(Sagův apartmán)
Show
Musí se mírně pousmát, když mu Sena řekne, že je to on, kdo boří jeho přesvědčení. Sena s ním provádí úplně to samé a nejspíš to ani pořádně netuší. No teď už to možná ví."Budu to rád shazovat dál a klidně každý den, jen až budeme svobodní všichni." Dává tím najevo, že počítá jedině s touto variantou. Na jinou ani myslet nemůže, jinak by se musel na místě zbláznit.
"Já vím, že ano. Ty dokážeš úplně všechno. Stačí se na tebe jen podívat. Ostatně já jsem toho zářným příkladem." Složí mu ještě jeden kompliment, než se všechno rozběhne. Málem neodešel jen proto, jak ho chtěl udržet u sebe. Všechno musí na minutu klapnout, jinak je chytí a bude konec úplně se vším. Jeho odhodlání nepoleví ani na vteřinu. Jakmile se vrátí do apartmánu a vidí Senu, že je připravený, a ještě k tomu tak, že nepůjde nic poznat, musí se pousmát. Neskutečně mu to sluší.
"Vážně tě nechci pouštět nikam." Vyřkne své myšlenky nahlas, než přikývne.
"Ale dokážeme to, o tom není pochyb. Když to zvládli oni, zvládneme to i my." Vezme ho krátce za ruku, ale vzápětí ho musí pustit. Kdyby je někdo viděl na chodbě, bylo by to rozhodně podezřelé. Nemluví s ním, i když by rád ještě něco řekl. Ani se na Senu nepodívá a tváří se víc, než odměřeně, když potkají strážce, který je zastaví.
"Je mi líto, ale máme hodně na spěch." Tváří se povýšeně a když přijde otázka na Senu…
"Tady už si jeden vážně nemůže půjčit otroka. Potřebuju nosit tašky, copak to není jasné? Navíc, nikdo z mých otroků nemá vkus. On kupodivu ano." Napůl ho vychválí a napůl shodí svůj doprovod. Oddechne si až v autě.
"Promiň." Omluví se mu tiše a je znát, že je mu vážně líto. Od řidiče je oddělený přepážkou, ale nesmí mluvit nahlas, jinak ho uslyší. Sáhne pod svůj svršek a vytáhne řetízek s drobným přívěškem. Na malé placce je vyobrazená hvězda. Zatím beze slov ho začne Senovi připínat. Zblízka mu kouká do očí.
"Je tam malé čidlo. Reaguje na dotek prstu a teplo. Až budeš zpátky, stiskni ho. Druhý má Saga. Budeme to vědět a přijdeme za tebou." Pošeptá mu téměř do rtů.
"Už ti nic říct nestihnu, ale…Prosím, vrať se mi." Povzdechne si pomalu, pohladí ho zlehka po tváři a pak se skloní pro poslední polibek. Odtáhne se ve chvíli, kdy auto zastaví. Nechá si od řidiče otevřít dveře a vykročí k jedné z budov, kde je nejspíš začátek jejich cesty ke svobodě. Jde zase jako předtím a míjí několik lidí, kteří jim nevěnují skoro žádnou pozornost. Senovi rozhodně ne. Za to s Showem se zdraví, k jeho štěstí se nikdo vybavovat nechce. U jednoho z výtahů se zastaví a rozhlédne se kolem. Nikde nikdo, zatím. Počká, až se dveře výtahu otevřou, během vteřiny se natáhne k jedné z bezpečnostních pojistek a prostě ji malinko zkřiví, aby nedoléhala a výtah se odmítal zavřít.
"No výborně." Prohodí po chvíli, kdy se u nich objeví správce.
"To ani nedokážete zařídit, aby to fungovalo?" Samozřejmě ho hned obviní.
"Je mi líto pane, ale budete muset po schodech." Show na něj vytřeští oči.
"No skvěle, vážně skvěle. Věřte tomu, že se to na patřičných místech dozví. Jdeme." Pobídne Senu, aniž by se na něj podíval a zamíří ke schodišti. Je to jen malá budova, jedna ze starších, ale někteří si libovali v podobných místech. Měla atmosféru a navíc apartmány byly řešené úplně jinak. Jakmile se za nimi zavřou dveře, vezme ho za ruku a vyběhne s ním tři patra.
"Tady ty dveře by tě měly dovést dál. Jsou to nepoužívané chodby a měly by tě dovést na místo. Tedy říkali to." Povzdechne si znovu, protože to je tak dvacet na osmdesát.
"Tak už utíkej, a kdyby se něco zvrtlo, neohlížej se. Zase se setkáme, i kdyby to bylo za rok." Slíbí mu, že se pokusí Sagu dostat ven, i kdyby jejich původní plán nevyšel. Naposledy si ho k sobě přitáhne a do ruky mu vtiskne malou zbraň. Je jeho, byl to dárek od jeho otce, jen byla vždycky spíš na okrasu, nesnášel střelbu. Teď se ale může hodit. Zároveň mu podá druhý zásobník s náboji.
"Jen pro jistotu. Tak už běž, nemáme moc času." Vloží ukradenou kartu do zámku a ten cvakne. Popostrčí Senu dovnitř, naposledy se na něj podívá a zavře za ním. Pro něj to teď bude trochu souboj s časem. Musí se dostat co nejdříve zpátky a tak, aby ho nikdo neviděl, ne ti, kteří ho viděli se Senou.
Mana, Sena
"Máš pěkné auto..." Pochválí mu místo toho majetek a v oku se mu blýskne, ale s lehkým úsměvem se podívá z okýnka. Jeho čas se blíží. Čas, kdy se se Showem bude muset rozloučit. Už zase si nervózně okusuje ret. Překvapí ho, když se ho Show z ničeho nic dotkne a rovnou na šíji. Honem k němu stočí oči a ucítí na krku zhoupnutí řetízku. Rozechvěle vydechne, ale vezme přívěšek do dlaně a podívá se na něj. Pochopí vzápětí, když mu to Show celé vysvětlí.
"Čteš moje myšlenky." Řekne tiše, protože na těchto detailech se s ním chtěl domluvit. Pozvedne obočí. Takhle se spolu kluci dorozumívali? Nosili tajné řetízky? Pěkné… Usměje se nad tím.
"Chtěl bych tě obejmout." Hlesne lítostivě, když se mu podívá do očí. Bojí se. Raději to neudělá. Show se ho však sám rozhodne políbit a tak se ho honem pevně chytne okolo krku a přitiskne se k němu co nejvíc. Jen na krátkou chvíli.
"Vrátím se. Slibuju." Stačí mu ještě říct, protože auto už zastavilo a brzy se otevřou dveře na Showově straně. Senovi je samozřejmě nikdo neotevře. Vyklouzne ven a kráčí ve stopách svého nynějšího pána, dokud se nedostanou k výtahu. Sena už po očku sleduje okolí a začíná si do hlavy ukládat detaily. Show je rychlý, když sabotuje výtah, snad ho žádná kamera nezachytí. Sena by se ho nejraději zeptal, kde se tohle naučil, ale to už je u nich správce budovy. Taky podivně rychle. Jsou vážně všude a všechno hlídají. Naštěstí je na schodiště pustí samotné. Tam ho Show chytne za ruku, Sena ji pevně stiskne a už společně utíkají do schodů. Za těch pár týdnů u Sagy Sena trochu ztratil kondici, ale není to nic hrozného. Je jenom udýchanější. Zastaví se až u dveří, kde se budou muset rozloučit. Sena se na ně podívá a zatají dech.
"Připadám si jako Alenka, která skáče do králičí nory, ale není tady žádný králík, který by mě provedl. Doufám, že na druhé straně není Srdcová královna, co seká hlavy." Řekne mu a pousměje se, ale má trochu strach. Kdyby se něco zvrtlo, rozhodně se už nikdy nepotkají, to vědí oba a Sena nakrčí trochu nešťastně obočí. Ještě jednou se k němu nechá přivinout a v dlani ucítí maličkou zbraň. Nikdy z žádné nestřílel, neví, jak se to dělá, ale poradí si s tím. Prozkoumá ji, jakmile to bude bezpečné.
"Show-chan… Show-chan, já…." Trochu se brání, najednou má pocit, že to nedokáže a nohy má jako z ocele, ale Show ho postrčí za dveře a zavře za ním. V chodbě je celkem tma a divné ticho. Show je na druhé straně, ale Senovi to najednou připadá, jako by to byl jen sen. Usnul někde dole, zdálo se mu, že ho sebrali, zdálo se mu o Sagovi i Manovi a později Showovi a teď… Nemá daleko k tomu, aby se rozbrečel, sedl si tady a umřel nebo se vrhl na dveře a začal do nich bušit, aby ho pustil zase ven. Show už tam patrně ani není, musel rychle zmizet. Položí na zem kabelku, honem ze sebe stáhne sukni a oblékne kalhoty i bundu. Není tady nic, kam staré věci schovat, tak je radši vezme s sebou. Nechce zanechávat žádné stopy. Zbraň si vloží za opasek. Musí se na ni podívat někde, kde bude víc světla, pokud vůbec bude. Na krku ho hřeje Showův řetízek. Pak konečně tiše vykročí chodbou.
Show, Saga
"Kdybych ti uměl číst myšlenky, přesvědčím tě na našem prvním setkání, že mi na tobě záleží." Teď už není prostor na nějaké skrývání. Jakmile se rozloučí…Ne, nebude přemýšlet nad tou nejhorší variantou. Je spousta možností, jak se to může pokazit, jedna horší, než druhá. +Doufám, že ano, je to to jediné, co si doopravdy přeju.+ Odpoví Senovi v duchu, když se loučí u dveří a vůbec ho nechce pouštět, ale musí, pokud mají mí vůbec nějakou naději.
"Jestli tam nějakou potkáš, tak jí vyřiď, že si ji najdu, pokud něco takového provede." Zastaví ho s lehkým pohlazením prstů po rtech a pousměje se.
"Já vím, já to přece vím." Ujistí ho, než ho za ty dveře skoro nacpe. Oči se mu zalesknou, když na ně několik vteřin jen bezduše hledí a přemlouvá sám sebe, aby se pohnul.
"Hodně štěstí, Sena-koi." Pošeptá si spíše pro sebe a zamíří nahoru, aby splnil návštěvu, kterou si domluvil. Jako alibi to bude dost dobré a mohlo by to zabrat. Za asi hodinu, už vstupuje zpátky do domu, kde žije Saga. Doufá, že to stihne ještě předtím, než se s Manou vrátí. Povedlo se. Otroci ho pustí do apartmánu a nikdo se samozřejmě neptá, kde je Sena, to jim nepřísluší. Show si nechá nalít čaj, ale ani se ho nedotkne. Nejradši by si dal panáka, spíš celou lahev, ale to teď nemůže, potřebuje se soustředit.
Saga se mezitím vrací s Manou domů. Vede si ho sebou tak, aby bylo jasné, kdo je. Jenže s každým dalším krokem a divadlem, se mu to protiví čím dál víc. V autě byl celou cestu podivně zamlklý a bylo vidět, že se to snaží celé přerovnat v hlavě. Nejradši by s tím něco udělal, ale copak může? Dokonce začíná mít pocit, že se začínají stahovat mračna nad ním. Už jen to, že by měl vstoupit do Rady, ho vrhá víc na světlo a to teď nechce. Ne, když má doma takové poklady, kterým slíbil, že se o ně postará. Co kdyby někdo zjistil, jaký vztah mezi sebou mají?
"Z tohoto není cesta ven." Pošeptá si těsně před dveřmi do svého apartmánu. Projde jako první, podrží dveře Manovi a hned za nimi zavře. Rozhlédne se a samozřejmě jako první hledá Senu. Toho nevidí, za to vidí Showa, jak sedí v křesle a zvláštně si ho prohlíží.
"Co se děje? Neříkal jsi, že se stavíš." Prohodí malinko podezřívavě a nalije sobě i Manovi sklenku červeného vína.
"Kde je Sena?" Zeptá se ho, než se poprvé napije.
"Potřebuju s tebou nutně mluvit, Saga-kun." Vybídne ho Show, aby se usadit kousek do něj. To už Saga zostražití ještě víc.
"Sena tu není." Oznámí mu Show a reakci, která přijde, vůbec nečekal. Saga se proti němu rozjede, popadne ho pod krkem a přitáhne k sobě nahoru.
"Kde je do prdele Sena?" Zeptá se ho znovu a je znát, jak moc ho tím naštval, jestli mu něco provedl, klidně ho zabije. Nemá k tomu daleko. Na Senu a na Manu se prostě nesahalo a tahle reakce…Nedokázal to udržet uvnitř.
"Nezkoušej mi lhát, Show-kun. Moc dobře víš, že to poznám. Kam jsi ho poslal?" Uhodí na něj znovu a očividně ho nemá v plánu pustit. Ostatní otroci mizí z místnosti a zůstanou tu jen ve třech.
"Nevím přesně, kde teď momentálně je. Odešel dolů najít nám cestu odtud." Sdělí mu se skoro chladnou upřímnosti a sleduje, jak se Sagův pohled mění. Je to něco, co u něj ještě neviděl.
"Cože?" Vyjede znovu Saga a bezmyšlenkovitě Showovi jednu ubalí.
"Jak jsi ho tam mohl poslat? Co ti krucinál udělal?" Nejradši by ho praštil znovu.
"Nic, ale musíme dotud zmizet. Hlavně ty." Show se opírá o křeslo a stírá si prsty krvavý ret.
"Jdou po tobě Saga-kun, není to otázka týdnů, ale spíš hodin, musíme vypadnout. Sena má můj přívěšek, dá nám zprávu, kdy můžeme vyrazit. Musíme se jen připravit." Nedojde na žádné pochybnosti, že by to nedokázal.
"Najde cestu a půjdeme pryč do toho všeho." Setře si krev znovu.
"Ty máš teda ránu." Ušklíbne se Show. Saga na něj nevěřícně civí.
"Po mně? Proč? Co se jim zase nelíbí?" Nechápe pořád.
"To je kvůli Radě." Dojde mu to vzápětí.
"No skvěle a kam Sena šel?" Chce z něj konečně dostat kde je. Show se konečně trochu narovná.
"Slyšel jsem otroky mluvit o jedné z cest pryč, která vede někam do bezpečí. Mluví se o ní čím dál častěji. Sena se rozhodl, že tam půjde. Má pravdu Saga-kun a věř mi, že se mi to neříká snadno, ale je jediný, kdo je tam schopný přežít." Odvrátí od nich pohled.
"Neříká snadno? Na co si to zase hraješ? Nezáleží ti na nikom." Odfrkne si Saga.
"To bohužel není pravda, nikdy to nebyla pravda." Řekne Show a promne si rty o sebe.
Mana
"Jestli někdo pojme podezření, vyhodí ho do vzduchu. Saga není jediný, kdo má ovladač!" Vrčí rozrušeně. Sena byl v nebezpečí větším, než je tahle galaxie. Už chce dát Showovi přednášku o tom, že mu něco napovídal, aby v něm vzbudil touhu jim pomoci, když to Show řekne v podstatě sám. Sagovi hrozí nebezpečí, které už nejspíš chvílí tuší i on sám. Všichni tři… Sena se to dozvěděl a rozhodl se ho zachránit. Sám a na vlastní pěst. To je mu podobné. Pak už poslouchá jejich debatu jenom napůl. Bohatě mu stačil ten kousek o tom, že je to otázka hodin, než si pro Sagu přijdou. Zatímco se ti dva dohadují a vyvstává na povrch jisté tajemství Showových citů, on je už v ložnici a vyhazuje ze skříně všechny věci na jednu velkou hromadu. Hledá to nejlepší, co si obléknout a obout a taky slušný batoh na záda. Ví moc dobře, jaký je postup, co zabalit, probírali to s Aoim snad tisíckrát. Pak se zavře do koupelny a chvíli si hraje s korunkou ve svém vlastním zubu. Do teď nechápe, že to nikoho nenapadlo a on prošel, ale díky tomu teď snad přežijí. Co bude se Senou, to nemá ponětí. Za chvíli už vítězoslavně svírá mezi prsty nano sim kartu. Vrátí se s ní zpátky do pokoje.
"Dej mi svůj telefon." Řekne Mana Sagovi a nastaví dlaň. Ignoruje nejspíš zaskočený pohled jich obou.
"Saga-koi, dej ho sem." Přidá na přísnosti, když se nic neděje a pak mu ukáže kartičku mezi prsty. Byl by raději, kdyby se ničím nezdržovali, má strach, aby nedošlo na scénu kvůli strachu ze zrady, ale nakonec si povzdechne, protočí plíšek mezi prsty a posadí se na volnou pohovku.
"Saga-koi…kdybych to býval věděl, dostal bych nás odtud tak, aby Sena nikam nemusel. Ty lidi, které teď hledá…" Načne opatrně a vážně se dívá do jeho tváře. Sagovi už musí začít svítat.
"Patřím k odboji. Poslali mě sem schválně, abych se pokusil sabotovat činnost rady nebo ovlivnil její důležité činitele. Přiznám se, že nebylo vůbec v plánu dostat se k tobě. Měl to být tvůj otec, kdo mě koupí. Nejspíš bych se ho pokusil zbavit, protože s ním se jednat o ničem nedá." Jak mu to jen všechno říct za tak krátkou dobu?
"Jenže pak jsme si na sebe tak nějak zvykli, že ano…?" Odmlčí se a uhne pohledem do strany. Myslí tím mnohem hlubší city. Mnohem…
"Chtěl jsem ti o tom říct už co nejdřív, pokusit se tě dostat na svou stranu… Sena-chan byl rychlejší. Nikdy nepočká na správnou chvíli..." Předstíraně si povzdechne.
Show, Saga
Show se podívá na Manu a jen kývne hlavou. Uvědomuje si to, stejně jako to musel vědět Sena. Jenže to jinak nešlo. Show byl dole k ničemu, ale tady dokázal zařídit dost, podobně na tom byl Saga. Netuší nic o Manovi, kdyby to věděl, možná by se opravdu rozhodli jinak, ale v tu chvíli to bylo nejlepší řešení."Kdybych věděl, že je jiná možnost, věř mi, že to udělám." Opře se do Manových očí těmi svými a ani na vteřinu nezakolísá. Umí hrát ve svém světě dost tvrdě, ale teď je vidět, že se mu odchod Seny ani trochu nelíbí.
"Nebyla to první možnost, ale ta poslední, rozumíš?" Brání jejich rozhodnutí a pak už se zase věnuje Sagovi, který pořád ještě úplně nevychladl. Nikdy by ho nenapadlo, že by mu na Senovi mohlo taky tak záležet. Je to zvláštní, jak dva otroci dokázali změnit svět svou kluků, kteří si žili ve své vlastní zlaté kleci. Saga si ho pořád měří pohledem a není jisté, jestli mu nevrazí znovu. Má neskutečnou chuť to udělat.
"Vážně? Záleží ti na něm a stejně si ho tam poslal?" Doráží na něj dál a ani si nevšimne, že Mana zmizí. Před očima má snad i rudo. To už začíná nabírat i Show.
"Myslíš, si, že by mu kdokoliv dokázal zabránit, aby to udělal? Znáš ho líp než já." Uhodí na správné místo a Saga se trochu stáhne.
"Jediné, co jsem v tu chvíli mohl dělat je najít mu bezpečnou cestu, kam jen to šlo a to jsem udělal. Víš moc dobře, stejně jako já, že kdyby odtud vytáhl paty beze mě, nedojde ani ven z budovy." Snaží se ho trochu přimět k rozumu a měli by probrat i zbytek věcí. Totiž to, jak se odsud všichni rychle dostanou, až přijde signál. Saga ale zatím nevypadá, že by něco podobného chtěl řešit.
"Saga-kun." Nadechne se Show a usadí se na područku.
"Nejlepší, co můžeme teď udělat, aby tam sena nešel zbytečně, je to, že se připravíme. Úplně na všechno." Tváří se, že má chladnou hlavu, ale opak je pravdou. Šílí z představy, že je Sena někde dole a sám a přesto dokáže uvažovat, aspoň trochu. Rozhodně víc, než Saga, ale tak to bylo vždycky. Saga vypadá, že zase spustí něco podobného, jako před chvíli, když se u nich zase objeví Mana. Oba dva k němu stočí pohled. Nakrčí obočí, když ho Mana vyzve, aby mu dal telefon. Nakonec to přece jen udělá a sleduje, co s ním bude provádět. Jeho pozornost si však vzápětí ukradne prohlášení, které mu vyrazí dech.
"Cože? To nemyslíš…" Krčí obočí. Začíná toho na něj být moc. Show vypadá taky hodně překvapeně, ale začíná tušit, že tohle bude pro Sagu poslední hřebíček do rakve. Asi si dokáže představit, co se mu prohání hlavou. On by přemýšlel stejně.
"Chceš mi říct, že jsi mi celou dobu lhal?" A je to tady, Saga začíná zase nabírat, ale vzápětí se zničehonic uklidní a jeho oči ochladnou. Taky uměl měnit své tváře, Show to moc dobře ví a taky ví, že to není dobré. Mohl by si postavit hlavu a pak s ním nikdo nehne.
"Saga-kun." Promluví na něj, ale ten ho zastaví gestem dlaně.
"Nic neříkej, je to jedno." Odvrátí od nich na chvíli pohled. Podívá se zpátky na Manu, ale je jasné, že v sobě něco zavřel, přesto všechno se mu rozhodne věřit. Tedy v tom, že ví, jak se odsud dostat. Poslední, co chce je to, aby kdokoliv z nich umřel.
"Zvykli." Odfrkne si Saga, ale dál to nechává být. Jen je jasné, že to jen tak přejít nedokáže. Asi to pro něj bude větší problém, než by kdo mohl tušit. Tak moc mu věřil a přitom…To je teď jedno.
"Sena o tom věděl?" Střelí po Manovi pohledem, ale nakonec nad tím jen mávne rukou.
"To je jedno. Tak co máme dělat? Kam potřebuješ, abychom se dostali?" Jde rovnou k věci. Dost chladně, aby se nad tím pozastavil i Show a taky se zase ozve.
"Je nějaká možnost pomoct Senovi?" Myslí hlavně na něj.
"Trochu to celé urychlit a dostat se do bezpečí? Kdo vůbec odboj vede? Dá se mu věřit?" Jde po informacích.
"A není to jedno? Zabijí mě i tady, myslím, že to klidně risknu, rád bych ještě chvíli žil." Vloží se do toho Saga.
"Za chvíli se tu zastaví otec, buď musíme vypadnou hned nebo zkusíme hrát divadlo, ale možná to bude poslední představení." Upozorní je na fakt, že schůze Rady za chvíli končí. Vážně už není moc času.
Mana, Hideaki
"Nelhal, jenom jsem ti neřekl celou pravdu. Před pár vteřinami jsem ti ale řekl, že jsem se ti ji chystal odhalit co nejdřív." Připomene mu zatím poměrně pragmaticky, zdánlivě chladně, ale takový on už je. Telefon zatím ponechává v klíně.
"Saga-koi, co bys se mnou udělal, kdybych ti hned na začátku řekl, kdo jsem? Dávno bych tlel bez hlavy někde na dně." Zamračí se na něj.
"Nic z toho dalšího lež nebyla." Ukončí to a chce zadat potřebný kód na displej telefonu, ale Saga toho nemíní nechat. Vůbec se mu nelíbí, jak se teď na něj Saga dívá, jakýma očima. Dokonce i Show se mu do toho pokusí vstoupit, ale odbude ho a prohlásí, že to je všechno jedno. Mana se zamračí, sám uměl být impulsivní a tohle je jedna z těch chvil, ale jeho poslání ještě neskončilo. Zatřese s ním pak. Mana se prudce nadechne, ale podrží dech v plicích. Sena… o to víc ho teď Saga bude milovat, pokud si Mana něco nevymyslí, například. Rozhodne se ale říct pravdu.
"Neví odkud jsem, ani kdo mě poslal. Myslím si, že to tuší. Rozhodl se mi věřit, skrývat se za můj štít a má rozhodnutí a ujištění, že přijde den, kdy se odtud třeba dostaneme. Nic víc, je nevinný. Ujišťuju tě, že jeho city nebyly předstírané, i když se tě z počátku hodně bál. Musel jsem mu hodně hrozit, aby měl ze mě větší strach, než z tebe." Zlomyslně se usměje, ale v jeho očích hřeje milá vzpomínka.
"Žádné city nebyly předstírané..." Dodá a taky povýšeně odvrátí tvář, když slyší už asi dvacáté Je mi to jedno. Vzápětí na to ho oba zaplaví otázkami nebo spíš žádostmi o jednání. Mana se honem podívá na hodiny.
"V první řadě musíš deaktivovat Senův obojek. Nějak to jít musí. Jestli se ti to nepodaří, bude mrtvý jakmile tvůj otec dorazí, ať už nás tady najde nebo ne." Připomene mu. O jeho obojku to samozřejmě platí taky, pokud chtějí, aby je někam dovedl, ale na to už snad přišli…
"Co se týká toho ostatního… potřebuju jen pár minut." Ukáže na sebe, protože už se stihl vedle převléknout i pobrat to nejnutnější, zatímco se oni dva hádali.
"Ještě vám doporučuju lepší boty a něco hodně teplého na sebe. A cokoliv, čím se případně můžete bránit, ať už potkáme policii nebo něco mnohem horšího." Konečně aktivuje simku, prověří všechny kódy a otisky svých prstů a telefon naskočí. V úplně jiném režimu, který na chvíli bude rušit signál i možnost se na něj napojit nebo je stopovat. Bude to opravdu jenom malá chvíle. Jeho prsty jsou hbité a rychlé. Všechno to dělal tolikrát… Pak konečně vytočí jediné možné spojení. Trvá to jen malou chvíli, než to na druhém konci vezme Hideaki.
"Potřebujeme vyzvednout. Budeme tři. Převrat se nekoná, jde o záchranou misi. Souřadnice pravděpodobného výskytu pošlu obratem. Na místě budeme asi za… půl hodiny, možná dřív. A mám problém… někdo se mi ztratil v tunelu. Můžeš mu poslat někoho naproti?" Na druhém konci je chvíli ticho. Mana svou infiltraci nezvládl a hrozí mu bezprostřední odhalení. Pokud by ho mučili, napíchali by do něj látky, které by ho přinutily mluvit. Jediná šance je ho zachránit, jinak se budou muset sami postarat, aby už nikdy nepromluvil.
"Tři osoby, třicet pět minut na souřadnici. Déle ani vteřinu, Mana-chan. Ohledně tunelu, tohle nerozhoduju já. Udělám, co půjde." Telefon ztichne a vzápětí se vznítí, jak se přehřeje baterie. Mana ho nechá spadnout na zem.
"Jdeme!" Zavelí jako generál. Kluci to buď stihli nebo ne. Pokud ano, stejně není jisté, jestli Senu někdo zachrání a Mana pochybuje, že tunelem projde sám, ale třeba bude mít štěstí. Má o něj obrovský strach, ale to i o Sagu. A taky o vlastní život. Zrovna teď visí vážně na vlásku. Na Showovi otázky, kam jdou a kdo za tím vším stojí, zatím vůbec neodpověděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat