Kazuki
Kazuki nakloní hlavu mírně na stranu tak, že mu vlasy přikryjí jedno oko. Je to zkoumavý pohled a je jasné, že přemýšlí, co mu na to má říct."Ve chvíli, kdy jsem si začal být trochu jistý, že nejsi úchyl. Mám své tělo celkem rád." Vrátí mu to i s úroky.
"I když…" Nedopoví to, v jednom oku, které je vidět, se blýskne. V podstatě by si tím pořád nemusel být jistý a mohli by na něj s Yumetem hrát dobré divadlo, aby si získali jeho důvěru. Jenže on je důvěřivý, takže s tou možností prostě vůbec nepočítá. Ve svém věku i po zkušenostech, je pořád trochu naivní. Nakloní hlavu na druhou stranu, jakmile ho Aoi vybídne.
"Nemůžu." Uculí se a zlehka pokrčí rameny.
"Kdybych ti to řekl, zjistil bys, že ten úchyl jsem spíš já." Vtipkuje na sovu vlastní adresu. Pravdou je, že kdyby mu měl říct, co si myslí. Věří tomu, že by se vážně červenal. Jenže on zas není tolik odvážný, aby se svěřil v podstatě cizímu člověku, i když se mu opravdu hodně líbí. Navíc je tu pořád Yumeto a to…Prostě by to nemělo ten správný efekt. Pak už svou plnou pozornost věnuje Yumetovi, které se mu rozhodne odpovědět. Je trochu herečka, takže si k tomu přidá i malé divadélko. Po pár jeho slovech si začne dlaní mávat před obličejem.
"No teda." Vydechne okouzleně.
"To zní jako něco, co by stálo za to vidět." Pomalu stočí oči na Aoiho a usměje se znovu, když ho vidí, jak se ošívá. Teď je vlastně taky roztomilý a je znát, že moc komplimentů nezná. Tohle podle Kazukiho byl jeden z nich. Ten popis se mu opravdu líbil a dává si za úkol, že se ho k němu pokusí přimět. Chudák Aoi, vůbec netuší, co se na něj chystá. Rád by ještě chvíli pokračoval v podobném rozhovoru a je jasné, že moc neví, kde je ta hranice, kdy přestat. Yume to vyřeší za něj a rovnou podobné dobírání utne. Kazuki se nechápavě podívá na Aoiho a dá si do hlavy poznámky, že v tuhle chvíli by měl opravdu skončit. Protočí očima na rozloučením. Prý hrdličky. No to ho spíš Aoi do rána zabije, jestli bude dál pokračovat v podobném vrkání.
"Nebudu brečet, sám se o ni postarám." Pokrčí zlehka rameny, než zaboří ruce do kapes. On mu ji klidně nachystá, v kuchyni se umí postarat, ale poslední dobou to nedělal často, hlavně neměl kde.
"Hezky ho nakrmím, snad nebude brečet spíš Aoi." Usměje se na Yumeta upřímně. Nadechne se, aby mu ještě řekl na tu počestnost, že u některých už je pozdě, ale nic nestihne, protože za ním zapadnou dveře. Krátce se podívá do země a musí se uchechtnout. Tohle bylo vážně zvláštní stvoření. Baví ho jeho povaha, ale není si jistý, jestli by ho někdo jiný už dávno nezabil.
"Asi budu muset obdivovat tvoji trpělivost." Sdělí Aoimu. Pozoruje ho, jak sklízí některé věci.
"Dobře." Souhlasí s ním a jemu je jasné, že zadarmo tu bydlet nebude. Sám se rozejde ke kuchyni, aby ještě něco málo přerovnal a utřel linku. Přece jen ji trochu zašpinil, tak aby po něm nezůstal nepořádek. Spokojeně si kývne hlavou, když je všechno, jak má být. O tohle by se taky klidně staral, už dlouho neměl co uklízet, bude to pro něj vítaná změna. Krátce sklopí očka, když Aoi začne rozkládat pohovku. Musí se pousmát. Ne, opravdu nečekal, že by si ho vzal s sebou do ložnice a je to i dobře. Nerad by, aby zjistil, jak moc sebou ze spaní hází. Nekřičel nebo něco podobného, ale dost často se vzbudil s tvářemi od slz. Nebyly to hezké sny, byl rád za dny, kdy se mu nezdálo nic. Pomůže mu s prostěradlem a sáhne po věcech, které mu přinesl.
"Můžu?" Kývne hlavou ke dveřím, kde tuší koupelnu. Zas není ten typ, který by se tam hned nahrnul bez toho, aby se zeptal. Počká si na souhlas a pak se uculí.
"Jen mě musíš včas vyhodit, jak jde o teplou vodu a nehrozí, že bych před někým nakonec musel utíkat, nevím kdy přestat." Přizná se mu s trochu rozpačitým podrbáním ve vlasech. Vážně za to nemůže, kdy měl možnost se v klidu vysprchovat? To už je vážně dlouho. Ještě chvíli stojí na místě, než udělá několik kroků k němu, nakloní se blíž a líbne ho na tvář. Hodně rychle, než mu stačí uhnout. Chtěl mu poděkovat, ale nebyl by to on, aby se ho u toho nesnažil přivést do rozpaků.
"Děkuju, udělám všechno proto, abys toho nelitoval." Ujistí ho opravdu vážně, než se zlehka pousměje a rychle zmizí v té koupelně, než mu Aoi začne nadávat, co si to vůbec dovolil. Jakmile za ním zapadnou dveře, opře se o ně zády a tiše vydechne. Jeho malá provokace s ním zamávala víc, než by ho vůbec napadlo. Nos mám plný Aoiho parfému a přistihne se, že se mu trochu třesou kolena. Připomene si, kolik jim oběma je a proč tu vlastně je on sám, aby se trochu uklidnil. Byla by to naprosto dokonalá provokace, kdyby to spíš nedostalo jeho samotného. Radši rychle vběhne do té sprchy, aby ze sebe smyl všechnu špínu ulice. Je tam nakonec vážně dost dlouho, ale nakonec tu vody kupodivu vypne sám. Jenže mu dojde, že si neřekl o ručník a když se rozhlédne, vidí tu jen používané.
"Mám trochu problém." Zkusí zavolat ze sprchy.
"Mám tu jen to čisté oblečení a jsem mokrý jak myš." Je zvědavý, jestli ho Aoi uslyší.
Aoi, Yumeto
Aoi ani neví, co by na to vlastně měl říct. Sice ho provokoval k odpovědi, ale jak reagovat na fakt, že se tomu chlapci nejspíš opravdu tolik líbí? Bylo by jednoduší, kdyby to tak nebylo, když tady mají společně bydlet. Možná je to kvůli tomu, že mu pomohl, mladé dušičky se pak rády upínaly na své zachránce víc, než bylo někdy zdrávo. To všechno mu běží hlavou, zatímco zastrkuje prostěradlo za okraje pohovky a pod opěrky. Netrvá to dlouho a postýlka je nachystaná. Jak to tak vypadá, ráno ho čeká snídaně, kterou Kazuki vlastnoručně vyrobí. Nebyl ten typ, co by musel snídat, ale pravdou bylo, že když mu někdo donesl něco přímo pod nos, neodmítl. Málokdy se mu totiž stávalo, že by mu někdo něco nosil, takže bylo potřeba si podobné chvilky patřičně užít. S Yumetem to bylo složité. Když už ho vyhnal na nákup, přinesl dvě tašky nesmyslů a nic ze seznamu, takže nakonec bylo lepší, když si tam Aoi došel sám. Navíc Yume nikdy nedonesl drobné zpátky, proč asi… Ohlédne se na Kazukiho, když dojde na trpělivost s Yumetem a usměje se. "Neřekl ani ahoj." Prohodí konverzačním tónem. Oni taky ne, ale copak to stihli? Když se Kazuki zeptá na koupelnu, trochu zaskočeně přikývne.
