Yoshiki
Yoshiki by si tu svou poznámku o společném bydlení ani neuvědomil, kdyby na ni Shinya tak spontánně a výrazně nezareagoval. Nicméně se mu ve tváři nehne ani sval. Dost na tom, že si ji neuhlídal, ještě aby to musel nějak rozvádět. "Jsou věci, na které by tě bylo škoda." Usměje se na něj a tím to přejde. Jeho osobní nesnesitelnost je jenom začátek, jeho práce, která nikdy nekončí je konec a pak je toho dost i mezi tím. Shinyovi tahle role dámy v nesnázích opravdu sluší. Věřil by mu ji beze zbytku, kdyby nevěděl, co je vlastně zač a čím se živí. Takhle ví, že přesně takto láká tahle siréna námořníky na útesy. Jde jí to vážně skvěle. Kdyby Yoshiki nebyl policista, skončil by. Chytil by se hned. A to byl vybíravý jako málo kdo.
"Můžu ti nějaká lákadla ukázat." Řekne vlastně dost tajemně. Asi jako sériový vrah, co chce dostat oběť domů. Mám tam bonbóny a lízátka a za odměnu ti jenom uříznu hlavu plastovým nožíkem. Rozhodně to nezní jako nadšené a lapené pozvání na další rande. Pravdou ale je, že Yoshikimu jde přesně o to, aby se viděli zase. A pak dojde na to gesto se rty. Yoshiki by rozhodně nečekal, že ho Shinya vezme za ruku a zastaví ji, než ji svěsí dolů. Mírně pootevře rty a hledí mu upřeně do očí snad několik vteřin. Stáhne obočí, když dojde na sobeckost, ale to pokračování… protočí nad ním očima a neví, jestli se rozesmát nebo mu jednu střelit. Shinya má rozhodně smysl pro drama a vlastně to byl dost povedený vtip a tak se nakonec upřímně zasměje. A pak se mu najednou splní to, co chtěl. Shinya se chytí, odhalí mu svou náklonnost, ať už skutečnou nebo předstíranou a polibkem naznačí, co by možná mohlo v budoucnu být. Yoshiki nechá povolit svaly ve tváři, aby získala mnohem vlídnější a přístupnější nádech. Není zase tak skvělý herec, vlastně si na to musí dost myslet. Shinyova další slova nejsou vůbec nevinná a Yoshiki nepochybuje, že ví přesně, kam jimi míří. Nemusí být poslední. Další podaná ruka, další nabídka. Pomalu se natočí celým tělem víc proti jeho. S poslední větou už je Shinya vysloveně otevřený. Proč to chce? Nemůže tušit, co je Yoshiki zač, tím pádem pro něj ale není ani nijak užitečný. Má jenom tušení a zkouší něco odhalit nebo se pro jednou zakoukal doopravdy? Bylo by egoistické myslet si to druhé, ale kdo ví proč ho to vnitřně zahřeje. Škoda, že je to u volavky jako je on nesmysl. Pochybuje, že se kdy zamiloval a když, tak do někoho ze svých. Citům jeden neporučí, ale Shinya nebude žádný hlupák. Na tomhle se vykoupat nenechá. Yoshiki je o tom přesvědčený
"Máš pravdu." Řekne mu a najednou se zazubí jako nervózní středoškolačka. Je to hodně v rozporu s tím prvotním vábením.
"V tom případě mi nebudeš mít za zlé, když budu trvat na tom, že tě dnes doprovodím domů? Vím, dosud jsi taky po městě chodil sám a nikdo ti garde nedělal, ale nesnesl bych pomyšlení, že jsem tě nedopravil v bezpečí až před dveře." Zaútočí čelně. Teď samozřejmě přijdou nějaké výmluvy o tom, proč to nejde a proč zrovna dneska nespí doma, ale někde úplně jinde. Ať už půjde o rekonstrukci nebo fakt, že sousedce přejeli kočku a ona teď potřebuje uchlácholit, Shinya si něco rozhodně vymyslí, ale stejně to zkusí. Po cestě bychom mohli vymyslet, kde a kdy se sejdeme příště. Sáhne do vnitřní strany svého saka, aby vytáhl telefon a podíval se do diáře. Je tam opravdu málo místa, ale tohle je vlastně tak trochu případ. Nacpe to nakonec kamkoliv.
"Co třeba..." Poklepe si prstem o horní ret… Nesmí ho nechat moc čekat, ale zároveň…
"Co kdybys to navrhl ty? Nevím, jaké máš služby u těch starých lidí a nerad bych je připravil o večeři. Hmm… kdybys měl hotovou kuchyni, mohl jsi udělat nějaký dezert mně." Kuje železo, dokud je žhavé.
"Škoda..." Pokračuje dál s očima přikovanýma do diáře.
Shinya
Vypadá hodně zaskočeně, když dojde na to, že je ho na některé věci škoda. On si to rozhodně nemyslel. Možná si spíš nedokázal představit věc, o které by to říct mohl. Zas tolik ze světa nezná, aby nad tím přemýšlel jinak. Skoro to zněl jako kompliment, jeho hlavička si to tak přebrala a tak sklopí očka a zčervená ještě víc."Takové věci vůbec neříkej." Zasměje se tiše na ta lákadla.
"Já se toho vždycky hned chytnu a pak jsem akorát zklamaný." Upře na něj skoro prosebný pohled, aby podobné věci nedělal. Na to byl dost citlivý a pokud mu někdo něco slíbil, držel se toho. Tedy…Do dneška dokázal schopně oddělit práci od věcí, které byly reálné, ale dneska mu to nějak nejde. Zvláštní. Kdyby nad tím dokázal přemýšlet víc, měl by asi rychle utíkat a už se neukázat. To nebezpečí, které by měl vnímat, nedokáže rozklíčovat. Občas potřeboval Toru, aby za něj tuhle stránku prostě vyřešil. Staral se o něj, dával na něj pozor, když viděl, že jde do tuhého. Někdy to byla přehnaná reakce, jindy Shina opravdu zachránil. Je rád, že se mu podařilo ho rozesmát, takové věci ho dokázaly vždycky zahřát na duši, stejně jako výraz, který se objeví vzápětí. Už to není o lapení, jako o vlastním dobrém pocitu, že by se mu opravdu mohl líbit a že chce, aby se mu líbil. Tahle hranice byla dost tenká a on už je hodně daleko za ní. Musí se na něj vřele pousmát, když mu odsouhlasí vidinu dalšího setkání. Jedinou Shinovou nadějí bude nejspíš nepřijít, ale už teď ví, že se objeví, aby si užil další večer v jeho společnosti. Ostatně, buď zjistí víc a že ho jeho podvědomí nezklamalo a bude v hodně velkém problému, anebo to dopadne úplně jinak a možná by opravdu mohl aspoň jednou v životě trávit čas s někým, s kým chce on sám, ne s kým musí. Další a další nebezpečné myšlenky a není tu nikdo, kdo by ho popadl za límec a hodně s ním zatřásl. Naklání hlavu na stranu a čeká, co z Yoshikiho vypadne. Najednou už ho jídlo ani v nejmenším nezajímá. Obočí mu jde zlehka nahoru a už zase stáčí očka ke svým dlaním. Na tváři mu vyvstává upřímný úsměv, který naznačuje, že nic lepšího by si v tuto chvíli nemohl představit. Chvíli nic neříká, než vzhlédne a se zářícíma očima se podívá do těch jeho.
"Budu moc rád, když mě doprovodíš, i když budu mít potom obavy o tebe. Když se může stát něco mě, co kdyby se pak stalo něco tobě?" Neodpustí si otázku.
"Můžeme si klidně dát ještě u mě skleničku a počkat, než si přijede taxi. Tam se domluvíme, kde se potkáme příště." Navrhne mu bez mrknutí oka.
"Nebo si vezmeme lahev odsud. Přiznám si, že si nejsem jitý, co doma mám a co ne. Sám většinou nic neotvírám a návštěvy mám jen velmi zřídka." Promne si zamyšleně bradu, než sáhne po vlastní sklence, aby se napil. Pak se zamyslí, aby mu mohl co nejlépe odpovědět. Posmutní, když dojde na přípravu dezertu.
"No, pokud se nepletu pozítří večer mám volno. Kolem páté jdu ke starému pánovi, jídlo budu mít hotové asi za hodinku." Prozradí mu a bude jen doufat, že se mu nic z jeho druhých povinností nepřiplete do cesty, to by pak musel zrušit nebo přesunout. Ovšem s tím dezertem…
"To máš pravdu, v kuchyni nic neudělám bohužel a pochybuju, že to do té doby stihnu vyřešit, ale…" Znovu se rozzáří.
"Mohl bych udělat ten dezert u něj a pak ti ho přinést." Je vidět nadšení, které ho úplně ovládne.
"Nedávno jsem zkoušel něco nového a myslím, že ti to mohlo chutnat." Uculí se s nádechem rozvernosti. To určitě stihne.
"Pokud se domluvíme třeba na osmou?" Navrhne mu rovnou i hodinu.
"I když sladké na večer asi není nejzdravější." Pořád se tváří stejně nevinně.
"Ale tak pro jednou se nic nestane, když trochu zhřešíme ne?" Zamrká jako panenka a schválně ignoruje fakt, že dneska to dělají taky. Jen…Není úplně jisté, o čem přesně mluví.
"Teď už jen, abych se ti vlezl do diáře." Dělá si starosti.
"Vypadá to, že máš hodně nabitý program. Nerad bych tě zdržoval." Promne si prsty o sebe a ve tváři se mu usadí trochu posmutnělý výraz. Yoshi mu klidně může říct, že čas nemá a pak budou hledat další termín a nakonec se možná nedohodnou vůbec. Opravdu ho ta možnost trápí.
Yoshiki
Další pěkné divadýlko pro Yoshikiho oči. Chudinka raněná dušička, kterou každý jenom využije a odhodí, zatímco je to přesně naopak. Mohl by uvěřit tomu, že ho zneužívají Draci, ale viděl ho s nimi tolikrát, že není pochyb o tom, že ho berou jako svého. A Yoshiki nikdy neuměl příliš prožívat lítost. "Nikdy nenabízím nic, co nemyslím vážně." Pronese a o vteřinu později mu to přijde jako trochu neuvážené prohlášení, ale už je pozdě brát to zpátky. To je ta jeho policajtská zásadovost, co z něj promluvila dřív, než se ovládl. Přesto se na Shyniu znovu usměje. Shinya ho doopravdy překvapí, když souhlasí s tím, aby ho doprovodil. Ať už to bude kamkoliv, je to místo, kam se může chodit ukrýt, takže když bude Yoshiki pohotový, stihne si to tam proklepnout dřív, než to místo Shinya zruší a přestěhuje. Na každém takovém místě byly důkazy. Vždycky tam byly… i když si někdo myslel, že ne.
"Mně?" Upřímně se usměje a znovu se uvolní a pohodlněji opře, zatímco dojídá svůj dezert.
"Hmm… neber to nijak osobně, ale působíš mnohem křehčím dojmem, než já, někdo by si mohl myslet, že jsi snadným cílem nebo dokonce..." Nechce říct na plná ústa děvče, ale Shinya tak často vypadal, když si dal trochu záležet. I když je potom nevšedně vysoké děvče na japonské poměry. To ale případnému zloději bude úplně jedno. Pozvání dovnitř je něco, co si rozhodně nedovolí odmítnout.
"Máš pravdu. Oba budeme klidnější, když u tebe počkám na taxi a ty osobně dohlédneš na to, že do něho nastoupím. Pak už se mi nic nestane." Souhlasí s ním a mávne na obsluhu, aby za ně mohl vyřešit jejich dnešní útratu a také s sebou objednat dvě lahve tohoto výtečného červeného. Míchat by to neměli. Je si jistý, že je neotevřou obě, možná nakonec ani tu jednu, ale ona se u Shinyi neztratí. Potom se znovu zadívá do svého diáře, aby se podíval na navrhovaný večer. Samozřejmě tam má večeři se šéfem sousedních kanceláří, ale je to spíš v přátelském duchu a oba ji překládají co chvíli. Tak ji bohužel přeloží ještě jednou. Stopa je důležitější. Bude to klikatá cesta k Miyavimu, ale ty přímé většinou za nic nestály.
"Zařídím si to." Řekne jednoduše a už v telefonu něco přepisuje. Je z toho patrné, že volno neměl, ale Shinya mu stojí za tolik, aby to změnil. Z ničeho nic všeho nechá a podívá se s mírně pootevřenými rty na Shinyu. On mu chce upéct? Zní to tak… domácky. Podivně vřele. Mimoděk to v něm vyvolá hluboko zasunuté vzpomínky na dětství, kdy pekla jeho matka. Vždycky v neděli měli něco sladkého na stole a jemu se po tom najednou stýská. Nesmysl… jemu se nikdy nestýská. Potřese hlavou a pousměje se, ale na jeho očích bylo na chvíli vidět, že se ztratily kdesi daleko.
"Těším se." Souhlasí s ním. To slovo zhřešíme samozřejmě zní úplně jinak, než jak by mělo a Yoshiki momentálně není schopný poznat, jestli to byl záměr nebo výplod jeho mysli, ale přikývne i teď. Normálně podobné věci vůbec nejí, ale pokud si chce naklonit pekaře, musí porušit dietu. Nakonec je všechno vyřešeno, Yoshiki jim ještě nechá objednat taxi před restauraci a brzy už oba sedí v něm na cestě k Shinyovi domů. Yoshiki několik dlouhých okamžiků prostě jenom hledí z okýnka na noční město tam venku. Před řidičem stejně není vhodné téměř nic. V rádiu se nese hlášení o demolici jednoho baru a sesuvu půdy, který odhalil teď už zasypané cesty pod městem.
"Dejte to trochu hlasitěji." Předkloní se na místě, aby požádal řidiče a ten jeho přání vyhoví. Hlasatel dál mluví o tom, že je to velká senzace, spoustu lidí se chce na podzemí podívat a co víc, pod troskami bylo nalezeno hnízdo nějakého gangu. Nic z toho neznělo jako Orlův podpis. Zpravodaj se nezmiňuje ani o tom, co gang pašoval, prodával nebo co tam vůbec dělal.
Shinya
To Yoshiho ujištění, je zvláštně rázné. Nutí ho to povytáhnou obočí nahoru, ale vzápětí se mile usměje. Je to moc hezké, že někdo ještě podobné zásady má. Jistě v jeho nové rodině, se to tradovalo taky a on s tím byl spokojený. V jeho předešlém životě zažil hodně planých slibů a pak se nestačil divit, co se může stát. Ostatně má na to dost patrné památky na svém těle, ale ty nejsou jen tak vidět. Vždycky si myslel, že mu pořád připomínají jisté nebezpečí, které by mohl zažít, ale najednou, jak kdyby nevěděl, co je opatrnost. Stávalo se to, i když za poslední roky výrazně méně. Zamrká několikrát rychleji, když dojde na jeho křehkost. Kde koho by podobné prohlášení opravu mohlo urazit, ale on je jiný. Uculí se se spokojeností ve tváři, u toho si pohrává se skleničkou, ve které už moc nezbývá."Děkuji za kompliment." Prohodí upřímně a je jasné, že on si to rozhodně osobně nebere a vlastně ho to i těší. Potřeboval vypadat křehce, aby mohl plnit své úkoly na jedničku a je rád, že to umí. Nakloní hlavu mírně na stranu a spokojeně přikývne. Je rád, že půjde s ním, třeba se mu podaří zjistit ještě něco navíc. +Taky můžeš jít až za světla.+ Proběhne mu trochu zlobivě hlavou. Je pravdou, že v Yoshikiho případě by si rozhodně nestěžoval, kdyby to tak skončilo. Často se ale stává, že nestačí jediný večer, proto ani s podobnou možností nepočítá. Možná, když se trochu víc obrní a přitlačí na pilu…? Všechno záleží, jak se situace vyvine. Zatím mu Yoshi přijde dost imunní. Kromě doteku na rtech není žádný jiný navíc. V tu chvíli byl vždycky opatrnější, protože jeden špatný krok a mohl všechno pokazit. Dneska by mu to bylo opravdu líto. Klopí očka, když si všimne, že něco v telefonu přepisuje, aby si na něj udělal čas. Hezky ho to uvnitř zahřeje.
"To je od tebe milé, že si uděláš čas. Arigato." Poděkuje mu upřímně s drobnou poklonou a tváře mu zase malinko zahoří. Je to vždycky příjemné, když si kvůli vám někdo mění rozvrh, skoro jakoby mu na něm záleželo. Je to asi hloupost, ale opravdu se mu to líbí. Postřehne i to, jak se Yoshi zarazil a zamyslel, při zmínce o pečení. Chvíli si ho prohlíží a přistihne se, že se trochu naklání dopředu, jakoby měl potřebu si pořádně prohlédnout rysy jeho tváře.
"Já taky. Doufám, že ti bude chutnat." Sdělí mu i něco ze svých obav. Netrvá dlouho a večeře je u konce. Shin vypadá trochu posmutněle, ale nálada je hned zase zpátky, když si uvědomí, že se neloučí. Ještě chvíli se ho snaží přesvědčit, že tu přece byl na jeho pozvání, ale je to marný boj. Vnitřně je spokojený, když to nezůstalo na něm, ale přece se mu chtěl odvděčit! No, bude to muset vyřešit do příštího setkání. V autě je ticho. Není to špatné, vlastně je dost příjemné. Shin se přistihne, že se mu oči dost často stáčí jeho směrem, dokud nechce zesílit rádio. On sám přeostří z okýnka ven a tváří se, že ho to ani trochu nezaujalo. Takové věci se přece občas stávají. Nemá ani ponětí, jestli je něco z toho práce jeho přátel, ale přesto to s ním vnitřně zacloumá. Snad se nikomu nic nestalo, pokud tam opravdu byli. Nejradši by sáhl po telefonu a napsal zprávu, aby si byl jistý, ale teď nemůže, jen by se prozradil.
"Je to hrozné, co se děje." Tváří se opravdu vyděšeně.
"Nedokážu si představit být u toho." Založí si ruce na hrudi a dlaněmi přejíždí po pažích ve zdánlivě bezbranném a vyděšeném gestu. Je rád, když vystoupí z taxi a muže zase přemýšlet nad tím, že ho bere k sobě. Dům je velký, je tam spousta bytů a on bydlí opravdu vysoko. Dojedou do určeného patra. U dveří se trochu zarazí a vzápětí zlehka usměje přes rameno.
"Doufám, že tam nebudu mít nepořádek." Omluví se mu v podstatě dopředu a pak je vpustí dovnitř. Když rozsvítí, je vidět, jak moc si libuje ve světlých barvách. Stačí udělat jen pár korků a potvrdí se i jeho slova, že kuchyň není hotová. Je tu napůl složená kuchyňská linka, které chybí dvířka, takže je vidět i všechno nádobí a je tu taky spousta prázdných míst, kde budou spotřebiče.
"Dáme si ještě víno?" Zeptá se ho a vyloví otvírák.
"Můžu tě poprosit?" Podává mu ho s nesmělým pousmáním.
"Nachystám zatím skleničky, můžeme si pustit hudbu, ať tu není takové ticho." Když mu otvírák podává, dotkne se jeho dlaně konečky prstů. Je dost blízko, kouká upřeně do jeho očí a vypadá, že se prostě zasekl. Má pocit, že přestal plynout čas.
"Měl bych ti poděkovat za dnešní večer, opravdu jsem si ho užil. Je mi opravdu líto, že už je skoro u konce." Prohodí šeptem, než povytáhne bradu a líbne ho zlehka na tvář.
"Snad to nebylo příliš." Koukne někam mezi ně, ale ne, tu ruku mu pořád nepustil a vůbec mu to nedochází.
Yoshiki
Zaskočeně se podívá vedle sebe, když se Shinya ozve s tím, že je to hrozné. Tedy tohle… Tohle je doopravdy na Oscara. Málem by se hlasitě rozesmál a tím všechno prozradil, ale místo toho se zevnitř kousne do tváře a svůj pohled zamaskuje za obavu o něj. Jeden by si myslel, že Shinya prostě zůstane zticha, aby na podobné situace vůbec neupozorňoval, ale on si dá tu práci, aby působil dojmem slušného občana, kterého celá mafie vyvádí z míry a má strach o holý život, kdykoliv se vydá za setmění na ulici. Nejradši by nad ním zavrtěl hlavou, ale místo toho se zatváří povzbudivě. Zprávy už toho o mnoho víc nenabídnou a kromě toho jsou na místě. Yoshiki samozřejmě pozorně sledoval cestu, psal si za uši adresu a stejně tak si pečlivě uloží do paměti tento dům a všechno, co je v jeho okolí. Na první pohled je to ulice jako každá jiná. Na ten druhý vidí, že policejní budka je co nejdál odtud, že tady není žádná zastávka autobusu ani metra, přes roh je trafika, ale nefunkční a tak dále. Bydlí tady obrovské množství lidí, ale zároveň tady není žádné místo, kde by se běžně zastavovali, jen tak okouněli a tím pádem si všímali opakujících se dějů. Dokonce ani žádné bistro nebo kantýna. Hmm… O to levnější tyhle byty budou. U dveří znovu nasadí svůj povzbudivý úsměv, ale jeho překvapení poté, co vstoupí, by nemohlo být větší. Chvíli na to všechno hledí s ústy mírně dokořán, ale není to proto, jak byt vypadá, ale proto, že Shinya mu vůbec v ničem nelhal. Všechno je přesně takové, jako mu popsal a Yoshiki je z toho upřímně zmatený. Rozhodl se mu důvěřovat nebo je tohle ještě tisíckrát vylepšenější taktika? "Já vím, že jsi mi to celé popisoval, ale na vlastní oči to vypadá… opravdu krásně." Složí mu upřímný kompliment, i když jeho údiv patřil něčemu jinému. Ne, nikdy by si takhle byt sám od sebe nezařídil. To ale neznamená, že se Shinyovi nepodařilo dosáhnout něčeho výjimečného. Uznale pokyvuje hlavou a dokonce zvedne koutky nad tou nedokončenou kuchyní. +Nelhal mi...+ Pomyslí si a je to podivně… příjemné. Jako by se něčemu uvnitř něj ulevilo. Ne, že by to smazalo všechny Shinyovy hříchy, správě patří za katr, dokud nezčerná, jenže… +Žádné snahy o záchranu padlých andělů… žádné, Yo-kun!+ Nařídí si.
"Ah, samozřejmě." Souhlasí ještě s otevřením jedné lahve a převezme si ji, aby mu s ní pomohl. Všechno je podivně… tak, jak by mělo být. On otevírá lahve, zatímco Shinya chystá nádobí, nedělní dezert, čistý dům… +A dost!+ Okřikne se. Všechny jeho pohyby jsou elegantní a celkem vytříbené. Je to skoro divné, jak příjemně se tady cítí. Asi proto, jak sám sebe vlastně zanedbává a jeho domov v podstatě neexistuje. Žádná rodina, žádní důvěrní přátelé, nic. Původně si měl jenom nechat přivolat taxi, ale tu hodinku to ještě počká. Yoshiki stejně nebyl zvyklý spát. Stačily mu dvě až tři hodiny a jednou za týden třeba deset. Sáhne po otevíráku, který mu Shinya podává a pak se čas prostě zastaví. Jejich prsty se dotknou, ale předmět mu do dlaně nevklouzne a tak zvedne oči k těm Shinyovým a prostě tak setrvá. Je čím dál těžší rozeznat, co je hra a co skutečnost. Každé Shinyovo slovo se mu zarývá do mysli, ale cokoliv řekne, bude to znít jako nabídka ke společné noci. A tak mlčí a Shinya to ticho poruší po svém, když ho políbí na tvář. +Nebylo.+ Pomyslí si, protože Shinya jeho ruku nepouští a tak to znovu nemůže říct nahlas, aby to neznělo jako…
"V noci toho moc nenaspím. Jestli ti nevadí, že se tu budu procházet, až zavřeš oči, můžeme otevřít i tu druhou." Řekne nakonec. Je v tom samozřejmě vypočítavost, aby se tu mohl zdržet a zjistit co nejvíc a k tomu výmluva, kdyby ho Shinya v noci u něčeho přistihl, ale taky je v tom upřímná reakce na tuhle chvíli a fakt… že se mu domů nechce. Rozhodně by neměl mít nic intimního s podezřelým a kriminálníkem obecně, jenže on nebyl konvenční policista a na pravidla upřímně kašlal.
Shinya
V taxi zase tolik nelhal, opravdu má strach po tom, co slyšel v rádiu. Jenže nejde o to, co se děje, ale spíš komu by se něco stát mohlo. Zvykl si na novou rodinu a bral ji jako opravdovou, měl je rád všechny do jednoho, protože ho zachránili a on jim pak pomohl. Důvěra, loajalita, ochrana. Věci, na kterých mu v životě opravdu hodně záleží a taky fakt, že prostě potřebuje někomu věřit. Trochu stydlivě se pousměje, když vidí, jak na vybavení bytu kouká. Nedokáže si domyslet, proč tomu tak je, tedy ne ten pravý důvod."Už bych to opravdu rád dodělat, není to ideální si sem vodit návštěvu, když je v takovém stavu." Omluví se mu znovu, aby bylo jasné, že ho to opravdu mrzí. Překvapeně na něj zamrká, jakmile mu řekne, že je to krásné. Není to hotové, jemu to přijde celé pořád ještě neucelené. Prostě tu ta kuchyň chybí.
"Jsem rád, že se ti to líbí, mě to přijde trochu smutné, když to není pořád celé." Pokrčí drobnými rameny. Je pravda, že tu nebývá často, většinou přebývá v dračím sídle, ale rád se sem vrací, je to pořád jeho byt a místo, kde strávil opravdu hodně času. Ta chvilka je skoro magická, když na něj kouká. Něco v jeho hrudi se příjemně rozpíná. Tak nějak si to vždycky představoval. Obyčejný pohodový večer, kdy se vrátí domů a někým, na kom…Ne, tak nesmí přemýšlet nebo se do toho zamotá a už nebude cesty zpátky. Děsí ho vlastní myšlenky, dlouho podobné neměl díky tomu, co se mu stalo dřív. Taky věřil nesprávným lidem a trvalo dlouho, než se přes to přenesl, úplně se mu to nepodaří nikdy, ale už dost pokročil. Vyčkává na reakci, protože teď to opravdu mohl přehnat. Yo nic neříká a v něm nervozita jen roste. Přesto se nemůže přinutit nekoukat mu do očí. Prostě ho nechtějí pustit a zároveň nedokáže odhadnout, co se za nimi odehrává. Tím je jeho nejistota ještě větší. Nakloní hlavu zlehka na stranu, když dojde na to, že by tu možná mohl zůstat. Najednou si uvědomí, že si to opravdu přeje a nejradši by mu to odkýval hned. V hlavě se objevují varovné vykřičníky a on je jako vždycky bez obtíží ignoruje.
"Vypadám určitě hrozně hloupě, když spím." Ozve se z jeho rtů úplně něco jiného, než by kde kdo čekal. Samozřejmě, že to neví, sám sebe vidět nemůže, ale připadá mu to tak. Nechá konečky prstů sklouznout po hřbetu jeho dlaně v jemném pohlazení a stydlivě sklopí očka. Chvíli si kouše spodní ret a je jasné, že má strach, jestli může pokračovat ve svých slovech.
"Třeba…" Rozhodne se, že přece jen promluví, ale pořád v tom není patrná jistota.
"Třeba by se ti tady spalo dobře." Málem se neudrží a dodá, že by sem jim dobře spalo společně, ale to si zase netroufne. S jeho tréninkem a tím, co dělá, by to neměl být problém, ale tady už šlo úplně o něco jiného. Chce, aby Yoshimu tady s ním bylo dobře a nemá to s tím, kvůli čemu ho pozval na večeři vůbec nic společného. Počká, až lahev otevře a natáhne k němu ruku se skleničkou, aby mu mohl nalít. Odloží lahev na stole poblíž pohovky, která je dost velká a vypadá opravdu pohodlně. Sáhne po jeho dlani, tak nějak automaticky s ním proplete prsty a vede ho s sebou k ní, kde se usadí. Přestává přemýšlet nad tím, co dělá, možná za to opravdu částečně může i alkohol, ale hlavně atmosféra, kterou mezi sebou mají. O jistém nebezpečí nemá ani tušení. Usadí se vedle něj, zapne přehrávač, který spustí tichou a příjemnou hudbu. Po pár vteřinách se prostě vykašle na všechno, co by měl a neměl a nechá se unést atmosférou. Zlehka se posune horní polovinou těla a opře se o Yoshiho ramene, než se o to jeho opře hlavou. Nožky má vytažené nohu a jednou paží si je objímá. Vypadá snad ještě křehčeji, než před chvílí, jestli je to vůbec možné.
"Víš…Možná nemusím spát ani jeden." Mírně pootočí hlavu, aby na něj a v očích má očekávání, co on na to. Už ví, že by se nebránil, kdyby šlo o něco mnohem aktivnějšího, ale dokázal by si představit, že budou vedle sebe jen sedět a povídat si. Zatím se mu vůbec spát nechce.
"Můžeme dělat cokoliv, co budeš chtít." Jeho hlas je opatrný a dává mu prostor, aby si nad tím popřemýšlel. S mírným úsměvem se o něj opírá, upíjí po troškách víno a pak nechá víčka klesnout, aby si mohl plně vychutnat celou tuto chvíli.
Žádné komentáře:
Okomentovat