Ruki x J - Mně dojde brzy trpělivost s tebou. - část 2.

(Filipíny)

J

To poplácání Rukimu asi brzo vrátí, jen si není úplně jistý, jestli to bude na hlavě. Asi ne. Musí se pousmát, když si představí, jak moc se bude bránit. Připíše si to na své soukromé poznámky v hlavě, co s ním musí ještě provést a zatím to nechá být. Samozřejmě, že bude, protože se jinak nic nedozví. Ru je zavřený v sobě a to nemá rád. Neumí se v tom orientovat. Kdyby šlo o souboj, odhadne to skvěle, ale na tohle je úplně pitomý a co mu neřekne, to si nedomyslí. Takže to z něj bude dolovat a Ru se může bránit, jak chce. Trochu zavrčí, když ho označí za bábu, to se mu neposlouchá snadno.

"To mám za to, že se o tebe starám, pěkná odměna, no počkej." Vyhrožuje mu maličko a je jasné, že se má na co těšit. Až ho úplně zničí, počká si, až se trochu vzpamatuje a pak to z něj začne tahat znovu. Ne, on se vůbec nevzdává snadno, v tomto ohledu má Ru smůlu. Je rád, že dobrání jde na chvíli stranou a ten jeho pohled. I kdyby si stokrát rozmyslel, že se starat nebude, tohle mu stačí, aby to zase změnil. Je to s ním každý den horší a horší. Teď už je jeho práce až na druhém místě, což je dost nebezpečné, ale stejně si věří, že to zvládne. Ru měl pravdu, je jeho slabostí, ale každý člověk podobnou potřebuje, pak skutečně začne žít. Neuvědomoval si to, dokud to nezažil a teď už ví, jak moc by mu to chybělo.

"To nevadí." Zareaguje bez přemýšlení.

"Najdeme něco, co ti bude vyhovovat, pěsti nejsou jediný způsob, jak se bránit." Ujistí ho. Viděl hodně kluků s Rukiho postavou, jak se dokázali dostat dobře bránit a taky bojová umění, která na to sázela. On s ním tu trpělivost mít bude a rozhodně není problém sehnat někoho, kdo se podobným stylům věnuje. Peněz na to má dost, takže problém vyřešen.

"Když si budeš stěžovat, s radostí ti naplácám." Dojde i na dluh, který mu chce splatit.

"Horší bude, když se ti to bude líbit." Neodpustí si malé rýpnutí. Na víc už nemá prostor. Potřebuje ho nutně dostat, kam potřebuje. Šlo to nějak snadno a on začíná tušit podraz. S Rukim nebylo nic jen tak, baví ho to a zároveň nutí být pořád v pozoru. Tohle ve svém životě zná a potřebuje to. Teď už není důvod, aby mu dál nedával dostatek slastných pocitů. Sám sebe na chvíli odsune a věnuje mu další pohyby v jeho klíně. Netrvá to dlouho a nechá toho. Chce si to trochu sobecky užít s ním, ale k tomu se musí teprve dopracovat.

"Mám pro tebe dárek." Zazubí se, když mu oplácí pohled. V jeho očích už taky pěkně hoří a není, co by to dokázalo uhasit. Na to je jediný lék. Počká si na ten správně zvědavý výraz, než vytáhne ze zadní kapsy kalhot tubu s lubrikantem.

"Překvápko." Uchechtne se krátce, když ji protočí mezi prsty. Než se Ru začne vztekat, otevře ji, nanese si dostatečnou dávku na prsty a rovnou zamíří mezi jeho polovičky. Samozřejmě už ho zase bere pod kolenem, aby měl lepší přístup.

"Mezitím si rozmyslím, co bys mi ještě mohl slíbit." Provokuje ho dál. Jakmile uvidí, že otvírá pusu, začne se prstem dobývat do jeho nitra. Vlastním klínem tiskne svou ruku mnohem dál a už zase si krade Rukiho rty k hladovým polibkům. Jeden prst, druhý prst, dovnitř to jde s pomocí hrozně snadno a on z toho přestává dýchat. Nepotřebuje kyslík, dopřeje si ho, až bude po všem. Na první kolo, je to vždycky dost rychlá akce, tolik touhy v něm Ru probouzí. Za chvíli už vymění prsty za svou vlastní chloubu, před tím se ještě pere s kalhotami a prádlem. Naštěstí to stačí stáhnout jen do půli stehen, na víc prostě nemá čas.

"Můžeš mi třeba slíbit druhé kolo." Vrazí ze sebe zmučeně, když dojde na první úzké milimetry. Zblázní se z toho, jednou určitě.

Ruki

Za zavřenými víčky protáčí očima, protože ví, že tahle Jova výtka je oprávněná, ale nahlas to zatím nepřizná. Ano, stará se o něj a to přímo královsky a Ru je mu vděčný, jen to dává najevo trochu po svém. Tak, jak si myslí, že to má J rád. Usměje se do jeho rtů, když mu J slíbí, že mu klidně nařeže i proto, že je přesvědčený o tom, že existuje něco, v čem bude Ru nakonec dobrý. Pokrčí neurčitě rameny v náznaku, že by se mu to líbit mohlo. Nemyslí tím klasické radovánky v tom duchu, ale spíš jako koření, které přirozeně vyplyne ze situace. Asi jako když se dva hádají a pak dojde na usmiřování. U toho by si uměl představit, jak se mu vzpírá a jak mu J nakonec plácne, až by z toho ztratil dech. Dokonce už teď se v něm z té představy bouří krev, i když je vzrušený už nějakou dobu. Tohle ho nutí mnohem víc hicovat a jeho tváře se zbarví do ruda. Studem to ale zrovna teď není. Chvilku mu trvá, než jeho mozku dojde, co to J říkal, protože dlaň v Rukiho klíně byla velmi činorodá, ale pak se jeho tvář postupně rozzáří. "Dárek?" Zopakuje po něm. To je to, o čem mluvil na lodi? Tam říkal něco o nějakém překvapení? Pak ale přeostří na to, co drží v ruce a nejradši by mu jednu střelil. Protočí očima a odporoučí se dozadu, takže se zády opře o linku, jako když se nafouknutý puberťák sveze do postele. 

"Ne, že by nebylo hezké, že myslíš na můj komfort." Zahučí. Ne, tohle nebyla samozřejmost. Hodně milenců na to prostě kašlalo, podceňovali výhody podobných věcí a především fakt, jak se u toho cítí jejich protějšek, který prostě není ženská, ale stejně si myslel, že je to něco jiného. J Rozhodně na nic nečeká, protože ho už zase přizvedává a rovnou útočí na jeho tajná vrátka. Ruki zalapá po dechu. Tím, jak se opřel, se mu tím spíš vydal. Kruci, na podobné věci musí příště myslet! 

"Slíbit? Můžu ti slíbit peklo na zemi, když se mi to nebude líbit." Začne mu vyhrožovat, než ho J umlčí svým polibkem a zároveň ho přinutí poprvé zmučeně zasténat, když v sobě ucítí jeho prst. Jde to docela rychle, J nikdy nebyl přehnaně trpělivý a s hodiny dlouhými předehrami se nikdy nepáral. Kromě toho od té doby, co byli spolu na lodi, z té ložnice pořádně nevylezli a pro Rukiho je to pořád dost… ehm… citelné. Vnímá jeho pokusy o svléknutí, i když má teď oči zavřené a prudce vydechuje pootevřenými rty. Nemůže mu pomoct, protože má sám co dělat, aby se držel okraje nábytku a je rád, že je vlastně opřený. Jednu nožku posune až nahoru a zaklesne patu o hranu linky. Jakmile ho ucítí v plné délce, jeho hlas se rozezní naplno. Nejspíš ho tady pohltí šum oceánu a stejně tu není nikdo, kdo by ho slyšel. Tedy kromě toho chlápka u mola, ale na toho si ani nevzpomene. 

"Tobě to nestačilo?" Naráží na ty sliby, když si J řekne o další kolo. Samozřejmě, že bude, když jsou teď konečně sami, v klidu, v tomhle dokonalém domečku. +Kde vlastně bude kapitán?+ Zeptá se ho v duchu, ale nahlas není schopný nic vyslovit. Kromě toho, tahle chvíle nepatří kapitánovi, ale jim dvěma a Ruki už brzy v hlavě žádnou jinou myšlenku nemá. Je to divočina, všechny síly ho stojí nenarážet zády do zdi domku, jinak ho snad zboří a za chvíli dojde vytouženého uvolnění. Budou si muset začít dávat trochu pozor a občas se taky jenom mazlit, ale… když jsou spolu tak strašně krátce? A po tom všem, co se stalo? To prostě nejde jenom tak a Rukiho tělo to zatím snáší. Svěsí chvějící se nohy dolů. Ve tváři mu sedí blažený výraz, vlasy má zpocené nejen z akce, ale i toho vedra a podivného, vlhkého vzduchu a má neskutečnou žízeň. Opatrně se narovná, váhu nese spíš na jednom boku, než na zadku a vyčerpaně se mu pověsí kolem krku. 

"Odnést kamkoliv." Zahučí do jeho pokožky. 

"Hrozně teď voníš."

J

Málem se upřímně rozesměje, když vidí jeho nadšení z dárku. On by mu koupil úplně cokoliv a taky na to dojde, ale teď měl náladu na menší vtípky. Kdyby měl víc času, asi by mu nechal udělat originální obal s jeho jménem, možná i nějaký pěkný nápis, který by sám vymyslel. No nic, tohle musí ještě promyslet a něco podobného sehnat. Jen už to nebude tuba, to by se opakoval.

"Na nic jiného myslet ani nemůžu." Prohodí s nádechem pobavení.

"Když ti ublížím teď, budu mít smůlu." Dojde i na jeho osobitý humor. Kdyby Rukiho nebavil, určitě tady není a nestráví spolu nejspíš zbytek života. Ani na vteřinu ho nedostihne uvědomění, nad čím přemýšlím, pro něj je to prostě hotová věc. Koutky se mu pozvednou, aniž by přestal dráždit jeho nitro a dostávat se dál a dál. Snaží se trochu spěchat, protože to sám už vydržet nemůže a zároveň je dost opatrný, aby mu neblížil. To by si nikdy neodpustil.

"Výborně, to jsem si přál slyšet. Ale s tím peklem budu rychlejší." Slíbí mu tentokrát on.

"Jen to bude slastné peklo, těšíš se?" Pozvedne pravé obočí. Musí si ho pořád prohlížet, když je mu takto vydaný. Podobné polohy doslova miloval. Bylo to podobné jako ve sprše. Asi za to mohla jistá potřeba, mít to všechno pevně v rukách a ovládat to po celou tu dobu. Ne, že by si to neužil i jinak, ale takto…Rukimu to hrozně slušelo. Vnímá i ty nejmenší detaily, třeba to jak svírá kraj linky. Obejme jednu jeho nožku, když ji pokrčí a zapře o linku. Druhou rukou zvedne jeho stehno výš. S prvními milimetry uvnitř něj, nechá hlavu spadnout dopředu a víčka klesnout. Je to snad po každé o něco lepší. Nechápe, kde se ty pocity berou, ale je to tak. Na jeho otázku musí jen zavrtět hlavou. Dokud není úplně uvnitř něj, nedokáže mu vůbec odpovědět. Vydechne dlouze a konečně trochu posbírá své vlastní myšlenky.

"Nebude mi to stačit ani za deset let, Ru-chan." Podívá se mu do očí.

"Jsi hrozně sexy, tomu se špatně odolává. Navíc jsem doteď žil úplně jako poustevník. Musím si to všechno vynahradit a odskáčeš si to ty." Pokračuje dál ve svém typickém chování. Sevře jeho kůži trochu víc a začne se pohybovat proti němu. Nutně to potřebuje dohnat do takového tempa, které už nezvládne udýchat. K jeho smůle má skvělou fyzičku, takže je to téměř nemožné. Ru se dostane na vrchol jako první, ale netrvá dlouho, než ho následuje s hlubokým zasténáním. Tiskne jeho pozadí k sobě, dokud nepřejde ta nejintenzivnější vlna. Cítí jak má trochu vratké nohy, ale není to nic, co by nezvládl a neustál. Trochu poklesne v kolenou, když se na něj Ru pověsí. Tohle úplně nečekal, ale trvá sotva vteřinu, než napne svaly a zvedne ho do náruče s nožkami kolem jeho boků.

"Hm, díky. To ty mě taky a ještě chvíli a svůj zadek už nenajdeš." Zareaguje na jeho kompliment. Kdyby tohle udělal o dvě minuty později, asi na to další kolo dojde hned. Líbne ho na rty, než vykročí domem. Zastaví se kousek od ledničky. Přesune jednu ruku pod jeho zadek, druhou otvírá dveře a vytahuje dvě balené vody a k tomu dvě plechovky piva. Všechno to postupně skládá mezi jejich těla.

"Pohlídej nám to na chvíli." Poprosí ho, než s ním odejde do jejich ložnice. Postel je pečlivě ustlaná, všechno ve stejně světlé barvě jako dům. Závěsy jsou roztažené a dávají jim možnost koukat na terasu a rovnou na moře.

"Romantika." Ušklíbne se trochu.

"Jsi na to nebo vůbec?" Zeptá se ho zvědavě. Jsou věci, které o sobě nevědí. J na romantiku moc buňky neměl. Ale pokud mu někdo vzal pivo, dokázal se s ním klidně válet na pláži při západu slunce a tohle místo k podobným věcem dost vybízí. Uloží Rukiho na postel a posbírá lahve a plechovky, které se kolem něj rozvalily, aby je mohl odložit na stole. Jedno pivo si nechá, vodu podá Rukimu a rozvalí se vedle něj, opřený o čelo postele. Samozřejmě dojde i na cigarety. Podá jednu Rukimu a druhou věnuje sobě. Připálí jim oběma a pak už se ozve typické syčení otevírajícího se piva.

"Teď už mi nechybí vůbec nic." Prohodí spokojeně, když si Rukiho přitáhne víc k boku. Je pořád chlap, stačí mu málo, aby byl spokojený.

"A co tobě?" Pozvedne obočí, když se na něj skrze obláček dýmu podívá. Pokud mu řekne, že něco přece jen ano, asi zaúkoluje všechny v okruhu tisíce kilometrů, aby mu to přinesli, přivezli. Trvá to jen minutu, než k nim na postel vyskočí i Koron.

"Hm, pelech bude zbytečný koukám." Protáčí očima a hodí po psovi zvláštním pohledem.

Ruki

Culí se do jeho kůže a spokojeně se o ni otírá nosem, když mu J šeptá, jak sexy je a jak je tím, který zlomil tu jeho poustevnickou kletbu. Jeden by si o sobě tolik nemyslel, ale je to rozhodně příjemný pocit pro jedno pánské ego. Nechá se jím stáhnout z pultu víc na jeho ruce a pomalu odnášet z tohoto místa. Nedívá se nikam okolo sebe, jenom do Jovy tváře a do jeho očí. Drží se ho pevně, aby mu vlastní přenos co nejvíc usnadnil. Když se zastaví u ledničky, chvíli zmateně hledí na to, o co se pokouší a pak na jeho rozpáleném břiše přistanou rovnou ty vychlazené lahve a plechovky. V ten moment se napne jako guma u spoďárů a má pocit, že ho zabije. 

"Co to… ty ses zbláznil!!! Aaaa J, dej to ze mě okamžitě dolů!!" Jeho předsevzetí o usnadnění nesení je tem tam a kroutí se jako užovka, takže je to div, že ho J někde nepustí a plechovky se nezakutálí po celém domě. Koron seskočí z pohovky, začne pobíhat okolo nich a hrozně štěkat, protože si myslí, že to je asi nějaká hra, ale není a Ruki už to nesnese ani chvilku! Ani neví, jak se jim podaří dojít až do ložnice. 

"Momentálně nejsem vůbec na nic!" Prská pořád Ruki, dokud se nesvalí na postel a rovnou si po čtyřech nedoleze na její opačnou polovinu, kde roztahá pokrývku a zavrtá se pod ní. Ne kvůli studu, ale kvůli tomu, že je mu v tom vedru prostě zima z těch pitomých lahví. I tak ale po jedné z nich natáhne ruku a otevře si ji, aby se napil. Ledové břicho se rychle zahřeje, on si převezme cigaretu a přikloní se blíž, aby mu J mohl zapálit. Jakmile je u něj v posteli, přisune se k jeho boku a opře spánek o jeho rameno. S tou fyzičkou ho nemá vůbec špičaté a je to velmi příjemné. Zavrtí hlavou, že ani jemu nic nechybí a spokojeně se usměje, když si Koron vyskočí k nim a najde si na posteli místo. Teď má najednou plno času přemýšlet, ale kupodivu se mu do mysli nevkrádá nic o rodině ani další pochyby. 

"Mluvil jsi o překvapení..." Připomene mu znovu a jestli na něj zase vytáhne gel, vážně ho něčím umlátí. Na chvíli upře pátravý pohled do jeho očí, než ho vrátí k moři. Vypadá, že je jen pár metrů od nich, možná přímo pod jejich nohama a má to svoje silné kouzlo. Ráj na zemi po boku úžasného muže… jeden by si nemohl nic víc přát. Ty malé detaily o tom, jaká je jeho… jejich práce, o tom to přece není. Pro tuto chvíli si zakáže všetečné otázky na vlastní výcvik a válí se, dokud mu nepřipadá, že se udrží na nohou. Pak pomalu vstane a línou chůzí vykročí k otevřené stěně domu, kde povlávají světlé modré a bílé kusy látky. Po jednom z nich sáhne a stáhne ho dolů a pak prostě vykročí do písku. Omotá tu věc okolo sebe, pěkně vlaje ve větru a líně hladí jeho tělo a pak se otočí a zajede si dlaní do vlasů. Je to čistokrevná provokace, ale jsou tu sami a tenhle den bude prostě nevinný a plný radovánek. Zaslouží si to oba dva. Třeba pak nebude na spaní potřebovat všechny ty prášky? Za to J ano, protože Ruki teď hned rozhodně nemůže, ale provokovat ho klidně bude. 

"Už mi to prozradíš?" Křikne po něm. J se ještě pořád k ničemu nemá, i když se sem dívá a tak si prostě klekne do písku a nechává látku prokluzovat mezi svými prsty, zatímco se na jeho tělo začíná lepit písek. Koron seskočí z postele a letí k němu, čímž mu celý počin zkazí. 

"Huš! Jdi zpátky! Kde je místo!" Odhání ho Ruki dlaní a mračí se na něj, zatímco pes chňapne po látce a rve jí z něj dolů. 

"Kdo koupil tohohle psa!" Zlobí se Ruki.

J

Málem ho opravdu pustil a to jen díky smíchu z toho, jak mu Ru nadává. Tohle by nevymyslel, i kdyby stokrát chtěl. Úplně mu nedošlo, jak moc studené by to mohlo být.

"Nemůžu, musel bych se vracet." Je tak to jediné, co zvládne říct. Jakmile jsou společně v posteli, přitiskne ho víc k sobě a krátce si povzdechne.

"Tak to mám, co dělat, abych tě donutil být vůbec na něco." Rýpe si do něj dál, jakoby se vůbec nic nestalo. Však Ru se na něj za chvíli přestane zlobit. Přece jim vzal jen občerstvení. Je typický chlap, který se radši ztratí pod nákupem a málem přerazí, než aby šel dvakrát. Ono to soužití nakonec bude ještě zajímavější, než si působně myslel. Když si to přebere, vůbec se neznají a teď spolu mají trávit celý život? Rozhodně to zajímavé bude. Naštěstí je J po většinu času hodně flegmatický, aby si nic z podobných věcí nedělal. Pokud pracuje, je to jiné, pokud je někdo v domě a ví, že má volno, jeho osobnost se malinko pozmění, rozhodně je uvolněnější. Stočí k němu po chvíli oči a pak típne cigaretu. Má pravdu, říkal mu o překvapení. Mohl by vytasit něco podobného jako před chvílí, ale to už by ho Ru vážně zabil.

"Musím se kvůli tomu zvedat." Postěžuje si a je jasné, že pokud nemusí, je ochotný se válet klidně celý den a z postele ho nic nedostane. Obzvlášť se mu nechce po tom, co před chvíli prožili. Znovu se podívá na Rukiho, ale ten už se zvedá a jde pryč. Na chvíli se ztratí z ložnice i on a donese svůj notebook, který odloží na postel. Zdá se, že to překvapení pro něj spíš bude mít Ru. Místo, aby se vydal za ním, zůstane jen konsternovaně zírat. Trochu ztěžka dosedne na postel s koleny daleko od sebe, o stehna se zapírá lokty a mne si bradu. Tohle vážně nečekal a je znát, jak moc ho to dostává do kolen. Nechce rušit tu chvíli, kdy ho může jen pozorovat. Obočí mu jde nahoru, když ho Ru vyzve, aby mu to prozradil. On mu to ukáže, ale po tomhle všem nejspíš úplně všechno. Ústa má pořád mírně pootevřená a už už by se začal zvedat, ale Koron je rychlejší. Zarazí se uprostřed pohybu a pak se nahlas a upřímně rozesměje. Tak tohle se vážně povedlo. Musí dosednout zpátky na postel a nakonec do ní padne po zádech, aby se mohl dostatečně dosmát. Po chvíli se zvedne, aby teda za Rukim došel, ale jakmile se na něj podívá smích je zpátky.

"Gomen, budeš mi muset dát chvíli. Jste k sežrání oba dva." Dodá a u toho si stírá slzy od smíchu.

"Já a dobře jsem udělal." Přizná se k tomu rovnou, než se konečně zvedne a dojde až k němu. První vezme pod paži psa, kterému se to nelíbí a pak klekne do písku k Rukimu a přitáhne si ho za látku k sobě.

"Já mám to největší překvapení právě tady." Prohodí a v hlase je patrná touha. Měl by se krotit, jinak Rukiho úplně zničí, ale jak tomu má odolat?

"Oba tě asi nebudeme úplně poslouchat, ale to ty víš." Dobírá si ho ještě trochu, než dlaní vjede do vlasů.

"Překvapení máš uvnitř." Kývne hlavou směrem k domu.

"A druhé mám tady." Sáhne do kapsy svých kalhot a vytáhne podlouhlou krabičku.

"Je to něco, co musíš mít u sebe, pro všechny případy." Podá mu ji a počká, až ji otevře. Sám sáhne po přívěšku a otočí ho mezi prsty.

"Kdyby cokoliv, tímto se dostaneš ke všem mým účtům." Pozvedne pravý koutek.

"Vlastně úplně ke všemu, co mi kdy patřilo. Domy, auta, prostě všechno." Pro něj je to tak trochu, jak kdyby mu věnoval snubní prsten. Za dva dny může být klidně mrtvý, ale neodpustil by si, kdyby Rukiho nechal bez prostředků. Shlédne na kód vyražený na druhé straně.

"Je tam i jeden kontakt. Vlastně je to má jediná rodina, i když ne vlastní. On ti pomůže se vším a dostane tě do bezpečí. Odkudkoliv a kdykoliv." Vzhlédne k Rukimu.

“Měl bych tě nechat vydechnout, ale pro můj klid jsem chtěl, abys ho měl co nejdříve." Dodá i důvody, proč s tím přichází zrovna teď.

"A zbytek je uvnitř." Připomene mu druhou část dárku, která se skrývá v notebooku na posteli.

Ruki

Aby toho nebylo málo, k jeho uším dolehne Jův smích. Zlostně se tím směrem podívá, ale J se válí naznak v posteli a směje se dál, zatímco se Ruki pokouší přeprat štěně čivavy, aby mu ten hábit nesebralo úplně. Samozřejmě, že by to zvládl razantněji, jenže to by mohl Koronovi taky něco udělat a to nechce. Ani si nevšimne, že J je už tady, jen z ničeho nic přijde o psa, který se kroutí v Jově podpaží a snaží se z toho sevření nějak dostat – marně. Ruki k němu zvedne oči, zatímco látka prokluzuje kolem jeho těla. Honem ji popadne oběma rukama, jako by na tom záviselo všechno na světě. 

"Nic nebude! Koukej to pustit!" Stejně to nic nezakrývá. Na krátko klesne očima k jeho klínu, když J mluví o překvapeních právě zde. 

"Proč máš ty kalhoty?" Zeptá se ho udiveně, ale pak se znovu vrátí do role naštvané manželky. 

"Taky si to pěkně odskáčete! Nemáte mě rádi! Ani trochu!" Pere se dál o závěs jako malé děcko – marně. Není se čemu divit, jsou s Koronem podobné konstituce. Trochu zkrotne po tom doteku ve vlasech a obrátí tvář k domu. Stojí ho všechno přemáhání, aby nevyskočil na nohy a neběžel se tam podívat hned, ale pak J promluví ještě o jednom překvapení. Udiveně sáhne po krabičce. V takových vždycky bývají šperky a příliš se neplete, když ji otevře a oči mu padnou na přívěsek, který rozhodně definuje jeho autora. 

"Víš, jak se tohle bude zatrhávat o oblečení?" Vydechne, ale tón jeho hlasu je okouzlený. 

"Je moc krásný." Řekne, když ho pohladí prsty, ale šperk nemá plnit funkci ozdoby, jak se vzápětí dozví. Vlastně ho to dokonale připraví o slova, protože tohle je něco jako speciální klíč k Jovu bankovnímu kontu a vůbec všemu a on by to měl nosit jenom tak na krku? 

"J..." Hlesne a do tónu se mu vkrádá dojetí, protože to je jasný důkaz toho, jak moc s ním J v životě počítá. Ne, že by je doteď nedostával, ale stejně… takhle v ruce… definitivně… 

"Někdy bys mi měl ukázat, co že ti to všechno vlastně patří." Šeptne, když sleduje přívěsek houpající se v Jově dlani. Všechno je to nejspíš nakradené nebo spíš nakoupení za práci, která rozhodně není legální, ale aby ho jednou neranila mrtvice v garáži plné aut a motorek. Ani by se tomu nedivil. 

"Nikdy to nebudu potřebovat." Řekne nakonec odhodlaně a stiskne rty, když se J podívá pevně do očí. J nikdy neumře, nikdy se mu nic nestane a tudíž je tohle celé zbytečné. Stejně se mu ale nebrání, když mu chce řetízek připnout. Určitě je z něčeho nezničitelného a nepřetrhnutelného, tak snad takový bude i Rukiho krk. 

"Jaký kontakt?" Zajímá se hned. J říkal, že je na všechno sám, že se nikomu nikdy svěřit nemůže. Má ale kapitána. Má jeho – Rukiho a teď zjišťuje, že existuje ještě někdo. Znovu se podívá J do očí a položí mu ruce kolem krku. Uvědomuje si vážnost téhle situaci a i všechno, co do něj J vkládá a co s ním chce sdílet. 

"Ano, beru." Políbí ho na špičku nosu. 

"I když nejsem ani zdaleka obeznámen se vším, natož s tvým zdravotním stavem, nemám ani ponětí o překážkách a už vůbec ne o těch, co by nám chtěli bránit." Prohodí, aby mu malinko vrátil to, jak moc ho J vyvedl z míry a už peláší do domu a směrem k posteli. Válí se na ní notebook. 

"Myslel jsem si, že jsi za mnou přišel plný vášně a ty jsi mezitím přišel plný romantiky. To proto ses mě na ni ptal, přiznej se! Jsi romantik!" Křikne ještě přes rameno. Zapluje do postele nosem napřed, aby se mohl podívat na displej a z peřin září jenom jeho nahé, neopálené pozadí.