"Samozřejmě." Řekne mu. Mělo ho napadnout, že ji asi bude potřebovat jako první. Než mu stačí vysvětlit, jak to tam funguje a co kde je, Kazuki mu poděkuje, přistoupí k němu a políbí ho na tvář. Hned na to zmizí v koupelně. Aoi ještě několik minut stojí konsternovaně na místě a konečky prstů se zlehka dotýká toho místa. Teprve potom zatřese hlavou, ale lehce se usměje. Chtěl mu vážně jenom poděkovat nebo to bylo proto, o čem se bavili před chvílí? Co si s ním jenom počne? Povzdechne si. Snad všechno najde. Všude tam byly Aoiho věci, ale ve skříňce byly ještě nějaké kosmetické produkty po Yumetovi. Používal úplně jiné vůně, než Aoi, ale nikdy se nepřiměl je vyhodit. Přišlo mu to prostě škoda. Náhradní kartáček tam asi někde taky bude, ale jen obyčejný. Bude potřeba toho hodně nakoupit. Nejradši by se svalil na pohovku, ale už nemá kam. Byt nabízí už jen barovky a židli u stolku. Je zralý na další cigaretu, ale to počká do postele. No ano, v tomhle byl hrozný, byl to vážně hřích, ale nemohl si pomoct. Čas plyne, ručičky na hodinách ukazují pokročilou noc, ale Kazuki je ještě pořád ve sprše. Slyší proud vody a přemýšlí, jestli si pak nerýpne, že ten účet mu připíše k zaplacení, ale místo toho si nalije ještě jednu sklenku whisky. Už si zařídil na zítřek volno, aby mu mohl všechno vysvětlit a dojít na ten nákup. Než ale začne pracovat i Kazuki, bude tady asi pár dní sám. Bude lepší, když mu ukáže, kde co je, než ho do toho vrhnout, aby vůbec měli kde bydlet. Ani si neuvědomí, že voda už neteče a vytrhne ho až Kazukiho zavolání. Stěny jsou tady z papíru jako v každém japonském bytě.
"To máš za to, že jsi nepočkal..." Zamumlá si pro sebe, ale dojde pro ručník. V koupelně na ně není místo, takže je má jinde. Přejde ke dveřím a odkašle si.
"Na..." Řekne prostě jenom, pootevře dveře a natáhne dovnitř ruku. Vešel by tam, ale copak může, po tom co si před tím řekli? +Přece se nebudeš červenat ve svém vlastním bytě...+ Napomene sám sebe. Trvá to jen chvilku, než o ručník přijde a zase z koupelny vycouvá. Oukej… jde rovnou pro cigaretu. O chvíli později už je bezpečné znovu vyrazit ke koupelně. Stejně raději zaklepe a vejde. Je to hodně malý prostor, zrcadlo je zamlžené parou a skoro se tu nedá dýchat, jak si tu Kazuki udělal párty s horkou vodou. Najde mu kartáček, ukáže pastu, věci na holení… pak se zarazí, konečně se na něj podívá a chvíli v duchu hodnotí, jestli mu vůbec něco někde roste… Cigaretu má v koutku a koupelna se rychle plní jejím specifickým zápachem.
Kazuki
Kazukimu se nakonec podařilo všechno najít. Tedy kromě těch ručníku. Sice trochu nadrzo použil něco od Aoiho a něco očividně od Yumeta, protože to byl úplně jiný styl. Podařilo se mu to zkombinovat takovým způsobem, že byl nakonec sám se sebou spokojený. I vůně k sobě nakonec dost sedly, i když to byla nezvyklá kombinace, jenže ty on měl rád. Teď tam stojí uprostřed a čeká, jestli ho Aoi vůbec uslyší. Vážně se mu nechce před něj úplně bez ničeho. Musel by si na mokré tělo obléct čisté oblečení anebo to staré, ale to by mohl do sprchy zpátky. Taky nechce Aoimu přidělávat další starosti, aby mu musel dávat další kousky, které by si mohl obléct, až by se osušil. Tohle vážně nedomyslel, ale potřeboval nutně rychle vypadnout z obýváku, než by mu Aoi začal nadávat, co si to vůbec dovoluje. Dlouho se nic neozve, ale nakonec se dveře otevřou. Kazukimu trochu zatrne, protože tu stojí jen tak a už vážně rudne. Pokud by Aoi vešel, viděl by úplně všechno. Mělo by mu to být úplně jedno v případě, kdyby nebyl na kluky, ale to je a asi by se vážně styděl, už jenom proto, jak vypadá a že se mu opravdu líbí. Oddechne si, když se uvnitř objeví jen Aoiho ruka a ručník, nic víc."Díky." Broukne tiše, ale tak aby ho slyšel a už se přemlouvá, aby přestal rudnout. Ještě zkontroluje, zda jsou dveře zavřené a pak zase úplně zapomene na čas. Stojí před zrcadlem, ručník jen kolem boků a hraje si se svými, ještě dost vlhkými vlasy. Přehazuje je z jedné strany na druhou a snaží se rozhodnout, jak je to lepší. Sem tam se natočí trochu do strany a vyzkouší si svůj úsměv. Není příliš sebevědomý, ale zase ho má rád a nebrání se tomu pocitu. Kdyby mohl, asi u zrcadla stráví hodně času a teď je to znát. Z druhé strany poslední roky si to moc neužil, tak kdo by se mu mohl divit? Když se dveře otevřou podruhé, stojí tam pořád jen v ručníku, ale už je řádně osušený, teda až na ty vlasy. Prudce se ohlédne ke dveřím a snaží se vážně nezčervenat, naštěstí to může svést na horkou vodu.
"To jsem tu tak dlouho?" Zeptá se ho nechápavě, protože mu vůbec nedošlo, kolik času už uběhlo. S díky si nechá ukázat, kde co je a může pokračovat dál ve svém dávání se dohromady. Už to vážně po těch týdnech na ulici potřeboval. Jediné, co udělá a hodně rychle je to, že sáhne po triku a přetáhne si ho přes hlavu. Tím si zase ještě vlhké prameny rozhodí. Když si bere věci na holení a vidí Aoiho pohled, přemýšlí, proč se na něj tak dívá. Shlédne na holení ve svých rukách a pak se podívá na Aoiho s pozvednutým obočím. V očích se mu zablýskne o něco hravěji.
"Nevypadám na to, že bych to potřeboval?" Zeptá se ho dřív, než to stihne promyslet a tím ještě nekončí. Pohne se k zrcadlu, aby si všechno odložil, ale ručník mu kolem boků povolí a on ho jen tak tak zachytí.
"Málem sis to ověřil." Zasměje se upřímně s trochu nevinným výrazem k Aoimu.
"Dneska se proti mně všechno spiklo. To je karma za to, že jsem tady." Povzdechne si s nádechem pobavení, než udělá několik kroků k němu, vezme mu cigaretu a potáhne si, pak mu ji do koutku zase vrátí. Trochu ho zabrní prsty, když se dotkne jeho rtů a na chvíli si podrží pohled v jeho očích. Začíná se v nich zase hodně rychle ztrácet a tak jimi radši uhne do strany.
"Je toho na mě nějak moc." Omluví se mu, ale potáhnout si prostě potřeboval. Málem tu před ním stál s holým zadkem a ne jednou.
"Sprcha je volná." Sáhne po kartáčku s menším uculením a počká si na jeho výraz, než se znovu rozesměje.
"No dobře, já si jen vyčistím zuby a hned mizím." Řekne, aby bylo jasné, že to bylo jen menší dobírání.
"Jsem ti říkal, že mě máš včas z té sprchy vyhodit, jsem vážně hrozný." Omluví se mu očima, protože si to uvědomuje a už má pusu plnou pasty i kartáčku. Dává svým zubům, co proto a rychle si vypláchne, aby už příliš nezdržoval. Když sáhne po kraťasech na spaní a podívá se na Aoiho, aby mu řekl, že už teda jde, má nad horním rtem trochu pasty, jak pospíchal.
"Dopřevléknu se vedle, abych nezdržoval." Vykročí kolem něj ven.
Aoi, Yumeto
Na tu otázku, jak dlouho tady je, jenom mlčky přikývne, ale neujde mu, jak rychle na sebe Kazuki navléká triko a když se odvrátí a něco hledá ve skříňce, na rtech mu vyběhne lehký úsměv. Tak přece jenom se trochu stydí a není tak sebevědomý, jako se dělá. To bylo vlastně dobře, protože mu tím přijde o něco vzácnější. Kluci, kteří se dávali hned a měli odvahy na rozdávání, mu nepřišli ani z poloviny tak roztomilí. Přece jenom byl Kazuki v tíživé situaci, byli si cizí, Aoi byl o hodně starší, co by si měl myslet o tom, kdyby mu hned lezl do postele? Ne, že by někdy viděl krásnější úsměv a to už jich taky viděl dost. Jeden z nich měl rovnou Yumeto, ale tahle kombinace stydlivé drzosti to bylo něco, o čem by tvrdil, že to ani nejde namíchat, kdyby to neviděl na vlastní oči. Kazuki měl hezounké rysy i bez toho, ale vlastně svůj vzhled nepotřeboval dohánět žádným speciálním oblečeném, makeupem nebo barvami na vlasy. To rozhodně nemohli říct všichni. Trochu se zarazí, když se ho Kazuki zeptá na to holení a už se nadechuje, aby mu řekl, že ne, když v tom mu málem spadne ten ručník. Intuitivně pohne dlaní, aby mu ho pomohl zadržet, ale Kazuki to naštěstí zvládne sám a pronese něco, po čem by Aoi snad i zčervenal. Jak kdyby mu viděl do hlavy… "Myslel jsem bradu, samozřejmě." Uvede to na pravou míru, ale je to trochu lež. Kazuki prostě vypadá jako ten typ, co se rodí bez chlupů a co se brady týká, na to má ještě snad i čas. Nakonec nad tou konverzací protočí očima. Nejraději by se ho zeptal, jestli se holí i mezi půlkami, ale kruci, kam by je tohle zavedlo? Raději mlčí, už si ověřil, že každá poznámka bude po zásluze potrestána a že jsou s Yumetem jedna ruka.
"Um..." Vyrazí ze sebe, když mu Kazuki na drzo sebere cigaretu, aby si potáhl a ještě drzeji mu ji zase vrátí. Nedovede udělat nic jiného, než stát pět centimetrů od něj a hledět do jeho očí.
"V lince je kartónek, ale nemůžu podporovat kouření mladistvých, budeme si muset domluvit finanční pravidla." Řekne mu tiše. Zároveň mu jen těžko zakáže něco, co on sám dělá od chvíle, co zjistil, že cigarety existují. Ano, matka by ho přerazila.
"Jasně." Řekne jenom na tu pseudoomluvu, ale pořád tam stojí a hledí na něj, zatímco Kazuki zase hledí na Aoiho a oba jsou trochu jako tvrdé Y. Nakonec se pootočí ke sprše a pozvedne jedno obočí v němé otázce, zda-li čeká, že se Aoi bude sprchovat před ním, když tady sám byl zašitý tak dlouho. Na rtech ještě stále cítí ten letmý dotek. Pokrčí rameny nad tím vyhazováním ze sprchy.
"Až budu unavený a spěchat kvůli práci, tak tě vyhodím, neboj se." Ujistí ho. To pak dovede být dost protivný a na vtípky nemívá náladu. Posadí se na okraj vany, zatímco si Kazuki čistí zuby a chvíli ho po očku pozoruje. U toho doukouří. Neměl by mu tady kouřit, když se chudák právě umyl, aby nebyl cítit, ale už se stalo. Té pasty si všimne na poslední chvíli. Natáhne ruku a nadechne se, jako by chtěl něco říct, když ho Kazuki míjí, ale pak si to rozmyslí a nechá ho opustit koupelnu. Takové věci raději dělat nebude, ne když mu Kazuki řekl, že se mu líbí. Trochu bezmyšlenkovitě se svlékne a sám zaleze do sprchy. Miluje vodu, ale dneska na ni nějak nemá myšlení a to správné rozpoložení. Nakonec má to důležité hotové dost rychle a když vyjde zase ven, má na sobě volné pohodlné černé kalhoty na spaní a obyčejné tričko stejné barvy s dlouhým rukávem. Všechno skrývá skoro každičkou linii jeho těla a veškerou pokožku kromě tváře a bosých nohou. Je už prostě takový… Pozhasíná všechno, kromě malé lampičky na nočním stolku a ještě přejde k pohovce, na které už je Kazuki v pelíšku. Kdo ví proč se skloní a krátce ho líbne do vlasů.
"Dobrou noc. Říká se, že první noc v novém domě se ti splní sen, který se ti zdál, tak ať je to něco hezkého." Dodá a vrátí se k vlastní posteli, do které si vleze. Celou dobu, co je k němu zády, třeští oči před sebe. +Kruci, koukej si nastartovat hlavu.+ Vynadá sám sobě a natáhne ruku, aby zhasl.
Kazuki
Nevěří mu s tou bradou ani trochu, ale nic neřekne. Jsou tu pořád hranice, které zatím překročit nechce. Navíc by si mohl Aoi říct, že je až moc drzý a celé si to rozmyslet. Jen přikývne, když dojde na finanční pravidla."Jasně, zadarmo nic nechci." Usměje se vřele, protože je to pravda a ví, že nic se neděje jen tak. Je odhodlaný se pořádně snažit, aby Aoi nelitoval toho, že ho na ulici sebral. Usměje se na něj ještě jednou, jakmile mu sdělí, že až bude potřeba tak ho vyhodí. Vůbec si nedokáže představit, že by to udělal, ale uloží si do hlavy, že v takových chvílích, by měl vážně pohnout.
"Nebudu tě zdržovat, opravdu." Usměje se na něj naposledy a pak už opravdu opustí koupelnu. Nechce mu tu překážet a dopřeje mu patřičné soukromí. Sám ještě trochu pouklízí, co tu nechali a odloží své špinavé věci do úhledného komínku vedle své tašky. Zítra se ho zeptá, jestli by si mohl vyprat a nechá se poučit, jako Aoiho pračka funguje. Na to je čas, sám bez toho ještě chvíli vydrží. Když Aoiho hezky poprosí, třeba mu dá ráno něco na sebe, než mu jeho věci proběhnou sušičkou. Když prochází kolem zrcadla, všimne si, že má pastu nad horním rtem. Protočí sám nad sebou očima, vynadá si do pitomců, protože tak musel před Aoim vypadat a rychle si to očistí. No nic, už se stalo a on není z těch, kdo by si s tím dělal dlouho těžkou hlavu. Zavrtí se pod pokrývku a dlouho si prohlíží věci v bytě. Sem tam se přistihne, že kouká do stropu a přehrává si celý den. Kromě dění na ulici, si to vlastně opravdu užil. Yumeto byl vážně dost v pohodě a Kazuki opravdu doufal, že by si mohli rozumět. Aoi…Měl by na něj přestat myslet tak, jak právě teď myslí, ale nejde to. Může na ně oči nechat a je mu jasné, že už si toho stačil všimnout. Nedoradil ho ani fakt, že je mezi nimi tolik let. Když se dveře od koupelny otevřou, krátce k nim těkne očima sklouzne nenápadně po celé Aoiho postavě. Vážně čekal, že bude na spaní trochu víc odhalený. Možná proto je pořád vzhůru, i když je k smrti unavený. Aoi jde k němu a on zřetelně cítí, jak se jeho srdce rozběhne o hodně rychleji. Přemýšlí, co by mohl ještě chtít, ale to co se stane vzápětí, by vážně nemyslel. Nechá víčka klesnout pod dotekem jeho rtů a už se zase usmívá.
"Dobrou noc i tobě." Pošeptá do ticha.
"Myslím, že hodně dlouho dobu budou opravdu hezké. Díky." Je to už několikáté, co mu děkuje, ale nemůže si pomoct. Už jen to, jak dobře se na té pohovce leží, mu je určitě zajistí a pokud bude myslet na něj, jiné ani být nemůžou. Malinko se pozvedne, když uslyší, že už Aoi leží a podívá se na něj. Je k němu zády a tak se na chvíli opře o opěradlo a pozoruje ho. Oči mu brzo přivyknou na tmu. Pak se sveze zpátky s rukama pod hlavou a se skousnutým rtem kouká do stropu. V hlavě seřídí budíka, aby nezaspal a opravdu mu tu snídani připravil. Viděl v lednici vajíčka, těmi začne a když bude vstávat hodně brzo, stihne i nějaký zákusek. Musí být ale hodně potichu, aby ho nevzbudil, to zvládne. Nebojí se, že by zaspal. Na ulici taky neměl budík a stejně dokázal vstát hodně brzo, by byl už na pět hodin ráno v práci. Zavrtá se ještě víc a sám kouká dlouho před sebe s mírným úsměvem. Myslí na jedinou osobu, než nakonec opravdu odpadne. Jeho sny nejsou klidné, už dlouho nebyly a trochu sebou hází, na jejich konci však přijde nečekaný zvrat. Místo toho, aby se s hrůzou vzbudil, se v nich objeví osoba navíc. Celá v černém a ten pohled…Je sice v jakémsi oparu, ale nezaměnil by ho za nikoho jiného. Zachrání ho, stejně jako v realitě a pak konečně přijde klidný spánek, který už tak moc potřeboval.
Žádné komentáře:
Okomentovat