Mana, Sena
To má tedy Miyavi pravdu. Někteří lidé se zarývali pod kůži tak moc, že tady kvůli nim pobíhali v pustině, místo aby byli se svými láskami v bezpečí. Kromě toho ho překvapilo, co všechno pro odboj Miyavi dělal. On o tom neměl tušení. A je toho asi ještě hodně, o čem nemá a co ví zřejmě jenom Aoi. Snad toho ví dost a taky není jenom loutku ve hře jeho šéfa. Když doběhnou na místo a on zahlédne růžové prameny, v jeho nitru se probudí šelma, která chce ven a zároveň tne hrůzou. Ještě je živý, ale to může být rychle minulost. Osoba vedle něj je vyšší a statnější, možná nějaký trénovaný voják. Vypadá pocuchaně, ale to Sena taky. Zareaguje na Miyaviho hlas, který ho posílá na střechu, honem se podívá tím směrem a ví, že tam mu bude největším přínosem. Sprintuje k tomu místu, jako kočka se dostane nahoru a zalehne. Sestavení pušky trvá hrozně dlouho, ale obyčejná zbraň nemá takový dostřel a netrefí se ani omylem tak přesně. V duchu se modlí, aby to ti tři dole vydrželi, než bude připravený. Sena se křečovitě drží Torova boku, snaží se jít co nejrychleji, ale noha ho příšerně bolí. Sténá s každým dalším krokem, co chvíli se mu podlamují kolena a znovu ho zachvacují myšlenky, že by ho Tora měl nechat ležet a honem se zachránit. Takhle umře jenom kvůli němu. To, že jim jde někdo naproti, vůbec nevnímá. Střelci odhalí Miyaviho rychleji, než by se dalo čekat, okamžitě ho zkropí palbou a donutí ho skrýt se. Není možné poznat ani odkud přesně to šlo, ani kolik jich je. V tu chvíli už je ale Mana připravený, zalehne a pročesává původní směr dalekohledem. Jednoho najde. Musí jen vydržet, než vykoukne ven, aby se pokusil zase střílet. Zmáčkne spoušť a hlava se rozstříkne na kaši jako přezrálý meloun. Zbytek kumpánů už nevykukuje, ale ani oni nepřišli na to, kde Mana je. Jenom teď vědí, že Miyavi není sám. Mana nepochybuje o tom, že se stahují někam okolo něj, aby se ho zbavili, protože Tora se Senou jim zrovna moc daleko neutečou. Teď je to především na něm, aby je postupně sundal dřív, než to Miyavi dole jako návnada odkašle. Sena cítil to trhnutí Torova těla, když dostal zásah, ale stejně nepoznal, co se stalo. To až když doslova zapadne za beton, ohlédne se a uvidí ho ležet na zemi v kaluži krve.
"Ne!" Vykřikne a rozhlíží se okolo. Nemá nejmenší šanci zorientovat se v tom, co se děje. Vnímá, že se k Torovi někdo blížil a někdo jiný ho zastřelil, ale má dokonalé zatmění mysli. Tora mu nařídil, aby zůstal, kde je, ale když vidí, jak se k němu zoufale plazí a nejde to, prostě to nevydrží. Tora mu říkal, že tady nikdo neumře, šel pro něj a Sena udělá to samé. Vyklopýtá z úkrytu a popadne ho oběma rukama za předloktí. I tou nemocnou. Málem vykřikne bolestí, ale vleče ho, co to jde. V tu chvíli vedle nich padne další tělo. Někdo toho chtěl využít a Mana ho dostal. O pár vteřin později nastane hotové peklo, protože se kolem rozezní salva z kulometu. Je to ve chvíli, kdy se Sena s Torou dostanou do betonového krytu. Miyavi je kryje, aby se k nim nikdo jiný nedostal a pokud ho chtějí střelci sundat, musí začít vylézat z úkrytů. To je Manova chvíle, aby je sundával jednoho po druhém. Nesmí minout, nesmí nikoho přehlédnout, protože Miyavi je teď živý terč a jediná chyba ho připraví o život. A pak je najednou hrobové ticho. Dlouhé hrobové ticho. Miyavi tam stojí, kouřící hlaveň mírně svěšenou, půda kolem vypadá jako po pádu meteoritu a vzduch smrdí střelným prachem, ale nikde se už nic nepohne. Sena zběsile dýchá, zírá na něj z úkrytu, zatímco se zády opírá o ležící Torovo tělo a neodvažuje se ani uvěřit, že by mohlo být po všem. Kdo to pro pána je?
Miyavi, Tora
Tora má už plnou pusu i oči prachu. Příliš nevidí, kam střílí, asi by toho nechal, kdyby věděl, že pro ně někdo jde, aby je náhodou netrefil. Když se ale nedaleko před ním rozprskne hlava, dojde mu, že už nejsou sami. Opravdu se mu uleví. Sice ještě nemají vyhráno, ale už je jich víc. Sám už si začínal připouštět, že to možná nezvládne. Příšerný pocit bezmoci, který se snažil potlačit. Když se ale Sena objeví vedle něj, začne jadrně nadávat.
"Ty nejsi normální, co tu děláš?" Vyčítá mu rovnou a snaží se mu co nejvíc pomoct, aby se s ním nemusel tahat. Nemůže se už moc hýbat a Sena si kvůli němu ještě ublíží.
"Slyšíš, nech toho." Vrčí na něj, ale někde v hloubi duše je rád. Podaří se mu napůl vyhrabat na nohy, aby se s ním vážně nemusel tolik vláčet a oddechne si, když jsou oba v bezpečí.
"Ublížil sis." Vydechne s nakrčeným obočím a tiskne si dlaň k boku, aby tolik nekrvácel. Je to vážně jen škrábnutí, ale pálí to jak čert.
"Jsme k pláči, podívej se, jak vypadáme. Naprosto sexy, ale už to bylo i lepší." Vydechne s krátkým zasmáním, kterého ve vteřině zalituje.
"Já nevím, proč mě mají pořád tendenci oddělávat." Ušklíbne se.
"Asi karma." Protočí očima a sáhne po Senovi, aby ho částečně ukryl mezi sebe a další kus betonu z druhé strany. Když někdo přijde, uvidí ho první a Tora bude mít dost času Senu krýt a zároveň dotyčného oddělat.
"Zajímalo by mě, kdo to je." Prohodí ještě, ale zrovna vylézat se mu nechce. Radši počká, až někdo přijde, buď si oddechnou nebo bude zase střílet.
Když se Miy v jednu chvíli rozhlédne, už není nikdo, do koho by se mohl trefit. Skoro to vypadá, že mu koutky cuknou dolů.
"Teď, kdy mě to začalo bavit?" Povzdechne si pro sebe. Bez váhání však pozvedne ruku a ukáže Manovi zdvižený palec. Pak pustí samopal, pošle mu vzdušný polibek s pobaveným výrazem. Pokud by si měl někdy příště někoho vybrat do akce, byl by to rozhodně on. Tolik zábavy, už tu dlouho nebylo a on...Nemá na sobě ani škrábnutí. Jeho chvilková nepozornost si ale vybere daň, najednou za sebou uslyší dusot. Nestihne ani popadnout zbraň, když se ohlédne a vidí proti sobě běžet muže s nožem. +Vážně?+ Zeptá se ho v duchu pobaveně. Asi si dotyčný říkal, že když už nemá zbraň, sundá aspoň jednoho i za cenu vlastního života. Jejich strana očividně neúspěch netolerovala. Miy se trochu přikrčí, očima vyhledá nůž a plynulým pohybem ho otočí proti němu. Přitiskne se na útočníka a z dálky není jasné, jestli to schytal on nebo neznámý. Miy se pobaveně ušklíbne, když ho přitiskne ještě blíž k sobě.
