Show
Show se jen zlehka ušklíbne a nahodí výraz, jak kdyby říkal, ale no tak, to přece musí chtít vidět každý. Ale ne, proto mu ho nekoupil. Ostatně, až ho uvidí, jak si ho dává, bude se proklínat ještě dlouho, podle něj to nevydrží jen tak někdo. Měl by ho už dávno napomenout, ale nechce. Proč by to dělal, když Sena je ve své odrzlé přirozenosti naprosto bezkonkurenčně úchvatný. Dojde na Sagu a Show chvíli přemýšlí, jestli před ním mluvit nebo ne. Sena mu nevěří, ale opačně je to jinak a tak si jen krátce povzdechne."Saga podle ostatních není vhodný kandidát na volné místo. Hledají cokoliv, aby ho mohli sundat dolů a poslat za Shinovým otcem. Mám obavy, že nebude muset ani přešlápnout a půjde. Saga by mohl místo v radě odmítnout, ale musel by mít závažný důvod." Pokrčí rameny a je znát, že mu to není jedno. Se Sagou vyrostl, je to jediný opravdový přítel, kterého má, nikomu jinému nevěří.
"Potřebují v Radě ty správné lidi, aby mohli dál pokračovat v podobném teroru. To by Sagu mohlo zničit." Saga se tvářil jako arogantní pitomec, ale nebyl takový, to ví oba. Musí mírně pozvednout koutky v elegantním pousmání, když dojde na přímou otázku.
"Chtěl i těmi hodinkami." Ujistí ho, že to tak opravdu bylo a nechtěl mu dělat problémy. Zamyslí se nad druhou otázkou a nakonec…
"Protože ti sluší, když máš radost. Baví mě se o to pokoušet." Obočí mu jde nahoru. Sena má strach, on sám se nebojí, nevěří tomu, že by mu Saga ublížil, nejspíš by to tentokrát odnesl Show, ale tomu je to jedno.
"Řekl bych mu, že jsi plnil své povinnosti." V očích se mu blýskne.
"A jeho otec je na zasedání Rady." Prozradí mu, jak dobré informace má.
"Ta potrvá ještě minimálně hodinu." Dodá, když těkne očima k hodinám. Podle něj mají ještě dost času. Povzdechne se a sklopí hlavu, když mu připomene trh z otroky a že si může někoho koupit. +Jenže já už o žádné zájem nemám.+ Odpoví mu v duchu, ale říct to nahlas, na to je ještě příliš brzy. Pořád tam stojí a čeká, jak se Sena rozhodne. Věří tomu, že pokud by přijal nabídku tance a dovolil mu dotknout se ho, už to bude chtít dělat pořád. Nejradši by ho přitáhl k sobě a slíbil by mu bezpečí, svou náruč a nový domov. Ale to nejde. Nebo jde? Měl by podobným způsobem přestat přemýšlet nebo to bude stát hlavu všechny. Opravdu na vteřinu uvěří, že bude Sena souhlasit a dají si společný tanec. Když se to nestane a otočí se k němu zády, něco ho podivně bodne uprostřed hrudníku. Jen se malinko ušklíbne na tu televizi a chvíli přemýšlí, co by teď měl dělat. Svým naléháním ho může odehnat, stejně tak ho může přesvědčit, že to myslí vážně a ten zájem není hraný. Proč mu to najednou tak vadí? Prohlédne si pomalu Senova záda, krátce si povzdechne, než k němu přistoupí. Opatrně mu položí dlaně na ramena a pak jimi v jemném pohlazení sklouzne přes paže na boky, kolem kterých ho obejme a přitiskne se opatrně na jeho záda. Okamžitě na něj zaútočí jeho vůně a už ho jen tak nepustí.
"Ale no tak, však ty už moc dobře víš, že mě nic jiného nezajímá. Ani televize, ani ostatní otroci. Nikdo z nich ti nesahá ani po kotníky." Vydechne do jeho pramenů a o trochu víc jej sevře je v tom jistá naléhavost.
"Když tě vidím, mám chuť dělat věci, na které jsem nikdy dřív nepomyslel." Prozradí mu ještě. Pustí ho jednou paží, zvedne dlaň k jeho pramenům a odsune je stranou, aby mu nepřekážely. Velmi pomalu a něžně se dotkne rty jeho kůže pod ouškem v jemném políbení.
"Mám chuť vzít tě sebou a nechat tu úplně všechno. Vzdát se všeho jen proto, abys byl u mě." Šeptá mu věci, které by ho mohly stát domov, ale vůbec se nad tím nepozastaví. Proč taky? Je to možná poslední možnost, kdy mu to může říct a chce, aby to věděl.
"Pokaždé ve mně kousek umře, když tě vidím a vím, že nemůžu nic. Chtěl bych pozorovat tvůj úsměv hned jak se probudím a společně s ním usínat. Není to málo a přitom mě nikdy nenapadlo, že bych o něco podobného stál. Teď to ale vím a chci, abys to věděl taky." Posune dlaň k jeho bradě, aby ho a ni jemně vzal a pootočí ji nenásilně víc k sobě. Pořád mu dává prostor, aby se mu mohl vysmeknout. Políbí ho na tvář a pak na hranu čelisti.
"Jen jeden úsměv, Sena-chan." Broukne měkce, když ho palcem hladí po spodním rtu.
Sena
Ta pravda je naprosto šílená. Sagovi hrozí bezprostřední nebezpečí a Manovi možná taky, když je teď s ním. Co kdyby se ho rozhodli odstranit už teď? "Ví o tom jeho otec? Proč s tím něco neudělá?" Přejíždí dlaněmi po svých pažích, jak objímá sám sebe. Už stojí k Showovi zády, ale všechny jeho myšlenky teď patří Sagovi. Nejraději by opustil byt, někde ho našel a odvezl někam hodně daleko, ale kam? Neví ani, kde ho hledat. Na ulici by se uměl schovat, dole… Jenže tam Saga nepřežije ani pár hodin a jaký by to pro něj byl život? +Lepší, než smrt?+ Honem mu myslí víří všechny myšlenky. Pořád ještě Showovi nevěří. Tohle všechno mu může říkat jenom proto, aby ho nahnal do pasti, ale na druhou stranu, proč by to dělal? Proč by mu tak moc záleželo na tom, aby zničil jednoho bezvýznamného otroka? Leda by chtěl Sagovi nějak zásadně ublížit, ale to se mu doopravdy nezdálo. A navíc proč by to dělal tak rafinovaně? Stačilo by mu vymyslet si, že Sena cokoliv nesplnil, koneckonců toho bylo na jediný den až dost a taky mohl dávno nahlásit ty hodinky, označit ho za zloděje, prostě cokoliv… Takže když se rozhodne věřit všemu, co mu říká, může vsadit na jedno velké eso. Showovu náklonnost k jeho osobě. Je opravdu tak silná, jak právě říká? Pokud ano, mohl by Sagu zachránit a navíc… možná… okamžitě si zakáže na Showa myslet jinak, než jako na objekt, který jde vytěžit. Nesmí si na něj myslet, prostě nesmí. Ale jde to těžko. Při všem tom zběsilém přemýšlení ani nepostřehl, že se Show ocitl přímo za ním, to až když ucítí jeho ruce, které skončí na Senových bocích a posléze i celé Showovo tělo. Projede jím prudký výboj, který naznačuje, jak moc příjemné by mohlo být, kdyby se tomu mohl zcela poddat. Chudák Saga, oddřel si s ním největší práci a blok a teď… Jak se mu jenom podívá do očí? +Musíš mít nejdřív kam se podívat. To se nestane, když ti umře.+ Připomene si. Natočí mírně tvář za Showovým hlasem, když k němu promlouvá.
"Jaké věci?" Zeptá se ho opatrně a vykročí na cestu, kterou si ve své hlavě právě vymyslel. Už z ní nemůže couvnout. Dovolí mu ten důvěrný polibek, přivře oči a naopak pootevře rty a tiše, sotva patrně vydechne. Nepředstírá, to vůbec není potřeba. Show s ním cvičí sám od sebe a stačí se tomu nebránit. Show mu ochotně odpoví a je to přesně to, co Sena potřebuje slyšet. Opustit všechno, vzdát se všeho, to jsou slibná slova pro Sagovu záchranu. Pomalu se pod jeho rukama pootočí a zvedne oči k těm jeho. Dlouze se do nich dívá, v duchu dává Sagovi sbohem, ale tahle zrada je nutná k jeho přežití. Sena to prostě musí udělat, i když ho to do smrti bude trápit. Splní Showovi jeho přání a usměje se.
"Jestli je to všechno pravda, pak musíme jít, najít Sagu a odvést ho někam daleko odtud. Někam, kde bychom mohli být v bezpečí." Začne a doslova cítí, jak mu led křupe pod nohama. Za chvíli se propadne a utopí a bude po všem.
"Zachraň ho a pak budu tvůj. Tam, kam půjdeme už to bude jedno, Saga už to neovlivní. Opustím ho a budu s tebou, ale musíš ho zachránit." Trochu na něj naléhá. Možná teď vede do zkázy i Showa. Možná způsobí smrt jich všech. Jenže on, Saga a Mana by nejspíš zemřeli tak jako tak. Neexistoval způsob, jak by si ho Show mohl nechat, zatímco Saga zemře. Jeho majetek bude zkonfiskován včetně otroků a každý ví, co pro Sagu znamenali oni dva. Zbaví se jich. Nikdo by je nekoupil.
"Kam odešel Shinya a ten jeho otrok? Musí být nějaká cesta." Naléhá dál. Nechce se mu věřit, že by zemřeli někde dole. Samozřejmě tam mohli zmizet v nenávratnu a nikdo by jejich těla nikdy neobjevil, pokud by z nich vůbec něco zbylo, ale Senovi se nechce věřit, že by Shinya a jeden otrok, co ani nebyl zezdola, došli tak daleko. A dopadeni nebyli. A kde byl ten Miyavi? Ten, co ho dávno podezřívali? Někam jít museli! Museli, protože jinak pro ně všechny taky není naděje.
Show
"Neudělá, nikdo s tím nic dělat nebude. Mají rádi svůj život a nestojí jim za to ani vlastní děti. U většiny to tak je a ty víš, jaký Sagův otec umí být. Myslíš, že se za něj postaví? Ohrozí své místo a postavení?" Říká Senovi pravdu. Neměli se špatně, dokud něco nestálo v cestě. Pak už nezáleželo, kdo je čí syn. Tahle společnost byla prohnilá od základu a nikomu to nevadilo. Proč by taky? Čeká na Senovu reakci. Přistihne se, že mu na ní opravdu hodně záleží. Nic z toho, co mu řekl, nebylo myšleno jen tak, aby ho přesvědčil. Všechno byla pravdu a on si ji vlastně pořádně uvědomil, až ve chvíli, kdy ho přitiskne do své náruče. Vnímá jeho teplo, které ho nutí přivírat spokojeně víčka. Parfém si ho omotává a odmítá pustit a on ani nechce. Nakrčí trochu obočí, kdy chce Sena odpovědi, ale nebojí se mu je dát."Nejradši bych tě unesl pryč odtud. Někam, kde na nás nikdo nemůže a kde budeš v bezpečí a hlavně se mnou." Vůbec se nehlídá a Sena by toho moc lehce zneužít. Není jiné cesty, protože kdyby mu to neřekl, jak by mu mohl věřit? Chce mu přece pomoct, chce jim všem pomoct. Koutky mu vyběhnou nahoru, kdy si všimne té správné odezvy na své rty. Doufá, že je to správné znamení a že ho Sena nepošle do háje. Co ale přijde vzápětí, by nikdy nevymyslel. Má je odsud dostat všechny? On, který byl rád za svůj apartmán a nikdy by dobrovolně nešel na ulici. Je to jistý smrt, jenže ta čeká Sagu nejspíš tak jako tak.
"Sena-chan." Nakrčí obočí s náznakem zoufalství. Vážně si myslí, že by se dokázal o něco takového postarat? Ta důvěra je krásná, hřeje ho to na srdci, ale nemyslí si, že je to v jeho moci. Nechává ruce na jeho bocích a když se mu odívá do očí a slyší, co všechno mu slibuje. Je to cesta, jak si ho získat? Opravdu ano? Menší pochybnosti tam jsou, ale ty se vytratí, jakmile vidí naléhavost ve tváři před sebou. Je vidět, že opravdu přemýšlí.
"Nemůžu ti slíbit, že z toho vyvázneme." Varuje ho před možným koncem. Už zase se trochu mračí, když mu Sena a slibuje, jak přijde k němu a bude s ním, když zachrání Sagu. Zní to trochu, jak kdyby ho předtím nějak vydíral a on neměl na výběr. Krátce si povzdechne a sklopí oči někam mezi ně. Zatím ho ale nepustí. Když vzhlédne, zlehka ho pohladí po tváři a zatím pořád jen mlčí. Tak moc by chtěl, aby to byla pravda, aby s ním skutečně Sena chtěl být, ale najednou si není jistý, jestli to není jen hra. Sám je hrál k smrti rád a ví, jak se to dělá. Vymyslel by něco podobného, kdyby mu šlo o život? Možná mu neměl odkrývat nic ze svého nitra a dál se tvářit, že jde všechno mimo něj. Pak by možná Sagovi opravdu pomohl, protože v tom byl dobrý, ale útěky? Copak je na to stavěný. Pomalu ho pustí, stáhne paži podél svého těla.
"Gomen, Sena-chan, ale prosíš špatného člověka. Nevím, jak se odsud dostat. Nemůžu odsud dostat všechny, bylo by nás příliš." Udělá krok dozadu od něj. Znovu se mu podívá do tváře.
"Doufal jsem, že…" Povzdechne si.
"To je jedno. Vrátím se, až bude Saga zpátky." Stahuje se trochu do sebe a uvnitř mu to trhá srdce. Tak moc po něm touží, tak moc ho…Ne, Sena se rozkoukal příliš rychle, naučil se, jak přežít a tohle byl jeden ze způsobů, tak to je. Snaží se obrnit proti všemu, proti jeho kouzlu, ale nejde to tak, jak by si přál. Otočí se na patě a zamíří ke dveřím. Má už ruku na klice, když se zastaví. Je od něj o pár kroků dál a najednou ví, že jich víc neudělá.
"Tak dobře. Půjdeme všichni." Ozve se najednou.
"Ale nechci za to nic." Otočí se a podívá se na něj se zvláštně prázdným pohledem.
"Vůbec nic. Jen zachráníme Sagu, tebe a Manu." Souhlasí s ním. Stáhne ruku z kliky a vloží obě dlaně do kapes.
"Jen musíme vymyslet, jak to provedeme." Nastupuje část jeho povahy, se kterou vystupuje běžně. Příjemná, elegantní, ale nikoho si nepouští blíž k tělu.
"Existuje jedna cesta. Slyšel jsem, jak o ní mluvili otroci. Ale je možné, že to není pravda. Možná je to jen fantazie." Pokrčí rameny.
"Jakmile se ale začnu ptát, dostanou nás všechny."
Sena
Sena si opravdu myslel, že ano. Říkalo se, že krev není voda a pokud byl Saga jediný syn, myslel si, že je také jediný dědic, ale to v dnešní době očividně nehrálo žádnou roli. Jakmile vysloví svůj požadavek, nespustí oči z jeho tváře a snaží se v ní zachytit každý záchvěv emocí, který přijde. Nakonec je jich docela hodně. Show váhá a ne málo. Sena si myslel, že pro svého přítele bude riskovat ochotněji, ale tohle nebyla legrace. Mohl by snadno přijít o život a to očividně nechtěl. Kdo by se mu mohl divit? "Ty nemáš strach, že bys mohl dopadnout stejně?" Zkusí na něj zatlačit. Chce si hýčkat svůj život, ale co když žádný není? Co když ho jeho rodiče taky zradí, až jim něco nepůjde dost do karet? Show ho pohladí po tváři a on z celého srdce doufá, že mu na tohle šílenství kývne. Pomalu zvedne ruce a zaklesne prsty do jeho předloktí, která pevně a naléhavě sevře. A pak ho Show pustí a on ví, že ho odmítne už vteřinu před tím, než mu řekne Gomen. Show udělá krok dozadu směrem od něj a on si na vteřinu myslí, že snad omdlí. Nepomůže ani jemu ani Sagovi a navíc mu Sena vyjevil celé svoje nitro. Požádal ho o spiknutí. Jakmile Saga zemře, zemře i on, je konec. Chce se mu vrhnout k nohám, ale Show naznačí, že si cosi myslel a už nedopoví co. Co? Co je jedno? Ptá se ho očima se vším zoufalstvím v nich, ale Show se otočí a míří ke dveřím. Chce se pohnout, doběhnout ho a prosit, ale nohy mu doslova vrostou do země. Rozechvěje se mu spodní ret a nemá daleko k slzám. Show už sahá na kliku, ale pak se zastaví a najednou souhlasí, že jim pomůže. Sena má v první chvíli pocit, že ani nerozumí řeči, jakou na něj mluví a pak se mu kolena konečně podlomí. Klesne na koberec a celý se rozechvěje. Hledí na svoje kolena, ruce tiskne k hrudi a poslouchá jeho hlas, který je najednou tolik jiný. Obsah jeho slov se naprosto liší od toho, co mu před chvílí říkal. Nechce ho? Už ho najednou nechce? Zvedne k němu svoje oči a je v nich znát zmatení a taky jakési ochlazení. Neuvědomuje si, jak jeho slova mohla vyznít a teď nechápe, proč mu Show v jednu chvíli šeptá zamilovaná slovíčka a ve druhou ho najednou odmítá. Naletěl mu znovu? Když si uvědomí, že by s ním šel a otočil se zády k Sagovi… Pootevře rty, ale jeho pomoc rozhodně neodmítne. Kdyby se narodil jako Showovi rovný, byla by to chvíle, kdyby mu dal najevo, že není ničí hračkou, které je možné říct ne jen tak pro nic za nic, ale tak to není a tak mlčí. Vzápětí už Show jedná čistě pragmaticky a řekne mu jejich jedinou indícii. Sena pomalu vstane ze země a trochu se upraví, protože před chvílí z něj byla vyděšená hromádka neštěstí a málem i prosící troska. To se už nikdy nestane. Nikdy. Ví toho ještě mnohem méně, než Show a nemá žádné kontakty, kterých se na něco ptát. Snaží se přemýšlet s jasnou myslí, ale celá ta scénka před chvílí s ním silně otřásla. Začne přecházet po koberci sem a tam. +Mysli, Sena-chan, no tak mysli.+ Nařizuje si v duchu. Jediné vodítko, které zná, je to, co viděl ve zprávách.
"Kdo je Miyavi-san? Kdo to byl? Říkali, že znal Shinyu dlouho, že byli přátelé. Zmizení jich obou tedy jasně souvisí. Shinyův otec je mrtvý. Když jsme byli se Sagou na večírku, někdo se zmiňoval, že byl tyran. Možná se choval špatně ne jen k otrokům? Co když Shinya prostě utekl? Pomohl mu Miyavi? Co věděl? Koho kontaktoval?" Rozhazuje rukama. Když si nahlas pokládá otázky, má pocit, že by ho mohly někam dovést. Košile se mu na okamžik sveze z ramene, ale jen ji roztržitě natáhne zase zpátky.
"Kolik má Saga času? Nemůžeme se chystat celé týdny..." Nejraději by šel hned.
"Vem mě s sebou." Podívá se mu najednou do očí.
"Dostaň mě na ulici a já je najdu. Dostaň mě dolů na střední patro, kde utekli a já najdu cestu." Je to šílenství, ale byl obratným zlodějem v tom největším bahně úplně dole. Jestli má někdo šanci, tak on.
"Protáhneš mě ven, vybavíš a pustíš a mezitím je schováš a nachystáš. Budu pryč dvacet čtyři hodin a když se nevrátím, jsem po smrti." Museli by mu věřit, Vsadit svůj život na to, že nezachrání sám sebe a nezmizí ve městě.
Show
Krčí obočí čím víc na něj Sena tlačí. Nemá to rád, děje se to od jeho dětství, že ho někam směřují a tlačí tam, kde by měl být teď se to děje znova. Tak trochu nastupuje jeho podvědomá obrana. Vždycky musel obstojně bruslit, aby si mohl dělat věci aspoň částečně po svém a nebylo to poznat. Samozřejmě má strach, že může dopadnout stejně. Jeho otec není moc odlišný od ostatních, ale pořád měl o trochu víc štěstí, než Saga, nebyl tolik přísný. Tedy dokud dělal to, co má. Překvapeně zamrká ode dveří, když vidí Senu klesnout na kolena, v tu chvíli se v něm dokonale zlomí. Tohle přece nechtěl, jen…Opravdu měl pocit, že tohle celé je jenom hra. Teď to tak vůbec nevypadá. S pootevřenými rty na to celé kouká a v první chvíli není schopný se ani pohnout. Vidí někoho, do koho zamiloval, jak klečí na zemi kvůli tomu, co řekl. Je to příšerný pocit. Už už by se k němu vydal, aby ho objal a pomohl mu na nohy. Nechce ho vidět dál klečet a hlavně, aby byl zoufalý. Chce mu opravdu pomoci, aby mohl žít život, jaký chce, bez toho, aby někomu patřil. Jsou to nebezpečné myšlenky, kdyby je slyšel kdokoliv jiný, přišli by o život oba, možná i Showova rodina. Ano i to riskuje, když mu pomůže. Věří tomu, že jeho otec je dost chytrý na to, aby se z podobných problémů dostal. Má ho rád, má ho opravdu rád, ale Senu má mnohem raději. Senu prostě a jednoduše miluje a nejspíš to věděl už při prvním setkání. Prostě ho dostal, někdo se dokonale vměstnal pod jeho slupku, které neměla mít nikde žádné praskliny. Najednou se ale zvedne a jeho oči jsou…Showovi přejede po zádech mráz. Ta změna je zvláštní a on začíná tušit, že tím celým jejich málo, co měli mezi sebou, skončilo. Oba byli poznamenaní svými životy a asi není cesta, která by je k sobě nakonec přivedla zpátky. Kolik zvládnou udělat jen pouhá slova? Udělá několik kroků blíž k němu, ale pořád je dost daleko. Je to pro něj těžké přemoci nutkání, aby ho znovu vzal do náruče, objal ho a začal mu slibovat hory doly. Nesmí, už žádná slabost navíc."Nevím, neznal jsem ho osobně. Kolovali oněm různé zvěsti. Hlavně to, že spolupracuje s odbojem. Nikdo mu nic nedokázal, ale dost lidí o tom bylo přesvědčených. Mohl bych zkusit dostat něco z jeho otroků, sluhů." Pokrčí zlehka rameny, zatím jinou možnost nevidí. Musel by hodně opatrně. Kdyby někdo zjistil, na co se ptá, bylo by to pro něj fatální. Tohle je hodně tenký led. Má strach, ale není takový, aby ho ochromil, spíš startuje jeho mozek na plné obrátky. Oči mu klesnou na Senovu košili, která se sveze a on si ho nutně musí prohlédnout. Tohle je vážně něco na jeho sebeovládání. Naštěstí ho Senova slova vrátí zpátky do reality. Vůbec se mu nelíbí, co říká.
"Nemůžu tě tam pustit samotného." Teď je jasné, že o něj má strach. Nechtěl se prozradit, ale nešlo ovládnout. Sena ale naléhá dál a on podvědomě ví, že je to jediná cesta. Nemůžou jít všichni najednou.
"Potřebuju pár minut." Souhlasí s ním najednou. Ne, jinak to vážně nejde. Konečně znovu překoná vzdálenost mezi nimi a přitáhneš ho za pas k sobě. Je to možná naposledy, kdy ho vidí.
"Sena-chan. Nikdy jsem neměl o nikoho takový strach jako o tebe." Kašle už na všechny hranice, které měl.
"Miluju tě, slyšíš. Nechci, abys mi cokoliv sliboval na oplátku. Jestli to dokážeme a ty budeš chtít být opravdu se mnou, budu šťastný. Nic víc, nic méně." Promne si rty o sebe a skloní se k polibku. Když se jejich rty oddělí, opře si čelo o to jeho.
"Záleží mi na tobě a vždycky bude. Vyměním klidně všechno za možnost být s tebou." Odmlčí se, než ho znovu krátce líbne.
"Pokud se do patnácti minut nevrátím, všechno ukliď a chovej se, jak kdyby se nic z toho nestalo." Poradí mu, pak ho konečně pustí a odejde z bytu. Projde celou budovu a zkontroluje, kde se kdo nachází. Sáhne po svém telefonu a mrkne na časový rozpis Rady, mají ještě půl hodiny, než se všichni vrátí. Problém nastane ve chvíli, kdy uvidí strážce, jak prochází kolem. Pořád hledají Miyaviho komplice. Tohle nebude jednoduché. Uplyne sotva deset minut a vrátí se do apartmánu.
"Nejsem si jistý, jestli se odtud vůbec dostaneme. Ale budu se muset snažit je umluvit. Jsi připravený?" Zeptá se ho.
"Naštěstí jsme se Sagou přátelé, nejspíš nám projde fakt, že mi tě půjčil." Ohlédne se ke dveřím, jakoby čekal, kdy sem někdo vrazí.
"Mám dole auto, odveze nás do jedné z okrajových budov. Odtud by měla být cesta ven." Pomlčí o faktu, že by tam neměl, co dělat. Pokud to někdo zjistí, což je dost pravděpodobné, chytí ho. Cestou zpátky ještě namluvil Sagovi zprávu, kterou odešle, pokud se něco zvrtne.
Sena
Jejich plánovací rozhovor se stane podivně chladným, až z toho Senovi přejíždí mrazení po zádech. Nicméně mu oplácí zdatně stejnou mincí. Tedy do okamžiku, než mu Show naléhavě řekne, že ho tam nemůže pustit samotného. V tu chvíli očima vystřelí k těm jeho a zůstane do nich zírat. Podle toho, co si před chvílí řekli, by mu to mělo být jedno. Prostě by ho tam vystrčil a děj se vůle všech kami, ale tohle… Zamrká, když mu Show řekne, že potřebuje několik minut a jeho srdce se divoce rozeběhne. Děje se to. Utíkají. Sena půjde jen za malou chvíli zpátky dolů a bude na něm záviset úplně všechno. Bude na něm záviset Showův život a to, jestli kdy budou spolu. Kruci… Najednou se mu nějak chvějí kolena. Na svůj mladý věk toho zažívá nějak hodně. Show se najednou pohne směrem k němu a je to asi poprvé, co se ho Sena nebojí a nemyslí si, že mu chce něco zlého. Nechá se jím chytit kolem pasu, honem se ho dlaněmi chytne za předloktí, aby mohl oči zvednout k těm jeho. Ten tvrdý arktický pohled z nich zmizel. Vyznání, ještě tak plamenné, vůbec nečekal a do očí mu to neplánovaně vžene slzy. "Přestaň s tím." Napomene ho, ale pousměje se. Na chvíli oči skloní, kousne se do rtu a zase se na něj podívá.
"Show-chan, vždycky si naplánuju, co budu dělat a jaký bude můj další život, pak přijdeš ty a hodíš všechno ze skály. Já jsem to myslel vážně." Hlesne. Myslel vážně, že kvůli němu Sagu zradí a to je dost silný důkaz lásky, protože kdyby Show neexistoval, asi by Sagu doopravdy miloval. Sagu a Manu a jejich život ve třech. Společně byli silní a doplňovali se. Jenže Show byl tady, dýchal a v ty chvíle, vždycky existoval jenom on. Show ho políbí a je to nesrovnatelně jiné, než když ho líbá Saga nebo Mana. On je prostě úplně jiná osobnost a Sena by řekl, že daleko jemnější. Saga byl hravý, ale taky dravější. Přísahal by, že z Showových rtů tu lásku vyloženě cítí. Zavře při tom polibku oči a na chvíli se jím nechá přemístit na úplně jiné místo. Jako by to byla louka zalitá sluncem a plná lučního kvítí. Ani jeden z nich ale louku nikdy neviděli. Žádné už neexistovaly… Když oči zase otevře, rozechvěle vydechne. Ještě pořád se zdráhá uvěřit, že je tohle všechno pravda, ale najednou se mu vůbec nikam nechce. Ne samotnému a bez něj. Ale musí. Nikdy by tady Sagu napospas nenechal.
"Nezklamu tě. Dokážu to." Řekne mu přesvědčeně. Když se Show chce obrátit k odchodu, Sena najednou pevně stiskne jeho ruce a Show mu musí pod prsty doslova vyklouznout, aby ho nechal odejít. Kruci…! Přikyvuje a podívá se na hodiny. Teď nesmí nic pokazit. O vteřinu později dveře klapnou a on zůstane úplně sám. Několik úderů srdce tam jenom tak stojí, zhluboka vydechuje a přemáhá nutkání omdlít. Pak se konečně pohne. Půjdou spolu ven, takže bude muset vypadat jako jindy. Zároveň ale potřebuje něco pořádného na sebe, pořádné boty a především alespoň nůž nebo tak něco. Proběhne bytem, spěšně se oblékne a vytáhne největší kabelku, co ještě nebude vypadat divně. Uloží do ní teplé kalhoty a nepromokavou tenkou bundu. Žádné pořádné boty nemá, ale Saga ano. Jsou mu o něco větší, ale je zvyklý pobíhat v tom, co dole najde, takže je nazuje a pořádně sešněruje. Je to lepší než všechno, co vlastní sám. Kryje je teď dlouhá sukně, nebude mít čas se přezouvat, ani by je nepronesl. Do tašky uloží velký nůž, trochu jídla, co nejvíc vody, základní léky a nějaké další drobnosti, které by mu venku mohly pomoci jako třeba zapalovač. Nemůže tu nechat žádný vzkaz. Stejně namaluje rtěnkou na zrcadlo srdíčko a pak si ji vezme taky. Show je zpátky rychleji, než by se mohlo zdát. Sena honem přikývne, že připravený je.
"Dobře. Jdeme na to." Ještě jednou se zhluboka nadechne a vyjde se Showem z bytu. Nedovolí si promluvit, dokud nebudou u něj v autě, ale musí se ještě dohodnout, jak si dají vědět. Sena u sebe nebude mít žádný telefon. Bylo by to riskantní. Jak kvůli signálu, tak kvůli odposlechu.
Žádné komentáře:
Okomentovat