(dům)
Aki, Zyean, Kamijo, Toshiya, Shinya
V kuchyni bylo najednou zvláštně veselo. Aki pozoroval jak je Aqui v rozpacích a provokace Die ho nechával celkem v klidu. Ostatně on mě celkově jiný pohled na svět, než všichni okolo. Možná proto se na rozdíl od Kamija tvářil pobaveně a ještě si nedopustil mrknutím směrem k provokatérovi, který očividně taky neví, kdy přestat. Za to Kamijo se sám v sobě nedokázal vyznat. Neřekl nic, jen si nebyl jistý, ke komu se přiklání pocit žárlivosti, který měl uvnitř sebe. Podobné pocity nezažíval vůbec často, vlastně spíš nikdy a najednou se v nich trochu ztrácí. Možná proto zůstane opravdu potichu a tváří se, že nabídka jídla ho zajímá mnohem víc. Byla to blbost, nic z toho, co bylo na seznamu, by si dobrovolně nedal, ale má hlad, takže mu nic jiného nezbývá. Zye na tom není zas tak odlišně. Prohlášení, kde byli s Diem, ho zaskočí. Jednu věci si ale uvědomí…Nezáleží na tom, co tam dělali, ale spíš na tom, že se ptá on jeho, co dělal s Akim. Boogiemu na něm pořád záleží a to je to nejdůležitější. Spolkne proto všechny své otázky.
"Povídal mi o své rodině." Sdělí mu jako první, než se svolají zpátky.
"Zbytek ti řeknu večer." Ujistí ho bez váhání a vydá se dolů. Někteří opravdu zůstanou na jídlo, ale Aqui se vzdálí vzápětí, stejně jako Shin. Tosyhia ho kupodivu k sobě pustí, i když se ho první snaží odehnat. Jak se Shin vždycky bojí a není si jistý, jakmile dojde na starost o jiného, je úplně někdo jiný. Aki se trochu starostlivě ohlédne na Aquiho a rozhodne se mu vzít jídlo později do jejich pokoje. Přece jen nedokáže potlačit potřebu se postarat. Nakonec je to on, kdo všechno ze stolu sklidí a pomůže tátovi to umýt. U toho probírají celé dopoledne a plán na odpoledne i zítřejší den. Čas letí jako splašený a rychle se přehoupne na večer. Aki jde do domu jako poslední, protože jako každý večer kontroluje, zda jsou všechna zvířata zavřená a v pořádku. U toho si samozřejmě stihne zapálit, když prochází kolem pastvin. Hlavou mu probíhají myšlenky na jeho bratra a pak i na to, co se za celý den událo. Chvilky se Zyenam byly….Konečně to mohl někomu říct a dost se mu ulevilo. Ne, že by o tom nemohl mluvit s tátou, ale tohle bylo jiné. Vážně by je hrozně rád vzal ven, jako poděkování i jako omluvu. Staví se cestou v kuchyni, vytáhne z lednice salát, který nachystal pro Aquiho, uvaří mu čaj, pro sebe vyhrabe pivo a zamíří do svého pokoje. Už se těší na sprchu, nakonec si dá ještě studenou, aby se trochu probral po celém dni, ale první se musí postarat o Aquiho.
"Ahoj, princezno, ještě nespíš?" Drcne nohou do dveří, aby se zavřely a pak si ho prohlédne na své posteli. Moc mu to tam sluší a on si po několikáté přemýšlí, jaké by to bylo, kdyby v ní spali společně. Málem si nahlas povzdechne, protože by se měl rozhodně krotit, aby ho ještě nevyděsil. To by mu táta dal, kdyby za ním Aqui přiběhl, že s ním v jednom pokoji nebude.
"Přinesl jsem ti něco k jídlu, musí mít hrozný hlad." Podívá se na něj se starostí v očích. Pomalu přejde k posteli, kam odloží salát, a na stolek mu položí termo hrnek s čajem.
"Skočím si jenom do sprchy a pak jsem jen tvůj, tak si zatím dej." Zapře se dlaní o postel a zlehka ho pohladí po vláscích, než se přesune do koupelny. Není tam dlouho, aby na něj Auqi nemusel čekat. Když vyjde na ještě mokré vlasy a kolem pasu ručník.
"Tak co líbí se ti tu?" Vyzvídá se zájmem. Poslední, co by chtěl je, aby se tu Aqui cítil špatně.
