Ruki x Tora - Majordoma ještě nemám. - část 3.

(Torův byt)

Ruki

Startování motorky musí nutně probudit celou ulici, ale Ruki je ponořený do své škodolibé nálady, kdy je mu to úplně fuk. Pevně se Tory chytí, vlastně se k němu spíš přitiskne a následky samozřejmě nedomýšlí. Má hlavu plnou toho, jak by mohl začít tetovat, nápadů, co vytetovat Torovi a kam a taky se mu v ní honí to o pomáhání se sháněním vybavení a prasečích kůží. Kde vezme tu, to nemá ani ponětí. Snad se proto nemusí přímo na jatka a stačila by nějaká od řezníka? Jenže ta je tuhá, chlazená… 

"Kde se bere prasečí kůže?" Řve mu přímo do ucha, ale přes helmy a motorku to asi stejně není slyšet a tak to nakonec vzdá. Cesta je hodně dlouhá, delší, než si myslel. Jakmile získá trochu jistoty a maličko se zbaví strachu, začnou se mu konečně klížit oči. Není to úplně bezpečné, protože by mohl spadnout, ale drží se pevně a pokouší se nastavovat tvář chladnému nočnímu vzduchu. Nakonec jsou přece jen na místě. Jakmile Ruki sesedne a sundá helmu, už nepřestane zvědavě otáčet hlavou ze strany na stranu ani na chvíli. Je to pro něj takové vzrušující dobrodružství. Vypadá to tady trochu nebezpečně, ale ono to tu asi vlastně bude naopak velmi bezpečné. Jen není na podobná místa zvyklý. Sleduje Toru, jak ukládá motorku ke spánku a potom ho následuje do domu. Když ho Tora pozve dovnitř, zmiňovat rekonstrukci ani nemusí, protože ten byt vypadá, jako když ho dokončili včera a Tora se nastěhoval právě teď. Není v něm skoro nic, rozhodně ne pořádné podlahy, není dokončené malování obýváku, není tam nábytek, natož doplňky. Kuchyň je jen velmi nahrubo, všude je cítit barva a novota a on má pocit, že ho zabije. Tohle mu teda mohl říct! No ale může si Ruki stěžovat, když sem sám chtěl a na nic bližšího se neptal? 

"Ahá..." Vydechne na tu ložnici konečně taky něco a sehne se, aby se taky zul a nazul si přezůvky. Jsou mu asi tak o čtyři čísla větší, možná víc, ale zvládá se v nich nepřerazit. Stejně je asi za chvíli někde zapomene a ono to bude dost jedno. Podlaha ale nevypadá nějak zvlášť špinavá. +Ty jsi vytíral?+ Podiví se nad ním rýpavě.

"To asi těžko..." Vypadne z něj na to, že si má odložit, kam chce a chovat se jako doma, protože tady si není KAM odložit. Vzdá to a opře batoh o bok pohovky, zatímco se pořád užasle rozhlíží. Teď se zrovna zaklání a zírá rovnou na žárovku. Po Torově pokynu se obrátí k televizi. Ovladač leží na pohovce. Poradí sis jejím zapínáním a najde MTV. Nechá to tak a znovu se po něm ohlédne. Zvuky tady podivně duní a rozléhají se, jak jsou stěny holé. Co tady budou proboha dělat? Uvědomí si, že za oknem svítá a většině lidí právě začíná den. Nakonec si kecne do rohu toho velkého gauče s rukama v klíně. 

"Proč to není zařízené?" Peníze jsou to poslední, co by ho napadlo jako důvod. 

"Nechceš s tím pomoct?" Zeptá se opatrně, protože takový prázdný byt… to dokonale startuje jeho návrhářské mozkové buňky. Svůj pokoj si vybavoval sám a docela často má snahy v něm všechno předělávat. Tady je naprosto volné pole působnosti. Za chvíli se zase zvedne a přejde ke dveřím na terásku. Pootevře je a nahlédne na malý travnatý plácek. Vypadá příjemně a není na něj odnikud jinud vidět. Myslí tím potencionální sousedy. Zase dveře zavře a po obvodu místnosti přejde ke dveřím do ložnice. Drze je taky pootevře a zůstane zírat na klasickou postel na zemi a především. Trochu vyprskne do dlaně. 

