Epilog - část 1.

(Madagaskar)

Boogie, Sena, Ricko, Gackt, Mirai

Je už večer a slunce se kloní k dramatickému západu nad oceánem. Boogie sedí, jako každý den, u malého kulatého stolku poblíž bazénu, který je jen pár metrů od moře a věnuje se psaní svého deníku, který Toshiyovi slíbil a ve kterém s ním hodně rozmlouvá. Baví se s ním často i nahlas, samozřejmě si myslí, že tak, aby o tom nikdo nevěděl, ale opak byl pravdou. Kluci už si o něj dělají starosti, myslí si, že by měl začít zase trochu žít, ale on o tom nechce ani slyšet. Musí jenom odžít tento život, aby mohl být nakonec zase s ním a nikoho dalšího, než svoje přátele, v něm nepotřebuje. „Je to tady mnohem krásnější, než jak jsem si kdy představoval. Hotel má pět hvězdiček, ale při tom je to jen shluk střech, vyrobených z nějaké dlouhé trávy, listů nebo co to je. Není tady moc lidí, za to azurové moře, hodně palem a nekonečný oceán. Překvapilo mě, jak chladný od něj fouká vítr a taky kolik palmy nabízejí stínu. Písek je bílý, v oceánu plno ryb a kousek za námi džungle. Je to jako z nějakého kýčovitého katalogu. Skutečný ráj na zemi. Od zítřka začneme jezdit na výlety, které jsi nám naplánoval, abychom spolu konečně mohli všechno vidět.“ Píše mu a něco z toho si nahlas odříkává. „Nejsou tady skoro žádní hosté, to kvůli roční době, kterou jsi vybral. Těch několik, co tu je, se snadno ztratí v areálu nebo jedou někam na výlety. Je tady toho hodně k vidění, ostrov není zase tak malý a obávám se, že to ani nestihneme a budeme se muset vrátit. Viď, že ti to nebude vadit?“ Zamyšleně okusuje tužku a stočí pohled na dění v bazénu. Jejich velký bungalov má jeden soukromý jenom pro sebe. Zaslouží si ho, protože jsou početná skupina. Je s nimi dokonce i Mirai, tak není jediný, kdo je tady bez partnera a necítí se díky tomu tak nepatřičně. Nakonec mluvila s Gacktem i se Zyeanem a všichni se navzájem ujistili, že to co se stalo, mezi nimi zlou krev neudělá. Stala se z ní jejich kamarádka, chodila k nim na návštěvy, ale asi

