Hromadné - Do postele se koukám vlezeš s přehledem. - část 2.

(dům)

Aqui, Sugizo, Boogie, Die, Yoshiki

Aquiho hlavinka by bývala měla hodně o čem přemýšlet, kdyby k tomu měla dostatek času někde v ústraní. Například o těch poznámkách o tom, jestli se chce podívat a že bude večer s Akim sám v koupelně. To tedy né! Zase mu nějak uteče a půjde tam dřív nebo naopak počká, až usne, protože jinak se teď asi ustydí k smrti. Na druhou stranu si nemyslí, že by mu tam Aki jen tak lezl, prostě ho jenom škádlí, ale určitě je alespoň trochu džentlmen, přibarvuje si ho k obrazu svému. A s těmi gumáky ho taky určitě jenom škádlí. To má Aqui za to, kolik mu přivezl dárků. Ten kufr zamkne a prostě nic nebude! A potom – jak to myslel s tím, že je to tady v noci strašidelné? Ne, že by se Aqui sám nějak bál, ale když mu to někdo nacpal do hlavy nebo viděl blbý film, najednou byla strašidla úplně všude. Nic dalšího už nevymyslí, protože přistane rovnou v náručí jednoho z těch kluků. Určitě je to on, protože na zaměstnance rozhodně nevypadá. Je opravdu krásný, dech beroucí. Nejspíš nikdy nikoho podobného neviděl a když k tomu ještě promluví, musí mít kde kdo vystaráno s mokrými sny. Mimoděk trochu vyprskne smíchy, když si Kamijo myslí, že utíká kvůli tomu, jak Zyean jí. To je ten kluk, co přišel hned po tom černovlasém, snaží si je nějak uložit do paměti. Nezná ho a samozřejmě netuší, jak stoluje, ale stejně to byla vtipná poznámka. 

"Aqui, taky mě těší." Nepatrně poodstoupí a potřese si s jeho rukou. Žádné buranské drcení dlaně se nekoná Kamijův stisk je skoro stejně tak vytříbený jako Aquiho. Ohlédne se přes rameno za Zyeanovým hlasem, ale hned se zase podívá na Kamija, který to hned okomentuje. Tihle kluci se asi navzájem moc nemusí. Znovu se na něj usměje a nadechne se, aby mu řekl, že on teď jíst stejně nebude, ale to  už se za jeho zády ozve Akiho hlas a on se cítí kdo ví proč přistiženě. +Nechodíš s ním, uklidni se.+ Napomene se v duchu. Může si dělat co chce a s kým chce, ne? Aniž by se stačil nějak bránit nebo odmítat, Aki ho vede za ruku zpátky do jídelny. Tam se mezitím Boo stačil otočit na Zyeana. 

"Samozřejmě, že jsem v pohodě." Skoro na něj zavrčí, jako by to ráno dostal, ale pak si povzdechne. 

"Die říkal, že je to Akiho kluk." Hrkne si na židli s dotčeným výrazem. 

"Nejde o to, jak to je, jde o to, co..." 

"A o co jde?" Zeptá se Sugizo, který se mu objeví za zády, aby mu dal přes rameno na stůl ovocný salát. V Boogiem hrkne. Vůbec si ho nějak nevšiml a málem propálil, co dělali u rybníka a vůbec celou tuhle situaci. 

"N-nic… nejde o nic." Honem zamumlá Boogie, ale než se Sugizo stačí zeptat podruhé, už je tady Aki i s tou novou nádherou a podává mu objednávku. Tedy spíš Zyeanovu objednávku pro něj. 

"Arigato." Zamumlá. 

"Vyrovnáme se nahoře." Všichni se podívají na to, co drží Kamijo v rukou. Aqui otevře pusu, zatímco Boogie si ji zacpává dlaní a odvrací tvář, aby skryl tichý smích. Tohle bylo super troufalé a Kami to určitě nenechá jen tak. Sugizo se radši otočí čelem k lince a předstírá utírání suchého nádobí, ale taky se tomu směje a uvažuje nad tím, co říkal Boogie. Že Aqui a Aki spolu něco mají. No… to by bylo s jeho rodiči jistě zajímavé… Ale snad by to zvládli? 

"Jistě, v pořádku." Odvětí jenom na ten nákup pro kluky. Tohle je věc Yoshikiho. Když jsou u toho, kdepak zase je?

"Já to zvládnu." Řekne Aqui tiše a dosedne na židli v čele stolu. Kdo ví proč, prostě byla nejblíž. Před klukama mu ale přijde hloupé dál utíkat, už to slyšeli a jak by vypadal? V tu chvíli se do jídelny nahrnou i Die s Toshiyou a z jejich výrazů, které skáčou mezi Boogiem, Aquim a Akim je jasné, co hledají. 

"Ahoj princezno." Podá Die honem Aquimu ruku. 

"Kterou pak pohádku tady máme? Krásku a zvíře?" Ohlédne se na Akiho. 

"Šíleně smutnou princeznu?" Začíná se pobaveně culit. 

"Princové jsou na draka?" Už se skoro řehtá. 

"A co třeba o Prosťáčkovi?" Ozve se nabroušeně Boogie, který je ještě pořád v ráži. 

"Cooo?" Zapře se Die dlaněmi o desku stolu s úmyslem vstát a skočit po něm, ale do židle ho přibije Yoshikiho železné sevření za rameno. 

"Dobré dopoledne. Jednoho by snad přešla chuť." Vyčiní jim a představí se nové tváři. 

"Kde je Shinya?" Zašvitoří vzápětí a úmyslně si sedne k Die a Toshiyovi, aby dali pokoj.

Aki, Zyean, Kamijo, Toshiya, Shinya

Kamjovy koutky jdou nahoru, když Aquiho očividně pobavil. Sice neví pravou podstatu věci, ale i to mu k prozatímnímu štěstí stačí. Už jen Aquiho chování ho dokázalo dost dobře zaujmout. Jen málokdo v jeho věku se uměl chovat podobným způsobem. To na něj vždycky dost dobře platilo. Už jen myšlenka na to, že kdyby ho někam pozval a nemusel by se bát, že přijde nějaká ostuda. Klidně by za jediné rande utratil všechno, co si doteď našetřil jen, aby udělal dojem. To pro něj nebyl problém, protože první dojem je podle něj všechno. Rozhodně se netváří příjemně, když se objeví Aki a rovnou ho shodí svým nákupem. Je vidět jak tiskne čelisti k sobě, ale pak jen povýšeně pohodí hlavou.

"Budu štědrý a nechám to tady pro vás." Pokrčí zlehka rameny, jak kdyby se ho to vůbec nedotklo. A je zase u prvního dojmu. Nebude se tu přece vztekat, to je pod jeho úroveň. Odloží sprej na stolek v pozadí. 

Zye se začíná trochu mračit. Boo vypadá všelijak, ale rozhodně ne v pohodě. Jen si úplně nedokáže spojit, k čemu to patří.

"To je fajn, že tu má svého kluka. Aspoň bude klid." Pošeptá Boogiemu s úsměvem. Nemůže v tom vidět nic jiného, než pozitivní věc. Vždyť přece viděl, jak se Boo zlobil u jezírka. Zye se posadí vedle Boogieho a on se upřímně rozesměje nad Kamijovým dárkem, stejně jako nad jeho komentářem.

"Udělá všechno proto, aby náhodou neztratil tvář. Vlastně…Je v tom dost dobrý." Prohodí tiše, protože zrovna jemu skládat komplimenty nechce. Aki jen mávne rukou.

"To je v pohodě, my už jsme v podstatě vyrovnaní." Podrží si o něco déle pohled v Boogieho tváři a pak se usadí hned vedle Aquiho a začne mu s klidem nabízet jídlo ze stolu. Bere tu starost dost vážně. Za chvíli dovnitř dorazí i Die s Totchim a jemu je jasné, že tohle bude ještě krušná svačina. I Zye po očku pokukuje, co ti dva na to, protože to byli oni, kdo roznesl klepy o Akiho příteli. No, když se na ně teď dívá, rozhodně by tomu věřil. Toshiya chtěl něco říct, ale Die ho předběhl a způsobuje mu svými slovy ledový úsměv na tváři. Tohle trefil úplně přesně.

"Nebýt té výšky, tak bych spíš řekl sedm trpaslíků." Protočí očima Aki.

"Ostatně trochu jako ve školce to tady je." Zkonstatuje to, jak se všichni chovají. Teda ne, že by on Kamimu nedal ten sprej, ale to byl spíš vtip. Toshyia tiše zavrčí.

"Asi bych ti mohl nabídnou jablíčko, otrávené." Vrátí mu to a nejradši by mu jednu vrazil ani to jablko by k vraždě nepotřeboval.

"Pořád je to všechno o princi." Připojí poznámku Zye a trochu vyděšeně sleduje, jen se málem zvedne i Aki, když Die vyletí proti Boogiemu. Vážně to vypadalo, že by ten stůl přeskočil. Zye by nemusel, měl ho dost blízko a rozhodně by se do toho vložil, kdyby došlo na nejhorší. Je to znát, na tom, jak rychle položil dlaně na stůl, aby se mohl zvednout. Tosyhia zpraží Yoshikiho ledovým pohledem, protože jim právě veškerou zábavu zkazil a usadí se automaticky vedle Die.

"To nevím, měl jsme za to, že je s vámi." Prohodí zdánlivě nevinou poznámku, ale kruci přece viděl, jak na něj kouká. U Shina to bylo prostě všechno hrozně vidět. Dál to samozřejmě nekomentuje, protože už by to bylo za hranici toho, co si dovolí. Tohle byla přece nevinná poznámka. Kamijo očima hodnotí, co na stole a rozhodně to není nic, co by si vybral. Trochu znechuceně se podívá na Zyeho, který svůj talíř rozhodně nešetří a bere si tolik, že by nakrmili celou tuhle sebranku možná i celý týden.

"Tohle je..." Odmlčí se, ale jeho úšklebek vypovídá za všechno. Totchi zaboří oči do svého talíře a už mlčí. Jak byl Yoshiki blízko, byla potřeba se chovat relativně slušně, špatné hodnocení rozhodně nechtěl. Asi pět minut po tom, co se všichni usadí se objeví Shin.

"Ah, omlouvám se." Zrudne, když si uvědomí, že jde pozdě.

"Byl jsem u ovcí a učili mě je stříhat. Jen je musí někdo za mě povalit." Vysvětlí důvod, proč tu ještě není a zrudne znovu. Právě se přiznal k tomu, že toho není schopný. Nešlo o to, že by neměl sílu, ale spíš…Nelíbil se mu způsob, jakým se to dělá. Prostě měl strach, že jim ublíží. Posune se trochu víc k Sugizovi a upře na něj svá očka.

"Sugizo-san. Mám vám vzkázat, že toho je dost a může se odvézt." Zlehka se ukloní a zapluje na poslední volné místo. K jeho překvapení si uvědomí, že sedí u Yoshiho. Vůbec si neuvědomí, že automaticky posouvá konvičku s kávou jeho směrem a sám sáhne po čaji. 

"Abych nezapomněl, za hodinu přivezou seno, bude potřeba to složit. Nějaký dobrovolník, který by mi pomohl?" Zeptá se Aki, ale spíš nepočítá, že by někdo chytl. Zye s pomalu rozhlédne, protože se nikdo samozřejmě nehlásí.

"Já ti pomůžu." Usměje se Zye, když se nabídne bez většího váhání. Když už jsou tady, hodlá být alespoň užitečný.

"Arigato." Kývne mu hlavou Aki a upřímně se usměje. Asi mu věnuje nějaké své zásoby cigaret, aby se tu měl dobře.

Aqui, Sugizo, Boogie, Die, Yoshiki

Aqui zvedne oči od desky stolu a po očku si prohlíží Kamijovu tvář i jeho reakci. Je velmi na úrovni a podle něj prozrazuje míru jeho vyzrálosti a dospělosti. V jejich věku to bylo různé a zatímco někteří z nich byli stále dětmi nebo puberťáky, jiní už byli dospělými muži. Kamijo byl zřejmě ten druhý případ. V japonské společnosti bylo tohle hodně ceněno. Tichost, vyrovnanost, tvář za každou cenu. To se o rýpání nově příchozích říct nedalo. Ti ale vypadali, že je to stejně ani za mák nezajímá. Boogie obrátí zaskočenou tvář k Zyeanovi a chvíli si ho prohlíží. Pak se přikloní výrazně blíž, aby je nikdo jiný neslyšel, hlavně Sugizo ne. 

"A tobě nepřijde divné, co nám u rybníka vykládal a jak se na nás tvářil, když věděl, že mu přijede přítel? Myslíš, že se nudí oba a řekli si, že dva je moc málo?" Stočí oči na Aquiho, který se teď ale dívá na ně. Přistižen podruhé. Honem pohled skloní a trochu se začervená. Aqui samozřejmě vnímá tu reakci a je z Boogieho nanejvýš zmatený. Nejdřív vypadal jako by ho znal a byl nerad, že ho vidí, teď se zase červená a uhýbá pohledem. Stydí se za to, že se nepozdravili slušně? Kdo ví… Boogie konečně shlédne na balíček ve svých rukách a objeví i medvídka. Aki mu koupil dárek, když přijel tenhle kluk??? Teď už nechápe vůbec nic. Honem ho schová v klíně a spěšně se rozhlédne okolo stolu. Nikdo to snad neviděl. Přikývne na Zyeanova slova ohledně Kamija. V Boogiem doslova trhne, když se na něj Aki tak podívá, ale když vidí, jak se ihned stará o svého přítele, kterému nandává jídlo a obsluhuje ho jako osobní asistent, má té jeho touhy po harému tak akorát dost a otočí se víc k Zyemu. Aqui vypadá spokojeně, nechává si nalít čaj i nandat ovocný salát a do jídla se pustí kupodivu sám. Boogie netuší, kdy začal být tak jízlivý. Když se na něj Die málem vrhne, prudce se zakloní dozadu, protože je totální pacifista, ale Zye a Aki vypadají, že převrhnou stůl a kromě toho už je tady i učitel. Yoshikimu Toshiyův pohled unikne, ale podívá se na něj ve chvíli, kdy mu Toshiya řekne, že čekal Shinyu s ním. V tomhle byl nějaký podtext, to jasně vycítil. +Pořád a přede všemi mít všechno pod kontrolou.+ V jeho tváři se nepohne jediná emoce. Než však stačí jakkoliv zareagovat, Shinya je tady a rovnou hlásí důvod svého zdržení. Sugizo se prudce otočí od linky a v očích má nadšení, že tady někdo sdílí jeho lásku k farmě. 

"Stříháme ovce teď v létě, aby jim do zimy ještě narostla srst, ale aby nebyla na jaře tak dlouhá, aby jehňata nenašla mléko. Každý to dělá jinak." Rozhodí rukama, i když se ho nikdo neptal. V jedné ruce má kousek pečiva a v druhé nůž od domácího sýru. Moc ovcí nemají, není tu moc co spásat, ale i tak. 

"Děkuji." Poděkuje za vyřízení vzkazu a zakousne se ve stoje do pečiva. Die mezitím sleduje Zyeana, jak se cpe, div nemá šťávu z ovoce až ve vlasech a nepokrytě nad tím ohrnuje nos a krčí obočí. On sám jedl hodně střídmě a spousta věcí mu připadala nechutných. Bylo toho hodně, co by z principu nikdy nestrčil do pusy. Někdo ale zábrany očividně nemá. 

"Jen to dořekni..." Odvětí Kamijovi. Když se Shinya posadí přímo k Yoshikimu, neovládne cukající koutky a drcne loktem do Toshiyi. Jako by to Totchi před chvílí neříkal. Yoshiki se uculuje také, to když Shinya odmítá kávu. Převezme si ji a klidně si nalije. Když dojde na seno, Aqui na okamžik zvedne k Akimu oči. To není zrovna práce, do které by se hrnul. Ještě by se ostatní smáli, že nic neunese. 

"Potkáme se večer." Řekne mu a konečně se mu podaří vstát od jídla. Usměje se, kývnutím se rozloučí se Sugizem a opustí místnost. Die ho provází očima a špulí rty. Nejradši by šel za ním a vytáhl z něj nějaká moudra. 

"Já půjdu taky." Řekne Boo, protože kam jde Zye, jde vždycky i on. Die zápolí s naprostou chutí odmítnout, ale jejich profil před Yoshikim… 

"I já." Řekne jako by nic, ale bude stát dole, inhalovat prach nebude a dá si velký pozor, aby neměl slámu ve vlasech!!!

Aki, Zyean, Kamijo, Toshiya, Shinya

Zye periferně zahlédne, jak se k němu Boo naklání a tak se víc přiblíží, aby ho dobře slyšel. Nějak by už klidně opustil téma Aki a jejich nový spolubydlící, ale Boo se toho jen tak nevzdá. Musí nutně uvažovat nad tím, jak moc zaujatý tím a je a jestli…Co když…Ale ne. Zlehka zavrtí hlavou, aby všechny podobné myšlenky vymazal z hlavy. Zlehka pokrčí rameny.

"Já nevím, třeba je to přesně jak říkal. Třeba opravdu dokáže vnímat podobným způsobem víc lidí. Líbíš se mu ty, to je jasné a jestli má i Aquiho…už jen to, že ti dal toho plyšáka,  jak se stará o princeznu je... Zatím mi to přijde zvláštní, ale po tom, co o něm vím to úplně nepochopitelné nebo ne?" Pozvedne lehce pravé obočí a konečně se pořádně podívá Boogiemu do tváře.

"Tobě to vadí?" Zeptá se ho narovinu. Bylo by lepší si o tom promluvit někde v soukromí, ale teď moc možnost mít nebudou. Zyemu je to tak na půl jedno. Rozmýšlím nad podobným stylem života, ale spíš ze zvědavosti. Rozhodně z toho ale není tak rozhozený jako Boo. Situace se uklidní po tom, co Die vystartuje a Zye už se zase věnuje jídlu, stejně jako Aki. Nejspíš by stačila jen vteřina navíc a neuvážený pohyb a byli by v sobě. Prostě moc kluků na jednom místě a pár princezen. 

Toshiyovi vyběhne pravý koutek, když si to takhle přeskládá v hlavě. On by se do rvačky asi nepustil. Možná kdyby viděl, že Die dostává na frak. Pak by mu pomohl. Totchi se dál šklíbí, když vidí, kam si Shin sedá a kývne hlavou na Die. Přesně, jak říkal, jejich malý andílek má zdá se slabost pro učitele. Nakloní se k Diemu, aby ho mohl slyšet jen on a pošeptá mu do ucha.

"Myslíš, že už ho vyškolil?" Prohodí na adresu těch dvou a u toho se pochechtává.

"Kdyby řekl, mohli jsme taky." Dodá už nahlas, protože jen stěží někdo pochopí kontext. Shin stočí pohled ze Sugiza. Samozřejmě hltal každé slovo, aby si všechno pečlivě zapamatoval. Teď má ale jeho plnou pozornost Yoshi, ze kterého se mu už regulérně třesou kolena. Nechápe, kdy se mu to stalo, ale je momentálně rád, že sedí, jinak by asi skončil pod stolem. Už jenom to jak se culí.+Achjo.+ Povzdechne si. Pokud byl někdo na prvním místě v propadání nedosažitelným osobám, byl to právě on. Kradmo se rozhlédne a když si myslí, že ho nikdo nepozoruje, ještě Yoshimu podsune misku s dobrotami, kdyby náhodou chtěl. Žádné sladkosti ale ovoce. Kamijo si skoro nevšimne, že na něj Die mluvil a ještě ho pobízel. Jeho pohled zaměstnává Zye a jeho stolování, které…pravidla neexistují očividně. Sám si povzdechne, prohrábne kratší blond vlasy a odsune svůj talíř. Právě ho dokonale přešla chuť. Přitáhne si k sobě alespoň šálek a do něj si dá čaj. Po první doušku to vzdá, protože už zase pozoruje Zyeana. Vůbec nechápe, jak se podobné chování dá naučit. Proč se s ním Boo vůbec zdržuje, copak to nevidí? Téměř neznatelně zavrtí hlavou. Aki je překvapený, když se k němu přidá hned několik kluků. Takovou účast nečekal, ale zdá se, že je to všechno. Totchi se tváří, že neslyší a Kamijo…Ten bledne v závislosti na tom, kolik toho v Zyeanovi zmizí. Shin trochu rudne. Samozřejmě, že by jim nejradši pomohl, ale asi by byl spíš k ničemu.

"Já jsem poprosil o službu u králíků." Přizná se, že ve svém osobním volno bude pracovat. Hned stáhne ruce ze stolu a vloží je do klína. K jeho překvapení se nikdo nesměje a to mu vykouzlí na tváři nesmělé pousmání.

"V pohodě, už je nás myslím dost, za hodinku to máme." Ujistí ho Aki, než se podívá na Aquiho, který odchází. Překvapeně zamrká.

"Promiň, vynahradím ti to potom." Omluví se mu upřímně a vůbec mu nedochází, že to opravdu zní, jak kdyby spolu chodili. Sám nečekal, že přijede zrovna dneska a trochu mu to narušuje plány.

"Klidně se za námi přijď podívat." Nabídne mu s úsměvem a doprovází ho očima. To už se pomalu zvedá i Kamijo. Skoro ani nepostřehne, že před ním odešel Aqui. Ještě pět minut u stejného stolu v podobných podmínkách a asi se jeho žaludek neudrží.

