Tora
Zvládne se jen mírně ušklíbnout, protože Aoi má pravdu. Nebude za chvíli schopný vůbec ničeho. Tohle vážně z duše nesnášel. Jehly a tetování…To bylo úplně něco jiného. Tohle byli doktoři a ty on neměl rád a oni po většinu času neměli rádi jeho"Však počkej, já ti to vrátím." Sykne tiše, ale nezní to tak přesvědčivě jako jindy. Může za to jeho stažené hrdlo a to se ještě zhorší, když se dostane na lehátko. Má pocit, že mu nohy úplně ztuhly, ale stejně se pokusí zdrhnout. Však on ví, že to stačí jen zavázat a bude dobře. Nepotřebuje se nikoho ptát na radu, dole mu taky nikdo neradil. Dojde na jeho paličatost a už už by se s nimi začal hádat. Trochu sebou trhne a dá tím znát, jak moc mimo je, když na něj Aoi promluví. Nakrčí obočí a skoro to vypadá, že mu něco odsekne. Na ramenech ho zahřejí jeho ruce a on trochu pokrotne. Ten strach najednou není zas tak hrozný. Když se mu podívá do očí, je úplně ztracený. Nedokáže vnímat nic jiného, ani kde je, ani kdo je tu s nimi. Ani si neuvědomí, že zase leží. Oplatí Aoimu úsměv, ale ten jeho je pořád trochu nejistý. Přesto všechno už se nebrání a ani se znovu nepokouší vstát. Obočí mu jde nahoru, když ho obviní, že dělá blbiny. Už už by našel asi tisíc poznámek, že to blbiny rozhodně nebyly a že se mu to taky líbilo, dával to svým vzdycháním dost dobře najevo. Bylo by mu úplně jedno, že tu nejsou sami. Aoi asi tuší, co všechno by mohl prásknout a tak to vyřeší injekcí. Tora okamžitě víc zatne prsty do lehátka. Ne, nejde vůbec o bolest, ale o fakt, že se nechá ošetřovat. Aoi je ale dost rychlý, aby za chvíli necítil vůbec nic. Nakonec to vzdá a jen si povzdechne. Na pár okamžiků odvrátí hlavu stranou, aby si zvykl na pocit, že jim to opravdu dovolil. Aoiho otázka ho přinutí se zase podívat zpátky do jeho tváře. Trochu se pousměje, když dojde na první setkání se Senou.
"Vím, že bude." Odsouhlasí mu zdravotní stav Seny. Jistě byl potlučený, ale nebylo to nic vážného. Naštěstí.
"Byl jsem dole si půl roku a přebýval v jednom ze starých skladů. Měl železné dveře, dalo se tam dobře zabarikádovat. Jednou večer jsem slyšel hluk a křik. Někdo volal o pomoc. Otevřel jsem a viděl ho, jak utká před bandou, která ho chtěla okrást. Ano, i když nic neměl." Zabředne do vyprávění a uvědomí si, že si dokáže vybavit opravdu hodně detailů. Třeba to, jak v ten den vypadal.
"Zůstal se mnou několik týdnů. Sháněli jsme jídlo, drželi hlídky, aby nikdo nepřišel, aniž bychom to čekali. Byl strachy bez sebe, a když jsem ho viděl, slíbil jsem mu, že se o něj postarám. Bohužel mě chytili, takže jsem to vůbec nedodržel a nebylo to poprvé." Naráží na Shina.
"A zbytek už vlastně znáš. Jeho pak chytili taky a dostal se k Sagovi." Pokrčí zlehka rameny. Sám si není jistý, jak velkou roli v tom, že se Senou přežili Miyavi sehrál, ale počítá, že dost velkou.
"Tví muži daleko nedošli, bohužel." Rozhodne se mu povědět i to. Je lepší, když mluví, pak nevnímá, co s ním dělá.
"Potkali jsme je na druhý den, kdy jsem odešel pro Senu. Nevím přesně, co se stalo, ale podle mě to bylo něco horšího, než obyčejní mutanti. Něco tam dole je a něco jsem viděl i na obloze. Za chvíli dole nikdo nepřežije." V jeho očích se objeví něco úplně jiného. Starost o lidi. Pokud se tyhle potvory rozmnoží, nebudou mít jak se bránit. Kouše se do rtu, aby Aoimu neřekl, že radši dvacet jizev přes celý hrudník od něj, než od té ženské, co na něj pořád kouká a chvíli má pocit, že se mu dokonce smála, ale nakonec to nechá tak. Když se však málem práskne Aoi, ani tentokrát nepřijde poznámka, jen ho náznakem rtů vyzve, aby to dořekl. V očích se mu už zase blýská touhou a je jasné, že pokud ho někam nezavře, ty stehy s ním zase potrhá. Leda by to udělali trochu jinak. Musí se hodně ovládat, aby to na něm nebylo vidět. Ještě byl s Aoim příliš málo, aby to na něj nepůsobilo. On není pohledy sestřičky schopný vnímat a i kdyby, jsou mu dokonale jedno. Jakmile dojde na Manu a Miyaviho, trochu se zarazí. Přece jen si dobře pamatuje, jak koukal na Manu, když se objevil.
