(Filipíny)
J
"Protože to vypadlo, že budeš odpočívat." Protočí nad ním očima v sloup. Byla to tak trochu překážka k tomu, aby se na Rukiho nevrhl znovu. Ono to houby pomáhá, ale snaha se cení. Snad poprvé v životě má opravdovou trému. Není si vůbec jistý, jestli se mu bude líbit nebo vůbec. Odkdy trpěl na podobné stavy? Asi od té doby, kdy mu na někom začalo opravdu záležet. Ru ho ale hned vrátí do jeho běžného rozpoložení. Musí nad jeho poznámkou protočit očima."Samozřejmě, že bude. Jen proto, abys měl ten nejlepší důvod kupovat nebo si navrhovat nové oblečení a nemohl jsem na to nic říct." Dá mu do ruky velkou zbraň. Nakonec ho asi přivede do hrobu a vlastně mu to vůbec nevadí. Upřímně se usměje, jakmile dojde na oslovení a vidí mu ve tváři, že ho tím nakonec dostal. Ne, nebyl to jeho plán, ale chtěl, aby věděl, co pro něj znamená.
"Uvidíš to všechno, projedeme spolu všechny místa. Ostatně…" Odmlčí se na chvíli.
"Tak napůl si beru dovolenou. Myslím, že jí mám dost z předešlých let." Nebude to nakonec tak úplně pravda, protože jsou věci, které i tak bude muset zařizovat, ale…Přece jen to bude o hodně volnější, než vždycky.
"Možná, že nebudeš. Budu rád, když nebudeš, ale všechno se může jednou…" Nedořekne to, nebyl by slušný a najednou se mu nechce tuto chvíli kazit. Prohlédne si přívěšek a vypadá spokojeně. Sluší mu.
"Je to člověk, se kterým jsem kdysi začínal. Je tu už hodně let, co se známe a vím, že by se postaral o všechno, kdyby bylo nejhůř. Poznáš ho, jednou určitě." Ujistí ho. On sám s ním byl kontaktu, ale neviděl ho už pár let. Bylo to tak lepší a bezpečnější. Zarazí se, jakmile dojde slova, která se říkají na svatbě. Kdy se dobrovolně nahnal do chomoutu? Je vidět, že tohle úplně nečekal. Pár vteřin dokonce uvažuje nad tím, že by mu do domu utekl, protože tohle je…Není to moc? Stačí, aby se podíval Rukimu do tváře a už nemá tendenci mizet. Ostatně připoutal ho k sobě, už to stejně nejde vrátit zpátky a ani nechce. Ono je to jedno, jestli to bude před úřady nebo jen tady. Jovo slovo bylo něco, co se porušit nedalo. Přece mu řekl, že se o něj postará a k čemu podpis.
"Těch překážet je celá hromada, ale žádná z nich nám nezbrání, v tom máš pravdu." Opáčí mu bez většího přemýšlení. Zarazí se podruhé a tentokrát už si povzdechne. Snad poprvé nemá poznámku. Když si to přebere kolem a kolem, Ru má pravdu. Je z toho romantika, sladké, až se mu kazí zuby. Kde na to byl, to netuší, ale bránit se tomu asi nemá smysl.
"To jen, aby si tvůj zadek odpočinul." Vrátí se k další poznámce, která už se zase blíží k posteli.
"Já? Jo jsem a k tomu patří provazy a roubíky." Prostě to musel něčím trochu pokazit. Pomalu se vydá zpátky do domu a zůstane na chvíli opřený o rám v průchodu na terasu.
"Přemýšlím, jestli to celé chvíli nepočká." Ozve se jeho hlas a přitom kouká přímo na Rukiho akurátní zadek, který ho volá k sobě. Hezké prokletí, moc hezké.
"Je tam tvůj nový účet." Prozradí mu, na co kouká.
"Máš tam prozatím peníze za tvůj únos." Ušklíbne se, než se krátce zasměje. Prostě mu to přijde jako skvělý vtip.
"Můžeš si s tím dělat, co jen chceš. Co já vím, založit firmu, koupit auto, dům nebo cokoliv podobného. Je to jen na tobě. Mimochodem ten notebook je vlastně taky tvůj. Je prohnaná přes mé známé, kteří tam dodali všechno potřebné, abys právě byl…" Zamyslí se, protože to právě asi zapomněl.
