Aoi xTora - Příště mě nezkoušej štvát. - část 2.

(nové útočiště)

Aoi

To snad ne, no on snad špatně slyší? 

"Ty jsi vážně neuvěřitelný, trochu jsi zapomněl, kým jsi byl, když jsem tě vytáhl z bahna. Byl jsi tady zaměstnaný ve chvíli, kdy by ti nikdo jiný nedal šanci a stejně máš tu drzost chtít po mě, abych se k tobě choval jako k někomu, kdo snad pracuje na mojí pozici?" Musí mu to zase připomínat? Měl za to, že tohle si vyjasnili už posledně. Tohle od začátku nebyl rovnocenný vztah, Tora byl vyřízený a Aoi ho koupil, neměl žádné právo chtít po něm, aby mu věřil a svěřoval své plány. Neříkal je ani vlastnímu bratrovi! To byla možná malinko chyba, ale to byla úplně jiná záležitost. Jakým právem se Tora domáhá podobného postavení? 

"Kdybych ti nevěřil, nikdy bych tě s Hideakim neposlal, nemám nic cennějšího, než je on, nechápeš ani tohle?" Proč je tak otřesně zabedněný? Jiný názor… ano, dneska po mnoha dnech došel k tomu, že by to občas zkusit mohl, ale to mu nikdy nepřizná a kromě toho, pořád v tom bodě platilo všechno to, co mu před chvílí zopakoval. 

"Samozřejmě, že ano, kdo si myslíš, že to tady platí, já?" Z části ano, ale mnohem víc někdo úplně jiný. 

"Ani na chvíli ses nezamyslel nad tím, že i já jsem někomu podřízený, že možná všechno, co dělám, nedělám rád, ale prostě musím, pro dobro ostatních?" I kdyby s ním zatřásl, Tora by to stejně nikdy nepochopil. 

"Co chceš dělat?" Vypadne z něj vykolejeně a na chvíli má snad i strach. A oprávněně, protože mu Tora potvrdí, že na něj sahat rozhodně bude a začne si rozepínat kalhoty. Aoimu k tomu místu klesnou oči a málem by se i rozesmál, ale spíš rozpaky a nevírou nad tím, co tady Tora dělá, než že by to bylo komické. Jeho slova nejsou vtipná ani trochu a slibují toho hodně a Aoi najednou nepochybuje o tom, že to Tora udělá. Vidí to odhodlání v jeho očích, vidí to, jak je rozzlobený a ví, že pak zrovna moc nepřemýšlí. Mohl by reagovat na jeho předchozí slova o tom, že se vrátil jen kvůli němu a trvat na svém, že to není pravda, že má jenom až moc rád vlastní život, ale slova už mu maličko váznou v krku. Má chuť se otočit, přelézt ten stůl a snad i utéct, jenže to vůbec nestihne a Tora už svírá jeho zápěstí. Prudce ho otočí čelem ke stolu a Aoiho polije studený pot. To neudělá, tohle prostě neudělá! Tohle není legrace, přestává to být vtipné, jde to daleko za hranice toho, co by si běžný člověk dovolil a on ví, jak moc mu to pošlape hrdost. 

"Nech toho." Stačí jenom říct a všechny emoce jsou znát v jeho hlase, ale Tora ho snad ani neslyší. Aoi už dlouho žil tak, že se před ním všichni v úctě a bázni chovali víc než zdvořile a tohle bylo poprvé po hodně dlouhé době, co na něj někdo důvěrně sahal. Takovým způsobem nikdy. 

"Přestaň." Hlesne znovu a kolena se mu citelně zachvějí, když se pásek utáhne kolem jeho zápěstí a Torovy rty zaútočí na jeho krk. Za normálních okolností by to bylo příjemné, ale teď má vážně nahnáno. Cítí, jak povolují jeho kalhoty a v další chvíli ho Tora tlakem dlaně přinutí nalehnout na stůl. Tady už končí veškerá legrace. 

"Tora-chan, dost!" Zkusí přidat na hlase, ale místo toho se mu dostane připomínky, co uvidí kdokoliv, koho by Aoi zavolal na pomoc. A to by byla strašná hanba. Ještě pořád doufá, že se ho Tora snaží jenom vytrestat a pořádně vycukat a na poslední chvíli skončí, jenže jakmile ho kousne do odhaleného pozadí, škubne sebou proti stolu a sykne skrz zaťaté zuby. V duchu ho pořád dokola prosí, aby skončil, aby ho pustil, víčka tiskne k sobě, spánek na desku stolu a pak se málem udusí, když doopravdy ucítí jeho jazyk přímo na tom nejsvatějším místě jeho těla. Prudce oči otevře, málem zmrzačí vlastní klín, jak se před ním pokusí uhnout dopředu, zazmítá sebou vší silou, ale Tora ho nepustí a dál ho trápí a ono to bohužel začíná být příjemné. Útočí na jeho mužnost i důstojnost, ale zároveň to není žádný cizí násilník, ale někdo, na koho tolik myslel a tak se v něm bijí pocity úplně opačných povah a on má pocit, že asi zešílí. 

"Už toho nech..." Zašeptá, ale jeho hlas se láme v zasténání. Pořád dělá všechno proto, aby mu to co nejvíc znemožnil, ale jeho klín reaguje přesně opačně a proti tomu stolu to vážně bolí.

Tora

Kdyby měl víc prostoru na přemýšlení, asi by mu nakonec dal za pravdu. Nemyslí si totiž, že to celé financuje Aoi a tuší za tím ještě někoho mnohem výš. Možná by dokázal připustit i fakt, že většinu věci nerozhoduje Aoi sám a stejně by se s ním hádal, že je moc paličatý a že si myslí, že má pravdu. Podle něj měl víc poslouchat lidi kolem sebe a co slyšel, tak ani Hideakimu nedal příliš prostoru. Ale to je teď vedlejší. Nedokáže vnímat nic navíc, kromě Aoiho těla, které mu pořád dává signály, že s ním jedná tak, jak se mu líbí. Možná ne ze začátku, ale konec se mu rozhodně líbit bude. Potřebuje ze sebe dostat všechen vztek a zároveň nemá v plánu mu ublížit. Kdyby chtěl, tak se na něj vrhne rovnou a nezdržuje se podobným rozmazlováním, jako mu dopřává právě teď.

"Jenom to, co se ti bude líbit." Stojí si za svým jednáním a taky mu tím říká, že s násilím opravdu nepočítá. Ty ruce…To byla spíš nutnost, než aby to měl původně v plánu. Kdyby si to nepojistil páskem, nejspíš skončí s monoklem, možná i hůř. 

"Děláš všechno pro dobro ostatních, je čas, aby někdo udělal něco pro tvé vlastní dobro. Potřebuješ se trochu uvolnit." Je znát, že z něj trochu vztek opadá a začíná si to pořádně užívat. Už jen tak, jak Aoi vypadá na tom stole, ho nutí pokračovat dál.

"Nenechám, už tě nenechám, rozumíš?" Zavrčí trochu, aby už konečně přestal mluvit a hlavě se mu přestal vzpínat.

"Kdybych tě nesvázal, kopl bys mě tak možná mezi nohy a to vážně rád nemám." Osvětlí mu celou situace, když se zase na chvilku oddálí, ale jen proto, aby obkroužil jeho vchod svými prsty a pak už ho zase chvíli trápí jazykem. Několikrát ho líbne na kůži vedle a usměje se nad jeho oslovením.

"Až to bude Tora-koi, tak možná začnu poslouchat. Vlastně jsem na něco zapomněl." Sklouzne dlaní mezi jeho nohy a pohladí ho v klíně, aby ještě umocnil jeho pocity. Je mu jasné, že ten stůl není zrovna nejpříjemnější.

"Na záchranné slovíčko, ale to ty potřebovat nebudeš." Trápí ho trochu i, slovy.

"Pustím tě, až budu mít jistotu, že mi neutečeš. Možná mi k tomu bude stačit, až začneš pořádně vzdychat." Trochu si ho dobírá. Vezme ho za bok a sám se posune trochu dozadu. Sebou bere i Aoiho, aby se musel trochu oddálit od stolu a opravdu si neublížil. Stará se o něj a je jasné, že kdyby se mu cokoliv stalo, neodpustí si to. Vrátí se k trápení jeho vchodu, druhou dlaní si pomáhá v Aoiho klíně, který už má dostatek volnosti, za to Aoi už nemá tak stabilní oporu pod svým hrudníkem. Neleží tolik na stole a za chvíli aby možná hrozilo, že mu skončí na zemi. Vstane a sám sebe konečně osvobodí z kalhot a rovnou i z prádla. Konečně se může přitisknout na Aoiho pozadí, aby ho pořádně cítil. Pásek zatím vůbec neopouští. Nakloní se víc, aby našel jeho ouško, kterému věnuje několik polibků a počká si, jestli dostane patřičnou reakci.

"Nech mě se postarat o tebe. Jako odměnu nebo trest, vyber si, co se ti bude líbit víc." Líbne ho na jemnou kůži znovu a tentokrát se od jeho nitra dostane svými prsty. První jen pomalu a jakmile se dostane ke konkrétnímu místu, začne se dobývat o hodně citelněji. Počká si ještě chvíli, dokud není dostatečně mimo, když ho obejme paží kolem pasu a vytáhne k sobě do stoje. Pevně chytne jeho zápěstí a na pár vteřin ho uvolní, než je znovu sváže k sobě tentokrát před jeho tělem. Znovu ho obejme paží kolem pasu a rty už hledá jeho krk.

"Jsi naprosto k sežrání. Tak dlouho jsem musel čekat." Pohne se boky proti jeho pozadí, než dlaní sklouzne do jeho klína, aby ho několika plynulými pohyby vydráždil ještě víc.

"Tak už to řekni, že mě taky chceš." Provokuje ho k slovům, která slyšet chce. Nakonec ho otočí k sobě čelem a plynulým pohybem ho vysadí na stůl. Nohy mu osvobodí z kalhot a pak ho díky pásku a rukám nad hlavou donutí se položit na stůl. Svírá pásek blízko jeho zápěstí. Naklání se nad něj, vměstnaný mezi jeho nohama konečně se mu může podívat do očí. Ty jeho jsou roztoužené a je jasné, že už to dlouho nevydrží a přesto…

"Ty víš, že jsem chtěl jenom tebe od první chvíle, víme to oba. Jen mi to chvíli trvalo, než mi to došlo." Ušklíbne se, než mu první zvedne jednu nožku a zapře o stůl a pak i druhou.

"Je na čase, abych aspoň chvíli otravoval život tobě, těšíš se?" Zeptá se ho s touhou pobarveným zasmáním, než se opře špičkou o jeho vchod a začne se dobývat dovnitř.

"Začít nadávat zmůžeš potom, když budeš ještě chtít." Vydechne do jeho rtů a konečně si je ukradne pro sebe stejně vášnivě, jako když sem vpadl.

Aoi

Funí do desky stolu, jak se mu snaží bránit a zároveň se pokouší nevylomit si vlastní ruce. Je to hrozně nepříjemná poloha, když musí mít ruce za zády, není vůbec pohodlná. Připadá si u toho jako při policejním zásahu a na malou děsivou chvilku si uvědomí, jaké to musí být, když si pro vás přijdou a vrhnou vás do otroctví. Tak jako to udělali Torovi… Ale kvůli tomu přece Aoi bojuje, aby se to už nestávalo! 

"Lepší už to být nemůže." Zafuní na ty jeho kecy o uvolnění se, protože právě teď mu začíná jít křeč do rukou. Ještě chvilku a najde dostatečný dech na to, aby ho znovu poslal do háje nebo ještě hůř. Pro sebe se zlomyslně zašklebí, když Tora řekne nahlas, kam by ho teď Aoi s chutí nejradši kopl, ale je to zoufalý pokus o cokoliv, když uváží, v jaké se nachází poloze a dokonce bez kalhot. 

"Nikdy!" Odsekne mu na to jeho Tora-koi a pevně se semkne, když proti sobě ucítí jeho prsty. To kruci ne! Prostě ne! Jenže nemá jak by v tom Torovi zabránil a když se k tomu po chvíli přidá i jeho jazyk, aby ho znovu týral, jeho hlas se znovu zlomí do povzdechů. Nejradši by omlátil vlastní hlavu o desku toho stolu, aby mu to přestalo být příjemné, ale na to se má moc rád. Ještě před chvílí myslel na sebevraždu, ale možná k tomu nakonec nebude mít dost odvahy. 

"Jaké kruci záchranné slovíčko?" Podaří se mu říct, než si znovu zasténá pod dotekem Torovy dlaně v klíně. Samozřejmě, že slyšel, jaké praktiky údajně Tora preferuje, vlastně se to hodně říká i o Shinyovi a tím pádem se k sobě skvěle hodí, ale stejně mu to v ten okamžik vysloveně nedojde. A co po tom všichni ti ostatní? Tora ho za boky stáhne víc dozadu, Aoi musí udělat půl krok a málem se zabije o vlastní kalhoty, ale je to jen proto, aby na něj víc ukázal svoje pozadí. 

"Pro všechny kami..." Procedí skrz zuby. To mučení pokračuje ještě chvíli, než to na chvíli skončí. Slyší cinkání pásku, je mu jasné, že se Tora svléká a že se prostě vážně nezastaví. Tohle není jen Aoiho vytrestání dostatečným vycukáním, tohle se prostě kucinál stane! Vzápětí ucítí jeho nahý klín proti svým polovičkám a polije ho další vlna studeného potu. On tohle celé přežije, samozřejmě, ale jak to přežije jeho mysl a jeho hrdost? Hrozně rád by mu řekl něco jako, že se o sebe umí postarat sám, ale už není schopný příliš poskládat větu. Torovy prsty už jsou zase uvnitř jeho těla, dělají s ním neskutečné divy, nacházejí body, o kterých Aoi ani neví, že existují, i když moc dobře ví, že v tomhle směru bude Tora nejspíš velmi zkušený. 

"Nejsem ten, kterého hledáš." Dovede ještě říct, protože on nikdy nebude jako Shinya, někdo submisivní, kdo hledá oporu a náruč. Jak tohle Toru napadlo? Cítí, že ho zvedá zase nahoru, možná ho teď konečně pustí. Dokonce povolí pásek, ale on je příliš omámený na to, aby se mu vytrhl a konečně se vysvobodil. Musí udělat čelem vzad a už zase přichází o svobodu. Tora mu skládá komplimenty, dobývá kůži jeho krku a Aoi už není schopný ničeho víc, než držet. Začíná za to nenávidět sám sebe. Rozhodně nic takového neřekne, i když se jeho sebeobrana hroutí jako domeček z karet. Přistane zadkem na stole, až se toho lekne. Je studený, i když na něm před chvílí ležel. Na okamžik má možnost podívat se Torovi do tváře a do očí, jenže Tora ho donutí, aby si lehl a doslova se mu vydal. Je to šílená pozice, je při ní vidět vážně všechno a on toho na sobě nemá dost, aby se cítil lépe. Znovu se mu podívá do očí, když se Tora ocitne jen malý kousek od jeho tváře. Aoi může cítit konečky jeho delších vlasů. Nevidí v jeho očích nic z předchozího vzteku, žádnou pomstychtivost, je to přesně naopak a v ten okamžik najednou ví, že to, co říká, je pravda. Neví jak, ale ví to. Ani neví, že při tom zvedá nožky, jinak by si uvědomil, že to, co se s ním děje, může být ještě šílenější a vystavenější, i když si myslel, že už to snad ani víc nejde. Má dostatek prostoru na to, aby mu odsekl, že si dá na poličku první cenu před všemi jeho ostatními milenci, ale je to poprvé, co najednou nechce. To proto, že už si o tom nemyslí, že to Tora říká jenom tak, protože s ním lomcuje jedna z jeho náladiček. A pak to doopravdy přijde. I kdyby snad něco chtěl říct, trhne hlavou do záklonu v hrdelním zasténání, propne celé tělo a znovu se stáhne, ale v téhle poloze je to úplně k ničemu. Jde to díky ní až příliš dobře a jemu se svět začne rozplývat za zavřenými víčky. Zůstává jenom prožitek a ten se ze vzdoru mění na něco velmi příjemného. Aoi prohrává, ví to a taky se bojí sám sebe a svých emocí, až tohle skončí, ale to teď přestává existovat. Je to poprvé, co Torovým rtům začne odpovídat s plnou vášní někoho, kdo chce najednou to samé. Dokonce po chvíli zapře ruce proti němu, aby ho konečně pustil a on mu mohl položit spoutaná zápěstí okolo krku.

Tora

Musí se uchechtnout, když mi Aoi řekne, že lepší už to být nemůže. Je mu jasné, že se mu vůbec nelíbí jednání, které na něm zkouší, ale on už vážně neví, jak by mu to jinak ukázal. Navíc byl tak rozjetý, že to prostě nešlo ovládnout. Možná podvědomě tuší, že je to ten správný způsob a možná tím riskuje úplně všechno, ale na tom nezáleží. Musel to udělat a udělal by to klidně znova. Když vidí Aoiho tělo, které si může konečně prohlédnout…Ne, nemohl by jinak. Je nádherný, i když teď trochu zoufalý. Není to o dokazování moci, to nebylo ani na chvilku. Jen mu tím chce ukázat, jak moc kvůli němu dokáže udělat. Ne, že by to bylo něco, co by si neužíval, jen…Musí prostě vědět, jak na něj působí a co k němu cítí.

"Jsi přesně ten, kterého jsem hledal." Vyvrátí mu jeho slova. Je o tom přesvědčený. Shin potřeboval jeho starost. Nikdy by neřekl, že ho to nebavilo nebo že to dělal, protože musí, ale co provádí právě teď, je úplně jiné a zjišťuje, že je to přesně pro něj. Potřebuje ten vzdor, aby dokázal mnohem, víc, než by si kdy dokázal představit. Omámeně se usměje, když si ho na stole znovu pořádně prohlédne. Poupraví mu trochu nožky, aby měl víc místa a zároveň se mohl dostat opravdu daleko. Pak už tou samou dlaní míří po linii jeho těla. Nikam nespěchá, je vidět, jak moc si to užívá. S každým milimetrem, kdy se dostává do Aoiho těla, se jeho výraz mění mnohem víc. Je znát, že se dostal úplně mimo tuhle realitu. Aoiho první výraznější povzdech je něco pro jeho uši. Teď už rozhodně zastavit nedokáže, ne že by to předtím šlo.

"Jsi ten jediný, kterého jsem hledal." Vydechne roztouženě a znovu ho pohladí, tentokrát víc ke středu hrudníku, kam mu jen jeho vlastní tělo dovolí. Konečně si může plně vychutnat svůj vlastní požitek. Celou dobu záleželo na tom, aby Aoi konečně všechno pochopil. Možná si pak konečně budou moci promluvit a všechno vyříkat, ale na to je ještě čas. Další polibky už jsou úplně jiné. Nemusí se tolik dobývat mezi jeho rty, ale může si konečně užívat Aoiho vášeň, se kterou mu je oplácí. Automaticky víc zatne, když se Aoiho ruce pohnou, ale dojde mu, že to není potřeba. Ještě chvíli svírá jeho zápěstí, aby si ten pocit mohl ještě trochu užít a nakonec přece jen trhne za přezku pásku a ruce mu povolí. Po jedné paži sklouzne dlaní a přesune si ji na rameno a kolem krku. Udělá to samé i s druhou, aniž by opustil jeho rty. Počká, až ucítí, že se Aoi drží a pak se společně s ním narovná. Sevře jeho stehna silněji, pak pomalu sklouzne na lýtka a dostane je kolem svých boků, aby si ho mohl po stole poposunout blíž. Hlasitě vydechne do jeho rtů, jakmile se na něj Aoi natiskne.

"Už nemusím nic říkat, že ne?" Prohodí tiše, když se na pár vteřin odtáhne a opře si čelo o to jeho. Na tváři mu pohrává upřímný a zároveň omámený úsměv.

"Nechtěl jsem ti nikdy ublížit, ani tě podrazit, věř mi." Prohodí tiše do jeho rtů, než si je znovu ukradne. S prvním prolnutím rozpohybuje boky proti těm jeho. Pomalé přírazy mu vydrží jen chvíli, nedokáže se dál krotit, už tak to vydržel dost dlouho a může být rád za svůj trénink. Posune dlaně na jeho boky, v podstatě skoro na zadek a díky tomu ho může silněji posílat proti svému tělu. Je dost možné, že tam bude mít jeho prsty vytlačené, ale nad tím nedokáže přemýšlet. Cítí, jak se jeho tělo rosí potem už nějakou chvíli, má pocit, že se mu lepí vlasy ke tváři. Poslední na co by si teď vzpomněl je rán na boku, která možná začne znovu krvácet. Je mu to fuk, teď je tu Aoi na ničem jiném nezáleží. Pak už musí opustit i jeho rty, protože by to nebyl schopný udýchat. Přitiskne se k němu, zaboří tvář kamsi do jeho krku, možná spíš do vlasů, víc sevře jeho kůži a s posledními prudkými přírazy vyvrcholí do jeho nitra. Když konečně může trochu popadnout dech, první se diví, že ještě stojí vůbec na nohách a taky tomu, že Aoiho ani na vteřinu nepustil. Mírně se odtáhne, opře si čelo o to jeho a trochu se pousměje.

"Podívej se mi do očí a řekni, co vidíš." Pobídne ho tiše s dlaněmi na jeho tvářích. Má v nich všechno napsané, jak city, které se naplno uvědomil až teď a taky trochu omluvy.

"Kromě toho, že jsem sotva skončil a už bych tě chtěl znova." Dodá, aby nebyl plně mimo své obvyklé myšlenky. Mimo je hodně, ale…Dobře, to už si neskryje.