největší cestu si k ní našel právě Boogie. Často spolu rozebírali, co se stalo s Toshiyou, stejně jako mu ona svěřila, jak byla zamilovaná nejdřív do Gackta, ale pak mnohem víc do Zyeana a že ji doopravdy vzalo, když nakonec nemohla být s ním. Zavřela se na čas do sebe, ale všechno rychle přebolelo a teď dovede být šťastná i s nimi přímo před očima. Prostě už v tom nejsou ty city, co byly. Právě s nimi dvěma teď dovádí v bazénu, cákají vodu ven a vyhazují se z nafukovacích kruhů. Vypadá to jako zábava. „Ty bys šel raději na drink, viď?“ Hlesne si Boo pro sebe. Uplynulo dva a půl roku od Toshiyovy smrti a za tu dobu neexistoval den, kdy by se nestavil na hřbitově. S tímhle výletem úmyslně čekal, až propustí jejich kamaráda z nápravného zařízení. Mezitím měl ale hodně práce sám se sebou. Dostal podmínku, že aby získal Toshiyovo dědictví, musí být plnoletým a tak nezbývalo, než to rodičům říct. Ten večer v jejich domě nastalo snad dvouhodinové ticho, jak na něj zírali s otevřenými pusami. Neměli mu ani co vyčíst, protože jeho partner už byl po smrti. Když se rodiče konečně nadechli a mohli zase mluvit, viděl jim na očích, že konečně pochopili, co se to s ním stalo a proč byl poslední týdny takový. Nepřijímalo se jim snadno, že měl románek s nějakým mužem a učitelem navrch, ale zároveň tu bylo to dědictví, byt a peníze a z toho bylo víc, než jasné, že to s ním Toshiya myslel vážně a nešlo o nějaké využívání z jeho strany. Nakonec společně s ním navštívili jeho hrob a tak mohli vidět alespoň jeho fotografii. Byl to neskutečný pocit, moci se mámě vyplakat na rameno a vědět, že ho nevyhodí ani nevydědí… I to mu Toshiya daroval. Urovnané vztahy s rodiči… Chce se mu brečet, jenom si na to vzpomene. Rodičům pak nedělalo takový problém podepsat mu papíry, i když bylo vidět, jak se máma brání tomu, aby už vylétl z hnízda a určitě doma sama nejednou plakala. Boogie se hned na to odstěhoval do Toshiyova bytu a poprvé do něj vkročil. Sám. Bylo to přesně tak, jak očekával. Všechno na něj udeřilo s novou razancí. Stůl, kde psali úkoly, ložnice, jeho úsměv od linky, když mu sháněl něco k jídlu… Probíral se jeho věcmi, mazlil se s nimi, plakal, zíral z okna a pak, jednoho dne, se sebral a našel si práci. Chodil na stejnou školu jako Zye, kterou vychodil jenom díky němu a Gacktovi a ponořil se do tvorby reklamy pro Zyeanovy počítačové hry. Naučil se toho dost od Seny a od Uruhy, Inoran ho naučil, jak psát a Zye mu dodával technické informace a nakonec si mohl dovolit v tom oboru podnikat. Sena bydlel s Uruhou tak dlouho, dokud Inorana nezbavili všech obvinění. Trvalo to několik týdnů, všichni si mysleli, že to někdo úmyslně zdržuje, ale Tetsuya ho z toho nakonec dovedl dostat. Inoran přišel o práci, ale stal se z něj profesionální básník a spisovatel a příležitostně také soukromý učitel. Sena se chtěl ihned přestěhovat k němu, ale nakonec bydleli nějaký čas na hromádce všichni tři s Uruhou, protože ten na svého přítele musel čekat dlouhé dva roky. Jednou za čtvrt roku za ním mohli na návštěvy, ale byla to vždycky jen chvilička, aby zbytek víkendu mohli být s Uruhou sami. Ricko sekal latinu, dělal co mohl, aby mu nemohli přišít nic většího a nakonec se i on dočkal dne, kdy to zařízení mohl opustit. To ale neznamenalo, že na něj mafie zapomněla. Samozřejmě o tom moc dobře věděl a raději to řekl i Uruhovi a Tetsuyovi. Nakonec to byl právě Tetsuya, kdo mu půjčil nemalý obnos peněz, aby mohl Yakuze zaplatit a snad navždy ji vymazat ze svého života. Ten případ už byl uzavřený a tudíž jim nevadilo, kdyby zpíval. Nic víc, než co proběhlo u Rickova soudu, už z něj stejně vymámit nikdo nemohl. Půjčka u Tetsuyi měla tu výhodu, že byla bezúročná. I tak ji bude splácet celé roky, ale to nevadilo. Hlavní bylo, že tohle peklo bylo za nimi a že jim Tetsu tolik pomohl. Naléhali, aby letěl na Madagaskar s nimi, ale on to zdvořile odmítl a dokonce se u toho i usmíval. Všechno házel na svou práci, ale kdo ví, kde ležel pravý důvod. Uruha? Sena? Někdo jiný nebo vůbec nikdo? Sena na tom byl se svými rodiči podobně jako Zyean. Měl to jenom obráceně. Zatímco u Zyeana byla hlavním odmítačem matka a táta ho skrytě podporoval u Seny to bylo opačně. Táta o něm nechtěl ani slyšet, protože podle něj jim dělal ostudu snad od narození už jenom tím, jak chodil oblékaný a jakou školu – pro dámy – studoval. K tomu ten incident s Inoranem, ale asi nejhůř nesl to, co mu tehdy Sena vpálil do obličeje. Totiž, že si ho jeho matka stejně nikdy vzít nechtěla a byla s ním nešťastná. Ať už ťal do živého, protože to byla pravda nebo jen otce neskutečně ranil, to už se nejspíš nedozví ani na jeho pohřbu, protože spolu už nepromluvili. Podepsali mu plnoletost a s matkou se vídal skoro tajně. Chtěl s ní o tom všem hrozně mluvit, ale ona ho vždycky jen vyslechla, zeptala se, jak se má Inoran a zarytě o svém životě mlčela. Tím spíš si Sena myslel, že má pravdu. Až se vrátí domů, chtěl by, aby k nim zašla na oběd a konečně se s Inoranem seznámila pořádně, ale má strach, že se jeho máma prostě moc bojí. Podle něj by bylo nejlepší, kdyby se rozvedla, ale to se nestane nejspíš nikdy. S Inoranem by jí pomáhali, nenechali by ji samotnou, ale jak ji k tomu přimět? Boo zaklapne svůj deník a zasune tužku za jeho vázání kolem dokola. Ostatní jsou asi už na večeři a jeho společnost z bazénu už také vylézá, aby se ještě stačili najíst. On sám nemá hlad, počká tady na ně. S Toshiyou.