"Nevím, možná Singapore." Rozhodí rukama, protože to vážně neví. Pomalu vykročí k posteli, natáhne se vedle něj jen o dost níž a zlehka ho kousne do levé polovičky. Ne, tomu nešlo odolat. Koron pobíhá kolem postele a štěká, aby ho někdo vytáhl nahoru.
"Nic nebude." Prohodí J.
"Jen si zůstaň dole." Trápí ho dál, protože chce dostatek místa. Zase by se věnoval Rukiho pozadí, ale to už mají psa v posteli.
"Pak že to nejde. Je úplně stejný jako ty."
Ruki
Slyší za sebou Jovy kroky, ale není schopný se k němu otočit čelem. Je příliš konsternovaný tím, co vidí v monitoru notebooku, tím spíš když se vzápětí dozví, že je celý jeho. Jeho nový bankovní účet? Samozřejmě, že by asi měl nějaký mít, ale co by na něj v tuto chvíli dal, když zemřel a všechen jeho majetek propadl jeho rodině? Stal se z něj člověk bez pojištění, daňový neplatič a vůbec… takže jakýkoliv bankovní účet by mohl být nebezpečný. Ne však pro někoho, jako je J, kdo je zvyklý prohánět peníze napříč kontinenty, aby se na něj nikdy nepřišlo. "Peníze za můj únos?" Zopakuje a rozklikne příslušnou položku. Samozřejmě, že je zvědavý, kolik za něj šéf jeho firmy nabídl. Je to neskutečná částka. Překvapivá. Tak moc se ho bál? Stejně ale na oko nafoukne tváře.
"Tak málo? Tsss..." Ucedí, aby dostál své povaze, ale v nitru hrozně žasne.
"To si za každý únos vyděláš tolik? Asi mnohem víc..." Naráží na to, že on je vlastně nepodstatná figurka proti některým jiným.
"Divím se, že tohle nedělá polovina zeměkoule, když to tolik sype..." Utrousí za chvíli. Konečně se po J ohlédne. Aby byl někde jinde, než je? To se bude asi taky velmi často měnit, když vlastně neexistuje. Nikdo ho nesmí mít možnost stopovat dlouho na jednom místě. Nemá ani ponětí, jak tyhle věci fungují, ale nejspíš to není třeba. J má dost známých, kterým hodně platí, aby tyto problémy vyřešily za ně. Začne se projevovat Rukiho syndrom všechno znát a mít možnost si zařídit sám, ale v tomhle oboru to jednoduše nepůjde, tím si je jistý už teď. Asi se z toho zblázní, než si na to nějak zvykne. Vůbec nemá představu, co by si měl za ty peníze kupovat. Navíc to vypadá, že všechno mají. Tedy J to má, ale přece mu říkal, že tohle všechno může Ruki používat, jak ho jenom napadne. Postel se jemně zhoupne, jak si k němu J přilehne a vzápětí Ruki tiše sykne a zatne svaly na zadku. Už zase kouše! Dokonce ani nevnímal Korona, dokud na něj J nepromluví a Koron jim vzápětí neskočí na nohy. Vrtí u toho ocáskem a očividně je nadšený, že se mu tak těžká věc podařila. Ruki se usměje a pomalu stočí svoje oči na J.
"Víš, jakou nám dají některé věci práci, když jsme tak maličcí? O to větší je pak satisfakce, když se to povede." Ano, ani Ruki většinou nedal pokoj, dokud se nedostal tam, kam chtěl. Byla to součást jeho úspěchu. Nechá notebook na chvíli být. K nastavování hesel k jeho účtu a bádání nad jeho tajemstvími bude potřebovat mnohem víc času, až se J bude věnovat zase svým věcem.
"Říkal jsi, že si bereš dovolenou?" Povytáhne obočí maličko nahoru, ale už se zase široce usmívá. Pomalu se zvedne do polosedu, udržujíc váhu na boku. Čistě z praktických a velmi konkrétních důvodů. J má nahrabáno a kvůli tomu, co rozpoutal ve skladišti sám zmizet chtěl, ale stejně Ruki čekal, kdy mu oznámí, že odjíždí na dlouhé měsíce a on někde zůstane úplně sám. A to se nestalo. Přisune se k němu a obejme ho kolem krku, aby si ukradl jeho rty v polibku. Tentokrát ho řídí sám a nutí ho do pomalejšího tempa, které si oba vychutnají.
"Takže tě budu mít celé dny doma za krkem a ani na chvíli si neodpočinu? Pfff… to nám to pěkně začíná." Popíchne ho, ale znovu ho políbí, aby nemohl nic říct.
"Provazů a roubíku už mám plné zuby a opovaž se to zkoušet." Připomene mu ještě jednu jeho poznámku, protože by se vůbec nedivil, kdyby se jednoho dne ráno probudil spoutaný a J na něm zkoušel, co snese. Jen po tom jeho zážitku se dvěma únosy by mu asi chvíli trvalo, než by pochopil, že je to J a jeho hrátky a ne, že se mu to stalo do třetice. To už by jeho nervy asi vážně neunesly. Stačilo to, že už teď byl zralý na Neurol a nebyl tady nikdo, kdo by mu ho předepsal.
J
Protočí očima s dlouhým povzdechem."Je to víc, než to obvykle bývá. Prý to za to stálo." Prozradí mu, co si o tom myslel Rukiho šéf, když mu zakázku dával.
"Sype to hodně, ale taky to stojí hodně všechno zařídit. Mám dost lidí, které platím a ne zrovna málo. Musím zajistit, ab se u mě měli dobře a neměli potřebu mě prodat. Trvá to chvíli, než si všechny patřičně zavážeš." Dovysvětlí mu celý princip.
"Musíš taky počítat s tím, že tě budou chtít potopit a mít záložní plány. Ty taky něco stojí." Prozradí mu zase o trochu víc. Těch únikových cest měl několik.
"Později ti všechno řeknu a vysvětlím, je důležité, abys to věděl." Už jsou zase u vážného tématu.
"Postupně se dozvíš úplně všechno, je toho hodně." Ujistí ho, že mu má v plánu všechno prozradit. Nikdy ho do toho nechtěl zatahovat, ale se stalo a teď je nutné, aby měl Ru přehled. Nakloní hlavu mírně na stranu a prohlédne si oba dva s pobaveným výrazem.
"Na tom asi něco bude, podobné problémy vůbec neznám." Dobírá si je za jejich velikost. Zvedne dlaň, aby se mohl Rukiho dotknout a zálibně si ho prohlíží, jak se válí v posteli. To je taky něco, co ho jen tak neomrzí. Užívá si pohled na něj a taky fakt, že tu s ním bude. Nikam od něj nepůjde a jeho to těší. Nikdy by si nepomyslel, že bude až tak moc.
"Už chvíli jsem o tom přemýšlel a teď mám dost dobrý důvod. Cestuju pořád, ale taky pořád pracovně. Nejspíš je ten nejlepší čas to malinko pozměnit." Dlouze se nadechne, protože Ruki už se přibližuje k němu.
"Ty se ale vůbec nemáš rád." Sdělí mu úplně jednoduše a sám se víc pozvedne, aby ho mohl obejmout jednou rukou kolem pasu a přitisknout k sobě.
"Hlavně svůj zadek k nakousnutí vůbec nemáš rád." Pokračuje dál, ale pak už nemůže říkat vůbec nic. V hlavě si ukládá, že věci jako provazy a roubíky delší dobu zkoušet nebude. Ru mu úplně dokonale stačí s tím, co umí, než aby musel něco podobného vytahovat. Navíc…Pro něj je to trochu jako tahat si práci domů a to se přece nemá. Někdy mu to řekne, ale teď má moc práce s tím, aby mu polibky oplácel. Trochu zmučeně si povzdechne do jeho rtů. Kdyby za sebou neměli akci v kuchyni, asi by se neudržel. Poslední coby chtěl, je mu ublížit. Musí se pro jednou zase ovládat. Sevře ho víc kolem pasu a povalí pod sebe na postel. Zlehka ho zalehne, zapírajíc se předloktím vedle jeho hlavy. Zaboří tvář do jeho kůže na krku, několikrát ho políbí a pak se oddálí. Konečky prstů si pohrává s jeho prameny.
"Budeš jednou moje smrt, ale těším se na to." Pošeptá mu s malinkou dávkou černého humoru.
"Oblékni se Ru-chan, vezmu tě na festival, jinak za sebe neručím a vím, že si měsíc nesedneš." Ušklíbne se, než ho naposledy líbne.
"Něco na sebe hodím a půjdu zjistit, jak je na tom auto. Sejdeme se venku. Korona vem klidně s sebou jestli chceš, má u dveří novou tašku. Ale pokud ne, přijde hospodyně, postará se o něj." Prozradí mu, než se velmi neochotně zvedne z jeho těla. Tedy tak na půl, protože se nutně musí sklonit ještě pro jeden polibek. Pak už zamíří z ložnice, hodí na sebe jednoduché triko černé barvy a vyjde ven, kde Bacay právě dovezl poslední část zásob. Vezme si od něj klíče od auta a počká u něj, než vyjde Ruki.
"Stihneme akorát přehlídku. Pukne ti hlava, to ti přísahám, ale je to super vidět, jak se všichni baví. Žádné starosti, prostě jiný svět." Nastartuje a vyrazí k místům, kudy průvod půjde.
"Je to vlastně oslova života. Poděkování za úrodu, prostě za všechno dobré, co se jim přihodilo. Hromada hudby, tanec barevné kostýmy. Nebudeš se nudit." Trvá to jen chvíli, než se dostanou co nejblíže hlavnímu dění. Už z dálky to bylo slyšet. Rytmická, rychlejší hudba se nese kolem. J vezme bez váhání rukiho za ruku a vede ho k davu. Někde jsou hloučky, které tancují a zpívají společně s hudbou, která doprovází průvod. Nabízejí jim jídlo, pití a celkově jsou všichni přátelští. Kdyby jen věděli, čím se J živí…J se náramně baví, když si jeho známí ukradnou Rukiho a ukazují mu kroky jejich tance. Stojí opodál s rukama vloženýma v kapsách a kývnutím hlavou ho pobízí, aby to zkusil taky. Umívá se upřímně jako už dlouho ne. Cítí se…Ne, tenhle pocit nemá na svědomí festival.
"Jen se nestyď Ru-chan, já vím, že se hýbat umíš." Křikne na něj se smíchem. Samozřejmě, že to ví, po tom co dělali dneska a vlastně do té doby, co se poznali, to musí vědět, to je přece taky tanec.
Ruki
Nejradši by ho za ty jeho řečičky plácl. Jemu se to říká, když vyrostl na Japonce do nadprůměrné výšky a k tomu má tuhle postavu, ale i když v Japonsku bylo pořád hodně kluků Rukiho velikosti, stejně to všichni do jednoho řešili a nebyli z toho zrovna dvakrát nadšení. Rukiho tělesná stavba nikdy neumožňovala chodit jako premiant posilovny a po pravdě… Ono to tak vlastně bylo lepší, protože posilovnu prostě nesnášel. Vlastně skoro jakýkoliv druh sportu a všechno to udržování se ve fyzické kondici pro něj bylo hrozně za trest. Teprve s Jeovými dalšími slovy mu plně dojde, jak moc ho provokuje a musí uznat, že má J pravdu. Teď to vážně není nejlepší nápad a on by toho měl nechat. Mají na sebe chuť neustále, je to vzájemné, ale takhle to nejde. Musí si uchovat alespoň nějaké zdraví, když to psychické mu teď pokulhává. Komplimenty na vlastní pozadí se mu ale moc líbí poslouchat. Opře si na chvíli čelo o to jeho, když mu J šeptá, že bude jeho smrt. "To bude za spoustu let, až nám bude devadesát a já tě přetáhnu kartáčkem na zuby, jenže ty už budeš tak chatrný, že tě to zabije." Prorokuje mu s novým úsměvem na rtech. V jeho světě teď není prostor pro pochyby ohledně Jova života a smrti a dlouho nebude. Minimálně, než J půjde doopravdy do práce a on se bude muset vypořádat s faktem, že se mu něco