Ruki x Tora - Majordoma ještě nemám. - část 7.

(Torův byt)

Ruki

Samozřejmě, že Tora okomentuje Rukiho odvahu, ale Ruki by lhal, kdyby měl tvrdit, že se u toho cítil kdo ví jak sebejistě. Má obrovskou trému a momentálně se dívá přímo do jeho očí, aby v nich odhalil i nemožné. Tora vypadá jeho pokusem potěšený a on se na něj za to usměje. Krůček po krůčku si musí začít víc věřit, aby mu mohl splnit jeho rohaté přání a taky mu něčím pořádně vyrazit dech. Všechno se ale nemusí stát dneska a on doufá, že budou mít času ještě dost. Možná v to doufají oba. Když si to Ruki uvědomí, jeho srdce se spokojeně zatetelí a díky tomu je jasné, že v tomto setkání je mnohem víc citů, než by se na začátku mohlo zdát. Celý se napne, když skutečně ucítí dotek Torových prstů tam vzadu. Snaží se ze všech sil uvolnit, ale nejde to, je jeho přirozeností se mu trochu bránit. A k tomu ty řeči. No tohle! Okamžitě je mu to vidět na očích, když mu v nich zaplane a on našpulí rtíky. Obočí se stáhne a už se nadechuje pro odezvu, ale zapomněl ho při tom vnímat a v dalším okamžiku už se nasliněné prsty opřou o jeho vchod. Místo slov mu unikne první přidušený sten, který překvapí i jeho samotného. Zamrká, snaží se zvyknout na směsici nepoznaných pocitů a jakmile mu Tora alespoň trochu povolí, vzpomene si, že mu chtěl něco říct. 

"Opovaž se mě někdy praštit nebo svazovat." Hned mu to všechno zakáže, i když jedno temnější zákoutí jeho mysli by si dovedlo představit, že by to udělal. Jenom by se u toho hodně vztekal a vzpíral a pak by předstíral, že s ním nemluví. Rozhodně by ho to nezkrotilo, ani by po tom nebyl hodnější. 

"Nezapomeň, to mě musíš pořád poslouchat!" Vystrčí si na něj bradičku, i když tenhle vztah dávno není mezi zaměstnancem a jeho šéfem. 

"A já říkám, že na mojí kůži nebude ani flíček." Mimoděk zahlédne červenající se skvrnu na své paži, stiskne rty a předstírá, že o ní neví. Protože tohle není fér, jak mu má potom vyhrožovat, když s tím stejně není schopný nic udělat? Tora se nejspíš rozhodl, že slov už bylo dost a ani mu k tomu nemusí zacpat pusu. Stačí to, co začal znovu provádět s jeho tělem vzadu v těch místech. Prudce sebou trhne do strany jako by se mu chtěl vymanit, když se Tora dotkne toho místa. Je to sice příjemné, ale zároveň má určitý pocit přecitlivělosti. Jako když vám někdo začne masírovat nohy a vy víte, že to bude hrozně příjemné, když chvíli vydržíte, ale máte pocit, že ten začátek prostě nepřekonáte. Tohle je úplně stejné a k tomu Tora v jednom kuse dráždí jeho klín i mysl svými pohyby, které toho slibují hodně. Snaží se to nějak přežít, uhýbá mu a zároveň začíná hlasitě sténat, cuká tváří do strany a vzápětí zase vyhledává jeho prsty a když na něj Tora promluví, chvíli má pocit, že nerozumí japonsky. 

"To se… nikdy..." Chce říct nestane, ale z jeho úst vychází spíš pravidelné ach, jak se začíná čím dál tím víc propínat. Ještě chvíli a vystačí si i bez toho všeho okolo a ať po tom Tora dělá, co umí. Jemu už to bude jedno, on bude spokojený a protože nic víc nezná, asi mu to bude v tu chvíli i stačit. Jenže Tora si na jeho svolení nakonec vůbec nepočká. Než stačí pochopit, co se to děje, když ho jeho prsty přestanou trápit, už cítí něco mnohem většího, co se dostane dovnitř jeho těla a zase tolik obtíží mu to nedělá. Překvapeně zalapá po dechu, zaryje nehty do Torových paží a snaží se sám sebe přinutit nepokoušet se ho přeštípnout napůl. Ono to asi ani nejde, ale ani jednomu z nich to zrovna teď neulehčuje. Trvá mu to, než trochu povolí, málem by se mu snad i omluvil, ale tohle nejde ovládat. Je to tak cizí a nezvyklé, chvíli si myslel, že to prostě nesvede, ale jakmile se dostane za tuto hranici, smýkne s jeho tělem neskutečná slast. Musí znovu prudce zamrkat, protože tohle snad není ani možné, ale jakmile se dají Torovy boky pořádně do pohybu, donutí ho zapomenout na všechno okolo něj. Ještě víc ho sevře, až mu konečky prstů bělají, snad by ani nepotřeboval pomoc v klíně, protože sám není schopný ničeho. Tora ho teď má dokonale ve své moci, může si s ním dělat doslova, co chce a on… odpovídá mu hlasem i tělem, ale jinak se veze na všem, co mu Tora nabízí.

Tora

Zasměje se trhaně, když mu Ru vyhrožuje, aby se neopovážil. On se rozhodně opováží a kdyby ho znal trochu víc, tedy po té myšlenkové stránce, protože fyzicky, už ví celkem dost, věděl by, že tím ho akorát donutí to vyzkoušet.

"Uvidíme, jak se pak budeš tvářit, něco mi říká, že to bude všechno stokrát lepší." V očích se mu blýskne, když se Rukimu podívá do tváře. Na té jeho se usadí provokativní úsměv, který značí, že co by mohl vyzkoušet, to zkusí. Obočí mu jde nahoru. Torova dlaň se proběhne po celé linii jeho těla, a zakotví na stejně, které stiskne zase o trochu víc.

"Já přece neřekl, že ti na kůži něco zůstane." Odpoví mu bez váhání, ale to přece neznamená, že si přes ten jeho výstavní zadek neplácne. Ostatně i hračky měly plyš, takže by mu na zápěstích nic nezůstalo a může se vztekat, jak chce. Musí mu snad být vidět na očích, co se mu prohání hlavou a Ru by možná měl hodně rychle utíkat, ale spíš ho nepustí. Napřed ale bude potřebovat hromadu trpělivosti, možná jedno kolo napřed, aby se k něčemu podobnému vůbec dostal. Teď, když ví, jak chutná jeho kůže a že ho chce, bude mít problém se ovládnout, aby si toho neužil plnými doušky a jakmile ho přepadne pořádná touha...Ale vždyť už ví, jak to dopadá. Nemá moc jak si ho přidržet, když se mu kroutí do všech stran. Schválně hledá místečka, která ho nutí reagovat mnohem víc, aby mu dostal z hlavy veškerý vzdor. Tohle fungovalo snad na všechny a Ru nebude výjimka, jen ještě nejspíš netuší, jak moc skvělé to může být. Na Torově tváři hraje spokojený, pořád dost hladový úsměv, když ho může pozorovat.

"Nestane." Dokončí za něj s nádechem vzrušeného pobavení.

"Jasně, stejně jako nikdy nebudeš spát se svým bodyguardem v první večer, kdy se dostaneš k němu domů." Připomene mu, jak dlouho se znají a co už tu provádějí. Dobře se u toho baví a Ru ho nejspíš zabije hned, jak poskládá svou příčetnost. O důvod víc ho pořádně zničit, aby si ho musel do postele odnést a pak hned odpadl. Výčitky a rýpavé poznámky si klidně může nechat, až se probudí a vybít si to na Reitovi. To je skvělý plán. Do jeho nitra se dostává opravdu pomalu. Nechce mu ublížit a Ru mu to vůbec neusnadňuje. Snaží se mu pomoct svými doteky, stejně jako polibky na hrudníku a klíční kosti, stejně jako rukou v jeho klíně. Pomalu postupuje milimetr po milimetru, dokud není uvnitř něj na doraz. Sám musí svěsit hlavu mezi lopatky a povzdechnout si. Je příliš těsný a jemu hrozí, že se vážně udělá už teď. Je to skvělé. Jakmile cítí, že Rukiho nitro víc povolilo, přesune dlaně na jeho stehna a poprvé se pohne. Okomentuje tichým, hlubokým zasténáním, ale pohybovat se nepřestane. Pomalu jednou paží podebere jeho koleno a pak to samé zopakuje i na druhé straně. Trochu víc ho podtrhne k sobě a pak nožky pozvedne, aby se dostal ještě hlouběji. Jeho tělo poseté tetováními se začíná lesknout potem. Drží svou váhu na pažích a už s pravidelným rytmem přiráží proti němu. Nechce to protahovat, potřebuje dojít k vrcholu, ale zároveň chce, aby Ru byl jako první. Na to si rozhodně počká. Špičkou své chlouby míří cíleně stejným směrem, aby se dostával k tomu samému body. Vnímá celkem obstojně reakce Rukiho těla, aby ho dokázal najít. Zatváří se nadmíru spokojeně, kdy dožene tělo pod sebou vrcholu, ale sám tam ještě není. Teď už si ho však může dopřát. Zrychlí ještě trochu, užívajíc si Rukiho stažené nitro, které ho dráždí k nepříčetnosti. Drží svého milence ve slastném opojení ještě chvíli a pak se dostane k vrcholu i on sám. Paže se mu zřetelně zachvějí, jak moc chtějí povolit, ale nedovolím jim to. Ještě několikrát pohne boky, aby si svou slast ještě prodloužil a pak už Rukiho nožky pustí a sám se pohodlně zapře vedle jeho hlavy a klesne na předloktí. Moc místa tu není, sotva se sem vejdou, ale povedlo se. Samotnému chvíli trvá, než se pořádně vydýchá. Prohlíží si Rukiho tvář a spokojeně se usmívá, nad jeho výrazem.

"Budeš spát s polštářem mezi nohama?" Zeptá se ho pobaveně a než přijde odpovědět skloní se k jeho bradavce, kterou poškádlí jazykem.

Ruki

Ruki si vůbec není jistý, jestli to Tora prostě jenom tak řekl nebo to někdy tvrdil on sám. Ještě před pár hodinami by mu podobné tvrzení bylo podobné, ale momentálně se děl pravý opak. Má pocit, že je jím doslova plný, že je sám příliš hubený a Tora příliš obdarovaný, ale ono to vážně nějak jde. Cítí jeho dlaně jak ho berou pod koleny, ale je ještě příliš nezkušený na to, aby si to jeho hlava spojila s tím, co bude bezprostředně následovat. Tora ho donutí vydat se mu ještě mnohem víc a pustit ho opravdu hluboko, v něm to hrkne, dlouze a zmučeně si zasténá a má pocit, že asi exploduje všemi pocity, které to v něm vyvolalo. Trvá to nekonečně dlouho a při tom příliš krátce. Jakmile se Tora otře o jistá místa uvnitř jeho těla, Ruki už si vůbec nevládne a má pocit, že se jednoduše zblázní. Trhá sebou do stran, sténá a vzdychá, stehna se mu chvějí a nemá vůbec žádnou kontrolu nad svým projevem ani nad svým tělem. I kdyby stokrát chtěl mít cokoliv z toho, co se tu děje, ve své režii, prostě by to nešlo. To dráždění je příliš intenzivní na to, aby tomu dovedl vzdorovat dlouho a za chvíli s ním otřese silný vrchol. Je to úplně jiné, než když je sám se sebou, mnohem lepší. Nepopsatelně lepší. Nedá se to snést a zároveň člověk nechce dělat nic jiného. Bylo by snadné být neopatrný na svoje tělo a prostě se tomu oddávat. Dokonce ani teď ho nenapadne starat se, jestli tím třeba sám nějak neutrpěl. Bolest ze začátku už si nepamatuje, přijde mu, že to bylo jenom skvělé a na tváři mu trvale sedí typický připitomělý úsměv. Tora se v něm ještě pohybuje a prodlužuje všechno slastné utrpení, ale ta nesnesitelná intenzita už pomalu povoluje a zůstává spokojený dozvuk. Teprve teď mu dojde, že uvnitř sebe vnímá i Torovu horkost a je to velmi nezvyklý pocit, trochu zvláštní, ale to Už se Tora sám pohne, klesne na předloktí a trochu se položí na Rukiho tělo. Dovolí svým nohám taky klesnout a svaly se mu rozechvějí, než se zase trochu uklidní. Nechává hlavu opřenou o opěrku, mokré vlasy se mu lepí na čelo, ale dlaněmi k sobě tiskne Torovo mokré tělo a jemně ho hladí v konejšivých kruzích. Tu jeho narážku v první chvíli vůbec nepochopí, ale že je to nějak popíchnutí, o tom není pochyb. Okamžitě se zamračí, ale je mu vidět v obličeji, jak mu to šrotuje a že ještě pořád není schopný přemýšlet. I kdyby snad chtěl něco říct, Tora začne trápit jeho bradavky a v momentální přecitlivělosti by ho to stejně připravilo o slova. Propne se a tiše zasténá. Váha Torova těla je mu příjemná, stejně jako teplo, které vydává, ale zároveň cítí, jak mu tahle pohovka začíná být nepohodlná. Vydrží tak ještě chvíli, ale je to on, kdo se začne ošívat jako první. 

"Co kdybys mi teď ukázal ložnici?" Hlesne. Není v jeho silách dneska ještě pokračovat, tohle konečně vyčerpalo zbytky jeho energie a má asi tak pět vteřin do kómatu, ale přece jen by asi oba dva uvítali pohodlnější spánek. 

"Uvidíme, s čím přesně mezi nohama usnu." Zkouší provokace, ale upřímně… nemá žádnou buňku na to, aby je naplnil. Tora to musí vědět, ale bez odpovědi to prostě zůstat nemohlo. Konečně pozvedne hlavu, aby se na něj podíval, ale upřímně se usměje a přitáhne si jeho rty k polibku. Je nezvykle krotký a něžný. Ru se nikdy nepovažoval za romantika, ale občas umí být i takový. Nakonec se přece jenom zvednou. Ruki v první chvíli málem šlápne rovnou na notebook na podlaze, ale nakonec ho mine. Nemá ani ponětí o tom, že kamera ještě pořád všechno snímá a momentálně zabrala pěkný detail jeho kotníku.

Tora

Ještě chvíli trápí Rukiho pokožku. Byl a ještě pořád je naprosto kouzelný, když se tváří, že neumí do pěti napočítat. Aspoň už Tora ví, jak ho přinutit, aby chvíli mlčel a nedošlo na jeho obvyklé poznámky. Trochu špatně se to bude praktikovat na veřejnosti, ale on už něco vymyslí. Ru se asi bude hodně divit, čeho je schopný, zatím mu to ale říkat nebude, pořád má trochu nutkání ho neděsit. No, občas. Začíná mít pocit, že už ho paže dlouho neudrží a tak nakonec olíbávání jeho hrudníku vzdá. Potřebuje trochu víc prostoru, jinak se po probuzení nepohne a to by byl hodně velký problém. Asi by bráchovi jen těžko vysvětloval, proč se nemůže pohnout. Ne, ten důvod by si zatím nechal radši pro sebe, protože pochybuje, že by se to setkalo s pochopením. Mírně pozvedne tvář, aby se podíval do té Rukiho, když navrhne odchod do ložnice. V očích se mu blýskne náznak něčeho hladovějšího. Ještě trochu energie má, ale…Ru by to taky nemusel přežít.

"Chceš vidět, co je ještě potřeba dokoupit, je mi to úplně jasné." Tohle by mohlo být taky pochopeno dvěma způsoby, přece jen na takový obchod před chvílí koukali. Začne se pomalu zvedat z Rukiho drobného těla, ale zarazí se uprostřed pohybu, když dojde na cílenou provokaci z jeho rtů. Nakloní hlavu na stranu a na tváři se mu objeví nebezpečný úsměv.

"Když mi dáš ještě chvilku, s radostí ti ukážu, s čím mezi nohama můžeš ještě usínat." Napoví mu, že by si měl dávat pozor na podobné věci. Ru totiž spíš vypadá, že je schopný usnout i ve stoje. Chce mu pomoc na nohy, když sám už stojí, ale Ruki si moc pomoct nenechá. Tora jen shlédne na notebook, který se válí na zemi a tak se jen skloní po cestě a zaklapne ho. Neviděl ani displej a tak ani on neví, že nahrával. Klidně ho tam nechá ležet, zvednou ho na stůl, by byla práce navíc. Odšourá se za Rukim do ložnice a svalí se vedle něj na postel. Cestou sebere ještě flašku, co vzali z domu a krabičku cigaret. Pohodlně se opře o stěnu a sáhne rovnou po cigaretě, aby si zapálil. Podá ji i Rukimu a pak mu dá na výběr, jestli lahev s vodou, kterou měl u postele nebo flašku s alkoholem. Počká si až si zapálí a pak si ho přitáhne na svůj hrudník. Ve chvílích, kdy si zrovna nepotáhne, zaboří tvář do jeho vlasů. Očividně se cítí dobře, když ho má u sebe a moc se mu nechce ho pouštět.

"Už mi řekneš, proč jsi byl na ten telefon tak naštvaný?" Vzpomene si na chvilku před tím, než skončili na pohovce. Pořád se ještě nedopídil k tomu, co si stihl s Reiem za tak krátkou chvíli udělat. Navíc on byl na rozdíl od bráchy ten konfliktní, který dokázal dost dobře štvát lidi kolem.

"Většinou se to děje mně, ne zrovna Reitovi, tak mě to zajímá. Takový trochu průzkum trhu." Pozvedne koutky a vůbec by ho nenapadlo, kde je pravda. Kdyby to tušil, asi by se radši vůbec neptal a začal by přemýšlet, jestli to, co se stalo na pohovce, nebylo spíš na truc. Tvářil se jako sebevědomí samo, ale většinou tím jen maskoval pár komplexů, které měl v hlavě a dost si s nimi užil, tedy dřív, teď už to není poznat. Sám sáhne po flašce, aby se pořádně napil. Pár panáků mu neuškodí a přebije to několika hodinami spánku. Už jim sice moc nezbývá, ale kdo říkal, že budou muset vstávat brzy? Možná by mohl Reitovi napsat smsku, že jdou teprve spát, aby je nechal delší dobu na pokoji. Jen si není jistý, že by si pod tím nezačal něco domýšlet. Ne, že by mu to vadilo, ale pořád je v práci a Ru je jejich klient. Tohle celé se vlastně nemělo vůbec stát. Když si to uvědomí, nakloní se k jeho vlasům znovu a líbne ho do nich. Tohle je vlastně jeho odpověď na úplně všechno a může se k němu někdo zkusit přiblížit…V tu chvíli by ho nechtěl potkat nikdo.

Ruki

Musí se pro sebe zasmát a udělá něco jako Ahah. Mávne nad tím rukou ve stylu Jo jasně, protože on až ani nevidí na cestu, ale vůbec by se nedivil, kdyby mu Tora pootevíral šuplíky a naléhal, ať si to ještě všechno prohlédne. Tu jeho druhou poznámku raději přejde mlčením, protože si dost naběhl a vůbec si není jistý, jestli by další kolo přežil. Takhle existuje docela maličká šance, že to Tora vzdá a nechá ho usnout. K jeho posteli dojde tak trochu jako automat, bez ptaní zabere jedno místo, zaleze si pod deku a velký kus z ní si přitáhne pod bradu a tvář. Okamžitě ho zalije příjemný pocit pohodlí, tepla a Torovy vůně, která se tu ještě násobí a oči se mu ihned zavřou. Vnímá, jak si Tora lehá vedle něj, dokonce cítí cigarety, které zrovna kouří, ale stejně ho to nepřiměje zapálit si svou vlastní. Večírek, úchyl, cesta domů, cesta sem, milování… na jednoho Ručka už toho bylo až dost. Odmítne i nabízené tekutiny, ale k Torovu tělu se přisune hned a opře si tvář o jeho prsa. Je to trochu do kopce, ale je mu příjemné, když slyší tlukot jeho srdce. Zaskočí ho, když se ho Tora zeptá zrovna na Reitu. Asi na něj myslí, protože by se s ním za chvíli měli vidět. Pro sebe se pousměje a chvíli hledí před sebe, než oči zase zavře. 

"Není to nic, o čem bych chtěl zrovna teď mluvit." Řekne mu tiše. 

"Nic, co by mělo po dnešku jakoukoliv váhu." Dodá. Chvíli je ticho. Přemýšlí, jestli se v tom pitvat, on by se na to klidně vykašlal, ale na Torově místě by ho to moc neuklidnilo a tak se rozhodne říct mu všechno. 

"Vjeli jsme si do vlasů hned v první vteřině, přišel mi nějak moc oprsklý. Měl takové narážky jako když se sejdou kámoši někde v hospodě, ale pak se mi omluvil a dal bych ruku do ohně za to, že v tom byl flirt. Na chvíli jsem se nechal zblbnout vážným zájmem." Řekne po pravdě. To asi není věc, co chce Tora po milování slyšet. Není to ani věc, o které by Ruki zrovna teď chtěl mluvit, ale už to zakecal dvakrát a potřetí to nejde. 

"Věděl jsem od první chvilky, že kouká na Senu, ale stejně bych dal ruku do ohně, že to na mě zkusil a myslel jsem si…" Povzdechne si. 

"Proto jsem se na něj zlobil, když vyšlo najevo, že to jede na oba." Odlepí obličej od jeho prsou a podívá se nahoru na něj. Najednou si připadá jako kdyby měl vzít Torou za vděk, ale tak to přece vůbec nebylo. Docela rád by teď viděl do jeho hlavy, co si o tom všem myslí. 

"Nechci si to tím kazit, prosím zapomeň na to. Prostě na to zapomeň..." Řekne tiše a zase se pohodlněji opře. Přece Toru nebalil jako náhradníka, bránil se mu do poslední chvíle a pak podlehl, ale Rei už s tím neměl co dělat. 

"To, že je se Senou mě jenom ujistilo v tom, že jsem si vybral správně." Zamumlá a doufá, že se mezi nimi nic nepokazí. Asi by nepřežil, kdyby teď Tora vyskočil na nohy a řekl mu, že v tom dál nechce pokračovat. Neudělal nic na truc. A proč tady vymýšlí takové pitomé scénáře? Stejně v něm všechno hraje do poslední vteřinky, než usne. Je vyčerpaný, ale jeho sny nejsou klidné. Několikrát se probudí jen proto, aby okamžitě zase usnul, hází sebou a vzdychá. Není to kvůli strachu z toho, co se děje, co by se mohlo stát jemu, Senovi nebo jeho rodině. Dokonce ani nehoní toho úchyla. Je to ze strachu, že se ráno probudí bez Tory a s jasným vzkazem v jeho očích, že odteď už jenom pracovně…