"Prohráli jste a jednou prohrajete úplně, o to se postarám." Broukne mu do obličeje, odstoupí od něj, aby ho mohl sundat dobře mířenou ránou pěstí. Sám se opráší a vykročí k betonu, kde by se měli ti dva schovávat.
"Tak co hrdličky, jak jste na tom?" Zeptá se, když je dostatečně blízko. Nerad by, aby ho zastřelil někdo z nich, Tora ho pozná, pokud je naživu. V Miyaviho tváři se promítne trochu obav. Viděl ho ležet v prachu.
"Hůř už být nemůže, ale naše párty byly horší." Ozve se Torův hlas Miymu se uleví.
"Rád slyším, že jsi na mě nezapomněl." Usměje se, když nahlédne za beton. Prohlédne si oba dva.
"No, měli jste asi krušné dny. Ahoj, Sena-chan." Pozdraví ho s mrknutím.
"Mana říkal, že si prý budeme rozumět." Zasměje se krátce a ohlédne přes rameno, aby jim oběma dal jasně najevo, že tu je někde taky.
"Jsem Miy a pro dnešní den budu vaším průvodcem na cestě do nového domova." Prohodí s teatrální úklonou. Ozve se Torův povzdech a Miyaho trefí malý kamínek.
"Nebal mi ho, je jediný, komu se líbí moje hlášky." Čertí se naoko Tora.
"Vážně?" Ozve se pochybovačně Miy.
"Tak to ty moje bude milovat." Přejde k nim a začne lovit obvazy a dezinfekci z batohu. Má tu i nějaké prášky na bolest.
"Tak kdo první?" Zeptá se a rovnou jim podá flašky s vodou, Torovi ještě butylku a cigarety, bude za ně stejně nejvděčnější.
Mana, Sena
"Nesmysl..." Splyne Senovi ze rtů na tu poznámku o tom, že už s Torou vypadali líp. V tom tichu to zní hrozně nahlas. Oči má ale pořád přikované k postavě se samopalem. Přes dým ji skoro není ani vidět, ale rychle se vytrácí a obrysy dostávají jasné kontury. Nechá se opatrně přesadit vedle Tory, ale pak tlumeně vykřikne, když si všimne, že se jedno tělo zvedá a rozebíhá se rovnou proti střelci s nožem v ruce. Není jediný, komu pořádně zatrne. Mana na střeše čekal docela dlouho, ale když mu Miyavi ukázal zvednutý palec a když sám neviděl žádný pohyb, prostě pušku sbalil a chystal se slézt. Ve chvíli, kdy se ten útočník rozeběhl, neměl po ruce nic, čím by ho mohl sundat a pak už byl moc blízko Miyaviho. Na několik vteřin, možná dokonce minut se čas zastaví a Mana na to zírá s ústy mírně pootevřenými. Byla by to vážně pitomá ironie osudu, kdyby Miyavi přežil tohle všechno a pak ho někdo na poslední chvíli zapíchl, ale ono se to možná stalo. A Mana tam stojí na střeše, vzpřímený a vystavený všem, kdo by ještě mohli být kolem. Upřímně si myslí, že už tady vážně nikdo další není a chvíli potrvá, než protistrana zjistí, že se nikdo nevrací domů, i když hnízdo padlo, ale stejně… Tu ránu pěstí už nevidí, protože se ve stejné chvíli otočí na patě a začne slézat dolů. Kdyby to ten s nožem přežil, mohl by zaútočit ještě na Senu s Torou a to se prostě nestane, takže Mana do poslední chvíle netuší, jak Miyavi dopadl. Senova dlaň pomalu klesne dolů, když s Torou vidí, že postava zůstala stát a k tomu na ně mluví. Honem se podívá na Toru, když mu oplatí zavolání ve velmi přátelském duchu. "Párty? Proč jste mě nikdy nepozvali?" Řekne opravdu dotčeně, ale v jeho hlase je znát bolest. Teď, když adrenalin pomalu odplouvá, se silně začne hlásit o slovo. Tu ruku dodělal, když táhl Toru a kotník zničila celá tahle cesta. Bolí to tak moc, že se mu do očí tlačí slzy. Zaskočí ho, když cizinec promluví přímo na něho.
"Ahoj." Odpoví mu a pokusí se usmát, ale už zase se vrací jeho přetížení a fakt, že by se nejradši rozbrečel a snad i umřel.
"Mana-chan?" Vyhrkne vzápětí, posadí se a málem se i s těmi zraněními vyhrabe na kolena, jako by chtěl Miyaviho obejít a běžet za Manou. Ve skutečnosti se jen snaží vykouknout z poza betonu, jestli ho tam někde uvidí, ale co by tady dělal?
"On žije? Je v pořádku?" Jeho hlas je velmi naléhavý. Honem se ohlédne na Toru a zasměje se, když dojde na to balení.
"Vlastně vám to sluší oběma." Uvede na pravou míru, i když všichni tři vypadají naprosto příšerně.
"Mana-sama…!" Ozve se konečně za nimi, když se k nim Mana v podstatě neslyšně dostane a opraví to Senovo Mana-chan. Stojí tam trochu jako top modelka s puškou opřenou o rameno a bradou hrdě zvednutou. Sena ještě pořád klečí, ale jakmile ho uvidí živého a zdravého, přitiskne si dlaň na ústa a rozpláče se úlevou. Mana se kupodivu usměje, odloží batoh i pušku a klekne si k němu. Pořádně ho obejme a přitiskne k sobě, pak si prostě sedne do prachu a přitáhne si ho do náručí. Zůstanou tak dlouho, hodně dlouho. Nakonec odhrne Senovi vlasy z čela a políbí tak, jak si stačili zvyknout.
"Co to máš na sobě?" Nechápe to Sena a Mana se znovu usměje.
"Dlouhé vyprávění..." Po cestě bude dost času na vysvětlování… Konečně zvedne oči i k Torovi, kterého už Miyavi ošetřuje. Dlouze si prohlédne jeho tvář. Je to fešák. Nediví se, že kvůli němu v hnízdě tropili takový povyk.
"Tak ty jsi ten, který všem ostatním krade jejich partnery? Zamkli jste dobře Sagu?" Podívá se na Miyaviho. Otevřeně tím však přiznal, na koho jediného sám myslí. Sena pootevře ústa, obočí jde nahoru a pak se vlčácky usměje. Ale, ale…
"Ne, zamkneme spíš tebe, víš?" Obrátí možný Torův zájem na Manu a Mana se kupodivu znovu usměje.
"Mám rád ostřejší hrátky, ale není průstřel boku už trochu moc?" Prohodí něco, co Sena stejně dlouho tuší.
"Potřebuješ nosítka..." Řekne Mana a konečně vstane, aby se poohlédl po něčem, na co by si Sena mohl alespoň sednout.
"Domina s puškou..." Odtuší Sena, jakmile je Mana kus od nich. Trvá to, než se dají trochu do kupy a Mana pořád nikde, ale když se konečně vrátí, na prstu točí klíčky od džípu.
"Chtěl jsem slavnostně přijet, ale motor by vás vyděsil. Přeci jen sem nepřišli pěšky, aut je tam víc. Pobral bych benzín, propíchal kola a nechal si jen jedno. Vysílačky fungují, dovedete je zkratovat tak, aby to hned nebylo poznat, že skončili?" Myslí tím nějaké maskování za průjezd místem bez signálu nebo cokoliv.
"Hej, nedávej mu ten alkohol, není plnoletý!" Okřikne kluky a natáhne se, aby Senu obral o špiritus.
"Mimochodem… jsem rád, že jsi neumřel." Řekne Miyavimu a věnuje mu jeden ze svých opravdu upřímných a neskromných úsměvů. Moc jich nemá, ale teď je velkorysý. Pak protočí očima, přejde k němu a pořádně ho obejme. Pustí ho, sehne se k Torovi a obejme ho taky.
"Díky, že jsi nám ho dovedl." Zašeptá mu do ouška a kdyby býval nevypadal a nesmrděl takhle, mohlo to vyznít i svůdně.
Miyavi, Tora
Tora se ohlédne na Senu a pobaveně se uchechtne."Protože bys přitahoval veškerou pozornost, jak bychom k tomu pak přišli." Odpoví mu po svém. Samozřejmě, že ho v tu dobu ještě neznal, ale musel by být asi mrtvý, kdyby si něco podobného odpustil. Miyavi ho plácne po rameni místo slov, že je rád, když ho vidí po kupě. Za tu dobu, co byl Tora dole, mohl být už asi tisíckrát mrtvý a po dnešku taky a pořád tu je. Ne, jeho jen tak něco nezabije, možná spíš jeho narážky. Stočí oči na Senu a kývne mu hlavou.
"Jasně, že jo, díky němu jsem v pořádku i já a vlastně i vy." Hodí na Manu bez váhání hromadu zásluh. Je to pravda, mohl se s ním hádat, že zůstane dole, ale ne. Šel tam, kde byl vážně úžasný a nebýt jeho, Miy už tu rozhodně nestojí.
"Máš hodně šikovné přátele, Sena-chan." Usměje se na něj znovu a vrátí se k ošetřování Tory. Musí zastavit krvácení nebo daleko nedojde, ale rána není příliš hluboká, to ustojí bez nějakého dlouhého léčení, bude stačit jen pár stehů. Díky dezinfekci, kterou mu do toho nalil a po které se Tora šklebil, je reálná šance, že nepřijdou ani vážnější komplikace. Tora vykoukne zpoza Miyaviho, když Senu někdo opraví. Obočí mu jde nahoru a v očích se mu zaujatě blýskne.
"Ehm." Poškrábá se ve vlasech a Myi už se dobře baví, protože už ho samozřejmě zná.
"Jeden by do těch tunelů klidně běhal častěji, když přijde taková záchrana." Dojde na další komplimenty z Torových rtů a Miy ho plácne.
"Tobě to nestačilo?" Zeptá se Tory a ten se rozesměje.
"Já za to nemůžu, to samo." Brání se a zkusí rozhodit rukama. Vzápětí toho zalituje.
"Tomu se říká nová móda." Okomentuje Miy Manův vzhled. Vypadají vážně příšerně všichni do jednoho, ale očividně mají dobrou náladu. Jak by taky ne, jsou u nich, vypadají sice potlučeně, ale žijí a to je to hlavní. Cestu zpátky už prostě nějak přežijí. Miy se rozesměje, když Mana uhodí hřebíček na hlavičku. Tora se tváří skoro dotčeně.
"Já nikoho nekradu. Vlastně jsem je měl první v podstatě." Brání se dál. Je to pravda. Se Shinem byl první, Aoiho políbil taky první a Senu znal taky první. O co všem jde vůbec? On je ten, kdo tu věčně zůstává na ocet. Po Senových slovech zvedne hlavu a podívá se na Manu. Ne nemusel by dlouze přemýšlet, jestli by za hřích stál, to vidí už teď. Nad jeho poznámkou nakrčí obočí.
"Vážně je to moc? Kruci, tak to jsem vůbec neodhadl. Tak okey, příště trochu zmírním, aby tě to příliš nevyděsilo." Sykne, když Miy utáhne obvaz na jeho břiše mnohem víc, než by musel.
"Zalepíme asi i pusu. To je to největší zranění hm?" Dobírá si ho. Miy se pomalu přesune k Senovi, aby mu zafixoval ruku a i kotník.
"To teda, měl jsi ho vidět nahoře. Bylo to z dálky, ale mělo to dost efekt. Vydělal by si hodně, kdyby chtěl." Okomentuje to po svém a ignoruje Toru, který je poslouchá.
"A já měl za to, že jsi na troch jiné typy." Asi svého dávného přítele nezná. Miy trochu zvážní a sleduje své ruce, jak pracují na Senových zraněných.
"Některé věci se nemění, Tora-kun. Jen chudáček musí počkat, až se k němu vrátím…" Odmlčí se a pak se na něj podívá s hraným naštváním ve výrazu.
"Když se někteří hodlají zabít a já jim musím pořád zachraňovat zadek." Tora Miyaviho plácne po paži a už protáčí očima. Miy se usměje na Senu.
"To teď nebylo nic proti tobě, tohle je jediná věc, kterou mu i schvaluju, ale zachraňuju mu zadek už nějakou dobu a on vůbec není vděčný." Vysvětlí mu celou situaci.
"Vděčně ti nacpu něco do…Ještě nevím kam." Tora už si zakládá ruce na hrudi.
"Vážně? To má být návrh?" Směje se Miy, než se vrátí Mana. Oba se na povel podívají na klíčky od auta a oba by mu nejspíš nejradši dali pusu.
"Tak tohle bude stylový odvoz." Ozve se Tora s uznalým výrazem.
"Jo, možná budu vědět, co s tím." Odkývá mu to nenápadné zničení vysílaček.
"Stačí je přemostit na místo, kde signál opravdu není." Prohodí a vzápětí se chytne i Miy.
"A já vím přesně kam. Tak jdeme, bando. Čekají na nás s otevřenou náručí." Do toho se ale vloží Mana a zakáže Senovi pít.
"Ale no ták, dneska si to zaslouží." Přemlouvá ho Miy s prosebným výrazem. Pak se na Manu nevěřícně podívá, ale vzápětí se posuměje.
"Díky, já jsem taky rád, že jsem neumřel." Odpoví mu po svém a bez váhání ho přijme k sobě do náruče. Jakmile se odtáhne, vezme ho za tvář a líbne drze na čelo.
"Naprosto miluju tvou mušku." Dodá. Tora umírá smíchy do té chvíle, než se přitočí Mana i k němu. Musí si přiznat, že na něj hodně působí.
"Není za co, kdykoliv k službám, aspoň k něčemu jsem užitečný." Pokusí se o svůj typický tón, ale nejde mu to tak snadno. +Aoi by tě zabil.+ Připomene si v duchu a málem si nafackuje. Už zase na něj myslí, je v háji.
"Tak radši se zvedáme nebo se Torovi zvedne něco jiného a to bude teprve apokalypsa." Ozve se radši Miy, který všechno posbírá a rovnou vezme Senu do náruče. Není si jistý, kolik má Mana síly, ale Tora ho určitě brát nebude. Tora se zvedne sám a vypadá to, že to nejspíš i dojde.
"Tak kudy?" Nechají se nasměrovat k autům. Do jednoho z nich usadí Senu. Tora se chvíli hrabe ve vysílačce a směruje ji na frekvenci, kterou mu poradil Miy a ten se zatím s jistým zadostiučiněním stará o ostatní auta, aby nebyla pojízdná. Dokonce z některých z nich dostane benzín. Jde to lehce, jsou to stará auta a s hadicí a pod tlakem se dají dělat divy. Sám se usadí za volant, jakmile jsou všichni na místech.
"Tak a hurá pryč z tohohle blázince. Myslím, že někteří budou mít radost až nás uvidí." Ohlédne se přes rameno. Tora už se zase šklebí.
"Jo to určitě." Už zase má ruce založené na hrudi. Jeho čekají asi dost krušné chvilky, tím si je jistý. Začíná si být ale taky jistý, co udělá jako první, jakmile se dostane na místo, kam míří, pokud tam teda dotyčný vážně bude.
"Abychom tu nestáli týden." Popíchne Miyaviho, aby už jel a sám si na zadní sedačce přitáhne Senu na své tělo, aby se mu leželo pohodlněji.
Mana, Sena
"Co mu nestačilo?" Vyptává se a Mana se rozesměje, protože tuhle historku už samozřejmě zná.
"Zatímco na nás se doma těší, Tora ještě netuší, že dostane zase vynadáno." Klidně to píchne.
"Nevím, jestli bys raději nezůstal v pustině, protože Aoi chtěl tenhle dům evakuovat hned. Kdybys býval neutekl do tunelu. Sice díky tomu Seneček žije, ale..." Asi to nemusí dál rozvádět co by, kdyby… U toho plácá Senu jemně po vlasech.
"No promiňte, ale já snad stojím za záchranu ne?" Řekne dotčeně Sena a odkudsi vyčaruje kapesníček, kterým si mne umouněné tváře, i když nemá zrcátko a tady je to dost jedno.
"Proti stovce jiných? Rozhodně." Prohodí Mana. Všichni se rozesmějí, když Tora s Manou stejně dál flirtuje a k tomu Miyavi vypíchne jeho slabinu, která ho dostává pro potíží. Když Miyavi Senu ošetřuje, podívá se Sena na jeho profil, zatímco Miy mluví o své lásce. Kdo to je a jak asi vypadá? Určitě nikdo jako on nebo Tora, pokud sem nemohl jít s ním a bylo třeba ho schovat. To bude jistě nějaká křehotinka. Vyprskne do dlaně, protože Saga je taky doma schovaný. Křehotinka. To mu říkat nebudou. Další smích následuje, když Tora začne vyhrožovat, co kam Miyavimu nacpe. Když si jeden vezme, kde jsou, kolik je kolem mrtvých a tak podobně… Ne nadarmo se říká, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. Když pak Tora nabídne Manovi své služby, Mana se na něj zadívá pohledem Beru tě za slovo a pak už se všichni přesunou do auta. Sena si úlevně vydechne, když se pohodlně schoulí na zadní sedačce. Jenom představa, že by musel zase jít… I ta nosítka by byla šílená, protože ho bolí každý otřes. Auto sebou bude hodně házet, ale pojede mnohem rychleji. Mimoděk se zadívá na nebe nad nimi. Něco tam v dálce létá a nevypadá to moc jako pták nebo jakékoliv zvíře. Sena nikdy neslyšel o tom, že by se mutanti dostali i do vzduchu, ale jestli je to tak, chce být odtud dřív, než si jich to všimne. Vypadá to docela velké. Pro jistotu svírá v dlani svou zbraň, kterou mu kluci zase přebili a upozorní na tu věc i Manu. Mana kývne a usadí si do klína pušku, když si sám vleze na místo spolujezdce. Potřeboval by trochu něco jiného na střílení za jízdy, ale nedá se nic dělat. Miyavi se ujme řízení a Sena se vděčně nechá přitáhnout do Torova klína, opře se o něj zády, nohu tak může mít nahoře a auto se dá konečně do pohybu. Bude to dlouhá cesta bezútěšnou pustinou. Nebe nad nimi připomíná nukleární zimu, v okolí není snad nic živého a oni nemají žádnou jistotou, že je v tom druhém hnízdě ještě někdo čeká. Co když odjeli? Co když zůstanou sami čtyři na tomhle kontinentu? Jak se uživí a co budou dělat? A co jejich lásky? Není to jednoduchá cesta a kromě toho začíná mít doopravdy hlad. Auto sebou hází na nerovném terénu a Sena nakonec upadne do neklidného spánku, ale místo, aby za zavřenými víčky viděl Showovy oči, vidí tam ty mutanty z tunelu a co chvíli se se sténáním probouzí. Mana se po něm čas od času ustaraně podívá, ale kromě rozvrácené krajiny bez rostlin a zvířat, naprosto mrtvé jako někde na Marsu, je všude kolem klid. Povzdechne si, najde Miyaviho dlaň na řadící páce a mimoděk ji sevře.
Žádné komentáře:
Okomentovat