Yoshiki
"Měl jsem na mysli spíš partnery, kteří by mohli dokreslovat tvůj život." Řekne mu a stále se na něj usmívá, ale na jeho otázku přikývne, aniž by nad tím musel nějak víc přemýšlet. "Ano, myslím si to o tobě." Řekne mu. +Já to přímo vím.+ Pomyslí si v duchu, ale o tom samozřejmě nemůže mluvit. Znovu se tiše zasměje, když Shinya zmíní obtížnou ovladatelnost černé. Má větší pravdu, než by se mohlo zdát. Lidé odění do černé – a teď nemyslí oblečení – byli obecně osobnosti s nesnadnými povahami. On sám jí byl rozhodně.
"Pokud je pravda, co si myslím o tobě, pak by mi taky mohlo dát dost práce tě zvládnout." Teď nemluví o tomto jejich nočním románku, spíš o Shinyovi a jeho životě jako takovém. Už se vidí, jak ho nahání někde venku, brání mu v kriminální činnosti a vůbec se snaží andílka nějak přikrotit, aby ho mohl alespoň na vteřinu spustit z očí. Něco mu říká, že to bude nelehký úkol. Shinya se pozvedne a přiblíží k jeho rtům. Yoshiki odolá touze ho políbit, snaží se zblízka si prohlédnout jeho nezvyklé oči a zároveň při tom poslouchá pobídky, aby se nestyděl a použil cokoliv, na co má chuť. Jeden by si myslel, že Shinya ani neví, jak moc by mu mohl ublížit někdo, kdo neví, co dělá nebo by se neovládl, ale on to při tom musí vědět. To znamená, že mu opravdu tolik důvěřuje? Yoshiki nebyl dominant, nikdy ty věci nepraktikoval v takovém měřítku a měl rád jistou přirozenost, než hru s konkrétními pravidly. Najednou si nebyl jistý, jestli si v tom budou vyhovovat. Jestli Shinya nevyhledává spíš tu v jeho oboru klasickou část. To se uvidí za chvíli. Kromě toho, když na to přišlo, byl sám labilní až hrůza. Nejednalo se o podobné věci, ale vybuchoval snadno a někdy stejně snadno plakal, i když to málokdo kdy mohl vidět. Shinya ho ubezpečí, že i kdyby nesáhl na nic z toho, nebude to vadit, ale stejně jeho další slova vybízejí k podobné činnosti. Co s ním všechno dokáže? Najednou si prostě nebyl jistý a to se mu nestávalo. Nepřizná mu to, jen pořád dokola sleduje jeho oči a nakonec se dotkne dvěma prsty jeho brady, aby ho přece jen mohl políbit.
"Mluvil jsem o tom, jak krásný pohled by na tebe byl na něčem tmavém, to je pravda. Mluvil jsem taky o tom, že by se mi líbilo, kdyby ses nemohl bránit a proto musím začít jedině tím." Předvídatelnost nevadila. Je si jistý, že Shinya si užije už jenom to, jak ho bude spoutávat. Sáhne po koženém řemeni, který zevnitř kryje černý plyš. Patří na kotník a s ním taky chce začít. Posadí se na paty, podá si jednu jeho nožku do klína a promne kotník mezi prsty. Mazlí se s ním svýma rukama a masíruje ho. Jeho prsty jsou štíhlé a velmi obratné a je vidět, že opravdu nikam nespěchá. Dává si záležet, když pomalu utahuje všechny tři řemínky, které tam jsou a pak řetízek tiše zacinká, když jeho nožku položí stranou a přiměje ho s ní víc rozkročit, aby ji mohl připnout ke sloupku postele. Jsou tu zabudovaná malá očka, prve si jich nevšiml, ale byla tu. Stejnou dlouhou péči věnuje i jeho druhé nožce, kterou si nakonec ještě podá ke rtům a políbí ho na ni. Pak ji taky spoutá a připne k posteli. Shinya má teď pěkně rozkročeno a toho samozřejmě využije, když si opatrně klekne mezi jeho kolena a začne se nad něj pokládat jako šelma na lovu. Drží váhu na svých pažích, aby se ho dotýkal jen velmi letmo. Chce v něm vyvolat brnění pokožky z toho skoro doteku. Mine jeho klín, protože na ten bude dost času později. Chce v něm očekávání vydráždit mnohem víc. Jakmile se nosem dostane k jeho pupíku, dotkne se jím jeho horké kůže a začne stoupat po jeho těle pomalu nahoru. Sem tam líbne jeho pokožku a otře se o ni tváři ve stejně mazlivém gestu, jako věnoval jeho nožkám. Tahle jeho stránka je nejspíš dočista jiná, než na co je Shinya zvyklý. Yoshiki byl jako velká kočka. Nepředvídatelná, někdy protivná, ale taky mazlivá.
Shinya
Shina samozřejmě ani v nejmenším nenapadne, že Yoshi všechno ví. On je pořád v rovině věcí, které mu o sobě prozradil. Byl opravdu neopatrný. Jenže to nedokázal jinak. Yoshiho přítomnost byla odzbrojující a tady v ložnici…Moc mu to tu sluší, mnohem víc, než by si kdy dokázal představit. Shinovo obočí jde nahoru."Vážně? Myslíš, že by to bylo tak složité?" Zeptá se ho s trochou nejistoty v očích.
"Začíná mě dost pálit otázka, co si o mě vlastně myslíš." Nadhodí opatrně. Když si to přebere po svém způsobu, to moc jako kompliment neznělo. Asi mu to bude ještě chvíli vrtat hlavou. On si totiž jisté pochybnosti nosil pořád sebou. Šlo hlavně o věci, na kterých mu záleželo. A teď je to tu zase, moc mu na tom záleží a bojí se, že něco zkazí. Nechce nic zkazit. Pozoruje ho pořád, jakoby hledal náznaky nějaké nelibosti. Nepřehnal to? Vypadá to, že ne. Doufá v to. Zdá se, že nad něčím přemýšlí a on se ho rozhodne nerušit. Jen ať si rozmyslí, co by s ním rád dělal. Těší se, co přijde a z toho očekávání ho jemně šimrá v břiše. Podobné věci měl opravdu rád, zároveň to bylo dost nebezpečné. Jenže do těchto vod se nepouštěl jen tak s někým. Ne stejně jako právě teď. Vždycky měl nějakou únikovou cestu, teď ji nemá a ani nechce. Nechá se vzít za bradu a spokojeně přivírá víčka pod dotekem jeho rtů. Tělo se na vteřinu napne, aby se vzápětí mohlo zcela povolit a odevzdat se mu. Tiše si pozvedne, jakmile opustí jeho rty a začne pečlivě vnímat slova, která se mu dostávají hluboko do hlavy. Představivost se rozběhne na plné obrátky a nedá mu jen tak pokoj. Vzápětí se jeho myšlenky začnou plnit. Yo nikam nespěchá, jak kdyby mohl tušit, že přesně to, si bude Shin užívat nejvíc. Doteď si to většina představovala úplně jinak. Ukázat mu, jakou mají nad ním moc a pokud se jim nelíbilo, že to nejde podle jejich plánu, dostal nařezáno. Jenže o tom to vůbec nebylo. Nešlo o ně, prioritně by mělo jít o Shina a jeho potřeby. Už s prvním pohybem Yoshiho rukou a doteku na své nožce jej zabrní po celém těle. Bylo to příjemné, žádné násilně dobývání, ale spíš lehoučké podmaňování. Neovládne sám sebe, když si spokojeně povzdechne. Stačí mu opravdu málo a zároveň potřebuje tak moc. Rozhodně hromadu péče a tu právě dostává. Snaží se na něj koukat a sledovat, jestli se mu to taky líbí. Jenže brzo musí nutně nechat víčka klesnout, aby si to celé vychytal ještě mnohem víc. Yo nespěchá, stupňuje míru jeho vzrušení a ani u toho nestačí vnímat, jak moc má nohy od sebe. Tváře mu hoří, na rtech má blažený úsměv. Otevře očka, jakmile má nožky připoutané a skoro se chvěje očekáváním, co přijde dál. Kouše se do rtu, když se pohne za ním a za chvíli by přísahal, že ho cítí na svém těle. Je opravdu blízko, vypadá tam nahoře naprosto úchvatně a kdyby Shin neležel, asi by omdlel. Ano i někdo jako on. Tohle se věcem, které zná, vůbec nepodobá. Ani si neuvědomí, že se boky pokusí pohnout proti němu. Tak moc ho už chce cítit a jeho tělo to moc dobře ví.
