Sena x Show - Tak si pusť třeba televizi... - část 1.

(Sagův apartmán)

Show

Show se dlouho u Sagy neukázal. Ne, že by se na Senu podívat nechtěl, ale byl to Saga, kdo mu dal pěkně co proto. Samozřejmě, že se na hodinky přišlo. Show se tvářil malinko povýšeně a jak kdyby si z toho vrásky nedělal, opak byl ale pravdou. Tohle přece nechtěl a rozhodně ne, dělat Senovi problémy. Svůj dárek myslel upřímně, ale nedomyslel následky. Ještě neměl příliš věk na to, aby přemýšlel o několik kroků dopředu. Dnes ale za Sagou musí. Měl nějaké informace o tom, co se jeho otec chystá udělat. Showovi to řekl jeho otec, který se právě vrátil z jednání. Hlavně šlo o to se stalo Terachimu. Nikdo ho příliš nelitoval, protože nikomu nebyl nějak zvlášť sympatický, navenek samozřejmě všichni truchlili, jaká je to ztráta. Shinya ho mě nahradit, ale zmizel se svým otrokem a slehla se po nich zem, stejně jako po Miyavim. Show ani jednoho z nich neznal osobně, příliš se ho to nedotklo. Jeho hlavní starost byla o to, že Saga měl stanout po boku svého otce a začít se učit, aby mohl zaujmout volné místo v radě. Show pak měl být další na řadě. Věděl ale, že Sagu to nezajímá, ovšem měl by být na to připravený. Show se rozhodně stavěl na stranu Sagy. Ani jemu by se do rady nechtělo, znamená to totiž ještě větší dohled nad tím, co dělá. Větší dohled v podstatě nad vším i nad tím, jak žije se svými otroky. Tohle rozhodně musel vědět dopředu a připravit se na to. Hned jak má chvilku volného času, zamíří do Sagova apartmánu. Nedával mu vědět dopředu, aby to nikdo nezjistil příliš brzo a třeba je později nevyrušil. Je to trochu sázka do loterie, Saga nemusí být doma. A taky, že není. Vyjel společně s Manou vyzvednout ještě nějaké věci na párty, kterou mu jeho perly navrhly. Senu nechali doma, měl se postarat o vybalování nějakých věcí, které nakoupili už ráno. Saga mezi balíčky zabalil i dárek pro Senu. Bylo tam velké zrcadlo, zdobené po stranách třpytivými kamínky. Některé byli čiré, jiné měly nádech růžové. Na balíčku nebylo jméno, ale na zrcadle bylo napsáno rtěnkou pro Senu. Stejně odstín byl přibalený k tomu v dárkové krabičce. Samozřejmě byla ještě zabalená, tu kterou psal, hodil klidně do koše. No přece mu nedá použitou. Show zatím trochu přešlapuje na místě přede dveřmi a není si jistý, jestli to nakonec neotočí a nepojede domů. Je to takový zvláštní pocit, který příliš nezná. Vloží ruku do kapsy svých drahých kalhot a sevře lízátko, které Senovi koupil. Je nečekaně růžové. Prostě ho napadlo mu ho koupit, i když ještě před pár hodinami netušil, že by ho mohl vidět. Jak ho mu ho nenápadně dát před očima Sagy to vůbec netuší a stejně ho vzal s sebou. Nadechne se znovu, nasadí svůj typicky sebevědomý výraz a zazvoní. Očima pozoruje dveře a snaží se nedát a najevo nic ze své nervozity. Očima zkontroluje čas na hodinkách o chvíli ještě zaklepe. Není dobré příliš dlouho stát na chodbě. Tím by komukoliv mohl říct, že jde nezván a to se taky většinou nedělalo. Sevře dlaň v pěst a zaklepe kloubky prstů. Po chvilce se dveře otevřou a dovnitř ho uvede jedna ze Sagových otrokyň.

"Déle to trvat nemohlo, že?" Neodpustí si povýšenou poznámku a rozhlédne se po místnost. Tváří se, že skoro neposlouchá mumlání ohledně toho, že tu její pán není.

"Počkám na něj." Ujistí ji a znovu se rozhlédne. Není tu jen Saga nebo všichni jeho prominentní otroci? Oči mu padnou na dveře Sagovi ložnice a nějaké krabice před ní.

