Ruki
Ruki zrovna nepotřebuje, aby Tora ještě přiléval pod ohníček, když zmíní, že Rei hlídá jeho kamaráda. Jasně, teď už si dovede dobře představit jak asi, že je z toho tak mimo. Tora má štěstí, že se právě líbají, jinak by nebyl ušetřen dalších poznámek a mračení. Takhle na to Ruki nemá čas a po chvíli se mu to celé dočista vykouří z hlavy, protože Torovu ruku ucítí poprvé na svém zadku. Má dojem, že je větší, než jeho polovička, což mu dělá dobře hned z několika důvodů. Za prvé je to velmi příjemné se v jeho dlani ztratit, za druhé mu ty velké dlaně imponují a za třetí by nesnesl pomyšlení, že má velký zadek. Oddálí od něj svoje rty a pátravě se zadívá do jeho očí. Tora vypadá, že mu na tom opravdu záleží. V jeho pokoji od něj odskočil naprosto jednoznačně, když se Ruki začal bránit a i když teď dělají už zase to samé, je vidět, že na to myslí. Nechce nic pokazit a kvůli penězům to očividně nebude. Na to, že se vůbec neznají a Ruki je na něj celou dobu protivný, je to docela zvláštní, ale ještě nikdy ho v nitru nic tak nezahřálo, jako tohle uvědomění. Tora sám od sebe zvedne jeho ruce a položí si je na vlastní tělo a Rukiho tváře pokryje jemná červeň. Trochu před ním uhne pohledem, ale dlaně nesvěsí. Cítí pod nimi něco, co by rád prozkoumal trochu víc, jenom na to ještě nemá odvahu. Trochu se bojí, kam až by to mohlo sklouznout a taky se bojí, že kdyby pak z ničeho nic řekl ne, Tora si o něm bude myslet něco špatného nebo ho tím Ruki zklame. Jak pozná, kam až může zajít, aby nedal klukovi nějaké přehnané naděje a pak neutekl jako malá holka? Nejspíš by neměl zacházet vůbec nikam, pokud nechce všechno, jenže to je mu zoufale málo. Je vážně jako panic, jenže asi není jediný na světě, kdo řeší podobné dilema. Je to samozřejmě Tora, kdo se pohne jako první a vede ho za sebou na pohovku. Ruki si pod ní dovede představit to všechno, na co před chvílí myslel a vážně se snaží, aby se mu nechvěla kolena, ale přece nebudou celou noc stát uprostřed pokoje? Prázdného pokoje! I kdyby si chtěl sednou na židli na druhé straně stolu, žádná tady není. U ní se Tora posadí jako první a Ru nad ním chvíli stojí jako tvrdé y, než si ho stáhne k sobě, tak trochu mezi vlastní nohy a opře zády o prsa. Ruki se nebrání, už mu dal dost najevo, že když se nechá líbat, nejspíš se mu Tora líbí, ale je z něj dočista celý pryč. Asi si ukouše svůj vlastní ret. Ten notebook ho trochu vyvede z míry. Na co ho potřebují? Nejspíš je to nakonec Ruki, kdo zrovna teď myslí jenom na to jedno. Hledí na nabíhající obrazovku a brzy na to už cítí i Torovy teplé dlaně na nohou. Jeho pobídka ho doopravdy vyvede z míry. Ohlédne se po něm a pak se vrátí očima zase k notebooku. Položí prsty na touchpad a otevře internetový prohlížeč. "Pokud máme ušetřit, budu hodně tápat. Kde běžně nakupuješ?" Zeptá se ho, ale stejně už hledá tu Ikeu. Jakmile jí má, podívá se nejdřív na nábytek. Není to všechno zase tak hrozné, jak si myslel, ale stejně je to sériovka z překližky. Příliš designových kousků se tady nenajde. Povzdechne si a začne otevírat další okna, protože bude muset jet po konkrétních kusech a prolézt internet křížem krážem, aby náhodou o něco nepřišel.
"Na truhláře mám rovnou zapomenout, co?" To byla jedna z těch výrazně dražších variant. To, jak přesně to Tora myslel, mu nejdřív vůbec nedojde. Narážel na to sice sám, ale… Zařehní se té jeho poznámce. Na kytičky vlastně taky moc není.
"Nepoužívám svíčky, mám mnohem raději chrámové tyčinky." Odpoví mu a už loví nějakou pěknou mísu na ně a na popel z nich. A pak mu to sepne. On by měl pěkně prosit, aby tady byly věci, které chce on, když vybavují Torův byt? Prudce se po něm ohlédne, až notebook zapadne někam mezi jejich kolena a zůstane hledět do jeho tváře. Rozesměje se, aby toho vzápětí nechal a zase se trochu zasmál, než toho nechá podruhé.
"Ty jsi taky pěkné pako." Vynadá mu za to, že si z něj tropí legraci, ale když se otočí zase dopředu a narovná notebook, pro sebe se culí. +Cože? On by chtěl, abych tady bydlel?+ Najednou je samá rozverná nálada.
Tora
K jeho překvapení se dokáže dost obstojně krotit. Jakoby vycítil, že na Rukiho musí zatím dost opatrně, aby všechno nepokazil. Je to zvláštní, ale vůbec mu to nevadí. Nemůže si být jistý, jestli to za to vážně stojí. Třeba ho Ru pošle za chvíli do háje a bude vymalováno. No s tím malováním to tak jednoduché nebude, když se člověk rozhlédne kolem, ale ohledně Rukiho to mohlo být opravdu hodně rychlé. Proti němu byl pořád nikdo, co se veřejného mínění týkalo. Většina lidí je bralo jako inventář, něco podřadného, co nemusí ani pomalu vnímat. Teď by mu to bylo vážně líto, kdyby se něco podobného stalo. Jenže Ru nevypadá, že by si něco podobného myslel. Ještě pořád není schopný rozklíčovat, co si s Reiem udělali. Jindy by možná začal vyzvídat a snažil se zjistit, kde je problém, ale ne dnes. Nechce to vědět, chce si užít jeden pohodový večer, s někým…S kým tráví čas rád. Není důvod to zapírat, ale zatím je ještě brzo to přiznat na plnou pusu a nahlas, mohl by tím Rukiho vyděsit. Je pro něj těžké jeho rty jen tak pustit a nehnat to dál. Tělo mu napovídá úplně něco jiného a odolávat touze, pro něj vždycky bylo nemožné. Teď to najednou jde a on přemýšlí, proč se to děje. Tolik mu na tom opravdu záleží? Asi ano, jinak by se zachoval úplně jinak. Když se pohodlně usadí na pohovce a vměstná si Rukiho mezi své nohy, trochu se napne. Tohle úplně nedomyslel a bude se muset celou dobu držet zpátky, aby celé své chování, které si zamanul, dotáhl do konce. Málem by sám nad sebou protočil očima, protože si vážně zavařil. Jeho společnosti to nejspíš ani nedojde, co všechno kvůli němu teď podstupuje, ale říkat mu to nebude, ještě by se mu vysmál. Minimálně by si neodpustil nějakou poznámku. Přistihne se, že mnohem víc vnímá dotek svých dlaní, než to co Ru říká a vypadá, že je úplný idiot, když se ho Ru na něco zeptá. Už neměl daleko k tomu, aby si zabořil tvář do jeho vlasů, dal mu přístup ke svému účtu a řekl, ať si dělá, co chce, protože on tu má úplně jiné věci na práci a nábytek ho vůbec nezajímá. Po pár vteřinách se mu podaří zkoncentrovat své myšlenky a vzpomenout si, na co se vlastně ptal."Všude možné. Nejčastěji bazary, které potkám po cestě." Prozradí mu troch neplánovaně, jak moc to je schopný neřešit a snad i počítá s tím, že Ru začne utíkat. Vykoukne na chvíli zpoza něj, aby se podíval, na které stránky zrovna najíždí.
