, jediné na čem záleží, je fakt, že odtud nechce ani za nic. Koutky se mu krátce zvednou nahoru, ale má příliš práce, aby zvládl ještě něco navíc. Cíleně ho trápí a připravuje na svůj vpád. Dává si rozhodně na čas, protože poslední, co by chtěl, je to uspěchat. Ano, i přes fakt, že jeho touha začíná být neúnosná a už to snad i bolí. Trápí sám sebe, ale je to vlastně příjemné. Překvapeně zamrká, když mu Aqui prozradí, jak moc daleko už je. V očích se mu blýskne a konečně přestane. Teď je ta nejlepší chvíle, aby si to užili společně."Já už taky ne, Aqui-koi." Prohodí tichým, touhou podbarveným hlasem. Zvedne se pomalu, společně s polibky podél jeho páteře, než skončí na bledé, sladké šíji, kterou důkladně olíbá.
"Už to nevydržím ani vteřinu." Když ho slyší a vidí, nejde to nebýt nadržený. Musí to být nutně slyšet a on se na to nestydí. Krátce se natiskne na jeho tělo, aby si užil, jak moc hřeje. Boky se pohne proti jeho pozadí, snad aby ho ještě víc vydrážil, i když to není potřeba.
"Tolik jsi mi chyběl, teď už to nepokazím." Samozřejmě, že má v živé paměti, jak to dopadlo u něj v ložnici. Tentokrát už se to nestane. Aquimu by se nelíbilo, kdyby si ubližoval a tak to prostě dělat nebude. Velmi jednoduchá rovnice. Znovu se trochu oddálí a sáhne do vlastního klína, aby chloubu nasměroval vstříc Aquiho nitru. Zlehka ho volnou dlaní hladí po bedrech. Konečky prstů ho jemně masíruje, než zapluje těsně nad jeho vchod a pokračuje tam. Je to cílené, aby se Aqui opravdu dobře uvolnil, kdyby to všechno náhodou bylo málo. Miy podrží dech v plicích, když se začne dobývat dovnitř. Je velmi opatrný a nikam nespěchá. Aquiho nitro je úzké, poslední co by chtěl, je mu ublížit.
"Aqui-koi." Vydechne sotva slyšitelně a nechává víčka klesnout, aby si to mohl užít snad ještě víc. Nakonec přesune dlaně k jeho ramenům, aby je víc sevřel a promnul mezi prsty. Dává mu znovu čas, aby si na něj přivykl. Jakmile se trochu sebere a nehrozí, že by skončil předčasně, položí dlaně na jeho bříško a jemným tlakem ho nutí, aby se narovnal a tiskl víc k němu na hruď. Musí se trochu prohnout, ale je to ještě o to dráždivější, když ho pozoruje z vrchu.
"Jsi neskutečně krásný." Složí mu kompliment, než se poprvé pohne. Hýčká jeho pokožku dlaněmi, snaží se obsáhnout celý hrudník a nakonec jednou z nich zakotví i v klíně.
"Už to bude jenom krásné." Slibuje mu něco, co nedokáže splnit, ale pokud jde o ložnici a jejich společné chvilky, je to možné. Pomalu stupňuje tempo a už brzdit nechce. Z noci ještě příliš neubylo, aby si to později nemohli vynahradit ještě několikrát. Zaboří tvář do jeho pramenů, jak už neovládá své tělo ani hlas. Ještě pár přírazů vydrží, než se mu zatmí před očima a jeho kolena se jemně zachvějí, když si ho vezme vrchol a nechá ho na chvíli bloudit v osvobozující tmě. Samozřejmě, že to ustojí, aby mohl pořádně podepřít Aquiho, ale rozhodně trvá dost dlouho, než se dostane nohama zpátky na zem. Možná se k ní ani nedostane úplně. Jedou dlaní objeme pevně Aquiho štíhlý pas. Druhou se opře o stěnu před nimi a snaží se popadnou dech. U toho se naprosto šťastně usmívá. Tohle bylo opravdu krásné a dokonalé.
Žádné komentáře:
Okomentovat