"Dám si kávu." Přikáže bez mrknutí a v duchu by jí mohl připsat další čárku za nevhodné chování. Sama mu nic nenabídla, musel si říct. Přejde s rukou v kapse ke krabicím a do jedné z nich nahlédne. Nevypadá to vůbec špatně, tahle párty bude asi hodně velká. Pokud mu ji nakonec rada nezatrhne. Show přejde k míse s ovocem, vezme si trs hrozný a usadí se do křesla, kde si vychutnává jednu kuličku podruhé. U toho trochu stahuje obočí k sobě. Je škoda, že tu nechytl Senu samotného. No možná by měl být spíš rád, je mu úplně jasné, že za problémy by si vyslechl hodně. Ta prořízlá pusa by mu nedarovala nic jen tak.

Sena

O tom, co se dál dělo kvůli hodinkám Sena ani Mana nic nevěděli. Nebyli u toho a Show se tu od té doby neukázal. Věděli, že s ním Saga často komunikuje, ale dokonce ho nedoprovázeli ani nikam tam, kde by se s ním měli potkat. Bylo to kvůli Senovi nebo jen náhoda? Sena sám se po něm neptal. Na jeho oči ani jemné ruce nezapomněl, ale pořád netušil, jestli to byla upřímná laskavost nebo to na něj celé sehrál, protože to byl sebevědomý parchant, jak ho Saga varoval. Kromě toho se k nim Saga choval opravdu krásně, skoro jako by ani nebyli jeho otroci, ale spíš s nimi oběma žil. Chodil…? Vypadalo takhle kdysi chození mezi mladými lidmi, když byl svět ještě v pořádku? To Sena vůbec netušil. Nebyl ani nikdo, kdo by si to pamatoval a rozhodně nikdo, kdo by mu to vyprávěl. Od té doby s ním byli ještě několikrát. Tedy… intimně. Pokaždé oba dva. A Sena s ním dokonce šel na večeři. Sice jako ozdobný doprovod, ale v závěru to vypadalo, jako by tam šli jako pár. Bylo to opravdu krásné, pletlo to hlavu a Sena ho nechtěl zklamat. Už ne. Po té otrokyni už se nikdy neptali, ale za to jimi trochu otřásly nejnovější zprávy. Šlo o vraždu jednoho z členů Rady. Údajně to udělal otrok a ten potom unesl radního syna nebo s ním ten syn utekl dobrovolně. To se vyšetřovalo. Od té doby se smyčka kolem otrockých krků silně utáhla, jako by za to všichni kolektivně mohli a byli stejní vrazi s úmysly zbavit se svých pánů. Saga jim vysvětlil, že je to potlačování revoluce v jejím zárodku, kdyby snad otroky něco podobného napadlo. Vraha prý brzy dopadnout a exemplární potrestání bude ohavné a především veřejné. Hlavně pro otroky. Všude se teď s nimi zacházelo mnohem hůř, to aby věděli, jak to chodí, když jeden z nich pochybí. Sagův otec jim kořenil život, jak mohl, ale když byli sami, jejich život běžel jako dřív. Na veřejnosti hráli divadlo utýraných dušiček, Saga na ně řval, občas jim trochu nafackoval, ale vždycky jenom jako. Nezklamali ho a hráli to s ním stejně věrohodně. S Manou se však něco dělo. Vlastně to na jeho nehybné tváři nebylo poznat, ale Sena už se dovedl dívat za závoj jeho duše, odrážející se v jeho očích. Nejspíš s tímhle vším nesouhlasil, ale v této době by ho i podobná myšlenka stála krk. Časy byly nevlídné a právě proto se rozhodli zorganizovat povyražení pro vrchnost, aby ukázali, že ne všichni otroci se chtějí bouřit. Nikdo to neocení, ale bylo to pro Sagovu vizitku. Teď byl Mana se Sagou venku sám. Sena jim trochu záviděl, chodil rád do města a do obchodů, mnohem radši, než Mana, ale zároveň se dnes cítil podivně unaveně, možná nervy. Směl si odpočinout a probrat se vším, co už nakoupili. Zrovna klečí uprostřed krabic a papírů, protože našel to zrcadlo. Má na něm položené obě dlaně a žasne nad jeho cenou a provedením. Je úžasné, přesně takové by si vybral! 