"Je nás tu trochu moc, já vím, ale zas se jeden nenudí." Zasměje se upřímně, než vytáhne prádlo, ve kterém spí, odloží ručník bez známky studu a oblékne se. Pak už přejde k Aquimu, natáhne se na postel, opírajíc se zády o čelo a sáhne po pivu.
"Sluší ti to." Zazubí se upřímně, než poposune ruku směrem k němu a promne látku pyžamka mezi prsty.
"Jen pro moji postel je toho trochu škoda." Promne si rty o sebe a v očích se mu blýskne. Tohle byl zase dvojsmysl, měl by s tím dát pokoj, ale nemůže si pomoct.
"Nejsi unavený?" Zeptá se, kdyby náhodou chtěl už jít spát.
Toshiya ani pořádně netuší, jak se dostal do úplně jiné ložnice. Tak špatně mu nebylo už dlouho, ani když se řádně opili s Diem, to bylo ještě snesitelné, za to tohle není vůbec. Shin s ním byl v podstatě celé odpoledne, než ho Sugizo poslal spát a sám tu s Toshiyou zůstal. Tohle bylo to největší peklo, protože si ten večer představoval úplně jinak a ne, že bude vypadat jak tři dny po smrti. Rozhodně mu to k náladě nepřidává. První se snažil hrát na hrdinu, že mu nic není, že to bude dobrý a po chvilkách se o to snaží pořád, ale upřímně…Je rád, že se o něj někdo stará. Každý obklad je jako spása. Neubrání se však tomu, aby si Sugiza pořádně neprohlédl. Ta tetování vypadají vážně skvěle a jemu k nim co chvíli ujíždí oči. Sem tam se mu v nich zvládne zablýsknout a přemýšlí, že by se přece jen sebral. Jakmile se pohne, svůj boj hodně rychle vzdát. Pochybovačně pozvedne obočí, jakmile mu řekne, že už vypadá líp.
"Kdybys nekecal." Ušklíbne se na něj, ale není to tak sebejisté jako jindy. Sáhne po vodě, aby se napil, dokonce se i trochu pozvedne a vážně prosí žaludek, aby ji v sobě udržel. Už to naštěstí jde. Nepřežil by, kdyby ho u podobné nehody viděl. To by se asi rovnou sbalil a jel domů. Odloží sklenici a pozvedne ruku, aby se mohl konečky prstů dotknout jeho paže. Pomalu s nimi vyjíždí nahoru a jindy by ho asi do té postel povalil, protože by se neudržel, ale teď je to nad jeho síly. Když doputuje až k šíji, pomalu ji promne a podívá se mu do očí. Má na jazyku poděkování, ale říct to nahlas..? To je nad jeho možnosti i teď. Místo toho jen téměř neznatelně, trochu unaveně pozvedne koutky. Po očku se rozhlédne po Sugizově ložnici, než se zase vrátí k jeho tváři.
"Už vím, kde spíš." Normálně by to znělo trochu jako výhrůžka. Chtěl, aby to tak znělo, ale moc se mu to nedaří.
"Já to vzdávám, zní to spíš, jak to, že tě přijdu navštívit po své smrti, než že ti klidně přepadnu v posteli." Pustí ho, a stočí oči do stropu.
Aqui, Sugizo
"Ahoj." Pozdraví ho nazpět a přeostří na jídlo. Jeho žaludek se okamžitě ozve.
"To mám." Přizná se a salát je přesně to, co by si sám vybral. Aki ho dobře zná a není mu to fuk a to je velmi příjemné. Taky mu mohl donést zbytek studené pizzy. Snědl by ji, ale nepochutnal by si. Obrátí oči k hrnečku s čajem a pak sáhne po misce a po hůlkách. Okamžitě se pustí do jídla. Přikývne na jeho slova o sprše, ale o vteřinu později mu dojde, co Aki dodal hned za tím. Aby toho nebylo málo, ucítí i ten něžný dotek ve vlasech. Upře pohled před sebe a zrudne, ale dveře od koupelny už tiše klaply a pak uslyší i proud vody. Využije ten čas, aby to všechno snědl, misku opatrně odloží na nedaleký stolek a přitáhne si do dlaní termohrnek. Je dost horko, ale stejně je mu to příjemné. Vždycky míval studené ruce. Má zrovna hrnek u rtů, když se Aki vrátí a položí mu tu otázku.
