Takeshi
Musí se mírně pousmát, když Aoi upřesní, že to neměla být slova. On to samozřejmě ví, ale byl by rád, kdyby se do toho momentu vrátili a nepřekážely by jim žádná sluchátka. Aoiho náklonnost, kterou začíná dávat najevo je naprosto odzbrojující, byla by prostě škoda si to pořádně neužít bez zbytečných pohledů nebo rušivých věcí. Mírně pozvedne pravé obočí, jakmile ho Aoi obviní."Je pro mě těžké obdivovat krásy přírody, když jsi vedle mě ty." Snaží se ho rozebrat ještě trochu víc, aby mohl vidět výraz v jeho tváři, který mu rozhodně pár dní nedá spát. Je snadné skládat Aoimu komplimenty, ženou se mu na jazyk sami jen když ho vidí. Chraplavě se zasměje, protože má pravdu. Klidně mohli a on by si to maximálně užil, ale...
"Nemohli, Aoi-chan." Prohodí tiše.
"Kdybych zůstal doma, nepotřebuji průvodce, vůbec bych tě neměl šanci poznat a to by byl poněkud promarněný život." Postaví ho nad celé roky, které už prožil, ale není to jen nadnesené, je to pravda. Znovu přejde palcem po jeho spodním rtu. Začíná být na podobných dotecích celkem obstojně závislý. A to si myslel, že jeho největší obsese je pozorování. S Aoim dostávají doteky úplně jiný rozměr.
"Netuším." Mírně zavrtí hlavu.
"Ale děkuju za ten okamžik, kdy se stalo. Nevím, co bych dělal, kdybych tě musel celou dovolenou jen pozorovat." Prozradí mu mnohem víc z toho, co se mu prohání hlavou. Najednou si to nedokáže tak úplně představit. Když je pozoroval, jak dovádějí s Yukim, líbilo se mu to, mnohem raději má ale chvíle, kdy mu sám může být blízko. Obočí mu jde znovu nahoru, když Aoi neznačí, že má něco v hlavě, co by určitě chtěl vědět.
"Opravdu? Začínám mít pocit, že by to za to rozhodně stálo." Koutky mu jdou zlehka nahoru. Skoro si povzdechne, když ho musí pustit, ale Aoi ho bere za ruku a vede ho dál. Následuje ho velmi ochotně a je zvědavý, jestli bude v podobném duchu pokračovat nebo opravdu skončí jen u té procházky. Samozřejmě by si představil úplně jiné věci, které by mohli dělat. Zatváří se malinko překvapeně, když Aoiho musí pustit. Sám zůstane stát a pozoruje ho, jak přichází o žabky a posléze i o kalhoty. Přistihne se, že tak nějak přestává dýchat. Moc mu to sluší na pláži u moře a ještě ten výraz, který napovídá, že se bude dít něco, u čeho chce Takeshi rozhodně být. Nakloní hlavu mírně a stranu a dopřeje si krátké sjetí očima celé jeho postavy.
"Ráj na Zemi dostává úplně jiný podtext." Věnuje mu další kompliment. Pořád zvládne zůstat na místě, dokud Aoi nepromluví znovu.
"Mám pocit, že na přehřátí už je pozdě." Zarazí se, když si uvědomí, co řekl. Na pár vteřin sklopí hlavu, protože se mu chce smát, ale nechá toho vzápětí, když konečně vykročí směrem k Aoimu. Déle už to prostě nešlo vydržet. Sám brzo přijde o košili, kterou nechá válet opodál a pak i o kraťase, které mu momentálně překážejí. Dostane se až k Aoimu, které vezme za pas a začne společně s ním vstupovat víc do moře.
"Asi pět vteřin jsem tě chtěl pozorovat. Dlouho mi to nevydrželo." Sdělí mu, co chtěl dělat, aby věděl, jak moc s ním dokáže zamávat. Když jsou do půl pasu pod vodou, sklouzne dlaní z jeho beder první na pozadí, které zlehka pohladí a pak zamíří dopředu mezi jejich těla.
