(ulice)
Show, Saga
Saga se trochu zamračí, když mu Mana řekne, že mu nelhal, ale jen neřekl pravdu. Přebírá si to v hlavě pořád dokola. Je to pro něj těžké, nad tím přemýšlet trochu jinak, v téhle společnosti si člověk musel opravdu dávat pozor, komu věří a pokud zjistí, že je něco trochu jinak, začne nutně přemýšlet, co všechno by ještě mohlo být jinak."Hm vážně?" Pozvedne nepatrně pravé obočí a už si zakládá ruce na hrudi. Mana má sice nejspíš pravdu, sám neví, jak by se zachoval, kdyby mu řekl rovnou pravdu, asi by se ho zbavil. Mimoděk se mu pozvednou koutky v nebezpečném pousmání. Přivedl je jeho otec, kdyby jen věděl…Zmetek. Show prozatím mlčí a rozhodne se do toho nevstupovat. Sám si byl ještě před vteřinou jistý, že Sena o tom všem věděl i přes fakt, že viděl jeho pohled, když tu byli poprvé sami. Mana je ale vyvede z omylu oba. Chudák Sena, vůbec nic netuší a přitom se dobrovolně pustil dolů. Možná měli opravdu chvíli počkat, Mana vypadá, že má plán, který by je odsud mohl dostat. Saga si jen odfrkne, když dojde na strach, který z něj prve měl a že z Many měl mít nakonec větší. Upře na něj zkoumavý pohled, jakoby se snažil přijít na to, jestli mu tentokrát říká pravdu. Nebyly předstírané…Mohl by tomu snadno věřit, ale je to svým způsobem těžké. Přesto už další výčitky nebo obviňování nepřijde. Je potřeba podobné věci odsunou trochu stranou, protože se odsud musí dostat, všechno to přežít a pak s Manou asi praští do postele a dostane z něj ujištění ještě jednou. Zarazí se, když si uvědomí, nad čím právě přemýšlí a málem si sám nad sebou povzdechne. Saga zabere informaci o Senově i Manově obojku a přejde k malému trezoru opodál, který odkóduje a vytáhne malý tablet. Do něj zadá potřebnou kombinaci čísel, aby se dostal do programu, který spravuje obojky.
"Do půl hodiny budou vědět, že jsem to udělal, do té doby musíme být pryč." Sdělí mu detaily a Show pokývá hlavou. Všechno bylo hlídané, každý obojek byl pod dohledem, aby bylo jasné, že otroci jsou pod kontrolou.
"Deaktivuju je, jakmile budeme odcházet, tím získáme víc času." Oba dva kývnou hlavou a jdou k Sagovi, aby našli vhodnější oblečení, které by jim nepřekáželo a zároveň jim nebyla zima. Je to těžké, protože Sagův šatník není na podobné věci stavěný, ale u Showa by to nebylo lepší. Oba vybírají mlčky, jen Show svého přítele po očku pozoruje.
"Víš, že má pravdu." Promluví a Saga si jen odfrkne.
"Vím, ale jak by ses tvářil ty?" Uhodí na něj Saga zpátky.
"Záleží ti na něm." Zkonstatuje Show to, co ví.
"Ano, na obou a hodně." Propálí ho pohledem Saga a dává jasně najevo, že se Seny jen tak vzdát nehodlá. Show jen krátce sklopí pohled do země, ale nic neřekne.
"Půjdeme." Vykročí jako první Show zpátky za Manou.
"Mám tu jen pár věcí, co by se dali použít. Je tu paralyzér, elektrický obušek a možná tak kuchyňské nože." Prozradí Manovi, že nic lepšího na obranu vážně nevede. Pár věcí mu dal otec, asi si myslel, že je bude používat na otroky, ale to nikdy neudělal. Oba pozorují mlčky Manu, jak telefonuje, Saga sem tam odvrátí tvář, protože pořád bojuje se zvláštním pocitem zklamání. Nejde tomu poručit, i když ví, že Mana neměl na výběr. Asi bude potřebovat hodně času, než to celé překousne. Teď ho však nemají. Jakmile Mana zavelí, oba za ním vykročí. U dveří Saga deaktivuje obojek a díky tomu ho může Mana beztrestně sundat.
"Teď si musíme opravdu pospíšit." Sotva vyjdou do chodby na patře, Saga se trochu zarazí. Honem sáhne pod vrstvy pro svůj přívěšek, který jemně září rudým světlem.
"To je Sena. Vypadá to, že je v pořádku." Střetne se s pohledem Showa, který na to kouká s pootevřenými rty.
"Musíme za ním." Postaví si hlavu tentokrát on.
"Musím za ním." Opraví se vzápětí.
"Dokázal to, nemůžu ho tam nechat." Prohodí a pak je vyruší jiný hlas. Jeden ze strážníků, který prochází budovu. Neměl tu být. Je ještě brzo, tak co tu dělá?
"Pane, potřebuju, abyste mě doprovodil." Prohodí postarší muž k Sagovi a tak si vymění pohled se Showem i s Manou. Nakonec zakotví na svém příteli. Nemusí si říct ani slovo, znají se dost dlouho.
"Samozřejmě, v tom nevidím problém, potřebuje něco můj otec?" Zeptá se Saga klidným tónem hlasu a tváří se, že je naprosto normálně oblečený.
"Jde o Radu, žádá si vaši přítomnost."
"Jistě, jistě." Odsouhlasí mu to Saga, poslední pohled na Showa a oba se ve stejnou chvíli rozmáchnout a strážce dostane dvojitou dávku pěsti. Show se ve vteřině zlomí v pase, drží si ruku.
"Kruci, tohle fakt bolí." Skučí trochu.
"Já ti říkal, že máš se mnou chodit na box." Saga jen párkrát zatřepe rukou, protože tohle byla už druhá rána a cítí to.
"Musíme dolů, tady jich za chvíli budou stovky." Popožene je show a vyrazí ke schodišti.
Mana
Mana zůstane několik okamžiků sám, když se kluci připravují vedle a má tak čas trochu přemýšlet. Nad tím, co řekl Saga a co je mu teď líto, i na to, že zklamal odboj, protože se jeho mise nepodařila. Nebylo moc pravděpodobné, že narazí na někoho, kdo by byl přesný prototyp pro jeho jednání, ale když se sblížil se Sagou, myslel si, že s ním to dokáže. Že jakmile bude v Radě a on mu prozradí kým je a o co se snaží, rozeberou ji společně zevnitř a nastolí nový pořádek a svět pro všechny. To se bohužel nestalo a nejen, že se další pokus hned tak neuskuteční a lidé budou trpět dál, ale jeho vztah se Sagou má vážné trhliny a nejspíš z toho všeho odejde jako zcela poražený. Jediné, co ho bude hřát bude fakt, že se má Saga dobře. Nejspíš si vezme Senu nebo s ním bude žít… Povzdechne si a krátce zamrká, ale to už jsou kluci tady a jeho pohled už je zase jako kus netečného ledu, tak jako vždycky. "Vezmi to všechno." Řekne mu, protože by se to vážně mohlo hodit. Jakmile odepne obojek z krku, cosi velkého spadne z jeho srdce a hned se mu dýchá lépe. Jeden už si na tu věcičku zvykl, ale na pocit, že může kdykoliv vyletět do vzduchu rozhodě ne. Ujdou sotva pár kroků, když Saga dostane znamení od Seny. Mana po přívěšku hodí kosým pohledem. Nějak se mu to nezdá. Školili ho o tom, co v tunelu je, jak je daleko. Cesta vedla na koleje a drezína se nemusela dát dobře ovládat, tunely mohly být zničené… Pochybuje o tom, že je v cíli a přece před chvílí mluvil s Hideakim, řekl by mu, kdyby tam měli někoho, kdo tunelem prošel, když Mana sám prosil o jeho záchranu.
"Spíš potřebuje pomoc." Řekne s tichým zavrčením. Může jen doufat, že ji nepotřebuje okamžitě, ale spíš zůstal někde viset. Show najednou vypadá, jako když do něj udeří blesk a je nad slunce jasnější, že je zamilovaný až po uši. Mana stočí opatrný pohled na Sagu, protože nakonec to vypadá na tahanici u oltáře, ale než stačí kdokoliv cokoliv udělat, je u nich strážník. Srdce se nejspíš zastavilo všem třem, ale nechce nic víc, než odvést Sagu k Radě. Tedy… nechce je ihned zavřít. Jenže stejně tak dobře všichni tři vědí, k čemu by tam mohlo dojít. Minimálně Sagu uvězní, pokud ho rovnou nepopraví a to nemohli dopustit. Kromě toho drahocenné vteřiny plynou a strážník je zdržuje. Vzápětí na to oba kluci najednou odešlou strážníka do říše snů. Mana na to chvíli hledí s vytaženým obočím a rozhodne se ve vteřině, jako v případě dívky s hodinkami.
"Ne, nebudou." Honem se sehne, vytrhne strážníkovi z opasku vysílačku a ohlásí se do ní se slovy, že jsou na cestě. Pak vezme Sagovi obušek, rozmáchne se a vezme s ním strážníka po hlavě s takovou razancí, že si není jistý, jestli mu nerozbil lebku. Nechtěl ho zavraždit, ale potřeboval zařídit, že odsud jen tak neodejde.
"Pomozte mi." Uklidí ho za dveře bytu a zamkne, aby o něj někdo jen tak nezakopl na cestě.
"Utíkejte." Nařídí jim, protože se musí dostat k autu a tím pak co nejrychleji na místo setkání. Vysílačka po cestě zapraská, zajímají se, kde jsou.
"Na cestě, už ve vozidle." Řekne Mana a velitel na druhé straně pojme první podezření, protože Mana zřejmě nepoužívá nějaká běžná oslovení a jiná hesla. Zatím však k poplachu nedojde a oni se do auta dostanou bez problémů.
"Musíš řídit." Strká Sagu za volant, protože je to jeho auto a on s ním umí nejlépe.
"Neříkej, že doteď to dělal jen tvůj řidič." Zaprosí ho. Sám usedne na zadní sedadlo, protože… proč vlastně? Ze slušnosti k Showovi? Protože nechce být vedle Sagy, když spolu… nemluví? Nebo mluví? Jakmile se dá auto do pohybu, zavře oči a modlí se, aby se tam dostali včas a živí. Má pocit, že jeho nervy každou chvíli prasknou jako přepnuté tětivy. Strážníkům by stačilo, aby se podívali na kamery a viděli je pelášit a bylo by po všem. Konečně zase zapne mozek a pokusí se vysílačku ladit na frekvenci, kde by mohli odposlechnout nějaké hovory a zjistit víc o situaci kolem.
Show, Saga
Saga samozřejmě pobral všechno, když mu to Mana posvětil. V tomhle ohledu ho rozhodně poslouchat bude, protože to vypadá, že má už něco za sebou nebo aspoň tuší, co dělá. Oni dva nevědí vůbec nic. Za to Sena…Mana má asi vážně pravdu. Je vidět na něm i na Showovi, že o něj mají hroznou starost. Show vypadá, že zboří úplně všechno, jen aby ho našel a dostal z problémů."A to se stalo kdy?" Zeptá se Saga svého přítele, takto ho vůbec nezná. Showovi to trochu dojde a jen pokrčí rameny.
"Sám si nejsem úplně jistý." Dodá trochu neurčitě, ale rozhodně už netvrdí, že to tak není. Stejně to poznali. Moc dobře však ví, kdy se to stalo, bylo to ve chvíli, kdy společně byli sami. Saga oplatí pohled Manovi, chvíli to vypadá, že něco řekne, ale nakonec jen od něj odvrátí tvář. Nějak to prostě nedokáže překousnout a k tomu to vypadá, že Sena kouká někam úplně jinam. Pokud bude chtít, samozřejmě ho k Showovi pustí, nebránil by jim. Nechá myšlenky stranou, aby společně se Showem mohli zlikvidovat strážníka. Adrenalin se jim vyplaví do žil a najednou mají energie na rozdávání. Tedy až Showa přestane bolet ruka. Sotva vzhlédne, je svědkem toho, jak Mana strážníka dorazí. Oba na to se Sagou koukají s otevřenou pusou, když se na sebe podívají, Saga si prohrábne vlasy.
"Dobře, tebe nasrat vážně nechci." Hlasitě polkne a Show se nepatřičně zasměje.
"Tohle sedlo." Okomentuje to po svém, protože jemu strážníka není líto vůbec. No a co? Stejně je chtěl odvést a čert ví, co by Sagovi udělali. Lepší, než v limbu, možná spíš mrtvý, když vidí jak mu krvácí hlava. No nic. Oba sebou prudce trhnou a pomůžou Manovi strážníka odtáhnout pryč, aby nebyl na očích.
"Na tohle nemám fyzičku." Postěžuje si udýchaně Show, když jsou konečně u auta. Nakonec je nikdo další nezastavil a snad ani neviděl. A je tu další problém.
"Já?" Ukáže na sebe Saga.
"Tak to jsme v pytli." Prohodí Show, ale už ho cpe za volant. On řídit určitě nebude, to by asi dopadlo ještě hůř. Oba najednou zjišťují, že jsou celkem nepoužitelní.
"Pitomče." Osloví ho Saga s podmračeným výraz a vzápětí se mu vytrhne.
"Já sám." Sykne ještě a jakmile je za volantem…Kruci co má jako teď dělat?
"Fajn, tohle dám." Zatváří se odhodlaně a Show už se na místě spolujezdce poutá snad na třikrát.
"Mana věděl, proč si sednout dozadu." Neodpustí si poznámku a ohlédne se po něm. Jeho oči jsou zkoumavé, jakoby přemýšlel, proč to udělal. Asi pro Sagovu reakci na pravdu, kdo ví.
"Tak už jeď." Houkne na Sagu Show, protože jsou pořád ještě na místě. Ten se rozjede takovým způsobem, že gumy zapískají a auto hodně poskočí.
"Neměli jste mě k tomu pouštět." Stěžuje si a nadává, ale nakonec se přece jen trochu srovná a jedou rychle, ale plynule. Řídil jen párkrát a je rád, že ví, kde co je. Show se mezitím hrabe na palubovce, sundává kus plastu a rýpe se ve vloženém čipu.
"Parchanti, sledování úplně všude." Mumlá si k tomu a za chvíli otvírá okýnko a vyhazuje malý plíšek ven. Saga se na něj podívá s pozvednutým obočím.
"Ty taky něco i umíš?" Rýpne si do něj bez váhání a málem vezme kus betonu, který míjí.
"Být tebou, radši sleduju cestu. Kam máme vůbec jet?" Show se podívá na Manu, protože on jediný aspoň trochu ví, co dělá. Snad.
"Jak zjistíme, kde je Sena?" To je očividně to jediné, co ho teď zajímá. Jasně, chce dostat Sagu a tak trochu i sebe do bezpečí, ale Sena musí být nutně s nimi. Bez něj je to podle něj úplně zbytečná snaha.
"Dobrá otázka a měl bych ještě jednu…Kdo bude vůbec čekat na druhé straně?" Saga se záměrně vyhýbá tomu, že by se tam nedostali. Nadechne se, aby se zeptal ještě na něco, když se za nimi rozhulákají majáčky.
"A jsme v …" Nedořekne, protože mu do toho skočí Show.
"Spíš ještě dál." Přidržuje se sedačky a madla na dveřích, jinak bude lítat po celém autě.
"Kdo ti dal papíry?" Sykne na Sagu a ten jen pokrčí rameny.
"Žádné nemám." Trochu hystericky se uchechtne a prudce sešlápne plyn.
"Už daleko nedojedeme." Prohodí k Manovi, když zpozoruje kontrolku nádrže.
"Doufám, že to bude stačit. Měl bych vyhodit řidiče za to, že nemá natankováno." Prohodí si spíš pro sebe a Show se ušklíbne.
"Teď už ti to může být úplně jedno."
Mana, Hideaki
Když Saga pronesl tu větu o tom, že už ho nejspíš nikdy nebude provokovat – nebo jak si to měl Mana přeložit – zvládl na něj Mana jenom upřít dlouhý pohled svých podivných očí. Někdo je přirovnával k panence, někdo tvrdil, že jsou mrtvé. Ano, skrýval v sobě dvě stránky. Jednu velmi citlivou dívku a jednoho velmi sadistického muže, schopného čehokoliv, jak si už párkrát vyzkoušel. Toho strážníka mu vůbec není líto, protože mnohem víc mu záleží na vlastním životě a životě těch dvou. Přírodní výběr, bohužel. Nebyl žádný trénovaný zabiják, nebyl profesionální voják, ani neovládal kdo ví jak zbraně a bojová umění, ale uměl přežít, těch výcviků měl za sebou nekonečně mnoho a mnohdy to dole znamenalo víc. Teď Sagovi ukázal, že vůbec není bezbranný a odkázaný na jeho pomoc a není si jistý, jestli se to Sagovi bude líbit. Rád je se Senou tiskl k sobě, sliboval jim ochranu a nejspíš se cítil jako muž, co chrání dvě křehké věci. Jenže Mana se uměl ochránit sám. A to mohlo hodně změnit. Jakmile jsou v autě, zvedne oči a potká se se Showovým pohledem. Moc dobře slyšel tu jejich slovní přestřelku a je mu jasné, že bude zázrak, pokud vůbec přežijí cestu, ale co jiného jim teď zbývá? Když auto skočí dopředu, pásy ho málem přeříznou vejpůl, ale pak už se zběsile vydají po ulicích. Není to vůbec příjemné, když si jeden uvědomí, v jaké je to výšce a stačí prorazit svodidla. Tohle nebylo místo na akční honičku jako kdysi před zničením povrchu. Mana odhodí vysílačku, protože s ní nic nesvede a obě ruce zaboří do polstrování, ale na místě ho to neudrží a smýká to s ním sem a tam. Vzadu to bylo vždycky horší a on má pocit, že se ty pásy brzy utrhnou a on bude létat po celém voze, možná i po jeho střeše. "Dobrá práce." Pochválí Showa, když si všimne, jak se vypořádal se sledovacím zařízením. Asi by měl pochválit i Sagu, protože nakonec jede docela dobře, ale přece spolu nemluví. Viděl ten jeho poslední pohled.
"Naveď ho k tomu místu, kde jsi vysadil Senu." Řekne honem. On cestu nezná, ale Show ano a měli by tam být docela rychle.
"Nezjistíme, Show-kun. Sena je někde v tunelu. Pošlou někoho z druhé strany. Musíme počkat." Přemýšlel, jestli mu zalhat, ale nakonec řekl pravdu. Snad se Show neutrhne od skupiny a nevrhne se do tunelu sám, jinak podle Many skončil a on nemá čas mu v tom bránit.
"Buď rozumný, nepomůžeš mu." Připomene mu. +Jsou tam hnusné věci...+ Dodá v duchu, ale nahlas to neřekne, jinak Show hrozně zpanikaří. Kluci očividně netušili nic o mutantech, kteří vznikali vinou radiace. Pro ně to nejspíš byly pohádky na strašení dětí. Mana ale ví, že něco tam dole je. I Saga má svou otázku a ani při ní už nemá smysl mlžit.
"Kdyby nás dopadli, nesmíš nic říct. Ani na mučení ne, přísaháš?" Řekne mu naléhavě. Je to ale jediný krok, který může udělat, aby mu Saga zase uvěřil. Totální důvěra. Show už ji má, protože dýchá pro Senu. Neřekne nic. Kdyby byl chycen a Sena se zachránil, prozradil by ho a tím zavraždil.
"Je to Havran. Znáš ho? Znáš." Samozřejmě, že ano. Pan tajemný z nejvyšších kruhů, který údajně pracoval pro nejvyššího z rady. Víc říct nestačí, protože se za nimi rozezní majáčky a je zle. Nejen že to jsou mnohem lepší řidiči, ale značně jim zkomplikují vystupování. Mana byl dobrý střelec, ale neměl čím střílet! A k tomu benzín nebo na co to jezdí. Ve stejný okamžik zaslechne i neomylný zvuk helikoptéry. Aoi jednu měl, ale tohle nebyla ona. Samozřejmě by ji poznali. Musel mít někde ještě jednu, protože když se Mana nalepí k okýnku, aby zahlédl něco nahoře, vidí, že nemá žádné značení a naopak má maskovací nátěr.
"To je on." Řekne, i když si tím vůbec nemůže být jistý. Nemohou se honit s policajty ani nedojedou dál, takže…
"Zastav támhle na té vyhlídce, je tam místo. Hned!" Míří štíhlým prstem na prostorné odpočívadlo.
Hideaki neví, čím jedou, má čekat u tunelu. Jakmile auto jen trochu přibrzdí, Mana vyskočí ven, začne zběsile mávat rukama a skákat. Helikoptéra nevypadá, že by si ho všimla.
"No tak!" Vřískne a v tu chvíli mu kolem ucha prosviští kulka. Prudce se ohlédne. Policie už je tady a rozhodně se nebude zdržovat se zatýkáním. Mana zadoufá, že kluky napadne postavit jim auto do cesty a schovat se za něj. Palba přiláká pozornost pilota a vrtulník se začne stáčet Manovým směrem a klesat. A pak se z něj ozve ohlušující palba jako z kulometu. Někdo tam nahoře doopravdy má něco jako kulomet, přidělaný k vrtulníku a lehce otočný jako za války. Nejbližší policisté popadají jako mouchy a další se drží hodně daleko. Mana utiká, co mu nohy stačí, aby kdokoliv nezasháhl jeho a on nezemřel metr před cílem. To by naštvalo i mrtvého.
"Dobrá práce, Tora-chan." Pochválí Hideaki svého parťáka, který je tu přesně z těchto důvodů, zatímco on pilotuje.
"Teď je dostaň nahoru." Níž už s vrtulníkem nemůže. Kluci se malinko proletí v závěsu, protože do kabiny se mu všichni nevejdou. Tora je tu i proto, kdyby na zemi bylo potřeba víc zasáhnout, ale zatím mají čas. Všechno vyšlo přesně. Jejich možné osobní komplikace jdou teď naprosto stranou.
Show, Saga, Tora
"Dobře." Souhlasí ještě Show. Saga poslouchá Manovy odpovědi a jen krátce přikývne. Zná ho, znají ho všichni, ale nikoho nepadlo, co ve skutečnosti dělá. Hodně lidí z něj mělo strach díky tomu, jak vystupoval. Někteří ho odsuzovali a jemu to bylo tak nějak jedno. Možná, kdyby si víc všímal. Ne, asi ani tak ne.
"Neřeknu nic." Prohodí jen. Nemá důvod, aby prozradil cokoliv, pokud ho chytí, je stejně po něm, i když něco řekne nebo ne. Nevěřil by jim, že by ho nechali naživu. Saga na to šlápne, ale skoro ani není v jeho silách udržet auto mezi svodidly. Nemají šanci, už daleko nedojedou. Přesto se z auta snaží vymáčknout opravdu hodně. Show se drží zuby nehty a sám vyhlíží na helikoptéru. Byl přesvědčený o tom, že to jsou jejich pronásledovatelé. Mana má ale jiný názor a oba dva mu věří. Saga trhne volantem, aby auto dostal na patřičný směr a mohl ho navést k vyhlídce. Zadní náprava mu ustřelí a málem jdou do smyku, naštěstí to zvládne srovnat, i když vůbec netuší, jak to udělal. U toho si už nevybíravě nadává a taky dost nahlas.
"Později budu obdivovat tvůj slovník, ale kruci jeď." Sykne po něm Show a je znát, že má strach. Tohle nebylo nic, co by znal.
"A o co myslíš, že se celou dobu snažím?" Vrátí mu to naštvaně Saga, ale dostane se na místo. Mana vyskočí a Saga trhne volantem, aby zahradil cestu a Manu netrefili. Podvědomá reakce, nad kterou ani nepřemýšlel. Pořád má potřebu ho chránit, i když o něm před chvíli ještě nevěděl nic. V další vteřině už se tříští okýnka auta a dovnitř létají kulky. Oba dva se vysoukají ven a snaží se pomoct Manovi upoutat pozornost.
Tora si to mezitím nahoře patřičně užívá. Jen aby jich trefil, co nejvíc a dělá proto opravdu maximum. Ostatně aspoň si má kde vybít vztek, protože ho to pořád nepustilo. Krátce těkne pohledem k Hideakimu, když ho pochválí.
"Mám hodně důvodů je postřílet všechny." Sykne trochu uštěpačně, už jenom kvůli tomu oslovení. Jen se ušklíbne, když mu říká, co má dělat. Pustí na chvíli kulomet, zapne karabinu k dalším dvěma postrojům a konečně se na něj podívá.
"Jakmile začne navíjet, prostě leť a pozdravuj doma, Hi-chan." Teď je to on, kdo mu něco nařídí a bez váhání opustí prostor kabiny, než mu dojde, co řekl. Jednou rdouse drží, druhou sahá po zbrani a míří na ta správná místa. Během další vteřiny auto, kterým přijeli ti tři, exploduje a zabrání pronásledovatelům ve výhledu. Jakmile se Tora dotkne nohama země, už jim rve postroje a instruuje, jak se mají zapnout. Jsou jen tři, ale on se nemá v plánu vracet nahoru. Bez váhání vtiskne Manovi do ruky ovladač na naviják a stiskne tlačítko, aby se odlepili od země.
"Hezký let, pánové." Popřeje jim, než přebije první zbraň a sáhne po druhé. Kryje se střelbou, couvá k nedaleké budově, kterou mine a zmizí za jejím rohem. Samozřejmě, že ví, že je Sena v tunelu a jde pro něj. Možná už je na konci a už je v bezpečí a možná taky ne. Nehodlá ho tam nechat a riskovat. Ten tunel zná většina těch, kteří někdy byli dole. Kolují o něm hotové legendy a prý odsud není cesty zpět. On ho má v plánu projít, ostatně vybavení na to má. Další dvě zbraně v pouzdrech na stehnech a několik oslepujících granátu a pár normálních.
"Kam šel ten blázen?" Křikne Saga, když jsou tak na půl cesty mezi zemí a vrtulníkem. Jemu výška nevadí, ale Show začíná pěkně blednout. Saga se úplně nepatřičně zasměje.
"Brzo nám tu omdlí." Mluví s Manou, aniž by si uvědomil, že to dělá. Dokonce se na něj usměje. Když si to uvědomí, vypadá trochu zaskočeně a víc už neřekne.