"Saga-chan..." Mumlá pro sebe potěšeně a prohlíží si svůj odraz. Je jenom decentně nalíčený, ale lesk na rtech musí mít vždy. Na sobě má pouze Sagovu košili a spodní, velmi titěrné prádlo, jinak nic. Saga se na ně doma rád dívá, když jsou takhle a jemu je to pohodlné. Není tu zima a dobře se v tom válí v posteli. Saga měl tolik košil, že je klidně mohli nosit všichni tři, jen Mana to měl hodně těsně pod zadek. Sena se tomu tiše zasměje. Najde i rtěnku, hned si ji nanese a prohlíží se dál, když uslyší cvaknout dveře a nějaké hlasy. Otec?! Vyskočí na nohy a zamává rukama. Co s tím? Do ložnice nesměl, ale moc se neptal. Když tu najde ten bordel a tenhle dárek, Sena si to hrozně odskáče. Pod postel to nenahrne. Přitiskne ucho na dveře. Nemá ani čas se oblékat!! Otrok v posteli uprostřed dne, začíná mít vážně strach. +Kde jsi, Saga-chan?+ Zaprosí ho v duchu. Zarazí se, když pozná Showův hlas. To je ještě horší!!! Co tady dělá? A teď, když je sám? Jenže Sena to tady měl na povel, nesměl zůstat schovaný, to by bylo hodně zlé. Musel se o hosta postarat, ať je to kdo je to. A tak nakonec dveře pootevře a docela tiše vklouzne do hlavního pokoje. Showovi to neskutečně sluší, jako tenkrát, ale Sena už není vyděšené kuřátko. Ve stejnou chvíli vejde i otrokyně, o jejímž pochybení zatím nic neví. Tiše jí sebere tác a vyžene ji gestem. Stejně tiše obejde křeslo tak, aby ho Show neviděl, dostane se k němu zboku, částečně zezadu a odloží tác po jeho levé ruce na stoleček u křesla. Předkloní se tak, aby Showovi padly konečky jeho vlasů do zorného pole. Show má nové hodinky… 

"Kolik stály tyhle? Ty první nakonec byly dost drahé, že?" Prohodí a pomalu se narovná. V jeho případě v tom není zase takový rozdíl.

Show

Show po očku pozoruje dívku, která se promenáduje kolem a vypadá celkem nejistě, asi na sobě cítí jeho pohled. Z jedné strany ho to baví,  z té druhé ví, co by se dělo, kdyby tu seděl někdo jiný, kdo by chtěl Sagovi uškodit. To ale není jeho případ. Teď si ale budou muset dávat pozor úplně všichni. Kradmo se rozhlédne po apartmánu a pořád to vypadá, že někoho hledá. Tedy on ví, že někoho hledá i když by neměl. Zamyšleně utrhne jednu kuličku hroznů a vloží si ji mezi rty. Vybavuje se mu poslední setkání se Senou, kdy byli v pokoji naproti a taky si dokáže přesně vybavit to, co mu Saga říkal, když mu přišel vynadat. Zvedne mu to koutky nahoru, ale je to takové rezervované pousmání. Pánové se jeho příteli asi dostali hodně pod kůži, když po něm tak moc vyjel. Jeden se mu nemohl divit, on sám se choval úplně jinak, když byl se Senou. Nakonec ten dárek možná nevybral tak dobře, jak si myslel. Nebylo to bezpečné a po smrti Shinyova otce už vůbec ne. Nesměli ztratit hlavu, jinak by o ni mohli přijít úplně. Už chvíli se ztrácí v vlastních myšlenkách. Ani mu nedochází, že dívka už v pokoji není a ani to, že tu nezůstal sám. Přemítá pořád dokola, jak přežít v podobné době a nepřipravit se o všechno a zároveň zůstat tím, kým je. Nechtěl se měnit, nesnášel, když ho někdo chtěl měnit a stejně se o to pořád pokoušeli a on se z toho snažil vybruslit. Utrhne další kuličku, zlehka si jí přejíždí po rtech, protože zase zabrousil na další myšlenky a pak zmizí mezi rty. Periferně zahlédne pohyb vedle sebe. Neotočí za ním celou hlavu, první jen oči a když uvidí růžové prameny, dojde mu během vteřiny, na koho narazil. Nebude to příjemné setkání, to si dokáže schopně domyslet, stejně se pousměje a konečně se ohlédne. Je blízko, cítí jeho parfém a dost obstojně mu plete hlavu. Pomalu ho sjede pohledem a ještě víc zpomalí, když narazí na místa, kde končí…Jistě, ta bude Sagova, to ví. Pak pokračuje po jeho nožkách, než se zase vrátí k jeho tváři. Čekal by i horší otázky, tohle je celkem neškodné, i když ten podtext.

