Epilog - část 3.

(Madagaskar)

Boogie, Sena, Ricko, Gackt, Mirai, Sugizo

Sugizo neprozradí vůbec nic, ale má co dělat, aby si uhlídal obličej a netvářil se moc překvapeně, když mu dá Uruha jasně najevo, kdo je teď jeho objev, jako by mu snad četl myšlenky. To je od Tetsuyi pořádný skok. +Že by ti Tetsu přišel starý a potřeboval jsi pořádnou změnu?+ Baví se nad tím v duchu dál. Tetsuya měl pořád energie na rozdávání, ale mladé maso bylo asi mladé maso. Koneckonců… proč ne? Pánové s překvapeními nepřestávají, protože Inoran jde s pravdou upřímně ven a Sugizovy oči se posunou pro změnu na Senu. Je to krásný kluk, nediví se, že mu popletl hlavu, ale on osobně by dal přednost spíš Inoranovi. Podrží na něm trochu delší pohled, na jehož konci se usměje a pak raději stočí oči jinam. Tady pro žádný lov není prostor. Přece by jim tím nekazil dovolenou, jsou zamilovaní. 

"Je dobře, že jste si šel za tím, co je pro vás důležité." Řekne mu nakonec. 

"Vy všichni, předpokládám..." Už se musí rozesmát a podívá se vedle sebe na svého přítele. Ne, nic spolu nemají. Vlastně za ním pálily především ženy, ale rozhodně by mu kde kdo neřekl ne, tím si je Su jistý. Mezitím se Gackt nechá hravě vyhecovat. 

"Jasně, že chci soutěžit. Můžeme jít, jakmile k tomu bude prostor." Řekne Gackt hrdě a ví, že tohle rozhodně nebude snadné, obzvlášť jestli Yusuke plave každý den, ale on na sobě taky tvrdě dře, aby byly šance vyrovnané a kromě toho má motivaci, kterou Yusuke nemá. Někoho, na kom mu záleží, kdo se bude dívat. Pak už přijdou o Boogieho a Sena se podmračeně trhne od nich všech a udělá několik kroků stranou, aby s rukama v bok chvíli hleděl na oceán a nazlobeně vrtěl hlavou. Ví, co si teď všichni myslí a samozřejmě to bude podle nich jeho vina, ale někdy ten přístup v rukavičkách prostě nestačil. Přirozený katalyzátor emocí odstartoval výbuch a šlo to ven. Třeba se nad tím Boo alespoň zamyslí, protože když mu domlouvali po dobrém, nebylo to k ničemu. A na co má čekat? Až budou doma? Až se tady, na tomhle místě, o kterém si myslí, že po něm kráčí s Toshiyou, zblázní docela? 

"To je v pořádku, za to byste se přece neměl omlouvat." Řekne Mirai, když se Yusuke omluví už asi po desáté a nikdo na to nic neřekne. Samozřejmě je to japonská naučená slušnost, ale copak za to může? Ricko rozhodně přikývne a sleduje Zyeana, jestli cizince nechá, aby za Boogiem šel nebo ne. Zye to dovolí a nikdo z nich dalších nic neřekne, jenom Uru se starostlivě ubezpečí, jestli je to dobrý nápad. Sugizo vážně přikývne.

"Myslím si, že ano. Jemu můžete věřit, je to dobrý člověk." Ujistí je všechny, ale víc k tomu nedodá, protože do této záležitosti nevidí a Boogieho nezná. Kdo ví, jaké má šance na úspěch? On si ale myslí, že velké. Trochu zaraženě se podívá na Gackta, když se ho jeho přítel zeptá, jak se cítí. Proč on? Gackt vezme Zyeana pevně kolem pasu a políbí ho do vlasů.

"Jsem v pohodě. Je to trochu překvapení, ale jsem v pohodě." Řekne mu. Rozhodně by tady přede všemi nedělal scény o mrtvém kamarádovi a o tom, jak to s ním lomcuje. On ví, že Zye ví, proto se ho zeptal a na něm zase je, aby se s tím uvnitř rychle popral. Všichni společně vykročí k baru a obsadí nejspíš všechny barovky okolo něj. Sugizo zůstane vedle Gackta a Zyeana a po jeho další ruce se objeví zrovna Inoran. No kruci… ale je to příjemná společnost. Sám si objedná panáka rumu s příchutí kokosu. 

"Jsme z Kyota. Yusuke dlouho působil v Tokyu, ale poslední roky dřel až příliš tvrdě a tak na čas požádal o přeložení. Dokonce jsem ho přemluvil jet na tuhle dovolenou. Myslím, že od studií nikde nebyl. Jeho rodina má obrovské nároky a on je má na sebe taky. Až si odpočine, bude se chtít asi zase vrátit." Povzdechne si, protože jemu se z Kyota nechce a přišel by tak o cenného přítele, se kterým teď vlastně tráví veškerý čas. Rozhodně by mu ale nahlas nikdy nebránil v kariéře.

"V Kyotu asi nejsou tak velké případy, že? Je to maličko klidnější, i když je to velké město." Podotkne Gackt. Menší případy, menší peníze… Yusukeho naprosto chápe. 

"Ano, ale je tak dobrý, že si ho lidé hledají sami, podle mě by to nebyl problém, kdyby zůstal… ta příroda..." Povzdechne si a trochu romanticky se zasní a v tu chvíli Sena zostražití a upře jeho směrem radary. Ani si neuvědomuje, že se na něj trochu mračí a decentně si přitahuje do klína Inovu ruku. 

