Ruki x Tora - Majordoma ještě nemám. - část 6.

(Torův byt)

Ruki

To není odpověď, kterou chtěl Ruki slyšet, i když na ní vlastně není nic divného, protože Tora byl starší, než on a Ru rozhodně nebyl jeho první. No ale stejně! 

"Takže máš jeden univerzální recept, všechny svoje nové objevy obdarováváš něčím z podobným obchodů?" Začíná ho zatahovat do konverzace, která by mohla být jako minové pole. Každý chce být ten první a jediný, s kým se něco zkouší a ne jeden z mnoha a do Rukiho hlavinky se už zase začnou vkrádat pochybnosti. Teď se mu může líbit a co po tom? Co když si pomyslí, že výsledek není ani zdaleka tak příjemný jako očekávání? To, že by mu Tora mohl dát dárek, který by nemuselo být nejlepší otevírat na veřejnosti, je teď pro něj úplně vedlejší. Tora ho naštěstí nenechá přemýšlet zase tak moc, protože ho dál trápí v klíně a pak přijde s tím komplimentem. Nebyl to takový, který by si Ru vybral, ale rozhodně si díky němu připadá míň jako idiot. On ví, že se červená, ví že je z něj neskutečně v rozpacích a musí to být vidět a pořád ještě trpí pocitem, že by měl být hrozný borec, co má všechno pevně v rukou, ale tady si může dovolit nebýt úplně tradiční chlap. Konečně to pustí z hlavy a přijme fakt, že je to v pořádku. 

"Vážně?" Hlesne na jeho slova o plánech a Tora mu je jenom potvrdí, když dojde na toho psychopata, co ho odtud už nepustí. To přece nejsou slova někoho, komu jde o jediný zážitek.

"Hrozně kouřím, nikam nedoběhnu." Řekne mu rovnou. Je to tak trochu Nechce se mi nikam utíkat, ale přece to neřekne na plná ústa? Tora taky hodně kouřil a neměl by, ale je mladý a nejspíš to rozežene v posilovně. Ruki se jí vyhýbá obloukem. Poslechne tah za svou vlastní nohu a doopravdy ji pokrčí. Tora si nakonec doopravdy vybere ty ponožky a to ho pobaví, ale mile pobaví. Nesměje se nahlas, ani to uštěpačně nekomentuje. V podstatě už mu leží na prsou a se zakloněnou hlavou dobře dosáhne na jeho rty a když se Tora sklání, není problém, aby od sebe byli takový kousíček. Brzy je bos, ale spíš, než nahé kotníky, vnímá Torovu blízkost a spíš, než obsah jeho slov, vnímá barvu jeho hlasu. Je neskutečná. V tomhle rozpoložení rozhodně. Nebo mu to tak připadá, protože mu tak za chvíli bude připadat úplně všechno. Nasadí si růžové brýle, zabouchne se a bude s ním amen. Notebook jde stranou a on znejistí, protože odhalí jeho klín, ale Tora se k tomu staví se samozřejmou přirozeností. Vnímá, že ho znovu nutí zvednout nožky, ale už vůbec neřeší, proč. Prostě to udělá, zatímco mu Tora plete hlavu s prádlem. Samozřejmě, že nenosí nic levného, ale většinou bylo prostě černé, hlavně příjemné na dotek. Nikdy nad tím nepřemýšlel jako nad něčím rajcovním. 

"Kdybych měl na sobě tvoje triko, viděl bys možná tak moje lýtka, rozhodně ne to prádlo." Připomene mu a znovu se na něj usměje. Znovu mile. Dlouze si vzdychne do jeho rtů, je to spíš takový sten a boky trochu následuje jeho ruce. Nebojí se, ani když mu Tora sáhne mnohem dál. Oči má přikované k jeho rtům, pořád poslouchá oznámení o tom, co všechno by se mu líbilo a proč je Tora se svlékáním v právu a pak ucítí jeho dlaně na nahé pokožce pod tričkem. Znejistí kvůli tomu, jak hubený ve skutečnosti pod oblečením je, ale Torovy dlaně nezaváhají ani na chvíli, takže žádné negativní překvapení. +Vážně se ti líbím?+ Ptá se ho v duchu, ale asi je to tak. Jakmile se jejich rty spojí a vtáhnou ho do dokonalého opojení, jeho kolena jdou automaticky od sebe. Je to podvědomá reakce na něco příjemného a znamení jeho těla, že ho zve dál. Pak mu Tora naznačí, aby se posadil. Poslechne ho, ale hned se pootáčí jeho směrem, aby viděl, co chce dělat. Tričko jde dolů a odhalí něco moc pěkného pro koukání. Ta tetování jenom dokreslují celek a je to na hodně hodin nohou jako želé. Má nutkání dotknout se ho rukama a taky to hned udělá. Několikrát přejede dlaněmi s roztaženými prsty po jeho prsou a pak mu v očích zlobivě zasvítí. 

"Pravidla mluví jasně. Měl bys to okamžitě sundat a hned." Odvaha sama, samozřejmě…

Tora

Trochu se zarazí, když přijde trochu ošemetná otázka. Spustí se trochu varovné vykřičníky v jeho hlavě, protože už zažil scény, když přiznal, že tohle občas dělá. Bude to i teď nebo ne? Samozřejmě, že Ru nebude jeho první, ale někteří prostě nesnesli, když to ten druhý přiznal nahlas.

"Občas to dělám i ostatním, jen abych je řádně rozhodil." Odpoví trochu neutrálně a zároveň zcela upřímně. Bavilo ho pozorovat, jak se kdo tváří, když mu něco podobného udělal. Reita už to moc dobře zná a doma z toho nebyli zrovna dvakrát nadšení. Jeho brácha ho ten večer málem zabil, ale rozhodně to stálo za to. Krátce se zasměje.

"To je dobře, že nikam nedoběhneš, nebudu tě muset nahánět po půlce Tokya." Obrátí to na pozitivní notu a tak mu tím řekne, že by za ním klidně utíkal, kdyby to bylo potřeba. Užívá si Rukiho tělo, které je tak blízko u něj a už si přiznává, že mu dost dobře přestává fungovat mozek. Jakmile jde notebook stranou, musí se trochu naklonit, aby viděl do Rukiho klína. Sice už to cítil, ale ten pohled…To je něco, čemu nedokáže odolat. Zase je tu ta potřeba ho hned svléknout úplně celého. Protočí očima, protože s tím trikem má Ru rozhodně pravdu.

"Dobře pořídím ti stejné, jako mám já, jen trochu menší, aby to bylo hezky vidět. Už tě znám, nic ti neudělá větší radost, než mě pořádně potrápit, tak ti to s radostí umožním." Pošeptá mu, aby bylo jasno, že toho nápadu se rozhodně vzdávat nehodlá. Umí si podobné týrání své vlastní osoby dost dobře užít a rozhodně se tomu bránit nebude. Rukiho rty ho dokonale omámí a v první vteřině si ani neuvědomí, že ho chtěl svlékat. Tak moc mimo je. Když ale dojde na svršek a konečně mu ho přetáhne přes hlavu….Málem zapomene, jak se dýchá. Samozřejmě, že si představoval, jak bude vypadat, ale realita je mnohem lepší. Pomalu klouže očima po jeho těle. Koutky jsou nahoru s každým milimetrem, který si prohlédne. Čas se v tu chvíli prostě a jednoduše zastaví a on se musí hodně přemlouvat, aby vůbec mohl dýchat.

"Vypadáš vážně dokonale." Prohodí něco, co si zatím chtěl spíš nechat pro sebe, ale nedokázal se ovládnout. Konečně se trochu víc nadechne a skoro si povzdechne, protože teď by ho nejradši povalil na pohovku a už by ho nejspíš nic nezastavilo a stejně se zase krotí, aby ho nevyděsil. +Budeš moje smrt, Ru-chan.+ Proběhne mu hlavou pobaveně. Jakmile ucítí Rukiho ruce na své vlastní kůži nechá víčka klesnout a dlouze, spokojeně vydechne. Je to vážně hodně příjemné a málem i díky tomu přeslechne, co mu Ru říká.

"Tak dobře." Řekne najednou zničehonic.

"Sundám to klidně všechno, ale pod podmínkou, že mi pomůžeš." Podívá se mu upřeně do tváře, než sáhne po jeho dlaních a položí s i je na zapínání svých kalhot. Trochu trhne obočím v jakési výzvě, jestli si na to troufá nebo vůbec. Nakonec bude mít asi problém se z těch kalhot dostat, jak moc už je vzrušený, ale už se upřímně těší, až se těch kalhot zbaví. Pustí Rukiho ruce, které si můžou dělat, co chtějí a natáhne tu svou k jeho tváři. Palcem ho pohladí po tváři, pak sjede kousek dál a přitáhne si ho k sobě k dalšímu, teď už mnohem hladovějšímu polibku. Netiskne ho k sobě vůbec, jen tak, aby se mohl rty dotýkat těch jeho a nechal mu zároveň prostor na ty kalhoty. Sám se pozvedne, aby víc seděl a mohl mu být blíž. Když se mu podaří na chvíli odtáhnout od jeho měkkých rtů, podívá se mu upřeně do očí a krátce se uchechtne.

"Příště si dáme svlékacího pokera. Tam je větší jistota, že budeš bez oblečení dřív, než já." Prohodí pobavenou výčitku. Vážně si užije, když seč tu bude Ru promenádovat bez oblečení.

"Schválně tě budu posílat pro pití a podobné věci, abych se dostatečně pokochal." Pokusí se nahodit naprosto nevinný výraz, ale místo další snažení ho radši znovu políbí. Neměl původně v plánu svlékat Rukiho dřív, ale nakonec si jeho ruce najdou zapínání jeho kalhot a začnou se s ním netrpělivě pasovat.

"Měl bych se omluvit, že už to nejde vydržet, jenže já na omluvy nikdy nebyl." Trhne rameny, když knoflík povolí. Pomalu očima sklouzne po jeho hrudníku až k místu, které právě odhalil. Položí mu ruku na bříško a pomalu začne klesat až pod látku kalhot. Nejde to moc, ale konečky prstů se tam přece jen dostane.

Ruki

Občas to dělám i ostatním zní trochu jinak, než Dávám to všem svým milencům, ale v závěru to asi vyjde na stejno. Ruki z toho může udělat scénu a všechno pohřbít nebo se na to vykašle a přesvědčí Toru, že už nikomu nic dávat nechce. Vždycky byl spíš ten první typ, v podobných věcech dost impulsivní, ale jeho momentální rozpoložení je od toho na hony daleko. Musí se tiše zasmát, když dojde na to triko a na fakt, že chce Ru Toru trápit. Samozřejmě, že chce, ale zatím nemá dost odvahy na to, aby to dělal zrovna tímto způsobem. To přece musí nutně vědět oba dva. Přesto si s tou myšlenkou pohrává na patře. Jakmile přijde o triko i on, okamžitě zčervená a hledí na Toru s trochu umanutě stisknutými rty, za to docela plachým výrazem ve tváři. Vidí ten jeho neskutečně obdivný a zaujatý výraz ve tváři a upřímně to nechápe. Je pro něj složité přijmout fakt, že každý nemusí být na namakanou postavu s rameny jako mají vzpěrači. Možná je Tora na tu něžnější stránku a tu Ruki v podstatě má, jenže… kam dal oči? Měl by za to být rád, ale stejně…! 

"Ty jsi vážně divný." Řekne mu místo všeho, ale upřímně a něžně se usměje. 

"A nezírej na mě tak." Napomene ho pro jistotu. Malinko vtáhne ramena, když mu Tora řekne, že se klidně svlékne. On mu má pomáhat? Tady končí hra a definitivně začíná něco dočista jiného, ale vlastně už si nechce hrát ani Ruki. Bylo to pěkné, ale v nejlepším se má přestat, aby se teď mohli věnovat něčemu ještě lepšímu. Nechá si navést dlaně k jeho kalhotám a skloní k nim pohled. Drobné tmavé chloupky se sbíhají po Torově břiše rovnou do konkrétních míst a slibují mnohé. Ruki takové nemá, ani v tomhle ohledu není typický chlap. I kdyby měl, jemu by neslušely a šly by dolů, ale ty Torovy jsou vysloveně rajcovní. Kdyby Tora věděl, nad čím zrovna přemýšlí, asi by se plácl do čela, ale Ruki si nemůže pomoct. Tora ho nenechá přemýšlet zase tak dlouho. Musí zvednout pohled k jeho očím, když na tváři ucítí dotek jeho dlaně, jemně pootevře rty a v podstatě je vybídne k dalším polibkům, které přijdou ihned. Tiše si vzdychne do jeho rtů a okamžitě povolí. Nechává se jím vést a při tom se jeho prsty skutečně rozeběhnou po zapínání Torových kalhot. Jde to snadno, ale mnohem hůř půjde to ostatní, už jen proto, že Torův stav v tom trochu brání a on se stydí prostě ho vzít a… vysvobodit… +Ptáčka z klece.+ Pomyslí si a málem vyprskne, ale ovládne se, vždyť se líbají! 

"Proč, tobě se v oblečení líbí?" Kontruje, jakmile se může nadechnout. 

"Třeba umím skvěle hrát." Zamračí se na něj. Neumí, ale proč ho Tora hned podceňuje? Zatváří se ve smyslu Snad si nemyslíš, že ti pro cokoliv ochotně dojdu, ale pak už se znovu líbají a jeho malá dlaň doopravdy zapluje pod poklopec v jemném pohlazení. Ani neví, jak to, že to udělal, ale stalo se a odtud je jen krůček k tomu, aby ho vzal do dlaně a z těch kalhot mu prostě pomohl. Dotýká se ho jenom přes prádlo, ale už teď je to vážně k zbláznění a stud je ten tam, protože se mu to začíná líbit. Tora mu to okamžitě oplatí, jde mu to mnohem rychleji, ale za to je jeho ruka větší a nevejde se tam s takovou samozřejmostí. Rukimu to zvedne koutky a zazubí se do jeho rtů se zadostiučiněním v očích. 

"Někdy nosím hodně upnuté kalhoty." V překladu to znamená Od teď na vždy, aby měl Tora se svlékáním co nejvíc potíží. Sám mu zatím stahuje kalhoty pod zadek, mimochodem moc ukázkový zadek… dojde mu, že ho málem přeskočil a odvážně na něj položí ruce a trochu ho stiskne. Teď je to závod, ve kterém má náskok a chce ho dostat o chvíli dřív, než se to zase povede Torovi s ním. O vteřinu později už strká dlaně pod jeho prádlo na zadku a tiskne jeho holou kůži. Žhne mu do dlaní a Ruki má pocit, že se skácí naznak a prostě umře jenom z tohohle.

Tora

Obočí mu jde nahoru, když mu Ru řekne, že je divný. První to úplně nepochopí, vlastně to nechápe vůbec.

"Já jsem divný?" Nakonec se to pokusí přeložit.

"Ty se tu snažíš zkoušet hry na svého bodyguarda." Obviní ho vzápětí, že za to vlastně může on, ale nevydrží dlouho, aby se nerozesmál.

"Jsem divný, ale v tohle případě budu rád a ještě nějakou dobu." Dodá, aby bylo jasno, že ve svém zalíbení nehodlá nic měnit. Už vůbec ne, když z něj vidí zase trochu větší kousek.

"Jak se mám koukat?" Zeptá se ho pořád trochu pobaveně. Líbí se mu to, co vidí, líbí se mu Rukiho povaha a čím víc z ní ochutnává, tím méně se mu chce přestávat. Je mu jasné, že jakmile se Ru víc otrká, budou jeho poznámky ještě lepší a pak se nebude stačit divit. Už se na to vážně těší a je jasné, že ho bude provokovat, aby ho k tomu dokopal. Nakonec s tím asi nebude tolik práce. Podobné myšlenky si radši nechá pro sebe, protože ho by Ru mohl mít vážně za blázna a slovo divný by bylo vlastně ještě málo.

"Ty víš, že se budu koukat, možná ještě hůř, než teď, až tě uvidím celého." Prozradí mu část ze svých myšlenek.

"A vadit ti to nebude, právě naopak." Naordinuje mu rovnou, ale je to pravda, kdo by si to neužíval. Dává mu trochu času, aby se pořádně podíval a rozhodl se, jestli chce pokračovat sám nebo mu bude muset ještě trochu pomoci. Je vážně dneska nějak extrémně trpělivý, ale je mu jasné, že jinak by moc nepořídil. Nechce ho vyděsit a to by se nejspíš stalo, kdyby se na něj vrhl, jak to má ve zvyku. To si dovolí možná na druhé kolo a Ru se asi nebude stačit divit, ale to už Tora bude vědět, že to opravdu chce. Není idiot, který by si bral věci za každou cenu, to by se mu vážně příčilo. Všechny ostatní myšlenky se ztratí v dalších polibcích. Teď už všechno plyne úplně lehce a on za chvíli uctít dotek Rukiho prstů. Musí zlehka pozvednout koutky, když má trochu prostoru mezi jednolitými prolnutími. Pořád se ale ještě nedostanou dál a jeho už začínají ty kalhoty vážně štvát, je tam prostě moc narvaný a to rád nemá. Obočí jde znovu nahoru, když má Ru ještě pořád chuť cokoliv říkat. 

"Teď momentálně už moc ne." Ušklíbne se s nádechem pobavení, aby ho trochu popohnal, ale moc se to s úspěchem nepotká.

"Ono to ve výsledku vyjde na stejno, nejspíš to z tebe strhám, ještě než dohrajeme." Zamluví to po svém a v očích se mu nebezpečně blýskne. Je jasné, že k tomu nemá ani tentokrát daleko a Ru by ho neměl moc provokovat. Naštěstí už víc nemusí, protože všechno ostatní se ztratí v dalších polibcích. Tora na nic nečeká a když ucítí Rukiho dlaň ve svých kalhotách, okomentuje to spokojeným povzdechnutím. Už jen přes látku mu to stačí, po té době, kdy si jenom hráli rozhodně. Má pocit, že ho ještě chvíli bude napínat a skončí dřív, než vůbec začali. To by byl vážně pěkný trapas a radši se pokusí trochu ovládnout anebo bude muset radikálně zrychlit tempo. Sám bez obalu sáhne po lemu Rukiho kalhot a prostě je stáhne dolů. První postupuje opatrně, ale jakmile se dostane přes klín, s trhnutím je posune o dost níž.

"Nevadí, ale počítej s tím, že o něj brzo přijdeš. S tím jak rád nakupuješ, to nebude problém." Vyřeší to rovnou po svém. Klidně je bude trhat a dost rád, když ví, co je pod nimi. Případně protesty se pokusí umlčet dlaní v Rukiho klíně. Zatím ho jen zlehka obejme, několikrát pohladí, než ho sevře víc. Sám si dost užívá ruce na svém pozadí. Ruki ho nutí si trochu zasténat, když ho tak pěkně tiskne a pak překročí hranici, kdy je schopný se držet. Pustí jeho klín, vezme ho kolem pasu a prostě ho plynulým pohybem položí na záda na pohovku.

"Ty ruce tam ještě chvíli nech." Dá mu jasné znamení, že se mu tam opravdu líbí. Jednou rukou se zapírá o opěradlo pohovky, druhou má opřenou o předloktí vedle Rukiho hlavy.

"Jestli jsi chtěl utíkat, říkám ti, že teď už máš smůlu." Prohodí trochu nebezpečně a nedá mu ani možnost odpovědět. Znovu se vrhne na jeho rty a tentokrát klesne pomalu v bocích, aby ho cílenými pohyby vydráždil co nejvíce. Trápí tím i sebe, ale ještě chvíli to vydrží, odměna bude stát za to.

Ruki

Tohle myslí vážně? Má štěstí, že má Ru ústa zacpaná jeho jazykem, protože s těmi hrami přišel jako první Tora a teď to svádí na něj. Rozhodně mu to později připomene, tohle si přeci nemůže nechat líbit! Usměje se, když dojde na otázky ohledně Torova pohledu. On moc dobře ví, jak. Rukimu je to vlastně příjemné, ale potřebuje dělat drahoty, aby si přišel vzácnější. 

"Tak to strhej..." Slyší říkat sám sebe a opravdu si to přeje. Už se nedokáže bránit vůbec ničemu, ví jenom, že ho hrozně moc chce a jeho strach už odplouvá. Tora mu dnes nejednou dokázal, že je ochotný kvůli němu brzdit, Ruki mu začal věřit a to se projevuje i v jeho zvyšující se odvaze. Vzápětí na to doopravdy přijde o kalhoty a i když se do jeho tváří hrne stud, pozorně sleduje všechny Torovy pohledy a reakce a vlastní tělo. Nečte v nich nic negativního a nový volnost je mu velmi příjemná. Dlouze si povzdechne, když ho Tora konečně skolí na záda, jenom se ho přidrží za lopatky, aby sebou neplácl na gauč moc prudce a podívá se do jeho tváře, která je najednou hodně blízko. Ne jen ona. Zasměje se té jeho poznámce, ale dlaněmi na jeho zadku ho víc přitiskne k sobě, aby mu dal najevo, že utíkat už dnes nebude. Jejich nový polibek je plný vášnivého vzplanutí a jakmile se k tomu přidá i pohyb Torových boků, Ruki přestává myslet. Je to dráždivě příjemné, nutí ho to chtít mnohem víc a jeho ruce kloužou po veškeré dostupné pokožce jeho zad a pozadí. Pořád nahoru a dolů, jak ho jenom napadne a zalituje, že ta tetování nemůže cítit. Hrál by si s jejich liniemi, ale ještě si je nepamatuje, nikdy ho nahého neviděl. Stačí mu jenom podobné mazlení, aby jeho tělo povolilo a stehna šla tak daleko od sebe, jak je mu jenom schopný dovolit. Nejspíš se za deset minut vyvrátí z kyčlí a tak ho napadne, že by si mohl pomoc, když zaklesne chodidla za jeho lýtka. Funguje to, jenom má pocit, že se mu tím vydal ještě mnohem víc. Ani neví, proč se mačkají na téhle pohovce, když je vedle taková postel, ale stydí se mu to nabídnout a kromě toho si není jistý, jestli chce, aby se Tora zvedal byť jenom na pět minut. Co kdyby to potom nebylo takové? Co kdyby to Ruki nesnesl a stejně by padli zase zpátky sem? Ne, je to zbytečné zdržování. Vůbec si nepamatuje, kam spadl ten notebook, může jenom doufat, že na něm není nějaká klávesa pro nahrávání, protože on ji na tom svém má a co chvíli o ni omylem zavadí. To by teprve byl materiál pro úchyly, co po nich jdou. Jejich polibek se konečně přeruší, aby se na sebe mohli alespoň na chvíli podívat. Ruki je hodně udýchaný, ale v jeho očích je odhodlání a žádostivost. V těch Torových mlha, která skoro nahání strach. Ruki by rád něco iniciativně udělal, ale není mezi nimi mnoho místa, takže alespoň najde jeho volnější ruku, o kterou se neopírá a posune si ji po stehnu trochu dál a mnohem víc dozadu. V tu chvíli mu srdce spadne skoro do kalhot, protože se vlastně bojí, jak bude tohle celé probíhat a jestli to nebude bolet, ale chce mu dát najevo, že je připravený a že už nechce víc čekat. Na okamžik zatají dech a znovu ho za pozadí pošle proti sobě. 

"Jestli mi ublížíš, přísahám, že budu první klient, co zavraždil svého bodyguarda." Řekne mu tiše, ale nemyslí si, že by se to stalo. Pozvedne se a sám si ukradne jeho rty v novém polibku.

Tora

Už se nedokáže zastavit. Ruki se nebrání a to je ten hlavní impuls, že může klidně pokračovat. Je dost možné, že i kdyby se bránil, bylo by mu to k ničemu, nejspíš až po pořádné ráně pěstí, by se vzpamatoval. Ne to asi zase ne, ale je z něj dost mimo, aby přestával vnímat možnost odmítnutí. Ostatně jsou už dost daleko, ty pocity, které má on sám, jistě má i Ruki, tak proč by se bránil? V jeho hlavě na to funguje hodně jednoduchá rovnice. Ozve se spokojeně zamručení, když si ho Ru za zadek přitiskne k sobě. Nakopává v něm jen tím dotekem mnohem větší touhu, která spaluje jeho tělo. Cítí jeho ruce, jak se začnou procházet po kůži, propalují se skoro skrz a Tora jen doufá, že s tím jen tak nepřestane. Jakmile ucítí Rukiho nožky na těch svých, sklouzne dlaní z opěry na stehno a pohladí ho po celé délce, tedy kam jenom dosáhne a poposune ho trochu výš. Tím se dostane k pravidelnějším a hlavně intenzivnějším dotekům ve svém klíně. Krátce svěsí hlavu mezi lopatky, aby si mohl povzdechnout a pak se zase vrhne na jeho rty. Svýma nohama se snaží najít stabilnější polohu a tím drcne do notebooku, který odložil stranou a ten sklouzne k zemi. Zůstane napůl stát opřený o nohu stolku a ozve se téměř neznatelný zvuk, který značí, že nahrávání je zapnuté. I kdyby stokrát chtěli, přes jejich dech ho ani slyšet nemůžou. Když se podívá Rukimu do očí, musí se mírně pousmát. Je kouzelný, jak tam pod ním leží. Vidí touhu v jeho očích a kdyby nutně nepotřeboval pokračovat, asi ho pozoruje ještě chvíli. Místo toho, ho jen pohladí konečky prstů ruky, o kterou se opírá předloktím vedle jeho hlavy a pak s nimi zapluje do pramenů a zlehka je stiskne. Krátce shlédne kamsi dozadu, když mu Ru začne směřovat ruku víc dozadu a když vrátí oči zpátky k jeho tváři…Ten úsměv by jen stěží dokázal kdokoliv popsat. Tohle nečekal a je to hodně vítané a velmi příjemné překvapení.

"Ale ale, ty růžky chci vidět pořádně, ale příště, dneska prostě nemám čas." Oznámí mu udýchaně, aby se příště nemusel být, protože on si prostě cokoliv s ním užije a nebyl z těch, kdo by se čehokoliv nového bál. Snad jen jediná věc je tabu, ale to tuší, že u Rukiho rozhodně nehrozí. Nenechá se pobízet dlouho, vlastně vůbec a protáhne pohyb víc dozadu, aby se konečky prstů opřel o jeho vchod, zatím jen v jemném pohlazení. Začíná se proklínat, že všechny potřebné věci má v ložnici. Teď by se to hodilo, bylo by to rozhodně rychlejší, ale co naplat, on se zvedat momentálně nehodlá. Ve chvíli, když se bříšky prstů dotkne mezi polovičkami, zopakuje pohyb boky, aby Rukiho ještě víc vydráždil a odsunul trochu pozornosti. Zarazí se, když dojde na ostřejší jazyk. Vypadá hodně pobaveně.

"Příště ti nechám otisk své ruky na zadku, takový podpis a pak si to vraždění můžeme vyzkoušet. Ale nediv se, když skončíš připoutaný k posteli." Vrátí mu jeho poznámku i s úroky. Boky jdou znovu proti Rukiho klínu. Rychle si nasliní prsty a vrátí se zpátky, aby ho mohl znovu pohladit a tentokrát už trochu natlačit dovnitř. Nikam nespěchá, i když by rád. Nepřestává simulovat pohyb, který by si za chvíli rád užil v plné míře, znovu vloží prsty mezi své rty a tentokrát už se dovnitř podívá, sice jen jedním, ale zamíří rovnou k bodu, který Rukiho donutí přestat přemýšlet úplně nad vším. Rozhodně nad tím, že by to mělo bolet. Nakloní se trochu víc k jeho tváři, opře se o ní tou svou a rty najde jeho ouško.

"Až dojdeme k bodu, kdy mi řekneš, zavraždím tě, jestli už nebudeš uvnitř....Já jsem připravený." Broukne hlubším, roztouženým hlasem a probojuje se dovnitř i druhým prstem. S každým dalším pohybem naráží do patřičného místa. Užívá si Rukiho hlas, který určitě brzo uslyší a čeká jen na ten správný okamžik, kdy se dostatečně uvolní a nezbude nic, než jen slast. Jakmile to dostane, není důvod otálet víc. Dělí ho jen milimetry do toho, aby vyměnil své prsty za chloubu, kterou taky trochu navlhčí a proklouzne mezi jeho polovičky. Zase zpomalí a probojuje se volnou rukou do Rukiho klína, aby mu to ještě víc zpříjemnil.