Ruki x Tora - Majordoma ještě nemám. - část 2.

(Rukiho dům)

Tora

Čekal, že se Ruki otočí a rovnou ho seřve za pitomé nápady, aby šel bydlet k němu. Podle něj to nebylo nereálné a možná by to celé bylo jednoduší, než hlídat celý dům. Pokud by někdo zjistil, že tu Ruki není, neměl by mít takový důvod jít po jeho rodině. Přesto by tu nejspíš nechal jednoho svého známého, aby na to dohlédl. Ten nápad si zatím nechává dál v hlavě. Rei by neměl mít nic proti, ale měl by mu zavolat, aby se domluvili. Odmítání z Rukiho strany pořád nepřichází, ale chudák ještě neviděl, jak Tora bydlí, možná proto to vypadá, že spíš váhá. Na jeho konstatování jen zlehka pokrčí rameny.

"Není to zlý, ale já nikdy nepotřeboval moc k životu." Myslí tím své vlastní bydlení.

"Dost peněž vrazím do své malé garáže." Použije slovo malé, protože proti tomu, co viděl tady, to není vůbec nic. Živit to však nebylo jednoduché i s celkem dobrým platem. Obočí mu jde pomalu nahoru, když přijdou další výtky a poznámky. Co mu n to má jen říct? Z jedné strany měl pravdu z té druhé…Nebylo to tak jednoduché.

"Trápil by mě, samozřejmě, že by mě trápil, ale jsou věci, které většinou říkám na rovinu." Zarazí se, když si uvědomí, že to je zrovna to chování, kvůli kterému ho Rei napomínal a kvůli kterému měl díky němu problémy. Jenže jsou věci, které se prostě těžko ovládají. Ru ale nekončí a kdyby ho nevzal do náruče, asi by se nad tím vším upřímně rozesmál. Ne, že by se smál přímo jemu nebo tomu co říká, ale je se svou výškou hrozně roztomilý a Torovi se nestává často, aby si něco podobného vůbec myslel. Přestane přemýšlet úplně nad vším, když ho má tak blízko. A to je taky samo o sobě divné. Měl by ho okamžitě položit zpátky a nedělat věci, které by ho to místo opravdu mohly stát. A taky to není jen o něm. Tohle byla první práce, kterou Rei vzal po tom postřelení a kdyby to dopadlo špatně…Ne, nechová se vůbec jako dobrý brácha a dělá jen samé další problémy. Stejně ho hned nepustí a dál pozoruje, jak se jeho výrazy mění. Drží ho dost pevně, aby se mu hned nevysmekl. Za prvé ho pouštět nechce a za druhé…Lovit na zemi ho taky nechce.

"Mám celkem výdrž, ale mizerné ovládání." Prozradí mu zase kousek ze své povahy a že dělat podobné věci je pro něj úplně normální. Tedy normální ve chvíli, kdy ho někdo opravdu zaujme a to se zase tak často nestávalo. Kdyby jen tušil, co se prohánělo hlavou Rukimu v domě u Seny, asi toho hned nechá. Přetahovat s bráchou se vážně nechce. Místo toho, aby ochutnal jeho rty, jak měl původně v plánu, se mu mezi nimi objeví cigareta a ta ho trochu probere. Pomůže Rukimu na zem a trochu nechápavě ho sleduje. Obočí se mu stáhne k sobě, když si všimne, co způsobil. Tohle nechtěl, byla to tak trochu legrace, ze začátku a pak prostě nepřemýšlel. Potáhne si, prohrábne si vlasy a najednou vypadá on trochu nervózně.

"Promiň, tohle jsem nechtěl." Vypadne z něj upřímně.

"Už se to nestane." Slíbí mu vzápětí, i když si tím sám není úplně jistý. Kdyby věděl, že se o něj postará někdo stejně dobře…Ne, on nechce, aby ho hlídal někdo jiný. Nadrzo dojde k baru, kde zůstala flaška, vezme čistou sklenici, nalije do ní tak akorát, než se se sklenkou vrátí k Rukimu a vtiskne mu ji do ruky.

"Dáme si společně." Kývne hlavou, než popojde k jeho posteli a usadí se vedle ní na zem s pokrčenými koleny, o která se opírá předloktími.

"Co rád děláš? Co tě baví nejvíc?" Zeptá se ho a koutkem pak se na něj podívá. Drží si odstup, bude si dávat pozor. Rozhodně nechce, aby se u něj objevil výraz, jako měl před chvílí.

"Tedy kromě pilování svých dokonalých poznámek, jistě máš naplánované i ironické verze a podobné věci." Stočí k němu tvář, než se krátce zasměje.

"Ale za to bys zasloužil rozhodně medaili. Ta Růženka byla dost dobrá." Pozvedne svou vlastní sklenku, kterou si vzal s sebou a trochu se napije.

"A co ty a Sena?" Vyzvídá dál.

"Já jen abych Reie varoval, protože se mu očividně líbí." Prozradí mu asi něco, co by asi neměl, ale on moc neuměl držet jazyk za zuby.

Ruki

Tón, jakým Tora pronese svou omluvu, zní dost vážně na to, aby Ruki neměl pochyby o tom, že to myslí naprosto vážně. Ještě chvíli se na něj dívá pořád stejnýma očima, dokud se Tora nepohne. Převezme si od něj skleničku a nakonec beze slova přikývne. Přesune se k posteli, na kterou si vyleze a zůstane sedět na kolenou. Zasměje se jeho poznámce o Rukiho břitkém jazyku. Na to nejde nic říct, ale je rád, že se to nemíjí účinkem. Tora by mu taky mohl říct, že je trapný a bylo by. Co rád dělá? To je vlastně docela složitá otázka. Jako každé rozmazlené dítě by mohl odpovědět všechno a nic. Pokrčí rameny. 

"Nemám žádný oblíbený koníček nebo sport." Řekne mu upřímně. Prostě se tak potlouká okolo, většinou se Senou. Jediné, co dělal s chutí, byl zpěv, ale to dělal jenom tajně a nemínil to Torovi prozradit. Nechodil do žádného sboru a hanbou by se propadl, kdyby snad měl. Přinutí se doopravdy se zamyslet. 

"Rád se koukám na hororové filmy. Mám rád módu a doplňky… možná proto si tak rozumím se Senou, i když jsme každý trochu na něco jiného. Mám rád cigára a taky svůj telefon. Zimu a sníh… prostě to počasí. Ne zimní sporty ani stavění sněhuláka. Baví mě jezdit na kole..." Nakonec je toho docela hodně, když se nad tím doopravdy zamyslí. 

"Víš, ale říkal jsem si, že kdybych se nemusel zahazovat s univerzitou, byl bych tatérem." Řekne mu z ničeho nic velmi vážně. Zahazovat, takové slovo může použít jenom on, protože většina mladých lidí nemá to štěstí, že může navštěvovat prestižní školu jako on. Většinou taky nemohou navštěvovat třeba vůbec žádnou. Jenže to nebyla kariéra, kterou by si pro něj rodiče představovali. Při svých slovech mimoděk hledí na množství Torových tetování na rukou a taky krku. V tomhle by si mohl rozumět zase s ním. Co on a Sena? Jak to myslí co on a Sena? Dojde mu to vzápětí. Tora to řekl tak spontánně, že není pochyb o tom, že to se svým bratrem musel buď probírat nebo to na něm prostě poznal. Ruki samozřejmě nebyl slepý, viděl je v té ložnici, jenže potom došlo na jisté flirtování a to ještě v průběhu celého večírku, kdy byl Sena nahoře a Ruki pobíhal po domě. Kdo ví proč to s ním vnitřně silně zatřese a cítí, jak pomalu tiskne rty do velmi tenké čárky, zatímco se na Toru pořád upřeně dívá. Už jednou se na Reitu zlobil a zvedá se to v něm zas. Když si pomyslí, že na něj myslel celou cestu na motorce… zkoušel to na obě strany, kde mu to vyjde dřív nebo si dělal z Rukiho dobrý den? Nebo co to kruci zkoušel? Nahlas samozřejmě nic neprozradí. Konečně oči skloní do svého klína a pošle do sebe panáka s profesionalitou dlouholetého pijana. Stojí ho to hodně, aby se nezakuckal a taky pěkně zrudne v obličeji, ale nakonec to ustojí. 

"Víš co? Máma ještě neví, že jsem tady a původně jsem měl být u Seny. Co kdybychom zkusili plán… nevím, který z nich to byl a jeli k tobě?" Najednou je samá odvaha. Vlastně nemá ani ponětí, co dělá a jaké by to pro chudáka Toru mohlo být, pokud se mu Ru doopravdy tak líbí. To před chvílí mohla být jen taková chvilková slabost, ale taky to mohlo být něco mnohem silnějšího. Bohužel to jde mimo momentální Rukiho přemýšlení. Prostě se mu chce nějak zaprotestovat proti všemu a tohle neprobádané území mu připadá vzrušující. Měl by sotva plést nohama, má za sebou večírek, vyčerpávající hledání na kamerách, cestu sem… vlastně je skoro ráno a on si chce znovu sedat na motorku a jet s cizím člověkem do cizího bytu? Ano, to přesně chce. Nechce se mu spát ani trochu, jak ho to prohlášení o Reitovi namíchlo a chtěl by vidět něco nového. On bude v bezpečí, jeho rodiče taky a Rei ať si dělá, co chce. Tora je sice Senův zaměstnanec, ale… to bude řešit zítra.

Tora

Tora zbystří v okamžiku, kdy Ru zmíní hororové filmy. Tak to by si s ním klidně dal maraton a klidně můžou nespat týden. K tomu samozřejmě nějaké hezké občerstvení, pivo nebo cokoliv jiného a nic víc ke štěstí nepotřebuje.

"Hm, tak to si budeme rozumět." Shrne do jediné věty to, co se mu prohnalo hlavou. Není tu vůbec od toho, aby si rozuměli a už vůbec ne proto, ab společně koukali na filmy, ale co…Pokud by měl být v noci vzhůru, je jedno, co u toho bude dělat no ne? Vždycky si to dokázal dost dobře obhájit a teď to není jinak. Na módu nějak zvlášť nereaguje. Taky mu to není cizí, jen v měřítku věcí, které potřebuje na motorku a rozhodně není ten typ, který by dokázal strávit hodiny v obchodě. Mnohem raději si vybere oblečení na internetu a má to bez práce, hlavně bez otravného lítání po všech čertech, ale to mu radši říkat nebude. Zima mu nevadí, ale to ježdění na kole se mu rozhodně nelíbí. Být to kdykoliv jindy, okomentuje to nějakou poznámkou o ježdění na úplně jiných věcech, ale tentokrát to neudělá. Už jenom pro tu reakci, kterou Ruki před chvílí měl. Nebude to pokoušet znovu, taky by mu s ním mohla dojít trpělivost a to nechce. Podvědomě mu dochází. Že by s ním strávil nejradši mnohem víc času. Zpozorní podruhé a podívá se na něj s překvapením v očích.

"Tatérem?" Zopakuje po něm a pak se mu úsměv rozšíří.

"To přece můžeš začít i při škole. Tyhle kurzy jsou většinou večer a dají se stíhat i při zaměstnání. Hodně tatérů začalo při práci a tvořilo si klientelu a pak to teprve začali dělat." Zná jich spoustu takových a někteří to mají opravdu jen jako koníček a tetují ve volném čase.

"Kdybys chtěl, mohl bych ti s tím pomoct." Nabídne mu rovnou.

"Mám hromadu kámošů, kteří se tomu věnují a určitě by ti dali hromadu rad." Pokrčí zlehka rameny.

"A já se klidě hlásím dobrovolně jako pokusný králík." Další nabídka na sebe nenechá dlouho čekat, možná by měl trochu brzdit, ale prostě se mu nechce.  Tora vypadá hodně zaujatě a je zvědavý na jeho odpověď ohledně Seny. Snad by poznal, kdyby mezi nimi něco bylo a tím by taky bylo jasné, jestli má vůbec šanci. Vůbec by ho nenapadlo, že by mu tu šanci mohla a zkazit úplně jiná osoba.

"Hele, jestli…" Začne pomalu, aby ho ujistil, že o tom mluvit vůbec nemusí, ale Ruki ho nenechá domluvit. Obočí mu jde nahoru společně s jeho otázkou a přebírá si to v hlavě. Nechápe, co se změnilo, že chce jet k němu. Tedy pokud and tím nepřemýšlel celou dobu a tohle bylo jen rozuzlení toho všeho. Sám pomalu sklouzne očima ke své sklence. Teď by rozhodně jezdit neměl, ale zas toho zatím tolik nevypil a…Kdo by je teď zastavoval? Někdy byl dokonale naivní. +Budeš ho mít u sebe, kousek od postele, tvojí postele…+ Připomene si fakt, že to zas tak jednoduché nebude, ale třeba…

"Tak dobře pojedeme ke mně. Jen sbal i něco na jídlo, myslím, že tam toho moc nebude." Uchechtne se.

"Anebo se po cestě můžeme stavit na nákup." Začne se pomalu zvedat. Je pravda, že tam jen po svém posledním kšeftu vyhodil věci, naházel do batohu nové a jel rovnou k Senovi. Bude tam pěkný bordel a taky je uprostřed dokončování, no spíš hodně na začátku. Ru vůbec netuší, do čeho poleze, ale děsit ho nebude. Možná nakonec skončí v té jeho garáži, tam je víc zařízeno, než u něj doma.

"Tak se sbal, ať můžeme vyrazit, nebydlím v centru." Prozradí mu první část. Podle něj na podobném místě Ru ještě nebyl.

"Asi bude dobře, že máš oblibu v hororech, bude se ti tam líbit." Popíchne ho ještě.

"Ráno dám vědět, kde jsme." Vyřeší i tento problém. Teď by je možná jen budil a to nechce. Ani ve snu by ho nenapadlo, co se děje právě teď v Senově domě. No možná napadlo a hodně by se smál.

"Budeš muset jet na motorce." Připomene Rukimu.

"Ale já si to rozhodně užiju." Věnuje mu takovou malou provokaci, než si ho prohlédne od hlavy až k patě. Některé mašinky, které tu připevnil, si vezme s sebou, jiné tu nechá, aby věděl, kdyby se sem chtěl někdo dostat. Sám je sbalený v podstatě hned.

"Jenom batoh, víc neodvezeme." Připomene Rukimu, jakoby čekal, že si začne balit kufr. Takový výhoda a nevýhoda motorek.

"Něco na spaní ti půjčím, moje trika ti budou hodně slušet." Složí mu další kompliment. +A já se asi zblázním za pět sekund, až tě v tom uvidím.+ Postěžuje si v duchu. Podle toho se i tváří, když si zajede dlaní do vlasů a na vteřinu, vypadá skoro zoufale.

Ruki

Není těžké poznat, co z Rukiho zájmů Toru zaujalo a co vůbec ne. V tomhle ohledu byl dobře čitelný, ale alespoň v některých bodech se vzájemně potkali, když už ne ve všech. Kdyby ve všech, asi by to nakonec byla nuda. S tím tetováním mu očividně udělal vysloveně radost a Rukiho koutky jdou mimoděk nahoru. Je to upřímný a široký úsměv, jaký u něj nebývá moc k vidění a je to hlavně proto, že se v tuto chvíli vůbec nehlídá. Nikdy ho nenapadlo, že by mohl začít pracovat nebo chodit na brigádu. Proč by taky mělo? Kromě toho, kdyby rodičům řekl, že je to zrovna tohle, asi by se jim to ani trochu nelíbilo, ale když to bude dělat v časy, kdy se stejně jen tak potlouká okolo, třeba by o tom ani nemuseli vědět, dokud to nebude nezbytně nutné? Nebude lhát, jenom bude mlčet tak dlouho, jak to půjde, s tím problém nemá a provinile se cítit určitě nebude. Překvapí ho, když mu Tora nabídne pomocnou ruku. Nejdřív chce nafouknout tváře, že se dovede podívat na internet na nějaké kurzy, ale když zmíní konkrétní známosti, dojde mu, jak krátkozraké by to bylo. Asi zná opravdu hodně takových lidí, vždyť je sám jako omalovánky a to Ruki viděl jenom ruce a krk. Nakonec se znovu usměje. 

"Ty nabízíš svoji kůži k něčemu, co jsem nikdy ani nezkoušel? Vždyť jsi mě neviděl ani malovat?" Podiví se. Naštěstí maluje dost dobře, jenom o tom většina lidí nemá ani ponětí. Z fleku by mohl navrhovat vlastní oblečení nebo doplňky nebo dokonce barvit látky. Někdy ho baví barvu jenom tak vylévat na plátno a vrstvit přes sebe a dívat se, co z toho leze za zajímavosti. Pak ale přikývne. 

"Tak jo. Ale nic na to nemáme." Rozhodí rukama v určité naivitě, protože kdyby to bylo na něm, klidně by to šel zkoušet hned. Jako kdyby Tora tahal tetovací strojky z rukávu jako králíky z klobouku. To, že by měli někam jet a Tora pil, to mu taky vůbec nedojde, až po tom jeho pohledu na skleničku, ale stejně mu to nevadí. Tora není opilý a on je očividně dost velké zlobidlo na to, aby to risknul. Tora s jeho novým vrtochem souhlasí, ani ho nemusí přemlouvat, Ruki rozhodně přikývne a otočí se na patě, aby našel nějaký batoh nebo něco, do čeho si zabalí. 

"Jasně." Řekne i na to jídlo. To vezmou po cestě přes kuchyň, je tam toho tolik, že si nikdo ani nevšimne. Ohlédne se po něm, když mu řekne, že cesta bude asi delší a pak ještě jednou, když dojde na ty horory, ale stejně se nebojí. 

"Pojedeš pomalu, tak jako sem." Oznámí mu, ale zatím mu věří. Po cestě sem jel Tora normálně a když tak pojede zase, Ruki nebude mít důvod trojčit a příště už si k němu nesedat. Už si konečně našel pěknou a velkou cestovní tašku, když se Tora ozve od okna, kde sundává svoje udělátka, že to má být jen batoh. Ruki ji s protaženými ústy zase upustí a najde prostornější batoh, ale jak se tam má vejít, to teda neví. Nejdřív se vydá pro kosmetiku a fén na vlasy. To zabere většinu místa. Následují věci jako doklady, peníze, cigára… pak spodní prádlo a… horko těžko tam nacpe nějaký trička a kalhoty a co bačkůrky a spousta dalších věcí, které potřebuje? A kam dají to jídlo? 

"A to jsem si myslel, že se tam vejde i nějaká lahev." Podrbe se ve vlasech, zatímco bezradně hledí na přeplněný batoh. Vytáhne pyžamko a odloží ho, když mu Tora slíbí něco na spaní, ale zrovna moc místa tam nepřibylo. Nedá se nic dělat, musí to nechat tak, jak to je. Zaklapne batoh, nějakou lahev mu vtiskne do ruky a hodí si ho přes rameno. Stejně tiše, jako sem přišli, odsud zase odejdou. Trochu vykradou kuchyni, dají to do tašky, která se dá nějak hodit přes zápěstí nebo kdo ví kam a za chvíli už startují motorku a zvedají dveře od garáže. 

"O důvod víc, abys jel pomalu." Křikne Ruki, když už jsou na silnici, protože vypadá vážně jako vánoční stromeček a to s sebou opravdu nic nemá!

Tora

Tora se po něm otočí s pozvednutým obočím a pak se rozesměje.

"A ty si jako myslíš, že se první nepodívám na nějaký návrh? Jsem magor, ale zas tak velký ne. Mi tam vytetuješ kosočtverec a co já s ním potom?" Protočí očima v sloup, ale je v nich vidět, že by nakonec i kývnul na to, kdyby mu tím udělal radost. +Prosím, uměj to aspoň trochu.+ Dojde mu, že tohle začíná hraničit s úplně jinými pocity, než na jaké byl doteď zvyklý a radši to v sobě zase hluboko zahrabe a přelepí páskou s nápisem práce. Tak a vyřešeno….asi na pět vteřin. Stačí mu jen jeho konstatování.

"Vybavení tetovacího salónu vážně nemám, ale jak budeme u mě, napíšu pár známým a seženu ti nějaké věci. Zadarmo to asi nebude, ale rozhodně to nebude za plnou cenu. Na první zkoušky jsou dobré kousky prasečí kůže. Jo, já vím, není to nic světoborného, ale zjistíš, jak to pracuje a pak to jde lépe." Není nějaký expert, ale strávil s kluky dost času, aby toho viděl hodně. Upřímně se rozesměje, jakmile vidí, co všechno chce Ru cpát do batohu. Řekl by mu, že ni nepotřebuje a že to má doma, ale lhal by a tak radši mlčí, jen se pro sebe pochechtává.

"No co?" Rozhodí rukama, když se na něj Ru podívá.

"Měl by ses vidět." Baví se nad jeho chováním, ale nechá ho v klidu se sbalit, než sám posbírá svých pár věcí. Flašku si od něj vezme, byla by škoda to tady nechávat a vrazí jí do vnitřní kapsy bundy, kterou zapne. Jestli to do něčeho napálí…Ono už bude asi jedno, jestli ji tam má nebo ne, zabít se může i tak. Dojde i na jídlo a Tora mu mlsně kouká přes rameno, protože je tam spousta věcí, které by rozhodně ochutnal. Nakonec si kousek drze ukradne a vrazí si ho mezi rty jen s pokrčením rameny, že je to přece normální. Ostatně nějak svou postavu živit musí a už dlouho nic nejedl. Na motorku se nějak poskládají i s taškou a batohem a pak už vyrazí za hlasitého burácení na cestu. Jedou dobré tři čtvrtě hodiny, kupodivu je žádná hlídka nezastaví. Tora to upřímně čekal, protože na podobné věci měl štěstí. Pokud něco provedl někdo v okolí, většinou to bylo v pohodě. On se jen podíval na výlohu obchodu a už ho brali za to, že ho možná chtěl vykrást. +Pitomá karma.+ Pomyslí si, ale teď mu přeje. Rei by ho asi zabil, kdyby zjistil, že si dal panáka, pak naložil v podstatě klienta na mašinu a vezl přes půl města, ještě v noci. +Samý průser, Tora-kun, samý průser.+ Úplně ho slyší ve své hlavě, ale jen se nad tím pousměje. Zastaví se až u menší bytovky, počká až Ru sesedne, udělá to samé a pak motorku zatlačí na malý před dvorek pod přístřešek, který dělal sám. Když prochází kolem sloupku, něco na něm do malé krabičky nacvaká a pak už jde za Rukim. Někdy je vážně výhoda mít k podobným hračkám přístup, jeden se pak nemusí být o své věci.

"Tak pojď do mého království, ale asi bych ti měl říct, že tak trochu…No, jsem uprostřed rekonstrukce." +Už asi dva roky.+ Doplní v duchu a v tomhle by si se svým bratrem mohli podat ruce. Nějak se nemůže dokopat to dodělat, ale jeho garáž o kilometr dál se jenom blýská. Projdou chodbou domu, zůstanou stát u dveří hned v přízemí. Chvíli zápasí se zámkem, než se ramenem opře do dveří a dostanou se prostorného bytu. Má dokonce i průchod rovnou ven na malou zahrádku, která je jen jeho. Tam si občas chodí zapálit nebo umývá své miláčky a podobně. Už v předsíni je znát, že ta rekonstrukce je mnohem většího rázu, než jak se tváří. Stojí tam židle, na kterou si odloží bundu, první z ní samozřejmě vytáhne flašku. Kupodivu se přezuje a zamíří dál. U toho obchází štafle opřené o zeď, na které nic není. Ze stropu jim na cestu svítí žárovka.

"Klid, ložnice je hotová." Půjčí mu jedny papuče, ve kterých bude asi plavat, ale to ničemu nevadí, no ne? Ve větším obýváku s kuchyní toho moc není, když teda nepočítá hromadu krabic. Kuchyň…je schovaná za menším průchodem ataky ještě není hotová, ale spotřebiče  fungují. Uprostřed celé místnosti je velká kožený gauč, na kterém se válí několik kousků oblečení. 

"Klidně si to dej, kam potřebuješ. Jako doma, jako doma." Usměje se na něj a jde rovnou do Kdyně, aby vyhrabal dvě skleničky, každou úplně jinou a nalije jim trochu z flašky. Vyskládá do lednice obsah tašky, kterou mu vzal. Nebyla prázdná, ale teď už se do ní nic navíc vážně nevleze.

"Klidně pusť televizi, možná nějakou hudbu." Houkne za ním. Ano, tu má. Stojí na zemi a je dost velká. Vlastně vypadá nejvíc luxusně z celého bytu. Tedy až na ložnici a koupelnu, ta je hotová. Kousek dál spokojeně opírá odrbaná akustická kytara a vedle ní na zemi několik stohů cdček. Taková malá, velká sbírka.