Torovi trvá jen chvíli, než se dostane k zadním dveřím, které by ho měli pustit dál. Opře se do nich ramenem, jednou, podruhé a nakonec se mu je podaří vyrazit. Rychle se pustí tím správným směrem a pak už zmizí z dohledu všech kamer. Musí se dostat skrze menší bludiště, ale náramek ho vede na správnou světovou stranu. Když se bude držet správně, snad se neztratí. Zbraně má připravené v rukách, sem tam se ohlédne, protože za sebou slyší pohyb. Jsou to jen krysy a tyhle naštěstí nejsou agresivní. On však ví, že v tomhle tunelu by mohlo být něco daleko horšího. Po pár krocích se rozběhne, aby se pokusil zmenšit náskok, který Sena má, pokud už není…Ne, prostě není. Pokračuje dál, cestou i něco zastřelí, ale nemá chuť zkoumat, co to bylo, už jen to vrčení by mu stačilo, aby to zjišťovat nechtěl. Hlavně, že je to mrtvé. Do hlavy si ukládá počet kulek, které mu zbývají. To je to poslední, co by chtěl podceňovat. Před sebou slyší pohyb. Za rohem něco je, už od poslechu to nezní jako věc, co by chtěl potkat. Ale musí tam. Sáhne po světlici, kterou má za pasem, připlíží se k rohu a hodí ji, aby pořádně viděl, i když si oči už přivykly. Vystoupí ze stínů, míříc na hlouček mutantů, kteří se blíží…
"Sena-chan." Vydechne překvapeně. Kulky zasáhnout ty, co jsou dál od něj, pak zbraně schová a sáhne po nožích. Nechce ho trefit a to by se mohlo hravě stát. V očích se mu nebezpečně blýskne, využije všechen adrenalin, který mu už dávno koluje žilami a rozejde se, aby ty příšery poslal do pekla, přesně tam, kam patří.+Až se vrátím, ukážu ti, co jsem zač.+ Nadává v duchu s každou ranou Aoimu.+A bude mi úplně jedno, jak se budeš vztekat a bránit.+ Nechává za sebou jedno tělo za druhým.
Mana, Hideaki
Ani ve chvíli, kdy mu Tora řekne, aby pozdravoval doma, mu nedojde, co by mohl udělat. Měl by, má nastudovaný jeho profil křížem krážem, ví, jaký je a jak impulsivně se do všeho vrhá po svém a přece to taky na vlastní kůži zažil a stejně ho to nenapadne. Měl za to, že poslední události a hádka s Aoim, ho konečně přimějí poslouchat, přece to Aoimu slíbil na ošetřovně. Ale ne, to by nebyl Tora, aby jednou něco udělal podle předem připraveného plánu. A Hideaki je příliš důvěřivý, než aby ho z čehokoliv podezíral. Tora vyskočí z kabiny a on se snaží udržet vrtulník na místě. Vyhlíží dolů, jak na tom kluci jsou a sleduje přestřelku mezi policisty a Torou. V dálce vidí přilétat posily. "Musíme pryč." Řekne do mikrofonu, zatímco Tora dole pásá do popruhů Manu a s ním dvě osoby, které chtěl zachránit. Ten výbuch hodí s helikoptérou silně do strany, ale Hideaki to naštěstí zvládne ustát tak, aby dole nemuseli popruhy honit po všech čertech někde za svodidly. Nakonec se rozeběhne navíjení a teprve tehdy, ano teprve tehdy, si uvědomí, že má o jednoho pasažéra míň.
"Tora-kun! Tora-kun! Ne!" Stačí na něj křiknout, ale ve stejný okamžik mu Tora zmizí mezi budovami a blížící se vrtulníky jsou už moc blízko. Nemá teď nahoře nikoho, kdo by střílel a dole na laně tři snadné terče. Stočí vrtulník do strany a vyrazí na silně nevybíravou cestu mezi mrakodrapy. Potřebuje se odtud dostat rychle a obratně a potřebuje, aby je nikdo nesledoval. Dole to s nimi musí nebezpečně smýkat, ale musí si navzájem věřit, že to přežijí. Jinou šanci stejně nemají. To všechno zaměstná jeho mozek dost na to, aby se dál nemohl soustředit na to, co Tora udělal, ale až tohle Aoi zjistí… Pokud se kdy Tora vrátí, protože jeho šance nebyly velké. Aoi vypravil tým, který postupuje z druhé strany tunelu. Samozřejmě je to hodně daleko a trvalo by jim to. Pokud Tora uspěje, nejspíš se s ním někde po cestě potká. Pokud ne, najdou jeho tělo. Kdyby úspěšný byl, zvýší Senovy šance na přežití opravdu radikálně, ale ta šance byla dost malá.
"Hodně štěstí, Tora-chan..." Pošeptá si pro sebe, protože signál se přeruší a Tora se ztratí v nekonečné tmě tunelu. Mana už vážně nevěřil, že by je vrtulník dokázal dostat živé ze země, ale nakonec se jejich chodidla odlepí od asfaltu a oni se zhoupnou na laně. Není to jediné zhoupnutí a rozhodně není malé. Hideaki je nešetří, ale Mana ví, že je to nutnost. Pevně svírá lano, raději se ani moc nerozhlíží a v podstatě se tisknou jeden k druhému jako podivný hrozen. Při Sagových slovech stočí oči na Showa. Má ty svoje zavřené, je naprosto bledý a nevypadá vůbec dobře.
"Snad nám neomdlí." V jeho hlase je opravdová starost. Co kdyby se zalkl nebo kdo ví co by se ještě mohlo stát? Tady nahoře je silný vítr a zima, to houpání je děsivé i pro něj a to se výšek taky nebojí a dokonce tohle několikrát dělal. Saga vypadá velmi odolně a vyslouží si tím jeho obdivný pohled. Už v autě byl takový… měl očividně tuhý kořínek. Oplatí Sagovi úsměv a v tu chvíli jako by ledy roztály. Snad… snad by se všechno mezi nimi mohlo zase vrátit? Nejdřív ale musí pomoct Showovi.
"Umíš zpívat?" Zeptá se Sagy. On sám to neumí. Pak ho napadne ještě něco jiného.
"Show-kun, až mu budeš vyprávět, že jsi pro něj běžel skrz palbu a létal v oblacích, jaký asi bude pohled v jeho očích? Vzpomeň si na ně...na každé světýlko v nich. A ty jeho vlasy..." Nejspíš teď trochu trápí Sagu a vlastně i sám sebe.
"Víš, jak voní? Jaká je jeho náruč? Neotevírej oči, jenom si ji představ…." Povídat mu už nepřestane. Jestli ho na živu neudrží Sena, tak nic. Nikdo z nich při tom nemůže tušit, že Sena právě dělá něco podobného. Dostal se v tunelu daleko, ale měl zoufale málo potřebného vybavení a cesta před ním byla ještě dlouhá. Jeho pach, který byl ale vinou všech těch parfémů a koupelí opravdu silný a nezvyklý však přilákal predátory hned. Sena nikdy nic podobného neviděl. V té strašné tmě vnímal spíš obrysy, ale ty věci vypadaly jako vlkodlak bez srsti, měřily snad dva metry na výšku, chodily přihrbeně jako pračlověk, děsivě smrděly a především vydávaly opravdu zlé zvuky. Zuby i drápy jako šavle by byly smrtící pro kde co, čeho by se jen dotkly. Sena je slyšel v rozléhajícím se tunelu přicházet a jediné, co mohl udělat, bylo vylézt před nimi na suť a z ní se vysoukat na v průměru půl metru širokou odpadní rouru, která trčela přerušená ze zdi. Byla zasypaná z druhé strany, takže jí nemohl projít dál a ty bytosti byly dost inteligentní na to, aby věděly, že když dole zůstanou dost dlouho, prostě ho vyhladoví. Skončil. Byl si tím jistý. Nemínil seskočit dolů a nechat se jen tak sežrat, ale odtud nebyla cesta ven. A co teprve, až přijde hlad a žízeň a po nich nejspíš blouznění? Spadne vysílením dolů a ucítí, jak ho trhají za živa? +Sbohem, Show-koi, sbohem Mana-chan, Saga-sama…+ Doopravdy se s nimi loučí. Myslel si, že dojde dál, ale bylo to tak strašně naivní… Čas tady plyne hodně podivně, ale jednou za tu dlouhou dobu ho vždycky popadne chuť vyskočit na nohy a zkusit lézt po obvodu téhle… snad místnosti nebo jeskyně. Jedno uklouznutí… a to neví, jak dobře skáčou. A tak si to zase rozmyslí a sedne si a pak… Někdo zavolá jeho jméno. Ten hlas zná a je někoho, na koho si už dlouho nevzpomněl. Myslel si, že je mrtvý, ale co dělá tady?
"Tora-kun?!" Zavolá, ale bestie se v tu chvíli obrátí proti Torovi. Sena vyskočí na nohy, ve stejnou chvíli uklouzne, spadne a pak už neví nic.
Žádné komentáře:
Okomentovat