"Je ti jasné, že sem může kdokoliv přijít." Nadhodí ještě menší, celkem provokativní detail, pro něj rozhodně a před pár vteřinami vypadalo, že se toho Aoi nebojí. Musí to přece vědět. Doputuje rukou až do jeho klína pod vodou, kde se nezdržuje s hlazením přes prádlo, ale dostane se rovnou pod něj.
"Malinko si to vylepšíme." Pošeptá mu do rtů hlasem poznamenaným touhou. Při prvním doteku krátce vydechne a pak už se nakloní, aby si mohl pořádně užít jeho rty. Čekal už dost dlouho, déle už to není v jeho silách. Vlny hrají v jeho prospěch. Nejsou velké ani moc silné a posílají Aoiho tělo do jeho náruče, stejně jako mu dopřávají první pohyby Takeshiho dlaně v jeho klíně.
"Budeme si muset pospíšit. Máme toho naplánované hodně." Zašeptá znovu. Od kdy je na rychlovky? Asi právě od tohoto okamžiku, ale vážně se mu zrovna teď nechce přestávat.
Aoi
Zatímco ho svádí, myslí mu rezonují Takeshiho slova. Vzhledem k tomu, co o něm ví a jak ho Takeshi sám mnohokrát ubezpečoval, že má raději především pohledy, si to vlastně odporovalo a v Aoim se zvedne nová vlna zamilovanosti. Očividně to v Takeshim dokázal změnit a to by měl být jasný důkaz lásky, pokud by mu snad slova nestačila. Zasměje se, když mu Takeshi potvrdí, co Aoi dávno ví, totiž to s tím přehřátím. Vítr mu krade hlas od rtů, ale jeho jiskrné oči ho usvědčují i tak. Jakmile se Takeshi konečně pohne, Aoiho žaludek udělá kotrmelec, ale ze svého si rozhodně neustoupí. Sleduje ho, jak se pomalu svléká, i když na Takeshiho to vlastně byl sprint a znovu se potěšeně rozesměje. Přímo u něj je také mnohem rychleji, než by si kdy Aoi představil a za chvíli už cítí jeho ruce kolem pasu a je nucený před ním ustupovat víc do moře. Pořád se na něj culí s rukama položenýma na jeho ramenou, ale nebrání se. "Copak se stalo? Kde je tvoje staré já? Myslel jsem si, že to bude minimálně tak na dvacet minut, než rozepneš první knoflík." Dobírá si ho a tenhle útok se mu líbí. Tehdy v ložnici potřeboval, aby na to šli pomalu a teď potřebuje přesný opak. Někdy aby se v něm prase vyznalo… Takeshi spěchá i v okamžiku, kdy jim pod vodou zmizí i pupíky. Jeho dlaň cítí vzadu jenom malou chvíli, ale pak už musí téměř zalapat po dechu, když mu sáhne přímo mezi nohy a to rovnou pod prádlo. Sám je dávno vzrušený a citlivý a v očích mu zaplane tak, že se to moře málem odpaří a zbude jenom sůl.
