Hromadné - Jsi připravený na trochu akce? - část 1.

(ulice)

Mana, Aoi, Hideaki, Aqui, Die

Jeden neměl ani ponětí, jak nepříjemný je to zážitek, když se budovou rozezní alarm a všichni začnou panikařit. I přes to, že je všechny před několika hodinami probudili Aoi s Hideakim a nařídili jim okamžitou evakuaci podle krizového plánu, stejně to vypadalo, že nikdo nevěděl, co má dělat. Evakuace byla vyhlášena na nejvyšší možný stupeň, to znamenalo odchod do dvou hodin, s tím nejnutnějším a jinak ničím. Dokonce existoval seznam, co přesně si má každý zabalit, kam se dostavit pro příděl jídla a vody a kde se shromáždit. Mělo by to být jednoduché, ale nebylo. Dům byl veliký, mnohapatrový, byla zde rozsáhlá ošetřovna plná drahého vybavená a to byla jen špička ledovce. Všechno tady mělo zůstat, úplně všechno. Neexistoval způsob, jak je všechny dostat do letadla nebo do aut, po povrchu se žádnými autobusy cestovat nedalo, takže se půjde pěšky. Bylo tady hodně personálu, techniků, zdravotníků, otroků… Každý měl svou roli, každý věděl, zda si má dojít pro zbraň nebo něco jiného a stejně to nakonec nevycházelo ani z poloviny. Lidé panikařili, rodiny se nechtěly rozdělit, přátelé si padali kolem krku… Mana měl pocit, že Aoi a Hideaki snad nikdy nespí. Poté, co sem přijeli, mluvil nejdřív s ním a poté i s oběma mladíky, které sem Mana přivedl a jen co to všechno dokončil, propuklo tohle. Mana byl jediný, s kým z tohoto hloučku mluvil o detailech, protože byl součástí týmu. Dozvěděl se, že měli být pryč už dávno poté, co se pozornost zvenčí začala obracet sem a příchod Showa a Sagy to jenom dokonal. Jenže se čekalo na Senu a taky Toru. Mana ho neznal, neměl ani ponětí, kdo to je, ale později se seznámil ještě s druhou skupinou uprchlíků, kteří sem přišli před ním a ti ho znali. Jeden z nich až moc dobře. Nakonec to měl být právě Mana, kdo tady na Toru počká. Trval na tom a nechtěl, aby se to dozvěděl Saga. Ne, dokud nebude na cestě a už to rozhodnutí nebude moci zvrátit. Mana zklamal hned v několika ohledech. Nedokončil své poslání a zničil city mezi ním a Sagou. Podle něj existovala jenom jedna cesta, jak to alespoň trochu nahradit. Poslat ostatní napřed a přivést Sagovi a Showovi Senu zpátky. Nebyl fyzicky kdo ví jak zdatný, neovládal bojové sporty, ale uměl dobře zacházet se střelnou zbraní a vyznal se v přežívání tam venku. Překvapilo ho, když mu nakonec Aoi přivedl ještě někoho. Jmenoval se Miyavi a uměl všechno to, co Mana postrádal. Neznal jeho motivy a důvody, ale předpokládal, že budou mít dostatek času si o tom popovídat, až všichni odejdou. I Miyavi posílal někoho napřed do bezpečí a tvrdil, že tím spíš přežije on sám, protože má motivaci se za ním vrátit. Bylo to sotva pár desítek minut, co se dívali z heliportu na odcházející dav. Oba dva plně vyzbrojení a pořádně oblečení. Byl to zvláštní pocit vidět postavičky, které kráčí jedna za druhou, jak mizí mezi skalami. Tam venku toho bylo hodně. Radiace, rozdivočelé živly i ti, kdo se snažili přežít. Lidé, zvířata, něco horšího… Manovi se pohled na ně nelíbil, připadali mu odhalení, jako hejno myší, nad nimiž krouží orli. Jedna z těch postaviček klopýtala vzadu a pořád se ohlížela. Byl to Miyaviho Aqui. Mana mu neviděl z té dálky do tváře, ale přísahal by, že plakal. Jenže díky němu a jeho pohledům směrem k nim se ohlédl ještě někdo. I na tu dálku bylo Manovi jasné, že ho Saga poznal. S jeho nitrem zatřásla série silných emocí, ale dovedl jenom zvednout dlaň na rozloučenou. A pak se to všechno stalo. Budovou otřáslo několik silných výbuchů a pak už byli s Miyavim svědky toho, jak se celá sesouvá k zemi. Kdyby nestáli na vedlejší skále, kde byl heliport, právě by zemřeli. I tak to otřáslo se skalním podložím a hned na to se zvedla silná rázová vlna, která se žene vzduchem směrem k nim. Společně s ní nese i úlomky budovy, prach, kamení… prostě všechno suť. Oba dva si instinktivně zacloní obličej předloktím a jdou k zemi rovnou na břicho. Celý heliport se zachvěje a vypadá to, že se skála ulomí a půjde dolů taky. Je to vysoko, zemřeli by. Nakonec se vodorovná plocha jenom nakloní a zůstane zaklíněná, ale na hlavu jim prší kamení shora. Když všechno skončí, jsou oba dva pokrytí prachem a špínou a kolem nich je jen pustina a trosky. Dav, který odcházel si toho musel všimnout, možná se ohlíželi, ale nebylo pochyb, že tohle nemohl nikdo přežít. Z jejich pohledu ne. Vysílačky nefungují, nemají jim jak dát vědět. Pokud se odtud s Miyavim dostanou, počkají na ně vůbec na smluveném místě?