stát může, ale to je teď pro něj daleko. Udiveně se na něj podívá, když mu J řekne, aby se oblékl, protože někam jdou. Nejdřív se přistihne, že se mu snad ani nechce, ale vzápětí mu dojde, že by po dlouhých dnech strávených v izolaci na lodi mohl trochu mezi lidi a v očích mu zajiskří nadšením. Vyskočí na nohy, seskočí z postele a zarazí se, protože tady přece nic na sebe nemá. Nějaké jeho věci jsou na lodi, ale… už J přece jen trochu zná a tak přeběhne ke skříni, otevře ji a spatří několik příjemných outfitů v jeho velikosti. Není jich zase tak moc, ale dost na to, aby si mohl trochu vybírat, všechno zhruba podle jeho vkusu. J mu musel kdysi doma opravdu důkladně prošmejdit skříně, aby zjistil, co přesně nosí nebo má na podobné nákupy taky někoho zaplaceného. V duchu sám sobě uloží, že se nezasekne nad prohlížením novinek svého šatníku a prostě se jenom oblékne, ale samozřejmě to vůbec nedodrží a než nakonec projde sprchou, oblékáním a lehkým makeupm, uběhne docela dost času. J u toho nejspíš stihl pokerový turnaj sám se sebou na úrovni světového poháru, ale jsou věci, které se nedají uspěchat. Dokonce ani tady, na ostrově uprostřed ničeho, nepůjde ven jako šupák, to prostě nikdy. Stačilo, že ho viděl ten Bacay jenom v župánku. Marně si láme hlavu s tím, jestli brát Korona s sebou nebo ho tu nechat cizí ženské. Na festivalu by mohl být vylekaný a tak se ho tu s nelehkým srdcem rozhodne nechat. Nabádá ho, aby byl hodný, nic neprováděl a šel včas spát, ale pomohlo by mu, kdyby tu ženskou alespoň potkal, aby věděl, jestli se jim oběma líbí. Bude se muset smířit s tím, že se líbí J. To, že tady mají drahé auto, nad tím už se přestává podivovat.
"Už jsem tady." Řekne J, když si sedá do auta, jako by měl zpoždění asi tak pět minut a ne padesát, ale co už, J říká, že to stíhají, tak co? S úsměvem přikyvuje na jeho slova ohledně toho, co na festivalu uvidí a loví ve velké kabelce mentolky. Dvě nacpe do pusy i J, aniž by se ho ptal. Nemá to žádný postranní důvod, prostě jenom tak. Po cestě si může oči vykoukat, protože tohle se Japonsku nepodobá ani z rychlíku a je to vlastně velmi zajímavé. Každý strom je pro něj cizí. Je to jenom kousek, až se Ruki diví, že ten kravál není slyšet až k nim domů a všechno je přesně takové, jaké J slíbil. Ruki otáčí hlavu na všechny strany a je rád, že ho J vede za ruku a proráží cestu davem, protože by nejen zakopl, ale nejspíš by se i ztratil a skončil okradený na druhé straně ostrova. Je to frmol, hukot, kravál, ale lidé opravdu vypadají šťastní a Ruki brzy poklepává prsty do rytmu neznámých tónů. Oči přecházejí ze všech barev, o kuchyni ani nemluvě. Brzy jsou vtaženi do jednoho z hloučků, místní okamžitě poznají, že je Ru neznámá tvář z ciziny a hned ho chtějí učit jejich národním tancům a písním. Ru se trochu nešťastně ohlédne po J, je trochu stydlivka, ale nevymaní se jim a pokouší se všechno napodobit.
"Baka." Pronese pro sebe, což J nemá šanci slyšet, když si ho dobírá s těmi pohyby, ale jakmile se osmělí, úmyslně zvolí takové, aby to J připomínal co nejvíc. A že se tak hýbat opravdu umí. Někdy je dost perverzní, když na to přijde.
J
J má skvělou náladu i po tom všem, co se za poslední dny přihodilo, nemusel chvíli řešit vůbec nic. Tedy ne tolik, aby neměl celý den čas. Pohled na Rukiho a hlavně to roztomilé vyhrožování…Nikdy by si nepředstavil, že by ho těšila představa důchodcovského věku a jistě zabití kartáčkem. Asi mu to večer připomene, jako budou společně v koupelně. Asi v tuhle chvíli o kartáček nepůjde. No nic. Co se práce týkalo, byl většinou dost dochvilný. Přece jen si nemohl dovolit ten luxus, aby se zpozdil byť o sekundu. Paradoxně mu nevadí, že na Rukiho chvíli čeká. Sám si projde celé auto, které se od minule změnilo, zjistí, co všechno umí a ještě zvládne objednat pár věcí, které v doma nutně potřebuje a zatím tam nejsou. Chvíli se hrabal v telefonu, aby sehnal pro ně dva nějaké ty motorky. Chce Rukiho naučit jezdit, radši by ho sice jako spolujezdce, ale bude i rád, když se to naučí. Už ho úplně vidí, jak bude prskat. Jeho zpoždění ani nekomentuje. Měl tušit, že mu to bude chvíli trvat. Příště asi přidá poznámku, že je to úplně stejné jako se ženskou a moc si nepomohl, ale dneska ne. Dneska bude hodný a mírumilovný únosce a vrah. Koutky se mu pozvednout, jakmile se mu podobné myšlenky usadí v hlavě. Pozoruje Rukiho, jak si mezi lidmi užívá. On měl tento kousek světa hodně rád. Většina z nich příliš neřešila majetky, prostě si užívala život a možná proto si svůj hlavní dům pořídil tady. Za prvé, aby ho tu nikdo nehledal a za druhé…Je tu klid a zábava. Věci, které si poslední roky užívá čím dál víc a víc. Zdá se, že ani Rukimu podobná akce nevadí. První nevypadá zrovna jistě a v něm se zvedá zvláštní vlna ochranitelských pocitů. Je to dost podobné tomu, co se dělo ve skladu i když ne tak intenzivní. Přemýšlí nad tím, co všechno by byl pro něj ochotný udělat. Dojde k závěru, že nejspíš úplně všechno a o to víc ho těší, že většinu věcí po něm Ru nechce. Možná se to jednou změní a on mu to klidně odkývá. Třeba by bylo na čase začít žít úplně jinak, jen si není jistý, jestli by to vůbec uměl a nesklouzával by k věcem, které byl zvyklý dělat. Ustoupí ještě kousek, aby měli dost prostoru a mohli se dál věnovat Rukimu. Trvá to jen pár vteřin a jeho jediný objekt, který sleduje, mu vrátí všechny provokace. Jasně, už by měl vědět, že všechno bude po zásluze potrestáno a jemu dochází, že to začíná dělat schválně, už jen pro tu akci. Je to dost návykové. Koutky mu jdou nahoru, dokud si nevšimne, že není jediný, kdo na na něj takovým způsobem kouká. V tu chvíli se nedokáže ovládnout a nechá se strhnout pocitem žárlivosti. Nakrčí mírně obočí a vstoupí do kroužku, aby ho popadl za boky, zády přitiskl k sobě a tlačil před sebou kousek dál."Je tady víc věcí k vidění." Sdělí mu do ouška, aby ho slyšel.
"A nemysli si, že ti to všechno nevrátím." Dodá s tichým vrčením, protože Ru musí jasně cítit, že není v klidu. Jak by taky mohl?
"Některé věci na veřejnosti nedělej." Dojde i na známku toho, že prostě žárlí. Už ale nevěří, je v tom jakási prosba.
"Dokud nemám chuť likvidovat všechny kolem tebe." Připomene mu kým je a že jsou věci, kterých se rozhodně štítit nebude. Ostatně, nedělal svou práci z donucení a uměl se v tom vyžívat. Cestou se zvládne natáhnout k pochodujícímu prodavači, který roznáší barevné koktejly. Sáhne po jednom, který podá Rukimu a pak si sám vezme druhý. Pořád ho nepřestává svírat kolem pasu a tisknout k sobě.
"Večer půjdou všichni na pláž, měl by tam mít ohňostroj, zapalují ohně. Můžeme se jít podívat i tam. Anebo poodejít kousek dál." Teď je to on, kdo musí nutně provokovat. Tohle je mučení, hodně příjemné, ale je.
Ruki
Dívá se na J jenom sem tam, aby se ujistil, že jeho provokace dopadá na úrodnou půdu. I proto se ho hrozně lekne, když ho z ničeho nic popadne za boky a tlačí mimo hlouček tancujících, stejně jako obecně do trochu klidnější části ulice. Nemůže se ani ohlédnout, protože by přes něj stejně nic neviděl, ale ti lidé chvíli sami zvědavě pokukují, než se věnují zase svým oslavám a těm, kdo se přijdou bavit. Každý může přece svobodně přicházet a odcházet. +Já ale svobodně nešel.+ Postěžuje si Ru alespoň v duchu a poslouchá hlas J. Cítí na tváři jeho strniště. Z tónu jeho hlasu a tiché pohrůžky mu naskočí husí kůže, i když by si ani na vteřinu nepomyslel, že by mu J snad ublížil. Kdyby ale nebyli milenci, nejspíš by z něj právě omdlel strachy. Má chuť mu odseknout něco o tom, kdo si začal, ale občas má pud sebezáchovy dokonce i on a výjimečně mlčí. Jova žárlivost ho ale podivně zahřeje na srdci a rozhlédne se po všech lidech okolo. Skutečně na něj někdo koukal? A skutečně to J tolik vadí, že by těm lidem ublížil? Asi už je sám psychopat, když mu to imponuje, ale každý chce být pro svého druha tak moc sexy a kdo by tvrdil opak, tak prostě kecá. Před jeho očima se objeví barevný koktejl. Převezme si ho a rovnou ochutná. Je to nezvyklé, ale dobré. Určitě si na to zvykne a teď zrovna potřebuje hodně alkoholu. Jova další slova jsou… romantická. Rukimu poskočí koutky nahoru. Však on říkal, že je romantik, říkal to a tohle je další důkaz! J moc dobře ví, že Ruki něco podobného dnes už nezvládne. Pomalu se přetočí pod jeho rukama, aby mohl položit dlaně na jeho předloktí a podívat se mu do tváře. "To místo na pláži si zapamatuj. Půjdeme tam. Jenom ne dneska." Hlesne a ví, že J to pochopí. Pak už se s ním ruku v ruce ponoří znovu do davu, aby se podívali na všechno, co dnešní festival nabízí. Největším zážitkem je pro Rukiho jídlo, protože je tu řada exotických věcí, které nikdy nejedl a pak taky spousta specialit včetně hmyzu, kterých se odmítá dotknout. Je to k neuvěření, co všechno jsou lidé schopní sníst, i když zrovna nepanuje hladomor. On sám nejí maso, jenom ryby, ale těch je na tomto ostrově obrovské množství a on je tím pádem na výsost spokojený. Čas nakonec uteče možná až moc rychle a oni se společně s davem přesunou na pláž. Najdou si pěkné místo opodál na kamenech, kde sice nejsou přímo v centru dění, ale stejně na všechno pěkně uvidí. Tam se Ruki posadí J mezi stehna a opře se zády o jeho tělo. V rukou si pohrává s jeho prsty a jakmile show začne, je to něco nepopsatelného. Divoký oceán, obrovská volná plocha přímo před nimi, kam až oko dohlédne. Hvězdné nebe nad hlavou, jeho láska přímo u něj a k tomu bujaré veselí a romantické ohně a ohňostroje… To všechno má nepopsatelně silnou atmosféru. Nejde o tom vyprávět, to musí člověk prostě zažít a bez J by nikdy ani nesnil o tom, že je něco takového možné.
"J…?" Broukne po chvíli.
"Arigato." Řekne jednoduše a vážně svým hluboko posazeným hlasem. Nic víc není potřeba dodávat, ale jestli J někdy pochyboval o tom, že je jejich vztah pro Rukiho dobrý, chce aby od něj věděl, že je to to nejlepší, co ho mohlo potkat. Je mu to skoro líto, když jim barevné květy nad hlavou přestanou kvést, ale ohnivá show ještě pokračuje a tance a oslavy budou probíhat nejspíš až do rána. Užijí si jich ještě dost, než se rozhodnou projít po pláži do tmy a o notný kus dál se napojí na silnici, která je má přivézt zpět k jejich autu. Teprve teď si Ruki uvědomí, že J za celou dobu nepil žádný alkohol kromě toho jednoho koktejlu. Nejspíš by ho tady nikdo nezastavoval, ale možná si chce být jistý, že nebudou mít nehodu? Ruki se pro sebe znovu usměje. Všude je najednou tma jak v pytli, žádné pouliční osvětlení a dokonce i hlahol sem doléhá velmi vzdáleně, zatímco cikády řvou jako pominuté.
Žádné komentáře:
Okomentovat