Zyean, Uruha, Inoran

Zye se právě snaží nakrmit hlavně sebe, ale taky Gackta. Kdo by taky nejedl, když teprve před chvíli vylezli z bazénu? Jsou tu jídla, která v životě neviděl a taky, že je všechny musí okamžitě ochutnat. Je to příliš lákavé a on potřebuje opravdu hodně energie. Je jí sice jako vždycky plný, ale za to může hlavně jeho životní partner. Než odjížděli, zvládli ještě jednu menší kávu s tátou. To on byl ten, který to nakonec všechno skousl mnohem snáz. Za pár dní dokonce Zyemu volal, aby zjistil, jak se má a jestli něco nepotřebuje. Zye se totiž pro věci neodvážil. Netroufal si podívat se mamce do očí a nechtěl jít domů, když tam nikdo nebyl. Přišel by si jako zloděj, i když by si vyzvedl jen učebnice a pár kousků oblečení. Ga to nakonec vyřešil za něj a šli na nákupy. Přesvědčoval ho, že nic z toho nepotřebuje, ale Gackovy, tedy jejich skříně se o hodně naplnily, jakmile se dostali zpátky domů. Boogie zůstal s nimi několik dalších večerů a vlastně i dní. Zyeho ani nenapadlo, že by ho měl poslat domů a nakonec tam ani nemusel. Totchi zařídil, aby své papíry k plnoletosti nakonec zařizovali společně. Kromě Ricka to nakonec vlastně dokázali úplně všichni a najednou se jim svět dospělých otevřel mnohem dřív. Ale to nevadilo, měli své polovičky, které je hodlali provést životem. Tedy až na Boogieho, který postupně začínal dělat starosti všem. Zyeho největší obava z prvního rozhovoru s Mir se nakonec nenaplnila a postupně…No dobře, omlouval se jí ještě dlouho, ale je rád, že jsou tady společně. Ostatně, s kým by trápil Gackta? 

"Zye-kun, můžeš mi prosím tě říct, jak je možné, že už jsi dávno nepraskl anebo navážíš dvě stě kilo?" Ozve se Uruhův hlas, když to celé pozoruje s vidličkou několik centimetrů od rtů. Pomalu stočí pohled vedle sebe na Ricka a ten…No dobře, je na tom úplně stejně jako Zye, který svému kamarádovi ukáže vztyčený palec a gestem hlavy ho vybízí, aby Uruhovi řekl, jak se to dělá. Chce to totiž správné spalování kalorií, ale to ví přece oba. Pro Uruhu byly ty dva roky…Kdyby se po svých myšlenkách neurazil, asi by ho napadlo, že vážně zestárl. Nedokázal si bez Ricka představit ani den a nakonec jich muselo být tolik. Koutky mu vyběhnou nahoru a ještě svému milému podsune talíř. Jen díky Senovi se za celou tu dobu nezbláznil. Jejich kolekce bourala mola a vyprodávala se rychleji, než by si oba dva dokázali pomyslet. Nikdy nezapomene na večer, kdy ji uváděli asi po třetí s menšími obměnami a Sena mu později prozradil, že muž, který jim nabídl spolupráci a kterého Sena odmítl, byl ten samý, který kdysi pochyboval na jedné z přehlídek, kam ho vzal Ino díky lístkům od něj. Smáli se společně na celé kolo a přijali tehdy několik jiných kontraktů. Sena ještě musel dostudovat, ovšem díky tomu, že ho začínali znát, měl jisté úlevy a tak stíhali opravdu hodně. Dokonce i tu reklamu na diamanty, která jim dala dost ze vstupního kapitálu. Jejich vlastní značka…Brzo by si mohli udělat pracovní výlet i za hranice a samozřejmě, že je vezmou všechny s sebou. Uruhovi bylo líto, že Tetsuya jejich pozvání odmítl, bez něj by byli v háji úplně všichni, ale po tom, co si společně promluvili, ví, proč to udělal. Měli společný kus cesty a bohužel nepokračoval až do budoucnosti. Je ale přesvědčený, že by jim to nakonec neklapalo. Potřeboval někoho takového jako je Ricko, mládne vedle něj každou chvíli a nemůže se dosyta nabažit toho, jak je z něj paf. Ne, ještě je to ani trochu nepustilo.

"Ricko-chan." Zapřede tiše a svůdně.

"Tohle je příbor, milerád ti ukážu, jak se používá." Dobírá si ho malinko a už posouvá vidličku před jeho rty. V půli cesty si to rozmyslí, otočí ji proti sobě a sousto smyslně stáhne.

"Bude mi to vážně chybět, až budeme muset domů." Postěžuje si, jakmile polkne. 

"Neříkej mi, že zrovna tobě bude chybět všechna ta havěť kolem." Ozve se hlas Inorana, když se objeví v menší jídelně, kde je dost živo. Sám se chvíli zdržel, protože ho napadla část básně, kterou potřeboval dokončit. Ještě pár týdnů a může vydat vlastní sbírku. Není první a nejspíš nebude poslední. Má teď hromadu inspiraci a měl ji i při procesu. Čím déle ale může být se Senou, tím víc zamilovaných veršů dokáže složit.

"Ahoj moje Múzo." Broukne Senovi do vlasů, když ho do nich políbí a usadí se vedle něj. Ano, jen díky Senovi začal opravu dělat, co vždycky chtěl. Ne, že by ho učení nebavilo, ale školu musel opustit a Sena mu dodal tolik sebevědomí, že své básně opravdu někomu poslal a měly úspěch. Vděčí mu za hodně. Pak to šlo ráz na ráz a neměl o práci nouzi. Jediné, co mu stále dělalo vrásky, byli Senovi rodiče. Byl by rád, kdyby se to jednou vyřešilo, ale zatím to tak nevypadalo. Dokonce i on sám se snažil s nimi promluvit a Senovi to neřekl, ale bylo to marné.

"Tak už nám chybí jen Boo, kdepak je?" Zeptá se Uru a všichni se na sebe podívají.

"Nemyslím si, že s tím někdy přestane." Povzdechne si Inoran.

"Někdy mám pocit, že jenom čeká, až bude s ním." Dodá zye a odsune talíř stranou. Podívá se krátce na Gackta a pak na Mir. Vážně se snažili, ale Toshiya na něm zanechal silnou stopu. Až příliš silnou. Říká se, že pravou lásku zažije člověk jen jednou a někteří ani to ne. Zye však pořád doufá, že se najde někdo, s kým…Ne, zapomenout by neměl, ale měl by zase začít žít.

"Nejvyšší čas jít pro něj." Zvedne se Uru rozhodně a podívá se po ostatních.

"No vstáváme bando, je na čase ho pořádně provětrat. Přece tam nepůjdu sám?" Rozhodí rukama. 

"Navíc je večer na pláži velká párty a já nehodlám sedět na zadku a přemýšlet, co by kdyby." Mrkne na Senu, popadne Ricka za ruku, i když ještě neměl dojedeno a vyrazí na lov Boogieho. Zye se rozesměje a zavrtí nad ním hlavou.

"Nakonec to nejsem já, kdo má až moc energie." Podívá se na Gackta a málem zrudne. On moc dobře ví, kdo ho o tu energii připravuje a zároveň je jeho povolený doping. K Boogiemu na terasu se nahrnou nakonec úplně všichni. Málem se tam ani nevlezou. Zye kývne na Mir a už se mu věší na rameno.

"Boo-kun, pojď s námi, je nám smutno. Dáme si drink nebo dva, zaplaveme si při měsíčku." Přemlouvá ho.

"A Ga vás pak bude lovit z vody, protože tam budete jak vyvržení…Ne, vorvani ne, roztomilé rybičky." Doplní Uru se smíchem, objímajíc Ricka kolem pasu s bradou na jeho rameni.

"Ale ty drinky zní hodně dobře. Všude hromada barev, slaďoučké jako ty." Složí Boogiemu kompliment.

"Nechte ho aspoň vydechnout chudáka." Usmívá se Ino opodál. Senovu dlaň svírá v té své a nejspíš ji do konce života nepustí.

Boogie, Sena, Ricko, Gackt, Mirai, Sugizo

Gackt nebyl nijak velký jedlík a pečlivě si hlídal jídelníček, ale i on chtěl vyzkoušet co nejvíc z toho, co jim exotický hotel nabízel a málo toho nebylo. Dozvěděli se, že místní šéfkuchař si dává záležet na tom, aby každý den připravoval úplně jiná jídla a zejména si dával záležet na dezertech, což byla věc, kterou by jindy nedal do pusy, ale copak to mohl šidit teď, když už nic podobného třeba nikdy neochutná? A tak se nechal cpát od Zyeana k prasknutí a každé ráno ve čtyři hodiny běhal jako šílenec po pláži, dokud byl chladný písek, aby to všechno vypotil. Večer chodili cvičit a to s sebou hnal i kluky, protože takhle to dál nešlo. K jeho překvapení chodili i Sena s Uruhou, ale i když Sena rád trápil svoje břišní svaly, v jejich podání to byla spíš jóga, než nějaké pořádné posilování. Uruha se chlubil, že chodí na pilates, ale Gackt ho škádlil slovy, že leda tak pro začátečníky. Jakmile padne Uruhova otázka ohledně váhy jejich miláčků, domyslí si to asi všichni u stolu. Zatímco Sena vyprskne do dlaně, Ino vedle něj zdatně červená jako by to snad nikdy nedělal. Při tom má sám nejmíň co mluvit. Chudák si sotva sedl a hned taková diskuze. Mirai to snad ani komentovat nemůže, protože mluvit před Zyeanem o svém ex… to prostě nejde. Ricko se zubí od ucha k uchu. 

"Opravdu to mám nějak víc rozebírat?" Řekne Uruhovi a je vidět, jak rád by se do toho pustil a klidně veřejně. 

"No jasně." Pobídne ho ještě Gackt, když se pohodlně opře na židli a opře si kotník o koleno. 

"Zajímalo by mě, jestli se dozvím nějaké novinky, které jsme ještě nezkoušeli… Vzhledem k tvému partnerovi by to možná mohlo vyjít." Zní to trochu jako kdyby byl Uru kdo ví jak do větru, ale on spíš naráží na to, že to je prachobyčejná nymfomanka. Jak kdyby on sám nebyl… ehm… Mirai protočí očima ve smyslu Chlapi, ale Sena se kucká dál. 

"Jen se nedělej, počkej, až tě vdáme." Rýpne si do ní. 

"S vámi za zadkem? To dřív budu stará a mrtvá." Hodí po něm ubrouskem. Ricko si zrovna cpe jeden z těch maličkatých dezertů do pusy pomocí prstů, když mu Uru připomene, že se na to dá použít příbor. Není s ním kamarád a hodně tady postrádá normální hůlky. U stolu se mu v tomhle směru daří asi nejhůř a tak na co nemusí, na to ho nepoužije. 

"Tady je to všem jedno..." Naráží na fakt, že jsou kdesi málem v džungli a ignoruje těch pět hvězdiček hotelu včetně vší smetánky, která může jíst kolem. Gackt se znovu pobaveně zasměje. 

"Vysloveně reprezentativní partner, Uru-chan, neměl by příští reklamu na diamanty fotit on?" Prohodí a Sena protočí očima, ale v duchu mu proletělo Jen to ne! Ricko mezitím hlasitě polkne, když ho Uru tak provokuje s tou vidličkou, ale řeč se stočí na Boogieho, který jako jediný u stolu chybí. Jako vždycky… I tak se Ricko mimoděk rozhlédne okolo sebe, jako by ho někde mohl spatřit. 

"Byl s námi u bazénu." Řekne Mirai a otře si ubrouskem rty. 

"Myslím, že tam pořád ještě sedí a povídá si s ním." Dodá a sklopí oči, protože nikdo z nich nevěděl, kam až je to normální a kdy už by mu měli zaskočit pro nějaké prášky. Zye měl podle ní pravdu. Boo byl neskutečně mladý a celý jeho život se přece nemůže proměnit v čekárnu na smrt, jen proto, že je přesvědčený, že Toshiyu zase někdy uvidí. Co když neuvidí? Co když pak už není prostě nic? Nejhorší bylo, jak byl pořád milý a usměvavý a při tom trochu jako prázdná schránka. Byl na něj žalostně nepříjemný pohled. Uru má pravdu. Nemohli dělat nic víc, než se ho snažit co nejvíc zapojit do normálního života a tak vstane nejdřív Sena a posléze i všichni ostatní. 

"Vezmeme něco s sebou." Řekne Sena tiše Inoranovi a do plátěného ubrousku u stolu balí jídlo, o kterém si myslí, že ho má Boogie rád. 

"Už tak je dost hubený. Ještě chvíli a bude štíhlejší, než já a to nesnesu." Maskuje svou starost za jejich obvyklé vzájemné vtípky. 

"Viděla jsem plakát, budou tam lidi ze všech hotelů okolo, nějaké tance a živá hudba, mělo by to být vážně pěkné." Přikyvuje Mirai po cestě k bazénu na Uruhovo oznámení. Boogie je málem ani neslyšel přicházet. Byli sice jako malé stádo, ale on byl příliš zahloubaný do sebe a pohledu na oceán před sebou. Deník mimoděk tiskne k prsoum, když mu za krkem přistane Zye. Rozesměje se a ohlédne se po něm, ale jeho oči prostě postrádají jiskru. 

"Kam? Kam chcete jít?" Ptá se jich, protože jemu nějaké plakáty a slavnost úplně unikly. Ricko zrovna špulí tváře, když Uruha narazí na ty vorvaně. 

"No a proč jen Gackt, to je jediný, kdo tady má na to, aby někoho tahal z vody?" Zlobí se. Naráží sice na sebe a Zyeana, ale… 

"Co třeba Inoran, jak k tomu přijde?" Ukáže na něj a rozesměje se a hned schytá pohlavek od Seny. 

"No tohle, co si to dovoluješ? Víš jakou má fyzičku? Postavu?" Málem se do něj pustí ještě víc, Ricko uskakuje za ostatní a pořád se směje a šklebí. 

"Nevím, bez košile jsem ho ještě neviděl!" Provokuje dál, ale nebyla to pravda, Inoran s nimi samozřejmě chodil normálně plavat. 

"Stejně pořád nemůžu z toho, jak ti lidi koukali, když kolem prošel Sena v tangách." Prohodí trochu mimo téma Mirai, protože Senovy plavky rychle získaly na pozornosti. Gackt se toho hned chytí. 

"Já to chtěl taky zkusit, ale on mi to zakázal." Namíří prst na Zyeana. 

"To bych na sebe nikdy nevzal." Komentuje to Ricko a Boo zavrtí hlavou. 

"Ani já ne." Znovu se zasměje. Boogiemu je jasné, že jejich nátlaku dlouho neodolá. Nastrká deník za tričko a ukotví ho lemem kalhot a s předstíraným povzdechem vstane. Toshiya sice nebyl na večírky, ale určitě by s nimi taky šel a on mu to tam chce ukázat. 

"Tak jdeme." Řekne jim. 

"Takhle???" Vytřeští oči Sena. 

"Takhle, protože jakmile ty a Uruha zalezete do pokoje abyste se upravili, bude po večírku." Řekne mu Boogie a Sena i Uruha musí zůstat ticho, protože co kdyby si to mezitím rozmyslel a nikam nešel nebo jim někam zmizel, což dělal taky moc rád? Vymění si s Uruhou pohled. 

"My přece vypadáme dokonale v jakoukoliv denní i noční dobu." Pronese pyšně a vykročí na pláž. Ricko znovu vyprskne smíchy. 

"Těším se na tu dokonalost až budete zvracet jahodové daiquiry na pláž uprostřed tančícího davu." Mirai se rozesměje s ním. 

"Věř, že i z toho udělají pecku na Instagram." Dodá a všichni se příjemně projdou směrem k místu, kde už je zábava v plném proudu. Gackt polovinu cesty hledí do displeje svého telefonu, což už nikoho nepřekvapuje, když z ničeho nic zůstane stát a udiveně pronese. 

"No néé, on je tady? Taková náhoda. Jen v jiném hotelu." Řekne a podívá se na svoje přátelé. 

"Pojďte, někde v té vřavě je můj kamarád ze studií. Měli jsme společné některé předměty na vyšší státní škole. Ani nevím, kde skončil. Na Facebooku má fotky odsud s datem pořízení dnes ráno." Řekne a už vytáčí staré číslo, které možná ani nefunguje. Jenže ono funguje. Chvíli to zvoní a pak se ozve hlas, který se příliš nepodobá tomu, který si Gackt pamatuje. Však taky skoro mutovali… 

"Ahoj, Gaa-chan, ty jsi v Kyotu? Promiň, nejsem vůbec v Japonsku a..." Na druhé straně je hrozný kravál, Gackt skoro neslyší.

"Ahoj, Sugizo-kun, ne ne vlastně jsem na Madagaskaru, nejspíš jen kousek od tebe!" Směje se Gackt. 

"Vážně? Opravdu? A kde?" Chvíli směrují jeden druhého a pak už Gackt dovede celou skupinu do centra dění a rovnou před Sugiza. Zestárl, jeho rysy jsou snad ještě ostřejší, než byly, ale sluší mu to a je to on. Podají si ruce, vyměňují si samá udivená No nééé a to je náhoda, Sugizo se párkrát strefí do Gacktova dokonalého vzhledu a pak se konečně podívá na ostatní. 

"To je moje rodina." Řekne Gackt s patrnou pýchou v hlase a Mirai se trochu stydlivě ošije, ale… asi jsou. Všichni jsou. 

"Těší mě." Ukloní se Sugizo. 

"Ty jsi tady sám?" Gackt by se ani nedivil, Su měl vždycky svéráznou náturu. 

"Ne, jsem tady s kamarádem, děláme si menší dovolenou od práce, asi po pěti letech..." Ukazuje přes rameno na něčí záda. Široká ramena, vysoká postava, černé vlasy… Ještě se neotáčí, asi je vůbec neslyší. 

"A co vlastně děláš?" Rozhodí rukama Gackt. 

"Vlastně jsem nakonec právník. Obhájce." Řekne Su a usměje se jako světlo samo. Gacktovo obočí jde nahoru. 

"Vážně? Tak to možná znáš Tetsuyu Ogawu." Prohodí. 

"No jasně, že ho znám." Rozesměje se Sugizo a dlouze se podívá na Uruhu. 

"Neviděli jsme se někde??" Má dojem, že jeho tvář někdy dávno viděl… 

"A co děláš ty?" Zeptá se zase Gackta. 

"No já… jsem učitel." Řekne Gackt skoro skromně a Sugizo se zase rozesměje. 

"Čemu se směješ?" Udeří na něj Gackt podmračeně.