"Je, ale zároveň to tady moc přelidněně nevypadá." Řekne mu. Osobně se bojí spíš toho letiště a taky faktu, že dva muži, objímající se ve vlnách, přitahují víc pozornosti, než muž a žena. Stejně je to vzrušující pocit, že se sem někdo může podívat a na dálku si něco domýšlet a kdyby šli blíž, snad si jich sami všimnou dostatečně včas na to, aby ještě přestali. Konec povídání, protože Takeshi si ukradne jeho rty a Aoi se nechá polibkem okamžitě strhnout. Co chvíli ho nějaká vlna postrčí o kus víc dopředu, jako by ho plácala po zadku, aby se nebál a pořádně se k Takeshimu přitiskl. Málem by vyprskl smíchy po jeho dalších slovech, ale rozhodně protočí očima, protože to je většinou on, kdo pořád řeší rozvrh a to, v kolik kde měli být, zatímco mu to Takeshi úspěšně nabourával a polovinu změní za pochodu, z čehož Aoi upřímně šílí. Dneska si nějak prohazují role, ale Aoi by se nevydržel dívat asi nikdy. Teď, když si vyjasnili svoje city...tedy Aoi si je vyjasnil, ehm… už nemá žádný důvod držet se zpátky. A je to právě teď vidět nejvíc. Pravdou bylo, že teď měli vážně jenom hodinu, protože si domluvili rybaření a potápění a to Aoi prostě chce stihnout. Navíc by si pak pro ně pilot došel a… mohlo by z toho být pár tahanic. A tak na nic nečeká, sám najde dlaněmi lemy Takeshiho prádla a prostě mu ho stáhne co nejníž, aby se nemusel moc předklánět, protože jinak by mu nějaká vlnka poslala dávku rovnou do pusy a kašlání nikdy nebylo moc sexy.
"Chci tě cítit." Provokuje ho ještě víc, jako by to snad bylo potřeba, zatímco už mu sám pohyby své dlaně pomáhá k tomu, aby vydržel co nejvíc. Ani u něj to teď není potřeba. Nemá ani ponětí, jak to tady chtějí provádět, není si jistý, že je Takeshi fyzicky tak zdatný, aby ho snad udržel v náručí a ještě odolával útočícím vlnkám. Aoi se nejspíš bude muset nějak otočit nebo co. Kdyby měl před sebou alespoň něco, čeho by se mohl držet…
Takeshi
Musí se upřímně usmát, protože Aoi má pravdu. Připadá si s ním jako někdo úplně jiný a hlavně chce dělat věci, které by normálně nedělal. Aoi na něj prostě příliš působí, než aby se dokázal držet dál. Teď mu asi prozradil svou novou slabinu a je si téměř jistý, že toho bude zneužívat. Hrozně se na to těší."Oba víme, že tolik času nemáme." Připomene mu fakt, než sklopí oči a povzdechne si. Pravda je někde trochu jinde.
"Oba víme, že ve tvé přítomnosti je vydržet dost daleko velký problém." Odmlčí se na moment.
"Možná kdybych se opravdu moc snažil, vydržím to. Ale jen kvůli tvým očím." Dojde i na další kompliment, kterými v jeho přítomnosti nešetří a začínat s tím nemá v plánu. Vnímá pod svých prsty Aoiho jemnou pokožku, stejně jako reakce těla, které mu napovídají, že ani jeden se nechtějí příliš zdržovat.
"To nevypadá. Bude to na chvíli náš malý soukromý koutek. Tedy doufám." v očích se mu zablýskne, protože ho možnost vyrušení svým způsobem vzrušuje. Voda mu dost obstojně pomáhá, aby měl Aoiho, co nejblíže a moc se mu nechce opouštět jeho rty. Na chvíli musí, aby si mohl užít, protože na něm vidí, jak moc ho pobavil. To by taky rád dělal častěji. Obočí mu jde nahoru, když se ukáže, jak moc je Aoi nedočkavý. Ne, že by měli hromadu času, ale i tak…Líbí se mu jeho chování a rozhodně by si z něj chtěl užít víc. Dostane se mu vzápětí i pobídky a to už je skoro příliš. Když se k tomu přidá Aoiho ruka, nedokáže to vydržet ani někdo jako on. Tahle akce ho vážně bude stát život, ale už se na to opravdu moc těší.
"Slíbil jsem ti přece, že ti budu plnit přání." Vydechne chraplavě a v jeho hlase je znát, jak moc si ho bere touha.
"Tohle zní jako jedno z nich. Nemohl bych se na sebe ani podívat, kdybych to nedodržel." Staví Aoiho přání nad všechno na světě. Dělá to už nějakou chvíli a nemá v plánu s tím jen tak přestávat. Nechá své dlaně sklouznout s pohlazením na Aoiho bedra a pak zamíří mezi jeho polovičky. První mu chce jen maličko vrátit jeho trápení a navíc…Potřebuje trochu péče, aby mohli pokračovat. Najde vchod do jeho nitra a krátce si pohraje bříšky prstů v jeho okolí, aby se mohl dostat i dovnitř. Nečeká příliš dlouho, než se do něj probojuje prvními články prstu a hledá jednou velmi konkrétní místo, které několikrát zlehka pohladí. Provokuje Aoiho ještě chvíli, než dostane patřičnou reakci a pak prostě přestane. Koutek mu vyběhne trochu nahoru, protože počítá minimálně s tím, že dostane vynadáno, ale hodlá mu dát mnohem důkladnější péči. Plynulým pohybem ho otočí zády k sobě a přitiskne na své tělo. Vydechne si znovu, když se jeho klína dotknou určité partie. Je to k zešílení skvělé, ale potřebuje mnohem víc. Tohle je najednou hrozně málo.
"Mám pocit, že podobné chutě jsem neměl ani v pubertě. Tohle se dělá?" Broukne mu do ouška, než stáhne jeho zápěstí a nutí ho zvednout ruce. Nakonec si Aoiho dlaně přesune až na zadní stranu svého krku a díky tomu se Aoi mírně prohne v bedrech. S jemným pohlazením sjedeš celé linii jeho těla až na boky a trhne jimi proti svému klínu.
"Vůbec, ale vůbec mi ta změna nevadí." Pošeptá mu ještě, než mu dlaně zmizí pod vodou na Aoiho polovičkách a odtáhne je od sebe, aby se svou špičkou mohl opřít o jeho vchod. Prvnímu dopřeje jen několik provokativních doteků, než si povzdechne a natlačí se na něj mnohem víc. Nespěchá. Ví, že tohle chce čas. Své ruce přesune na jeho bříško, než jednou sklouzne na jeho chloubu, kterou pevně stiskne.
"Doufám, že tvé přání zatím plním dobře." Moc chce slyšet Aoiho hlas, je dost blízko, aby mu voda příliš nekazila celý prožitek. Znovu se pohne boky proti němu a tentokrát mu dopřává i v jeho klíně, aby se mu vůbec mohl vyrovnat. Rty se skloní k pokožce na straně jeho krku a začne rozmalovat i ji.
Aoi
Už ho má, slyší to v tónu jeho hlasu stejně jako to vidí v jeho očích. Minule lovil Takeshi jeho. Dneska byl na lovu Aoi a povedlo se mu to znamenitě. Zbořil všechny Takeshiho zažité pořádky a bude to s radostí dělat dál. Přikývne na to plnění přání, protože tak to přesně řekl a Aoi si to hodlá vybrat zrovna teď. Cítí, jak Takeshiho dlaně kloužou po jeho těle a skončí až na oblinkách pozadí. Sám položí paže kolem jeho krku a přitiskne se k němu celým tělem. Útočí na jeho rty, zatímco Takeshi útočí na jeho nitro. Nechá víčka klesnout a dokonale vypustí okolí ze své mysli. Připomínají mu to jenom ty nezbedné vlnky, které ho pořád posílají proti Takeshiho tělu a podrývají jeho stabilitu. Užívá si ho každou buňkou svého těla, nechává se rozmazlovat a trápit jako by věřil, že Takeshiho moc by je vysekala i z podobného průšvihu, kdyby je snad někdo nachytal a sám se opírá do jeho rtů. Moře kolem, fakt, že jsou ve vodě, to všechno dokresluje tuhle atmosféru a brnká na ty nejlepší struny v Aoiho nitru. Netrvá to ani zdaleka tak dlouho, jak by si představoval, když najednou necítí nic. Odtáhne se od jeho rtů, skoro vyčítavě se podívá do jeho očí a pak ho napadne, že možná někdo jde, ale Takeshi je zády ke břehu, jak by mohl kohokoliv vidět? Uvidí ten nezbedný úsměv a o vteřinu později už je k němu zády. Sám se trochu rozpačitě a plaše usměje, protože samozřejmě ví, proč se to děje a není si jistý, jestli jim to takhle klapne, ale na břeh nemůžou, takhle je voda alespoň trochu kryje a oni se mohou vymlouvat, že se jen objímají a líbají, i když to snad každému musí být jasné. "Nebojíš se bulváru?" Nadhodí. Co kdyby ho někdo vyfotil a pěkně to rozmázl v japonském tisku. Japonský milionář souloží za bílého dne na veřejnosti. To by byl hodně drsný skandál. Zasměje se jeho odpovědi a zajiskří mu v očích. Nikdy by si nepomyslel, že má takovou moc, ale je to vážně dokonalý pocit.
"Tobě je přece jedno, co se dělá a nedělá… ale jestli si chceš zahrát hru na trestání, mysli na to na hotelu..." To si měl vážně nechat od cesty, jinak by se mu to mohlo splnit. Ani by se nedivil, kdyby mu Takeshi koupil obleček pokojské v podvazcích a chtěl mu nasekat na holou. Nechá si zvednout ruce nahoru, cítí se u toho podivně sexy. Natáčí za ním tvář, ale oči pořád nechává zavřené a hlavu skloněnou. Pozadím lehce drcne do Takeshiho klína. Vlastně se to díky vlnkám děje co chvíli, ale tohle bylo výrazně silnější.
"Já jsem přece pořád stejný..." Je to jenom stránka, kterou neukazuje často, ale kdo říkal, že ji nikdy neměl? Nadechne se, když ucítí, jak mu Takeshi dává polovičky od sebe a vzápětí už ucítí i jeho samotného. Je to vážně uspěchané, má trochu strach z bolesti, kterého se ještě nezbavil, ale voda jim hodně pomáhá a adrenalin z možného přistižení taky. Ani teď není Takeshi zbrklý nebo násilnický a dává mu tolik času, kolik si jen může dovolit. Aoi dlouze zavzdychá, víc zakloní hlavu a opře si temeno o Takeshiho rameno. Doslova zarývá prsty chodidel do písku, aby se co nejvíc udržel na místě a pomohl mu, ale jde to vážně těžko a zároveň nezažil nikdy nic lepšího. Hrozně se mu líbí tohle provokativní místo i atmosféra a pomáhá mu to být odvážnější, než je doma v tiché ložnici. Asi potřebuje podobné koření, aby byl mnohem odvázanější.
"Ano..." Zavzdychá a pak to slovo ještě několikrát zopakuje, jenom už nepatří Takeshiho otázce, ale celému prožitku. Dlaň v klíně mu způsobuje malá zatmění mozku a ztrátu vší pozornosti a celý se poddává tomu, co se s ním právě děje. Vybízí mu svůj krk i celé tělo a nakonec položí dlaň na tu jeho, aby mu mohli pomoct společně.
Takeshi
S každým dotekem mu Aoiho tělo připomíná, jak moc blízko mu může být. Je vděčný za každou vteřinu, kdy ho může tisknout k sobě a užívat si hřející teplo, které jakoby jeho tělo přebíralo. Stojí celkem pevně na to, jak si s nimi moře pohrává a intenzivně vnímá každý náraz rozpáleného těla proti sobě. Ne, lepší místo by jen těžko vymyslel. Možná je na čase poznávat svět úplně jiným způsobem. Jeho oči vypadají nadmíru spokojeně, když si uvědomí, co všechno a hlavně kde by mohli dělat. Stačí jen Aoiho správně poposunout a bude ho provokovat sám. Měl rád jeho stránku, která se ostýchala, stejně jako tu, kterou objevil právě teď. Musí se chraplavě rozesmát, když mu Aoi připomene, čeho by se měl bát. Nedokáže nad svou odpovědí přemýšlet příliš dlouho."Vlastně ani ne. Myslím, že v mém věku s tím, co jsem do dneška stihl, si můžu dovolit i velký skandál." Samozřejmě, že by to nebylo dobré, ale věří, že by to dokázal ustát a kdyby ne, rozprodá, co může a odejde klidně na odpočinek. Ano, už přemýšlí podobným způsobem. Možná by na to byl ten správný čas. Přece jen své majetky si do druhého života neodnese, tak proč s nimi nenaložit trochu jinak. Aoi v něm dokonale probouzí chuť si poslední roky užít úplně jiným způsobem, než za pracovním stolem a na jednáních.
