Aoi x Yumeto x Kazuki - Ujíždí mi autobus. - část 5.

(Aoiho byt)

Aoi, Yumeto

"Sedmnáct..." Zopakuje Aoi po Kazukim a je znát, že je tím zaskočený, i když by neměl. Do plnoletosti daleko. Aoi by se měl obrátit na patřičné úřady a odvést ho někam, kde se o něj postarají kompetentní osoby, protože on nemá žádné právo dělat mu zákonného zástupce. Zároveň ale není první jeho věku, s kým pracoval.

"Když tě nenahlásím, dopouštím se trestného činu." Řekne mu jen tak, aby bylo jasno. Kdyby mu chtěl Kazuki podtrhnout nohy, šlo by to velice snadno. 

"Neudělám to, ale musíme si naprosto věřit." Řekne velmi vážně a obrátí k němu svou tvář. Pak kývne bradou k Yumetovi. 

"Jemu bylo taky málo, když sem přišel. Ale dokázali jsme to nějak koulet, než sfoukl svíčky na svém dortu. Je to pár měsíců." Yumeto odešel a Aoi si připadal jako rodič, kterému vylétlo dítko s hnízda. Několik týdnů se potloukal sem a tam bez cíle a pak… pak si našel Kazukiho. Zrovna před chvílí… 

"Došel se přihlásit na úřady sám, samozřejmě lhal o tom, co dělal až doposud… jinak to nejde. Musel bys zpátky." Je ochotný do toho jít. Riziko je obrovské, ale to, co se stalo, je mnohem vážnější, riskne to. 

"Mně je třicet dva." Řekne mu. Asi by to měl vědět, aby bylo jasno. Mnoho Japonců vypadalo mladších, než kolik jim ve skutečnosti bylo a on by nerad, aby si Kazuki myslel, že je nějaký úchyl nebo kdo ví co. Byl to velký rozdíl, Aoi byl dávno dospělý, vlastně se pomalu vlekl ke střednímu věku, jak rád říkal, zatímco Kazuki byl ptáče, co mělo ještě sedět na střední škole. Nevěřit rodině… tu větu samozřejmě vnímal, ale zatím ji nijak nerozvíjí. Na to je ještě hodně času. 

"Víc? Kdyby se to nikdy nestalo, to by bylo víc." Řekne odhodlaně, ale tohle je zase jeho kostlivec ve skříni a upřímně doufá, že ho ještě nějaký čas nebude muset vytahovat. Tak moc se snaží hledět jenom před sebe, aby se na to téma zapomnělo, že si ani nevšimne, jak moc se na něj Kazuki dívá. I on se zasměje narážce na Yumeta, než ten výtržník skočí k nim a začne tropit neplechu. 

"Ani nevím, jestli tam nějaké je..." Povzdechne si Aoi. Jestli bude Kazuki Yumetovi sloužit, už se z toho nikdy nevymotá. Podá mu prst a Yume mu ukousne celou ruku, ale na to si musí přijít sám. 

"Samozřejmě, že tam je. Aoi se nezdá, ale den bez piva je pro něj utrpení. Je to alkoholik." Řekne. Yume má pravdu. Tedy v tom prvním bodě. Pivo nebo dvě denně, to je prostě jeho, ale alkoholik rozhodně není! 

"To snad vypadá trochu jinak, ne?" Brání se podmračeně Aoi. 

"Co už mi na světě zbývá v mém věku..." Mračí se ještě víc. Yumeto se hlasitě rozesměje. 

"No jo brůča promluvil. Já zapomněl, že jsi jednou nohou v hrobě. To my, mladí kluci..." Rozhazuje rukama. 

"Tak co mě svlíkáš, když jsem tak starý?" Vrčí Aoi ještě víc. 

"Byl jsem jen zvědavý, jak moc ti povadla kůže…. Kůže..." 

"Mlč!" Okřikne ho Aoi, protože je mu jasné, kam míří, ale pak to nevydrží a vyprskne smíchy. 

"A nakrm ho konečně, slyším až sem, jak mu kručí v břiše." Zvedne se a odejde s cigaretou k oknu, raději zády k nim. Yumeto kupodivu vyskočí na nohy, popadne všechny tašky a začne je s hlasitým švitořením vybalovat na lince a říkat Kazukimu, co je co je. 

"Jen jez, dokud platí, vařit neumí a až tu nebudu, pochopíš, že na nákupy a jídlo zapomíná. Jez! Stejná pravidla jako venku, radím ti dobře!" Nabádá Kazukiho k ochraně před hladomorem kvůli zlému Aoimu. Udiveně stočí oči na bačkoru, kterou Kazuki drží a není sám. Aoi se ohlédne a povytáhne obočí. Pak klesne pohledem ke svým nohám. Doopravdy má jenom jednu bačkoru!!! 

"Senilní, je to tady, stařecká demence!!" Míří na něj Yumeto prstem a Aoi si povzdechne. 

"Skříňka napravo od sporáku. Je tam whisky. Nalij mi do půllitru." Řekne Kazukimu už zase zády k nim. Jinak Yumeta nepřežije a něco mu říká, že ten druhý bude mít pusu prořízlou jako Kočka Šklíba.

Kazuki

Pozoruje Aoiho, když mu prozradí svůj věk. Všichni, kterým to řekl, na to reagovali buď zděšeně nebo překvapeně. Nešlo o to, na kolik vypadal, ale spíš o to, kde se pohyboval. Navíc…Ne, na podobné věci vůbec nemyslí a když vidí Aoiho výraz, tak už vůbec ne. Odvrátí od něj pohled a podívá se do země, jakoby se za to styděl. Když k tomu přidá jeho v podstatě zachránce i větičku o trestním stíhání, je zralý na to popadnout tašku a utéct. Samozřejmě ho jako první napadne, že ho odvede na stanici a pošel šupem domů a to je to poslední co by chtěl. Stočí oči na svou tašku, asi vteřina ho dělá od toho, aby to opravdu udělal. Vzhlédne k Aoiho tváří, jakmile řekne, že to neudělá. V jeho očích se objeví úplně něco jiného, než co v nich měl před chvílí. Je mu za to ujištění neskutečně vděčný.

"Věřím ti." Broukne sotva slyšitelně, jenže je to pravda. Kdyby nebyla, vymyslí si plnoletost a bude si na to hrát. Dělal to tak celou dobu před cizími lidmi, které neměli možnost si to zjistit. Procházelo mu to kupodivu dost dlouho. Už se v tom trochu naučil chodit a věděl, kdy to použít a kdy ne a radši utéct. Povytáhne bradu, aby na Yumeta viděl. Jemu připadá o dost starší, ale to je asi jen momentální myšlenka. Hned ho začnou v hlavě pálit otázky, jak dlouho spolu jsou, aby zjistil víc, ale prozatím i k jeho překvapení mlčí. 

"Já vím, že ano, ale zpátky nechci." Ujistí ho, že bude dělat úplně všechno, jen aby se podobnému konci vyhnul. Překvapeně zamrká, jakmile padne i Aoiho věk.

"Vážně?" Vypadne z něj úplně pitomě, protože by ho na to ani v nejmenším netipl. Začíná být trochu jasné, že ho vidí v úplně jiném světle, než by měl.

"Totiž…" Zarazí se, když si uvědomí, co a hlavně, jak z něj vypadlo.

"Nevypadáš na to." Pokrčí nakonec rameny a nahodí zase jeden ze svých úsměvů, kterým rád maskuje rozpaky. Ten věkový rozdíl je…A zase je u myšlenek, které by rozhodně mít neměl. Nejradši by se Aoiho vyptával dál, protože to vypadá, že má nějaké to tajemství, jenže reálně hrozí, že by se mu to vyptávání vrátilo a tak radši mlčí. Prozatím. Možná se k tomu jednou dostanou, ale teď je ještě příliš brzy. Za pár chvil na to, už drží pivo ve svých rukách. Prohlédne si značku, ale on by radši víno, kdyby se ho někdo ptal. Zasměje se už o něco uvolněněji, když dojde na Aoiho novou nálepku alkoholik.

"A taky cigarety." Dostane se k poznámce i on, aby byl výčet zlozvyků úplný.

"A taky trochu nabručený." Doplní společně s Yumetem. +Takový medvídek probuzený ze zimního spánku příliš brzo.+ Tuhle poznámku si zatím nechá pro sebe, ale není si jistý, že mu uvnitř hlavy dlouho vydrží. Vyprskne smíchy podruhé, když dojde na povadlé…Ono úplně cokoliv, je prostě k smíchu. Zatím zůstává v bezpečné vzdálenosti a kouše se do rtu, aby vážně nic neřekl.

"Tebe nikdo neučil, jak se dostávat pod triko?" Zeptá se Yumeta pobaveně.

"Takhle to moc nefunguje." Baví se nad tím dál, aniž by si uvědomil, že už se nehlídá vůbec.

"Počkej, já nemám…" Snaží se bránit proti tomu jídlu. Přijde mu to pitomé, když mu Aoi jednu večeři platil. 

"Tak mu to musí někdo připomenout." Nakrčí nechápavě obočí, to je snad jednoduché ne? Nejspíš ne. Měl by mlčet, když neví, jak to tu chodí. Za chvíli už mále plnou hlavu obsahu tašek a vůbec neví, co by si měl vybrat, nejradši by snědl úplně všechno. Zasměje se nad tou bačkorou, kterou odložil na zem, protože si pro ni Aoi nepřišel a prudce se na něj ohlédne. Skoro to vypadá, že se opravdu rozejde mu nalít, ale neví, kde by hledal půllitr, sklenka budeš nejspíš u lahve. Nakonec se otočí k taškám, nechá si poradit, kde je talířek a pár kousků na něj vyskládá, když se po chvíli odtáhne, je na něm ukázkový medvěd. Přiloží ukazováček na rty, aby ho Yu neprozradil, opravdu sáhne do skříně, kde ta lahev je, nalije do sklenky a pak vykročí k Aoimu.

"Donáška až do domu." Zazubí se.

"Ale jestli mám ohodnotit, zda si to můžeš dovolit…Musí to triko dolů." Nevině se pousměje a v očkách se mu blýskne.

"Půllitr jsem nenašel, ale můžu ti klidně dolít ještě pár skleniček." Narazí na to, že alkohol možná bude potřebovat.

"Ostatně, aspoň by se ukázalo, že mám pravdu já a ne on. Někdy by potřeboval zavřít pusu." Ohlédne se přes rameno na Yumeta věnuje mu vyplázlou špičku jazyka.

Aoi, Yumeto

Posedává u okna, kouří a pro sebe se usmívá. Viděl ten krátký děs v Kazukiho očích, není první, kdo se tak na něj díval a taky to vídal přímo na ulici u těch, co mu nedovolili na ně ani promluvit. Ti utekli hned. Nakonec si ale doposlechl, co mu chtěl Aoi říct a potvrdil, co bylo zřejmé tím, že setrval – že mu věří. Kazuki nevypadal jako někdo, kdo dává svou důvěru snadno, i když se to tak mohlo na první pohled zdát. Taky vypadá jako někdo, kdo je už tím vším zoufale vyčerpaný a hledá nějaké hnízdo, jakékoliv hnízdo, do kterého by se mohl alespoň na chvíli ukrýt. Co se asi stalo u něj doma? Aoi má nepříjemné tušení, že to bylo něco mnohem temnějšího, než by se mohlo zdát. Kazuki tu nesedí v slzách, není depresivní, nesnaží se vylézat z okna nebo mu dát najevo, jak je na tom nejhůř na světě. Nezkouší na něj žádné citové vydírání, není apatický, není agresivní… prostě se jenom vesele usmívá a takoví byli vlastně nejhorší. Zavřeli sami sebe za masku zdánlivé spokojenosti a štěstí, všechno drželi pod neprodyšnou poklicí a bouchnout to mohlo kdykoliv a jakýmkoliv způsobem. Mysleli si, že oklamou sebe i své okolí, že dovedou dokonale předstírat štěstí. Většinou to fungovalo, protože lidé měli svých starostí dost a obloukem se vyhýbali těm, co jim je přidělávali, takže nechtěli vidět problémy ani tam, kde křičely do očí, natož tam, kde zdánlivě žádné nebyly. Aoi je dovedl vidět, měl na to školu i zkušenosti. Yumeto byl Kazukimu vlastně hodně podobný. Nejen on… Povzdechne si a odklepe cigaretu do popelníčku. Za ním šustí tašky a cinkají talíře. 