"Uhm." Přikývne a ve stejný moment se ohlédne. Málem se opatří, protože vůbec nečekal, že by sem Aki přišel jenom tak v ručníku a nepochybně pod ním vůbec nic nemá. Nemůže si pomoct, Kamijo nebo ne, teď prostě zírá na Akiho vypracovanou postavu, snědou pokožku, mokré vlasy a rošťácký úsměv. Ten ručník drží jen tak tak a maličko odhaluje proužek pokožky na stehnu. Přistihne se, že příliš nevnímá, co že mu to říká. Aki ho vůbec nešetří, protože ručník prostě odloží a jen tak se začne oblékat. Aqui cítí, jak mu jdou ústa od sebe, ale pořád se ještě není schopný podívat někam jinam. Teď je to zase Akiho zadek. Jakmile k němu Aki vyrazí a prostě si k němu lehne do postele, i když tvrdil, že bude spát na gauči nebo kde, málem ho raní mrtvice. Tohle je o infarkt, ale opravdu. Konečně se podívá někam jinam, ale je jím dokonale vyvedený z míry.
"Díky." Zamumlá a vzápětí ucítí, jak ho popotahuje za pyžámko. A k tomu ta věta!!! Honem k němu zase střelí pohledem. Ta otázka na únavu mu přijde jako otázka na něco úplně jiného. Jsem – nic nebude, ani ne – jsem k něčemu svolný. A co nejsem, ale chce se mi utéct na druhou stranu vesmíru?
Sugizo z Toshiyovy tváře nespouští pohled, takže samozřejmě vidí, na co se co chvíli kouká. Pořád se decentně usmívá. On sám má tetování rád a taky mu vždycky přišla zajímavá, obzvlášť ta netradiční nebo ta, která připomínala nějaké kmenové tradice a podobně. Dotek na paži ho doopravdy překvapí, protože je něžnější, než by se dalo čekat. Toshiyovi je sice špatně, ale přesto… Následuje jeho prsty pohledem a pak se znovu vlídně podívá do jeho tváře. Cosi z jeho vnitřního klidu se, jak doufá, přenese i na jeho pacienta. Čím výš je jeho ruka, tím příjemnější to je a jakmile se dostane až na citlivý krk, naskočí mu husí kůže, přivře oči a málem spokojeně zavrní. Podobné věci umí prožívat bez jakéhokoliv studu, i když je mezi nimi ten velký věkový rozdíl. Asi ještě nepatří do starého železa, když se tolik líbí tak mladému a hlavně pohlednému klukovi a to je prostě příjemné. Jeho věta ho trochu překvapí a také se rozhlédne po ložnici. Je v ní hodně artefaktů z jeho cest, hlavně těch z Peru. Od věcí denní potřeby, po různé dekorace a nástěnný koberec. Mísí se to s tradiční japonskou kulturou i s o něco luxusnějším nábytkem a vybavením. Přece jenom má ve svém věku rád své pohodlí, i když je jinak schopný spát venku na kamení. Toho si ale užil dost v mládí. Vlastně by o sobě řekl, že má talent na jakési domácí kouzlo, který mívaly obvykle spíš ženy. Nakonec se hlasitě rozesměje.
"V posteli mě z ničeho nic ještě nikdy nikdo nepřepadl." Svěří mu a znovu se mu podívá přímo do očí. Toshiya měl pravdu, v tuto chvíli to malinko postrádalo efekt, ale byl to jen další důkaz jeho náklonnosti a jiskrné atmosféry mezi nimi. Bylo to k neuvěření, jak moc to uvnitř sebe pociťoval. Jako by se to mělo stát odjakživa. Málo kdo ho dovedl rozehrát takovým způsobem. Možná to bylo trochu tím zakázaným ovocem. Co od něj Toshiya očekával? Zkušenosti? V pokoji je naprostý klid a neruší ho ani tikání hodin. Čas byl pro Sugiza relativní, moc hodiny nepoužíval, stačil denní rytmus.
"Tak…" Řekne tiše a na krátko se odmlčí.
"Chceš spát vedle mě?" Udělá mu docela přímočarý návrh, i když se rozhodně netýká toho, co by možná Toshiya rád.
Aki, Toshiya
Je rád, že Aqui všechno snědl. Musí si to jeho jídlo rozhodně pohlídat a postará se, aby nějaké to kilo přibral, i kdyby mu měl každé jídlo nosit do pokoje. To je to nejmenší, co by pro něj mohl udělat. Nejde o to, že by se mu takto nelíbil, ale spíš ho zarazilo jeho dnešní celodenní odmítání jídla. Aqui je z něj trochu mimo, nejspíš za to může jeho chování, ale jemu se to hodně líbí. Vypadá takový nedotčený a zároveň mu chvilkami něco kouká z očí. Začíná trochu šílet z celé té kombinace a je to znát na tom, jak si ho prohlíží. Podepře si dlaní hlavu, aby na něj lépe viděl a zapírá se o loket, přece jen chce být trochu výš. Očka mu pomalu sklouznou na prsty, které lem jeho pyžamka vůbec nepouštějí a rozhodně by to nerad v nejbližších chvílích dělal."Jsi hrozně roztomilý, už ti to někdo řekl?" Pozvedne obočí, možná to nakonec byl on sám.
"Vůbec se nedivím, že se mu líbíš." Narazí na Kamija a jeho pohled směrem k Akimu, když přišel a líbnul Aquiho do vlasů.
"Musíš se líbit hodně lidem, mě se to taky stalo." Přesune konečky prstů na jeho paži, po které pomalu stoupá nahoru a pak ho prostě a jednoduše pohladí po tváři.
"Neodpověděl jsi mi na otázku." Uculí se pobaveně, než se zvedne do sedu. To už mu pokládá dlaň na tvář.
"Klidně si tady celý pobyt užij, jak jen to půjde. Ostatně je to tvé léto." Mrkne na něj a za jeho slovy se může skrývat úplně cokoliv. Krátce se k němu nakloní, těkně očima k těm jeho, než ho zkusí políbit. Prostě neodolal nutkání ochutnat jeho rty.
"Pusa na dobrou noc, možná stihnu ještě jednu." Zasměje se tiše, když se od nich odtáhne, ale obyčejná pusa to rozhodně nebyla.
"Půjdete na rande? Můžu ti poradit super místa ve městě." Rozvalí se zase vedle něj a teď si pohrává s jeho prsty, sem tam těmi svými zabloudí pod látku na jeho boku, aby se dotkl odhalené pokožky.
"Myslím s Kamijem." Upřesní, aby bylo mezi nimi jasno a vypadá spíš zvědavě, než že by žárlil.
Tosyhia se v Sugizově ložnici cítí dost dobře. Ne, že by se bál být s kluky v jednom pokoji, ale upřímně…Nepotřebuje, aby ho v tomto stavu někdo viděl. Už tak je dost vyvedený z míry, že to je právě majitel téhle farmy, kdo tu s ním je. Na něj chtěl akorát dělat dojem, ale možná, že tento jeho stav bude daleko lepší, než sebevědomé vystupování a říct mu narovinu, že ho hodlá sbalit a bránit se vůbec nemusí. Když vidí, jak se mu dotek na krku líbí, promne ho víc mezi bříšky prstů, ale tak, aby mu neublížil. Ukládá si do hlavy, že tohle bylo správně a že jsou místa, na která reaguje velmi dobře. Krátce sklouzne dlaní dopředu na krku a skoro to vypadá jako by ho chtěl sevřít, ale neděje se to, jen znovu téměř neznatelně zesílí stisk bříšek prstů.
"Na masáže mě moc neužije. Většinou na to nemám čas." V očích se mu blýskne, i když jsou pořád trochu unaveně. Jsou ale věci, které ho dokážou skvěle probrat, aspoň trochu. Obočí mu jde nahoru, když mu Su přizná, že ho v posteli ještě nikdo nepřepadl. Když se na něj podívá, jen těžko se tomu věří, ale z druhé strany, tohle ženské asi nedělaly příliš často. Co on ví, co má za sebou.
"Většinou jsem nerad první, ale tohle si nejspíš užiju." Prohodí trochu vypočítavě a je jasné, že první večer, který bude zase v pohodě, zdrhne z pokoje a udělá to. Neexistuje dost velký trest, který by ho donutil si to rozmyslet. To, co Sugizo řekne vzápětí, by vůbec nečekal. Jindy by ho poslal do háje s tvrzením, že spát vedle něj rozhodně nehodlá, tedy ne spát jako spát, ale dneska to prostě není reálné. Je upřímně rád, že se nemusí příliš hýbat. Pořád má pocit, že kdyby se prudčeji pohnul, zamává mu to s žaludkem a bude mu ještě hůř. Přesto…To zvládne. Mírně se pozvedne a sklouzne dlaní po jeho hrudníku. Pak už jedná hodně rychle. Protáhne paži podél jeho boku, objeme kolem pasu a využije všechny své zbytky sil, aby ho stál k sobě do postele. Nemá v plánu ho jen tak pouštět. V obličeji trochu víc zbledne, protože to rozhodně bylo na jeho dnešní kondici příliš, ale ani slůvkem si nepostěžuje. Dokonce vypadá ještě víc odhodlaně, než před chvílí.
"Stačí ti to jako odpověď?" Posune se kousek stranou a stáhne ho víc vedle sebe, aby se mohl pozvednout a sklonit se k jeho rtům.
"Možná bych měl ještě jednu." Šeptne tiše ledovým hlasem, který nese známky toho, jak moc je s jeho přítomností spokojený. Dneska to žádná velká akce nebude, ale to neznamená, že by si odpustil úplně všechno. Navíc, Su dal jasně najevo, že to chce taky. Přepadne jeho rty s trochu drsnějším polibkem. Jeho dlaň si mezitím najde místo na jeho boku, který sevře a trhne s ním proti sobě.
Aqui, Sugizo
Nervozita uvnitř Aquiho narůstá a narůstá až má pocit, že se z ní celý rozpadne na milión kousků. "Co? Já… ne, asi ne..." Přizná po chvíli, ale v tomhle rozpoložení je rád, že vůbec vnímá nějaká Akiho slova. Aki sám od sebe narazí na Kamija a v Aquim to silně škubne. Cítí se opravdu přistiženě a několik dlouhých okamžiků uvažuje nad tím, jestli je Aki mohl vidět nebo ne. Kdo ví? Ta zahrádka je sice obehnaná zelení a přístup do ní je jenom z domu přes terasu, ale mohl je vidět třeba nějakým oknem. Nic na to neřekne, jenom mu tváře zrůžoví a skloní oči. Jenže Aki pokračuje s tím, že i jemu se takto líbí. Než Aqui zašel s Kamijem na čaj, měl ve všem poměrně jasno a dal by kdo ví co za to, aby mu tohle Aki řekl, ale pak se nějak stalo, že se líbal s někým jiným a domluvil si s ním schůzku. Co má teď dělat? Cítí, jak se Akiho prsty po jeho paži posouvají nahoru.
"Ne?" Hlesne a honem se snaží rozvzpomenout, o čem že si to povídali.
"Nejsem." Usměje se a krátce se na něj podívá, ale jenom hodně rychle. Aki se pohne a posadí, s Aquim to silně trhne a zase k němu střelí rychlým pohledem a ta jeho ruka, co se mu propaluje do kůže, vůbec nemizí. Aqui cítí, jak se jeho srdce dává do rychlého běhu a nejspíš o něj za chvíli přijde. Tahle atmosféra, fakt, že je v pyžamu a Aki skoro nahý, v domě je ticho a všichni spí… to je něco neskutečně provokativního. Tu poznámku vůbec nepochopí jinak, než by mohl, jen cukne nejistě koutky nahoru, ale to už cítí Akiho rty na svých a je to zase úplně jiné, než odpoledne s Kamijem a že teď má hodně co porovnávat. Kamijo byl smyslnější, jako luxusní čokoláda, co zasáhne vaše chuťové pohárky a pak se vám ještě dlouho rozplývá na jazyku. V té Akiho bylo rozhodně chilli. Pusa na dobrou noc? Jasně, jasně… v pohodě… pořádně s ním zacvičila.
"Hn?" Dostane ze sebe a už musí vypadat jako po obrně, jenže tyhle Akiho otázky ho dokonale vyvádějí z míry, obzvlášť když padají po tom, co udělal a ještě znějí jako ta nejsamozřejmější věc na světě.
"Já..." Cítí, že rudne opravdu silně. Už zase neví, kam s očima, je mu horko a vůbec. Nemá smysl v ničem lhát.
"Ano, řekl jsem mu, že bychom mohli někam jít, kdyby nás jeho učitel pustil." Přizná nakonec, zatímco mu Akiho prsty pod pyžámkem dál vesele pletou hlavu. Na chvíli stiskne víčka a snaží se trochu ovládnout sám sebe.
Sugizo si dovede moc dobře přestavit, jak tohle Toshiya myslel.
"Kdybys věděl, o co se okrádáš." Povzdechne si nad tím.
"Tantrická masáž je jedna z nejlepších věcí na světě, věř mi." Zapřede s přesvědčivostí profesionála. Kromě toho taky zpravidla končila něčím velmi konkrétním. V jeho podání rozhodně.
"Tak to abych nechal odemčeno." Řekne mu výrazně provokativnějším tónem a teď se cosi vlčího blýskne i v jeho očích a to i přes fakt, že mu Toshiya tak trochu svírá hrdlo. Místo odpovědi na jeho otázku, přijde jednoznačné gesto, po kterém zahučí do postele jako nic. Toshiya má hodně síly, i když je zrovna nemocný a jemu z toho příjemně zabrní v podbřišku. S úsměvem se podívá na jeho profil, ale za chvíli sjede ještě o kousek níž a skončí doslova v jeho objetí. Takový malý školáček, dokonce ani ne univerzitní student, ale rodičům se opravdu povedl. Neměl by o něm takhle přemýšlet, ale kdy on se řídil tím, co by měl? Tenhle svět byl stvořený pro lásku, Toshiya nebyl žádné dítě a on ho přece k ničemu nenutí. Skoro to vypadá, že by to mohlo být spíš naopak. Toshiya se dokonce objeví nad ním a pak překročí poslední velmi tenkou hranici, která snad mezi nimi ještě mohla být. Čelí jeho polibku zkušeně s péčí krotitele, který se tomu všemu snaží dát umírněnější, ale neméně vášnivý směr. Toshiya ho překvapí tím, jak vydrážděně s ním trhne a jemu dojde, že mu to buď hodně chybí nebo je celý takový. Rozhodně to nebude žádný beránek, spíš americká puma. A on bude mít hodně co dělat, ale místo aby se toho lekl, koutky se mu nepatřičně zvednou nahoru.
Aki, Toshiya
"Je přece v naprostém pořádku, že se někomu líbíš. Dodává ti to kouzlo navíc, které si ani neuvědomuješ." Brouká mu zblízka do rtů, než si je opravdu užije. Povyhrne látku jeho svršku o kousek výš, ale dál už se nehrne. Nepotřebuje všechno hned, ale je pravda, že by se pokračování vůbec nebránil. Na to má ještě pořád příliš energie a konečně taky trochu soukromí. No a co, vždyť se po tom tak dobře spí. Taková moc příjemná pohádka na dobrou noc. Přesune dlaň na jeho tvář, kterou palcem pohladí, jakmile se jejich rty rozpojí.
"Můžeme si dávat dobrou noc klidně pravidelně, stačí, když mi neusneš." Ten už propůjčuje svému hlasu nádech hravé smyslnosti a taky trochu provokace. Znovu přejede placem po jeho tváři, když se tak roztomile červená.
"To je dobře, moc dobře." Usměje se na něj upřímně.
"Můžu se zkusit přimluvit, aby vás pustil, třeba vám slíbím doprovod. Samozřejmě se klidně hned ztratím, jakmile tam dorazíme." Nabízí mu možná řešení a vůbec mu to nepřipadá divné a ani to, že ho pořád ještě nepustil. Sklouzne dlaní trochu víc dopředu a pohladí ho palcem o spodním rtu. Sám mne o sebe ty svoje, protože nutkání ho znovu políbit je téměř nesnesitelné.
"Tohle je jenom naše místo, Aqui-chan. Co se stane tady za zavřenými dveřmi, se nikdo nedozví." V očkách se mu blýskne, než ho vezme opatrně za dlaně a znovu se přiblíží svými rty.
"Jsi ještě dost mladý na to, aby ses bál něco nového objevit." Svádí ho na svou stranu a na fakt, že si může dělat téměř cokoliv. On sám se toho nikdy nebál. Pak už se neovládne a políbí ho znovu. Začne se pomalu přesouvat zády k čelu postel a jeho opatrně táhne k sobě, spíš ke svému boku a nechá ho, aby se o něj mohl pohodlně opřít.
"Když nad tím přestaneš přemýšlet, je najednou všechno mnohem jednodušší." Pokračuje dál, když je schopný se víc nadechnout. Dlaní přejíždí po jeho boku, už zase pod látkou a musí nutně sklouznout i na jeho drobný zadek. Je prostě akorát úplně celý, opravdu nádherná princezna, jen zámek tu nemá, ale sloužících by mohl mít opravdu hodně, minimálně dva. Druhou dlaní ho znovu pohladí po tváři a pak se ocitne u jeho bříška, kde si ji na chvíli odloží a v jemných pohlazeních klesá dolů.
"Líbí se ti to nebo ne?" Trápí ho dál otázkami.
Totchi by málem protočil očima, když dojde na to, že se okrádá. Jemu to prozatím dost vyhovovalo. Potřeboval se většinou nutně vybít a mít všechno pevně v rukách. Tady začíná cítit, že by to tak být úplně nemuselo a vlastně…Možná by si měl jednou dopřát něčí zkušenosti. Navenek se tváří, že o tom vůbec nepřemýšlí, ale opak je pravdou.
"Hm, možná ti přece jen dovolím to vyzkoušet." Pravý koutek se mu pozvedne ve zvláštním, trochu vypočítavém pousmání. Ne, nejspíš to nezáleží na něm, ale rád si to ještě chvíli bude myslet.
"Nemusíš, já si poradím i tak." Pokračuje dál ve svém sebevědomém chování, když to nejde tak snadno jako jindy. Za prvé je mu vážně špatně, i když se tváří, že to tak není a za druhé…Su je příliš blízko. Jeho tělo mu dost dobře nabourává pozornost a taky podkopává už tak mizerné ovládání. Chtěl si dosyta užít alespoň polibek ve svém chování, ale tady je to poprvé, kdy narazí. Nedaří se mu ovládat každé prolnutí a po chvíli se přistihne, že ho sice líbá podobně dravě jako vždycky, ale Su mu zdatně konkuruje a upravuje si polibky podle svého. Trochu vydechne do jeho rtů, protože je po čertech příjemná změna. Jakmile polibek skončí, podívá se mu do tváře, než si opře čelo o jeho hrudník, aby nebylo vidět spokojené pousmání. Na podobné projevy byl vždycky dost háklivý, nerad je ukazoval. Nikdo nesměl vidět moc daleko, to bylo vždycky na problémy. Mě by Sugizovi vynadat, že takhle to rozhodně nepůjde i přes fakt, že je starší, ale nějak mu to nejde přes pusu a to ho začíná trochu děsit. Přetočí se zpátky na bok, ale ten Sugizův nepustí, táhne ho částečně na sebe. Volnou dlaní mu zajede do vlasů a teď když už se pohodlněji válí, ho začne přitahovat k dalšímu polibku.
"Ještě jsem neskončil, jen tě chci vidět nahoře." V očích se mu hladově blýskne, i pře pobledlou tvář. Je to trochu obrana proti tomu, jak se nechal ovládat. Pořád má potřebu si dokazovat, že to je on, kdo tohle celé vede.
Aqui, Sugizo
Za co? Za to, že ho měl plnou hlavu a líbal se s Kamijem? Za to, že nemá moc zkušeností a neumí si s touhle situací poradit s větším sebevědomím? Kouzlo navíc? Tak tímhle prohlášením mu Aki znovu vzal dech. Líbí se mu o to víc, protože je tady nějaká konkurence, která dokazuje, že Aqui za něco stojí? Čím víc obdivu něco má, tím víc to chtějí ostatní, tak to fungovalo u věcí. U lidí také? To další prohlášení ho donutí málem omdlít. Stačí, když mu neusne! Tak tohle jednoznačně vyznělo jako pozvánka na každodenní sex a Aqui nepochybuje o tom, že přesně tak to vlastně je. Aki je velmi, velmi blízko, pořád se jemně dotýká jeho tváře i pokožky pod vrškem pyžámka, cíleně útočí na všechny jeho smysly, využívá kouzla okamžiku a Aqui ho v duchu začíná prosit, aby toho nechal, než udělá něco neuváženého. Vůbec se v něm nevyzná. Ve stejnou chvíli, ve kterou ho svádí, mu nabízí, že je s Kamijem dostane na rande do města? Jemně zatřese hlavou v návaznosti na svoje myšlenky. Aki mu to vzápětí osvětlí o hodně víc. Aquiho oči se rozšíří úžasem. Tak takhle je to? Chce ho přes den nechat chodit s Kamijem a užívat si s ním, zatímco večer se zavřou tady a budou tady tajně… tak trochu zahýbat? Ještě se nebrání, když ho Aki bere za ruce a vede za sebou, ale srdce už mu zase divoce buší a zároveň ví, že tohle nechce. Buď jeden nebo druhý. Jednomu odřekne… Jenže podle toho jak Aki mluví, nevypadá jako někdo důvěryhodný, kdo si nebude dělat, co chce, jakmile se Aqui otočí zády. Uvědomuje si to vůbec? A pokud ano, jde mu prostě jenom o volný vztah? "To ale neznamená, že je to správná cesta." Zvedne oči k jeho bradě, protože o moc víc toho ze svého nového místa nevidí.
"Nikdo ti neřekl, že k důležitým věcem nevedou jednoduché cesty?" Možná teď zní na Akiho vkus trochu moc upejpavě nebo puritánsky. Jenže místo, aby se nad tím Aki alespoň trošičku pozastavil, sáhne mu rovnou na zadek, což Aquiho zarazí a trochu vyděsí v jednom. Je to poznat na tom, jak se napne a trochu vytřeští oči před sebe. Trhaně se nadechne, aby mu něco řekl, ale Akiho ruka klesá nebezpečně nízko po jeho břiše a za chvíli se určitě ocitne až úplně v klíně.
"Počkej!" Vyhrkne z ničeho nic, přetočí se na kolena a upře na něj dlouhý pohled. Najednou má pocit, jako když ho vůbec nezná. Tolik na tohle celé myslel a teď, když se to děje, je to úplně jiné. A proto se říká, že si lidé mají dát dobrý pozor na to, co si přejí.
"Půjdu na rande s Kamijem." Řekne mu a najednou je prostě rozhodnutý. Je to proto, co dnes o Akiho přemýšlení pochopil. Předkloní se a políbí ho na čelo.
"Promiň." Hlesne, vstane z postele a je to on, kdo přejde k místu, kde měl Aki původně spát. Přece ho nevyhodí z jeho vlastní postele! +Já mu ty dárky snad nikdy nedám.+ Zaběduje v duchu.
Sugizo se dívá na ten nevšední profil a snaží se uložit si do paměti každý jeho rys. Většinu jeho hlavy zaměstnávají Toshiyovy mužné ruce a pevná náruč, ale jeho rty, linie nosu a brady a výraz očí, když změknou, to je to, co doopravdy stojí za pozornost. Ta vráska mezi očima skrývá celé studny potlačených emocí, ale ony tam někde jsou, tím si je jistý. Nechává ho vést jeho chlapácké řeči a přikyvuje s výrazem, jako by se už nemohl dočkat. Ona je to vlastně pravda. Jakmile se Toshiya skloní a on na prsou ucítí jeho nos, sám ten svůj zaboří do jeho vlasů a pořádně se nadechne jeho vůně. Je to neskutečně příjemné a dráždivé, když se vůbec neznají. Neustále jím projíždí jemné chvění a zároveň v pokoji panuje neskutečně příjemná a vlídná atmosféra navzdory všemu, co Toshiya říká. Už dlouho se necítil tak neskutečně vyrovnaně. Poslechne tah jeho dlaní a sám skončí částečně na jeho boku. Myslel si, že si chce Toshiya lehnout a on se nejspíš opře spánkem o jeho prsa a půjdou spát, ale ten uličník má chuť na další provokace.
"Třeba mě někdy nahoře uvidíš." Podsune mu jednu zajímavou myšlenku před tím, než půjde spát a docela by ho zajímalo, jaké budou Toshiyovy sny a v jakém stavu postel bude, až se ráno společně probudí. Tihle mladí kluci to měli většinou hned a on nebýval jiný. Vlastně podobné sny miloval. Cítil to na sobě fyzicky ještě snad hodinu potom.
"Teď ale spi. Rád bych poznal tvoji..." Na okamžik našpulí rty, jak hledá vhodná slova, zatímco konečky prstů obtáhne linii jeho tváře.
"Plnou sílu." Řekne mu nakonec. Ne snad, že by nevěřil, že by to teď Toshiya nedokázal, ale pro boha, musí mu být šíleně špatně. Přece ho viděl celé odpoledne a ještě před chvílí bojoval i s douškem vody.
"Nové přehřátí organismu a další pocení bych ti teď opravdu nedoporučoval." Ne, mluvit o sexu pro něj není tabu. Stejně jako pánové nemají v hlavách většinou nic jiného. Tahle vzájemná přitažlivost je skoro hmatatelná. Nedá se jí příliš poroučet a Sugizo ani nechce. Stejně má dojem, že tohle by nakonec nemuselo být nutně jenom o tom, ale to by hodně předbíhal.
"Zavři oči." Přejede mu po víčkách hřejivými prsty, aby mu ztěžkla a pak sáhne za sebe ke stolku a zhasne. Pokoj se ponoří do tmy a ticha. Konečně uloží tvář na jeho prsa. Jak je to dlouho, co takto usínal? Docela dlouho, protože Akimu domů na farmu svoje milence a milenky nevodil. Prostě nikdy.
Žádné komentáře:
Okomentovat