"Miyaviho jsem nikdy takto neviděl. Netušil jsem, že je něčeho podobného schopný. Ale pokud potřebuješ nějakou spolehlivou dvojku, šel bych do nich." Pochválí je bez váhání. Moc toho neviděl, ale kruci…Dostali se přes tolik chlapů, jsou vážně dobří a společně jim to očividně sedne.
"Asi oba dva stejní magoři." Dojde i na jeho osobitý komentář.
"Mana mě zkoušel balit, ale znáš mě, jen tak se nedám." Už mu zase pusa jede a zdá se, že zapomíná, kde leží a co mu tam provádí. Řekl to schválně, je zvědavý, co přijde za reakci. Asi se ho dotkne, když nebude vůbec žádná.
Aoi
Aoi ví, jak to vypadá dole, absolvoval tam hodně misí, ale stejně si nedovedl představit, jak by tam vydržel půl roku v kuse a to měl vybavení a trénink. Dokonce se mu po tváři mihne obdivný úsměv. "Jsi kus chlapa, kdo jiný by to měl zvládnout?" Pochválí ho a už zase se usmívá. Najednou chválou nešetří, ale ještě před pár hodinami na něj chtěl hulákat. Sena byl hodně mladý, pokud Aoi věděl, takže tou dobou byl skoro ještě dítě. Navíc dost pohledné dítě. Vůbec by se nedivil, kdyby ho honili kvůli něčemu jinému, než byly jeho boty. V těžkých časech se v lidech budily základní pudy a čím víc upadala vzdělanost, tím to bylo horší. Aoi slyšel o případech znásilnění a následného kanibalismu, mučení a dalších šílenostech. Kdo ví, jak mohl Sena dopadnout, kdyby mu Tora nepomohl? V dnešní době se hezká tvářička nehodila tak moc jako dřív.
"Slyšel jsem, že je hodně šikovný zloděj, mohlo se vám spolu vést dobře." Řekne a teď na chvíli uhýbá pohledem. Nemyslel to takhle, ale vyznělo to tak a to uvědomění ho zastihlo nepřipraveného. Nebylo by Torovi se Senou lépe? +Někde dole asi ne, ale tady…?+ Na Senu však někdo čekal a vypadalo to, že je to vzájemné. Shinya už dal svoje preference taky najevo. +Asi jsem ti zbyl.+ Řekne mu v duchu, ale ví, že to tak není. Že to tam bylo od prvního pohledu, už v té tělocvičně. Aoi si nejdřív myslel, že s ním Tora jen flirtuje jako se všemi, ale tak to nebylo.
"Možná to tak nakonec bylo lepší..." Zamumlá Aoi. Saga nebyl špatný, nakonec se díky němu měl Sena dobře a dokonce utekli z režimu a kromě toho měl větší šanci na přežití. Asi se to všechno prostě mělo stát. Trochu smutně pokývá hlavou na slova o jeho jednotce. Vlastně došli daleko, protože šli tunelem a ne po povrchu a z druhé strany, něž kudy vstoupil Tora, ale stejně se nedostali ani na konec. To dole musí být něco nového, zmutovaného a hrozného a jestli má Tora pravdu a vyvinuly se jim tady nové druhy adaptované na katastrofu, tak se má lidstvo na co těšit. To už nebude jenom o přežití kvůli nehostinné planetě, teď budou i loveni. Bezpečno nebude nikde, ani nahoře ne. Lidé se buď konečně semknou, nebo skončí. Bylo to jako z nějakého pitomého zombie filmu. Pokud se vyvinuli i letci, nepomůže jim ani ostrov a hladina moře. Lidé by měli vylézt nahoru a opevnit se tam, ale budou se jen rvát o majetek bohatých, kterých se zbaví, tohle bylo prostě šílené. Tiše se zasměje.