"Díky za jídlo. Ale už mi stačilo." Sekne ledovým pohledem k Zyeanovi, který se na něj s plnou pusou podívá a zjistí, že se na něj Kami kouká. Jen pokrčí rameny a nevině se usměje. Jen trochu, pořád má tváře, jak křeček. No co, když je to tak dobrý. Kami nad ním protočí očima, ukloní se všem, krátce si podrží pohled do očí Die, které ho čert ví proč přitáhly. Pak mu dojde, že tu Aqui taky není. Na tváři se mu objeví trochu nebezpečné, vypočítavé pousmání, než vyjde ze dveří. Jde rázně, přitom elegantně a teď je to on, kdo málem vrazí do Aquiho, jeho krok je přece jen trochu delší.

"Ahoj." Broukne sametově a nasadí svůj typicky smyslný úsměv.

"Můžu ti dělat společnost, pokud bys chtěl." Nabídne mu rovnou. Třeba bude chtít vybalovat, ale…Třeba ho přesvědčí svým úsměvem, že jeho společnost je mnohem lepší volba. Toshiya se pohodlněji opře do židle a ohlédne se za odchozími.

"Tak to máme další." Okomentuje to nahlas a pobaveně sleduje, jak Aki zpozorní. To myslel jako jak? Je to takový zvláštní pocit, když mu dojde, že Kami by mohl jít za Aquim.

"To je asi tím čerstvým vzduchem. Co říkáš Die-chan, dáme si procházku při měsíčku." Dobírá si ho Toshiya trochu, než mu černočerný pohled padne na Sugiza. V očích se mu blýskne a zlehka trhne obočím nahoru, jak kdyby se ho ptal nebo ty?

"Taková romantika." Ozve se Shin zasněně, když si dlaní podepře bradu. Vzápětí mu to dojde, zrudne jako rajče a radši jde pomoct sklízet ze stolu.

Aqui, Sugizo, Boogie, Die, Yoshiki

Die si poslechne, co mu chce Totshiya pošeptat a stočí zkoumavý pohled na Shinyu a učitele. Pak zavrtí hlavou. 

"Ne, myslím, že ještě ne. Možná to je absence zkušeností..." Dodá a naráží tím na to, že se Shinyou nic nestihli. Během svých slov se střetne s Kamijovým pohledem a na chvíli si ho podrží. Někam spěšně odchází a vteřinu před ním odešla Aqui-hime. Že by chtěl vlézt Akimu do zelí? Nijak to nekomentuje a stočí oči znovu na Toshiyu a líbezně se usměje. 

"To rozhodně, ale abychom se nedivili, co všechno nám hvězdy v noci odhalí." Poplete prsty před sebou, zatímco lokty zapírá o desku stolu. Nejradši by se na Akiho zapitvořil, když se může přetrhnout, aby se Aqui-hime neurazila a jen díky tomu si nevšimne Toshiyova pohledu směrem k Sugizovi. Ten stojí pořád opřený zadkem o linku a vidí dobře na ně na všechny a na všechny drobnosti, které se mezi nimi odehrávají. Nejspíš je mnohem vnímavější, než Yoshiki a nebo je Yoshiki úžasný herec. Dlouze si Toshiyův pohled podrží a pak se znovu usměje s tou nic neříkající téměř plachostí. Obrátí se čelem k lince a sklízí. Brzy se k němu připojí i Shinya. 

"Ano, je to romantické." Přitaká na jeho slova, čímž vysílá do éteru jistý vzkaz, ale pokud má Toshiya doprovod… přece nedá Die košem. Sugizo se culí dál. Opravdu tady flirtuje s klukem věku jeho syna? Už asi chápe, co na tom Maya měla. 

"Co budeš dělat ty, Yoshiki-san?" Nadhodí. 

"Králíka." Vyprskne Die nahlas, protože to nešlo ovládnout, vyskočí na nohy a rychle mizí z jídelny směr seník, kdyby po něm chtěl Yoshiki skočit. Nebo možná Sugizo za tu narážku o králičí pečeni. Yoshiki zalapá po dechu a hrábne po jeho předloktí, ale už ho nestihne. 

"Pomůžu vám, kde je třeba. Říkal jsi, že jdeš na pole?" Nadhodí směrem k Sugizovi. Možná má rád makeup a drahá saka, ale umí se svléct do nátělníku a makat. Má na to přece postavu! Alespoň si vynahradí včerejší posilování. Uvnitř však svádí boj s přistižením, protože Die se do králíka netrefil pro nic za nic, ale kvůli té Shinyově službě. 

"Dobře." Přikývne Sugizo a podívá se na jednoho z posledních přeživších, totiž na Toshiyu. 