"Ano, to byly. Mnohem dražší, než jsem byl schopný domyslet." Téměř neznatelně se zarazí, protože to zněla jako omluva.

"Přinesl jsem ti jiný dárek." Nenechá se jen tak odradit a upře oči přes sebe. Senu už nevidí, ale přísahal by, že jeho přítomnost cítí. 

"Arigato, za čaj." Mírně pokyne hlavou, než utrhne další kuličku hroznů a vychutná si ji. Pak už sáhne do své kapsy.

"Ale tento dárek bude o hodně bezpečnější." Vytáhne lízátko, které mu přinesl. Jakmile ho sní, už nebudou téměř žádné důkazy. Protočí lízátko mezi štíhlými prsty, než se na něj přes rameno podívá, musí trochu zvednout oči.

"Jsem rád, že jsi v pořádku. Saga by ti naštěstí neublížil." Mluví tiše, ale je to upřímné, což se u něj ve většině případů dá říct jen těžko, tentokrát se tomu ale bránit nechce. Natáhne se po čaji, aby ho mohl ochutnat a při tom pohybu se znovu upřeně zadívá na Senu.

"Chodíš tu takto pořád?" Musí se ho nutně zeptat. Kdyby byl u něj, asi by mu oblékl něco podobného, hrozně mu to sluší a provokuje to jeho fantazii. Klidně by mohl provokovat víc. Nějak si přestává dávat pozor na to, co říká a to bylo vždycky nebezpečné, co on věděl, co Sena Sagovi řekne a jak bude jeho pán reagovat. Nakloní hlavu mírně na stranu a přejede si zamyšleně bříšky prstů po rtech, když už je čaj zase zpátky na stole. Nebyl špatný.

"Něco mi ale říká, že si stejnou protislužbu za dárek vyberu, aniž by si o to říkal." Myslí tím, aby Sena byl sám sebou. Teď mu pěkně řekne od plic, co si o něm myslí, nejspíš ho vykope pryč a Show půjde, ale ne, nebude mu to jedno. Krátce, téměř neznatelně si povzdechne, když si uvědomí, že by ho to opravdu mrzelo. Jeho typický výraz je během vteřiny zpátky, přece si nemůže jen tak nechat vzít svou vlastní masku, kterou nosil už tolik let.

Sena

Sena by na sobě Showův pohled cítil i se zavázanýma očima. Je velmi důkladný a intenzivní, ale stejně pod jeho očima nezakolísá. Už ne. Má dobrou školu a dva skvělé učitele, kteří nedopustí, aby zůstal nevinný moc dlouho. Zaskočí ho, když na sebe Show otevřeně vezme vinu, ale musí mít neustále na paměti, že to na něj všechno může jenom hrát. Už když sem Senu přivedl a pěknými slůvky mu pletl hlavu u lázně, zněl přesně takhle. A pak se stalo to s hodinkami, Senův svět málem skončil a Saga mu nikdy nemusel dát další šanci. Jenže dal. A taky mu důkladně vysvětlil, kdo je Show, jak by se mohl chovat a jak velký si má Sena dát pozor. A taky ví, že když ho zklame podruhé, už ho z toho nedostane vůbec nic. A to by ani tam venku nemusela panovat situace, jaká tam panuje. Tím spíš má strach z toho, co tady Show dělá. Má strach z něj. Jiný dárek? Senou to trhne. Jeho oči mírně zazáří, i když ještě stojí za Showovými zády. Normálně by to byla magická slova, ale teď má strach, že to bude stejně nebezpečné jako před tím. Jiné lákadlo, které ho tentokrát už doopravdy dostane? Na ten čaj nic neřekne, je to součást povinností a oba dva to vědí. Místo toho začne vytahovat obočí nahoru, když Show vytáhne… 

"Lízátko? Koupil jsi mi lízátko??" Co má tohle být? A když bude lízat pilně, uprostřed najde diamant nebo co je tahle věc zač? Dokonce ho napadne, že v něm něco je, třeba nějaká droga. Opatrně pro něj natáhne ruku, protože si netroufne si ho nepřevzít a předvede elegantní úklonu jako poděkování. 

"Tím si nebuď tak jistý." Řekne Sena rázněji a možná drzeji, než by měl a obejde křeslo. Saga že by to neudělal? Kdyby mu nějakým podrazem plivl do tváře, nepochybuje, že by z něj kůži stahoval sám. A Mana by mu ještě radil jak na to. 

"Proč jsi přišel?" Vpadne mu do jeho otázky svou vlastní, zatímco se před ním neklidně prochází sem a tam. Co má za lubem? Vyptávat se ho, jak chodí doma oblečený? 

"Tebe nezajímá, kde je Saga a kdy přijde? Nebo to víš a přišel jsi právě proto? Abys mě trápil." Obviní ho hned břitkým tónem hlasu a nejedná zrovna… otrocky. Má s tím, pravda, trochu problémy. 

"Ano, chodím tak neustále a někdy ani tak ne. Zvykneš si. Zvykneš si na to, že ostatní zakopávají, když jdeš zrovna kolem a zachutná ti to." Přizná se, že ho Saga musel nutit jen zpočátku. Pak v podobném jednání objevil moc a už to šlo samo. Jeho tělo byla jeho zbraň a on ji rozhodně neváhal použít. Do toho vyděšeného zvířátka, kterým byl ještě před pár týdny, má najednou propastně daleko. Třeba Show přijde na to, že se mu díky tomu už ani trochu nelíbí. Třeba se mu vlastně nelíbil vůbec nikdy a všechno tohle znamená ještě něco jiného? Jenže Sena neví, co s ním. Show je tady, vyhodit ho nemůže. Musí nějak hrát tuhle hru, dokud se Saga nevrátí nebo se Show nerozhodne odejít sám. 

"Ach, ty hodinky…" Dojde na reakci ohledně poděkování za dárek. Díky nim měl pár dní pěkné sny, plné mrtvých holek, které odsoudili s Manou na smrt. 

"Proč jsi mi koupil zrovna tohle?" Rozhodí nechápavě rukama, zatímco v jedné drží lízátko a vztek, který by ho měl popadnout, se pořád nedostavil. Ne, ne, ne! Show určitě chce, aby po něm vystartoval a pak ho za to obviní! Tak hloupý Sena nebude! Nakonec se opatrně posadí na protější pohovku, i když by v jeho přítomnosti sedět vůbec neměl, opře dlaně o kolena a pozoruje ho velmi podezřívavýma očima. 

"Takže budeme čekat na Sagu? Mám zavolat… tanečnice?" Mají vůbec nějaké? 

"Proč mu nezavoláš?" Doráží dál.

Show

Čekal, že aspoň trochu vyvede svým pohled Senu z míry. To se ale vůbec neděje, ale nedává na sobě znát, že ho to překvapilo. Vlastně by ani nemělo, podle toho jaký Saga je a jak se zrovna k nim dvěma chová…Našel si své oblíbence a nehodlá je jen tak pustit. Showovi to není úplně po chuti, protože Sena je…Dokáže si představit, že by ho měl Saga a nejspíš by se k němu choval dost podobně. Tohle nebyli otroci, tohle byly klenoty, jen se narodily do špatné rodiny. Slušelo by jim to mnohem víc na vyšších místech, tím si je jistý. Pomalu sklouzne očima na lízátko ve svých prstech a pak se s trochu nevinným pousmáním podívá na Senu.

"Už to tak bude." Pokrčí zlehka rameny, než nasadí zase svůj obvyklý, příjemný, ale nepřístupný výraz.

"Měl jsem pocit, že by ti přišlo k chuti." Dodá ještě. Co už neřekne, je fakt, že když vidí růžovou, vždycky si vzpomene na něj. Tím by se přiznal, že na něj jejich první setkání udělalo velký dojem. To se prostě nestane.