"No, u něj bych měl asi na dva kousky, možná…" Pak by asi museli čekat dalšího půl roku, než na něco dalšího přišetří. Oddechne si, jakmile dojde na svíčky a už už by se začal bránit těm tyčinkám, ale pak mu to dojde. Ru vybavuje jeho byt, aby se mu tu líbilo, to znamená…
"Klidně si toho vezmi víc, to nějak přežiju." Narazí na to téma schválně. Upřímně se rozesměje, jakmile ho označí za pako.
"Já? Tak ty mi hodláš vybílit účet a změnit můj byt na své letní sídlo a já jsem pako?" Připomene mu, jak to celé ve skutečnosti je.
"Tak víš co." Odmlčí se na moment.
"Dáme si menší hru." Pošeptá mu do ouška.
"Já se tě pokusím rozptylovat a ty budeš nakupovat. Můžeš si vybrat cokoliv chceš, když se ti podaří udržet pozornost." Nahlédne mu přes rameno na své ruce, které zatím jen nenápadně leží ze strany na jeho stehnech. V očích se mu blýskne, jakmile s nimi trochu povyjede nahoru a víc na vnitřní stranu. Moc místa tam není, překáží mu notebook, ale přece jen se tam zvládne dostat a zlehka ho pohladit.
"Jsem vážně zvědavý, jak dlouho ti celá nákupní horečka vydrží." Vypadá to, že si dost věří, ale tak to úplně není. Sám bojuje se svými pochybnostmi, vždycky to tak bylo, jen už je za ty roky dokáže dost dobře odsouvat stranou. Většinou se to projeví o dost později a poznají to lidé, kteří ho znají lépe a hlavně děle. Moc jich nebylo, vzhledem ke své práci zas neměl tolik času na přátele.
Ruki
"Bazary?" Vypadne z něj. To není ani ta Ikea. "To můžeš zajet rovnou na blešák." Rozhodí rukama a pak se v té myšlence přehrabe o něco víc, když se pousměje a znovu se po něm otočí.
"Nikdy jsem na žádném bazaru nebyl, vezmeš mě tam?" Zeptá se ho dychtivě. Bude to úplně jiný svět, plný obyčejných lidí i věcí a on by se rád podíval. Vždyť s sebou bude mít osobního strážce, tak čeho by se bál? Neexistuje nikdo, s kým by mohl být víc v bezpečí, no ne? Ani ho při tom nenapadne, že ostatní lidé chodili na bazary běžně jenom tak bez ochrany a dokonce se jim ani nikdy nic nestalo.
"Dobře." Řekne jenom na tu pobídku, aby toho nabral víc a to už má obličej zase otočený k monitoru a obratně se proklikává na stránku s oblíbenými tyčinkami a podobnými doplňky. Jsou hodně drahé, ale tyto by mohl vzít na sebe, když jsou více méně pro něj. Pořád v myšlenkách koketuje s představou, že by tady bydlel, ale upřímně si spíš myslí, že Toru špatně pochopil a proto to nahlas nijak nekomentuje, aby nebyl za pitomce, co si moc myslí. To by se pak Tora nedosmál ani za měsíc. A pak to přijde samo, když se Tora začne bránit ohledně toho, co chce Ru provést s jeho bytem. Našpulí rty a několik úderů srdce přemýšlí.
"Vždyť jsi souhlasil, že ti s tím můžu pomoct!" Uhodí na tu dohodu, ale je to další narážka na fakt, že by tu Ru mohl pobývat s ním. +On to myslel vážně?+ Proběhne mu splašeně hlavou, ale i když si to neuvědomuje, usmívá se. Při slově hra nastraží uši a zostražití. To v Torově podání určitě nebude jenom tak a taky že ne. Z počátku mu ta pravidla přijdou dost jednoduchá a Tora nejspíš neví, co dělá. Samozřejmě, že Ruki udělá všechno proto, aby vyhrál, takže první otevře stránku s nějakým předraženým nesmyslem a bouchne ho do košíku jen proto, aby příště Tora vážil svoje slova. To stihne, i kdyby tím rozptylováním myslel cokoliv. Napne se ve chvíli, kdy se Torovy ruce nebezpečně posunou nahoru a má tendence přitisknout notebook víc ke svému klínu, aby tam nebylo místo. Už nehledí na monitor, ale kamsi jakoby přes rameno, i když se po něm neohlédne. Jako zvíře, které něco zaslechlo v křoví. Ví, že má Tora pravdu, že moc dobře ví, co by s ním mohl provádět, aby Rukimu nákupy překazil a taky ví, kam by tohle celé mohlo zajít, ale zároveň ho nadchne celá hra i fakt, že nejde o tradiční dospěláckou zábavu, ale něco provokativně zlobivého. No přece se nenechá zahanbit tím, že se ho lekne a všechno předem vzdá? Na hlavě mu vyraší rohy, znovu se podívá na monitor a honem rozvažuje, které stránky co nejrychleji otevřít a co na nich bylo, aby to nebyla úplná hloupost.
"Tak dobře." Řekne najednou odvaha sama a připraví si ruku na myš. Andělíček na jeho rameni mu honem šeptá, že se zbláznil, že je jen otázka počtu položek v košíku, než se stane něco, co přece nechtěl a že tohle celé je tedy pěkný úlet, protože Toru ani nezná a nic spolu vlastně nemají, jenže jeho vnitřní ďábel je mnohem silnější. Vždycky byl.
"Možná ses měl nejdřív podívat na výši úroků v bance, protože po tomhle si budeš muset vzít hodně velkou hypotéku, ale pojďme se domluvit, že žádné podrazy. Začneš zlehka, žádný první a poslední dotek, který mě pošle někam pod pohovku a já zase slíbím, že nekoupím během vteřiny ferrari nebo všechny diamanty na burze, ale jenom věci, které bys sem opravdu potřeboval. Neboj, nebude to ani Dior, ale nepodváděj, jinak změním názor!" Pohrozí mu.
"Tak tři...dva… jedna… teď." Poslední slovo skoro smyslně vydechne a napne všechno soustředění k notebooku před sebou. Bohužel si ve svém věku nedovede ani představit, co ho čeká a jak moc to může odvádět myšlenky, ale i když se Torovy ruce pohnou a přitahují všechnu pozornost k nim, Rukimu se podaří otevřít první stránku. Není to žádný podraz, ale levno na ní rozhodně není. Hned jde po tom jídelním stole, na který prve myslel.
"Musí to být ma..." Zalapá po dechu.
"Masiv." Vyhrkne, málem by řekl nějakou ptákovinu jako Macek a slovo ptákovina je teď taky nebezpečné!
Tora
Už už by se ohradil, co má proti blešákům, protože se tam dají najít opravdu dobré kousky. Sem tam trochu odřené, ale co, ono to taky poslouží. Ne, že by si nedokázal vybrat nové věci, jak mu to přišlo trochu zbytečné, když se v tomhle bytě pohyboval dost málo. Možná to taky bylo tím, že to tady nebylo zařízené anebo…Ne, to je blbost, je mu úplně jedno, že tu na něj nikdo nečeká. Na tom mu přece nikdy nezáleželo. Překvapí ho, když ho Ru poprosí, aby ho tam vzal. Je znát, že o tom uvažuje, ale z druhé strany, kdo by je tam hledal? Ruki se tam běžně nepohyboval a vlastně by se tam dost dobře ztratili. Vůbec mu nedochází, že se dostává do fáze, kdy by pro něj udělal, cokoliv by si zamanul. Rei by ho na místě zabil jednou dobře mířenou ranou."Tak dobře, proč vlastně ne." Odsouhlasí mu to nakonec. Koutky mu vyběhnou nahoru, jakmile po ně Ru vystartuje. Tohle ho neskutečně baví, asi ho bud podobně štvát trochu víc. Bude to hodně zajímavé soužití a už se vidí, jak se s ním dohaduje na tom blešáku. +Nakonec se zabijeme navzájem.+ Trochu černého humoru není nikdy na škodu. Vyhlédne mu přes rameno a už vidí tu sumu za jedinou položku, kterou právě Ru kupil.
"To snad…" Začne nadávat, ale pak si uvědomí, že si za to může sám.
"Všechno, co řeknu, bude použito proti mně, už chápu." Protočí sám nad sebou očima. Dobře asi bude muset úplně vybílit své účty, ale co. Kdy si naposledy koupil něco kromě motorky a dílů na ni? To ho snad nepoloží, i když…. Přeostří znovu na notebook, možná že nakonec i ano. Čeká, co bude a jestli Ru na jeho hru přistoupí. Měl podobné věci rád, ale málokdo měl na to náladu. Ru asi přemýšlí nad tím, jestli mu to za to stojí nebo. Tora se přistihne, že se trochu naklání do strany, aby mu viděl aspoň na profil a mohl zkusit odhadnout, jestli kývne nebo ne. Ruce má zatím jen položené na jeho stehnech a nechává si všechna esa na později. A že jich bude potřebovat, aby vyhrál a nepřišel na mizinu.
"Pokud to bude stát za to, klidně si tu hypotéku vezmu." Prozradí mu, jak moc velký blázen je a klidně by to udělal. Zároveň tím trochu prozrazuje, že Ru by za to opravdu mohl stát. Už mu to pomalu začíná docházet. To bydlení taky myslel vážně. Poslouchá jeho podmínky a nakonec přikývne.
"Dobře, půjdu na to pomalu, i když se mi to obvykle moc nedaří. Budu se snažit." Slíbí mu nakonec s nevinným výrazem ve tváři. Snad to vydrží aspoň chvíli, už teď je to pro něj těžké, když se opírá. Ru to odstartuje a Tora se automaticky natiskne víc na jeho záda. Ruce započnou svou cestu na stehnech, malíčky bloudí víc po vnitřní straně, ale klín oklikou minou. Vůbec mu nekouká přes rameno, je zaujatý výrazem v jeho tváři a tím, které místo se mu líbí víc, Pohladí ho oběma dlaněmi po bříšku, než skončí na jeho bocích. Krátce se uchechtne, když to není schopný doříct na poprvé. Nakonec toho možná moc nenakoupí.
"Hm, tak dobře masiv." Stiskne jeho boky mezi svými prsty a pomalu jím pohne proti sobě, aby ho ještě víc vyvedl z míry.
"Co taky jiného ke mně." Zavtipkuje na svou vlastní adresu, ale jeho hlas už je o něco tišší a hlubší. Nakonec to bude pro oba dva úplně stejné mučení, jen s tím rozdílem, že Tora přitom přichází o prachy. Očividně je mu to úplně jedno.
"A co ještě nakoupíme?" Snaží se ho donutit, aby dál mluvil. Tím nejlépe zjistí, jak moc se mu to zamlouvá. Stačí jedno přeřeknutí a bude vědět dost. Dlaně mezitím vyjedou po jeho břiše výš, až na hrudník, za který k sobě přitiskne znovu. Teď už se neudrží a téměř neznatelně si povzdechne. Nebude se tomu víc bránit, jen ať Ru ví, že se mu to taky zamlouvá. Ostatně je taky pořád jen člověk.
"Řekl bych něco do ložnice, ale ta už je bohužel hotová. Možná, že přijde na něco, co by se nám tam mohlo hodit." Ani teď mu nedochází, že mluví v množném čísle a že by v ní měli být oba. Jen ta představa mu způsobuje problémy. Dobře, teď už to asi cítit bude, ale co, jednou to přijít muselo a s tím, co tu provádí je až k podivu, že teprve teď.
Ruki
Zatváří se spokojeně, když mu Tora slíbí ten bazar a přikývne na jeho slova o tom, že proti němu všechno otočí. To tedy ano, musí s tím počítat, ale už ho poznává dost na to, aby si myslel, že se mu to možná líbí. Hodně lidí Rukiho nesnesla, většina si myslela, že je otravný a drzý a jeho poznámky zlé a málokdo chápal, že je to vlastně druh jeho humoru. "Ty jsi hrozná kecka..." Obviní ho zase, když mu kývne i na tu hypotéku, protože by si samozřejmě nikdy nepomyslel, že by to Tora doopravdy udělal. Na to ho zná pro změnu příliš krátce. Trochu mu spadne hřebínek, když mu Tora řekne, že mu to pomalu obvykle nejde. Připomene mu to jeho vlastní nezkušenost a fakt, že z něj má vlastně respekt, i když by to nahlas samozřejmě neřekl! Ten má mít Tora z něj! Ve stejnou chvíli v jakou se pokouší uložit stůl do košíku, aniž by se podíval, jaké má rozměry a z čeho vůbec je, cítí, jak se mu Torovy dlaně sunou po těle. V jeden okamžik to vypadá, že se ho snad vážně dotkne přímo v klíně a to byl taky důvod jeho téměř přeřeknutí, ale nestane se to. Trochu se mu uleví, ale dost ho zaměstnává fakt, jak se k němu Tora tiskne. Je to hrozně příjemné a Rukimu se po zádech rozlézá příjemné teplo. Torovy ruce jsou překvapivě něžné, vlastně je to taková velmi příjemná soukromá masáž a jemu se na tváři usadí nepřítomný blažený úsměv. Ve chvíli, kdy ho Tora hladí jenom po břiše, je dokonce schopný hledat nějaké židle. Nevydrží mu to zase tak dlouho, protože vyprskne smíchy nad tím masivem a Torou. No jo, ať už to myslel proto, že má široká ramena nebo proto, že by mohl mít slušnou výbavu, Rukiho stejně napadá jenom samá čertovina.
"Myslíš, když se řekne dutý jako pařez?" Rýpne si do něj a po zásluze skoční potrestán, protože Tora ho k sobě znovu silně přitiskne a vydechne mu do ucha způsobem, který by člověk přirovnal jenom k jedinému. Ruki v tu chvíli začíná chápat, že takhle nic nevybere, rozhodně ne, aby to mělo hlavu a patu a nějak se to k sobě hodilo. Ještě chvíli a budou tady kempinkové židle a místo vany kajak. Raději nábytek nechá být a vrátí se na stránku s drobnými doplňky, protože tam by to mohlo jít metodou Tohle mi padlo do oka a chci to. Nebude snad muset řešit, jak je to velké a z čeho. Zalíbí se mu soška Budhy a rovnou ji dá do košíky. Teprve potom si všimne, že je zahradní a měří metr na výšku, ale je to Torova vina! On si tohle vymyslel.
"Za chvíli budeme jak bazar my." Řekne mu a poslouchá jeho slovíčka o ložnici.
"Jak mám vědět, jak předělat něco, co jsem ještě ani pořádně neviděl?" Na oko se na něj zlobí, ale ne, tohle rozhodne neměl říkat!! To vyznělo jako by se zlobil, že se mačkají na tomhle gauči, místo aby ho Tora vzal do pohodlí ložnice a on má vážné obavy, že ho vezme za slovo, aby mu to všechno vrátil. Až o hodně později mu dojde, že Tora řekl Co by se NÁM tam mohlo hodit. Jenže ve stejnou chvíli ucítí i cosi jednoznačného, co ho tlačí do zad, spíš ještě o kousek níž a vezme mu to všechna slova z úst. Tváře mu pokryje červeň a krátce se po něm ohlédne s tím lehce vyplašeným výrazem v očích, ale zároveň asi nikdy nepocítil větší příval touhy se ho tam dotknout. Však on ví, jaké to je a teď, když je naprosto jisté, že se Torovi líbí… Tedy snad, snad by se mu takhle nelíbilo s kde kým. Některým chlapům stačilo málo. Ruki si dokázal dokonale vsugerovat okamžitý problém tam, kde nebyl.
"Očividně jsi, co se týče ložnic, ten silnější v kramflecích." Řekne mu a znovu se po něm ohlédne. Nákup je na chvíli zapomenut.
"Měl bys do ní nakupovat ty." Honem si odkašle, ale plamínky z jeho očí nezmizí.
Žádné komentáře:
Okomentovat