"Jdeš s námi?" Hecne si, jestli se nelekne fyzické práce a taky toho flirtu mezi nimi. 

"Půjdeme taky?" Zvedne se Boogie na nohy a podívá se nejdřív na Zyeana a potom na Akiho, když Die už odešel napřed. Zatímco si bere věci, ještě stihne rychle Zyemu říct pár věcí. 

"Jistě, že mi to vadí. To je přesně to, o čem jsi mluvil i ty. Copak jde nežárlit? Jak ti někdo může nadbíhat a zároveň skákat kolem někoho jiného? To nedává smysl!" Nasadí si lepší úsměv, když se oba blíží k Akimu. Nevadí mu to proto, že s ním chce něco mít, vadí mu to z principu, tak je to! Společně opustí místnost a brzy po nich i oba dospělí a Toshiya. V kuchyni zůstane jenom Shin. 

"Kdybys měl hotovo a nudil ses, můžeš dorazit za námi." Řekne mu ještě Yoshiki ve dveřích a mrkne na něj. 

"Jinak máš zbytek dne volno." Nikdo jiný volno nedostal, ale… sami se do té práce hrnuli a vůbec mu nenadržuje… 

Aqui se skoro lekne, když ho Kamijo tak rychle dojde, ale zastaví se a znovu ho pozdraví. Byl ponořený do své mysli. Aki říkal za hodinku, to není tak moc, takže pak půjdou na procházku? Podívat se za nimi nejspíš nepůjde. Radši… Kamijo mu nabídne společnost a to mu připadá jako mnohem lepší volba. Upřímně se na něj usměje. 

"Tak jo." Souhlasí. 

"Už se tady orientuješ? Já moc ne, byl jsem tu jen párkrát." Nadhazuje, protože neví, kam by mohli jít. 

"Zezadu je veranda s houpačkou." Je to taková ta zahradní houpačka pro dva až tři lidi mezi keři a oblouky s růžemi a bílým stolečkem na čaj z krouceného kovu. Malé místečko, ale teď tam nikdo nebude. Jinak tam asi Su po večerech čte nebo plete ponožky z ovčí vlny. Nakonec se tam společně vydají. To místo je opravdu kouzelné, svítí sem sluníčko a při tom je místo k sezení v polostínu. Chybí mu jenom nějaká obsluha. Viděl tady nějakou najatou sílu, ale asi není nejlepší říkat jim o čaj? Jedna paní se jich však zeptá sama od sebe a on toho využije, aby ji požádal. Usadí se do houpačky a počká, až to Kamijo udělá taky, než se zvolna zhoupnou. 

"Jaká je ta vaše škola? Proč prázdniny zrovna tady?" Načne konverzaci něčím snad neutrálním. Ani netuší, jak se může mýlit a jaké domácí pozadí tihle kluci většinou mají.

Aki, Zyean, Kamijo, Toshiya, Shinya

Totchi přikývne, ale pořád je tak trochu v zajetí Sugiza. Rozhodně mu leze do hlavy víc, než by kdy čekal. Tohle bude muset vyřešit. Hodně rychle vyřešit. Koutky se mu zlověstně pozvednou, když dojde na odhalování.

"Hm, počítám, že by toho mohlo být opravdu hodně." Prohodí si tichým hlasem spíš pro sebe a natáhne se pro kávu. Třeba si toho nikdo nevšimne, ale spíš ne. Ostatně kafe zas tak škodlivé nebylo, tak co by mu mohli říct? Jakmile ukořistí hrnek, už si ho nenechá vzít. Jeho obočí jde nahoru, při souhlasu s romantikou. No, on si to samozřejmě přebere hodně po svém a hlavně jako signál, že některé věci rozhodně vzdávat nebude. Byla by ho vážně škoda, kdyby tuhle romantiku dostatečně neprozkoumal. Ještě by nejspíš něco dodal, kdyby Die nevtáhl toho králíka. To už nezvládne a málem vyprskne kávu, kterou měl v puse před sebe. Potichu si začne nadávat, ale hodně se přemáhá, aby se nerozesmál. Než se stačí ohlédnout Die už je v pytli. To si říká kamarád? Podívá se na Sugiza a rázně přikývne na jeho otázku. Rozhodně se nelekne ani práce, ani jeho. Však on mu ještě ukáže, co umí. Zvedne se taky a zamíří ven. Zye si už v podstatě myslel, že mají tohle téma za sebou, ale Boo se asi vzdát jen tak nehodlá. Je roztomilý, ale v něm začíná hlodat ještě jeden poct. Skoro to totiž vypadá, že Boo je tu ten, který rozhodně žárlí. Je vidět, že nad něčím přemýšlí. 

"Mám pocit, že teď spíš žárlíš ty." Jeho pusa si prostě nebere dovolenou. Zmlkne, když se k nim Aki přidá. Ten se pořád usmívá.

"Tak jdeme, pánové." Na pár vteřin je vezme kolem ramen oba dva, ale počítá s tím, že se ošijí a půjdou každý sám. Vede je rovnou k vlečce za traktorem, kde je naložená obrovská kopa sena. Je to potřeba přeházet k fukaru u menší stodoly.

"Zajdu pro vidle." Kývne hlavou směrem ke kůlně.

"Počkejte, jak budete nadávat, až si budete tahat seno z vlasů." Dodá ještě pobaveně. Když prochází kolem Boogieho, sjede ho celého pohledem.

"Zye-chan, klidně ti pomůžu, až to budeš tahat z těch jeho, to si jeden musí užít." Prohodí a je mu jedno, že je Die slyší. Zye se zarazí, protočí očima.

"Vidíš, očividně mu to nevadí, takže jsi asi jediný, komu jo." Uchechtne se, věnuje jeden zvláštní pohled Boogiemu a radši pro ty vidle zajde sám. 

Shin ještě sedí u stolu a sleduje, jak ostatní odchází. Zarazí se, když na něj Yoshi ještě promluví. Vzápětí se stydlivě pousměje a přikývne.

"Rád ještě přijdu a pomůžu vám, snad to ještě stihnu. Ať se daří a pozor na sluníčko." Projeví se jeho typická starost a hned na to zrudne.

"Tak já už půjdu taky, jen to tady uklidím." Dodá a začne sklízet ze stolu. Všichni odešli a nechali to tady, on to neumí. Hlavou mu létají myšlenky na Yoshikiho do půl těla na poli. Musí se na chvíli chytit dlaněmi o stůl, jinak si z toho kecne na zadek, no vážně. Mezitím dojdou Totchi a Su k jedné z budov. Prý tu mají pár věcí vzít. Vkročí dovnitř a pokračují dál k dalšímu průchodu. Totchi jde celou dobu beze slova za Sugizem a samozřejmě, že mu kouká na zadek, to jinak ani nejde. Před dalším průchodem ho dojde, vezme ho za boky a na chvíli prudce přitiskne k sobě.

"Vezmu to." Prohodí ledovým hlasem, s pohledem upřeným do očí.

"Naštěstí budou mít dost energie i na tu romantiku." Nebojí se toho vůbec. Sevře víc jeho boky a pak se konečně protáhne kolem, aby vzal všechno, co budou potřebovat. 

Kami se mírně pousměje, když si všimne, jak se ho Aqui lekl. Ne, opravdu ho nechtěl vyděsit. Přikývne, když ho neodežene.

"Trochu ano, je lepší vědět, kde co je a za kým zajít, když cokoliv potřebuješ. Umím být celkem přesvědčivý." U těch slov se mu povídá upřeně do očí, než společně vykročí. Očima zhodnotí místo, které Aqui vybral a musí uznat, že je to ta nejlepší volba, kam jít. Pomůže mu usadit se a sám si sedne těsně vedle něj na houpačku a objedná si čaj. Aqui chování je dokonalé a je z toho naprosto nadšený. Z čeho už je nadšený méně, je jeho otázka na školu a místo, odkud pochází. Nejradši by o tom nemluvil a je znát, jak moc se tomu brání. Nechtěl zkazit to, jak působí a vystupuje. Možná by měl lhát a vymyslet si život, který by si přál, ale…

"Není to místo, kde bys chtěl být. Nudné prostředí, nudní učitelé, nudní lidé." Začne mluvit a kupodivu je to upřímné. 

"Průměrnost je na každém rohu, nikdo z řady nevyčnívá a většina je spokojená s tím, kde jsou." Pokrčí rameny s mírným ušklíbnutím.

"Tohle má být jako odměna za nejlepší výsledky. Ostatně pětihvězdičkový hotel ve Francii by asi nikdo nečekal, bohužel." Povzdechne si.

"A co tvůj domov, Aqui-chan?" Stočí pomalu pohled k němu. Paži si zlehka přehodí přes opěrku tak, že ji má kousek od Aquiho ramen.