"Proč máš skleněnou stěnu do koupelny? Co kdybys tu někoho měl a potřeboval jít na záchod, zatímco on bude ležet v posteli? Ona!" Opraví se hned, aby mezi nimi bylo jasno, zamračí se a bouchne dveřmi, aby se vrátil zase k pohovce. Aby Tora věděl, on vůbec nepřemýšlí o klucích automaticky jako o partnerech, zatímco holky jsou ty vedlejší… vůbec! Bylo to samozřejmě přesně naopak, ale nemuselo mu to vyklouznout tak okatě.

Tora, Reita

Tváří se, že vůbec nevidí Rukiho výraz, když vejdou do jeho bytu. No a co? Každý přece jednou za čas něco opravuje. Pravda byla, že tu příliš často nebyl. Jeho práce zabrala hromadu času a pokud měl volno, zůstával v garáži. Tam by to asi vypadalo víc, jak doma. Dokonce ho napadne, že měl Rukiho možní vzít tam.

"Gomen, prach jsem neutíral." Zavtipkuje, když se ohlédne a vidí, kam si Ru ukládá věci. 

"Mohl sis je hodit do ložnice." Kývne hlavou k jedinému dobře vypadajícímu místu. Jindy by asi dodal, ať nepočítá, že zrovna on bude spát na gauči, ale dneska si to odpustí. Po tom, co se stalo u Rukiho by to nebyl nejlepší nápad. Pořád nemůže zapomenout na jeho výraz, takže si poprvé v životě dobrovolně ustele na gauči. +Tebe mi byl čert dlužný.+ Proběhne mu hlavou. Vrátí se k němu i se sklenkou a usadí se opodál, opírajíc se zády o jednu z područek. Podívá se na dno své sklenice a jen pokrčí rameny. Proč to není hotové? Sám si není jistý, proč to není schopný dodělat.

"Nevím, prostě se k tomu nějak nemůžu dokopat." Pokrčí rameny.

"První nebyly peníze, pak nebyl čas a teď…" Odmlčí se na chvíli.

"Asi nemám ten správný důvod." Prozradí mu, když krátce nakrčí obočí, ale hned se zase ušklíbne.

"Ty mi to tady chceš dodělat?" Kouká na něj a trochu si ho prohlíží, aby odhadl, jak moc schopný by v tomhle ohledu byl. Jako první pozvedne sklenku ke svým rtům, aby spláchl všechny poznámky, které by mohl mít. Ne, on si je stejně neodpustí, ale teď to na chvíli nechá být. Naběhne mu však ještě jedna myšlenka. Kdyby na to Rukimu kývl, je dost možné, že spolu budou trávit víc času, i kdyby jeho práce skončila. Zarazí se, když se chce podruhé napít a skoro se vyděsí, nad čím přemýšlí. Ušklíbne se v jakémsi jistém ne, když se zrovna Ru nedívá a pak...

"Tak dobře, ale mám omezený rozpočet." Dodá rychle, protože by vážně nerad, aby mu kvůli bytu došly peníze na motorku.

"A nechci tu žádné pitominky navíc a…" Odmlčí se na chvíli, aby popřemýšlel, co tu ještě nechce.

"Tmavší barva a pak už je mi to asi jedno." Rozhodně není náročný, ale možná, že když se do toho pustí s někým, začne ho to trochu zajímat. Občas potřeboval nakopnout. Pozoruje Rukiho, jak přechází po bytě a sám se po chvíli zvedne, když ho vidí jít směrem k ložnici. Sklenku nechal na stolku, stejně už byla prázdná. Později si dolije. Zastaví se za Rukiho zády. Předloktím se opírá o rám dveří a částečně se k němu naklání. Nadechne se, aby mu odpověděl a ukázal malou hračku, ale to co přijde vzápětí. Jeho smích se rozlehne kolem, tohle bylo vážně dobrý. První mu chce ustoupit, aby mohl projít, ale nakonec ho popadne za zápěstí, předsune víc před sebe a sáhne po malém tlačítku. Skleněné stěny koupelny se zahalí do mlhy a není nic vidět.

"Takové hračky mám taky rád." Skoro to vypadá, že celou ložnici a koupelnu dělal jen proto, aby si tohle mohl pořídit. Neodolá pokušení ho obejmou kolem pasu. Krátce zaboří tvář do jeho vlasů a nadechne se jeho vůně.

"A ohledně toho, kdo by mohl být v koupelně…" Vydechne o poznání tišeji.

"Holky mě nikdy moc nebavily. Nebyla s nimi vůbec zábava." Pošeptá mu, aby mu vyvrátil jeho přeřeknutí.

"A tebe zdá se taky ne." Dobře, to co si před chvíli zakázal, už zase dělá, ale copak to jde jinak? Jsou u něj doma, stojí v podstatě ve dveřích ložnice a před nimi je ta postel. Musí si krátce povzdechnout a ještě asi dvě vteřiny a bude cítit, že se mu vážně líbí, když se mu v kapse rozezní telefon.

"Jeden by řekl, že bude po noci utahaný." Vrčí si pro sebe, protože je to samozřejmě Reita. V duchu počítá do desíti a pak mu to vezme. Hned na to dostane pořádně seřváno.

"Hele klid, jsme oba v pohodě, nic se nestalo a bude to lepší pro jeho rodinu." Snaží se ubránit to rozhodnutí, aby ho bral k sobě.

"Nevyšiluj, víš, že to tu mám dobře zabezpečený." Pokusí se ho uklidnit a hned si vyslechne, jak nezodpovědný je.

"Domluvím se s ním a pak ti zavolám, okey?" Odkývá to ještě a pak zavěsí.

"Skvělý, vážně skvělý, aby se nezbláznil. Rei chce, abychom jak se vyspíme, přijeli k Senovi a zůstali tam." Sdělí mu, co se dozvěděl. Nejradši by se vrátil k předchozí činnosti, ale teď by těch pár facek možná mohl schytat.

Ruki

Našpulí rty a chvíli hledí někam za jeho rameno, když se mu Tora nepokrytě směje. Nakonec k němu vrátí hraně znuděný pohled a pomalu si založí ruce na prsou, aby mu dal najevo, jak pitomý tenhle smích je, ale pravda je, že si naběhl. Trhne sebou, když ho Tora z ničeho nic vezme za ruku a postrčí ho před sebe. Z jeho tváře se okamžitě smažou veškeré úšklebky. Bylo to ale jenom proto, aby mu mohl ukázat jistou věc s koupelnou. Ruki už o tom samozřejmě slyšel, jenom nepoznal, že je to přímo tohle a taky to nikdy u nikoho neviděl na vlastní oči. Už už se natahuje po tlačítku, aby si to mohl sám zkusit, když ucítí jeho ruce okolo pasu a srdce se mu prudce rozeběhne. Po tom, co se dělo u něj doma, si myslel, že si to nějak vysvětlili a jeho důvěra se rozeběhla nanovo, ale… Poslouchá Torův najednou tak podmanivý hlas, když mu šeptá, jak to má s holkama, za sebou cítí jeho pevnou, vysokou postavu a především širokou náruč a cítí, jak se mu z nohou stává želé. Škubne sebou, když tuhle magickou chvilku přeruší telefon, Tora ho pustí, zvedne ho a Ruki se po něm ohlédne. Jakmile může, začne si hrát s koupelnou, pouští zatmavování pořád dokola, ale čím víc slyší z rozhovoru za sebou a čím rozčilenější je Torův hlas, tím spíš se po něm otáčí. Nakonec nechá koupelnu být a přijde k němu blíž. Podle Torových slov je mu naprosto jasné, s kým mluví a když Tora řekne tu uštěpačnou poznámku, sám se zakření. Obsah jeho dalších slov ho ale dokonale namíchne. Vždycky byl jako čertík z krabičky, jenom to pánové ještě nepoznali na vlastní kůži. 

"Jó? Tak on chce?" Vytrhne mu telefon z ruky, než zhasne a zamkne se a rovnou vytočí poslední číslo. Reita se ozve v podstatě okamžitě, protože očekává Torovu odpověď. 

"Já nikam nechci! Můžeš mi něco doporučovat, ale nemůžeš mi to nařídit." Tora je sice Senův zaměstnanec a SENA ho může někam odvolat, ale budu cajdat po městě úplně sám, opuštěný, bezbranný a na ráně. Klidně se pak utěšuj vědomím, že to bylo moje rozhodnutí, až se mi něco stane, ale já doufám, že tě svědomí stejně sežere.“ Položí telefon, odhodí ho na postel opodál a opráší si ruce o sebe. Tak to by měli. Ať si Reita namáhá hlavinku, proč je na něj Ruki tak namíchnutý. 

"Se Senou si to vyřídím sám." Oznámí, aby bylo jasno. Jeho přítel by mu jen tak neřekl ne, určitě nařídí jeho ochranu nebo si vymění Toru mezi sebou. 

"Tak ty jsi mi to s tímhle bytem dovolil?" Vzpomene si na něco, co se tou koupelnou úplně zamluvilo. Znovu se tady rozhlédne. Má teď hodně nevybité energie a probděná noc ho zatím vůbec nedobíhá. 

"To nevadí. Vždycky jsem chtěl zkusit nakupovat ve výprodeji. Alespoň zjistím, jak ty věci fungují." Pořád ještě netuší, že výprodej v jeho kategorii a výprodej v Torově kategorii je něco úplně jiného. Nemá žádný přehled o tom, co je a není kvalitní, bude to zjišťovat za pochodu, ale o to větší zábava to bude. Běžné značky mu vůbec nic neříkají. 

"V tomhle mám známé zase já. Však oni mi řeknou, jestli je ta lednička krám nebo ne. Vždycky jsem si chtěl prolistovat katalog z Ikey..." Vydechne. Nikdy se k tomu nedostal, protože tam nikdy nic nekoupil. Ikea byla taková ta firma ze Skandinávie, kde se prodávaly levné věci, které pak měli doma úplně všichni. 

"Co jsou u tebe pitominky, pořídil sis zatmavovací koupelnu!" Rozhodí nechápavě rukama a podívá se mu do očí. V ten okamžik ustrne a není schopný pohled jen tak odvrátit. Cítí, jak mu jdou rty od sebe, ale není schopný vyslovit žádnou další poznámku.

Tora, Reita

Tora moc dobře cítil, že se mu Ru nebránil. Byl to příjemný pocit a dává mu to trochu naději, že pokud na to nepůjde zrovna rychle, možná by mohl mít úspěch a vůbec mu nedochází, že by nad něčím podobným vůbec přemýšlet neměl. Drží telefon u ucha a pozoruje ho, jak si hraje s koupelnou. Na chvíli mu u toho vyběhnou koutky nahoru. Je vážně k sežrání, když se nehlídá. Původně si říkal, že možná napíše Reitovi smsku a zkusí se s ním nějak domluvit. Podle něj to byl sice dobrý nápad, ale stejně tak mohli zůstat tady. Kdo by tady Rukiho hledal. Prostě ho pořádně uklidil a když na to přijde, můžou se odstěhovat ještě o kousek dál. Nechápe, o co Reitovi jde a vlastně ho tím trochu štve. Občas to vypadalo, že on je jediný, kdo má pravdu a hádat se s ním, nebyl dobrý nápad. Když se občas stalo a fakt se chytli, tak po sobě klidně dokázali řvát. Je rád, že může zavěsit a dál se o tom nebavit. Do rána nebo spíš do doby, než vstanou, vymyslí způsob a dostatek argumentů, aby tu mohli zůstat. Obočí mu jde nahoru a střelí po Rukim pohledem, když vypadá, že vybouchne do pěti sekund. Je jím tolik vyvedený z míry, že mu telefon celkem ochotně vydá, dokonce má nutkání ustoupit před ním několik kroků zpátky. +No teda.+ Proběhne mu hlavou a úplně nepatřičně se pousměje. Tohle s emu vážně líbí. Pozoruje ho celou tu dobu, když vytáčí zpátky Reitu, zakládá si ruce na hrudi a u toho se potichu pochechtává. Tohle nebude zrovna jednoduchá práce a celkem by ho zajímalo, co si ti dva řekli, že Ru reaguje podobným způsobem. Když Rei telefon zvedne, jeho výraz by nemohl být překvapenější. Vůbec nechápe, co to do něj vjelo.

"Ne, máš pravdu, nemůžu ti to nařídit, ale snažím se dělat věci v rámci vašeho bezpečí." Snaží se ho přesvědčit smířlivým hlasem, ale zdá se, že to vůbec nemá úspěch.

"Co se stalo?" Snaží se z něj dostat víc. Jediné, co ho napadá je událost v pokoji, kdy se sám nechoval, jak by měl, ale za to se mu přece omluvil a vypadalo to, že jeho omluvu vzal vážně. Pravý důvod by ho nenapadl ani náhodou. Hodně ho to mrzí a je to znát na tichém povzdechnutí.

"Ráno zavolám a domluvíme…" Víc říct nestihne, protože Ru zavěsí. Ještě chvíli pozoruj telefon a neví, co by měl dělat. Nezbývá mu nic jiného, než počkat, co bude zítra a doufat, že ho Tora přivede k rozumu. No dobře, tohle je si úplně prohrané. 

Tora nic neříká, dokud Ru nepromluví. Zatím jen kývne, protože tohle mu přesně dovolil. Ušklíbne se na ten výprodej, ale je fajn, že s tím počítá. Nerad by všechno utratil za byt, potřebuje peníze na úplně jiné věci. 

"To je fajn, já v tom vůbec přehled nemám, přijde mi to všechno stejné." Pokrčí nenuceně rameny, ale v hlavě ho pálí jen jediná otázka. Snaží se na to přijít, jak si ho prohlíží, ale je mu to houby platné, pokud mu to neřekne, sám na to nepřijde. Nadechne se, aby mu řekl, co přesně těmi pitomostmi myslí, ale když se nad tím zamyslí, což je samo o sobě úspěch…

"To je moderní technika, deset květináčů je pitomost." Trochu se nafoukne, protože zatemňovací koupelna byla samozřejmě, životně důležitá věc, bez které se nedá žít. Když se Rukimu zadívá do očí, všechny ostatní věci mu vypadnou z hlavy. Ten pohled je…Nedá se to popsat, ale nemůže se odtrhnout. Udělá dva kroky směrem k němu a téměř neznatelně pozvedne pravý koutek. A je přesně tam kde byl v Rukiho ložnici a taky tady v mezi dveřmi.

"Ru-chan." Ozve se jeho hlas měkčeji, než je zvykem. Pomalu očima sklouzne mezi jejich těla a už protahuje paži kolem jeho boku, aby si ho mohl opatrně přitáhnout blíž.

"Nevím, co ti můj brácha udělal a je mi to jedno, pokud to není něco, po čem bych mu mohl…Měl rozbít hubu." Prohodí vážně. Rei nebyl typ člověka, který by lidi kolem sebe štvát, měli ho spíš rádi. Tenhle prototyp byl spíš Tora, který se díky tomu dostával často do problémů, tady to mají nějaké převrácené.

"Ale já bych to neudělal." Klidně mu to řekne, i když neví, o co jde. Prostě ho nechce štvát. Tedy nejspíš bude, ale tím, jaksi rád rýpne, jenže to Ru dělá taky. Možná taky věčným bordelem všude kolem, ale to je podle něj jen drobnost. Jenže to, co viděl…To nevypadalo jako nějaká pitomost. Volnou rukou jej pohladí po tváři a začne se sklánět.

"Pokud tu budeš chtít zůstat, nějak to zařídím a…" Odmlčí se na chvíli.

"A budu rád, už mi dlouho doma chyběl někdo, kdo by mě patřičně vytáčel." Prohodí s mírným pousmáním, než se ho pokusí znovu políbit. Je zvědavý, jestli u to tentokrát vyjde, ale i kdyby ne, stejně to musí zkusit.