"Ne, díky." Řekne na to jídlo. Má teď úplně jiné starosti. Ještě, že je vedle něj Uru s alkoholem, dneska to očividně potřebuje. Ricko na celou řadu pokukuje z jejího konce a sám protáčí panáka, zatímco na tom zcela opačném – vedle Zyeana, sedí Mirai. Vlastně se někdo z nich ohlíží co chvíli, ale Boo ani Yusuke zatím nejdou. 

"Tak já se opiju." Prohlásí a zazubí se na Uruhu. 

"Budu asi blinkat a chrápat..." Provokuje ho. 

Boogie Yusukeho díky písku vůbec neslyší přicházet. Dělí je jenom palmový kmen, o který se oba opírají bedry a kdyby se zaklonil, dotkl by se ho vlasy. Přesto ho okamžitě po hlase pozná a prudce sebou trhne. Krátce se po něm ohlédne, ale Yusuke je zády. Stačí mu ty vlasy, aby se zase honem podíval před sebe a víc k sobě přitiskl Toshiyův deník. 

"Nic jste nezpůsobil." Řekne honem Boogie tiše a doufá, že tím to bude vyřízené, ale Yusuke se nevzdá tak snadno. Ne… je to přece právník. Toshiya by ho popadl za ramena, pořádně s ním zalomcoval, řekl mu, ať nefňuká, že se na to nedá dívat a pak by ho asi políbil. Ne, tohle není on. Vlastně má úplně jiný nos i rty… a stejně je mu podobný. Vším. Asi i něčím v jeho očích nebo podstatě jako takové. Po jeho dalších slovech nakrčí obočí a chvíli to vypadá, že skočí on po něm, ale Yusuke pokračuje a uvede to na pravou míru. On si to nemyslí? Když označí jeho život za sílu, skloní nešťastně hlavu a nemá daleko k dalším slzám. To není žádná síla, to je nutnost, aby se nereinkarnoval špatně. Nic víc. Není to žití, ale přežívání. Yusukeho další návrh ho opravdu velmi překvapí. Nikdy o podobné metodě neslyšel, ani by ho nenapadlo, že by mu ji někdo někdy nabídl, obzvlášť cizí a ne terapeut, ale poslechne si ho až do konce. Vůbec si není jistý, že se chce procházet. Podívá se na pláž, ale ještě pořád zůstává potichu. Když se Yusuke z ničeho nic objeví přímo před ním a dotkne se ho, málem ho raní mrtvice. Ještě, že sedí, jinak by si kecl na zadek. Není připravený na další pohled do jeho tváře a přesto se do ní dívá. +Nejspíš jsme se měli potkat?+ To jsou slova, na která Boogie hodně slyší, ale proč? Proč měli? +Prosil jsem tě, ať nikoho neposíláš.+ Řekne nešťastně Toshiyovi a zase skloní hlavu, než se na Yusukeho konečně odhodlaně podívá. Rovnou se mu ukloní. 

"Arigato. Vážím si vaší nabídky, ale není to nutné. Nemám pocit, že jsem mu nestačil všechno říct nebo že by to neřekl on mě. Není to o slovech, vím to i bez nich." Začne úplně jinou písničku, než asi Yusuke očekával. 

"Kromě toho, je pořád se mnou. Slíbil mi to, že na mě bude dohlížet a já mu věřím. Všechno mu říkám a taky píšu. Sem." Poklepe na deník, který svírá na prsou. +Já nejsem blázen.+ Doplní ještě v duchu a jeho oči jsou na chvíli prosebné. Myslí si to všichni, tedy i on? 

"Nechci na nikoho křičet a brečím dva roky v kuse." Konečně se trochu pousměje. Neví, jak má vysvětlit, že je s tím odevzdaně smířený a zároveň mu byl příliš oddaný. Pořád je. 

"Projít… se asi můžeme..." Hlesne nakonec. Koneckonců se mu za svoje chování musí omluvit především on sám.

Zyean, Uruha, Inoran, Yusuke

Uru ještě pořád trochu zkoumá Sugiza, aby si by jistý, že se z toho nic nedostane ven, když se však dál nevyjadřuje, oddechne si. Některé věci by vážně měly zůstat v minulosti a kdyby si přidal ještě komentář na Ricka, asi ho zabije, no vážně. Za to Ino si nedokáže vysvětlit, proč na něj tak kouká, ale připisuje to tomu, co před chvíli řekl, totiž ohledně důvodu proč učení nechal.

"To ano, udělal bych pro něj úplně cokoliv, už od první chvíle." Nestydí se dát najevo své city, však ostatní už ho znají a kdyby mohl, trávil by s ním každou volnou minutu. Vlastně tráví, jen těch minut není tolik, co by si přál. Nevadí, jsou si přece o to vzácnější.

"Nakonec jsme vlastně šli všichni." Souhlasí s ním a pak se zarazí. Kromě Boogieho samozřejmě, ten by šel taky, ale nemá za kým. V očích se mu mihne smutek, ale hned ho zase zaplaší. Na ten tu teď není prostor. Stačí, že jejich kamarád je na tom špatně. Zye pozoruje Gackta a v očích mu svítí. Tu soutěž si nenechá ujít ani za nic. Možná jen kvůli Boogiemu by to propásl, ale pak by si honě nadával. Je mu jasné, že Ga se bude chtít vytáhnout a dělat ramena a on vážně doufá, že mu to vyjde. Sám měl vodu rád, šel by klidně taky, ale i když má dost energie a je mladší, stejně ví, že by jim nestačil. Stačí se na Yusukeho jen podívat a když si představí, co má Gackt pod oblečením…Dobře, možná tu vodu bude potřebovat, ale spíš studenou. Ne ani za tu dobu, co jsou spolu, ho podobné myšlenky nepustily. Právě naopak, jsou ještě horší. Pak pomalu stočí oči na Mir, která jako jediná uvede na pravou míru, že za to neznámý muž nemůže. Pravý koutek se mu pozvedne, když si všimne výrazu v její tváři. Líbí se jí, určitě, tím se ji jistý. 

"Nakonec to s tím vdáváním nebylo daleko od pravdy." Rýpne si, to nenechá jen tak a dojde na to hned, jakmile Yusuke odejde s kývnutím hlavou Mirainým směrem na znamení díků.

"Pak, že to s námi nepůjde. Vidíš, kdybychom tu nebyli, určitě bys ho přehlédla." Dloubne do ní zlehka bokem a zazubí se.

"Mám říct Uruhovi se Senou, aby ti navrhli šaty?" Doplní ještě a to už má pozornost i Uruhy.

"Když se budeme hodně snažit, stihnete to ještě tady." Přidá se k Zyeanovi.

"Já bych do toho šel, je to moc hezký kousek." Pobízí ji víc, aby se o něco pokusila, kdo ví, co se bude dít, až odjedou.

"Navíc to vypadá, že se ničeho nebojí, ani utěšovat cizí kluky." Zarazí se, když mu dojde, jak to mohlo vyznít.

"Aby nebylo pozdě..." Broukne si spíš pro sebe, ale je rád, že se může usadit u baru. Zye kývne Gacktovi, ale stejně tuší, co se v něm odehrává. Jeho přítel se dokázal se spoustou věcí poprat sám a Zyeho to občas malinko štvalo. Chtěl pomoct, ale je to marná snaha, když nechce, nehne s ním nikdo. Přesto všechno mu po cestě stiskne ruku o trochu víc, aby věděl, že je tady, vždycky tu bude, kdyby se cokoliv stalo. Inoran se u baru snaží něco malého na zub podstrčit Senovi, ale je to taky dost marné. Ohlédne se na Sugiza, když zmíní Kyoto.

"Opravdu? Nedávno mě hodně mrzelo, že jsem se tam nedostal. Měli jsme tam odjet na jeden z festivalů ohledně tvorby, ale vpadla mi do toho přednáška. Snad to stihnu na přes rok. S některými lidmi bych se opravdu rád potkal." Pokývá hlavou a na chvíli je myšlenkami někde jinde a sáhne po svém nealko drinku a napije se.

"Vypadá to, že tobě se domů vůbec nechce." Prohodí Zye, co vypozoroval. On sám nikde nebyl, ale tam by se asi taky jel podívat. Pak se koukne Gackta a asi i dokáže odhadnout, na co myslí.

"Nevypadal jako někdo, kdo by odjel kvůli penězům."" Pokrčí rameny. Už jen to, jak se hrnul za Boogiem.

"Zye-chan, náš malý expert na povahy." Rýpne si do něj dobrácky Uruha.

"Příroda je fajn, ale peníze…Kdo by se jich dobrovolně vzdával?" Pozvedne obočí. Oni už se taky pomalu škrábou nahoru a brzo tam budou. Už aby to bylo.

"Ty jsi vážně nenapravitelný, Uru-kun. Viděl jsem nedávno jedem dokument z těch míst a je tam vážně nádherně. Nebylo by na škodu tam strávit pár dní. Nějaká malá chata dál od města." Zasní se tentokrát Ino a dopadne prudce na zem, když dojde na Senův tón v hlase. Vůbec netuší, co se stalo.

"Promiň, nechtěl jsem ti nic nutit." Ino vypadá, že je mu to vážně líto a tisknutí ruky v Senově klíně už je opravdu zvláštní.

"Já přece vím, co potřebuje." Posune Senovi Uru drink s alkoholem.

"Má to dost procent, tak opatrně. Ty barvy jen matou, hodně matou." Zasměje se tiše a pak už se podívá na Ricka.

"Tak to se opovaž, jestli budeš blinkat, tak tě nechám spát venku." Začne mu klidně vyhrožovat.

"Vážně tě miluju, ale zvracení na mé drahé boty nebo jiné kousky oblečení, nedej Gackt…" Zarazí se a rozesměje s pokrčením rameny ve stylu, to samo.

"Do postele, to ani nezkoušej." Nakloní se ke svému miláčkovi, aby mu mohl pár slůvek pošeptat do ouška.

"Ještě jsem všechny kousky nevybalil, tak se snaž, abys je vůbec viděl." Klidně mu bude vyhrožovat, ostatně o tom, co se dělo u nich doma, když to občas zkouší…Výmluvně mu položí ruku na stehno a krátce ho pohladí, než skončí opravdu hodně vysoko. Zye to komentuje jen pozvednutým obočím. Kluci vážně nedají pokoj ani na chvíli, ale je vlastně zábavné sledovat, jak si s ním snaží Uruha poradit. Přes postel toho svede nejspíš opravu hodně, ale detaily zjišťovat nebude. Ino se na ně radši ani nekouká, protože některé věci by přece jen měli zůstat hezky v soukromí. Když se rozhlíží, zahlédne něco, co mu padne do oka. S tichou omluvou se zvedne a rozejde se k jedné z dívek. Chvíli si s ní povídá, očividně ovládá angličtinu a pak si něco vymění. Když se vrací zpátky, nese v ruce náhrdelník z květů, který pověsí Senovi na krk. Část z nich je růžová, opravdu se k němu hodí.

"Sluší ti, opravdu moc." Žehlí něco, o čem ani neví, že provedl.

"Jedno se mu musí nechat." Prohodí zye pobaveně.

"Má styl." Málem vyprskne smíchy. Je totiž zvědavý, jestli Sena bude dál protivný nebo toho nechá. 

"Opravdu?" Pozvedne Yu obočí, protože jemu to tak nepřipadlo, i kdyby to bylo nevědomky, pořád za to může pravděpodobně on a jeho vzhled. To jsou věci, za které sice nemůže, ale může to zkusit napravit. Upřímně mu je líto, že ho dostal do podobného rozpoložení. Jeho povaha by mu nedala spát, kdyby se o to aspoň nepokusil. Pozoruje ho dlouho, nejradši by mu setřel další slzy a překvapí tím pocitem sám sebe, ale Boo se asi nenechá. Je mu líto, že ho odmítl, ale pokud nechce, nemá smysl ho do ničeho nutit. Možná si opravdu řekli úplně všechno a měli na to dost času. Vůbec swi nedokáže představit, jak to všechno bylo rychlé.

"To je vlastně moc dobře. Ty podstatné věci by se měly říkat na rovinu, nečekat, až k tomu bude vhodná příležitost." Souhlasí s ním bez váhání. Krátce těkne černýma očima na deník v jeho rukách a pak zase zpátky do jeho tváře. Asi tuší, co by si měl myslet, ale není to tak. Každý se vyrovnával se smrtí někoho blízkého různým způsobem, někdo kvůli tomu i vraždil, tohle je vlastně dost neškodné, ale i tak je mu jasné, že Boo se svým deníkem tráví spoustu času. To stihl pochopit i ze slov jeho přátel. Krátce sklopí pohled k písku, ale nic zatím neřekne, něco si potřebuje přerovnat v hlavě. Na Boogieho se ale rozhodně nedívá jako na blázna. Byl přesvědčený, že ho s tou procházkou odmítne, ale nakonec souhlasí a Yu mu věnuje upřímný úsměv, po kterém se snad jeho oči ještě prohloubí.

"Arigato, za tvůj čas." Pomalu vstane, počká na něj a vykročí podél pláže.

"Počítám, že mu píšeš úplně všechno i to co si myslíš." Zeptá se a téma nehodlá jen tak odpouštět.

"Můžu mít otázku?" Zaboří ruce do kapes. Zatím kouká do písku, ale pak se podívá na Boogieho.

"Co by ti na deník a všechno kolem řekl, kdyby tu byl?" Odmlčí se na moment, než se zase podívá do dáli.

"Plníš jeho přání? Nebo je to tvoje touha být mu, co nejblíže?" Vrtá se dost hluboko.

"Je tu vážně krásně. Jsou tu skvělé vlny a navíc…Podívej." Kývne hlavou, vezme ho za ramena a donutí ho trochu ukročit do strany. Díky tomu, jak se posune před něj, může vidět paprsky zapadajícího slunce, jak se prodírají skrze stromy. Mezi nimi odhalují různá zvířata, zatím spíš ptáky v korunách, kteří se ukládají pomalu ke spánku. Příliš si neuvědomuje, že nechává ruce na jeho ramenou.

"Sleduj, tam kousek níž." Natáhne ruku přes jeho rameno a nakloní se k němu blíž.

"Vidíš ty lemury? Mezi nimi ti malí, jak se perou o tu bobuli." Ztiší svůj hlas, aby je náhodou nevyděsil.

"Potkal jsem muže, který je tady studuje, kdybys chtěl a jestli se ti líbí, vezme nás za nimi. Když prý budeš trpělivý, vezmou si od tebe i nějaké dobroty. Jednou mu prý sebrali i klobouk. Jsou to nejspíš pěkně potvory." Prohodí pobaveně.

Boogie, Sena, Ricko, Gackt, Mirai, Sugizo

Mirai konečně zabere, že na ni Zye mluví, ale trvá jí ještě další dvě vteřiny, než jí dojde, co přesně říká a kvůli komu. Očima ho okřikne, aby toho nechal a pro jistotu ho ještě plácne po předloktí dřív, než to zaslechne Sugizo nebo Gackt. 

"Nech toho, jen jsem se podívala, to je toho. Ty lovíš pusu po zemi pořád." Hned mu to vrátí, ale Zye si nedá pokoj. 

"Říkám přestaň." Znovu ho plácne a popichují se vážně jako malé děti. Gackt se po nich vzápětí otočí. 

"Co je? Co tady děláte? Něco shodíte." Napomene je a jejich směrem se dívá už i Sugizo. Mirai mlčí a Zye naštěstí taky. Jakmile je Gackt nechá zase být, aby se zapovídal se svým přítelem, nahne se Mir blíž. 

"Šaty od Seny a Uruhy by byly spektakulární, naprosto dokonalé. Ale mohlo by se ti stát, že zapomeneš, koho si chceš brát ty, víš?" Narazí na jejich dřívější pletky a úmyslně mu věnuje velmi svůdný úsměv. Někdy byli vážně jak svatá trojice. Děsivé… Málem se lekne, když se k ní z druhé strany nakloní Uruha. Slyšel to, kruci! 

"Ale nestihnete. Chtěla bych francouzské krajky, dlouhou vlečku a hodně našitých kamínků. Ručně našitých… nemáš tady ani materiál." Řekne mu honem, aby jí nespíchl nějaký boho kousek z rybářských sítí. Pak se málem zakucká, když dojde na utěšování cizích kluků. 

"Hmm, aby odsud Boogie neodjel těhotný..." Prohodí a vyprskne do svého drinku, protože ta představa… 

"Neměl by mu někdo dělat garde? Co, Zye-chan?" Popichuje zase ona jeho. Sena k nim natahuje uši, protože ho to zajímá, ale zvednout se teď nemůže. Inoran zrovna mluví o cestování a touze poznávat lidi a on z toho kdo ví proč začne být nervózní. Co když tam někoho potká? Co když… Začne si okusovat ret. Až doposud neměl strach, ale když vidí, jaké pohledy po něm ten cizinec hází, nemůže být jediný a co kdyby ho ty zkušenosti začaly přitahovat? Mirai si oddechne, protože řeč jich všech se stočí na Kyoto a především Yusukeho. Sugizo pokývá hlavou.

"Je tam nádherně. Hodně historických míst a chrámů, Yusuke-san je miluje. A lidé jsou tam vřelejší, otevřenější, než v Tokyu." Řekne a to je na nich dvou koneckonců asi dost vidět. Sugizo se dobrosrdečně zasměje při povzdechu o penězích. 

"Řeknu vám to takhle. Yusuke-san není ten typ, co by vyměnil důležité věci za peníze, ale nemyslete si, že nerad nosí drahé věci, parfémy a nemá v garáži cosi drahého k živení. Všechen ten adrenalin hodně stojí a to je velká motivace pro Tokyo." On sám byl mnohem jednodušší, nepotřeboval moc. Stačil mu batoh a hory a když neměl ten, šel by klidně s plátnem na tyči. Gackt vážně pokývá hlavou. 

"Muž by se o sebe měl starat." To je prostě bez debaty. I na to by Su něco řekl, třeba že především duševně, ale v tomhle ohledu si Gacta dobře pamatuje. 

"To nic." Zamává Sena roztržitě dlaní. +Malá chata… proč troškařit...+ Rozhodně se zeptá Uruhy jakou objednat, očividně Inoranovi potřebuje připomenout, že je pro něj ten nejlepší. Honem si přitáhne blíž alkoholický drink a v očích mu zazáří. Je přesně podle jeho potřeb. Ricko se k nim nakloní blíž. 

"Někdy si říkám, jestli by neměli žít spolu spíš oni dva. Umíš si představit ten veget, Ino-kun?" Škádlí je, ale jak zná Ina, ten se začne bránit, že mu Senova nevypočitatelná povaha naprosto vyhovuje. V tomhle nikdy nedrží basu. U toho nedej Gackt se zarazí nejspíš celý stůl a pak se všichni rozesmějí. Gackt se zatváří velmi egoisticky a spokojeně, samolibě se usmívá a vypíná prsa. On je prostě hlava rodiny. Už i Su by se nejraději plácl dlaní do čela a Mirai to rozhodně udělá. 

"Tys tomu dal, Uru-kun, teď nám nezbývá, než ho utratit. Podívej se na něj." Ricko už moc neposlouchá, protože Uruha mu momentálně trochu gumuje mozek z hlavy a on hledí na něj, zatímco všechnu pozornost má u jeho dlaně. 

"Já myslel, že ses chtěl bavit na večírku." Prohodí, ale v jeho očích plane touha odejít odtud někam jinam. Když se Ino zvedne, Sena se po něm prudce otočí. Nehty zasekne do desky baru. Ino míří za nějakými ženskými a jeho polije studený pot. 

"Já to věděl, já to věděl." Div ten bar nepřeleze a nervózně poposedá. Přes Inova záda nevidí, co tam dělá, jen slyší, jak se ty holky chichotají a je mu jasné, že japonsky na ně rozhodně nemluví. Pak se ale Ino vrátí a pověsí mu na krk věnec z květů. V tu chvíli mu dojde, jak bláhové jsou jeho myšlenky. Neskutečně si vydechne, obrátí do sebe zbytek koktejlu a pověsí se mu kolem krku, jako by ho dvacet let neviděl. 

"Ino-koi..." Zamumlá do jeho prsou.

"Opravdu." Řekne honem Boogie a na znamení svých slov ještě přikývne. Musí na chvíli sklonit pohled a probrat se vzpomínkami… Toshiya toho na rovinu říkal dost a zároveň nic. Jednal tak moc na rovinu, až ho s tím děsil, když šlo o něco, co teď hned chtěl, ale jakmile měl říct cokoliv z toho, co si nosil v srdci, byl amen. Nakonec ho k tomu přiměla až smrt na jazyku, ale řekl mu pak všechno a to, co nestihl, mu alespoň napsal. Ten dopis má doma, pečlivě uložený ve speciální schránce na listiny, jaké se používaly v muzeu, aby nedošlo k poškození staletých svitků. Kdyby to někdo našel, asi by si myslel, že ukradl něco z pyramidy a nenapadlo by ho, že je to vlastně docela obyčejný současný dopis. Pak se Yusuke zvedne na nohy a on ho pomalu následuje. Vykročí po jeho boku trochu nejistě, připadá mu, že je ještě o něco vyšší, než Toshiya. Kradmo se podívá nahoru na jeho profil a hned zase před sebe a deník k sobě pořád tiskne jako poklad. Sem zvuky oslav doléhaly jen málo a vítr mu příjemně ochlazuje tvář a čechrá vlasy. Yusuke ho překvapí, když se ho zeptá přímo na deník. 

"A-ano..." Vykoktá ze sebe. 

"Když bylo ještě všechno v pořádku, slíbil mi výlet kamkoliv budu chtít, když budu mít dobré výsledky ve škole. Vůbec mi nešla matika…" +Byl to můj učitel na doučování...+ 

"Jen tak z legrace jsem plácl, že to bude Madagaskar. Bylo to první exotické místo, které mě napadlo a o kterém jsem věděl, že bude drahé. Nevěděl jsem, že by si mohl podobný výlet dovolit. Ale on souhlasil." +A mělo to asi milión postranních úmyslů… Ze začátku rozhodně.+ 

"Měli jsme sem jet hned o prázdninách, ale už na to nikdy nedošlo. Nechal mi seznam míst, která pro nás vybral a měli bychom je vidět a moji přátelé se mnou teď jeli místo něj. Tak..." Znovu si ztěžka povzdechne. 

"O tom alespoň píšu..." +A doufám, že je tady a dívá se...+ Překvapí ho, s jakou lehkostí o tom nakonec mluví, i když si nechává hodně detailů v myšlenkách. Yusukeho otázka ho hodně překvapí. Co by mu na to Toshiya řekl? 

"Deník by pro něj byl pitomost, ale než umřel, řekl mi, že na mě bude dávat pozor a..." Najednou nepatřičně vyprskne smíchy do dlaně. 

"Cpát se mi do mysli i vzpomínek. Dost mu to jde, takže z toho musí mít radost. Někdy bylo těžké se v něm vyznat..." Připustí. Toshiya byl komplikovaná povaha. Tak komplikovaná, že se nemohl vyznat ani sám v sobě. Na tu druhou část chvíli neodpovídá. 

"Samozřejmě, že mu chci být co nejblíže." Nerozporuje ty dvě věci od sebe. Oni oba chtějí být spolu, tak je to. Moře je překrásné, ale popravdě to nejsou vlny, co ho zajímá. Jakmile se ale Yusuke zastaví a někam ukáže, zastaví se taky a podívá se tím směrem. Nejdřív vůbec nic nevidí. Už je taky dost šero a nebe se začíná barvit do ruda. Posunout ho jde snadno jako loutku z papíru. Ukročí a… okouzleně vydechne. Podobné pohledy podvědomě míjel, protože byly příliš romantické, ale najednou jako by si připomněl krásu přírody. Ptáci si protahují křídla, usedají na stromy a skládají hlavy do peří a pak posune oči ještě níž. Úplně by je přehlédl. 

"Opice." Řekne nadšeně. Nevěděl, že to jsou lemuři. 

"U nás jsou také opice." Řekne, jako by to snad Yusuke nevěděl. Tedy… jsou lemuři opice? 

"Já tak rád trsám, trsám..." Zanotuje si známou pohádku polohlasem a teprve v tu chvíli mu dojde, že se usmívá a že Yusuke je velmi blízko. Velmi… Všechna jeho pozornost se vrhne jeho směrem a Boogie silně znejistí. Jenže ani teď to není Toshiya. Ten by s ním praštil do písku, řekl mu, ať se vykašle na pitomá zvířata, protože je tady něco mnohem živějšího a bylo by, lidi nelidi. Přiměje se znovu se podívat na lemury a skutečně uvidí i ty úplně malé. Znovu se usměje. Tohle byl život. Velmi krásný… Cítí, jak se mu začíná chvět spodní ret. Silně a neovladatelně. Poslouchá, co mu ještě Yusuke říká, ale už na to nedokáže odpovědět. Samozřejmě, že chce jet, ale teď se prostě jenom přetočí pod jeho rukama, pevně ho obejme kolem krku, přitiskne se do jeho náruče a rozpláče se. Úplně jinak, než doposud. Jako by to mělo být naposled. Jako by ty slzy byly očistné a něco ho konečně pouštělo za svého zajetí. A jako by se na něj Toshiya pod jeho víčky usmíval.

Zyean, Uruha, Inoran, Yusuke

Zye se náramně baví. Mir je kouzelná, jak se brání, ale kruci, přece ten pohled viděl. To by přehlédl jen slepý. Je zvědavý, jestli si toho Yusuke taky všiml nebo vůbec. Podle něj určitě musel. Klidně jí šťouchance vrací, než je okřikne Gackt. To ho donutí trochu svěsit koutky, ale vzápětí se rozesměje.

"Možná jen sebe navzájem." Malinko odporuje a v očích se mu hravě zablýskne. Občas se nedokázal ovládnout a Ga mu pak názorně předvedl, jak bude další lekce vypadat. Jemu to nedá, aby nebyl jako pytel blech a neměl tendence malinko provokovat.

"Já už budu hodný…" Uculí se s nevinným výrazem v očích.

"Na chvíli." Doplní si potichu a radši sáhne po svém pivu, aby si zacpal pusu nebo řekne něco, co by neměl říkat nahlas. Málem před sebe to pivo vyprskne, když Mirai pokračuje a ještě takový způsobem.

"Já se budu ženit?" Zareaguje na úplně jinou část věty a rozhodně jiný smysl, než by tohle celé mělo mít. Někdy byl horší, jak pařez. Ohlédne se na Gackta, jakoby za to mohl on, ale kruci, vážně už se červená.

"Budu ti rád držet vlečku." Vzpamatuje se vzápětí. Uru už nafukuje tváře.

"Já stihnu vždycky všechno, ale je pravda, že takový kousek by se nedal odbýt. Rozhodně bych si to užil a věřím, že bych nebyl sám. Možná bychom mohli s tebou udělat další kolekci." Prohlíží si Mirai, tentokrát už profesionálním okem. Jak to, že ho to nenapadlo dřív? Nechápe, kam dal oči.

"Ano, to je skvělý nápad." Mumlá si pro sebe a úplně zapomíná, že má ruku ještě pořád na Rickově stehně a tiskne ho v závislosti na svých nápadech, které se mu rojí v hlavě. Problém nastane ve chvíli, kdy bude sedět nad skicáky a Ricko bude nadržený. No dobře, zas takový problém to nebude, rozhodne se během vteřiny, protože v některých chvílích mají jistě věci přednost před prací. Zbytek volného času už bude ovšem trávit nad papíry, aby své myšlenky dal dohromady. Potřebuje mluvit se Senou a hned. Rozhlédne se, ale když vidí jeho výraz, asi s tím vážně chvíli počká.

"Zrovna teď musí žárlit." Sykne si pro sebe, ale ne zrovna tiše a možná i to je důvod, proč se Ino nakonec zvedl. Rád by dál poslouchal vyprávění o Kyotu, protože je to místo, kam by se opravdu rád podíval, ale něco je o hodně důležitější. Sena nevypadá, že by měl dobrou náladu a jeho radostí je mu ji pokaždé vracet. Nikdy by neřekl, že to musí dělat, vždycky to chce udělat.

"Nudili bychom se oba dva, Ricko-kun." Stihne ještě odpovědět, než se vzdálí. Když Zye pozoruje Gackta a jeho kontrolování a přeostří na Sugiza, je mu jasné, že oba dva mluví trochu o něčem jiném, ale už ho zná. Ví, jaký je neměnil by na něm ani kousíček. Občas jeho přítel totiž potřebuje, ukázat ty obyčejné věci. Bude s tím muset rychle něco udělat, ideálně ještě, než se vrátí domů.

"Jel bych pod stan, k vodě na ryby, jak to tak poslouchám." Zazubí se a schválně provokuje Gackta pohledem.

"Široko daleko nikdo, člověk pak neřeší, co má na sobě…" Odmlčí se protože v duchu si doplňuje zbytek věty. +Nebo nemá.+ Tváří se, jak kdyby vůbec nic neřekl. Uru se skoro nafoukne, když ho obviní za jeho slova.

"Já za to nemůžu." Rozhodí rukama a málem srazí svůj drink.

"A vůbec, tak s ním nebude k vydržení, to už přece všichni moc dobře známe. Žádná novinka." Trefí se do Gackta, aby to trochu napravil.

"Trpíme to už od začátku. Jediný, koho by nám mělo být líto je Zye." Podívá se na jmenovaného a ten začne vrtět hlavou.

"Já si to naprosto užívám. Je legrace sledovat,jak se za ním táhnou davy a jde za mnou." Pokrčí rameny a ani mu nedojde, že tohle znělo mnohem víc sebevědomě, než by si kdy troufl říct.

"A je to tady, už chytá jeho manýry." Povzdechne si Uru a protáčí očima. To už se vrací Ino a je to zase romantika jako blázen. Uru by přísahal, že slyšel několik povzdechů v okolí a dámy, které Ino opustil, vypadají hodně zklamaně.

"Kalhotky létat nebudou." Zasměje se pobaveně. Ino bez váhání obejme Senu a přitáhne i ho blíž. Nakonec mu skončí na klíně a baví se tím, jak srovnává květy na jeho hrudi a u toho mu šeptá do ouška. 

"Sena-chan, chtěl bych zavřít pusu nadobro všem. Nikdo si nedokáže představit, jak moc tě miluju a já si nedokážu představit, ani jeden den bez tebe." 

"S nimi už rozhodně zábava nebude." Pochechtává se Zye, který už stihl asi tři piva a je to znát. Oni toho popichování nenechají a Su se k nim jistě brzo přidá. Ani jeden se už neohlíží, kde je Boo. Všichni nejspíš doufají, že se jejich novému známému podařilo dostat dál a zkouší napravit něco, o čem už si mysleli, že spravit nikdo nedokáže. Všichni dokázali překonat složité a zdánlivě bezvýchodné situace. Dalo je to mnohem víc dohromady a je dost možné, že se tu za pár let sejdou znovu a budou vzpomínat na chvíle, které je měly rozdělit. Nestalo se a to jasně naznačuje, že se tak nestane ještě dlouhá léta. Jeden z nich ale takové štěstí neměl. Jeho situace neměla řešení, do dnešního dne to tak rozhodně vypadalo. 

Yusuke trpělivě poslouchá Boogieho vyprávění. Je to zvláštní snažit se představit, že vám na někom tolik záleží. Je si jistý, že nic podobného zatím nezažil. Vlastně…By mu mohl lehce závidět. Podobné pocity ale nezná. Je to opravdu smutné, když někdo přijde o takovou lásku o někoho, na kom mu tolik záleželo, ještě smutnější je, když je to vzájemné.

"A povídáš si s ním a přemýšlíš, co by ti na to řekl." Odhadne to bez větších potíží. Bylo to logické, že nechce, aby odešel úplně. Podle něj by ho k tomu nikdo neměl nutit, dokud do toho bodu nedospěje sám. Jeho překvapuje spíš hloubka citů. To se u tak mladých lidí často nevidělo. Je to rozhodně vzácné a nevídané. Nezná ostatní a neví, že Boo tady není jediný, kdo podobné pocity chová. Pozvedne koutky na to cpaní do snů. Asi to byl hodně zvláštní člověk, dost rázný, když tak Boogieho poslouchá. Asi bylo překvapivé, že zrovna oni dva společně dokázali být. Tyhle myšlenky ale z hlavy nepustí.

"A taky mu jsi nejblíže, jak to je jde. Ale ne díky deníku, ale díky tomu, co máš tady." Dotkne se krátce v místě jeho srdce.

"Tam nic z toho nevybledne a budeš to cítit pořád. Vždycky tam někdo bude, o to tě nikdo nepřipraví. Deníku se může něco stát, ale vzpomínky a pocity ti nikdo vzít nemůže, ani by se o to pokoušet neměl." Usměje se na něj a pak už dokonale pohltí to, co společně vidí a taky si uvědomí, že Boogieho blízkost je mu příjemná. Hned si podobné myšlenky zakáže, protože on má svou lásku, pořád ji má, i když není mezi nimi. Musí se upřímně zasmát, jakmile dojde na známou písničku.

"Vidíš, to jsem dlouho neviděl." Pošeptá mu s nádechem pobavení, aniž by pustil jeho ramena. Nadechne se, aby mu řekl, že je příjemné sledovat, jak se jeden o druhého starají, stejně jako se o Boogieho starají jeho přátele, ale nic z toho nestihne. Než vůbec stačí mrknout, ucítí jeho tělo na tom svém. Neváhá ani na vteřinu, aby ho objal a schoval ve svém náručí.

"Jen plač, uleví se ti." Broukne do jeho vlasů a hladí ho po zádech.

"Píšeš do deníku, aby věděl, co děláš a jak se cítíš. Zapomněl jsi na jedu věc, máš ho v srdci, on přece ví, co prožíváš a jak se cítíš. Pokud budeš šťastný ty, byl by šťastný i on. To přece zamilovaní lidé dělají, sdílejí pocity toho druhého. Pokud budeš jen přežívat s vidinou konce, bude to samé dělat on, uvnitř tvé mysli. To by si přece nepřál, ani ty to nechceš, Boo-chan." Pousměje se smutně a nechá ho, dokud se od něj odtáhne sám.

"Setkáte se v příštím životě, ale pořád si může užít tento skrze tebe. Bude tu pořád s tebou, nikam nepůjde. Kam by taky šel, nikdo bytě jen tak neopustil." Věnuje mu upřímný úsměv s lehkým pohlazením po tváři. Vezme ho bez váhání za ruku a vykročí s ním podél moře. Prochází se dlouho, povídají si dál, dokud slunce nezapadne a na obloze se neobjeví hvězdy. Jedna září mnohem jasněji, než ostatní. Oni dva už se pomalu vrací k ostatním, ještě jsou ale pořád daleko.

"Říkal jsem to už předtím. Jsi mnohem silnější, než si ostatní myslíš. Věř tomu a uvidí to i on." Ohlédne se na noční nebe.

"Už jen pro ten úsměv." Pomalu pustí jeho ruku, když jsou na dohled baru, kde jsou pořád jeho přátele, je tam dost veselo.

"Tak běž, chybíš jim. Celou tu dobu jim hrozně chybíš." Poukáže na něco, co zatím ještě nezmínil.

"Je čas ukázat mu, jak moc šťastný umíš být za oba. Uvidíme se zítra, pokud budeš chtít. Počkám na tebe po poledni tady." Usměje se na něj a otočí se k odchodu. To už se k Boogiemu řítí Zye s Rickem a vyzvednou ho nahoru, aby si ho posadili na ramena.

"Náš ztracený koloušek." Směje se Zye.

"Bylo nám smutno." Je znát, že už mají v sobě dost alkoholu a chvíli to vypadá, že se vyklopí do písku. Stačí jim jen Boogieho úsměv, aby toho nenechávali. V tu chvíli ho Zye pustí do písku a ukáže na noční oblohu.

"Je podívej, padá hvězda." Kecne si za Boogiem do písku a za chvíli už jsou tu všichni.

"Co si budeme přát?" Ozve se Ino svírají senu klem pasu.

"Aby byl Boo zase šťastný." Broukne Zye tiše. Zdánlivě obyčejně přání, plné netušených možností. Možná jen to stačí, aby se začala plátnová kapitola a přesto příběhy už napsané nikdy nevybledly. Jen jednoduché přání, které nakone může všechno změnit.

"Hodně štěstí, Boo-chan." Pošeptá si tiše Yusuke, který stojí daleko od hloučku na pláži.+Svět by o hodně přišel, kdyby už neviděl tvůj úsměv.+ Doplní si v duchu s nepatrným pousmáním a když se otočí k odchodu, další hvězda protne oblohu, jakoby souhlasila tím, co si právě pomyslel.