Hromadné - Neměl bys to dělat. - část 3.

(policejní stanice)

Uruha, Inoran, Tetsuya

Tetsu jen stojí za Senou a pozoruje celou tu scénu. Kdyby nebyli právě tady, asi by protočil očima a pak prostě odešel. Podobné výjevy z duše nesnášel, ale teď na to nemohl nic říct. Senovi rodiče byli snad typickým příkladem této společnosti. Jemu to bylo srdečně jedno, kdo s kým chodí, pokud se to netýkalo jeho rodiny. Tam to celé postavil na úplně jiných základech. V ideálním věku si sehnal ženu, která mu nebude mluvit do života, dá mu syna a tím pro něj celé manželské povinnosti končí. Uruha nebyl první ani poslední, přesto nikomu podobné laskavosti nenabízel. Dle jeho názoru byl opravdu výjimečný a jeho výběr…Je touho věc, teď už ano. Může jen doufat, že jeho mazlíček bude dost rozumný, aby se řídil do puntíku jeho příkazy. Pokud ne, nejspíš brzo umře. Málem by se nad svými myšlenkami uchechtl. Ne nebyl právník kvůli tomu, že by rád pomáhal ostatním. Pro něj měla hlavní hodnotu finanční stránka a taky prestiž. Pouštěl se do složitých případů jen proto, aby byl neuznávanějším v zemi a dařilo se. Odvrátí pohled, když dojde na slova o lásce a…Ne, prostě nic říkat nebude radši. Jakmile uvidí napřaženou ruku, v duchu zajásá. Nejspíš by navrhl žalobu na Senova otce. Vlastně by to byla dobrá páka. Stáhnutí žaloby za vymazání druhé. +Škoda.+ Pomyslí si bez známky pochybností. Stočí oči na Senu, když v místnosti osamí. Jen neznatelně zavrtí hlavou.

"Není důvod." Opáčí na jeho omluvu.

"Viděl jsem daleko horší věci. Popravdě by bylo lepší, kdyby tě udeřil. Jak snadno se dá vyprovokovat?" Zeptá se se zvláštním blýsknutím v očích a pak si přitáhne k sobě podepsané papíry.

"Má se v rámci možností dobře. Pokud tvůj kamarád není idiot, dostane se do nápravného zařízení s mírnou ostrahou. Vlastně takové hlídanější lázně. Oproti vězení určitě." Sdělí Senovi nejnovější informace. 

"Pokud nic nepokazí, bude na něj nahlíženo jako na oběť. Částečně." Prohlédne si papíry.

"Díky tomuto bude všechno mnohem jednoduší. Inoran nejspíš přijde o místo ve škole, možná to uhrajeme na dohodu, ale víc v tomto ohledu udělat nejde. V tvém případě stačí jen opakovat, že tě rozhodně neznásilnil a nejsi jeho oběť. Psycholog tě uzná za plnoletého, takže tvá výpověď by měla stačit. K tomu přidá i posouzení, zda došlo k nějakému psychickému nátlaku z jeho strany. Je to můj známý, ale nejde ho uplatit. Drží si své zásady, ale není předpojatý. Věř mu a on uvěří tobě." Dá mu cenné rady, které Sena musí zužitkovat, jak nejlépe dokáže.

"Teď půjdu za ním, s Inoranem jsem ještě nemluvil, je vás najednou nějak moc." Trochu si odfrkne.

"Cestou se pokusím u Ricka zařídit návštěvu, tebe tam nepustí a už vůbec ne k Inoranovi." Upozorní ho, že takto možnost tu ještě dlouho nebude. Přes svá slova mu podstrkuje prázdný kus papíru.

"Nauč se rychle psát. K němu se nesmíš přiblížit do konce sporu. Tohle bude teď na pár týdnů vaše jediná komunikace." Varuje ho rovnou, aby nevymýšlel pitomosti.

"Ale Uruhu by k Rickovi mohli pustit. Uvidím, co se s tím dá dělat." Sbalí papíry a začne se zvedat.

"Za chvíli tu bude psycholog, rodiče už sem nesmí. To taky zařídím. Popřemýšlej, kde budeš teď nějaký čas bydlet, s potvrzením je to možné." Prohodí po cestě ke dveřím. Cestou potká své známého, kterého nakonec přesvědčí, že Ricko je jen oběť a řekne jim úplně všechno, pokud k němu pustí jeho přítele. Jen na pár minut, aby se trochu sebral a mohl s nimi mluvit. K jeho překvapení to nakonec stačí. Překoná dveře vedoucí k další místnosti, tentokrát uvnitř sedí zlomený Inoran. Vypadá, že nemá daleko ke zhroucení. Možná měl jít první sem. No teď už je to jedno.

"Jen klid. Pokud půjde všechno podle plánu, mříže vás nečekají." Otevře jeho složku a na chvíli se začte.

"Sena brzo bude podle psychologa i v tomto řízení plnoletý. Jeho výpověď tedy bude mít větší váhu, než žaloba rodičů. Je to pro nás opravdu dobře, ale řeknu to i vám. Nesmíte se do konce řízení vidět. Jakýkoliv kontakt, by mohl být fatální. Došlo by na obvinění z ovlivňování a to nechceme nikdo. Počítejte s vyhazovem, ale vězení z toho s největší pravděpodobností nebude." Dává mu velkou naději, ale v tomto ohledu si dost věří. Ino konečně zvedne oči a vypadá, že se mu malinko ulevilo. Jen to, že nesmí vidět Senu, je…Neví, jak to vydrží. Bude muset, jestli se chtějí ještě někdy vidět. Ano i teď přemýšlí nad takovými věcmi.

"Arigato, Ogawa-san." Ukloní se mu a snaží se začít zase normálně dýchat.

"Ještě mi neděkujte, to si nechte, až budeme od soudu odcházet jako vítězové." Na chvíli se zarazí.

"A to budeme, tak ať to poděkování má styl." Pohodlněji se opře do židle. Pomalu mu podsune vzkaz od Seny, ale zatím neřekne nic. Ještě potřebuje jeho pozornost.

"Co jste jim zatím řekl?" Zeptá se ho a Ino začne opakovat to, co řekl u výslechu.

Pro Uruhu si přijde jeden ze strážníků. Na pokyn jejich velitele, kterého umluvil Tetsuya. Vede ho s sebou budovou, dokud nedojdou ke dveřím, za kterými sedí Ricko. Uru si mne rty o sebe a snaží se připravit, aby nebrečel, ale už teď ví, že je to marné. Moc dobře cítí, jak se mu zalévají oči. Tolik dní se o něj bál, tolik dní se držel, aby podporovat Senu a Inorana a teď…Musí být silný kvůli Rickovi. Dveře vrznout a on udělá několik váhavých kroků dovnitř, když ho uvidí, už nedokáže zadržovat slzy. Je v tom hlavě jistá úleva a stejně mu je líto, že ho takto vidí. Nejradši by ho sbalil a odvezl domů.

"Ricko-koi." Broukne se vzlyknutí a bez váhání přeběhne k němu, aby ho objal.

"Hrozně, hrozně moc tě miluju, slyšíš.  A jestli neděláš všechno proto, aby se odtud, co nejdřív dostal, vlastnoručně tě uškrtím." Začne mu vyhrožovat, ale nepřestává ho tisknout k sobě.

"Jsi hrozný pitomec. Víš, jak moc jsem se o tebe bál?" Vynadá mu ještě.

Sena, Ricko

Sena se prudce otočí po Tetsuyovi a v jeho tváři sedí nevěřícný výraz, když se ho zeptá, jak snadno se dá jeho otec vyprovokovat. Tohle by tátovi neudělal, ale stejně se v jeho očích blýskne něco zlomyslného a koutky se zvednou nahoru. Je na něm vidět, že by si s Tetsuyou nakonec asi docela rozuměl, kdyby měli šanci popovídat si někde jinde a najedou si připadá, že naprosto chápe jeho vztah s Uruhou. On si přece taky hrozně moc rozuměl i s Uruhou, takže se ti dva k sobě hodili. A on se hodil k nim. 

"Pozvete mě na skleničku, až tohle skončí?" Nakloní hlavu roztomile k rameni. Není to žádná pozvánka na rande, má vedle Inorana, ale asi to tak trochu znělo. Sena se přistihne, že by mu u tohohle fešáka nevadil ani ten věk, který už byl asi hodně za hranou. Nakonec je ten divný a s deviací on sám, rozhodně ne Ino. Znovu vyprskne, ale honem se ovládne, když dojde na ty lázně. To asi sotva, ale naprosto chápe, jak to Tetsuya myslí, když si tam ti výrostci jen tak lebedili a čekali, až jim uplyne vyměřený čas. 

"To je dobře. Moc děkuji." Řekne mu za odpověď i za to, co by pro Ricka mohl získat a spadne mu kámen ze srdce. Tohle Ricko zvládne a zanedlouho už budou zase všichni spolu. Nějak to udělají, zařídí svoje životy tak, aby byli spokojení, i když jim rodiče nikdy nepožehnají. Ani jednomu z nich ne. Po tomhle všem bude muset zavolat Boogiemu a Zyeanovi a konečně jim všechno říct. A taky je připravit na to, že jejich kamaráda chvíli moc neuvidí. Pak dojde na něj a na Inorana a jakmile Tetsuya zmíní, že Ino přijde o místo, Sena svěsí hlavu a zvážní. Počítají s tím asi oba, ale stejně je mu to neskutečně líto a ví, že je to jenom kvůli němu. Inoran už učit nebude, nikdo mu svoje děti nesvěří. Možná, kdyby dával soukromé hodiny někde daleko odtud… Přikývne na pokyny, jak se má chovat na sezení s psychologem. On na rozdíl od Ricka, byl výtečná herečka, takže by svedl cokoliv, ale tady postačí jenom upřímnost. Ino za to bude rád. Nejspíš k žádnému soudu a křivé výpovědi vůbec nedojde. Je to jenom díky tomu, že Tetsu zařídil jeho plnoletost, ale jak to udělal, to nemá ani ponětí. Jednou se ho na to na té skleničce zeptá. Posmutní, když mu Tetsu řekne, že za Rickem nesmí. Horší je ale vědomí, že nesmí za Inoranem. Dlouze se dívá do právníkovy tváře, ale neřekne nic. Ví, že je to nutné a tenhle zápas vybojuje, aby mohli být zase spolu. To přece není nic, co by nezvládl. 

"Spolehněte se." Řekne tiše a odhodlaně přikývne. V tomhle ohledu bude asi Ino ten slabší z nich dvou. 

"Pár týdnů?" Překvapí ho ta délka. Proč pár týdnů? Myslel si, že stačí jeho výpověď a posudek, otec bude nucen žalobu stáhnout a všichni půjdou domů, ale pár týdnů? To se úřady potáhnou tak dlouho? Spolkne svoje překvapené rozhořčení a přitáhne si papír blíž. Tetsu už mu zase vychází vstříc a tak se honem chopí propisky a rychle napíše vzkaz. Teď není čas na dlouhé vymýšlení poetických vyznání ani na psaní dlouhých dopisů. 

- Ino-koi, tohle všechno se muselo stát proto, abychom později mohli být pořád spolu. Díky panu Tetsuyovi jsem si uvědomil, že kdyby na tento spor nedošlo, plnoletý bych nemohl být ještě dlouho a tudíž bychom se museli neustále skrývat. Takto odsud odejdu sice bez náklonnosti rodičů, ale jako dospělý a budu moct jít kamkoliv a žít s kýmkoliv. S tebou… Nikdy si neodpustím, že tě to stálo tvoje místo, dobré jméno i pověst, nikdy. Věř ale, že tě nikdy neopustím. Miluju tě. Navždy tvůj, Sena. - 

Snad mu to dodá naději a sílu těch pár týdnů překonat a stejně jako Sena se na to i on podívá novýma očima. Jako na malou cenu za jejich společnou budoucnost. Podá složený vzkaz Tetsuyovi a s hlubokou úklonou se s ním rozloučí. Pak už ho čekají policisté, sezení s psychologem a bohužel odchod domů. Otec ho nevyhodí hned, ale dlouho to asi trvat nebude. Sena bude mít hodně práce, aby se připravil na to, kde bude žít a především za co. Tetsuya mu nabídl, že by zatím mohl bydlet někde jinde a on by to nejraději využil, ale za Inoranem nesmí. Svoje přátele si nedovolí obtěžovat s kufry, když sami žijí u rodičů, ale jedna osoba by ho možná mohla dokonce vidět ráda. Dnes nechá Uruhu vydechnout, ale hned zítra mu zavolá a pokusí se s ním dohodnout. Konec konců… vyhráli. Ricko z toho ještě není venku, ale z nejhoršího už snad ano. A oni mu musí přichystat pěkný návrat domů a to chce hodně peněz. To znamená konkurzy, navrhování, pokračování ve výuce. Sena si není jistý, jestli se zvládne vrátit do školy, kde se tato kauza jistě rozkřikne. Je mu jasné, že od spolužáků by si prožil svoje a učitelé by se na něj také dívali skrz prsty, ale byl tam Uru. Prací s ním zaměstná svou hlavu, než se Ino vrátí. Uteče to rychle, určitě ano. Na rozdíl od Ricka jeho ani na chvíli nenapadne, že by se s ním Uru chtěl rozejít. Doma s rodiči neprohodí ani slovo, i když by moc rád šel za matkou. Bude si muset najít chvilku, až otec nebude poblíž. Takhle se jen zavře ve svém pokoji a uloží se ke spánku. +Dobrou noc, Ino-koi...+ Patří Senovy myšlenky jenom jemu. Ricko nemá ani ponětí, jak dlouho tam sedí sám. Hlavu má svěšenou, probírá se vším, co se stalo, co mu řekl Tetsuya a co asi dělá Uru právě teď. Ruce už ani necítí. Pořád ho nechali připoutaného k židli s rukama za zády a dávno ho přešly všechny snahy alespoň se nějak podrbat. Tohle je hrozné… kam by odsud utíkal? Policisté ale měli jiný názor nebo spíš zkušenosti. Jakmile dveře vrznou, ani nezvedne hlavu. 

"Docela bych si po těch pár hodinách odskočil..." Řekne trochu dutým a vlastně netečným hlasem a o tom, že by se třeba napil už radši ani nemluví. Místo odpovědi uslyší svoje jméno a k tomu pronesené JEHO hlasem. Možná mu začíná přeskakovat. Udiveně zvedne bradu i oči, ale než stačí zaostřit, má Uruhu kolem krku a jeho parfém a šampón cítí neomylně. 

"Uru-koi..." Vydechne zaskočeně a trhne rukama, aby ho objal, ale nejde to. Pouta ho nepustí a zrovna teď je to vážně k pláči. I jemu se okamžitě nahrnou slzy do očí a strach z toho, že by na něj Uru zapomněl, je ten tam. 

"Neplač, prosím tě… kvůli mně neplač..." Nechce se na to ani podívat. Tohle všechno mu způsobil jenom on a jitří to rány v jeho srdci. Tohle celé je sakra velká zkouška dospělosti a on ví, že Uru jeho lehkomyslnost odnesl zdaleka nejvíc. 

"Nikdy jsem ti nechtěl takhle ublížit." Šeptá mu a nejradši by se neviděl. 

"Taky tě miluju." Konečně se mu podívá do očí a usměje se nad tím uškrcením. 

"Klidně můžeš. Ani se nebudu bránit." Řekne mu. Zasloužil by si to. 

"Myslel jsem jenom na tebe." Řekne mu. Nevesele se zasměje. 

"Až ti budu vyprávět, co se mi stalo, tomu neuvěříš..." Pokouší se to celé zase otočit ve srandu, ale legrace to nebyla. 

"Já vím, myslel jsem si, že se budeme mít dobře… já..." Jak kdyby je nevarovali už od školky, jak kdyby neviděl dost filmů a dokumentů. Prostě si to musel zkusit na vlastní kůži. 

"Už to fakt nikdy neudělám." Slibuje se zoufalým pohledem jako malé děti slibují mámě. Jenom pořád neví, jak té mafii zaplatí, i kdyby se odtud dostal, protože ti na něj nezapomenou… O tom ale raději zatím pomlčí.

Uruha, Inoran, Tetsuya

Sena je pro Tetsuyu trochu zvláštní úkaz. Nikdo se k němu nechoval podobně a jej nenásilně nutí trochu přehodnotit celý pohled na něj. Je překvapený, když se ho zeptá zrovna na skleničku. Pomalu s dravčím pohledem si ho prohlédne od hlavy až k patě, tedy to, co jde za stolem vidět a pak pozvedne pravý koutek v nebezpečném pousmání.

"Se mnou není sklenička jen tak." Blýskne se mu v očích a dává tím najevo, že ho rozhodně zaujal.

"Ale…" Odmlčí se na chvíli a odpoví mu, až v podstatě u dveří.

"Byl by to rozhodně zajímavý večer, uvidíme." Trhne obočím nahoru a pak už hurá do další práce. 

Ino vypadá, že některé věci snáší jen velmi těžko. Tetsuya je zvláštní člověk, vypadá, že si to vyloženě užívá. Když opakuje celé výpovědi, které už řekl policistům, je vidět, jak moc ho to vyčerpává. Nikdy ničemu podobnému nemusel čelit a teď se to na něj nahrnulo v obrovské vlně a on neví, co bude dělat. Vlastně ví, nezbývá jen čekat, co se bude dít. Zvláštní bezmoc zaplaví jeho tělo a přistihne se, že mu nohy vypovídají službu. Ještě, že sedí.

"Dobře." Ozve se Tetsuya po chvíli, když si napíše pár poznámek.

"Velmi dobře, toho se budeme držet. Sena bude vypovídat v náš prospěch a pokud všechno půjde dobře, dostaneme k vítěznému konci velmi brzy." Ujistí ho, že to možná nebude tak dlouho trvat. Tady hodně záleží na soudci, jak moc bude všechno prověřovat. Mohl to být týden, ale i víc jak měsíc, pokud by byl příliš pečlivý a neuvěřil Senovi. 

"Jakmile to skončí, už na vás nikdo nebude moct." Ujistí ho a ani neví, proč to dělá. Ne, líto mu ho není ani trochu, to by asi sám šel k doktorovi, protože by byl rozhodně nemocný. Ino svírá v ruce vzkaz od Seny. Hrozně se na něj těší a zároveň má strach ho číst. Má pocit, že se musí nutně rozbrečet a to se mu zrovna před Tetsuyou nechce.

"Půjdete ještě za ním?" Zeptá se Ino, protože by mu mohl okamžitě odpovědět.

"Ano, zastavím se tam, jakmile bude po vyšetření. Rád bych s ním ještě mluvil, než ho úplně propustí, abychom si ujasnili, co bude dál." Přikývne bez známky emocí. +Možná ho doprovodím domů.+ Připojí si trochu zvrácený vtip ve své hlavě. Tak ne dobře, bude se chvíli tvářit, že by něco podobného nikdy neudělal. Možná mu to přesvědčení chvíli vydrží. 

Ino shlédne na vzkaz ve svých rukách a pomalu se začte. S každým dalším slovem je ještě rozebranější. Sena má pravdu, pak už budou moci být spolu napořád. Dodává mu to síly a zároveň….Nedokáže si představit, že bez něj bude byť jen pár minut. Je to příšerné peklo. Není to Ino, kdo přijde o hodně, ale Sena. Přijít o rodinu nebylo vůbec jednoduché a proti tomu je práce jen miniaturní problém. Nechtěl, aby to podobným způsobem dopadlo a možná se jednou pokusí tyto vztahy urovnat, ale bude to chtít čas, hodně času. Snaží se z jeho vzkazu vzít to nejlepší. Ujištění, že opravdu budou spolu, ho naplňuje jakýmsi klidem a dodává mu energii, aby vydržel víc. Tetsuya mu dává soukromí tím, že dál studuje jeho složku a sbírá potřebné detaily, které by mohly u soudu požít. Sáhne podbízeném kousku papíru a začne psát. 

-Sena-koi. To jediné, co mi dodává sílu, jsou tvá slova, že po tom všem budeme spolu. Nic jiného už v životě nechci, nic jiného si nepřeji, než abych mohl usínat a probouzet se vedle tebe. Jediné setkání s tebou změnilo můj život na něco mnohem lepšího, naplněného. Vždycky tě budu milovat, ať se stane cokoliv, nikdy na to nezapomínej. Nic z toho není tvá vina…-

Přestane na chvíli psát, protože další slova nebudou pro něj jednoduchá.

-Není to ani má vina, je to vina společnosti, která nechápe skutečnou podstatu lásky. Takové, které nezáleží na věku pohlaví, ani odkud pochází. Kdyby cítili jen polovinu toho, co cítím já, věděli by, za co stojí bojovat a já budu. Za tebe, za nás. Brzo budeme spolu, Sena-koi. Miluji tě a vždycky budu. Inoran- 

Je pro něj těžké to dopsat bez slzy, jedna si přece jen najde cestu na jeho tvář. Posune vzkaz Tetsuyovi. Právník u něj zůstává dlouho a ještě ladí poslední detaily, než se i od něj zvedne a zamíří pryč. Pro dnešek skončil a bude si chystat podklady na první přelíčení. Je čas zastavit se za vyšetřovatelem a zjistit, kdy všechno proběhne. Plánování je důležité a všechno musí klapnout. Na malý moment se mu podaří proklouznout za Senou, aby mu předal Inoranův vzkaz, než přijde vyšetřovatel a bude se dál ptát.

Uru se málem složí, když Ricka vidí sedět na židli spoutaného. Je to hrozný pohled, ale z druhé strany nic nevyváží to, že je v pořádku. Pořád nemůže potlačit pocit, že by ho nejradši schoval a utekl s ním domů. Jak to bez něj jen vydrží? Je to trochu sobecké myslet právě na to, protože si nedokáže asi ani jeden představit, co je čeká, ale…Nemůže si pomoct. Když ho konečně sevře v náruči, jakoby z něj něco obrovské spadlo. Je to opravdu on, celý a živý…To je to nejdůležitější, všechno ostatní překonají společně, opravdu tomu věří.

"Pláču, protože jsem rád, že jsi v pořádku." Maskuje část svých pocitů slovy. Je to pravda a zároveň má neskutečné výčitky, že je to nejspíš kvůli němu. Nedokáže nad tím zatím přemýšlet jinak.

"Ublížíš mi nejvíc, když mě přestaneš milovat. Nikdy to nedělej, rozumíš." Vzlykne znovu a zatím ho odmítá pustit. Boří hlavu do jeho ramene a probírá se jeho prameny. Potřebuje nutně cítit jeho blízkost, aby si ji dostatečně uložil do hlavy a přežil bez něj další minuty, hodiny, dny…To prostě nezvládne. Musí, kvůli němu, potřebuje podporu, ne někoho kdo se hroutí. Mírně se odtáhne, když mu řekne, že myslel jen na něj. Pozvedne koutky v jemné pousmání a přikývne.

"Já na tebe taky, každou minutu. Nejsem schopný bez tebe fungovat." Přizná se mu bez váhání, teď už nemá smysl cokoliv skrývat. Zavrtí nesouhlasně hlavou.

"Budeme se mít dobře, ale hlavně kvůli tomu, že budeme spolu, rozumíš?" Naléhá na něj, aby si to v hlavě přeskládal tímto způsobem.

"To je jediné, co potřebujeme. Na ničem jiném totiž nezáleží." Ujišťuje ho, co je pro něj na prvním místě.

"To si piš, že to nikdy neuděláš." Pokusí se o svých typický panovačný výraz, přes slzy to vypadá spíš komicky, ale stejně to dotáhne do konce.

"Klidně tě přivážu k posteli a dostanu z tebe všechny podobné myšlenky. Věř mi, že už tě něco takového ani nenapadne." Pokusí se o pousmání. Vezme jeho tvář do svých dlaní a nakloní se k němu.

"Až tohle celé skončí, už mě nikdy nenechávej samotného. To prostě nesnesu. Na to mi na tobě až moc záleží." Hledí mu upřeně do očí, než ho procítěně políbí.

"Zvládneme to všichni společně a pak chci vážně dlouhou dovolenou. Masáže, vířivky a hlavně tebe. Zničím tě svou láskou, věř mi." Slibuje mu úplně všechno, než se k jeho rtům přitiskne znovu. Kdo ví, kolik času mají a on nechce promarnit ani vteřinu. Dveře se zničehonic otevřou a Uruhu odvedou pryč. Brání se sice statečně, ale není mu to nic platné. Nemůže s ním být věčně a na návštěvy je jen omezený čas. Stejně se neubrání tomu, aby strážníkovi dupl na nohu. Omylem samozřejmě. Venku ještě potká Tetsuyu, ale ten ho rovnou pošle domů. Jen díky slibu, že zítra za ním může přijít znovu, se Uru rozhodne přece jen odjet, ale stejně ví, že dneska spát nebude, to asi nikdo z nich.