"Je to jen lízátko." Doplní, když vidí, jak nedůvěřivě se na něj dívá. Nediví se mu, v dnešní době si otrok nemohl být ničím jistý. Nakloní hlavu mírně na stranu a měří si ho pohledem, jak kdyby odhadoval, jestli by mu Saga ublížil a jak moc. Nevidí, že by se to stalo a znatelně se mu uleví. Opravdu ho nechtěl přivést do problémů, ale stalo se. Jenže k omluvě on měl vždycky daleko. Chvíli ho pozoruje, jak přechází po pokoji, než znovu sáhne po čaji. Ví, proč prioritně přišel, ale sám si není úplně jistý, jestli v tom nebylo i něco jiného a taky tím, co mu může říct. Tváří se, že si vychutnává čaj a odpoví teprve chvíli, kdy ho odloží.

"Přišel jsem za Sagou, někdo ho musí varovat, co se děje." Řekne trochu neurčitě a pozoruje, jak Sena zareaguje. Koutky mu vyběhnou na vteřinu nahoru, když mu prozradí, jak tady chodí.

"V tom případě jsem si vybral špatnou chvíli, kdy přijít." Sjede ho očima ještě jednou a je vidět, že hodnotí, jak by vypadal bez té košile. Nevidí toho moc a zároveň hodně. Měl dobrou představivost, jen si myslí, že teď mu nestačí a pohled by byl mnohem lepší. Jen znovu pokrčí rameny, když se ho opět zeptá na lízátko. To on sám vůbec neví, prostě mu chtěl něco přinést, to nutkání nedokázal potlačit. 

"Doufal jsem, že ti udělám radost." Prohodí něco naprosto upřímného a vzápětí by si málem promnul kořen nosu. Ne, tohle nebylo zrovna nejlepší říkat. Nakonec jen udělá krátké gestu zápěstím, ve znamení, že už to řekl a nebude to brát zpátky. 

"Ano, musím počkat na Sagu, dokud nedorazí a ne, nemůžu mu zavolat. Nepotřebuju, aby to slyšel ještě někdo, kdo by toho mohl zneužít." Dojde na další upřímná slova. Obočí mu jde nahoru, jakmile zmíní tanečnice. Nakloní hlavu mírně na stranu a stočí rty do smyslného pousmání.

"Nevidím důvod volat někoho jiného, když jsi tu ty. Možná na oplátku za to lízátko." Ne, to nejde ovládnout, prostě to musel říct. Nakonec se se zapřením o područky zvedne a přejde k němu. Chvíli mu jen kouká do tváře, než k němu natáhne ruku.

"Smím prosit?" Zeptá se s nádechem pobavení a předvede mu ukázkovou poklonu.

"Vím, že mi nevěříš, Sena-chan. A dobře děláš, neměl bys věřit vůbec nikomu." Řekne tiše a svou ruku nestáhne.

"Věci, které se dějí, jdou daleko za hranice toho, co jsem schopný nevnímat. Jsem rád, že mi někdo slouží. Vyrůstal jsem v tom a ne není to omluva. Tak náš svět prostě funguje, ale pořád jsou to lidé, ne jen věci, se kterými můžeš smýknout do kouta…vyhodit do koše." Neví, proč má potřebu mu vysvětlovat svůj pohled na věc.

"Rád si hraji s myšlením ostatních, baví mě to, vždycky to tak bylo. Nikdy jsem ale neměl v plánu někomu cíleně ubližovat. Jsem spokojený s tím, co mám. Nejsem ten, kdo by nutně každé den dokazoval své postavení tím, že by někdo týral." Nakloní hlavu mírně na stranu.

"Můžeš mi věřit a taky nemusíš, rozhodnutí je jen na tobě, na nikom jiném. Pokud mě ten odmítneš, nikdo se to nedozví." Pozvedne nepatrné obočí, vyčkávajíc, co on na to.

Sena

Sena se znovu podívá na lízátko ve své ruce. Přišlo k chuti?? A pak ho něco napadne. 

"A nebo bys mě rád viděl, jak ho lížu?" Zeptá se ho vysloveně odrzle, ale má opravdovou chuť to udělat a zaskákat si na Showově příčetnosti. Alespoň jako malou pomstu za ty hodinky. Pravý důvod by ho ani ve snu nenapadl. Napadl by ho tehdy, v ten den, kdy sem přišel, ale po tom Sagově kázání už ne. Vzal si ho opravdu hodně k srdci. Jakmile Show konečně začne mluvit k věci, Sena se zastaví na místě a upře na něj vážný a pronikavý modrý pohled. 

"A co se děje? Před čím ho musíš varovat?" Zeptá se hned, protože má o Sagu opravdovou starost. Je sice jenom otrok a podobné informace mu vůbec nepřísluší znát, ale myslel si, že Saga je v bezpečí, plní svoji roli a nic speciálního se okolo něj neděje, kromě toho, že musí naplnit svoje místo v Radě. Mana by mu asi právě teď vyčinil, že je velmi naivní, ale ani on se o ničem podobném nezmínil. Schválně nebo o tom taky neví? Trochu ho vyvede z míry, když Show i přes závažnost situace znovu stočí téma k Senovi a jeho oblečenosti a odrazí se mu to ve tváři. Show je pro něj opravdu obtížně čitelný. Našpulí rty, když mu Show odmítá sdělit bližší informace a přemýšlí, jestli to z něj vyrazí, když se svlékne, ale to nejde. Co kdyby se Saga právě vrátil domů? To by mu nevysvětlil, i když by šlo jenom o cílené vydírání. 

"Tys mi chtěl udělat radost?" Teď je to on, kdo odvádí téma. 

"Proč ti záleží na mojí radosti?" Popichuje ho dál, místo aby vzal dárek a byl jednoduše vděčný. Showovi s ním za chvíli dojde trpělivost a nejspíš mu něco provede, jenže Sena byl vždycky dáreček a Saga o tom ví své. 

"Řekneš mu na mě, jak jsem nevychovaný a co si to dovoluju?" Vyzvídá, jestli Show bude žalovat. Měl by doufat, že ne a pojistit si to tím, že konečně zavře pusu, jenže to samo. Protočí očima a vzpurně pohodí hlavou, když mu Show řekne, že tancovat má on. No tak to ne! Jednak to neumí a jednak na to jsou tady jiní. On je VIP no a faktem je, že musí udělat cokoliv, aby se Show nenudil. No kruci… Tyhle patové situace si lidé jako Show vymysleli, aby měli pořád po ruce důvod, proč otroky za něco trestat. Show se pohne a začne se zvedat a Sena sebou trhne. Na chvíli z něj má zase opravdový strach. Teď to přijde, teď už to jistě dočista přehnal. Srdce mu několikrát vynechá úder a pak se Show najednou ukloní a požádá ho o tanec. Poprvé v životě se mu někdo uklonil a vypadalo to, jako by si byli rovni. 

"Co-cože?" Vykoktá ze sebe Sena a těká očima mezi nabízenou dlaní a jeho tváří. Dokonce trochu zčervená, když mu Show řekne, že moc dobře ví, že mu nevěří. 

"To nejde. Co kdyby se vrátil Saga? A taky sem neplánovaně chodí jeho otec." Vysvětlí mu honem, proč se mu bojí podat svou dlaň. Není v tom nic o tom, že prostě nechce. Drží ruce přitažené k prsoum jako by ho ta ruka mohla stát život, ale už zase špulí rty, když mu Show řekne, jak mu tenhle život vyhovuje. Chvíli vypadal doopravdy křehce a zranitelně, ale ten moment je rychle pryč. 

"No tak si zajdi koupit na trh další otroky." Prskne po něm, ale Showova slova jsou vlastně vlídná a k Senově zděšení i pochopitelná. Nejspíš by na tom byl stejně jako on, kdyby se tak narodil. Copak mu to ale může nahlas přiznat? Hledí mu upřeně do očí a je zase tam, kde byl, když sem přišel. Saga je jeho hradba před světem, ten kterého zbožňuje a za kým ho táhne rozum i touha po bezpečí. Někdo, kdo mu na vždycky zůstane velmi drahý. Jenže za Showem ho táhne srdce a jak známo, to byl zdroj všech odvěkých problémů napříč staletími a generacemi… A Sena má pocit, že se z toho asi zblázní. Když tady Show nebyl, snadno na něj zapomněl, jenže mu stačilo projít se tu jednou za několik měsíců a Sena ho měl plnou hlavu. Jako teď. Nakrčí čelo jako odraz vlastních emocí a pak se k němu prostě otočí zády a obejme svoje tělo rukama. 

"Tak si pusť třeba televizi..." Zahučí sotva srozumitelně. Musí se mu nějak bránit.