Ruki

Prý co se stalo? Reita se ho klidně ptá, co se stalo. No tak ať si na to přijde sám, že flirtovat s jedním, zatímco i váš bratr pozná zájem o druhého, není úplně to nejlepší, co mohl udělat. Tseh! Tora celý ten telefonát vůbec nijak neokomentuje, i když viděl jeho výrazy, zatímco mluvil a místo toho se vrátí k tématu rekonstrukce. Ušklíbne se na něj, když maskuje svůj rozmar s koupelnou za moderní techniku a jasně mu tím dá najevo, co si o tom myslí, ale pak se k němu Tora důvěrně přiblíží, osloví ho ještě důvěrněji a už ho zase drží kolem pasu. Rukiho oči trochu zostražití a mírně pootevře rty, zatímco na něj upřeně hledí. Proti své vůli vyprskne smíchy, když Tora zmíní, že by mohl Reitovi rozbít hubu, ale po pravdě se mu nechce prozrazovat, že si na něj ještě před pár hodinami myslel a že se ho dotklo, že si s ním Rei jenom hrál. Kterému klukovi by takové zjištění bylo příjemné, natož aby se s tím chlubil někomu dalšímu? Sena byl někdo úplně jiný a samozřejmě byl mnohem krásnější a kouzelnější, nemohl se Reitovi divit, ale stejně si to flirtování mohl nechat od cesty… Reita tady ale zrovna teď není. Místo toho je tady jeho bratr, který vzhledem vypadá úplně jinak a čím víc o nich Ruki ví, tím spíš začíná zjišťovat, že jsou odlišní i povahově. Některé rysy mají stejné, ale není toho zase tak moc, jak se na první pohled zdá. 

"Chtěl, abychom ráno přijeli. Už je ráno. Pitomec..." Uhne od tématu. Celá noc, celý večírek, pak pátrání na kamerách, přesun k Rukimu a pak zase sem, to všechno způsobilo, že bylo dávno ráno a bílý den. 

"Co tam asi dělá, když ani nepozná den a noc?" Rýpne si naposled, než ho konečně pustí z hlavy. 

"Jak to můžeš vědět, když nevíš, co udělal?" Zeptá se, ale zní to výrazně měkčeji. A jak má vědět Ruki, že by Tora neodvlál jako obláček, kdyby na něj Sena mrkl a dal najevo, že by si dal říct? V tomhle ohledu měl mizerné sebevědomí. Nevypadal tak, ale byla to pravda a nemá ani ponětí, že to jsou v téhle místnosti dva. Tora se začne sklánět a on uvnitř znovu zpanikaří. Tentokrát je to ale jiné. Není to ten jeho sebevědomý přístup pána tvorstva, jaký na něj zkusil u něj v pokoji. Teď je vážný a… něžnější, to je nejspíš to správné slovo. Ruki si není jistý, jestli je to doopravdy nebo jenom změna taktiky, ale Tora mu nepřijde jako ten typ, který by na něj tohle sehrál, aby ho dostal do postele. Co ale Ruki ví, ve svém věku? 

"To zní, jako kdybych se k tobě měl nastěhovat." Stačí mu říct a pak ucítí jeho rty na svých. Doopravdy to tak znělo! Tohle nebylo jako nabídka ostrahy, ale spíš tady jsem, tady je můj byt a někdo v něm chybí. Vůbec se neznají, je to naprosto šílené. Ruki navíc nikdy s nikým nebydlel a po pravdě byl pořád malý kluk, za kterého všechno řešili rodiče. Copak on ví, jak se s někým doopravdy bydlí? +Nic takového tím nemyslel.+ Usadí sám sebe v duchu a jeho mysl se stočí k polibku samotnému. Stojí tam trochu jako tvrdé y s rukama podél těla, ale má strach se ho dotknout, aby nerozpoutal něco mnohem divočejšího. I tak mu polibek oplácí, namísto aby se kroutil a snažil se mu jednu vlepit. Je to hrozně zvláštní pocit být s někým, kdo mu připadá tak moc zkušený. Kroutí se mu z toho vnitřnosti a to ani nemusí myslet na to, jak je vysoký, jaká je jeho práce nebo že jezdí na motorce. To by kde komu stačilo k vlhkým snům.

Tora

Snaží se odhadnout, co se Rukimu prohání hlavou. Pro něj bylo něco podobného vždycky těžké. Moc se neorientoval ve věcech, které by se mohly odehrávat v hlavách ostatních. Tedy, co se práce týkalo, to zvládal na jedničku, ale jakmile šlo a možné pocity vůči němu, byl dokonalý pařez. Teď se sice snaží, ale má pocit, že je stejně úspěšný jako jindy, takže vůbec. Ru je příliš blízko, aby se dokázal soustředit na cokoliv jiného. Bylo to stejně, když se zasekl u něj v ložnici a uskutečnil svůj první pokus. Teď je to stejně, jen je o něco pomalejší, aby ho nevyděsil.

"Vždycky byl tak trochu pitomec." Sdělí a je znát, jak moc je mimo. Vlastně je to pravda, jen v takovém tom dobrém slova smyslu a klidně mu to řekne i do očí, toho se nebojí. Podívá se na něj zkoumavěji, jakoby se snažil odhadnout, co za tím vším je. Že by začínal tušit? Tora? Těžko.

"Hlídá tvého kamaráda." Odpoví mu nakonec úplně jednoduše a vůbec ho nenapadne, jak by to mohlo ve výsledku vyznít. On už celkově moc nepřemýšlí.

"Nevím, ale poslední, co bych chtěl je, abys na mě byl naštvaný nebo ti jakkoliv ublížit." Pokrčí mírně rameny. Tohle by říkat vůbec neměl, ale není schopný si to přebrat v hlavě. Navíc už mu vládnout úplně jiné pocity, než je rozum a to je vždycky průser. Dost často se tím nechal dobře unést, i když to, co se děje teď, se většinou nestávalo. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by Ru mohl přemýšlet nad Senou, jako nad konkurencí a asi by ho to i pobavilo. Ne, že by nebyl hezký, ale…Ru vypadal skvěle a když se k tomu přidá jeho povaha…Málem by si spokojeně povzdechl. Vůbec mu nedošlo, co řekl a jak by to mohlo vyznít. Když to ale Ru řekne nahlas, malinko se zarazí. Pak nad tím musí přestat přemýšlet. Tedy někde vzadu v mysli, se mu ta jeho věta pořád vrací, ale není schopný si to pořádně přerovnat. Každé prolnutí tu myšlenku zasouvá ještě dál a čím dál je, tím méně ho to děsí. Zvláštní.  Nakrčí obočí, aniž by se odtrhl, když si uvědomí, že Ru se ho nedotýká. Na chvíli se dotáhne, vezme ho postupně za oba ruce a položí si je na svůj hrudník.

"Říkal jsem ti, že neudělám nic, co by se ti nelíbilo." Zní to trochu sebevědomě, protože ho i přes události v ložnici políbit znovu. Teď měl ale vážně pocit, že může. Pozvedne nepatrně koutky a skloní se podruhé. Jeho polibky začnou být nedočkavější, ale pořád se nic navíc neděje. Drží ho pevně, dlaní hladí po bedrech a občas nevědomky sklouzne i na jeho zadek, ale to je všechno. Jeho předchozí strach, ho obstojně krotí a nesnaží se ho směrovat do ložnice. Jindy by už tam dávno byl. Když se odtáhne podruhé, vezme ho za ruce a vede s sebou k pohovce. Pohodlně se na ni usadí, ignorujíc možný strach v Rukiho očích. Sáhne po malém notebooku na stolku a s prudším trhnutím si ho přitáhne k sobě, v podstatě do náruče, aby se mohl pohodlně záda opřít o jeho hrudník. Trochu to nedomyslel, protože to zase bude něco na jeho sebeovládání, ale…To vydrží. Bude muset. Nenapadne ho, že Ru nemá žádné zkušenosti, spíš to připočítává tomu, kým jsou. Vlastně je v podstatě jeho zaměstnanec, navíc se neznají. Položí mu notebook do klína, otevře ho a nacvaká heslo. Počká, než to celé naběhne a to už má dlaně položené ze strany jeho stehen a vlastně dost spokojeně boří tvář do jeho vlasů.

"No tak si začni vybírat, co se ti tu bude líbit." Odpoví mu tím na jeho větu, kterou pronesl před polibkem. Je mu jasné, že tady nejspíš nebude moc být i kdyby chtěl, to by mu rodiče dali, ale klidně ho bude s radostí kazit a lanařit na společné víkendy, až tohle celé skončí. Vzhledem k jeho práci jich tolik nebude, ale to teď nejspíš nedochází ani jednomu.

"Jenom žádné svíčky a kytičky." Odmlčí se na moment.

"No možná, když nějak hezky poprosíš, asi nebudu vzdorovat dlouho." Prozradí mu trochu neplánovaně, jak na něj Ru působí.