(restaurace)
Shinya
"Dobré ráno, Zye-chan." Broukne tiše Shin a pošle mu vzdušný polibek, po kterém malé dráče snad i zrudne. Je vážně roztomilý. Hned má Shin lepší náladu a tak stráví celé dopoledne v kuchyni. Odpoledne má ještě jednu schůzku a pak musí předat pár informací, když však půl hodiny před časem, který napsal Yoshimu, opouští sídlo, už je zase jako ze škatulky. Vlasy pečlivě upravené, nezvykle modré oči zlehka zvýrazněné, aby vypadly ještě větší. Na sobě má černý top, které se jemně leskne a na něm bílou košili s až příliš dlouhými rukávy, jinak mu padne skvěle. Kalhoty těsně obepínají štíhlé nožky, jsou z větší části skryté pod kůží vysokých bot, na kterých se třpytí stříbrné ozdoby. Bar, kam míří, je součástí hotelu. Není příliš velký, ale pro Shina má kouzlo, hlavně v posezení na terase. To má rád, hlavně ten výhled. Sám se však usadí přímo k baru a tam počká na Yoshiho příchod. Není tu poprvé a je jasné, že si tu našel své obdivovatele podle toho, jak se na něj barman dívá a jak uvolněně si s ním povídá, pokud má zrovna chvilku. Shin už má pře sebou barevný, slaďoučký koktejl, který si tu dává vždycky.
"Vážně? Byl jsi u pramenů a ani jsi mě nepozval?" Pozvedne Shin obočí na mladíka za barem. Trochu ho topí v rozpacích, než se tiše rozesměje. Zrovna se zlehka ohlédne přes rameno, když ho uvidí stát u vchodu.
"Nevadí, třeba příště." Zamává známému konečky prstů, než seskočí z barové židličky a vydá se směrem ke své dnešní společnosti.
"Ahoj." Pozdraví ho skoro rozpačitě, než si ho celého prohlédne.
"Moc ti to sluší." Složí mu rovnou kompliment a už ho bere za ruku, aby ho s sebou odvedl na terasu, která je pro dnešní večer jen pro ně.
"Co si dáš? Rád bych tě na něco pozval, aspoň jako menší omluvu za tu košili." Sepne ruce před tělem a pomalu se na něj podívá. Pěkně si počká, až se usadí, aby se mohl posadit hned vedle něj na pohodlnou sedačku.
Yoshiki
Samozřejmě se to dalo čekat. Existovala asi tak jednoprocentní pravděpodobnost, že by Shinya vystoupil před svým skutečným bydlištěm a ta se rozplynula, jakmile Yoshiki prohnal databázemi celý bytový dům s desítkami partají a rodin hlášených i nehlášených. Shinya ani nikdo, kdo by se mu podobal, tam samozřejmě nebydlel, ani v celém bloku okolo. Musel se nechat odvézt pěkně daleko od svého skutečného bydliště nebo možná taky na druhou stranu Tokya, aby ho svedl ze stopy a to se mu taky podařilo. Yoshikimu to způsobilo celodenní špatnou náladu, ale v jeho kanceláři ho rušil jenom málokdo. Když byl zalezlý, bylo prostě radno se mu vyhýbat. Jeho cíl byl sice Miyavi a když ne on, tak dračí rodina, ale Shinya se s nimi pohyboval dost často. Jakmile se vrhl na stopu jemu, zjistil, že mnohem víc, než si myslel a jeho tvář byla na desítkách kamerových záznamů všude po městě, samozřejmě jen v samých nevinných případech. Doprovázel je do restaurací, kanceláří, divadel… Jako nejlepší kamarád nebo něčí přítel, milenec… Nálada šla ještě o několik stupňů dolů. Kdyby pátral ještě hloub, našel by ho i s pár cizími muži, pokaždé muži, ale na to už při své práci neměl čas. Shinya se nemohl stát jeho novou detektivní posedlostí. Tou byl Orel. Zatím… Co se toho týkalo, jeho aktivity byly pořád stejné. Nebezpečné a podezřelé, ale kupodivu bez pořádných důkazů, stejně jako ty jeho „manžela“. Yoshikiho však zaujalo, že se k němu Mirai v posledních týdnech vrací mnohem častěji, než kdy dřív a bývají pak dlouho zalezlí bez zjevné aktivity venku. Něco se dělo přímo uvnitř hnízda. Něco se chystalo. Na to už měl prostě nos. Když bude hodně šikovný, třeba se to dozví přímo od Shinyi. Samozřejmě s sebou nebude brát ani odznak ani služební zbraň, prostě nic, co by ho jakkoliv identifikovalo a jeho kancelář ležela někde úplně jinde, než byly všechny policejní budovy. Byl tak zašitý a pro mnohé tak neznámá tvář, že o něm věděl opravdu jenom málokdo. Muselo to tak být, když byl tajným vyšetřovatelem, jinak by si o něm mafiáni vyprávěli na ulici, kdykoliv by šel pro rohlíky. Ani jeho matka neznala jeho skutečnou práci, myslela si, že dělá v klasické kanceláři. Oficiálně bydlel u ní. Měl to na všech úřadech, v katastru, prostě všude. Jeho auto bylo napsané také na ní. Dal si opravdu velký pozor, aby se nikdo, kdo o něm bude něco šťourat, nikdy nic nedozvěděl a v žádných dostupných záznamech a databázích neexistovala jeho fotografie. Zkušenosti s hackery měli samozřejmě na policii bohaté a dračí rodina měla jednoho hodně dobrého. Jeho kancelář byla maskovaná za malou kavárničku s vlastní pekárnou, aby nikomu nebylo divné, že tam chodí opakovaně, ale nebyl v ní zase tak často. Jeho skutečné bydliště bylo vedené na dobrého přítele, který skončil ochrnutý na lůžku a o nějž se Yoshiki dlouhé roky staral. Žádný samozřejmě ve skutečnosti neexistoval, ale složenky za péči dohledatelné byly. Na ten večer se hodí do gala do tmavého slim obleku s rudou košilí, rozhalenou neformálně pod krkem a nepatrně zvýrazní vlastní oči tužkou. Nebyly moc velké, za to měly hodně zvláštní výraz. Když ho podpoří, třeba uvidí až na dno Shinyovy dušičky. Pak už se taxíkem vydá na místo shledání, které mu Shinya napsal. Nikdy tam nebyl, ale to ničemu nepřekáželo. Na ulici to ho nepotká, takže vyrazí přímo do podniku, kde se nejdřív rozhlíží, jestli ho nespatří. Shinya sám ho uvidí první, když mu zamává, on se jemně usměje a vyrazí mu naproti. "Díky, tobě taky." Složí mu první zdvořilostní kompliment, když se navzájem pozdraví. Doopravdy mu to slušelo, ale Yoshiki nepochyboval o tom, že to sám dobře věděl.
"Asi jsem to vzal trochu moc formálně." Zasměje se na vlastní adresu, ale cítí se tak pohodlně. Vždycky byl košilový typ. Zaskočeně pootevře rty, když ho Shinya z ničeho nic vezme za ruku a před všemi lidmi ho provede barem až k terase. Ještě že ho nikdo nemůže poznat! Zarazí ho, že jsou tady sami, jeho instinkt detektiva mu jako první velí, že jde o nebezpečí nebo past, ale je to hloupost. Uklidní se a vybere si pohodlný gaučík s proužkovaným čalouněním.
"Tohle místo je opravdu nádherné a útulné." Pochválí Shinyovi výběr, zatímco se nemůže vynadívat.
"Co tě stál pronájem celé terasy?" Zasměje se, protože tu bylo dost míst k sezení. Jeho malá volavka chce mít soukromí, ale tušit nic nemůže. Tolik ho zaujal?
"Já… hmm… dám si červené..." Sáhne po lístku, aby se podíval, jaké přesně mají. To, že se Shinya neposadí do křesílka, ale k němu, mu trochu potvrdí jeho domněnku. Je roztomilý. Stejně mile se usměje a předstírá, že si zatím ničeho divného nevšiml.
Shinya
Shin je opravdu obezřetný. Samozřejmě, že poprosil Zyeana, aby o Yoshikim něco zjistil. Ale nic. To jeho podezření ještě víc podpořilo. Každý, kdo byl podobně nedostupný, něco skrýval. Možná se plete, ale spíš ne. Nemohl tušit, co je Yoshiki doopravdy zač, ale jisté tajemství, které měl kolem sebe Shina lákalo. Chtěl ho pořádně prozkoumat, aby mohl buď odejít z nepořízenou nebo donést do hnízda nové informace. Nic z toho, co se mu prohání hlavou, na povrch nevystoupí. Jeho oči jsou pořád stejně hřejivé a budí dojem, že je všechno překvapí. Stydlivě sklopí očka, když mu Yo vrátí kompliment."Díky, snažil jsem se." Pípne sotva slyšitelně. Čerstvý vzduch měl vždycky v oblibě. Podle na něj mnohem líp chutnalo, proto ta terasa a navíc, ten výhled. Je to vážně okouzlující místo, to ví.
"Ale ne, to vůbec ne." Sjede ho znovu pomalu očkama a uculí se.
"Je vidět, že sis dal záležet, to mě může jen těšit." Ujistí ho, že to vůbec není špatně a že se mu moc líbí. Ostatně teď ani nelže, Yo vypadá vážně skvěle. Bylo by mu líto, kdyby ho o něco podobného ochudil.
"Mám to tady opravdu rád. Pokud si člověk zařídí soukromí, je tu nádherně. I s ostatními to není k zahození, ale některé věci by si měl člověk vychutnat v soukromí, nemyslíš?" Zeptá se ho, když se usadí vedle něj. Ne příliš daleko, ani moc blízko, aby to nebylo spíš otravné. Přesto se může dost dobře nadechnout Yoshikiho parfému. Má hodně oblíbených vůní, tuto ještě nezná a rád by ji poznal mnohem víc. Zaboří očka do stolu, když se na chvíli ztratí ve svých myšlenkách a musí se pousmát. Jsou věci, které ho asi nikdy neomrzí. Torovi taky ukradl triko, aniž by to vůbec postřehl a o večerech inhaloval jeho vůni. Nešlo o něco víc, ale prostě o jeho malou obsesi, díky níž si připomínal osoby, se kterými rád trávil čas. Yoshi vybere červené a Shin přikývne.
"Dobrý nápad, dám si taky." Sáhne po svém lístku, aby se podíval na výběr předkrmů. Chvíli ho studuje, i když přesně ví, co tu mají.
"Hm, všechno vypadá hrozně lákavě." Skoro si povzdechne, protože ten výběr by měl být trestný. Tady by člověk mohl strávit týden a stejně by snad neochutnal všechno. Pak by ho museli odvalit asi.
"Hm, viděl bych to buď na paštiku z husích jater nebo třeba ochutnávku sýrů. Mají tu výborně kořeněné, je to vážně lahoda." Rozplyne se nad tím, co už tady ochutnal.
"To by nám k vínu mohlo celkem sednout." Pokrčí zlehka rameny a podívá se zkoumavě na Yoshikiho, jestli souhlasí nebo vybere něco jiného.
"Měl bych ti hlavně poděkovat, že jsi přijal mé pozvání. Špatně by se mi usínalo, kdybych věděl, že jsem nemohl svou nešikovnost nějak odčinit." Usměje se jemně.
"Uvařil bych ti sám, baví mě to, ale má kuchyň zatím není dokončená." Povzdechne si znovu. Teď nelže, má samozřejmě svůj byt, který slouží jako krytí. Zdědil ho po své tetě, ale nepřebývá v něm, ne trvale.
"Nedávno jsem se pustil do rekonstrukce, ale jde to žalostně pomalu." Zůstane u obecného tématu, aby všechno působilo uvolněně.
"Buď něco nemají na skladu nebo to, co bych rád, přestanou vyrábět a já to nemůžu sehnat. Někdy prostě potřeba kompromisy." Drobná ramena se pozvednou.
"Ale to sem asi nepatří že?" Zasměje se tiše.
"Kde vlastně pracuješ? Tipoval bych tě na vedoucího, vlastní kancelář, hromada podřízených." Drží se věcí, které by tipoval kdokoliv jiný. Podle oblečení, podle toho, jak se chová.
"A kdybys tomu přidal nějakou nábytkovou firmu, už se mě nezbavíš." Nevině na něj zamrká, než se krátce a tiše rozesměje s dlaní před rty.
"To byl vtip samozřejmě." Snaží se odhadnout, jestli se chytil nebo vůbec. Potřebuje pořádně prozkoumat jeho reakce, aby si byl jistý, zda má vůbec šanci. Ne vždycky mu to vyšlo, v jeho zaměření nemohl nikdo doufat ve sto procentní úspěšnost. Ovšem Shin se k ní opravdu často blížil.
Yoshiki
Yoshiki si dovedl dát záležet, když mu o něco šlo a taky o sobě neměl zrovna malé mínění. Byla to další část jeho trochu nesnesitelné povahy, nicméně Shinyu nechá při tom, že to všechno udělal jenom kvůli němu a skoro stydlivě se pousměje. "Musím zcela souhlasit." Řekne na to o soukromí a pohodlně si přehodí nohu přes nohu, zatímco se znovu podívá na výhled před nimi. Rozhodně mezi sebou potřebují velmi soukromou atmosféru, aby se Yoshiki ve svém vyšetřování posunul kamkoliv dál. Chvíli pozoruje Shinyův profil, než s lehkým úsměvem sám sáhne po lístku a beze spěchu ho otevře. Začte se, ale myšlenky mu utíkají k tomu, jak dobře si mafie vybrala, když najali zrovna jeho, protože z tohohle andílka musí být hotový úplně každý. Je to výborný herec, který kde koho hravě přesvědčí o vlastní zranitelnosti a potřebě ochrany a tím zabrnká mužům na ty správné struny.
"Objednali jsme červené, takže rozhodně paštika." Dovolí si ho upozornit. K červenému zvěřina, k bílému sýr, ale nechce se mu věřit, že by to Shinya nevěděl. Nejspíš jenom začíná se svou hrou Postarej se o mě, jinak si ani neobjednám. Znovu se na něj podívá. +Kdybys nekecal...+ Odpoví mu v duchu medově, ale sám se pousměje.
"Strávit příjemný večer někde ve společnosti je přece to nejlepší, co bychom mohli udělat. Na sezení doma jsme ještě mladí." Souhlasí s ním. Stojí ho to hodně ovládání, aby se Shinyi nezeptal, jestli myslí tu kuchyň v neexistujícím bytě neexistujícího domu nebo tu v dračím doupěti, ale jenom účastně pokývá hlavou, jako by sám v jednom kuse řešil problémy s nedostupnými doplňky do domácnosti.
"A máš nějaký návrh toho, jak by měla vypadat? Nějaké představy?" Zeptá se ho na oplátku, zatímco před ně servírka postaví sklenice na víno a obratně jim nalije ke schválení. Yoshiki sklenku zvedne, zavíří obsahem a přivoní si a pak přikývne, že je všechno v pořádku. Možná by býval vyzkoušel ještě něco jiného, ale nechce být zase takový šťoural. Objednají si předkrm, protože dál se zatím nedostali a dáma zase odejde. Přijde otázka, kterou asi mohl očekávat.
"Asi tě to překvapí, ale v kanceláři, jako většina populace. Takže máš trochu pravdu. Vedu několik lidí, ale nejsem žádné velké zvíře z korporace. Hodně z toho, co mám, je dědictví po mém otci. Už nežije a matka toho příliš nepotřebuje." Řekne mu část výmyslů a část pravdy, což momentálně asi dělají oba, aby se do toho příliš nezamotali. Kromě toho Shinya bude mít v hlavě z patra naučenou celou přehlídku životů, které nepoplete, protože to je jeho denní chleba. Také se tiše zasměje.
"Bohužel, cestovní ruch." Osvětlí mu něco bližšího a opět je u nich obsluha, aby jim naservírovala předkrm.
"Dáme si kachní prso v třešňové omáčce, děkuji." Objedná rovnou za oba, aniž by nechal Shinyu rozhodnout a pečlivě očekává jeho reakci. Bude se mu to líbit? Bude předstírat, že se mu to líbí? Nebo ho tím vyvede z míry, protože o sobě chtěl rozhodnout sám? Sáhne po drobné vidličce a kousku pečiva, aby mohl ochutnat paštiku.
"Je opravdu výborná." Řekne a vzápětí sáhne po sklence, aby si mohli přiťuknout.
"Tak… na začátek něčeho nového." Pronese Yoshiki přípitek a dá si záležet na pohledu z očí do očí. Uměl tím svým lidi vyvádět z míry, věděl, že je velmi intenzivní, někdy až nepříjemný a chce znát reakci svého společníka na něj. Pak sklenku odloží a pokračuje v jídlu.
"Promysli dezert." Řekne mu s novým úsměvem a zvolna ukusuje malé kousky pečiva s paštikou, aby si ji vychutnal. Nikam odsud dnes v noci nespěchá.
"Promiň… pronesl jsem ta slova a ani nevím, jestli… no..." Najednou je zase samý rozpak. Chce si tím samozřejmě pojistit další schůzku.
"Co děláš ty? Neruším tě od nějaké důležité práce?" Ptá se samozřejmě kvůli jejich dalšímu shledání.
Shinya
"To je pravda, sedět doma…Ne, že bych občas neměl rád samotu, ale pak si vždycky ještě stokrát rozmyslím, co bych mohl předělat a nebere to konce." Souhlasí s ním bez váhání, než si dál prohlíží lístek, ale po očku kouká na něj. Když si toho Yo všimne, zatváří se přistiženě, tváře mu zrudnout a znovu oči zaboří na písmenka. Jsou věci a výrazy, které dokáže dost dobře vyvolat, aniž by to ten druhý poznal. Naštěstí, jinak by byl ve svém oboru k ničemu. Jakmile Yo vybere předkrm, zasměje se tiše s dlaní před rty."Máš pravdu, rozhodně to bude lepší volba. Asi jsem příliš často doma a na některé věci zapomínám nebo za to můžeš ty." Obviní ho bez váhání a v hlavě si odškrtává další bod, který splnil, brzo jistě pozná, jestli to byl dobrý tah nebo ne.
"Jsem nervózní." Přizná se mu nakonec a raději odloží lístek a pak složí ruce do klína. Promne si rty o sebe a vypadá to, že si pečlivě rozmýšlí další slova.
"Nikdy jsem moc na popisy nebyl." Povzdechne si tiše.
"Měla by být hodně světlá, něco v béžových barvách. Mám v kuchyni hodně místa a navíc je v ní okno, půjde to skvěle dohromady. Na parapet malou bylinkovou zahrádku. Uprostřed ostrůvek na něm něco, co jsem zrovna upekl a možná i ovoce. Nějaká pěkná zdobená miska. Něco jako velmi útulné srdce bytu. Trochu venkovské. Vím, do města se to nehodí, ale já si nemůžu pomoct. O to hůř se to shání, bohužel." Pokrčí drobnými rameny a neubrání se pozorování své společnosti, jak hodnotí víno. Málem zapomene na to své a to se mu tak často nestává. Naštěstí to vypadá, že se mu to děje pořád. O něco víc se uvolní a zaujatě poslouchá jeho vyprávění o práci.
"Cestovní ruch." Očka se mu rozzáří.
"Takže bys mi doporučil nějakou hezkou dovolenou? Vždycky jsem byl nesvůj ze změny prostředí, ale moc bych si přál to překonat." Ano tohle je čistá pravda. Vždycky obdivoval na internetu obrázky z různých zemí, ale nedokázal si představit, že by ta jel sám. Kdyby ho někdo vzal s sebou, neváhal by ani vteřinu. Spokojeně se usměje a u toho přivírá víčka, jakmile Yo objedná za ně za oba.
"Hm, skvělý výběr, na to se opravdu těším." Doráží malinko na jeho ego.
"Sám bych tím strávil snad i dvě hodiny." Vypadá to, že na sebe prozrazuje další a další drobnosti. Odhaduje, zda má úspěch nebo ne. Povytáhne trochu krk, když přinesou paštiku a sám si opatrně vezme kousek pečiva a pak ochutná i on. Krátce si povzdechne.
"Tohle by už mělo být skoro trestné." Pochválí jídlo, než se zarazí s posledním kousíčkem několik milimetrů od rtů.
"Uhm." Vypadá najednou zaskočeně.
"Dobře něco vymyslím, ale jak se znám bude to čokoládové fondue. Maliny a jahody by se k tomu mohly hodit." Pozvedne koutky v nevinném pousmání. Když bude pomalu stahovat ovoce…Lepší provokaci by nejspíš na místě nevymyslel. S čokoládou se dá dělat spousta věcí.
"Miluju čokoládu ve všech směrech." Rozplývá se nad tím a když mu koukne do očí není v nich taková nevinnost jako v jeho výrazu. Sáhne po své sklence, aby si mohli přiťuknout a hned zavrtí zlehka hlavou. Trochu pohodlněji se opře s lokem zlehka přes opěrku s mírně vytočí své tělo jeho směrem.
"Vůbec se neomlouvej. Jsem rád, že jsi to řekl. Začátky jsou na každém opakujícím se setkání nejlepší. Takové příjemné šimrání a trochu znervózňující nejistota, co si ten druhý myslí. Mám to vlastně hrozně rád, ale většinou se bojím někoho nového oslovit, poznat." Přiťukne si s ním.
"Na začátky. Doufám, že to nebude taky konec, občas mám pocit, že umím být hrozně nudný." Zatváří se skoro provinile, jak kdyby za něco podobného mohl, než smočí své rty ve víně. Je dobré, ale to už sám moc dobře ví, není tu poprvé.
"Budeš se mi smát." Pohrává si s okrajem sklenky a klopí k ní oči.
"Vařím starým a nemocným lidem. Chodím k nim domů a pomáhám jim s tím, co nezvládnou. První to byla jen touha pomoci, ale teď…No nějak se to rozrostlo a mám čím dál víc klientů. A ne jen těch starších. Je to časově náročné a většinou se vracím domů pozdě večer, ale baví mě to." Vymýšlí si jen z části. Opravdu to ve svých volných chvílích dělá. Někteří nemají s Hidem a dračí rodinou nic společného. Jiní patří k mužům, kteří slíbili věrnost Hidemu.
"Navíc hrozně rád peču, tak můžu zkoušet nové recepty. Ale přiznám se, že ne vždycky se to povede. Umím být občas hrozně nešikovný." Zasměje se tiše a radši si zacpe pusu kouskem pečiva. Uvědomí si, že mu kousek paštiky utkvěl na horním rtu. Pomalu zvedne s rudými tvářemi oči k Yoshikimu. Nespěchá, je zvědavý jestli Yo bude rychlejší.
Yoshiki
"Nepřežil bys se mnou." Shrne to jedinou větou, jako by snad na tom záleželo a jako by byli na rande. Jsou přece oba muži a i když Yoshiki ví, s kým chodívá Shinya na večeře, Shinya nemůže to samé vědět o něm. Pak se tiše zasměje.
"Mohl bych se o to pokusit, ale moje firma dělá především marketing." Pokývá hlavou. Když se řekne Cestovní ruch, každý si představil zájezdy a cestovní kanceláře, ale v pozadí stálo ještě mnoho dalších věcí, jako například podnikání, ekonomika nebo právní zabezpečení. No a samozřejmě reklama a propagace. Jeho fiktivní práce byla navrhovat reklamu tak, aby se cestovkám dobře prodávalo.
"Prošlo mi rukama dost materiálů na to, abych ti mohl zkusit něco doporučit, ale přiznám se, že některé fotografie jsou focené takovým způsobem, že bys žasl, co je jenom o metr vedle." Co vypadalo jako ráj na zemi, mohla být vyretušovaná fikce s nevzhledným panelákem opodál. Zase nakloní hlavu k rameni, protože Shinya se svým vymetáním všech možných míst a fungováním v mafiánské rodině, že by byl nervózní ze změny prostředí? I on sáhne po příboru, aby ochutnal. Je to nevšední, když k jídlu nepodávají hůlky, ale poradí si i s tímto.
"Říkal jsem si, že bychom mohli zůstat u drůbeže." Řekne, i když se mu těžko definuje ta kachna. Je to něco jako bažant v jeho očích, takže taková divoká drůbež, pokud zrovna nemyslíte tu z rybníka u domu. Málem řekl zvěřina a přiznal by tím, že se sám v něčem neorientuje, když před tím popíchl Shinyu s tím vínem. Nakonec společně dojedí a při tom vypijí i druhou sklenku výborného vína.
"Je to klasické, ale osvědčené. Čokoláda to skvěle podtrhne." Odsouhlasí mu jeho výběr dezertu a rovnou ho objednají. Společně se sytou chutí červeného to bude harmonie na jazyku. Sáhne po lahvi, aby Shinyovi po třetí dolil, čímž dopijí první a při tom, jak nalévá, se mu podívá do očí přesně ve chvíli, kdy mu v nich tak zaplane v kontextu s čokoládou. Nutně musí pootevřít rty a přiznat si, že tentokrát ho dostal. Kdyby bylo toho vína v lahvi víc, asi by si právě polil prsty. Odloží prázdnou lahev stranou a objedná jim ještě jednu, zatímco před ně servírka pokládá dezert. +Už zase kecáš...+ Pomyslí si, když mu Shinya začne vyprávět, jak se zdráhá oslovovat nové lidi. Jeho oslovil až moc snadno a rozhodně se jeho společnosti nechtěl vzdát, ale co se honí tomu druhému hlavou, o tom asi dnes přemýšlí celý večer oba dva. Přesto se společensky zasměje.
"Nejsi nudný ani trochu." Ubezpečí ho a sáhne po dezertní vidličce, aby zakrojil do načechrané bábovičky. Okamžitě se z ní vylije horká čokoláda. Ochutná společně s kyselou malinovou omáčkou. Je to přímo úžasné.
"Za chvíli už se do mě nevejde ani kousek." Řekne mu s labužnickým výrazem. +A cvičit kvůli tomu budeš o několik hodin déle.+ Připomene si. Byl svou kondicí docela posedlý. Když mu Shinya začne vyprávět o tom, co dělá, prudce k němu obrátí tvář a jeho oči jsou na chvíli nevyzpytatelné. Nejradši by mu namístě vyčinil, že se schovává za toto bohulibé povolání, ale nakonec jenom stiskne rty a neřekne nic, dokud si nevšimne té paštiky.
"Touha pomoci?" Zopakuje po něm a nakloní se blíž. Využije všeho svého podmanivého a nevšedního šarmu na to, aby atmosféra řádně zhoustla, když se konečkem palce dotkne toho místa a pak jím sjede dolů, nejdřív přes jeden ret a pak i přes druhý. Paštiku tím spíš rozetře, než setře. Hodil by se polibek, ale… tak moc chycený zatím není.
"To se dnes moc neslyší. Něco tak ušlechtilého a čistého. Podobná povolání by nikdo neměl pošpiňovat a přece se to děje. Je toho plná televize..." Šeptá mu zblízka.
"Hodí se to k tobě. Nedovedl bych si představit, žes mohl dělat cokoliv jiného." Pousměje se a narovná se, aby dopil poslední sklenku.
"Skvělá večeře." Řekne stejně jako dřív, čímž udělá razantní střih za tou atmosférou.
Shinya
Vždycky byl opatrný na předpovědi toho, jak moc dobře si vede. Někdy to bylo poznat hned na první pohled a jindy to chtělo víc večerů a společně strávených chvil. Měl celkem dobrý odhad, i když většinou skromný odhad, ale teď…Vážně si není jistý. Obdivuje jídlo pohledem a taky si vychutnává sousto, když se málem udusí. Tváře mu zrudnou a snaží se nekašlat, ale jde to ztěžka. Vážně se nepřeslechl? Vyvalí na něj překvapený pohled a tentokrát to rozhodně hrané není. Tak on by s ním nepřežil? +Kdyby jsi jen tušil…Nebo tušíš?+ To, co mu přehraje v hlavě se na jeho výrazu neodrazí. Hned se zase vrátí ke svému ovládání všeho, co dělá a co říká."Myslím, že vydržím opravdu hodně." Stočí to zase směrem, kterým potřebuje jít. U toho si mne dlaně v klíně a kouká na ně se stydlivým výrazem ve tváři, ale víc k tomu nedodá. Přesunou se k tématu jeho dovolené.
"Podívej se na mě. Já bych skočil na první obrázek, který bych viděl." Udělá si trochu legraci sám ze sebe.
"Budu moc rád, když mi někdo aspoň poradí." Vrací se do role osoby, která potřebuje menší dohled nad tím, co dělá.
"Vůbec se v tom nevyznám." Přizná se vzápětí a skoro nervózně si namotá pramen vlasů na prst. Bylo to příliš nebo ne? Pořád má trochu pocit, že je mezi nimi neviditelná hradba, za kterou se oba kryjí. Nezná to, většinou to probíhá úplně jinak. Yo je zvláštní, něco tajemné v něm je a Shina to k sobě přitahuje jako neviditelný magnet. Zatváří se opravdu spokojeně a očka se mu rozzáří, když mu Yo pochválí výběr. Ano, teď se potřeboval trefit, aby to celé dotáhl k dokonalosti. Není jeho cílem, aby si Yo myslel, že je úplně neschopný. To byla opačná strana mince, ke které se rozhodně nechtěl dostat. Co ale spolehlivě odhadne, je Yoshiho výraz, který po jeho prohlášení má. Takže přece jen se chytil. Teď už není pochyb, i když to vypadá, že je hodně opatrný. +Představuješ si to nebo vůbec?+ Popíchne ho trochu, ale jen v duchu. To by bylo příliš odvážné na to, jak se snaží tvářit. Později se k tomu rozhodně vrátí a zahraje na podobnou strunu, ale to nejde první večer. Ne s někým jako je Yoshiki, tam to chtělo velmi opatrně a se vší nevinností.
"Děkuji." Prohodí sotva slyšitelně, když mu dolije.
"Je to výborné, že? Byla by škoda to tu nechat." Pokračuje dál v jídle a skoro slastně přivírá víčka s každým soustem. Čelí celkem statečně jeho pohledu, do chvíle, kdy se bříškem dotkne jeho rtu. Sklopí k němu oči a téměř neznatelně si povzdechne. Přemáhá se, aby očka nezavřel. Každý dotek vždycky vnímal hrozně intenzivně a teď se to jen potvrzuje. Promne si rty o sebe, jakoby si ten dotek chtěl ještě víc vychutnat, ale pak dojde na jeho povolání a on trochu maskuje provinilý výraz. Sebere veškerou svou odvahu a sáhne po zápěstí, které se právě oddaluje do jeho rtů. Chvíli si prohlíží jeho prsty, jak kdy ho na nich něco zaujalo.
"Je to vlastně hrozně sobecké." Přizná se po chvíli, ale k úplně něčemu jinému.
"Nutím je příšerným způsobem ochutnávat věci, které vařím nebo poprvé." Zvedne k němu krátce očka, než pozvedne jeho dlaň a slíbne paštiku z jeho prstu.
"Tomu prostě nešlo odolat, promiň, jestli to bylo moc troufalé, ale to jídlo je skvělé. Uměl bych si představit soustu věcí, které bych dokázal dělat." Vrací mu to i s úroky, ale tváří se pořád stejně nevinně. A pak to všechno pomine a on se přistihne, že teprve teď pořádně vydechl. Pro pána, tohle se mu nestávalo často. Raději se zase se chvíli věnuje svému vínu. Měl by pít pomaleji, za chvíli jistou hladinu cítí, možná už se to děje. Ne, že by se bál prozrazení, ale spíš by došlo na jeho spontánnost, kterou už by Yoshi nemusel snést. Už tak si myslí, že možná zašel na první večer příliš daleko, ale měl prostě nutkání to udělat a otestovat si jeho reakci.
"Nemusí být poslední." Podívá se koutkem oka přes své rameno, když odkládá sklenku na stůl. Tváře už mu zase hoří a nevydrží se na něj koukat dlouho.
"Skvělé jídlo, výborné víno a skvělá společnost. Bylo by mi líto, kdyby to bylo naposledy." Podívá se na něj znovu, tentokrát trochu odspodu a v očích mu zasvítí opravdový strach, že by to tímto večerem mohlo skončit. Začíná se trochu ztrácet v tom, co je práce a kdy je sám sebou. Někdy to šlo dost špatně poznat, ale on si tím byl vždycky jistý, teď o tom začíná pochybovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat