Ruki x Tora - Majordoma ještě nemám. - část 5.

(Torův byt)

Tora

"Myslíš?" Zeptá se ho s mírně pozvednutým obočím. Zná ho málo na to, aby věděl, jestli by toho byl schopný. Rei už by se začal děsit preventivně. Pokud to stálo z to, byl schopný opravdu všeho a tohle byla vlastně jen maličkost. Pár podpisů a bylo to. Za to, že by dostal Rukiho, to rozhodně stojí. Už teď je mu jasné, že se mu ho pouštět nebude chtít vůbec. Jen ať pěkně sedí a on si to zatím dostatečně užije. Kdo by mu taky jen tak dovolil si hrát? Tohle se většinou nedělo a jemu se to jednoduše líbí. Dokonce se kvůli tomu dokáže dost omezovat. Pořád má na paměti Rukiho reakci, kterou už dneska viděl a dává si za úkol, že se to dneska nestane. Po očku pozoruje, co hledá a jak se mu daří. Chvíli to vypadá, že na nákup opravdu dojde. Musí se zasmát, nad tím pařezem.

"Ani teď netušíš, jak moc ses trefil." Popíchne ho a sám neupřesňuje, co tím myslí. Ve chvíli, kdy ho přitiskne k sobě přestane přemýšlet nad vším ostatním. Zůstává v jeho hlavě jen Rukiho tělo a jeho parfém, který se mu líbí. Opravdu si to celé užívá a je to znát. Mírně se pousměje, když si všimne, že boj s židlemi vzdal, vrhá se na jiné kousky. Takže to působí, tak jak má? Asi ano. Trochu to popožene jeho ego nahoru. Kdyby to bylo jinak, asi by začal být nervózní. Občas to uměl, ale snažil se to všemi dostupnými prostředky maskovat. Krátce se zasměje nad tím bazarem. Pomalu ani nestačí pozorovat, co kupuje. Nejspíš jeho konto vážně zapláče, ale co, dlouho už si nic nekoupil.

"To nevadí, na dvorku je pořád ještě dost místa." Ujistí ho, že je mu to úplně jedno, hlavně ať nikam nechodí.

"Jak to jde?" Zeptá se ho s nádechem provokace v hlase. Jde to už těžko ovládnout a touha se jen stupňuje. Rád by udělal něco víc, jen nedokáže odhadnout, co už by bylo příliš. Je to snad poprvé v životě, kdy je nad tím vůbec schopný přemýšlet.

"A já myslel, že už sis to stihl pěkně prohlédnout." Odmlčí se na chvíli a sklouzne dlaněmi zase dolů, aby mohl trochu sevřít jeho stehna. Tentokrát však dost vysoko a blízko klína. Nejradši by se podíval i tam a zjistil, jak na tom Ru je. Pořád je ale přesvědčený o tom, že by to tím spíš zkazil. Musí počkat na tu správnou chvíli.

"Můžu ti udělat detailnější exkurzi. Když mi řekneš, co všechno bys rád viděl, budu se toho držet." Pošeptá mu do ouška. Doufá, že Ru ten podtext pochopí. Samozřejmě tady vůbec nejde o ložnici, ale o to, co si Tora může dovolit.

"Občas umím nějaké pravidla dodržet. Některá jsou příjemnější, než jiná." Ujišťuje ho dál. Dojde na další smích, když narazí na jistotu v ložnici.

"Tak trochu. Pořád mám ještě pár věcí, které bych k většímu ujištění potřeboval. Ostatně člověk se učí celý život." To je taky pravda, jsou věci, které ještě nezkoušel, ale nebránil by se tomu. Zvedne ruku nahoru, aby ho chytil za bradu a mohl se mu na delší chvíli podívat do očí.

"Pořád si stojím za tím, že bychom měli nakupovat spolu, do ložnice určitě." Pošeptá mu do rtů, než se trochu natáhne a ukradne si je ke krátkému polibku. Nebude ho trápit příliš dlouho, by si nakonec mohl vykroutit hlavu. Přemlouval se, aby neudělal nic navíc, ale už s prvním prolnutím, se mu jeho přesvědčení rozplyne. Je to moc blízko, jeho rty jsou příliš sladké a on je pořád jen člověk, který podobné věci prostě miluje. Kdyby to bylo na něm, moc by z té ložnice nevylézal. Ostatně je to zná, když je jako jediná hotová a taky ta koupelna. Aniž by nad tím víc přemýšlel, sáhne rukou do klína, ale není v tom nic agresivního. Jen ho v těch místech několikrát pohladí. Je zvědavý, co tím rozpoutá. Doufá, že po předchozím ujištění, jsou v takové fázi, že to nebude na útěk někam hodně daleko. Jak už je ale jednou u jeho chlouby, nějak se toho nechce vzdát. Kouká mu do očí s touhou v těch svých, když se od jeho rtů odtrhne.

"Slíbil jsem ti, že ti neublížím." Připomene mu svá slova.

"Ale jestli máš chuť dál nakupovat...?" Pozvedne pravý koutek. Jestli po tom notebooku vážně sáhne zpátky, asi se půjde dobrovolně odstřelit.

Ruki

Jak se s tím pařezem asi tak mohl trefit? Napadá ho jenom jediná věc a to je úsloví, že někomu hučí v klacku… To už si radši nechá pro sebe, protože to je momentálně pravda asi u nich u obou a Ruki je rád, že jeho klín je schovaný pod notebookem. Jen se vážně hrozí, aby se za chvíli nepřeklopil na stranu… 

"Ty máš dvorek?" Řekne místo toho udiveně. Jak to jde? To myslí vážně tuhle tu otázku? No zřejmě myslí, protože vzápětí stiskne pevně jeho stehna, až se Ruki trochu zakloní a povzdechne si. Je to trochu k zbláznění a Tora to musí moc dobře vědět, protože ho pobízí, aby si dál vybíral a Ruki toho prostě není schopný. Vyhrál. Ještě se mu to nechce přiznávat nahlas, ale Tora prostě vyhrál. Musel moc dobře vědět, že to tak dopadne a Ruki si na něj příště dá větší pozor, ale teď už bylo pozdě. Tora mu začne šeptat o vybavení ložnice a on už dobře chápe, jak přesně to myslí. Dokonce mu slibuje, že zatáhne za záchrannou brzdu, když bude Ruki chtít a tím u něj získává asi tak miliardu plusových bodů, ale Ruki si najednou sám není jistý, jestli bude nebo nebude. Zatím je to všechno příjemné a on má chuť zkusit toho víc. Proč by mu neměl věřit? Je to jeho osobní strážce. Nechá se od něj vzít za bradu a vytočí tvář tak, aby viděl do jeho očí. Vidí v nich touhu. Touhu po něm samotném. 

"No tak nakupuj." Řekne tiše a jeho tváře při tom pokryje červeň. 

"Sedíme tady přece spolu." Nemůže uvěřit tomu, že mu právě řekl, že společně vyberou hanbaté věci, které by pak snad měli používat, ale zároveň se v jeho podbřišku ozve něco, co to moc chce vyzkoušet. Je to prostě součást předehry. Dráždivá, možná trochu zdlouhavá, ale je. A když to v duchu pojmenujete takhle, je už jenom malý krůček k tomu, abyste to nakonec uskutečnili. Tora se místo odpovědi skloní a políbí ho na rty a Ruki se tomu poprvé naprosto poddá. Nechá víčka klesnout, nechá ho, aby si dělal co chtěl. Trochu při tom objevuje sám sebe i svoje reakce. Dlouho se neděje nic navíc – tedy jemu to připadá dlouho, i když to jsou vlastně vteřiny – a pak ucítí i dotek, spíš pohlazení ve svém klíně. Napne se, proti své vůli si povzdechne do jeho rtů a snaží se ne neshořet na místě, ale Tora se ani teď nepokouší o cokoliv dalšího. Ruki se trochu stydí, přece jen se ho nikdy nikdo v tomto stavu nedotýkal, ale zároveň se mu to líbilo. Ví, že když nic neřekne ani teď, všechno bude směřovat jenom k tomu okamžiku, ale před chvílí se přece rozhodl… Jenom o tom Tora ještě nic neví. Ještě před půl hodinou měl plnou hlavu Reity, pocitu, že si s ním zahrával a kdyby to chtěl hodně zveličovat, tak i jakési vnitřní zrady a teď najednou jako by nikdy ani neexistoval a je to tak v pořádku. Reita chce někoho jiného, ne Rukiho a on je tady taky s někým jiným. S někým, kdo mu dává jasně najevo, že o něj hodně stojí a jestli je to lákadlo na jedinou noc, jde mu to vážně dobře. Něco uvnitř ale Rukimu říká, že tohle by snad neudělal ani on, když spolu mají dál pracovat a o to víc mu důvěřuje. Tora jako by mu četl myšlenky, ještě jednou ho ubezpečí, že by mu opravdu nikdy neublížil a stále se mu u toho dívá do očí. 

"Věřím ti." Řekne mu nakonec Ruki a jsou to slova, která opravdu neříká každému. 

"Já myslel, že chceš nakupovat do té ložnice..." Řekne a pousměje se. 

"Nová pravidla. Za každý vybraný kousek, který se mi bude líbit, mi můžeš svléknout kousek oblečení a na té části těla mi předvést, jak se asi budu cítit, až to použiješ. Když budu spokojený, na konci je příjemná odměna. Mnohem příjemnější, než princezna a půl království k tomu." Znovu se usměje a ani on od něj neodvrací svůj pohled.

Tora

Cítí, jak se Ru pomalu uvolňuje a poddává se jeho dotekům. Do poslední chvíle nevěřil tomu, že se to skutečně stane. Myslel si, že mu nakonec uteče nebo mu vynadá, stejně jako v té ložnici, ale to se zatím nestane. Každé gesto, kterým mu dává najevo, že se mu to líbí, ho pobízí, aby v tom pokračoval. Byl přesvědčený o tom, že na podobné hry nikdy nebyl ani nebude, ale teď tady provádí tohle a vůbec si nestěžuje. Co víc, hrozně se mu to líbí. Malinko ho trápí, ale odezva je přímo dokonalá, tak toho jen tak nenechá. Překvapeně se na něj podívá, když ho pobídne, aby nakupoval. Tohle jsou věci, které bude klidně nakupovat po kamiónech, ale teď se bude muset začít vážně soustředit, protože si Ru krade veškerou jeho pozornost. Ru si už zkusil, jaké je nakupovat pod podobným rozptylováním, teď to samé bude mít Tora a Ru se nemusí ani snažit.

"Určitě najdeme něco, co se nám bude líbit." Odpoví mu tichým hlasem a konečky prstů natahuje po notebooku, aby se dostal k záložkám a rovnou otevřel svůj oblíbený obchod. Moc věcí zatím nemá, nakonec měl sám problémy si něco vybrat, ale když to budou vybírat spolu, bude to nejspíš jednodušší. Je v tom ale i něco jiného. Fakt, že když to spolu teď vyberou, znamená to, že to spolu vyzkouší, tudíž tohle není poprvé a naposledy. Musí se pousmát, když mu to celé dojde, samozřejmě trochu později, než by to nejspíš došlo ostatním. Polibek v něm na chvíli zastaví všechny myšlenky na to, že chtěl nakupovat. Rukiho rty si berou veškerou jeho pozornost a on už nemá daleko k tomu, aby ho přepadl rovnou tady na pohovce. Když se bude opravdu hodně snažit, možná s ním zvládne odejít do ložnice. Přece jen by to tam bylo pohodlnější a má tam pár věcí, které by se jim mohly hodit. Nakrčí malinko obočí a neubrání se úšklebku, když mu Ru připomene, že chtěl nakupovat. Chtěl, ale nějak se k tomu zatím nedostal. Tělo, které má u sebe, je prostě větší lákadlo, než nějaké nákupy. Krátce si povzdechne a jen přikývne. Dobře, budou teda nakupovat. Jenže Ru nekončí a udělá z toho daleko lepší činnost. Další hra, která mu rozsvítí oči touhou a donutí ho k upřímnému úsměvu.

"Kašlu na princeznu a půl království, k čemu aby mi to bylo? Radši provětrám své konto úplně jinak." Souhlasí tím i s hrou, které Ru opět nestavil pravidla. Bude to chtít opravdu velké soustředění, aby to dotáhl do konce, on má však vážně skvělou motivaci. Pokusí se přeostřit na obrazovku a najít to správné oddělní, kam by se rozhodně měli podívat. Druhou ruku nechává položenou na Rukiho stehně, hladí ho po něm a občas znovu zamíří do klína. Potřebuje nutně slyšet a cítit další a další reakce. Doufá, že to nehrozí, ale co kdyby mu náhodou vychladl, to prostě nedovolí. Musí toho vybrat, co nejvíc a zároveň odhadnout, co by se jeho společnosti mohlo líbit, aby ho mohl postupně svléknout. To chce plán, ale jak má kruci zrovna teď vůbec přemýšlet.

"Tak začneme pěkně od začátku." Přepne na stránku s olejíčky a vybere je.

"Zavři na chvíli oči, popíšu ti k čemu to je." Pobídne ho, než začne pomalu předčítat barvitý popis, přímo do Rukiho ouška.

"Tak co líbí? Můžeš si dokonce vybrat, na jakou část bych to mohl použít. Tohle nenechávej na mě, šel bych přímo ke zdroji." Pošeptá mu roztouženým hlasem a rovnou ho pohladí v klíně. Druhou paží ho objímá kolem pasu a tiskne k sobě. Takhle hra je super, jenže se nedokáže vůbec soustředit. Rukiho pozadí se dotýká přímo jeho klína, kde ho vzrušení už skoro bolí. Je to k nesnesení a k tomu skvělé. Jen začíná mít obavy, že jakmile ho Ru pustí za hranici, kterou nastavil, nedokáže se udržet.

"Možná, když sjedu kousek níž…" Posune svou dlaň v klíně, čímž ho znovu pohladí.

"Přeskočíme pár kroků." Sáhne na touchpad, posune stránku níž a dojdou rovnou na ty stimulační a od toho už není daleko k lubrikačním gelům.

"Pár kousků mám doma, stačí si vybrat a pak už jen přikoupit do zásoby." S nádechem pobavení, začne klikat na počty kusů, za chvíli už má v košíku do každého dvacet.

"Kdo ví, jak dlouho tu budeme zavření." Vysvětlí mu své konání bez ostychu.

Ruki

Stočí koutky očí k Torovým prstům, které se posouvají k notebooku. Souhlasí s jeho návrhem na další hru a Rukiho žaludek už brní tak silně, že se diví, že to není cítit, když se ho jeden dotkne. Když vidí záložku, je mu jasné, že Tora na podobné stránce není poprvé. Takže je to milovník pomůcek, no nazdar. O to zkušenější bude, zatímco Ruki bude úplně v koncích. 

"Kupuješ podobné dárky druhým lidem často?" Nedovede si odpustit poznámku, ale spíš, než útok na Torovu promiskuitu, mapuje jestli kolem není nějaká konkurence. Pak už ale začnou vybírat a Ruki tají dech jenom z nadpisů v menu. Tora nakonec otevře celkem bezpečnou skupinu, ale nepřestává u toho stimulovat jeho tělo a když si Ruki čte jmenovky předmětů i krátké popisky a navíc to vidí na vlastní oči, s tou rukou v klíně mu to způsobuje neskutečnou připravenost a dokonce cítí malinko vlhkosti. Je z toho nervózní, ale tomuhle se nedovede bránit žádný kluk, pokud není frigidní. Tora se blíží myší k nějaké lahvičce, Ruki se předkloní, aby si honem přečetl, na co to je, ale Tora mu pošeptá, aby zavřel oči, že mu to předvede úplně jinak a tak poslechne. Zase se pohodlně opře o jeho hruď, ale všechno v něm hraje. Koneckonců jsou to jeho vlastní pravidla. Není to jen obyčejný olejíček, měl by silně dráždit nervová zakončení k mnohem větší citlivosti a když Tora zmíní, že si může vybrat kam, dokonce i jeho napadne, že neexistuje jenom klín. I tak by mu s chutí nastavil ruku. 

"Dobře, můžeš něco svléknout." Dovolí mu. Aby to byla správná hra, Tora by měl začít od ponožek, aby si nechal to nejlepší nakonec. I kdyby začal s kalhotami, Ruki stejně nic víc nedovolí, dokud nebude pryč všechno, takže by se sám připravil o zlatý hřeb. A nahý kluk v ponožkách prý vůbec nikdy není sexy, i když on by si dovedl představit, že je, jen by to nesměly být seprané a sešmajdané fusekle ještě po dědečkovi z války. Vzápětí se pohne dopředu proti Torově dlani, která ho znovu pohladí v klíně. Byl to neplánovaný pohyb, ale díky tomu je to ještě intenzivnější, on si hlasitěji povzdechne a dovolí jeho ruce, aby se dostala ještě dál. I když má kalhoty, ten dotek se propálí skrz ně, donutí ho zavřít víčka a na chvíli zapomenout svět. A to je jenom jeden dotek. Nakonec i on myslí klínem, když se někdo dostane dost daleko. Možná to s ním nebude tak složité, jak si sám o sobě myslel. Vlastně sám sebe překvapuje odvahou a touhou zajít mnohem dál. 

"Myslel jsem, že tohle bylo stimulační." Řekne Ruki a teď se pro změnu bojí podívat na to, co tam píšou a pak koutkem oka zahlédne i ty lubrikační. Podrží dech v plicích a mimoděk zčervená. On moc dobře ví, na co to je a že se bez toho asi neobejdou, ale stejně si pořád nedovede představit, že někomu dovolí něco takového a že by si to ještě navrch mohl nějak užít. Strašně se stydí a lhal by, kdyby měl říct, že nemá strach. Tohle zákonitě musí bolet. Raději se chytne jeho slov. 

"Přikoupit do zásoby? Máš toho v plánu hodně, koukám." Prohodí a víc vyvalí oči, když Tora kliká košík hlava nehlava, jako by měly zítra zavřít všechny krámy na světě a nešlo to dokoupit v kdejaké drogerii. +Od čeho je lékařská vazelína.+ Prohodí v duchu, ale nahlas to radši neřekne. Jasně by tím dal najevo, že se rozhodně ničeho nebojí a co kdyby pak Tora byl míň šetrný? Torovo vysvětlení mu způsobí další zástavu dechu. Musí se po něm ohlédnout a nevěřícně se na něj podívat. 

"A to kvůli psychopatům nebo proto, že mě prostě nepustíš? Nemáme za chvíli rande s Reitou?" Připomene mu, ale už se neotočí zpátky. Ztratí se v zeleni jeho očí a upřímně se usměje.

Tora

Krátce se zasměje, protože si vzpomene na pár chvil, kdy z toho obchodu skutečně kupoval dárek. Tedy spíš na tu reakci, která po tom přišla, když to někdo veřejně otevřel.

"Jo párkrát už ano a je to zábava. Hlavně, když to dáš někomu, kdo to nečeká a rozbalí to před ostatními." Baví se a dost, uměl být škodolibý, když na to přišlo a podobné vtípky dělal rád. Ru by si asi měl dávat pozor. Vůbec by ho nenapadlo, že ta otázka byla cílená na něco úplně jiného. Nebyl tolik sebevědomý, aby si myslel, že by třeba Ru mohl žárlit. Kdyby to tušil, asi by už se neudržel. Přitiskne ho víc k sobě, když se o něj pohodlně opře. Vdechuje vůni jeho vlasů a díky í už pomalu vůbec nevnímá, co mají před sebou. Vydechne hlasitěji, když mu dovolí, aby mu něco svlékl. Samozřejmě ho napadnou kalhoty ideálně i s prádlem. Možná by byl natolik vynalézavý, aby to všechno svlékl najednou, tak moc už chce cítit jeho kůži a asi by mu jeho vlastní oblečení odskákalo samo, ale zase trochu pokrotne. Je to hra, má je rád, tak to nechce zkazit. Asi brzo dostane metál a bude se hodně proklínat, protože už teď je to k nevydržení, ale překoná se. Jeho přesvědčení vezme hodně za své, jakmile se Ru pohne proti jeho ruce.

"Tohle mě vážně nikdy neomrzí." Okomentuje to způsobem, který dává jasně najevo, jak moc je z něj v pasti. Trochu víc ho stiskne v klíně, aby si Ru užil na nejvyšší možnou míru. Nakloní se trochu víc přes jeho rameno, aby viděl, jak se tváří na další zboží, které naházel do košíku. 

"Asi mě zabiješ, ale já to stejně musím říct, jsi hrozně roztomilý, když se červenáš, sluší ti to." Pošeptá mu a nemůže od něj odtrhnout oči. Čím víc ho pozoruje, tím menší má chuť ho kamkoliv pouštět. Asi se vykašle i na schůzku s Reiem, první na to bude muset mít čas a to se asi v příštích pěti letech nestane.

"Mám toho v plánu hodně. S tebou." Neovládá své myšlenky, které mu vkládají slova na jazyk. Po jeho další otázce, by se měl hodně zarazit a dávat si pozor na to, co mu odpoví. Nejde to, prostě to nedokáže. Koutky mu vystoupají nahoru v roztouženém pousmání.

"Já jsem ten psychopat, který tě odsud nepustí." Částečně vtipkuje, částečně je to pravda.

"Budeš muset hodně rychle utíkat, abych tě nechytil." Uchechtne se krátce, než přesune ruku na jeho stehno. Pomalu s ní sjíždí níž, kam až jen dosáhne. Vezme ho za látku a donutí ho, aby nožku pokrčil. Tak už bez obtíží dosáhne na ponožku. U toho mu nepřestává koukat do očí. Velmi pomalu ji začne stahovat dolů.

"To je za ten stimulační." Pošeptá mu do rtů a pak to samé udělá si druhou. Reálně hrozí, že ten notebooku brzo skončí na zemi a jemu je to upřímně jedno.

"Tohle za ty lubrikační, protože to by se ti líbilo taky." Je si tím dost jistý a hodně by se snažil, aby to tak bylo. Když jsou ponožky dole, sáhne po notebooku, aby ho odložil stranou.

"Povím ti, co tam všechno je a co by sis mohl užít." Pořád se drží na milimetry od jeho rtů. Dýchá už o hodně rychleji. Znovu mu ty nožky zvedne, tentokrát obě dvě a nechá chodidla zapřít se o pohovku.

"Viděl jsem tam moc hezké prádlo. Nic pro holky, pěkně šité, černé s nepatrným vzorem, moc by ti slušelo. Už tě vidím, jak se mi tu procházíš, na sobě třeba jen moje triko a to prádlo." Povzdechne si zmučeně. Oba dlaně položí na Rukiho stehna a pomalu s nimi sjede do jeho klína. Zakryje ho opravdu celý a tím nekončí. Teď když má zvednuté nohy, může ho pohladit mnohem dál, i když pořád jen přes látku.

"Líbilo by se ti to, můžu svléknout další kousek?" Zopakuje své pohlazení a nakonec zakotví rukama na látce jeho trika. Teď už však neodolá a přitiskne se na jeho rty. Prsty levé ruky zapluje pod látku, aby cítil holou kůži a pomalu ji hrne nahoru. Nejradši by to z něj serval a už je to znát. Druhou vjede do jeho vlasů a zlehka si ho tiskne k sobě. Pořád je dost opatrný, aby mu neublížil. Když se odtáhne, nechá jeho triko být a místo toho sáhne po tom svém. Naznačí mu, aby se trochu posunul a sám si ho přetáhne přes hlavu. Odhalí tak svůj pomalovaný hrudník.

"Přidám se ke hře. Kdybych bral to, co se mi líbí, musel bych se svléknout hned a celý, ale…pěkně pomalu." Mrkne na něj, než si ho zase přihne k sobě k dalšímu polibku.