"Hm, tak trestání si necháme na hotel. Výborně, zachází to do vod, které by mě ještě před hodinou nenapadly. Dobře, budu si to pamatovat a uvidíme, jak moc se ti můj způsob trestání bude líbit. A ne, nebude to bolet." Pousměje se do jeho kůže na krku. Tiskne jej k sobě a pomalu se dostává dál a dál. Je to mučivě pomalé a hrozní mu, že dlouho nevydrží. Přesto nepřestává, dokud ho Aoiho tělo nepohltí celé. Kolem nich je nádherná scenérie, ale on nedokáže vnímat nic jiného, než Aoiho a jeho tělo, které se k němu tiskne. Hlavně horké nitro, ve kterém se poprvé pohne a způsobuje mu zatmění před očima. Musí se několikrát prudce nadechnout, aby se s tím dokázal napoprvé srovnat. Musí spěchat, ale odbýt to rozhodně nechce. Upraví si trochu postoj, aby se o něj Aoi mohl pořádně opřít. Jednou paží svírá Aoiho pas a tiskne ho k sobě, hlavně proti svému klínu. Druhou mu dopřává pravidelné pohyby v klíně, ale pořád nikam nespěchá. Potřebuje ještě chvilku, aby trochu uklidnil své tělo. Povzdechne si hlasitěji, když ucítí Aoiho dlaň, které se k té jeho přidá. Víc už nesnese a jeho klid vezme za své. Pohne se víc proti Aoiho pozadí, aby umocnil pocity, které se v něm přelévají a ženou ho k vrcholu. Doufá, že tím samým tempem jako spojené dlaně v Aoiho klíně. I kdyby teď někdo stál přímo za nimi, nevšimne si toho, možná ani celé výletní lodi, tak moc je jím pohlcený. Takeshiho pohyby nejsou příliš rychlé, postupně stupňuje touhu a vzrušení a trochu tím mučí sebe i Aoiho, ale jinak to neumí. Měli by spěchat a přitom se mu chce prodlužovat tuhle společnou chvilku. Do ouška mu šeptá jeho jméno, střídavě ho víc přitiskne k sobě, jak moc na něj jeho úzké nitro působí. Když už ví, že víc nevydrží, vrátí svou ruku do Aoiho klína i s tou jeho, kterou za celou dobu nepřestával svírat a zrychlí své tempo, aby ho dohnal k vrcholu, stejně jako sám sebe. S posledním přírazem ho chytne za boky a pošel prudce proti svému tělu. Bradu si opírá o jeho rameno, stejně jako tvář o jeho hedvábné prameny. Jeho dech se o hodně prohloubil a sám si není jistý, jestli to vůbec zvládne udýchat.
"Aoi-koi." Vydechne, když se mu trochu podaří dát dohromady své plíce. Spokojeně přivře víčka, když se otře o jeho prameny a částečně i o tvář tou svou.
"Všichni se honí za bohatstvím a já to své našel úplně někde jinde. Arigato za ten pocit." Pošeptá mu, aniž by ho zatím pouštěl. Nechce se mu udělat ten první krok a přijít tak o Aoiho tělo. Brzo bude muset, ale zatím…Kolik mají vůbec času? Úplně ztratil pojem o tom, kolik ho vůbec uběhlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat