(Rukiho dům)
Ruki
Ještě, že nebydlí daleko, jinak by to byla jeho smrt. Tora je sice docela vzorný a ty dva bloky nejede tak rychle, jak by asi mohl, ale stejně je Ruki rád, že už zastavují u garáže. Má od ní klíče, takže ji nechá otevřít, aby mohl Tora vjet dovnitř mezi jejich rodinné vozy, zaparkovat motorku někde stranou a zase za nimi zavře. Odtud už vedou dveře přímo do obytné části domu, ale i samotná garáž vypadá jako malý obývák a stojí v ní tři luxusní auta, z nichž jedno je rudý sporťák. Je jeho staršího bratra, protože Ru zatím řídit nesmí, i když to v jednom kuse porušuje. Vila zvenčí nevypadá zase tak nápadně, ale to většina luxusních obydlí v Tyoku. Uvnitř to ale obvykle byla úplně jiná písnička a totéž platí i o tomto domě. Je větší, než by se mohlo zdát. Vypadá tichý, nikde nikdo, takže všichni už spí nebo se ve svých ložnicích věnují vlastním věcem. Vzhůru není ani hospodyně, možná tady dneska ani není. Ruki se o její harmonogram moc nestará, většinou si poradil i bez ní. Musí projít velkou kuchyní a pak do haly a na schodiště. Všude je tma a Ruki nerozsvicí, aby na ně zbytečně neupozorňoval. Nechce teď nic řešit a vysvětlovat, kdo Tora je. Má toho za celý večer už pěkně plné zuby a to poslední, co chce, je náraz do rodičů. Potichu dojdou až k Rukiho pokoji, nebo spíš dvěma pokojům, Ru za nimi konečně zavře a zamkne a rozsvítí. Odhalí poměrně velké království laděné do černobílé, moderní a uklizené. Kovové prvky nábytku a sterilní podlahy rozehřívá huňatý měkoučký koberec a pohodlná pohovka a pak je tu obrovská, vážně obrovská televize. Za dveřmi se nachází ložnice a z ní další dvoje dveře do koupelny a šatny. Pátravě se podívá na Torův profil, když se teď dostal do jeho nejniternějšího soukromí, ale jeho hlavou ještě pořád víří Reita, jeho pohledy a náznaky a to, kvůli čemu tak rychle utekl ze Senova domu."Je to vážně k neuvěření, co se Senovi děje, hn? Nikdy by mě nenapadlo, že nás tohle potká." Mluví samozřejmě v množném čísle, protože je jeho nejlepším přítelem a nenechá ho v tom.
"Doufám, že se toho úchyla zbavíme rychle a všechno bude zase jako dřív." Projde k malé ledničce ukryté ve stěně pokoje. Přece nebude pro každé pití lítat dolů do kuchyně? Dají se tady připravit všechny základní nápoje a hospodyně se pravidelně stará o jejich doplňování a úklid nádobí. Ruki zatěká očima po pokoji.
"Jako doma..." Řekne mu a znervózní. Jsou tady. Má tady osobního strážce, kterého podle sebe nepotřebuje a už ani neví, proč se dohodli tak, že Tora pojede s ním. Byl to Sena, kdo byl v ohrožení, podle Rukiho byla blbost, aby někdo, kdo trpí obsesí na něj, ubližoval jemu. Nevěděl ale nic o psychologii magorů, kteří by k sobě chtěli Senu dostat třeba skrze něj a podobné možnosti ho proto nenapadají. Rodičům ráno řekne, že je to spolužák nebo tak něco… nejspíš okolo nich sotva projdou. Scénář, jak spolu všichni sedí u snídaně, mu připadá jako totální sci-fi. Tora se nejspíš bude chtít hned brzy ráno vrátit do práce a to možná nikdo nebude ani vzhůru. Možná ani Ruki ne. Asi by mu měl rozložit gauč, ale je tak obrovský, že to vůbec není potřeba.
"Můžu ti otevřít pokoj pro hosty..." Napadne ho, že by Tora možná ocenil pohodlí pořádné postele a soukromí. Přece jen to nebyl jeho kamarád ze školy ani student, ale v podstatě cizí dospělý chlap. Zamne si dlaně a schová je v dlouhých rukávech, než se mu pomalu podívá do tváře. Vzpomene si na ledničku a vytáhne z ní jenom vodu.
"Co si dáš?" Vzpomene si na nějaké ty způsoby. Prý bude trvat tři dny, než se pozná, kdo je na nahrávce… tak dlouho bude asi Tora s ním. Hmm… to se té snídani s rodiči asi fakt nevyhne, když je zítra neděle a volno. Lahev otevře a napije se, ale je ještě nervóznější, než před chvílí. Moc lidí sem nevodí, spíš chodí na na návštěvy on. Připadá mu, že z každé věci tady křičí na okolí, kdo je a jak žije. Navíc má hlavu plnou honičky na silnici a… no ano, toho Reity… který je teď se Senou. A bude… je to jeho zaměstnanec… A Tora… ten je taky zatraceně sexy, ale ani za nic mu to neřekne. Jemu teda ne, jen by se mu smál!
Tora
"No tak tohle je úplně jiná liga." Prohodí uznale a nafoukne krátce tváře s posledním rozhlédnutím, než si dlouze vydechne. S helmou v ruce a menším batohem na zádech následuje Rukiho do domu. Jasně, při své práci viděl různá sídla a bydlel v nich, dokud ho zaměstnávali. Neměl by být vůbec překvapený nebo se příliš rozhlížet, ale nejde to ovládnout. Vždycky snil o tom, že na takovém místě bude bydlet. Vydělával dost, ale pořád to nebylo tolik, aby si něco podobného mohl dovolit. Byli přece v Tokyu, ceny tu byly příšerné a ani za svůj život bohatí neplatili tolik. Navíc to nedělal zas tak dlouho. Navíc ta poslední kauza ho taky něco bude stát, ale to by si tady měl vydělat, pokud to nezkazí.
"Ti říkám, že tady zabloudím." Varuje Rukiho a kupodivu dokáže být i celkem potichu. Nikdo nikde, nepotřebuje dalších dvacet očí a aby došlo na otázky. To si jistě odbydou ráno a Ru už bude podle něj dost unavený. Moment proč se o to tak stará? Práce, je to kvůli práci samozřejmě. Začne trochu stahovat obočí k sobě a znovu se rozhlížet. Tentokrát hodnotí vybavení domu, různé chodby a rohy a vypočítává šance, jak by se sem mohl někdo nepozorovaně dostat a kterou stranu by měl hlídat. Není workoholik jako Rei, ale tohle bylo sakra důležité. Poslední div světa je Rukiho pokoj. Nějak nebyl schopný odhadovat lidské preference předem, ale tohle ho překvapí. On by si vybral nejspíš něco podobného, hlavně co se barev týkalo.
"Hezký, hodně hezký." Pochválí mu to po svém, než k němu stočí oči. Hodí batoh ke stěně, na křeslo odloží helmu a pak se na něj zadívá. Měl by ho uklidnit, ale lhát mu nebude.
"Ano i ne. Bohužel se to děje dost často i když ne v takové míře." Pokrčí zlehka rameny.
"Ru-chan, neděje se to jenom jemu, ale nejspíš i tobě." Doplní, protože podle něj si to Ru úplně neuvědomuje. To oslovení mu nějak uteklo, ani si toho nevšiml.
"Je dost pravděpodobné, že se to tobě nevyhne." Krátce si povzdechne.
"Ale jo, brzo ho dostaneme a bude klid." Pokývá sebejistě hlavou a usměje se, když mu řekne, že má být jako doma.
"Tady bych si hodně rychle zvykl." Rozejde se po pokoji, zkontroluje okna a jejich rám a přilepí tam malá čidla. To samé udělá u dveří, jen pro jistotu. Ohlédne se po něm, když mu nabídne pokoj pro hosty.
"To je dobrý, vyspím se tady. Nedělá mi problém ani spát na zemi." Pokrčí rameny.
"Pokud se nebojíš, že bych viděl něco, co bych neměl." Dovolí si menší rýpnutí. Pozoruje ho celou dobu při cestě k ledničce. +Soukromý bar, kruci jeden lituje, že je v práci.+
"Jen vodu, díky. Dal bych si klidně panáka, dneska by se hodil, ale pořád jsem v práci." Pokrčí rameny.
"Tobě bych ho doporučil, bude se ti líp spát." Poradí mu se starostlivějším výrazem v očích. Udělá několik kroků směrem k němu a položí mu ruku krátce na rameno. Vypadá nervózně a Tora má za to, že je to kvůli tomu, co se kolem děje.
"Podívej se na mě." Prohodí tiše a pozvedne mu palcem bradu.
"Vypadám jako někdo, přes koho by kdokoliv přešel?" Pozvedne pravý koutek v sebejistém pousmání.
"Viděl jsi, jakou mám ránu a to nechce nikdo." Mrkne na něj a kruci…Ještě pořád ho nepustil.
"Toho panáka si dáme spolu. Když mě pak nepráskneš. Nedostal bych prémie, víš. Rei je příšerný šéf." Zavtipkuje na adresu svého bratra. Konečně ruku spustí.
"Ty budeš asi taky šéf k pohledání co? Ostatně můžeš si to teď vyzkoušet." Pokouší se mu trochu zlepšit náladu a věnuje mu skoro komickou úklonu.
"Budete si přát, pane? Mám stát u dveří celou noc?"
Ruki
Tora vypadá, že svoje slova myslí vážně, když mu chválí pokoj a Ruki se pousměje. Když má člověk peníze, tak vypadá dobře asi cokoliv, i když to zrovna není váš styl. Je to tady úplně jiné, než u Seny, jsou jako Black and White, ale podle toho, co má Tora na sobě ho tipuje spíš na tu Black část. Dlouze si prohlíží jeho tvář, když Tora naprosto vážně řekne, že tohle se děje i jemu. Jako kdyby čekal, kdy se začne smát a křičet Apríl jenom proto, aby viděl Rukiho vyděšený obličej. Jenže on se nesměje a místo toho pokračuje. On si toho oslovení taky nevšiml. Ruki na něj pořád zírá, ale Tora se najednou usměje a vykročí po pokoji. Ruki ho provází pohledem a nijak zvlášť ho neuklidní, že si prohlíží okna a dveře a očividně veškeré zabezpečení domu. "Vím, že to Sena nechce, ale neměli bychom to říct našim a bráchovi? Sena žije sám, ale co když někdo přijde sem?" Má o rodiče strach, jenže si není jistý, jestli by oni udrželi Senovo přání a neroztroubili to dál, hlavně jeho rodičům. Zavrtí hlavou a skloní oči, to byl špatný nápad. Jenže pokud se mohlo něco stát, nebyla bezpečnost ostatních na prvním místě, pokud to bylo tak vážné? Přece je nemohou vědomě ohrozit? Možná by vážně bylo nejlepší na čas bydlet u Seny. Alespoň by se tam necítil tak sám. Mohl by to na rodiče zkusit, že je mu už dost, že bude jen kousek a tak dále… Asi to udělá. To, že se to dělo někomu, byla jedna věc, ale když si Ruki představí, že rozestele svou postel a něco tam najde… ne, Sena byl odvážnější, než jak vypadal. Ruki ho obdivoval a to o mnoha lidech říct nemohl. To byla další pravda. Tora by mu někde na druhé straně chodby asi k ničemu nebyl. Ruki se načepýří.
"To bys tedy rozhodně mohl vidět něco, co bys neměl." Ukáže, že jeho soukromí je svaté a zamračí se. A taky byl obrovská stydlivka. Normálně sršel sebevědomým, ale to bylo jen do chvíle, než došlo na sauny, bazény, tělocvičny a další zařízení, kde předvádí postavu a výkony před dalšími lidmi. Podá Torovi jeho vodu a zavrtí hlavou. On nějak na panáky nemá myšlenky. Obecně nijak zvlášť nepil, za to hodně kouřil. Když se ho Tora dotkne na rameni, projede jím zvláštní výboj, který mu okamžitě připomene Reitovy oči a hlavně jeho frajerský úsměv. Jsou bratři, o tom není pochyb. Umí to dost podobně oba dva. Podívá se na něj, ale kdesi v pozadí jeho očí je vidět nikdy neutuchající vzdor. A pak se konečně upřímně usměje. Tora na něm poznal jeho strach, ale naložil s tím dost citlivě, což bylo co říct, když byl jinak urýpaný až hrůza. Takovou konkurenci Ruki jen tak neměl. Rozesměje se, když dojde na to, že prémie rozdává Reita a že je přísný.
"A já jsem si myslel, že vás platí Sena a když mu pošeptám, Rei se nic nedozví." Nadhodí možnost výplaty. Kromě toho, teď jsou u něj doma a i když nemůže říct rodičům, aby Torovi zaplatili, má vlastních peněz docela dost. Tečou mu na účet rychleji, než je stíhá utrácet. Takže by mu mohl platit i on sám, alespoň část, když byl teď u něho. Přece to nebude všechno na Senovi. Trochu nevěřícně na něj hledí, když ho Tora drze označí za šéfa k pohledání a zamračí se na něj, zatímco se tak pitomě uklání.
"Nech toho." Napomene ho, ale jakmile se ho začne vyptávat, co si bude přát, v očích mu ďábelsky zajiskří.
"Dej si pozor, abych tě nevzal za slovo. Majordoma ještě nemám." Pohrozí mu, ale pak se sehne k baru, aby se podíval, co by tak mohli pít.
"Reitovi to řeknu, jedině když mě naštveš. To jde dost snadno, takže jsi v ohrožení možná víc, než já." Hučí odtamtud a vytáhne prémiový Decanter.
"Koňak?" Je to trochu nevšední, ale kruci, nechce ve svém mladém věku narazit na Torovy zkušenosti, které už viděly všechno. Rád by ho něčím překvapil.
Tora
Podívá se na Rukiho, když dojde na jeho rodinu. Možná by bylo lepší, kdyby s tím šli ven anebo…Nemusí, jen bude potřeba víc lidí. Jen vidět, že nad tím přemýšlí a dává si do kupy ten nejlepší plán."Vlastně to záleží na tobě. Můžu zařídit, aby byli hlídaní a nemusí o tom vůbec vědět. Znám kluky, kteří to obstarají, jsou vážně skvělí a prakticky neviditelní, pokud nevíš, na co koukat." Vážně se ho snaží uklidnit? Ano, přece je to jeho práce, co taky jiného?
"Je tu víc možností, jak to zařídit, taky záleží na tobě." Pokývá hlavou. Je jen na Rukim, jestli se rozhodne zůstat tady, pak se podle toho zařídí, pokud by se rozhodl vrátit se k Senovi….Ta možnost tu taky je.
"Ještě bych ti nabídl bydlení u mě, ale věř mi, že takový pelech, by se ti nelíbil." Pokusí se zavtipkovat. Nebydlí špatně, ale je to možná tak dva plus jedna. Zbytek jeho výplaty zabírá pronájem garáže, kde má své miláčky a kde tráví většinu času. Je to taková dvojgaráž skoro mimo město, proto tam má i rozkládací gauč na přespání a topení. Ne, to mu říkat nebude, ještě by si pokazil reputaci, jestli vůbec nějakou má.
"Možná bych neměl, ale ne, co bych nechtěl." Vrátí mu to a v očích se mu zablýskne. Není to dobírání, myslí to vážně, protože Ru se mu líbí od první chvíle a to, jak se umí ohánět slovy…To je něco, na co slyší. Navíc to nevypadá, že by se kvůli tomu, co říká, musel bát o práci.
"S radostí zůstanu tady. Ta postel vypadá taky pohodlně." Míří rovnou tím směrem a tuší, že to bude mít patřičnou reakci. Prostě ho baví Rukiho provokovat. Převezme si od něj vodu, ale moc se na to netváří. Po celém dni v pohybu by si dal rozhodně něco jiného. Nakonec se přece jen napije a odloží ji po chvilce stranou. Obočí mu jde nahoru a koutky taky.
"Vážně by ses za mě přimlouval? Hm a co mě to bude stát. Mám tě nosit na rukou?" Nahodí jako možnost a má nutkání to vyzkoušet hned. Jak moc by Ru prskal a ošíval se, kdyby ho vzal do náruče nebo přehodil přes rameno. Nikdy nebyl ve větším pokušení to vyzkoušet, ale to už bylo vážně na vyhazov. Trochu mu zatrne, protože on by byl příšerný majordomus. Stačí se na něj jen podívat.
"Já nevím, jestli by to nebyl trest spíš pro tebe a tvou rodinu." Poškrábe se ve vlasech a očima mu radí, aby si to vážně rozmyslel. Nakloní hlavu na stranu a prohlédne si Rukiho od hlavy až k patě.
"Tak to nevím, jestli riskovat. Vypadáš, že vyletíš během sekundy. Ale co, já těch vyhazovů už měl, jeden navíc mě asi nepoloží." Protočí nad tím očima, odkývá mu ten koňak a vezme si od něj skleničku.
"Ale ale, ty mi chceš vážně zavřít...." Zarazí se, protože by asi nebyl úplně slušný.
"Pusu." Přerovná si to rovnou a pošle do sebe jeden doušek koňaku. Skoro by bylo možné vidět, jak se mu zorničky rozšíří.
"Tak tohle je něco pro mě. Nechceš si mě tu nechat? Nejsem náročný, hodně toho zvládnu prospat." Zasměje se upřímně, ale vzápětí odloží sklenku stranou na stole, než k němu přejde a bez varování ho vezme do náruče.
"Tak nějak sis o to řekl. Tak kam to bude do koupelny, do postele?" Měla to být odměna, ale něco mu říká, že Ruki to tak brát nebude. Nevadí. Chvíli se rozhlíží po pokoji, kam by ho teleportoval, než pomalu stočí oči k jeho tváři. Jeho úsměv, který se objeví, je najednou úplně jiný. Asi poprvé mu dojde, že si ho prohlíží víc, než by měl.
"Jsi vážně blízko." Ztlumí trochu svůj hlas, aniž by ho pustil nebo se oddálil.
"Řekni, Ru-chan, už tě někdo vzal na rande ve tvém vlastním pokoji? Možná dáme několik koleček před postelí, víš, procházka. Pak si můžeme dát wellness." Snaží se nesmát, ale jde to těžko. Jen to rande myslí opravdu vážně, jen to asi nestihnout ještě dnes, leda by ho někam vyvezl.
"Poběžíš za Reiem a všechno mu vyklopíš?" Pozvedne pravé obočí, tohle totiž bylo rozhodně přes čáru.
"Nebo to můžu…" Mírně se přiblíží k jeho rtům, na které klesne očima, než se vrátí zpátky do těch Rukiho.
"Nějak odčinit?"
Ruki
"Myslel jsem si, že si vyděláte docela slušně..." Prohodí nakonec, protože tahle práce byla nebezpečná a vyžadovala hodně dovedností a znalostí. Nebylo to to samé, jako sedět někde za pokladnou. Tora možná všechen zisk investoval někam jinam. Viděl u něj motorku, ale při Rukiho měřítku mu to jako takový žrout výplat nepřipadalo. Přece před chvílí prošli přes jejich soukromou garáž? Ne, je na něm zoufale vidět, že je to bohatý kluk, který nikdy nepracoval a nemusel se o nic postarat. Zase se k němu prudce otočí čelem, když Tora řekne, že by ho chtěl vidět. Sám má ještě hlavu plnou Reity. Nikdy ho nebalili dva kluci najednou. Dva spíš dospělí muži, ještě takoví… drsní hoši, samá posilovna a motorky a alkohol a kde co… Nemá ani ponětí, jak si s nimi poradit. Strhne podmračený pohled ke své posteli, čímž ho jasně varuje, aby na to ani nemyslel a pak se zase honem podívá na něj.
"Přimlouval, ale to by ses nesměl chovat jako pitomec." Vylétne z něj spontánně a udělá od něj krok dozadu, aby ho náhodou nenapadlo ho do té náruče brát.
"Tseh, vidíš? Tohle je jedna z těch situací. Místo, aby sis vážil práce a byl rád, jak s tebou zacházím a ještě ti nalévám, mi klidně řekneš, že tě nějaký vyhazov vůbec netrápí." Zamračí se na něj. Taková arogance! Sleduje ho, jestli mu ten alkohol chutná a pak pro sebe sotva znatelně kývne. Tohle se mu tedy povedlo. Hned na to jde ale jeho obočí nahoru.
"Nechci, nemáš o to přece zájem." Připomene mu. A k čemu by mu byl spící zaměstnanec?
"Myslíš si, že jsi krásný jako Šípková Růženka, aby mě bavilo živit tě tu, zatímco chrápeš?" Rozhodí rukama. Sám se nenapije, ale místo toho najde popelník a cigarety a zapne vzduchotechniku. Není vůbec slyšet. Ještě ani nestačí škrtnout zapalovačem, když ho Tora z ničeho nic popadne do náruče. Rukimu cigáro vypadne z úst někam do klína, tak tak, že se ho jednou rukou chytí kolem krku a vyděšeně se na něj podívá.
"Postav mě hned na zem!" Začne se vztekat místo odpovědi a kopat nohama, dokud se na Torově obličeji neusadí ten podivný výraz. Vážný výraz. Ruki ustrne ve všech pohybech a zadívá se do jeho očí.
"Co je…?" Zamumlá sotva slyšitelně.
"Na rande v mém… cože?" Zase sebou hodí, aby ho Tora konečně postavil.
"Jeden panák a už blbneš, já myslel, že máš výdrž!" Prská po něm. Kdyby stál, asi by si sedl na zadek, když Tora zmíní Reitu. V jednu chvíli se lekne, že mu vidí až do žaludku a něčeho si všiml, ale tak to není. Tora už ostří na jeho rty, začíná se nějak podezřele sklánět, Ruki okamžitě zpanikaří a pak sáhne do klína pro zapomenutou cigaretu, strčí mu ji mezi rty, škubne sebou a dostane se konečně na zem. Mohl by mu říct, že provozování sexu není hlídání, ale to by musel říct nahlas slovo sex a na to nemá odvahu.
"Už dost." Hlesne jenom jako zvířátko zahnané do kouta a v tu chvíli je vidět jeho věk a nezkušenost.
Žádné komentáře:
Okomentovat