Aki, Zyean, Kamijo, Toshiya, Shinya
Zye dál na téma Akiho bývalých nenaráží. Není to očividně příjemné téma a on se v tom dál vrtat nehodlá. Mají stejně práce, až nad hlavu, ale nakonec se i zasměje, když si Zye přehodí seno před hlavu tak, že bylo to vybírání z vlasů úplně zbytečné."Už ti někdo řekl, že jsi hrozně šikovný." Směje se mu Aki upřímně a Zye na něj vyplázne jazyk. Práce vypadá, že nemá konce, v tom menší prostoru je toho najednou nějak moc, než to vypadalo dole na vlečce. Stejně Zyemu přijde, že to uteklo nějak moc rychle.
"Hotovo?" Ohlédne se nechápavě, jakmile Aki nic nepřehazuje. Ten se usmívá, opírajíc se opodál o vidle.
"Hotovo, máš celkem páru, i když na to nevypadáš." Mrkne na něj uvolněně, než se posune k průlezu a podívá e dolů. Nikdo nikde.
"A kluci to už zabalili." Oznámí mu a sleduje Zyeanův nechápavý pohled. Boo odešel a bez něj? Podivně ho zamrzí. Nemělo by, přece spolu ani doma nebyli celou dobu, tady si to chtěl malinko užít. Vzápětí se zase usměje, přece nebude mrzutý, jen proto, že Boo šel napřed.
"Neboj, Zye-chan, já tě samotného nenechám." Broukne Aki, když si všimne změny v jeho výrazu.
"Mám menší nápad, jak si dopřát odměnu." Láká ho s provokativním výrazem a vytáhne z kapsy krabičku cigaret.
"Znám pár míst." Dodá a rozesměje se nahlas, protože viděl Zyeanův pohled, jak kdyby myslel na něco úplně jiného.
"Ale ale, že by tě napadla jiná možnost?" Jde rovnou k věci Aki a Zye už protáčí očima.
"Ne, vůbec nic mě nenapadlo." Brání se dost neobratně.
"Radši pojďme." Pobídne ho, aby náhodou nevymýšlel úplně jiné scénáře. Nakonec se oba zašijí za jednu z nejvzdálenějších budov, odkud jde vidět k lesu. Usadí se na zem opírajíc se zády o stěnu.
"Ty, Zye-chan." Ozve se Aki po chvíli, kdy už oba pokuřují.
"Hm?" Stočí k němu oči jmenovaný a čeká, co z něj vypadne. Najednou vypadá Aki zamyšleně.
"Máš sourozence?" Zeptá se opatrně.
"Ne a ty?" Vrátí mu otázku Zye a Aki se chvíli zdráhá s odpovědí.
"No, vlastně jsem dneska zjistil, že jo." Pohrává si se rty a očima pozoruje doutnající cigaretu.
"Počkej, jak dneska?" Zye se zamyslí a dojde mu možná spojitost s tím panákem.
"A kde je?" Zeptá se znovu. Aki jen pokrčí rameny.
"Nejspíš na cestě sem. Já…Mám z toho divný pocit." Přizná se mu, než se trochu sveze podél stěny a opře se o Zyeho rameno.
"Asi se i trochu bojím." Prozradí mu mnohem víc. Zye na něj shlédne, ale nevynadá mu, jak se o něj opírá, jen ho vezme kolem ramen.
"To bude dobrý, uvidíš. Geny se nezapřou, určitě si budete rozumět. Navíc tvůj táta je fajn, máma taky ne? Já je pravděpodobnost, že to bude pitomec…?" Zarazí se a podívá na Akiho. Aki se vzápětí rozesměje.
"Nic neříkej nebo ti vrazím." Odmlčí se na chvíli.
"Díky, Zye-chan, asi jsem tohle potřeboval." Pak už je zase chvíli ticho a dojde i na druhou cigaretu.
Toshiya se překvapeně ohlédne na Sugiza, když je v tom pivu podporuje. Asi nikdo tady nemá nějaké extra ambice se opít pod obraz a i kdyby je mu jasné, že toho nad druhý den při práci bude litovat, ale vážně nečekal, že se za ně přimluví. Na pár vteřin mu to zvedne koutky nahoru a ten úsměv je rozhodně dost vzácný. Pomalu stočí oči na Yoshikiho a jeho vyhrnuté triko ho moc nezaujme. Je to učitel, do toho by nešel prostě nikdy už jen z principu. Za to Shin vypadá úplně mimo. Dokonce mu ta ruka, ve které už voda není, zůstane viset ve vzduchu. Andílek znovu zrudne, když si uvědomí, jak na něj koukal a honem se rozhlédne, jestli ho někdo neviděl. Potká se s očima Toshiyi, který se na něj vědoucně ušklíbne. A to je snad ještě horší. Jen díky Yoshiho slovům ho přestane pozorovat a on si konečně může vydechnout. Toshiya potlačí nutkání protočit očima v sloup, když mu Yo kázat, co by měl a neměl.
"Nemám v plánu si pos…" Zarazí se v pravou chvíli.
"Nemám v plánu nikomu nic práskat. Proč taky, nic bych tím nezískal." Mluví narovinu, i kdyby se to příliš nehodilo. Su si opět získá jeho pozornost a neušel mu ani pohled, který mu věnoval. Kývne hlavou na jeho slova a i když se nikdo nedivá mírně rozhodí rukama a krátce těkne očima na svůj odhalený hrudník pak zas na něj, jako by se ho ptal, jestli to za to stojí nebo ne. Zeptal by se klidně nahlas, ale není idiot, aby něco podobného dělal přímo před Yoshikim. Trochu sebou trhne, když o lahev přijde, ale k překvapení všech to nějak nekomentuje.
"Zbývá mi něco jiného? Ale jo, možná tomu přijdu na chuť." Na tváři má typicky pochybovačný výraz a hromadu nevraživosti, ale oči říkají něco jiného. Znovu se podívá na Sugiza…Večer ho nutně musí dostat mimo pohledy všech, jinak sám se sebou nevydrží.
Shin není schopný se ani pohnout. Stačí jediný Yoshikiho pohled a začíná mu plně docházet, že to dlouho nevydrží. Samozřejmě ho bude pozorovat čím dál častěji, jestli je to vůbec možné a představovat si…Rychle zaboří pohled do země a málem se přerazí o kbelík, když se chce vydat po své práci.
"Pane učiteli, myslím, že budete mít na svědomí jednoho ze svých studentů." Nenechá to bez povšimnutí Toshiya.
"Ale klidně to sundejte, bude zábavné to sledovat." Vzápětí rozhodí rukama, že on vlastně nic neřekl a radši jde dodělat i zbytek, než mu přistane jedna výchovná. Naštěstí už jim toho moc nezbývá a můžou se společně vydat zpátky. To už začíná Toshiyovi docházet, že mu není zrovna nejlíp. Nemá v plánu přiznávat, že ten slamák měl přijmout, ale rozhodně mu ta myšlenka proběhne hlavou.
"Totchi-kun, jsi v pohodě?" Zeptá se ho Shin starostlivě.
"Vypadám, že ne?" Vyjede po něm dotazovaný nepříjemně. Shin je hrozný, taky i musí všimnout všeho.
Kamijo ve své hlavě silně pochybuje, že by mohl mít Aqui pravdu a i kdyby, on nebyl na škole proto, aby se s někým přátelil a sdílel s nimi, co se mu přihodilo a co ne. Možná za to může fakt, že míří mnohem výš, než všichni tady. Drží si myšlenku, že kdokoliv navíc, by ho mohl stahovat zase zpátky dolů a to prostě nedovolí. Raději si plně vychutnává Aquiho rty a poddává se polibkům, které nabírají na intenzitě. Nejsou rychlejší, jen mnohem hlubší, když zjistí, že se Aqui nebrání. +Co taky s tím vidlákem.+ Proběhne mu na adresu Akiho, který tuhle holubičku přivedl do jídelny. Teď je tu s ním on a nenechá si chvilku nikým zkazit, naštěstí se o to ani nepokouší. Čekal, že Aqui se bude vzápětí dívat do země, jenže to se nestane a jemu se to zalíbí ještě víc. Pořád jemně svírá jeho bradu a palcem zlehka přejíždí po spodním rtu. Lákají ho k sobě zpátky, zatím tomu však odolá, i když ho to stojí značné přemáhání.
"Jsi sladký, Aqui-chan." Broukne sametově a dovolí, aby jeho rty ozdobil upřímný úsměv.
"Konečně začíná mít tato…" Musí se odmlčet, aby našel to správné slovo a nebyl hrubý.
"Farma to správné kouzlo. Arigato." Poděkuje mu upřímně. Konečky prstů sklouzne po linii jeho čelisti a pak pomalu pohladí ze strany jeho šíji. Moc se mu s tím přestávat nechce.
"Je škoda, že nejsme ve městě, rád bych tě vzal na nějaké vhodnější místo." Stálo by h to úplně všechny úspory, ale věděl by, jak si alespoň jeden večer užít a Aqui…Byl by dokonalou ozdobou.
"Pospícháš zpátky nebo si tě ještě na chvíli můžu nechat?" Zeptá se, než se znovu trochu víc nakloní.
"Bylo by mi ctí, kdybych s tebou mohl strávit ještě pár chvilek." Složí mu v podstatě další kompliment, než se zlehka dotkne rty těch jeho. Jen po nich přejíždí a čeká, jak se to Aquimu bude líbit.
Aqui, Sugizo, Boogie, Die, Yoshiki
Sugizo se usměje o něco víc, když Toshiya rozhodí rukama a očima se ho ptá, jestli se mu líbí, na co se dívá. Úplně klidně přikývne, jako by se nechumelilo a málem neovládne vyprsknutí, když mu Yoshiki z ničeho nic strategicky sebere lahev. "Jeden by si myslel, že to nechceš od přírody a ne jen proto, že z toho zrovna nic nemáš." Napomene ho Yoshiki a nejradši by mu jednu výchovnou střelil. A to flirtování mu už taky neuniklo. Ještě, že ti kluci nemohou otěhotnět, jak říkal Sugizo, jinak by tenhle školní výlet skončil jeho kriminálem. Na Sugiza pak udělá obličej, že má být taky vychovatel a ne svádět školáky, ale koutky potají cukají jim oběma. Sugizo by k tomu měl hodně co říct, protože on není ten, kdo se vyhřívá v obdivných pohledech jednoho takového školáka a nechává se od něj obskakovat, ale ono asi není potřeba nahlas cokoliv říkat. On i Sugizo se vřele usmějí, když Toshiya připustí, že by se mu na farmě nakonec mohlo líbit. Nejspíš mu to oba doopravdy věří. Yoshiki je rád, protože ho zná a ví, že to s ním není snadné a Sugizo proto, že tohle je prostě jeho život. Yoshiki se zatváří zaskočeně a Sugizo se znovu hlasitě rozesměje, když Toshiya na plnou pusu propálí, o čem si tady stejně bezhlasně vyměňují pohledy a všichni naráz se vzápětí podívají na chudáka Shinyu. Vypadá, že se studem propadne na druhou polokouli a Yoshikimu přijde neskutečně k sežrání, ale teď přišly rozpaky i na něho a vůbec neví, jak s tím vším naložit.
"Totchi-kun." Napomene ho takovým tím tónem hlasu, kdy vlastně nevíte, kam s očima a zavrtí hlavou, ale úsměv při tom neovládne. Tohle je ale nebezpečná hra. Čím víc lidí o tom bude vědět, tím víc si koleduje dost možná i o kriminál.
"Klid." Dojde Sugizovi vzápětí, nad čím Yoshiki přemýšlí.
"Jsou kultury, kde jsou dívky těhotné už ve dvanácti a je to normální." Yoshiki se nadechne a zapomene vydechnout. To ho zrovna moc neuklidnilo.
"To ale není náš případ, že ano?" Řekne utaženě.
"Není." Dodá bezstarostně Sugizo.
"Ale tahle farma, to je taková vesnička v Andách. Co se stane tady, zůstane jenom tady." I teď vkládá především v Toshiyu bezmeznou důvěru. Yoshiki pořád neví, kam s očima. Baví se tady o těchto věcech tak otevřeně a navíc s vlastními studenty… a navíc před Shinyou, kterému tím vlastně potvrdil zájem. Tak na tohle tedy nebyl připravený! Naštěstí už nasedají na traktor a míří zase domů. Tentokrát řídí Sugizo a po očku se po Toshiyovi podívá, když Shinya zmíní, že nevypadá dobře. Yoshiki se taky zatváří ustaraně, ale Toshiya o tom nechce ani slyšet a tak ho zatím nechávají být. Jakmile je traktor zaparkován a oni zamíří do domu, rychle pochopí, že tady nikdo není a plotna je studená.
"To jsem si trochu myslel." Řekne Sugizo a sáhne do kapsy, aby vytočil Akiho číslo. To jsou ještě pořád na seně? Aqui se spokojeně usměje, když mu Kamijo řekne, že je sladký, na místo, aby se smál jeho nezkušenosti. Zřejmě to nebude tak hrozné, jako se obává.
"Není za co." Hlesne jako myška a už oči zase stydlivě sklápí. Na krku mu naskočí husí kůže, když se ho tam Kamijo dotýká. Jsou to hodně citlivá místa. "Třeba by nás Sugizo-san pustil." Nadhodí. On není jeho vězněm, Aki taky jezdí do města, dokonce autem a to by ještě vůbec neměl. Teprve o pár vteřin později si uvědomí, že mu v podstatě navrhl rande a honem si zase vzpomene na Akiho. No kruci! Znovu se usměje. Jeho hlavou běží plno varování, plno připomínek a stejně v zajetí Kamijových očí nedokáže nic, než být dál s ním. Tiše se zasměje a mimoděk si začne namotávat pramen vlasů na prst, což je taky velmi flirtující gesto. Přehodí nohu přes nohu a kývá její špičkou sem a tam.
"Já nespěchám vůbec nikam, žádné povinnosti tady nemám." Prozradí mu, že je tady taková VIP návštěva se speciálním zacházením a malinko tím narazí na fakt, že by možná mohl zdržovat on Kamija. Srdce se mu znovu divoce rozbuší, když se k němu Kamijo znovu nakloní. Aqui nechá víčka klesnout v očekávání nového polibku, nechává ho, aby ho šimral a hrál si s ním a pak sem najednou dlouhým krokem vejde Sugizo s telefonem u ucha, tak tak, že od sebe stačí odskočit, aby nebyla poznat ta důvěrnost. Aqui má pocit, že snad spadne z houpačky, ale Sugizo očividně hledá někoho jiného.
"Á, Aqui-chan, Aki a kluci se nevrátili? V kuchyni nikdo není?" Nadhodí a zaostří na Kamija. Mohl tam být býval on, ale jestli si ho Aqui vybral pro krácení chvíle, tak už se stalo. Rozhodně mu nic nevyčte.
"N-ne… měl být?" Řekne Aqui tak nějak na oboje a Su nad tím s úsměvem mávne rukou, než zase odběhne. Aqui si s Kamijem vymění pohled.
"Asi bychom měli jít za ostatními." Hlesne, sklouzne z houpačky na nohy a vykročí společně s Kamijem ke kuchyni, kde je už Yoshiki, Toshiya a Shinya. Všichni tři jsou propocení, ale jinak vypadají celkem spokojeně. Pokud se tedy o Toshiyovi dá něco podobného říct. Jen o několik málo chvilek později do chodby okolo kuchyně dorazí i Die a Boogie, kupodivu vysmátí, s mokrými vlasy a naprosto svěží. Oni propocení nejsou, protože ze sebe všechen prach a špínu smyly v rybníce a trička si nesou přes ruku. Boogie položí chodidlo sotva na první schod, když si všimne, že je v kuchyni plno. Dokonce v průhledu dveří zahlédl i princeznu. Okamžitě zacouvá a vejde taky do kuchyně. Stačí mu pět vteřin na to, aby zjistil, že jsou tady úplně všichni kromě Zyeana a Akiho. Zbledne, obličej se mu protáhne a vrhne pohledem po Die. Ten jenom pokrčí rameny na znamení, že nemá ani ponětí a to už se Boogie otáčí na patě a vybíhá ze dveří zase pryč.
"Boogie-kun!" Stačí za ním zavolat Yoshiki, ale jeho student se nevrátí. Die to vydrží jen malou chvilku, než si s Toshiyou vymění potměšilý pohled a zasměje se. Vypadá to, že Boogieho miláček se nahoře na seně nějak zapomněl a že Boogie parádně žárlí. Někdy v ten okamžik se Sugizo dovolá a požádá Akiho, aby se vrátil. Boogie stačí udělat sotva pár kroků přes dvůr, když uvidí Akiho i Zyeana jak vesele kráčí vedle sebe směrem k domu, o něčem zapáleně hovoří a nejdřív si ho ani nevšimnou. Boogie se zastaví na místě, chvíli je pozoruje, jako by z nich mohl vykoukat, jestli tam skutečně dělali úplně všechno nebo třeba jenom o něco míň a pak se znovu otočí a zaběhne zase do domu. Tentokrát rychle vyběhne schody a honem hledá v tašce nějaké čisté oblečení, než sem někdo vkročí a hlavně, než si všimne, že je polonahý. Jakmile jsou kluci v chodbičce, Die se po nich ohlédne. Pořád ještě stojí ve futrech. Chvíli ty dva pozoruje vyzývavým pohledem, protože je sám polonahý a v duchu hecuje Zyeanovu fantazii. Bude taky žárlit na to, jestli tam něco dělali nebo mu to bude jedno? Pak ale povýšeně odvrátí tvář a najde očima Kamija. To se mu zdá nebo je nějak moc blízko toho nového kluka? Jeho obočí se okamžitě stáhne a pohled dokazuje, že se mu to nelíbí.
"Tak parto, nějak jsme to nevymysleli a nikdo se nepostaral o kuchyni." Řekne Sugizo a přeruší myšlenkový proud většiny z nich.
"Můžeme tak maximálně objednat pizzu..." Pronese. Bylo by to hodně drahé, ale snad pro jednou… Podívá se na Yoshikiho. Od něj mu pohled sklouzne na Toshiyu.
"Je ti dobře?" Zeptá se ho starostlivě už i on. Nějak se mu rosí čelo.
Aki, Zyean, Kamijo, Toshiya, Shinya
Totchi těká z Yoshikiho na Sugiza očima. Zatím žije ve vlastním egoistickém světě, kdy mu ke štěstí stačí to, že se Sugizovi líbí, co vidí. Co mu na to může učitel vlastně říct, když nebylo nic řešeno nahlas? Navíc, přece vidí Shina i to, jak se na něj Yoshi dívá. Kdyby měl nějaké poznámky, asi mu je s klidem vrátí a ani nemrkne. Ty ale nepřijdou. Ne takové, aby měl chuť mu to vracet, hodně zle vracet. Stojí klidně s rukama založenýma na hrudi a i jeho pohled padne na Shina. Ten se právě snaží posbírat a dojde mu asi o pět vteřin později, že mluví o něm a jeho pohledech. Zvládne se jen usadit do hlíny a koukat skoro vyděšeně na Yoshiho. On přece…Nebo ano? Zaboří pohled do země a skoro to vypadá, že ještě pár vteřin a propálí jím díru na druhou stranu planety. Tváře mu hoří a od sluníčka to není."Ve dvanácti?" ohlédne se na Sugiza Toshiya a obočí mu jde nahoru.
"Vidíš, Shin-chan, už přesluhuješ." Baví e ještě trochu na jeho účet, než se podívá na Yoshiho a rozhodí rukama. Dobře, on už bude na chvíli mlčet. Shin se s nadějí podívá na Yoshiho, jakmile si uvědomí, že to všechno…Nic nevyvrátil, takže by mohl…jenom trošičku? Poprvé za cenou dobu se zlehka pousměje a očka mu zazáří. Radši se kousne do rtu a nic neřekne. Rozhodně nemá dost odvahy. Toshiya je rád, když se po přesunu v kuchyni usadí na stoličku. Začíná ho pekelně bolet hlava a podle toho se i tváří. Víc nepříjemně, než je zvykem. Samozřejmě, že na sobě nedá nic znát, jen sáhne po další vodě, aby se pořádně napil. +Za pět minut to bude dobrý a večer bude v mé režii.+ Slibuje Sugizovi v hlavě.
Kamijo si prohlédne Aquiho tvář a ukládá si do hlavy, že by mohl zkusit zajít za Sugizem, aby je pustili.
"Hm, to mám brát jako souhlas?" Zapřede tiše, než se mile pousměje.
"Zkusím to nějak zařídit, abych mohl taky." Přece jen on nemá tak volný program jako všichni ostatní. Vzdávat to dopředu ale nechce. Jeho oči zaujme plně namotávání vlasů na prst a v jeho očích se objeví touha. Je to rozhodně pobídka, aby pokračoval dál.
"Doufám, že podobné volno budeš mít, až se setmí, určitě najdeme nějaké pěkné místečko." Už mu šeptá téměř do rtů a vážně ho chtěl políbit znovu, to by ale nesměl přijít Sugizo. Protočí očima v sloup tak, aby ho neviděl a pak se ohlédne s milým úsměvem.
"Nikdo tady nebyl za celou dobu." Přizná Kamijo bez váhání, že tu byli sami a možná je to cílené, aby přivedl Aquiho do rozpaků. Když se Sugizo vzdálí, kývne hlavou a tím souhlasí s návratem do kuchyně.
"Nezapomeň na mě." Pošeptá mu v poslední možné chvíli, aby je nikdo neviděl a pak vejde dovnitř jako pán světa. Přeostří na všechny a zastaví se na Toshiyovi.
"Tebe ta práce nějak sebrala." Rýpne si.
"Mám ti něco podat?" Pro ostatní by to mohlo i znít jako čistá starost, Toshiya ale ví a tak mu věnuje vztyčený prostředníček. To už je tu Die i Boogie.
"Za to ty se nepřetrhneš co?" Vrátí mu to Kamijo i s úroky, než se usadí v blízkosti Aquiho a rozhlíží se, jestli by mu nemohl něco podat. Vůbec mu nedochází, že něco podobného dělal předtím Aki. Ohlédne se a postřehne i výraz Die, který je přinejmenším zvláštní.
"Zdá se, že vy už máte sprchu za sebou." Nakloní hlavu mírně na stranu a dojde mu, že je to on, kdo má v sobě malý osten žárlivosti. Takový chlapeček a Die? Leze Zyemu do zelí nebo co?
"Počítám, že tu v okolí jiná možnost kromě pizzy není?" Nadhodí Kamijo.
"Pizza je přece v pohodě." Ozve se konečně i Shin a je jasné, že nechce Sugizovi přidělávat starosti.
Zye a Aki se vydali od zdi dřív, než by se jim chtělo, ale i Aki tu měl své povinnosti a bylo potřeba je splnit. Ani netušil, že mu táta volal, prostě nechal telefon ve svém pokoji, jak ubytovával Aquiho. Zye zrovna prohodí dokonalý vtip a tak se s chutí zasmějí. Za tu dobu stihl probrat své rodiny, Zye zjistil, že Aki to nemá vůbec jednoduché a taky se může stát, že ho obratem pošlou zpátky. Nedokáže si představit, jaké to musí být, když čeká s trochu děsivou pravidelností. Když se Zye podívá k domu, nikoho nezahlédne.
"Myslíš, že už jsou zpátky?" Zeptá se Akiho a ten jen pokrčí rameny.
"Vůbec nevím, kolik je hodin, ale jestli ne, vyhrabu někde určitě dvě piva, když budeme rychlí, to stihneme." Dloubne do něj ramenem a Zye s úsměvem přikývne. Přejde ho vzápětí, když vejdou dovnitř a vidí polonahého Die. Boo nikde. Vypadá, že mu právě uletěl mozek.
"Kde je Boo?" Zeptá se hned a začne se ohlížet přes rameno.
"Musel se jít převléknout." Práskne to s radostí Totchi, ale do smíchu mu už moc není.
"V pohodě, jsem úplně v pohodě." Odhání i Sugiza, protože by nepřenesl přes srdce, že se o něj někdo stará. Pravda je, že mu začíná dost obstojně protestovat i žaludek a bolest hlavy je nesnesitelná. Zye se zatváří zmateně, znovu přeostří na Die.
"Já budu hned zpátky." Prohodí, než se otočí na patě a zamíří rovnou do ložnice a ve dveřích se srazí s Boogiem.
"Uhm, ahoj." Zazubí se, než si všimne mokrých pramenů.
"Už jsi stihl sprchu?" Zeptá se trochu pátravě. Aki mezitím sonduje situaci u Aquiho. Zamíří rovnou k němu a z opačně strany, než sedí Kamijo.
"Ahoj, princezno, jaké bylo volno?" Zeptá se ho úsměvem a na rozdíl do Zyeho vypadá, že nežárlí vůbec. Přesto všechno se skloní, když ho obchází a líbne ho do vlasů.
"Doufám, že ses moc nenudil, na seně byla zábava." Pokrčí rameny, než se pohodlně usadí vedle něj a pak mu to dojde.
"Nikdo nevařil že?" Podívá se na tátu a rozesměje se.
"A co takhle něco hodit na oheň. Sice to chvíli trvá a táborák jsme měli, ale…" Rozhodí rukama.
"Nebo ta pizza. Možná ještě hamburgery. Kano je umí taky." Napadne ho ještě. Všichni se podívají na Toshiyu, který se zvedne.
"Mě z toho čekání hlad asi přešel." Odfrkne si, ale je vidět, že mu není dobře.
"Radši jdu." Odkráčí, snažíc se o jistý krok. Ve dveřích do ložnice se potká se Zyeanem a Boogiem, které z těch dveří vystrká a zabouchne za sebou. Je rád, když se může poskládat na první volnou postel a vděčně si přitáhne Shinův polštářek pod hlavu.
"Do hajzlu." Počítá vteřiny, než půjde ven i to, co nesnědl. Shin už se v kuchyni pomalu zvedá od stolu.
"Já…Já půjdu za ním asi radši." Je vidět, že se mu tam moc nechce, ale přece jenom má starost. Za to Kamijovi je to jedno, jen nevraživě shlíží na Akiho, jak se chová k Aquimu. Propaluje ho očima, slibuje mu pomstu a Aki si z toho vůbec nic nedělá. K nesnesení. Mezitím se Totchi vypotácí z pokoje a jde rovnou do společné koupelny. Chvíli to vypadalo, že bude zvracet, ale nakonec se jen sesune podél stěny a chladí si o nic záda.
Aqui, Sugizo, Boogie, Die, Yoshiki
V kuchyni se děje až příliš věcí najednou, ale stejně se Aqui co chvíli přistihne, že se dívá do desky stolu a v uších mu zní Kamijův hlas, který ho nabádá, aby na něj nezapomněl. Stejně tak se myslí probírá tím, jestli se ho Sugizo bude ptát na to, co tam celou dobu dělali. Aki byl jeho syn, co když se Su dozví, že flirtoval s oběma a bude mu to mít za zlé? Bude se na něj celé léto zlobit? Okusuje si ret a poslouchá jenom tak napůl, když si Kamijo dobírá Toshiyu. Die trhne tváří mírně do strany, když se jedna poznámka donese i k jeho uším. Dlouze oplácí Kamijovi pohled do očí a těžko říct, kdo koho skenuje víc. Co to mělo znamenat? Nakonec shlédne na svoje stále nahá prsa a pohodí tmavými vlasy. "Ke sprše patří i šampón a mnohdy nějaká společnost." Pronese a ani trochu není jasné, jestli to myslí jen tak všeobecně nebo je to nějaký vzkaz. V tu chvíli Aqui konečně zvedne hlavu, zadívá se na Die a pootevře rty a Die v duchu odpálí fanfáry za probuzení jeho žárlivosti. Boo, Aqui… dneska má skvělé skóre! Později o tom Toshiyu poinformuje. Sugizo se po otázce na pizzu nadechne a rozhodí rukama. Ne, všechny ostatní restaurace jsou daleko, takže jídlo nedováží nebo je to opravdu hodně drahé. Pokud jde o něj, oběd ani nepotřebuje, ale chlapci jsou tady na oficiální školní akci a mají určitý garantovaný harmonogram dne včetně správného stravování. V tu chvíli se už vrátí i Aki se Zyeanem, ale než se Yoshiki nadechne, je pryč i jeho druhý student. Rozhodí rukama a v jeho očích začíná být vidět rozčarování, ale Sugizo ho s úsměvem poplácá po rameni a odmávne to dlaní. Yoshiki dá těm dvěma v duchu deset minut a pak tam na ně vlítne, že si to za rámeček nedají. V tuto chvíli jim to však ještě promine. Koneckonců si nemohl nevšimnout, že se vodí za ruce a chovají k sobě náklonnost. Když se Toshiya zvedne a oznámí, že nebude jíst, jako první je v pozoru Die. Tohle nebylo normální. Totchi sice nebyl vysloveně žrout, ale byl to kus chlapa a po práci se rád dobře najedl. Dotkne se dlaní jeho ramene, když ho míjí. Zdá se mu pořádně rozpálené. Totchi se však na něj ani nepodívá a zmizí na schodech. Ze dveří ho vyprovází i Sugizův a Yoshikiho ustaraný pohled. Mají ještě ale oba dva pár věcí k dořešení. Su jen kývne na pana učitele, že se tam pak podívá a donese něco z lékárničky, kdyby to bylo potřeba.
"Měl jsi pravdu." Hlesne Yoshiki k Shinyovi, který to na Toshiyovi hned poznal.
"Dobře. Podívej se, jestli něco nepotřebuje a pak se k nám vrať." Povolí mu odchod za kamarádem. Boogie už je zase na odchodu z ložnice a hlavou mu víří, že tam Zyeana neměl s Akim nechat samotného přesně jak to chtěl udělat. Příště nedá na Dieho nápady. Jak nedává pozor, do někoho vrazí a on je to kupodivu Zyean. Roztržitě se mu podívá do očí, ale zaskočí ho jeho otázka.
"Ne, byli jsme se jenom vykoupat v rybníce." Vypadne z něj podle pravdy, protože nic jiného by ani nedokázal a chvíli na sebe oba jen tak zírají. Nakonec to Boo nevydrží.
"Já nejsem stíhačka, ale co jste tam dělali?" Vyhrkne to, co ho trápí a hledí Zyeanovi do očí. Ani ho nenapadne, že jeho koupání by mohlo vypadat úplně stejně.
"Kluci! Pojďte dolů!" Ozve se po chvíli Yoshikiho hlas, který na ně volá z pod schodů. Boogie nakrčí čelo, ale nedá se nic dělat. Oba dva musí mezi ostatní. Navíc se tady objeví Toshiya a než bys řekl švec, práskne jim dveřmi přímo před nosem. Oba se na sebe podívají, ale ani jeden nevědí, co mu je a tak jim nezbývá, než to nechat být. Aki už v tu chvíli zase sedí u princezny a Boogieho to kdo ví proč znovu popíchne. Když se Aki objevil, Aquiho srdce se rozběhlo plným tryskem, ale to ještě pořád nebylo nic v porovnání s tím, když k němu tak důvěrně přišel a políbil ho do vlasů. Zmateně se podívá nahoru do jeho očí, než se k němu usadí a usměje se.
"Měl jsem se dobře, děkuji." Řekne mu a uvědomí si, že sedí mezi dvěma potencionálními milenci. Kde kdo by se tak mohl cítit skvěle, ale on by nejraději utekl. Zrudne, skloní oči ke klínu a začne si pohrávat s prsteny na rukou.
"Vážně?" Hlesne a po očku se podívá na Boogieho, Zyeana a Die opodál. Všichni tři vypadají, že s nimi je zábava. Jak to Aki myslel? A mělo by na tom po událostech na houpačce záležet?
"Myslíš vegetariánské hamburgery?" Ozve se Sugizo a dá tak najevo, že sice ostatní vegetariáni nejsou, ale jemu se opékat steaky moc nechce. Raději vezme telefon a nechá na chvíli kolovat mezi ostatními menu nedaleké pizzerie. Hned na první pohled je jasné, že to není žádná vyhlášená italská restaurace, ale spíš klasické bistro. Jakmile si všichni vyberou, Sugizo do bistra zavolá, nadiktuje jim netradičně velkou objednávku a pak už nezbývá, než čekat.
"Já taky nemám hlad." Řekne z ničeho nic Aqui, dnes už podruhé.
"Není divu, že jsi tak hubený, bacha, je to nebezpečný." Pronese Die a měří si ho pohledem. Nejspíš se domnívá, že Aqui drží úmyslnou hladovku kvůli skvělému vzhledu, jenže on tím trpí pokaždé, když se cítí nervózní mezi lidmi a teď je nervózní na druhou. Jak jinak by mezi Kamijem a Akim mohl vydržet celý oběd? Zmizí nahoře v Akiho pokoji a nevyleze z něj až do samého večera. Jakmile je pizza tady a Sugizo za ni zaplatí, omluví se i on, aby se vzdálil a podíval se, co je s Toshiyou. Ještě před tím se však s Akim a Yoshikim domluví na odpoledním programu a všechny je pod jejich vedením pošle do vesnice za zábavou. Je to spíš hodně malé městečko, u nádherného velkého jezera, kde je i Aquiho dům. Z některých míst je ho vidět. Vede k němu však jenom jediná silnice mezi stromy, která je slepá a tak se těší opravdu velkému soukromí. Jeden by musel mít dalekohled, aby zahlédl alespoň něco. Doma tak zůstane jenom on s Aquim a Toshiyou. Jakmile na farmu padne noc, kluci po práci odpadnou jako zabití. Jakékoliv si mysleli, že budou mít plány na večer a nějaké soukromé chvilky, prostě to nedokážou. Práce, na kterou nejsou zvyklí a čerstvý vzduch zařídí, že Die, Kamijo, Zyean i Boogie se Shinyou odpadnou jako zabití a z jejich pokoje se neozývá vůbec nic. Dokonce i u pana učitele je naprosté ticho a zřejmě má po tom poli a vycházce stejně dost, jako jeho svěřenci. Jediný, kdo je vzhůru je Aqui. Teď už je vymydlený a v pyžámku z černého saténu, sedí uprostřed Akiho rozestlané postele a lakuje si nehty na nohou na rudo. Je léto, takže okno je dokořán a protože on nepracoval, nechce se mu spát ani trochu. Možná by měl zalézt a spánek předstírat, aby se vyhnul chvíli, kdy přijde Aki. Jenže je to jeho kamarád a on se na něj vlastně těší. Stejně mu po dnešku žaludek hraje všemi tóny nervozity a k tomu má doopravdy hlad… Někdy byly výmluvy hrozná věc. O kousek dál se válí jeden jeho otevřený kufr se všemi dárky, které Akimu ještě nestačil dát. Ten večer se jedna jediná osoba nevrátila do své postele. Toshiya totiž leží v té Sugizově, v jeho soukromém „bytě“, má vysokou horečku a zároveň zimnici a prozvracel polovinu odpoledne.
Teď už je to lepší, ale někdo na něj musí dohlížet pro jistotu celou noc, podávat mu chladivé obklady a dostatek tekutin a tak vůbec. Kromě toho má zatuhlou šíji a pořádně spálená záda z toho, jak pracoval bez trička a nenamazaný. Sugizo dosedne na okraj postele. Před chvílí vyšel z koupelny, na sobě má volné lněné kalhoty černé barvy a košili ze stejného materiálu s tříčtvrtečním rukávem. Ukazuje část rozsáhlého tetování na rukou i na prsou a taky na nártech bosých nohou. Už asi po tisící podá Toshiyovi sklenici s vodou, vymění obklad na čele a zaprosí teplotu, aby na noc trochu klesla. Okno je dokořán a stejně je horko.
"Zítra už ti bude dobře." Řekne mu a pousměje se.
"Už teď vypadáš mnohem líp." Řekne mu a je to velká pravda.
Žádné komentáře:
Okomentovat