"Ó ten je schopný čehokoliv, věř mi. Je to blázen, opravdu ano. Jsem rád, že ho Aqui vyléčil." Neví, jestli Tora tuší, o čem to mluví, ale k němu se doneslo, s jakou závislostí bojoval. Byla by ho škoda.
"Miyavimu na lidech hodně záleží. Tak moc, že se kvůli jejich osudu málem zničil, jako kdyby za to mohl." Řekne tiše.
"Jako kdyby mohl za to, kam se narodil on a kam ostatní. Rád slyším, že jim to spolu klapalo. U Many jeden nikdy neví. Má svoji hlavu a dost nepředvídatelnou. Je ti trochu podobný, jen jeho výbuchy nejsou ohnivé, ale doslova ledové." Snaží se ho trochu popsat.
"Poznal jsem ho až když s námi začal pracovat na infiltraci. Trochu jsem se bál, že nerozchodí dělat otroka někomu tak mladému a zhýčkanému, ale nakonec to zvládl, že?" Je to narážka na to, jak moc se mu zalíbilo se Sagou v posteli. Zasměje se a přikývne. Ano, byli to magoři, normální prostě nebyli. A pak to přijde. Aoi zapomene šít, jeho obličej se napne a zvedne k Torovi pomalu oči, jako kdyby mu spadl zlatý nuget do záchoda a někdo spláchl.
"Cože?" Vypadne z něj a sestřička stáhne ruku s tampónkem. Teď už se asi bojí i Aoiho. Neví, jaký je Mana v tomhle ohledu, vypadal docela studeně, ale co když ho Saga nezajímal zase tak moc nebo se mu Tora zalíbil víc? Opravdu ho balil? Pro Aoiho by to byla tvrdá konkurence, která by si nebrala servítky, tím si je jistý. Shinyu by zvládl, Senu ještě nějak taky, ale Manu?? Má chuť s tou jehlou praštit a jít rovnou za Manou. Chvíli kouše a převaluje na jazyku tu větu a pak se zhluboka nadechne. Už mu chybí jenom uzlíček. Nemusí ani nic říkat, aby bylo vidět, že ho tady drží jen tohle, aby neproletěl hnízdem jako na nitro pohonu.
Tora
Tora se na Aoiho podívá skoro nevěřícně, když ho pochválí. Tak tohle je opravdu to poslední, co by čekal. Zvlášť, když si uvědomí, jak na něj vyjel, když vstoupil do jeho kanceláře. Na tváři se mu ve vteřině rozlije dokonale upřímný a potěšený úsměv."Vážně?" Zeptá se ho téměř neslyšně a dělá ho snad jen kousíček, aby zčervenal. Tohle se mu ještě nestalo a najednou si plánuje, že bude opravdu hodný. Aspoň chvilku. Když Aoi začne mluvit o Senovi, jen několikrát přikývne.
"Je hodně rychlý a vidí to, co ostatní ne." Jemu vůbec nedojde, jak to mohlo vyznít a to sám podobné narážky používal dost často. Jenže Sena byl…Bylo to prostě jiné. Ne, že by se mu nelíbil, byl opravdu krásný i dole v tom skladu, jen je pojilo tolik věcí…Bude ještě dlouho vzpomínat, jak ho v noci tiskl k sobě a bránil před celým světem. Flirtovali spolu…Vlastně i tam dole v tunelu, ale stejně se nikdy nic nestalo. Prostě to tak být nemělo.
"To mohlo." Dojde mu to konečně, ale dost to trvalo.
"Ale já čekal na úplně někoho jiného." Podívá se mu upřeně do tváře. Odvážně sklopí své oči ke svému boku. Rána už je skoro zašitá a na to, že Aoi nešije denně pět lidí, to vypadá dost dobře. Bude to mít od něj na památku. Něco, co prostě nikdy nezmizí. Najednou to šití není tak hrozné.
"Všechno souvisí se vším, hm?" Nadhodí něco, na co možná myslí i Aoi. Prošli oba dlouhou cestou, aby se ty jejich nakonec spojily. Tak moc to bylo nepravděpodobné, než se to vážně stalo. Kdyby mu to kdokoliv řekl před pár týdny, možná i dny, nebude mu věřit. Aqui? Zarazí se, když dojde na Miyaviho a uvědomí i, že o někom Miyavi mluvil. Možná by si ho i dokázal představit, kdyby se moc snažil. Těší se a hodně, až Miyaho uvidí, budou si moct společně na chvíli sednout, možná něco popít.
"Vyléčil?" Nakrčí obočí, než ho napadne jen jediná věci, kterou si společně užívali a mohl a mít takové následky. No do háje… Odvrátí od Aoiho tvář a vypadá najednou dost ustaraně, možná spíš provinile.
"Netušil jsem, že na tom byl až tak špatně." Kouše se do rtu a trochu popotahuje prostěradlo. Byli to jen pubertální večírky, které měl kde kdo. Toru by nikdy nenapadlo…Možná mělo?
"Já, asi za to dost můžu." Povzdechne si.
"Jen jsem nemyslel, že do toho tak spadne." On sám neměl vůli na cigarety, ale tohle na něj nikdy nedopadlo podobným způsobem. Bylo to fajn, ale v běžném dni měl rád čistou hlavu. Když si ale uvědomí, co všechno Myiavi musel dělat a vlastně dělal donedávna, dává to smysl.
"Měl bych tomu Aquimu vážně poděkovat." Pokývá hlavou a dá si za úkol, že ho najde. A taky se ještě víc utvrdí, že by měl s Miym mluvit. Byl jak jeho brácha. Znovu se zatváří překvapeně, když dojde na jistou podobnost. Neovládne se a rozesměje.
"Já nejsem nepředvídatelný…Vůbec ne." Brání se pobaveně, ale radši se rychle přestane smát, protože Aoi nemůže šít.
"Promiň." Málem se rozesměje podruhé, když vidí Aoiho reakci. Hřeje ho, že nejspíš žárlí. Mana byl kus, o tom žádná, ale stejně celou dobu myslel jen na Aoiho, i když si to zakázal. Zformuluje rty pobaveně, ty žárlíš, no ne. Nahlas to však neřekne. Pořád jsou tu uši navíc, i když si musela hodně domyslet. Pochybuje, že to na nich není vidět. Na něm musí být rozhodně, už jen z toho, jak na Aoiho kouká. Trochu se poposune, aby se mohl zvednout na loket a podívá se na ránu, které chybí na dokončení jen kousek. Usměje se na Aoiho s něžným výrazem v očích a pomalu sáhne na jeho zápěstí.
"I kdyby to zkusil, poslal bych ho do háje. Víš, co jsem ti říkal a proč jsem se vrátil." Ujistí ho, že to bylo jen dobírání a že se to nedělo. Možná trochu, ale to je teď jedno. Sklouzne prsty o kousek níž, aby napůl objal ty jeho.
"Navíc, na některé věci nejde zapomenout, budu to mít pořád před očima." Podívá se na jehlu, kterou svírají v podstatě oba.
"Společně?" Podívá se krátce do jeho tváře a je víc, než jasné, že nemyslí jen to šití. Pak se podívá znovu dolů a pomůže Aoimu dokončit poslední uzlík.
"Děkuji vám, sestři za pomoc. Myslím, že už vás nebudeme zdržovat, ještě máte jistě hromadu práce." Na jeho vkus ji velmi slušně vyprovodí. Když se za ní zaklapnou dveře, sám se pomalu usadí. Pomůže Aoimu odložit nástroje do misky a pak si ho přitáhne mezi svá kolena. Musí opatrně, aby si ty stehny nepotrhal.
"Aoi-koi. Těší mě, že na mě žárlíš." Trochu provokace tam být muselo.
"Ale nemáš ten nejmenší důvod. S tebou už nedokážu vidět nikoho jiného." Zajede mu dlaní zezadu na krk a přitáhne si ho blíž.
"Tak nech Manu žít. Saga by to nepřežil." Blýskne se mu v očích a pak ho krátce, ale intenzivně políbí.
Aoi
Samozřejmě, že žárlí a i když je to Torovo mluvení bez hlasu roztomilé, Aoimu momentálně cuká v obočí. Klesne očima na Torovu ruku, která sevře tu jeho, ale poslouchá každé jeho slovíčko a kupodivu zase zkrotne. Od kdy mluví takhle pěkně? Aoi ho vůbec nepoznává. "Poslal?" Zopakuje po něm jako by se mu to nechtělo věřit, když je Tora takový milovník, ale uvnitř ho to zahřeje. Když mu připomene jisté věci, okamžitě zčervená. Sestřička na něj určitě vidí, takže je stejně všechno jasné, i kdyby jí to dosud nedošlo, ale tomu se nedá bránit. Ta poslední malá otázka zarezonuje jeho nitrem a i přes svou zdánlivou obyčejnost v něm zanechá hluboký dojem. Moc dobře pochopil skrytý význam v ní. Je na čase se vzdát. Přestat bojovat s pochybnostmi, minulostí i všemi kolem a prostě si navzájem věřit. Přikývne.
"Společně." Řekne mu s opravdu upřímným úsměvem a dokončí šití jeho rány.
"Jsem docela dobrej, co?" Pochválí zaskočeně sám sebe, když vidí svoje dílo. Nakonec to celé ještě odezinfikuje a schová pod nový obvaz, aby zůstala rána v čistotě, kdyby to ještě někde prosakovalo. Musí při tom Toru skoro objímat, když obvaz omotává okolo jeho statného těla, ale to se asi líbí jim oběma. Sestřičce poděkuje a nechá jí vzdálit se hned, jak dá Torovi potřebná antibiotika. I on by už opustil místnost, ale Tora mu chce ještě něco říct a tak se nechá přitáhnout k němu, opře se dlaněmi o lehátko vedle jeho boků a podívá se mu zblízka do očí. Je rád, že ho Tora ještě jednou ubezpečí, že nemusí žárlit. Je vidět, že to má pořád v hlavě a nebylo to pro něj něco, co lze hned jedním uchem vypustit ven.
"Kdo říkal, že Manův návrat přežije Saga?" Nadhodí do éteru. Před Manovým odchodem bylo patrné, že ti dva spolu zrovna moc nemluví a jak měl možnost Manu poznat, Saga by se měl možná zavřít za nějaké bytelné dveře. Přesto opětuje Torův hluboký polibek, dá si na něm opravdu hodně záležet a nikam nepospíchá s jeho ukončením. Cítí, jak cosi příjemného a uklidňujícího proudí jeho nitrem a doufá, že budou žít dost dlouho na to, aby si toho trochu užili. Sebe navzájem… Nakonec se však vrátí ještě k jednomu tématu.
"S tím jste začali společně?" Zeptá se na svůj vkus vlastně dost měkce. K drogám neměl dobrý postoj a kdyby zjistil, že je má Tora stále u sebe nebo dokonce něco bere, asi by jim další šití ani nestačilo. Nebude to hodnotit, nebude mu dávat nic za vinu. Nebyl tam a ví, jak se mládež tam nahoře běžně baví, ale to svinstvo už prostě nechce vidět.
"Neřekl o tobě ani slovo. Víš, možná jsi to donesl, ale brát to, je rozhodnutí každého. Myslím, že zažili něco, čemu se bude Miyavi vážně moc snažit vyhnout. Je z toho venku, Shinya to potvrdil." Ubezpečí Toru a znovu se usměje. Vezme na chvíli jeho tvář do dlaní, aby ho ujistil, že to myslí vážně a pak mu pomůže dolů z lehátka. Proplete s ním svoje prsty a najednou ví, že už je mu jedno, kdo si na chodbě co pomyslí. Nebude se před nikým skrývat, na to je tenhle svět příliš pomíjivý. Vede ho rovnou do svého nového pokoje. Není nijak velký, je na něm znát, že v něm dlouho nikdo nepobýval a je tady plno Aoiho nevybalených věcí, ale postel je pro jednu a půl osoby, širší jednolůžko a to jim bude stačit. Je to taková pryčna, nic pohodlného, ale proti tomu, kde byl Tora doteď, to jistě bude jako luxusní hotel. Potichu za nimi zavře a zamkne a rozsvítí jenom malou lampičku. Dovede ho rovnou k té posteli, na kterou ho posadí. Sprcha počká. Tora ji potřebuje jako sůl, ale Aoimu je to v tuto chvíli jedno, vždyť musí být k smrti unavený.
"Už žádné vylomeniny." Zašeptá. Jednak ho ještě pořád bolí celý člověk a jednak další šití nezvládne. Už teď ho pálily oči. Jak to někdo může dělat celý den? Pomůže mu svléknout zbytek oblečení, nechá ho, aby se položil jako první a pak si k němu velmi opatrně přilehne na tu stranu, kde není rána. Opře si hlavu o jeho rameno a dlaň nechá položenou na jeho hrudi.
"Ještě ráno bych nevěřil, jak budu dneska usínat." Řekne velmi tiše a natáhne se, aby zhasl.
"Jenom žádný noční poplach, jinak tu armádu zlikviduju osobně a úplně sám." Ono to ani není vtipné, mohl by to být jejich konec, ale tak rychle by se sem snad nedostali. A ti mutanti taky ne… snad… V tomhle světě nebylo žádné usínání příjemné, ale dneska… dneska mu stačilo poslouchat tlukot srdce toho jediného, na kterém záleželo.
"Oyasumi, Tora-koi..." Popřeje mu. +Oyasumi, bratříčku.+ Myslí i na něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat