Yoshiki x Shinya - Čokoláda to skvěle podtrhne. - část 3.

(Shinův byt)

Yoshiki

Ta Shinyova první věta zní jako odmítnutí. Už už se chystá chápavě pokývat hlavou a sáhnout po telefonu, aby si tedy přivolal to taxi, když ho Shinya jemně pohladí a chce ještě něco říct. Znovu se zadívá do jeho tváře a překvapeně maličko povytáhne obočí. Pak se upřímně pousměje. Takže souhlasí. 

"Třeba opravdu bude." Řekne tiše a dolije jeho sklenku. Po lahvi se nesveze ani kapička navíc. Samozřejmě nebylo v jeho zájmu, aby odpadl jako špalek, protože tady měl hodně práce, ale kdyby přece jenom usnul tak tvrdě, byl by to jasný důkaz, že je něco jinak, než obvykle, protože jemu se to prostě nestávalo. Ani v luxusním hotelu v té nejjemnější peřince ne. Teď zrovna nebyl na pokraji svých sil, kdy už mu bylo jedno kde a jak zalehne, ale přece Shinyovi nezkazí radost tím, že mu to bude vyvracet. Pak už se nechá vést k pohovce. Jde o krok za ním a oči mu na pár vteřin sklouznou na jejich ruce a způsob, jakým se drží, než se oba dva pohodlně usadí. On klasicky s nohou přes nohu a pořád stejně elegantní a Shinya mnohem pohodlněji. Však je taky doma. Yoshiki si je jistý, že se v noci možná pokusí o to samé u něho. Projde mu sako a doklady. Naštěstí u sebe nenosí žádnou služební zbraň ani odznak. Jeho vedení ho za to miluje, ale stejně si paličatě vede svou a dokud má výsledky, ví, že mu stejně nakonec nic neudělají. Tohle sebevědomí ho jednou možná přijde draho, ale budou to oni, kdo se připraví o cenného spojence. Shinya si opře hlavu o jeho rameno a on za ním maličko stočí tvář. Nosem se dotkne jeho světlých pramenů a pousměje se té jeho nové větě. Proto jsou koneckonců tady. Tyhle začátky jsou vždycky tak rozpačité… Shinya se na něj podívá a řekne něco hodně dráždivého. Yoshiki se může jenom domnívat, jestli je to náhoda nebo to udělal schválně. Udělá cokoliv co bude chtít? A co kdyby byly jeho fantazie až moc podivné? Stejně by mu neřekl ne? Je mu jasné, že Shinya nejspíš očekává, že vezme věci do vlastních rukou a podnikne nějaký první krok. Možná by ale přece jen měli ještě chvíli jenom tak nevinně posedět? Sám se napije toho skvělého vína a chvíli si prohlíží, jak se přelévá ve sklenici. Pak se napije ještě jednou, odloží ji a ještě vlhké rty, přitiskne k těm Shinyovým, když si konečky prstů na jeho bradě přitáhne jeho tvář proti sobě. Ještě mu dovede předat trochu chuti vína smíšené s chutí jeho vlastních rtů. Ten polibek už jenom tak nepřeruší. Napadne ho, že jim k tomu chybí vážně už jenom krb, ale ten tady není. +Koupíš mu elektrický...+ Napadne ho a vzhledem k tomu, co právě provádí, mu vůbec nepřijde na mysl, že se nepozastavil nad faktem, že by mu chtěl dát jakýkoliv dárek. To nedělal už mnoho let, nedával je dokonce ani vlastní matce. Když s někým chodil na skleničku, neměl nikdy ani kytku… Protože mu na těch lidech vlastně doopravdy nezáleželo. Poposedne, aby se tělem mohl pootočit víc proti Shinyovi, jednu ruku protáhne za jeho zády a sevře jeho bok a tou druhou si ho ještě víc přitiskne proti sobě. Nakonec ho přece jen pustí, ale neoddaluje se moc. Jen zkoumá, co se odrazí v Shinyových očích. 

"Asi bych se měl omluvit za svoje chování, ale toho se nedočkáš." Pronese tiše. I když sem oba přišli s konkrétním cílem, stejně se slušelo ještě chodit okolo horké kaše a dělat drahoty a pokud to nešlo vydržet, tak se hodily nějaké ty omluvy a tak dále a tak dále… samé zdržování. Dotkne se bříšky dvou prstů Shinyova spodního rtu, pak jím sklouzne přes bradu a jeho hrdlo rovnou k výstřihu jeho vršku a ještě níž, dokud nenarazí na jeho lem. Zatímco ho druhou rukou drží stále pevně u sebe, začne ten svršek celý hrnout nahoru a napadne ho cosi o svlékání vlastní panenky. Tak křehce a nadpozemsky Shinya působí. Něco v jeho očích ale prozrazuje, že ho vážně nerozbije. Ne tímhle. 

"Nebojíš se mě?" Připomene mu jejich rozhovor z restaurace. Bát by se měl vlastně spíš Yoshiki, když uváží, kdo Shinya je…

Shinya

+Třeba opravdu bude.+ Ta věta mu zní v hlavě pořád dokola a on se přistihne, že si nic jiného nepřeje. Další z nebezpečných myšlenek, které se mu prohání hlavou. Jak je možné, že na něj Yo tolik působí? Přece jen potkával denně nepřeberné množství lidí a málokdo se dostal tak moc hluboko a ještě takovým způsobem. Měl by zůstat v pozoru, byli tu z nějakého důvodu, který měl odkrýt všechny karty a stejně má pocit, že spíš odhaluje sám sebe. Ne to, pro koho pracuje, na to si dává pořád podvědomě pozor, ale spíš to, kým skutečně je. Vypadla křehce, ale uvnitř se snažil držet si svou vlastní sílu. Jenže teď si připadá křehký i tam. Mnohem víc pociťuje touhu, aby se o něj někdo postaral, aby nemusel přemýšlet nad ničím a prostě jen být a být šťastný. Potřebuje k tomu opravdu hodně a přitom tak málo a tady má pocit, že to dostává. Je to hrozně návykové. Taky proto nechce, aby dnešní noc vůbec skončila. Když se na něj podívá a pronese svá slova, čeká nějakou reakci, možná víc překvapení nad tím, co mu právě nabídl. Taky je možné, že si to přebere úplně jinak a zůstanou tady jen tak sedět, prostě rozjímat každý nad svou vlastní existencí. Obě dvě varianty jsou pro něj skvělé, protože podobný večer už dlouho nezažil, ne v takové intenzitě. Upírá velká očka na Yoshikiho tvář a podvědomě počítá vteřiny do nějaké reakce, či odpovědi. Už by se chystal zase odvrátit pohled a nechat chvilky jen tak plynout, když se dočká prvního pohybu. Pozoruje sklenku, jak se blíží k jeho rtům, je tím pohybem zvláštně fascinovaný. Přemýšlí, jestli se prostě jen potřeboval napít nebo získává čas, aby si svou odpověď pořádně rozmyslel. Dost v jeho případě plave ve svém odhadu a podivně mu to nevadí. Právě naopak, je to pro něj něco nového, rozhodně vzrušující. A pak to přijde. Ucítí Yoshikiho rty, které chutnají po víně, dokonce pár kapek dostane i mezi své rty a ta exploze, kterou to uvnitř něj rozpoutá, je…Nedokáže popsat, jak se právě cítí, ale ví jistě, že chce mnohem víc. Jak kdyby čekal, až ho někdo políbí tím správným způsobem, kdy se v něm objeví ty správné pocity a to se děje právě teď. Jeho drobná dlaň si najde cestu na Yoshiho hrudník, kde ho velmi zlehka pohladí a pak sevře látku opatrně mezí štíhlými prsty. Ten zvláštní pocit strachu, že by se mohl odtáhnout příliš brzy, se prostě musel dostavit. Nepustí ho, ani když se natočí víc k němu, jen si tiše povzdechne do měkkých rtů, jakmile ucítí dotek na boku. Jeho tělo reaguje samo, rozhodně by se na něj víc natiskl, ale v tu chvíli polibek skončí a jemu se to nelíbí. Chce víc, mnohem víc a není schopný to ovládnout. Překvapeně zamrká, jakmile dojde na možné omluvy a jen zlehka zavrtí hlavou. 

"Nechci omluvy, není k nim důvod." Pořád ho nepouští, jen doufá, že si to Yo nerozmyslí. Pro něj už je prostě pozdě. Pootevře rty, jakmile ucítí dotek na svých rtech a celý se zachvěje. Trochu zatáhne břicho, když ho Yoshi zalechtá v těch místech. Vždycky byl hrozně citlivý, dokonce se i tiše rozesměje a udělá to znovu po jeho otázce. Povolí sevření svých prstů na jeho hrudi a začne konečky prstů pomalu klesat, zataví se až v jeho klíně, který rozpustilým blýsknutím v očích zlehka sevře. Něco ho nutí mu ukázat, že zas tak křehký není a některých věcí se prostě nebojí, on k nim určitě nepatří.

"A ty mě?" Zeptá se s nesmělou provokací a tváře mu zase rudnout, tentokrát nastupujícím vzrušením. Prohlédne si zblízka jeho tvář, než se trochu nakloní, aby ho mohl jemně líbnout a na chvíli si ukořistí jeho spodní ret.

"Můžeš mi říct, na co myslíš." Pobídne ho tiše a u toho se rty otírá o hranu jeho čelisti a tvář. Rty zatím míjí.

"Když mi prozradíš představy, řeknu ti já ty své." Pošeptá mu do kůže, než nechá víčka pomalu klesnout, aby si celý prožitek ještě znásobil. Po chvilce natáhne ruku ke své sklenici s vínem, smočí v ní dva prsty, které pak položí Yoshikimu na rty. Trochu se obarví, než se na ně znovu natiskne. Jeho polibky jsou pořád stejně jemné a něžné i přes to je znát, že ho pomalu pohlcuje vzrušení.

Yoshiki

Cítí z reakcí Shinyova těla žádostivost a tu mu brzy potvrdí i on sám, když ho ujistí, že se mu nemusí vůbec za nic omlouvat. To nepředstírané chvění by pobláznilo hlavu kde komu. Vůbec by ale nečekal, že mu to v tuto chvíli Shinya oplatí a rovnou tak přímočaře. Ucítí sevření ve svém klíně, které způsobí okamžitou reakci, povzdechne si do jeho rtů a když se oddálí, vidí, jak jasně jiskří Shinyovi oči. Provokuje ho schválně a po studu najednou není ani památky. Aby taky ano, když se živí tím, čím se živí. A Yoshikiho to vzrušuje. Sám sebe považoval za vlastně dost nebezpečného muže, i když pořád na straně zákona. Byl ale schopný spousty věcí, případy řešil po svém a někdy hodně k nelibosti svých šéfů. Ohýbal si pravidla, jak se mu hodilo a nejednou ho chtěli převelet do Ameriky. To se ale nenosilo už ani tam. Povytáhne trochu obočí, když Shinya otočí jeho slova proti němu, ale jen se pousměje a nic na to neřekne. +Ne, to nemůžu.+ Pomyslí si v duchu. Nejde jenom o nošení dárků a nedělní bábovku. Jde především o to, kdo jsou ve skutečnosti. Yoshiki má obrovskou výhodu tím, že to ví, ale kdyby to věděl i Shinya, nikdy by tady neseděli, tím si je jistý. Schoval by se před ním. 

"Myslím na to, jak vypadáš bez oblečení a na to, že tvoje křehkost nebude zas tak velká. Ne ta fyzická." Prozradí mu alespoň část toku svých myšlenek. 

"Přemýšlím nad tím, co všechno bys pro mě udělal a jak by tvoje tělo vypadalo na posteli. Pro ten kontrast bych ji povlékl černě a pak si prohlížel výsledný efekt celé dlouhé minuty." Pokračuje beze studu dál. 

"Víš… asi by se mi líbilo, kdyby ses nemohl hýbat." Řekne mu a přivře trochu oči. Nebyl vyznavač ryzího sadistického přístupu, ale měl rád, když z něj někomu naskakovala husí kůže nejistotou z toho, co by spíš mohlo být. Nechtěl by ho seřezat, jenom tak trápit. Třeba tím, že by mu nemohl vůbec nic oplácet. Kromě toho to dokresluje jeho slova o tom, že je možná trochu divný. Načali to už v restauraci, pak před chvíli tady a teď to skoro zní, jako by byl doopravdy psychopat, co se nemůže dočkat, až svou oběť konečně dostane. Pravda byla taková, že přesně takového Yoshiki stopoval a nechápal, že ho všichni v mafii kryjí. Orel byl nevypočitatelný maniak, někdo, komu se nedalo věřit, protože když máte duševní poruchu, jen těžko dodržíte, co naslibujete. Upřímně se divil, že jeho druh není dávno naporcovaný v pytlích na dně řeky Sumidy. Stočí oči za Shinyovou rukou, která se smočí ve sklenici s vínem a následně ucítí tekutinu i na svých rtech. Jen to málo stačí, aby se vrhli na svoje rty navzájem s novou razancí a vášní, při kterého ho k sobě přitiskne oběma rukama a pevně drží ještě dlouhou chvíli. Teprve potom oběma dlaněmi sklouzne na lemy jeho svršku, aby mu ho konečně svlékl a pročísl tak jeho plavé vlasy. Znovu ho k sobě přitiskne, aby si teď mohl užít dotek jeho nahé pokožky, ale kdyby sám neměl svršek, bylo by to ještě lepší. Nechá Shinyu, aby si dál hrál s jeho klínem, zatímco se vymaní ze saka a sám začne rozepínat knoflíčky svojí košile. Povoluje ji neomylně, i když zase tolik nespěchá. Pak udělá to samé i s knoflíčky na manžetách a teprve nakonec najde Shinyovu volnou ruku, aby mu sama pomohla. 

"Mluvil jsi o splněných přáních. Máš černě povlečeno?" Broukne do jeho rtů. Silně o tom pochybuje, protože všechno v okolí je světlé nebo bílé, včetně Shinyi samotného, ale bylo by to hříšně sexy. 

"Můžeš vyskočit a začít převlékat." Zvedne koutek rtů nahoru, ale nejspíš by vydržel jen do okamžiku, kdyby se Shinya sehl, aby navlékl prostěradlo…

Shinya

Nejde ovládnout spokojenější pousmání, když Yo zareaguje na jeho dotek. Ví, že je na nejlepší cestě, aby ho dostal tam, kam od začátku chtěl, ale rozhodně to není už dávno profesionální záměr. Podobné myšlenky odsouvá stranou a nechává se unášet jeho blízkostí. Je mu s ním dobře, cítí se u něj dostatečně bezpečně, aby na tyto věci vůbec nemyslel. Jeden moc hezký večer, možná by opravdu nemusel být poslední, ale bude to těžké, když vezme v potaz to, kým je. V jeho situaci a se zaměřením, jaké má…Ne, to nevydrží nikdo, kdo by to zjistil. Vždycky to byly jen ukradené chvilky, které si užíval, ale nikdy to nepřerostlo v nic složitějšího. Nikdo s ním nezatřásl tolik, aby překonal své strachy ohledně něčeho hlubšího a teď hrozí, že se to stane. Tiše se zasměje, jakmile narazí na jeho křehkost a v očích mu hravě zasvítí.

"To máš pravdu, není." Odsouhlasí mu, aby ho podpořil v dalších slovech. Plete mu jimi dost obstojně hlavu.

"Opravdu hodně." Broukne tiše podruhé, když dojde na to, co by pro něj udělal. Myslí tím v posteli, i když to už taky není úplně pravda. Nakonec bylo dost snadné k tomu sklouznout. Vypadá na vteřinu zamyšleně, když si představí sám sebe v černé posteli. Ani ten obraz nestihne dotvořit, než Yoshi pronese něco, co ho donutí spokojeně přivřít víčka a okomentovat to delším povzdechem. Je jasné, že nemožnost se pohnout, by se mu opravdu líbila. Na chvíli dlaní opustí jeho klín, vystoupá s ní po jeho hrudníku až na tvář, kde ho jemně hřbetem dlaně pohladí a pak s ní zase zamíří dolů. Je to hrozné, nedokáže ovládnout potřebu se ho pořád dotýkat. Nechá se pohltit dalšími polibky, které rozpoutal a už dávno ví, že tohle zastavit nedokáže. Prostě celé rande dopadne jen jediným možným způsobem a Yo vypadá, že by mu mohl splnit víc přání, než se prve zdálo. O to víc se ponoří do polibků. Povoluje v jeho náruči jako panenka a klidně se nechává svlékat. Jen ať se podívá, stydí se a zároveň nechce nic jiného, než vidět to, co se odrazí v jeho očích. Tváře hoří, už asi natrvalo a konečně se odrhne od jeho tváře a sjede jimi odhalený hrudník, který mu pomohl odkrýt. Pootevře rty a spokojeně si povzdechne, když ho může té košile zbavit. Je vážně nádherný, má dokonale vypracované tělo a jemu se z toho chvějí kolena, kdyby tál tak asi půjde k zemi, jak moc. 

"Černé povlečení bohužel nemám, ale…" V očkách se mu blýskne. Nic dalšího neřekne. Začne se zvedat z pohovky. Sáhne po Yoshikiho košili, do které navleče ruce, ale nechá ji rozepnutou. Otočí se k němu zády, aby si mohl svléknout kalhoty i s prádlem. Látka kryje skoro celý zadek, možná jen kousek se objeví, když se pohne.

"Říkal jsem přece, že ti splním všechno." Broukne tiše.

"Obzvlášť mi to dělá radost, pokud se na spoustě věcí shodneme." Mrkne na něj, než projde otevřenými dveřmi do ložnice. Je tam velká postel s hromadou polštářků a vedle stojí nenápadná skříň. Rovnou ji otevře a sáhne po černé dece, kterou má složenou v rohu. Kdysi ji dostal, nepoužívá ji, ale teď se bude hodit. Je zvědavý, jestli se Yo přijde podívat. Rychle ještě posbírá pár svých hraček, které jsou všechny světlé barvy a vyskládá je na deku, kterou rozprostře na postel. Úplně neskutečně tam mlátí do očí a jemu se to líbí. Podobně budou vypadat jeho vlasy i tělo, jakmile se na ní položí. Možná by se na ni mohl hezky položit a počkat na něj, ale…Začne ji samozřejmě upravovat, aby se dostatečně předkláněl a natahuje uši, jestli přijde nebo ho málo pobízel. Samozřejmě, že se zase hrozně stydí, ale stejně jde spíš o to, že si to přeje Yo, takže v tu chvíli neexistují hranice, které by nezkoušel překonat. Tohle je vlastně ještě dost jednoduchý úkol.

"Povlečení to není, ale…" Prohodí do prostoru, protože pořád neví, kde Yo je. Nechce se ohlížet, jen ať si myslí, že ho nevidí ani neslyší.

Yoshiki

Prý opravdu hodně. Yoshiki se musí sám sebe stále dokola ptát, proč to Shinya dělá, když není jeho návnadou. Nechce se mu věřit, že pro něj Shinya ztrácel hlavu, ale co když se to děje? Obvykle byl dost velký hajzl na to, aby toho důkladně zneužil, ale teď se tomu něco uvnitř něj brání. Ani ne příliš vědomě, spíš mu podobné myšlenky vůbec nejdou na mysl. Jinak už by dávno vymýšlel plán, jak z toho vytřískat co nejvíc. Mohl by sám sebe postavit do jakékoliv role, předstírat kohokoliv a doprovázet Shinyu tak dlouho, dokud by mu sám neřekl víc nebo ho nepřivedl mezi své mafiánské přátelé, jenže tahle jeho pracovní stránka je momentálně odsouvána někam stranou. Jako by tohle rande od začátku nemělo vůbec žádný vedlejší úmysl ani pro jednoho z nich, při tom si je jistý, že ani Shinya se ho nechtěl vzdát pro nic za nic. Ale proč? To je pořád jedna velká detektivní záhada a on je momentálně vyšetřovatel na houby, co myslí klínem. Jednou to asi přijít muselo… Myslel si, že by ho vyjevením svých představ mohl vyděsit, ale místo toho přijde povzdech, který značí něco dočista jiného. Shinya nezaváhal ani na vteřinku a tohle přece nemůže být žádné divadýlko. To byla spontánní reakce. Vlastně to celkem věrohodně dokresluje jeho osobnost, protože jinak by se k mafii nepřiblížil ani na sto honů. Jeho tajné tužby budou ale o něco temnější. Shinyova ručka se prochází po jeho těle a stupňuje napětí mezi nimi a Yoshiki ho zatím nechává, zatímco nespouští oči z těch jeho a z rysů jeho tváře. Následuje jakýsi příslib a pak o Shinyu přijde. Zvedá oči společně s tím, jak Shinya vstává, ale sám se zatím nepohne. Jenom si ho prohlíží, když si navléká jeho košili, aby ze sebe vzápětí mohl svléknout něco úplně jiného. Je to všechno dokonalé slastné divadlo pro Yoshikiho oči. Usadí se o něco pohodlněji, aby mohl dobře sledovat každý Shinyův pohyb a u toho se natáhne pro sklenku s vínem. Košile všechno skrývá, ale už jen ten fakt, že je jeho a že pod ní není nic navíc, je velmi provokativní. Rty má jemně pootevřené, ale nijak ho neruší, dokud se po něm Shinya sám neohlédne. Yoshiki se usměje a na chvíli skloní oči po tom příslibu. Rozhodne se dát mu trochu času, protože je přesvědčený o tom, že mu tam chce Shinya cosi nachystat. Popíjí to výborné červené, přemlouvá sám sebe, aby tuto kouzelnou chvilku neuspěchal a na plno si ji užil a znovu lituje, že tu není krb, do jehož plamenů by mohl hledět. Nakonec se vyhoupne na nohy a i se sklenkou v ruce se neslyšeně přesune do dveří ložnice. Mělo by ho zajímat, jak to tam vypadá, ale v tuto chvíli hledí především na drobnou postavu před svýma očima nebo spíš na její pozadí, ze kterého je teď vidět dost, jak se tak předklání a napíná deku. Pousměje se jeho poznámce, opře se ramenem o futra a zrovna tak o něj opře i spánek. Pořád ho nijak neruší, i když Shinya promluví a pomalu posune pohled na věci, které jsou nachystané na posteli. Je to slušná výbava a po pravdě hodně věcí z toho nikdy nedržel v ruce. Dopřeje si poslední doušek, než se pomalu přesune k němu. Odloží sklenku na stolek, vezme ho kolem pasu a přiměje narovnat se, aby nechal toho rovnání. Obrátí ho čelem k sobě, sevře v náručí a znovu políbí. Zatím v tom není nekontrolovatelný vášnivý výbuch, spíš něha, která je v jeho případě docela překvapivá. 

"Tohle sis nekoupil sám. Kdo ti ji dal? Mám žárlit?" Slyší pronášet sám sebe. Dnes ho poznal dost na to, aby chápal, že černou deku by si Shinya sám od sebe domů nepřinesl a pokud to byl dar… +Nějaký milovník černé, chtěl ti připomenout sebe, ne ti dát něco, co ti ladí do bytu.+ A to je prostě konkurence. Tiskne ho k sobě jednou dlaní v pase a druhou za pozadí. Některé jeho prsty se ještě dotýkají Shinyových zad a některé už jsou na holé pokožce. Mírně s ním pokročí směrem k posteli, na kterou ho velmi opatrně posadí, zatímco je sám tváří pořád těsně u něj. Teď už se mu zase dívá přímo do očí, protože chce svou odpověď. Nejspíš pak vyhrabe služební zbraň a zinscenuje něco pořádného.

Shinya

Shin už dávno přestal přemýšlet nad tímto večer jako nad prací. Ani neví, kdy se to stalo, možná už při první skleničce vína? Možná o trošku později. Cítil se s Yoshikim příjemně, až moc příjemně a nedokáže to celé potlačit, aby ho mohl poslat domů. Vážně nechce. Už by ho ani nenapadlo, co za práci dělá. Věří mu každé slovo a nejspíš bude hodně zklamaný, až zjistí, jak se věci skutečně mají. Říká se, že nevědomost je sladká a on si její chuť hrozně užívá. Po očku pořád pozoruje dveře. Zlehka se usmívá a čeká, kdy Yo skutečně přijde za ním. Viděl jeho pohled, když odcházel do ložnice. Líbí se mu, to už dokáže poznat. Těší ho to a příjemně hřeje, rozhodně by se před ním zvládl procházet dlouho. Styděl by se a stejně by to udělal. Občas se podívá na hračky na posteli. Přemýšlí, jestli to není příliš, ale něco mu říká, že to bude akorát. Asi zkušenosti. Ostatně byl to Yoshi, kdo mu řekl, jak by se mu líbil, takže žádné pochybnosti. Shin je zrovna ten typ, který je schopný udělat cokoliv, jen aby byl jeho protějšek spokojený. Očima ještě zkontroluje deku, jestli je správně napnutá a nikde nic není pokrčeného. Když se znovu ohlédne, je už Yo mezi dveřmi. Potichu zalapá po dechu, protože mu to tam opravdu sluší. Teď je to on, kdo by se mohl dívat ještě dlouho. Začíná být vážně nervózní. Ano i on to uměl a vlastně se v tom trochu vyžíval. Každý první večer s někým neznámým, byl plný očekávání, co se bude dít. Možná se k tomu přidalo i trochu strachu, když nevěděl, co má čekat. Teď je to spíš jen to příjemné očekávání. Uhne očima, aby se naposledy podíval na deku a ještě ji trochu poupraví. Překazí mu to Yoshiho dlaně na těle, které se mu i přes košili snad propalují do kůže. Skousne si poslední ret a nechá se bez protestů přitáhnout k němu. Položí mu ruce na odhalený hrudník a krátce ho po něm pohladí. Za pár vteřin už cítí jeho rty, díky kterým zavře očka a protáhne paže kolem jeho krku. Prsty zajede zlehka do vlasů a začne se jimi probírat. Dokonce mu unikne tiché povzdechnutí. Je to krásný polibek plný něčeho, co už dlouho necítil. Není to nic dobyvačného a dává mu pocit, že by v tom mohlo být i něco jiného. Zase naivní představy, jenže vzdát se jich je příliš těžké. Překvapeně zamrká, když se ho zeptá na deku. Podívá se mu do očí a odhaduje, zda svá slova myslíš vážně.

"Žárlil bys na mě?" Pozvedne nepatrně obočí a mírně se pousměje.

"Ale máš pravdu, nekoupil jsem si ji sám." Prozradí mu a čeká, co přijde za reakci. Má mu prozradit víc nebo ne?

"Dostal jsem ji tehdy se slovy, že každé světlo má i svou temnou stránku. Asi si myslel, že to ke mně sedí. Co myslíš, trefil se?" Zeptá se ho, jaký na to má názor.

Jje ale pravda, že už ji mám dlouho jen schovanou." S Torou trávil hodně času, ale nikdy nebyl u něj a taky to nikdy nezašlo dál, než za hranici přátelství a občasné blízkosti. V tom měli oba jasno, tedy říkali si to a Shin to tak opravdu cítil. Zahánět svou vnitřní samotu s ním bylo dost snadné, ale dneska si na něj ani nevzpomněl. Ani s tou dekou ne, tolik na něj Yo působí. To už sedí na posteli a musí trochu pozvednout tvář, aby mu viděl do očí.

"Nemusíš žárlit, není k tomu důvod." Pošeptá mu bez váhání. Je to pravda, nikdy s ním nikdo tolik necvičil jako právě Yo. Sklouzne dlaněmi z jeho ramen, aby ho pohladil po hrudníku a pak je položil na boky, které téměř neznatelně promne mezi prsty.

"Popravdě jsem v téhle ložnici už dlouho sám, jsem zvědavý, jaké to bude, když se to změní. Nejspíš ani z té černé nebudu mít strach." Blýskne se mu v očích, pustí ho a začne se posouvat po posteli o kousek výš a pak se pomalu položí s jednou dlaní ve světlých pramenech.

"Je to to, co sis představoval?" Zeptá se ho s jistou zvědavostí. Chce vědět, jestli se mu líbí nebo ne. Zlehka se zavrtí pod jeho očima a tiše se uchechtne.

"Jen bych nerad, aby mi začala být zima." Je to hloupost, je tu dost teplo.

"Chceš se jen koukat nebo…?" Vyzvídá, co by rád, aby mu mohl jeho přání splnit. Za chvíli si bude připadat jako zlatá rybka, ale proč by ne? Rád někomu plnil přání a začíná tušit, že u Yoshiho se mu to bude líbit ještě víc.

Yoshiki

Nakloní hlavu nepatrně k rameni, když se ho Shinya zeptá na tu žárlivost, ale vzápětí mu provokativně odpoví, že si tuto deku opravdu nekoupil sám. Kde kdo by ji v takovém případě ani nevytáhl, aby v podobnou chvíli nepřipomínala někoho jiného, ale Yoshiki ji milerád pokřtí po svém. Následující slova jsou ještě provokativnější, protože to znamená, že ten někdo Shinyu doopravdy celkem dobře zná a Yoshiki už se v duchu přehrabuje jmenným seznamem všech, kteří se kdy vedle Shinyi objevili. Tedy těch, o kterých on ví. 

"Ano, v tom má pravdu." Řekne mu. 

"Řekni mi ty… sedí ta temná část přímo v tobě nebo jde o někoho, kdo by mohl být vedle tebe?" Navrhne mu úplně jinou možnost. Jeho nitro se trochu upokojí, když ho Shinya přestane trápit a řekne mu, že tuhle deku už má delší dobu a navíc ji běžně nepoužívá. No dobře, tedy žádný aktuální vztah. Zřejmě… Ukloní hlavu pro změnu k druhému rameni, když ho Shinya ubezpečí, že k žárlení není žádný důvod a v jeho očích se rozhoří něco teplejšího. Mírně se při tom usměje a šelma uvnitř něj se usadí. Usměje se ještě o něco víc při tom ujištění, že sem obvykle nikdo nechodí. Není v tom nic samolibého nebo vítězoslavného, jen opravdu upřímného. To sice neznamenalo, že Shinya svůj čas netráví jinde, ale pokud tohle byl opravdu jeho domov a ne jen stanice, o které mohl mluvit, aby mu nelhal, nebo kam vodíval ty, kdo zrovna nebyli jeho prací, pak ho musel on sám zaujmout mnohem víc, než se mohlo dosud zdát. Protože svoje soukromí někdo jako on určitě neukazuje na potkání. Další slova o černé opět vyznívají dvousmyslně. Možná má Shinya prostě jenom raději světlejší odstíny a cítí se v nich bezpečněji a možná opět mluví o někom, kdo by mohl mít tmavší odstíny duše. Myslí tím přímo Yoshikiho? 

"Černá sama o sobě ti neublíží. Vlastně je velmi elegantní." Pronese s jistou smyslností v tónu hlasu. Shinya pustí jeho boky a posune se na posteli o kousek váš. Vzápětí se položí a naplní tak Yoshikiho vizi, kterou měl jen před malou chvílí ve vedlejším pokoji na pohovce. 

"Ne..." Splyne mu ze rtů, zatímco se sám pomalu narovnává. 

"Skutečnost je daleko za hranicemi mých představ." Složí mu kompliment a jemně se mu ukloní pohybem hlavy, než se opět decentně pousměje. Je v tom hodně smyslného, když se na něj takto dívá, ale zároveň je v tom jistá oddaná důvěra, když se mu Shinya takto vydává aniž by se znali. Neopili se ani se na sebe vášnivě nevrhli, tudíž nepřestali ani na chvíli přemýšlet a to je prostě něco jiného. Alespoň Yoshiki to tak vnímá, ale jeho mysl byla vždycky složitým labyrintem a v jeho zákoutích bylo někdy těžké se zorientovat. Asi se zasnil až příliš na dlouho, protože Shinya mu připomene, že by mu mohla být zima a on se konečně pohne. Ne ale proto, aby si k němu okamžitě přilehl, ale proto, aby sklonil oči k poklopci svých kalhot a začal je pomalu rozepínat. Nechá je sklouznout ze svých boků a posléze i prádlo, aby Shinyovi oplatil možnost taky se chvíli nerušeně dívat. Teprve potom se pohne směrem k němu a konečně si přilehne k jeho boku. Nevydržel bych se jenom dívat.“ Prozradí mu tichým hlase, když pohne dlaní, aby si pohrál s pramínky jeho vlasů, které teď kopírují jeho tvář. Nikdy nikdo mu nenabízel tuto možnost jako by byl jediný, na kom tady záleží a je to velmi opojné. Shinya už mu dávno plete hlavu. Yoshiki má jenom příliš velké ego, kterému bude ještě nějaký čas trvat, než si to uvědomí, ale tato chvilka je dost magická na to, aby docela zapomněl na to, co tu chtěl ještě před chvílí dělat – totiž zničit ho a potom prolézt každou kapsu jeho oblečení a každou skulinku tohoto bytu. 

"Mám použít všechny ty věci, které sis přinesl?" Zeptá se pro změnu on jeho a trochu povytáhne obočí. Jsou to Shinyovy oblíbené nebo jenom odhalil svůj repertoár, aby si Yoshiki mohl dál dělat, co chce?

Shinya

Yoshikiho úsměv je okouzlující a zároveň mu přejede příjemný mrazík po páteři. To ty oči, příjemně hřejí a zároveň dávají tušit, že se za nimi schovává něco, co by si Shin moc přál. Trochu toho příjemného trápení, které musí být dobře vyvážené, aby to mělo ten správný efekt. Že by si opravdu dobře vybral, do koho na pláži vrazil? Přitahoval ho už tehdy a ještě si to neuvědomoval? Možná opravdu nějaký šestý smysl anebo se plete úplně a nebude to tak. Dál už to ve své hlavě nerozebírá, moc prostoru k tomu nemá, protože ho zaměstnávají Yoshikiho otázky.

"Co myslíš? Každý máme dvě stránky, i když někdo je dost často potlačuje a ukazuje ji jen ve vhodných chvílích, většinou někdo v soukromí. Připadám ti jako někdo, kdo toho schovává tolik?" Hraje s ním jeho hru a je zvědavý, co si o tom Yo myslí. Už několikrát slyšel, že by ho na některé věci nikdy netipovali. Snažil se budit ten dojem a je fakt, že jen málo ze svého nitra dával na odiv. Taky se těžko hledal někdo, kdo to opravdu uměl. Někteří si hranici posouvali a pletli s cíleným ubližováním, aby ventilovali své pocity, ale o tom to nebylo.

"To máš pravdu, je elegantní, až mi bere dech. Možná proto ji tu nemám, sám bych ji těžko zvládal." V očích mu zajiskří a zase není úplně jasné, o čem mluví. Zdá se, že podobná debata jim vydrží docela dlouho. Pozoruje ho celou dobu, kdy se přesouvá na postel, aby si užil, jak se mu to bude líbit. Vypadá, že se mu to povedlo, i když to není povlečení. Když však vidí, jaký úspěch to má, asi si nějaké pořídí, jen aby mu udělal radost. +Tak moment.+ Zarazí se trochu, ale vzápětí se usměje. Ano, chce mu udělat radost. Na věci, které by se mohly v budoucnu dít, radši nemyslí. Tora ho zabije a zbytek asi taky, jakmile se dozví, co tady provádí a že možná…Ale to je ještě hodně předčasné, jsou spolu přece první, naprosto dokonalý večer, který ještě pořád není u konce.

"To jsem rád, že se ti to líbí. Špatně by se mi spalo, kdyby ne." Uculí se nevinně, i když jeho oči nepřestávají zářit. Překvapeně zamrká, když se Yo začne svlékat. Nejradši by se rychle zvedl, aby mu mohl pomoci. Už jenom to, že by se ho mohl dotknout mu způsobuje problémy v jistých partiích. Stydí se, ale stejně se ničím nezakryje, jen ať vidí, jak na něj působí, to přece nebylo na škodu. Pomalu ho sjíždí očima, hltá každý milimetr pokožky, kterou mu ukáže. Vážně mu to moc sluší a když tak nad ním stojí, je to snad ještě lepší. Přistihne se, že zatíná prsty levé ruky do látky deky, jak kdyby se tak dokázal udržet, aby se ani nepohnul. Nechce mu to kazit. Srdce mu poskočí, když se pohne a přilehne si k němu. Pomalu k němu stočí očka a věnuje mu jeden ze svých nejlepších úsměvů.

"Asi by mě ranilo, kdybys to vydržel. Pak bych to nejspíš nevydržel já a to by nebylo ono." Prozradí mu své vlastní myšlenky, které se asi barví spíš k té dece, než ke zbytku vybavení. Krátce se ohlédne na své hračky, chvíli přemýšlí, jak mu odpovědět. Natočí se celým tělem blíž k němu a mírně se povytáhne, aby rty přejížděl po těch jeho.

"Klidně můžeš, mám je rád všechny, i když jsem vzal jenom to, co mě první napadlo." Prozradí mu, že to rozhodně není všechno.

"Ale taky nemusíš, záleží to jen na tobě, co bys rád." Pobídne jeho fantazii a dává mu potřebnou volnost. Kousne se do rtu, ale pořád se od něj neodtahuje.

"Já jsem úplně nejradši, když se tomu můžu poddat, nic víc nepotřebuju." Je to tak jednoduché a přitom nesmírně složité. Je to o spoustě důvěry a ještě před pár hodinami by tvrdil, že to není jenom tak. Jenže teď se to děje. Zná ho, vlastně spíš ho vůbec nezná a stejně má pocit, že mu v tomto ohledu mohl věřit. Čím déle ho pozoruje, tím si je jistější. 

"Vedle jsi mi říkal věci, které se mi hodně líbily. Budeš v tom pokračovat?" Pomalu zvedne dlaň, pohladíc ho konečky prstů po tváři.

"Hm." Broukne spíš pro sebe.

"Moc bych to chtěl slyšet znovu, co se mnou všechno dokážeš?" Provokuje ho se svým typicky nevinným výrazem ve tváři a zároveň odhaluje, že ta černá deka není vůbec mimo.