Miyavi, Daichi, Saga, Show, Shinya

Všechno bylo vzhůru nohama. Tedy aspoň Saga měl ten pocit. Od doby, kdy se vrátil s Manou z nákupů, se jeho život otočil o sto osmdesát stupňů a on nevěděl, co by měl vlastně dělat. Musel se sám v sobě poprat se spoustou věcí. Hodně času trávil se Showem, ale ještě mnohem víc ho strávil sám. Přemýšlel nad tím, co by měl udělat a jak se má tvářit a taky nad tím, kde je Sena a jestli vůbec…Ale ano, určitě žije. Show mu očividně nechtěl přidělávat starosti se svými myšlenkami, jenže vypadal hodinu od hodiny hůř. Přistihl ho několikrát, jak si pohrává s řetízkem s přívěškem, ale neřekl nic. Viděli se i s Aoim, byl to zvláštní člověk, přesto z něj neměli strach. Kupodivu si získal jejich důvěru. Ostatně, co jim jiného zbývalo? Domů už se ani jeden stejně vrátit nemohli. Po nějaké době měli možnost si promluvit se Shinyou a Miyavim. Znali se do vidění, ale nikdy neměli příliš prostoru si popovídat. Oba dva vypadali dost spokojeně a oba měli své bývalé otroky blízko sebe. Miyavi vypadal, že se od Aquiho nehne ani na krok, pokud vyloženě nemusí a když musí, tak se ho stejně snaží propašovat s sebou. Jeho zranění se hojilo rychle, ale pořád měl ještě trochu problémy s pohybem. Spíš s tím se předklonit, ale ani to mu nezabránilo, aby trávil maximálně času s Aquim v posteli. Rekonvalescence v jeho podání a měla výsledky. Musel mu toho tolik vynahradit. Když byl naposledy u Aoiho a zjistil, že by tu měl Mana počkat na Toru a Senu, rozhodl se zůstat tu s ním. Aqui mu to sice asi neodpustí, ale musí to udělat. Tora byl jeho přítel, znali se opravdu dlouho, než musel dolů a i tam se o něj pokoušel starat. Aquimu to samozřejmě řekl, vysvětlil mu důvody a slíbil mu, že se brzo vrátí a budou spolu. Taky ho poprosil, aby nikomu nic neříkal, protože Shinya by se asi zbláznil. Dal Aquimu prstýnek, který se mu do té doby houpal na krku a užili si poslední společné chvilky. Když se rozezní poplach, je během chvíle na nohou. Oblečení už má dávno nachystané, stejně jako veškeré vybavení. Chvíli trvá, než to na sebe všechno nasouká, ale je dost ozbrojený, aby s tím zvládl zlikvidovat dost tvorů i osob. Rozhodně se toho nebojí. Když vyjdou na chodbu, pošle Aquiho rovnou do náruče Die, který ví, že to Miy zůstává. Pošle mu vzdušný polibek a zmizí v davu na opačnou stranu. Někdo ho ale zastaví.

"Kde je Mana?" Ozve se Sagův hlas a zalomcuje s ním. Střelná rána se malinko ozve, ale není to nic co by se nedalo snést. 

"Zůstává tu, tak jako já." Sdělí mu.

"To ne? Jdu za ním." Rozhodne se Saga během vteřiny, ale zastaví ho Miyaviho ruce.

"Nemůžeš tu zůstat, postarám se o něj, věř mi a dovedu ti ho zpátky." Ujistí ho Miyavi.

"Ale potřebuju, abys šel s nimi. Nemůžu se starat o dva, rozumíš?" Podívá se mu upřeně do očí. Vidí v těch Sagových vzdor, ale nakonec se mu dostane přikývnutí.

"Můžeš mu něco dát?" Zeptá se Miyaviho a ten přikývne s mírným pousmáním. Saga rozepne náramek ze zápěstí. Je to památka, nosí ho pořád.

"Řekni mu…" Zarazí se.

"Jen to, že mu všechno řeknu, až se vrátí." Jsou věci, které mu chce říct do očí a doufá, že k tomu bude mít ještě možnost. Strach o něj je mnohem větší, než nějaké ublížené pocity, že mu lhal.

"Vyřídím a teď plav." Pobídne ho Miy.

"Najdi ještě Showa, mám obavy, že tu bude chtít zůstat, ale nejde to. Postarej se o to." Dá Sagovi úkol a ten přikývne, než zmizí v davu. Skutečně najde Showa, jak míří úplně opačným směrem.

"Jestli chceš Senu živého, tak půjdeš se mnou." Zavelí nekompromisně.

"Věř jim, já jim věřím." Trochu s ním zatřese, aby se probral.

"Ale já..." Začne Show, ale Saga zavrtí hlavou.

"Žádné ty, oni potřebují prostor, aby se mohli o všechno postarat." Popadne ho za ruku a nekompromisně vede s sebou. V davu se oba ohlíží a jakmile Saga uvidí Manu a jeho zvednutou dlaň oplatí mu rozloučení bez většího zaváhání. Snad mu dojde, že je všechno úplně jinak, že mu už odpustil. Miyavi už stojí vedle Many a utahuje si pásky. Rovnou ze své vesty začne něco lovit. Očima vyhledá Aquiho a je znát, že mu jeho slzy trhají srdce. Je to nutné, aby pomohl příteli, ale stejně je to zvláštní pocit nechávat ho jít samotného.

"Co všechno musíme obětovat pro lepší svět?" Prohodí a vytáhne náramek, který mu pro něj dal Saga.

"A jsou věci, které se tím sami vyřeší." Podá mu ho.

"Myslím, že s tebou chce mluvit, tak se udrž na živu." Mrkne na něj.

"Já mu slíbil, že se o to postarám." Uchechtne se, ale jeho smích se ztratí v mohutné explozi. Během vteřiny je na zemi. Jednou rukou si cloní hlavu, druhou má přehozenou přes Manovo tělo. Očividně svůj slib bere hodně vážně. Ani jeden nevidí, jaká hysterie popadne některé z davu. Saga na to celé vytřeští oči a instinktivně se rozběhne zpátky. V to mu zabrání Show.

"No tak, přestaň. Tím, že tam půjdeš, ničemu nepomůžeš." Snaží se ho přivést k rozumu.

"Určitě si dávali pozor, jsou už pryč." Snaží se uklidnit i sám sebe.

"Když tam teď půjdeš, zkazíš jim to." Drží ho pevně. Shin kousek do nich se snaží to samé udělat s Aquim, ale on má Die, ten si ho klidně přehodí přes rameno a odnese ho, když bude potřeba.

"Nestihl jsem mu…" Sagu haterie neopouští.

"Ale on to ví, určitě to ví." Drží se Show, ale pokud se Manovi a Miyavimu něco stalo, je to menší šance i pro Senu. Kam až tohle bude muset zajít? Miyavi se začne pomalu zvedat ze země. Pomůže Manovi na nohy a rozhlédne se kolem. Tohle bylo o chlup, no vážně.

"Já nevím, že se mě pořád někdo musí snažit zbavit." Ušklíbne se.

"Asi jim nejsem sympatický, divné." Opráší se trochu, než se podívá na Manu.

"Půjdeme, tady jsme příliš na ráně. Musíme jim být co nejblíže. Jakmile to uvidí, mohli by to otočit." Podívá se na Manu a sjede ho pohledem.

"Tady černá není moc praktická co?" Dobírá si ho trochu, než vyrazí. 

"Saga vypadal, že by tě nejradši přetrhl, když zjistil, že tu zůstáváš." Prozradí mu něco z jejich konverzace a po cestě kontroluje své zbraně, jestli jsou v pořádku a nikde se nic nezaseklo. Zastaví se na kraji a podívá se dolů.

"Mám obavy, že si užijeme trochu toho lezení. Jak jsi na tom?" Ohlédne se na Manu a stáhne si batoh ze zad, aby vytáhl lana, která v něm má a taky karabiny.

"Vypadáš trochu jako muší váha." Rýpne si do něj s úsměvem a rozhlédne se, kde by mohl lano ukotvit na speciální karabinu, která díky ovladači povolí, aby o lana nepřišli.

Mana

Mana se cítí trochu otřeseně, když se začne pomalu zvedat. Byla to obrovská exploze, vysoká budova už nestojí a místo ní jsou jenom trosky a skála s nimi se taky napůl sesula. Dostal bezpočet zásahů sutí a bolí ho celé tělo. Naštěstí to budou jenom modřiny, ale bude jich hodně. Hlava zůstala v pořádku a nedotčená a ta je hlavní. Postaví se na nohy, úplně zbytečně se opráší a podívá se směrem, kterým odešel dav. Vůbec nikdo tam není, odešli. Tedy doufá v to, že se nikdo neodtrhl od davu a nepobíhá někde dole okolo trosek. 

"Jsem v pořádku, nic mi není." Ohlédne se po Miyavim, který je taky v pořádku a očividně bude ten typ, co si rád povídá. V tom si tedy nejsou vůbec podobní. Chvíli ho sleduje, jak připravuje lana kvůli cestě dolů. Sám ale zaklekne na jedno koleno, sundá batoh z ramen a začne z něj vytahovat velkou ostřelovací pušku. Chvíli to trvá, než ji sestaví dohromady a opatrně se s ní přesune k okraji, kde zalehne. 

"Chvíli počkej. Někdo to tady musel vyhodit do povětří a určitě nebyl takový idiot, aby se taky nechal zabít. Bude ještě tady. Žádný vrtulník ani auto odsud neodjížděli." Vrtulník by slyšeli a auto by za sebou v pustině nechalo vysokou stopu z prachu. Ten někdo mohl pronásledovat i Aoiho skupinu, ale bylo jich hodně a pokud šel pronásledovatel pěšky, moc by si nepomohl. Kdyby to byla malá armáda, i oni by byli odsud vidět. Přiloží si pušku k líci a začne dalekohledem prohledávat okolí a trosky. Myslí si, že záškodník bude někde z této strany a ne ze strany, kterou prchali ostatní. 

"Možná mu jde víc o to zjistit, kam Aoi míří, ale až budeme mít Senu a Toru, půjdeme v jejich stopách." Je přesvědčený, že je zachrání a zbaví se i tohoto problému. Musí, jinak vyletí do vzduchu i to druhé hnízdo. A oni nemohou dát Aoimu vědět, aby nečekali a prostě utekli. Pokud to neudělají sami od sebe.

"Po pravdě je vysoká šance, že jsme v tom sami, Miyavi-san. Neměli by na nás čekat, vedení jim to možní i nařídí a pak bude jenom na nás zjistit, jestli se dá dostat z pevniny a jak. Možná taky nedá..." Nechce být pesimista, ale v této situaci to bylo velmi reálné. Oba opustili svoje lásky… Oba už je nejspíš nikdy neuvidí. Dole se něco pohne, Manův prst na spoušti se zachvěje a pak vystřelí, ale trefí roh zdiva a dobrých deset minut potom se nepohne vůbec nic. 

"Možná jsem ho dostatečně varoval. Na laně budeš snadný terč. Lez první, budu tě krýt." Řekne mu. Bude odsud kontrolovat jeho sestup, aby ho zezdola nikdo netrefil, bude to lepší, než aby byli na laně oba. On sám pak bude mnohem lákavější terč, ale třeba se ten narušitel nechá přilákat pěším Miyavim. Ještě než Miyavi přehodí nohu přes okraj, řekne něco, po čem se na něj Mana upřeně podívá a na chvíli přestane kontrolovat terén. Nepatrně se usměje a vrátí pohled k dalekohledu. 

"Samozřejmě, poslal mi přece ten náramek." Řekne spokojeně, ale Miyavi sám musí vědět, co uvnitř cítí. Rozlévá se mu hrudí příjemný, uspokojivý pocit, že je důvod k tomu, aby se odtud dostal. Že by možná ještě mohli dostat jednu společnou šanci. 

"Jeden by si myslel, že uvítá příležitost, jak se mě nadobro zbavit. Nebo tu, že mu dovedu Senu..." Říká spíš sám sobě, protože Miy už sviští po laně dolů. Nejde to tak snadno, jako kdyby to byla hladká stěna budovy. Skála a trosky jsou nerovné a často uvolněné, mohl by něco strhnout a nechat se zasypat. Obecně celá oblast nebude vůbec stabilní. Ani během Miyaviho sestupu se nic nestane, takže útočník je buď pryč nebo možná vážně zraněný. Nebo čeká na jistotu. Už ví, že Mana nahoře hlídá a trefí opravdu velkou vzdálenost. Jakmile je Miyavi dole, honem vstane, zajistí pušku a ukotví si ji na zádech společně s batohem. Překáží mu a je to nepohodlné, ale nemá čas ji zase rozebírat. Teď musí být opravdu rychlý.

Miyavi

Miyavi jen kývne hlavou. Samozřejmě, že je rád, když mu potvrdí, že je v pořádku. Kdyby se mu cokoliv stalo, nemohli by pokračovat dál a vlastně si není úplně jistý, co by s ním dělal. Asi by se pokusil dohnat dav a pak možná vrátit. Takto můžou s klidem pokračovat. Když chystá lana, po očku se ohlédne a obočí mu jde překvapeně nahoru. Ani jeden o tom druhém nic moc nevěděli, takže podobné věci budou asi odkrývat pomalu a rovnou při možném boji. To nebylo úplně ideální, ale jemu to nevadí. Je to taková ta správná výzva, kterou si rozhodně užije.

"S tebou musí mít jeden strach, že ho uškrtíš ve spánku, když si ti akce před tím nebude líbit." Prohodí se svým typickým stylem humoru, už jen ten výraz, jaký při vybalování zbraně má, by kde koho odradil.

"Zdá se, že Saga má víc kuráže, než se na první pohled zdá." Dodá si ještě s tichým smíchem, ale teď už spíš pro sebe. Není radno rýpat do člověka s puškou, který očividně moc dobře ví, jak se s ní zachází. Sám trochu zalomcuje s lany do všech směrů, aby zkontrolovat funkčnost karabin. Vyzkouší povolování, aby jim ta lana nezůstala vážně viset a pak se znovu ohlédne na Manu.

"Tak to bys ho měl co nejdříve trefit." Pokýván hlavou. Je to dost velká komplikace. Kdyby neměli jiný úkol, nejspíš by se vydali po útočníkových stopách, aby zničili i tuhle možnost, ale to nemůžou. Leda by se museli rozdělit a to v těchto končinách taky není dobrý nápad. Na pár vteřin zvážní, když Mana prozradí to, co oba dva dobře ví.

"Já vím, že jo..." Samozřejmě si hned vzpomene na Aquiho ale věří tomu, že se Shin a Die o něj postarají.

"Stejně bych se nerozhodl jinak. Toru jsem držel na živu dost dlouho, než abych to teď vzdával. Je lepší v tom mít osobní zájem, žene tě to dál." Samozřejmě by s ním kde kdo z vojáků nesouhlasil, ale on je pro druhé schopný opravdu všeho i za cenu vlastního života.