"Já to slyšel." Ozve se, když dojde na tu drzou poznámku ohledně cigaret. Tak to už je alkoholik, kuřák, co sbírá na ulici mladé kluky – pěkný profil, minimálně na doživotí. Přesto se stále usmívá. Teď se zase probírá tím Kazukiho komplimentem o tom, že nevypadá staře. Potřeboval to slyšet a Yumeto mu v jednom kuse říkal, že je důchodce. Drzoun… Dělá, že neslyší, jak se tam řehtají té jeho údajně povadlé kůži a místo toho si připaluje druhou cigaretu. Tedy druhou teď v tuto chvíli, jinak už ani neví kolikátou. Jeho koš je plný krabiček… Kde kdo by ty puberťáky doma nesnesl, on má díky nim pocit, že ještě neumřel, i když se věčně tváří, jak ho obtěžují. Přišli mu vlastně zábavní. Prý nabručený… připadá mu nabručený? 

"Tos ještě nic neviděl." Šeptá zrovna Yumeto, i když je to slyšet až k Aoimu. 

"Za to ty to víš nějak dobře, jak to všechno funguje." Odpovídá Yume Kazukimu na to tričko. 

"Většinou se ostatní snaží dostat pod triko mně a navíc on je trochu oříšek, víš?" Špitá mu. Aoi si povzdechne. 

"Nepotřebuju mít na účtě ještě sexuální obtěžování nezletilých… už jste mi toho přišili dost." Ozve se zase jednou. Výhled je hezký, vzduch příjemný… 

"Všichni si myslí, že se mnou spíš." Řekne Yumeto bez obalu. 

"Kdo všichni..." Zabručí Aoi, ale moc dobře ví, s kým se Yume obvykle kamarádí. Asi se to dalo čekat. 

"Nevyvracím jim to." Už se zase kření Yume a provokuje. Aoi mlčí. Yume hrozně vyprskne smíchy do dlaně, když mu Kazuki ukáže toho medvídka, samozřejmě moc dobře ví, které části jejich konverzace tohle patří a s jiskřícíma očima sleduje Kazukiho, jak to k Aoimu nese. Aoi stočí oči na tác, když na něj Kazuki promluví z bezprostřední blízkosti a v první chvíli neví, jestli ho s tím rovnou nepřetáhnout. 

"Ty ses ale rychle otrkal." Pronese a mohlo by to znít i nebezpečně. Pak k němu vystoupá černýma očima, které v tu chvíli dohlédnou až na dno duše. +Nenech se vykolejit, nenech se!+ Povzbuzuje Yumeto Kazukiho v duchu. Nenechal, protože další Kazukiho poznámka ho znovu odešle do kolen a dusí smích za linkou. Aoi má pocit, že se mu to snad zdá. Tohle se stalo kdy, že jsou na něj dva?? 

"To mám za svou dobrotu…" Odloží cigaretu a pomalu vstane. Ten medvídek je vlastně roztomilý, moc hezký, ale on tu narážku asi i pochopil.

"Nezapomeň, že jsem alkoholik, mohl bych vyvádět hodně věcí, když mě opiješ..." Stočí oči na tu postel a nevypočitatelně se usměje, ale pak jimi protočí a podívá se směrem k lince. 

"Nechceš už se uklidnit? Jsi jako školák na základce, co se směje vtipům, co ani nejsou vtipné..." Zavrčí. 

"Tohle je vtipné, Ka-chan má styl." Řehtá se Yumeto klidně dál a Aoi si zaboří dlaň do vlasů.

"Díky." Řekne nakonec a tu misku si prostě vezme. 

"Alespoň vím, na čem u vás jsem." Kysele se šklebí na svůj portrét.

Kazuki

Musí se tiše zasmát, když se Aoi ozve, že to slyšel. No jemu je jasné, že má uši, jak radary a čeká, co zrovna oni dva vymyslí. Kazukimu ani nedochází, jak moc se dokázal uvolnit a hlavně za jakou chvíli. Prostě se chová úplně přirozeně a nemá už potřebu kamkoliv utíkat nebo se schovávat. Na to, co všechno se mu stalo, dokázal být pořád dost důvěřivý a to byla možná ta chyba. Jenže to měl prostě v povaze. Když ho někdo zklamal, chvíli se ukryl do sebe a pak zas šel do světa. Dokázal pořád doufat, že ho někde čeká něco lepšího, než co předtím prožil. Snažil se vzít z negativních věcí, co nejvíc a zároveň se tím nenechat pohltit. Někdy to šlo špatně a měl chvilky, kdy prostě složí hlavu do dlaní a na pár okamžiků podlehl zoufalství. Taky si však dokázal uvědomit, že jsou na světě lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř a prostě si nestěžoval, i když v nitru to všechno bylo. Pěkně schované a pod zámkem, kam se jen tak někdo nedostane, vlastně už tam dlouho nikdo nebyl a nehodlá to zatím měnit.

"Vážně ne? No myslím, že to brzo uvidím." Šeptne Yumetovi zpátky, aby bylo jasné, že zrovna on se toho nebojí. Zatváří se naprosto nevinně, jakmile dojde na dostávání pod triko. Ani se u toho nezačervená. Chvíli tajemně mlčí, než nenuceně pokrčí rameny.

"Je to zábava zkoušet to na opačně straně u těch, kteří se brání." V očkách se mu blýskne, ale už zase vypadá, že neumí do pěti napočítat. Ohlédne se přes rameno na Aoiho, jakoby uvažoval, jak moc velký oříšek, by to mohl být. Ne, že by měl v plánu to zkoušet, i když…Tohle si radši nechá pro sebe. Ohlédne se znovu, jakmile se do toho zase vloží Aoi a znovu se rozesměje.

"My víme, alkoholismus, kuřák…Je toho dost už tak." Pošeptá si vyloženě pro sebe a má co dělat, aby se nerozesmál znovu. Jenže pak ho zaujme jejich rozhovor. Natahuje trochu uši, i když se tváří, že je mu to jedno. Není. Tak trochu si zkoumá terén, jestli spolu opravdu něco měli nebo ne. Ne, že by Aoiho za něco chtěl odsuzovat, to ani náhodou. Yumeto byl vážně krásný kluk, jeden by se mu nedivil, pokud by byl orientovaný tím směrem. To vlastně taky neví, ale kdyby ne, tak by se asi víc bránil no ne? Neřekne nic, jen se věnuje jídlu a medvídkovi a doufá, že s Aoimu bude líbit. No nebude, to ví už teď a dál se nad zbytečným polemizováním baví v duchu. Trochu se přikrčí s nevinným úsměvem, když na něj Aoi uvrhne takový pohled, ale hned se zase narovná a ještě mu talíř strčí víc po nos.

"Ne, to ne, chtěl jsem ti udělat radost." Lže samozřejmě, ale tváří se tak, že by mu to kde kdo uvěřil. Testuje všechny své zbraně a je zvědavý, jestli z toho něco zabere. Statečně odolává jeho pohledu a ani o krok neustoupí. Kde kdo by asi vzal nohy na ramena, jenže on se prostě nebojí. Je to právě naopak, ta nekonečná hloubka ho přitahuje. To by ho taky mělo děsit.

"Vážně?" Pozvedne nepatrně obočí.

"Tak to abych pro tu flašku došel zpátky." Nelekne se ho ani na vteřinu a je zvědavý, jestli tím náhodou nevyděsí spíš on Aoiho. Je to teď trochu kdo z koho. Samozřejmě, že by to mohla být pravda i v to nejhorším slova smyslu, ale nějak se mu nechce věřit, že by byl agresivní. Podobné typy spíš bývají roztomilé. Už si ho snaží představit opilého a nutkání to vyzkoušet jen roste.

"Možná vážně ten půllitr." Neubrání se další poznámce a pohled neskloní. Nevydrží to a rozesměje se, když Aoi napomene Yumeta. Je mu líto, že od něj odvrátil oči, vážně s to užíval. Sám stočí oči k lince a předvede skoro ukázkovou poklonu.

"Tohle se vždycky dobře poslouchá." Poděkuje mu upřímně.

"Myslím, že pořád ještě úplně nevíš. Možná jen u něj." Opáčí Aoimu, protože rozhodně neví, čeho je Kazuki schopný, pokud jde o přetahovanou.

"Nic ve zlém samozřejmě, jenom to nejlepší." Ujistí Yumeta, že to nebylo myšleno špatně.

"Ale asi máš od něj dobrý trénink." Přizná nakonec, než se znovu rozesměje. Když vidí Aoiho, jak se šklebí, sáhne mu do talíře znovu a trochu přerovná medvědovi tlamu, aby se usmívala.

"Lepší, mnohem lepší, teď už je sežrání a nešklebí se." Pomalu vzhlédne od jídla.

"Nemám pravdu?" Znovu se kouzelně usměje a čeká vichřici, tohle možná opravdu přehnal.

"Toho panáka budu asi potřebovat spíš já." Sevře skleničku mezi prsty a pošel drze doušek do krku.

"Pokud budeš z poloviny vypadat jako on, když se usměješ, půllitr bude málo." Maskuje celé dobírání za další kompliment. Pak se rychle ohlédne na Yumeta.

"Ty už jsi ten úsměv viděl? Určitě ano." Vypadá zvědavě jako opice.

"Tak povídej." Žadoní a po očku kouká na Aoiho, co on na to.

Aoi, Yumeto

Tak on mu chtěl udělat radost… Aoi pokývá hlavou, ale samozřejmě, že mu na to neskočil. Kazuki se nakonec otrkal docela rychle. Yume mu v tom samozřejmě hodně pomohl, když mu ukázal, že je možné Aoiho trápit a především jak. Horší bylo, že jakmile ti dva přišli na to, že jim za to neukousne ruku, už toho jen tak nenechají. Jeho aura tajemného a možná nebezpečného cizince je nadobro pryč. Znovu si zajede dlaní do vlasů a podívá se na popelník, ale podobným stylem by dostal rakovinu plic ještě dneska a tak si pro tuto chvíli už nezapálí. Málem nevěří svým uším, když ho Kazuki provokuje, aby se klidně opil, protože pak by spolu mohli něco mít. Otočí se k němu čelem a dlouze se na něj podívá. 

"Tam venku jsi přede mnou utíkal, nechtěl jsi se mnou nic mít. Dokonce ses zběsile sápal z auta… Kdy se to změnilo?" Připomene mu, ale moc dobře ví, že to bylo něco jiného. Yumeto mu prostě jen ukázal Aoiho jinou tvář. Už není cizí… už je ten, kdo mu má pomoci. 

"Tak mi to pověz..." Vybídne Kazukiho, aby se nebál upřesnit mu svoje myšlenky, když je tak odvážný. Usadí se při tom polovinou pozadí na stolek a pozoruje ho s výrazem lehce znuděné netečnosti a povytaženým obočím. Je to legrační, jak se ho to malé kotě snaží přesvědčit, že ho dostane do rozpaků. Copak už zapomněl na ty věky mezi nimi? Vzápětí na to mu to obočí vylétne úplně, protože Kazuki mu vyhoví a sdělí mu, že se mu vlastně moc líbí. Tak moc, že se Aoi nesmí ani usmát, jinak se mu tady to dítě opije. Yumeto to celé pobaveně poslouchá, přeskakuje mezi nimi očima a nakonec nechá pohled na Kazukim, když se k němu otočí čelem. Samozřejmě, že si nemůže Aoiho trápení nechat od cesty. Podívá se na Aoiho jako by musel chvíli přemýšlet. 

"Je to docela vzácnost, jeden ani neví, jestli si to pamatuje..." Rýpne si nejdřív, ale pak se v jeho očích objeví něco upřímného. 

"Je vážně kouzelný. Takový… romanticky zasněně něžný. Když se Aoi nečílí, vypadá jako ve svém světě, ale moc mu to sluší. Je to jako když uděláš radost někomu, kdo už ani nepočítá s tím, že by si ho někdo všiml." Prohodí a Aoi se zhluboka nadechne. Chvíli se hlavou přebírá tím, jestli vážně působí tak zoufale, ale nakonec asi ví, jak to Yumeto myslel. Chodil hodně zahloubaný do sebe, lidí kolem si moc nevšímal a vlastně si myslel, že si ani oni nevšímají jeho. Nepřipadal si nijak významný ani výjimečný, ale někdy ho to vlastně mrzelo. Nahlas by si ale nestěžoval. Ten Yumeto ho má ale vážně přečteného a jemu to před někým dalším není příjemné. Moc to odkrývá jeho pravé já. Nedívá se na ně a je to na něm vidět, jak se ošívá. 

"Legrace skončila, dostal jsem ho." Šeptne Yume, přejde k papírovým krabičkám a jednu si vezme. Pak si vezme i svou tašku. 

"Už musím. Mám ještě jedno rande. Hezky se vyspinkejte hrdličky. Nezapomeň si ráno vybrečet snídani a Aoi, bacha na šálky..." Myslí tím ty okolo krku. Mají hezký úsměv a prý už se nepustí nebo tak nějak to Kazuki říkal. 

"Doufám, že ráno nemusím chodit kontrolovat vaši počestnost." Řekne jim ještě mezi dveřmi a pak je prostě pryč. Na schodech jsou ještě chvíli slyšet jeho kroky. Byt je najednou podivně tichý, ale Aoi je přesvědčený o tom, že to není na dlouho. Nejdřív se pohne k ovladači a přepne fotbal na hudební kanál. Potom se podívá na množství jídla, které Yumeto nakoupil a všechno ho tu nechal. Věci, které si nakradl, si samozřejmě odnesl. Ty koupené ne… Povzdechne si a odnese část do lednice, protože to nemohou sníst. 

"Ustelu ti a dám něco na sebe. Zítra se domluvíme, co a jak." Má tím na mysli jejich fungování. Aoi bude samozřejmě všechno financovat, jídlo, oblečení… Nechtěl, aby se u něj Kazuki nějak zadlužoval, ale zároveň nebylo správné, aby si zvykl, že je všechno za nic. Sehnat práci nezletilým bez dokladů bylo velmi těžké, ale dalo se to. Měl hodně známostí. Dojde nejprve pro prostěradlo a lůžkoviny, co tady jsou ještě po Yumetovi. Tohle nakoupené má. Pak začne rozkládat pohovku. Ne, on není typ na pletky s někým, koho nezná a už vůbec ne s chlapcem, který je o generaci mladší a ztracený ve svých problémech. Tohle nebyla cesta, jak mu pomoci…