"Yo-chan." Broukne měkce s hvězdami v očích a u toho zlehka pozvedne koutky. Když před chvilkou přemýšlel, skoro to vypadalo, že si to nakonec rozmyslí anebo nebude nic zkoušet. A teď dělá věci, které se Shinovi hrozně líbí a doufá, že s tím jen tak nepřestane. Stupňování touhy, to je něco na co slyší. Potřebuje podobnou péči, aby si to celé užil na nejvyšší možnou míru. Znovu se propne a vzdychne, když ucítí špičku jeho nosu na své kůži. Chce víc, je to najednou hrozně málo, ale ví, že když vydrží, dostane se mu mnohem lepší odměny. Zničí ho jen tím, jak se s ním hezky mazlí, to už nezažil hodně dlouho, v takové míře snad nikdy.
"To je ono." Unikne mu ze rtů s dalším povzdechem jeho ruce se konečně taky pohnout, skončí na Yoshiho ramenou a jedna z nich si pak najde cestu i mezi jeho prameny. Tak moc se ho chtěl dotknout, má pocit, že ho jeho pokožka příjemně hřeje do bříšek prstů, o to méně se jí chce vzdávat.
Yoshiki
Vůbec by ho nenapadlo, jak moc Shinyu znejistěl to jedinou větou, i když se ho vzápětí na to Shinya sám zeptá. Myslel to spíš tak, že je vlastně dost rafinovaný, ale místo odpovědi se mu podívá dlouze do očí a tajemně se pousměje. "Přece ti o sobě a svých myšlenkách neřeknu všechno v první noc. Nikdy tě nelákalo mít něco intimního s tajemným cizincem, o kterém nevíš vůbec nic? Jak velkou nejistotu to v tobě vyvolává? A přece mi dovolíš dělat všechno to, co tady teď děláme?" Šeptá spíš do jeho pokožky. Jeho hlas je sotva slyšet. Je zrovna někde u jeho hrudníku, když se ozve jeho jméno pronesené Shinyovým hlasem. Už je celý rozechvělý. Pobídka na sebe nenechá dlouho čekat, stejně jako dotek jeho boků o Yoshikiho, ale Yoshiki se nenechá zlomit ani tím. Pokusí se mu trochu ucuknout, protože jeho vlastní klín už je také velmi citlivý a potřebuje toho vydržet ještě spoustu. Nechává mu dostatek času, aby si pohrál s jeho vlasy, protože i jemu je to velmi příjemné a sám se dál mazlí s jeho pokožkou, dokud svými rty nevystoupá po jeho hrdle zcela nahoru a nepodívá se znovu do jeho tváře. Potkají se očima a Yoshiki se znovu narovná, tentokrát přenese váhu na jedno předloktí a natáhne se po jeho dlani.
"Ještě ruce." Připomene mu a zasměje se skoro jako školačka, když si jeho prsty přitáhne ke rtům a začne je olíbávat, mnout a hýčkat úplně stejně jako prve jeho nožky. Trvá to dlouho, než se jich nasytí a postupně mu obě ruce připoutá a pak se znovu podívá na jeho tělo, na jehož pažích ještě spočívá jeho vlastní košile. Moc toho už neschovává, ale i tak je velmi provokativní, lepší, než kdyby byl zcela nahý. Znovu se zadívá do jeho tváře. Právě se mu plní jedna z jeho představ. Pak pomalu přesune pozornost ke těm jeho hračkám. Není to nic tak neobvyklého. Opravdu hodně zvažuje, čím by měl začít pokud vůbec něčím, protože se zatím poznávají a on se nechce nechat připravit o nic z toho, co by mohl udělat sám. Je to skoro k zbláznění si vybrat. Jedna z těch věcí se mu líbí, ale bude na ni čas mnohem později, ne teď hned. Sáhne po olejíčku, který je s feromony a měl by vydráždit je oba na mnohem vyšší míru. Jak kdyby to ještě bylo potřeba. Nalije ho na Shinyovu hruď a začne po ní přejíždět oběma dlaněmi s roztaženými prsty, až se pěkně leskne. Postupně ho natře úplně celého a nakonec se nevyhne ani jeho klínu. Přejde k němu s takovou samozřejmostí, až to Shinyu může vyvést z míry, ale je to trochu záměr. Mne ho v dlani, pomáhá mu k lepším pocitům a po očku pečlivě sleduje reakce jeho tváře i celého těla. Nakonec je toho až dost a jeho ovládání začíná brát za své, protože olejíček pracuje a pastva pro jeho oči je neskutečná. Shinya je až příliš krásný.
"Pro tenhle svět je tě škoda." Řekne neplánovaně a zcela spontánně tichým hlasem, když se na něj na chvíli vážně podívá. Ne, nejsou to slova psychopata těsně před smrtí jeho oběti, jen je mu skoro líto, do jakého světa se narodili a jak končívají takoví, jako je právě Shinya. Z Yakuzy nebyla cesta. A když, tak velmi obtížná. Nenechá však do jejich chvilky proniknout lítost a znovu se pomalu přesune nad jeho tělo.
"Vím, že sis chtěl hrát, ale nedovedu to protahovat. Nejspíš nedovedu plnit přání tak dobře, jako ty." V podstatě se mu omluví. Jeho oči jsou však stále plné něhy.
"Pokaždé, když chci sáhnout po některé z těch věcí, uvědomím si, že to pak nebudu já, co ucítíš, ale ten předmět, a tak..." Snaží se mu vysvětlit svoje vlastní myšlenky, ale to už se klínem tře o místa mezi jeho stehny a ještě dál. Olejíček, který zatekl opravdu všude, dovoluje hodně. Ani tak si Yoshiki neodpustí znovu podržet svou váhu na jedné ruce a podívat se do těch míst vlastními prsty. Klouže to až moc snadno a on se klidně opíjí tím pocitem a představami, jaké to za chvíli bude.
Shinya
Podívá se na Yoshikiho první s trochou nejistoty a pak se mu koutky zvednou nahoru. Po jeho slovech se v něm zvedne dost citelná vlna vzrušení. Samozřejmě, že ho to lákalo, to snad nutně muselo lákat každého, jen on se tomu radši vyhýbal, protože to nebyly bezpečné vody. Teď má pocit, že by si to mohl dovolit a nechat to jen tak plynout. Ostatně pokud všechno dobře půjde, nejspíš jeho představy uvidí a hrozně se na ně těší."Hodně velkou a přitom mě to vzrušuje." Přizná se mu nakonec s nevinným výrazem a znovu si prohlédne rysy v jeho tváři. Vidí jen kousek, když se sklání k jeho kůži, je to příjemné ho u toho sledovat. Zatím má volné ruce a i přes svůj ostych ve tváři, si chce doteky rozhodně užít. První jen přejíždí konečky prstů po odhalených ramenou, pak se začne pomalu probírat jeho prameny. Yo ho svými doteky připravuje o myšlenky a v jeho hlavě má místo jen on. Užívá si volnost svých dlaní a pomyslí si něco o tom, že je škoda, že se ještě může pohnout. Yo jakoby vyslyšel jeho myšlenky. Jakmile je dostatečně vysoko, aby se mu mohl podívat do očí, připomene mu, co ještě nemá spoutané.
"Skoro to vypadalo, že jsi zapomněl." Broukne s nádechem rozvernosti a pohne se proti němu klínem znovu. Ví, že by to neměl dělat a že se tomu Yo první skoro vyhnul, ale nešlo tomu odolat. Je to takové malé ujištění, že na něj působí podobně a dokáže ho trochu vyhodit z rovnováhy. Počítá, že za chvíli už nebude mít vůbec žádný manévrovací prostor. Překvapeně zamrká, když se jim dostane stejná péče, jako nohám Tohle popravdě vůbec nečekal a je to znát. Yo je kouzelný, hrozně něžný a zároveň ho drtí očekáváním toho, co přijde. Netroufá si ani odhadnout, co se stane v další vteřině a to ho dráždí ještě víc. Snaží se držet očka otevřená, aby ho u olíbávání mohl pozorovat, ale brzo vzdá svůj boj a poddá se mu úplně. Jeho tělo povolí a pomalu odplouvá mimo realitu díky příjemným pocitům, které zároveň nakopávají je vzrušení do netušených končin. Tohle s ním opravdu nikdo nikdy nedělal a on si začíná přát, aby to nikdy neskončilo. Málem si ani nevšimne, že už má ruce připoutané. Yo by ho snad mohl klidně párat za živa a stejně by to nepostřehl, jak dokonale se ztratil. Krátce vystoupá pohledem k jednomu a vzápětí i k druhému zápěstí, než oči zavře s tichým povzdechem. Stočí hlavu zpátky a pomalu otevře, aby se mohl podívat Yoshimu rovnou do těch jeho. Očekávání je patrné, sám ho pozoruje, jak si vybírá, co zrovna použít. Chtěl by jeho ruce, ale těší se úplně na všechno. Pozvedne koutky, když uvidí olejíček v jeho dlaních. Tohle bude taky k zbláznění, k zbláznění skvělé, pokud se ho bude dotýkat jako před chvílí. Pod jeho doteky se jemně ošívá, celé jeho tělo se zachvěje. Snaží se kůží vyjít jeho dlaním vstříc, nedokáže ležet vůbec v klidu. Úplně se v jeho péči a působení olejíčku ztratí. Proberou ho až jeho slova. Podívá se mu překvapeně do tváře s mírně pootevřenými rty.
"To se ti jen zdá." Broukne měkce se zrudnutými tvářemi.
"Neznáš mě." Přisadí si ještě, ale víc neřekne, prozradil by příliš. Krátce, možná i trochu provinile od něj odvrátí tvář. Musí se pousmát, když to Yo nechce protahovat. To ani on sám ne. Má rád své věci, ale mnohem víc touží cítit jeho tělo.
"Chci tebe." Zlehka trhne rukama, ale drží pevně.
"Jen pojď blíž." Pobídne ho ještě a to je asi tak to poslední, co dokáže říct. Yo to opravdu neprotahuje a on ucítí jeho prsty uvnitř sebe. Nejradši by mu řekl, že to je pořád málo, ale stejně se začne utápět v dalších blažených pocitech.
"Ještě blíž." Vyhrkne po chvíli trhaným hlasem a konec mu skoro není rozumět, když se jeho hlas zlomí s dalším zasténáním.
"Opravdu moc tě potřebuju…" Stiskne víčka pevně k sobě a když je otevře, hledíc mu do tváře v modrých očích roztouženě zaplane.
"Celého." Vydechne omámeně. Nejradši by si ho přitáhl k sobě, ale nemůže nic. Může jen…
"Prosím." To slovo už zní spíš zmučeně.
Yoshiki
Shinya si prostě očividně rád hraje s nebezpečnými chlápky a to by se mu v životě nemuselo vyplatit. Yoshiki rozhodně není ten, kdo by mu ublížil a možná proto mu ho osud poslal do cesty, ale v tom případě si ho Shinya asi musí zasloužit, jinak kami a jejich záměr nechápe. "Já opravdu málokdy zapomínám. I když to tak někdy může vypadat, jednoho dne s tím zase přijdu..." Řekne mu tiše sám na sebe a je v tom znovu cosi znepokojivého. Trochu jako Dej si pozor, i když to nemyslí přímo na něho. Spíš na lidi obecně. Na tu svou poznámku popravdě vůbec nečekal reakci. Sám si uvědomoval jenom napůl, že to řekl nahlas, ale Shinyův komentář je upřímný a on k němu na okamžik zvedne oči. Nic na to samozřejmě říct nemůže, ale to už Shinya vyslovuje něco, co ho v tuto chvíli zajímá mnohem víc. Totiž, že chce přímo jeho. I když se u vína bavili o vybavenosti jeho ložnice, i když si přinesl tyto věci, buď na Yoshikim poznal, co sám chce anebo jsou jejich tužby v tuto chvíli opravdu stejné. Buď jak buď, je za to rád a odrazí se to jak na vřelosti jeho pohledu tak na lehkém úsměvu ve tváři, i když ho pořád nepřestává škádlit mezi polovičkami. Je to pořád stejně hravé a zdlouhavé a Shinya na to začne brzy reagovat. Yoshiki se střídavě dívá zblízka do jeho tváře, střídavě dolů, kde mizí jeho prsty a za chvíli dojde dokonce i na prosby. V ten okamžik je jasné, že Shinya je už naprosto ztracený a připravenější nikdy nebude a tak mu Yoshiki vyhoví a doopravdy vstoupí. V tu chvíli se ztratí i on sám. Lhal by, kdyby měl říct, že si pamatuje úplně všechno a lhal by, kdyby měl říct, že mu unikla byť jediná vteřinka toho prožitku. Jako by byl v tu chvíli v úplně jiném světe, pohlcený Shinyovou těsností i přítomností. Tenhle styk není schopný nijak kontrolovat, kočírovat, ani regulovat intenzitu nebo rychlost. Prostě se to děje samo od sebe a se vší přirozeností. Původně měl ještě jeden plán, asi v polovině toho chtěl nechat a použít návlek, aby bylo spojení mnohem intenzivnější, ale teď o něm nechce ani slyšet. Jenom by si tím všechno zkazil a možná, že nakonec i Shinyovi. Těžko říct, proč je to zrovna dneska takové a tak neskutečně silné, proč se v tom ztrácí, jako by se potápěl v hlubinách oceánu. Nikam nespěchá a zároveň mu po zádech stékají pramínky potu a brnění v konečcích prstů jasně napovídá, že déle už prostě nevydrží. Představuje si na sobě Shinyovy dlaně, jako by je mohl doopravdy cítit a to mu ještě znásobuje prožitek, i když řetízky stále tiše cinkají. Ztrácí se v tomhle milování, v tónu Shinyova hlasu, který mu zní v uších, možná i v tom vlastním. Všechny ty pohyby jsou hladké a elegantní, nakonec vlastně velmi něžné tak, jako celou dobu a na jejich konci dojde osvobození, když symfonie dosáhne svého vrcholu a pak mu pomalu odeznívá v uších. Teprve po dlouhé chvíli si uvědomí, jak se propnul proti němu a že tak setrval, s hlavou zakloněnou a očima zavřenýma, s dokonale slastným výrazem ve tváři. Podívá se dolů pod sebe na poslední chvíli, protože Shinya ještě létá, ale vzápětí už se také začne vracet na zem. Uvědomí si na svém břiše jeho touhu. Je možné, že přišli opravdu společně? Jeden by nečekal tolik… romantiky. Nejdřív ze všeho z něj opatrně vystoupí a položí se na bok vedle jeho boku. Zůstal by déle, ale to by Shinya nesměl být připoutaný. Potom mu prsty jedné ruky odhrne všechny vlasy, které se při milování nalepily na Shinyovu tvář. Ani potom ho nepustí, ale sáhne nedaleko pro ubrousky a postupně očistí jeho tělo. Jen jeho, jako by on sám neexistoval. Ještě několikrát si prohlédne, jak vypadá, protože teď je zdaleka nejkrásnější. Rozehřátý, spokojený, trochu unavený… Nakonec se přece jen pozvedne, aby odpoutal nejprve jeho ruce a potom i kotníky a znovu se k němu vrátí. Podepře si dlaní spánek.
"Vodu nebo ještě víno?" Zeptá se ho tiše. Na spánek je lepší to víno, ale po tomhle výkonu…? Nakonec složí loket na polštář a položí si spánek na předloktí. Ještě pořád z něj nespouští oči a sám teď vypadá jaksi zranitelnější.
Shinya
Shin na vteřinu opravdu zostražití, když zaslechne Yoshiho podtón. V jeho hlavě by měla blikat varovná kontrolka, hodně velký vykřičník, ale neděje se tak. Prostě mu věří, jako už dlouho nikomu. Důvěru si u něj většina získávala jen postupně. Nikdy ne tak rychle, i když se tvářilo, že je to přesně opačně. U Draků to bylo taky rychlé, ale tam to zase zařídili okolnosti. Slíbili mu za jeho informace ochranu a postupně ho přijali do rodiny. Tohle je ale úplně jiné. Propadá mu každou vteřinou čím dál víc a strach se nikde neprojevuje."Dobře, budu si to pamatovat." Odsouhlasí mu to bez dalšího váhání. A v očkách se mu blýskne. On sám si taky pamatuje spoustu věcí, ukládá si je do hlavy, aby je později mohl použít. Bylo to hlavně kvůli práci. Kdo co má rád, jací jsou lidé kolem něj. Bylo to důležité, každý detail byl. Jen Yoshiho prsty uvnitř ho nutí, aby vypínal všechno kolem sebe. Nevnímá ani to, jak se jeho tělo nekontrolovatelně chvěje, nevnímá ani to, jak se jeho tělo rosí potem díky plížícímu se vrcholu. Všechno míří tím správným směrem a dokonale ho pohlcuje. Zažil už opravdu hodně, dost podařených postelových chvilek, ale tomuhle to nesahá ani po kotníky. Je to hlavně tím, co uvnitř sebe začíná cítit a nejde jen o touhu a vzrušení. Nejradši by si ho přitáhl k sobě, ale nejde to, pouta mu v tom brání. Snaží se držet očka otevřená, ale jakmile ucítí Yoshiho chloubu proti svému nitru, nedokáže to ovládnout. Jeho hlas protne ložnici s táhlým zasténáním a na tváři se mu rozlije dokonale pohlcený, omámený úsměv. Brání se svému vrcholu, jak jen to jde. Není v jeho silách oddalovat ten okamžik příliš dlouho. Stejně absolutně ztratil pojem o čase a vlastně i prostoru. Konečky prstů zatíná střídavě do svých dlaní a sem tam mezi nimi skoro křečovitě sevře řemínky. Bude je mít do kůže vytlačené ještě roky a nejspíš i do duše tuhle chvíli. Jak jen bude dál fungovat, to vůbec netuší. Pak najednou prudce otevře oči, propne se proti němu a nechá se vystřelit do vesmíru, který je jako jediný kolem nich. Ani si neuvědomí, že na svém vrcholu vyslovil jeho jméno, tak moc je mimo realitu. Neví, kolik času uběhlo, než z něj Yoshi vystoupil, pořád ještě není zpátky na zemi. To ho ale na ni velmi rychle vrátí a trochu si povzdechne. Ta prázdnota najednou není vůbec příjemná. Pootočí tvář jeho směrem a přes všechny pocit se pousměje. Snaží se o paži odrhnout prameny napadané do tváře a přilepené k ní. Samozřejmě to vůbec nejde. Tiše se nad marnou snahou zasměje a zatváří se něžně, když to udělá Yo za něj.
"Arigato." Poděkuje mu trochu ochraptěle. Pozoruje ho celou tu dobu, kdy mu uvolňuje ruce i nohy. Přijde známé brnění, ale je to vlastně příjemné. Trochu zvráceně si ten pocit užívá. Pomalu se přetočí na bok, aby na něj lépe viděl. Ukládá si do paměti každý detail jeho tváře.
"Měl bych říct vodu, příjemnější by bylo víno." Broukne tiše a pak se nevinně uculí.
"Ale mnohem radši ještě trochu ochutnám tebe." Poposune se blíž k němu, zlehka ho pohladí po tváři a natáhne se pro krátký a něžný polibek.
"Moc ti to sluší. Úplně z tebe ztrácím hlavu." Zašeptá mu do rtů.
"Měl by ses trochu vyspat, už moc času nezbývá." Broukne starostlivě a stejná emoce se mu usadí i v očích.
"Snad by se ti teď mohlo spát dobře." Pomalu se natlačí do jeho náruče a přitiskne na jeho rozpálené tělo. Sáhne za sebe pro pokrývku, aby je oba zahalil.
"Nikam teď nechoď, aspoň na chvíli." Pošeptá mu do kůže na krku, když nechá víčka klesnout.
"Aspoň na chvíli uvěřit, že tohle je vůbec možné." Broukne už v polospánku něco, co by rozhodně neměl říkat nahlas. Kdy se tak naposledy cítil? Asi si to už ani nepamatuje. Možná se to ani nestalo. Nikdy neměl pocit, že by mohl žít úplně normálně vedle někoho…
"Jen si chvíli odpočinu a postarám se o snídani, musím něco objed-…" Nezvládne to ani doříct a už se propadá do říše snů. Svírá ho pevně kolem pasu a pravidelně vydechuje do jeho kůže. Jeho sny jsou klidné jako už dlouho ne. Dopřávají mu pocit, že je v bezpečí a milován. Je to jako droga a probuzení bude nejspíš hodně krutý návrat do reality plný pochybností o všem kolem i o něm samém.
Yoshiki
Yoshiki už se chtěl pozvednout na předloktí, aby se natáhl pro víno, které s sebou přinesli, ale Shinya ho ještě zastaví svými slovy a políbí ho. Nechá se a jednu ruku protahuje pod jeho bokem, aby ho jemně mohl přitáhnout k sobě. Ten kompliment je kouzelný. Usměje se na něj. "Tobě to slušelo mnohem víc, než bych si kdy dovedl představit. Pořád ti to sluší. Záříš teď zevnitř." Řekne mu upřímně a je to pravda. Shinya oslňoval, ale nebylo to stejné. Buď dovedl vidět jeho vnitřní krásu nebo ji ještě víc zažehl tím, co se stalo. Nejspíš oboje najednou. Když ho Shinya upozorní na čas, udiveně obrátí hlavu k oknu. Ještě je tma, ale nebe už je do modra a brzy se bude rozednívat. To se mu stávalo často, že zapomínal, kolik je hodin. Ráno samozřejmě musí do práce…
"Kdy se to stalo?" Vydechne udiveně a ví, že mnoho času doopravdy nemá. Nejspíš ani Shin ne, bude mít svou vlastní práci, po které jít. Možná by se měl zvednout a odejít hned? Starost v Shinyových očích však není předstíraná, dal by ruku do ohně za to, že není.
"Ano, teď by mohlo." Souhlasí s ním tiše, na místo, aby se pokusil zvednout a znovu má pocit, že Shinya snad čte myšlenky, když mu nahlas řekne, aby doopravdy nikam nechodil. Přijme ho do svého objetí a nechá ho, aby je přikryl. Okamžitě ucítí, jak se mu klíží oči a pod peřinou se ihned rozlije příjemné teplo. Cítí na Shinyově hlase, jak se začíná měnit, jak se propadá do spánku, ale při tom mu stále chce něco říct. Jeho slůvka ho překvapí. Nemohla by být upřímnější, protože Shinya o vteřinku později už ani nemůže tušit, že je řekl. Okamžitě je slyšet jeho pravidelný dech. Yoshiki ještě nějakou dobu hledí před sebe a na vybavení pokoje sleduje, jak se rozednívá a plazí se po něm dlouhé stíny.
"Jestli je něco podobného vůbec možné..." Zopakuje po něm šeptem, protože i kdyby ho obrátil na legální cestu, vymanit se Yakuze bylo velmi těžké a Shinya věděl příliš mnoho. Nakonec nechá víčka klesnout i on sám. Když se s trhnutím probudí, je slunce vysoko na obloze a budík na stolku hlásá jedenáct třicet. Yoshiki na to chvíli nevěřícně třeští oči, ale není to jen on, komu se očividně skvěle spí, protože Shinya se za celou noc ani neotočil a pořád je v říši snů. Yoshiki se už dlouho tak dobře nevyspal a samozřejmě díky tomu nebyl zvyklý řídit si budík a vzhledem k jeho uvolněným pracovním mravům si ho nikdo nedovolil ani vyrušovat a shánět. Opatrně se vymaní ze Shinyova objetí a posadí se na okraj postele. S ránem kouzlo většinou vyprchá a člověk všechno vidí o něco střízlivějšíma očima, ale jemu přijde, že nic z toho, co se stalo, nepřišlo o svou intenzitu. A to bylo děsivé. Promne si obličej dlaněmi. Někdo jako on, jako oni dva, si nemohl dovolit zamilovat se. Ohlédne se, ale Shinya stále spí. Dočista potichu si dojde do koupelny, kde se umyje a oblékne. Potom si na internetu najde blízkou kavárnu s dovážkou, objedná snídani a počká, než ji dovezou. Teprve po té se naprosto tiše vytratí z jeho bytu pryč. Neprohlédl při tom ani jedinou skříňku. V koupelně se nepodíval ani na obal u mýdla. Prostě nic… Jenom na lince u horké kávy a teplých koláčů zanechal jediný stonek růže. Prostě musel. Na ulici si musí zavolat taxi, ale je to nakonec lepší, než jet vlastním vozem. Dojede si pro něj a dnešní den stráví někde venku, protože jestli se zavře do kanceláře, bude myslet jenom na něj a neudělá vůbec nic. Nenechal mu žádný vzkaz, ale číslo na sebe mají. Zajímalo by ho, jestli se Shinya ozve nebo bude čekat, až to udělá sám. V jeho bytě mohl najít stopu, která by ho zavedla k Orlovi. Neudělal to. Poprvé v životě odsunul svou posedlost stranou a vyměnil ji za jinou…
Žádné komentáře:
Okomentovat