"Na něco přijdeme, hlavní je, abychom se k nim dostali nebo spíš oni k nám." Sám si drží přesvědčení, že je Tora naživu. Ostatně přežil tak dlouho dole, i když byl původně od nich. Má reálnou šanci, že se z toho dostane. Nakloní se přes okraj a snaží se zahlédnout pohyb. 

"Fajn, jdu dolů, pak se tě pokusím krýt já." Kývne znovu hlavou a upevní se na lano.

"Ale říkám ti, jestli můj zadek nezůstane v celku, pak si to odskáčeš. Jsem na něj patřičně hrdej." Pošle Manovi vzdušný polibek i s mrknutím na to o Sagovi, než zmizí přes okraj. Postupuje rychle, i když si měl dávat víc pozor. On se však na podobné možnosti připravoval dost dlouho, aby věděl, co si může dovolit, i když na hranici bezpečných možností. Občas se mu podaří kousek uvolnit, ale nic hrozného to není. Poslední metry překoná o dost rychle a rovnou vytáhne z pouzdra zbraň, aby ho mohl krýt. Pročesává pohledem okolí, ale zatím se nic neděje. Krátce se podívá nahoru, aby zjistil, kde Mana je. Chybí mu asi polovina sestupu, když se ozve výstřel. Sám se trochu přikrčí a může jen doufat, že Manu netrefil. Zahlédne pohyb je to dost daleko a zároveň by ho mohl oběhnout. Skryje se za jednu z trosek. Vyhlédne, aby viděl, kde je, pak sáhne po malé dýmovnici, škrtne s ní a hodí daným směrem. Musí se trefit dost blízko, aby dým aspoň trochu zakryl Manu. Sám se rozběhne a dost riskuje, protože neví, jestli je sám nebo ne. Pokusí se oběhnout trosky a dostat až k místu, kde útočníka zahlédl. Pohybuje se tiše, bez obtíží přeskakuje a obíhá velké kameny a pak ho uvidí, jak se krčí za jedním kusem betonu. Pořád neví, kolik jich je, naštěstí má jeho zbraň tlumič. Je možné, že se ostatním ukryl a tak zbraň pozvedne a vystřelí. Zasáhne ho do ruky, ve které drží zbraň a nutí ho ji pustit. Nechce ho zabít, zatím. Mohl by mít užitečné informace. Sáhne po druhé zbrani, kde jsou šipky plněné paralyzující látkou a vystřelí podruhé. Potřeboval by se vrátit k Manovi a zjistit, jestli je v pořádku, ale první musí vyřešit tohle. Přeběhne k nepříteli, který není schopný pohybu, pro jistotu ho odzbrojí a začne zjišťovat, jestli u sebe nemá žádné vysílačky a jiná podobná zařízení. Nenajde nic, takže má buď sledovací zařízení pod kůži nebo nemá nic, aby nemohl nikdo vysledovat signál zpátky. Oni taky nic podobného nemají. Sáhne pro malou tyčku, která obsahuje skener a projede jím celé tělo. Nic. Sáhne po baterce, aby dal Manovi signál, že je to on, kdo ho dostal a ne obráceně. Domluvená série blikání mu to napoví a teď záleží, jestli se dostal bezpečně dolů. Sám tělo táhnout nemůže, díky nedávnému zranění by si mohl ublížit a to by bylo zbytečné. Kdyby měl táhnout Manu, udělá to. Sám se opře o stěnu a sleduje okolí, jestli se někdo objeví. Ještě chvíli počká a pokud se neukáže Mana, půjde za ním zpátky. +Tak dělej, přece tě netrefil.+ Pobízí ho v duchu.

Mana

Asi by měl říct něco jako Ale nééé, ale i kdyby to stihl, než se Miyavi spustil přes okraj, stejně by to neudělal. Kdyby jen Miyavi věděl, že to nebylo ani tak o Sagově kuráži jako spíš o jeho nevědomosti. Kolikrát mu chtěl Mana ukázat trochu jiné hry, než které spolu hráli, ale nikdy se k tomu nedostali a teď to vypadalo, že ani nedostanou. Miyavi asi uměl číst v lidech víc, než se zdálo nebo mu prostě jenom vyšla tahle narážka, ale pravdou bylo, že Mana byl přesně ten typ, na který by tohle prohlášení sedělo. Jestlipak by teď Sagovi připadal sexy? Najednou mu je snad i líto, že si tady nemůže udělat fotku… Miyavi měl pravdu, měl toho hajzla trefit, ale nepovedlo se mu to. Nedalo se nic dělat, budou ho muset dostat dole, jinak nebudu mít klid a budou riskovat život někoho z nich čtyř. Samozřejmě, že čtyř a ne dvou! Celou cestu dolů na laně musí uvažovat o tom, co Miyavi řekl. Totiž, že mu záchrana Tory stojí za to, aby obětoval svou možnou budoucnost s Aquim. On je na tom vlastně úplně stejně. Sena za to taky stojí, i když Sagu… no ano, miluje. Trhne sebou, když zazní výstřel a kousek od něj se rozdrolí kus skály. Ztratí oporu pro nohu, smekne se a kus kamene v ruce se rozpadne. Okamžitě sviští dolů a teprve o několik metrů níž se mu podaří zarazit karabinu, zabrzdit a zhoupnout se na laně. Rozhoupe se sem a tam a několikrát si bolestivě potluče kolena, ale není to nic strašného. Pro střelce je teď rozhodně mnohem horším terčem. Vůbec nemá čas dívat se dolů, kde je Miyavi nebo co dělá a už vůbec nemá čas hledat útočníka. Stejně by s tím nic neudělal a teď má mnohem víc práce sám se sebou. O pár chvil později někde pod ním dopadne dýmovnice a jakmile kouř vystoupá dostatečně vysoko, zahalí jeho tělo. Mana vidí pořád dost dobře, kam dává ruce a nohy, ale už si nedovolí sjíždět takovou rychlostí, jako prve Miyavi. Jeho nohy se dotknou země a honem se odjistí. Miyavi nikde v okolí není, ale přes ten dým ani nic nevidí. Další výstřel už nepřijde. Srdce mu běží jako splašené, protože pud sebezáchovy pracuje a jemu vážně není lhostejné, jestli tady zemře nebo ne. I tak se ale přiměje odjistit lano a dole ho rychle smotat. Vzápětí na to zaklekne za trosky a začne rozkládat pušku, teď už mu není k ničemu. Místo ní vytáhne menší, kompaktnější zbraň, odjistí ji a pomalu se postaví. Přikrčeně oběhne několik kamenů, než zahlédne signál z baterky. Na nic nečeká a zamíří rovnou k Miyavimu. Je celý a kupodivu se mu podařilo dostat toho střelce. Teď je vážně rád, že je tady s ním. Rychlým pohledem zhodnotí, co s ním asi Miyavi udělal. Nemohou se s ním tahat a jestli je trénovaný, bez mučení jim nic neřekne. Potřebovali by ho vzít s sebou, ale na výslech bude čas až v hnízdě. Nemají na to žádné prostředky. Ideální by bylo ho svázat a nechat tady. Buď ho někdo dovede vyzvednout a nebo tady zemře. Mana by ho tu klidně nechal, málem měl na svědomí desítky životů, tak co. Ale taky by ho dřív mohli najít jeho komplici a vlákat tak Aoiho lidi do pasti. 

"Co chceš dělat?" Zeptá se rychle Miyaviho. On by ho nakonec asi zastřelil. Musí se vydat směrem, kterým by Tora se Senou mohli přijít. Exploze musela být vidět z dálky, trosky také, jestli nejsou někde hodně blízko, je vysoká šance, že to Tora někde otočí a pokusí se Senu zachránit jinak. 

"Světlici..." Řekne odhodlaně Mana a podívá se Miyavimu do očí. Tora má Aoiho výcvik, takže bude znát i jeho speciální světlice. Jsou jako duha, žádná jednotná barva, jaká je zvykem. Uvidí je a půjde za nimi. On a taky všichni ti, kdo jsou možná okolo. 

"Jsi připravený na trochu akce?" Pousměje se Mana. On ani ne, ale co jim zbývá? Jak jinak zajistit, aby Tora neodešel?