Hromadné - Do postele se koukám vlezeš s přehledem. - část 1.

(Akiho pokoj)

Aki

První večer u táboráku si všichni nakonec celkem užili. Tedy aspoň Akimu to tak připadalo. Ono poznat to u kluků jako je Die nebo Toshiya nikdy moc nešlo a on nebyl ten typ, který by si s tím dělala hlavu. Shinovo nadšení z podobných věcí bylo nakažlivé a Boo ani Zye se tomu nebránili. Kamijo se tvářil, že je to celé pod jeho úroveň, jakmile se ale začalo zpívat, ozval se i jeho hlas a někteří na něj dost koukali. Podobnou barvu hlasu už dlouho neslyšel asi nikdo z nich. Se svolením učitele a Sugiza šli spát hodně pozdě a všichni do jednoho vypadali ráno dost unaveně. Ostatně život na farmě začínal před svítáním, ale klukům nechal možnost budíčku v šest. Když je Aki viděl, jak lezou na ranní sluníčko a mžourají, musel se jim začít smát. Jediný Zye vypadal, že by si dal sprint na deset kilometrů a pak by se možná trochu uklidnil. Večer už všichni do jednoho padali a v jejich společné ložnici bylo okamžitě ticho, jakmile všichni proběhli společnou sprchou. Aki ještě nějakou dobu seděl ze sugizem a Yoshikim v kuchyni, než se taky odebrali spát. Další dny proběhly podobně jen s tím rozdílem, že kluci už si trochu zvykli. Seděli nad rozpisem a dávali dohromady, co bylo potřeba udělat. Nejvíc ho pobavil výraz Totchiho, když na něj skutečně vyšel ten hnůj, dokonce se do něj natáhl. Aki se vážně divil, že nevyhodil celou farmu do povětří. Ve středu mělo přijet auto se zásobami. Aki pro tentokrát zůstal doma, ale samozřejmě nezapomněl objednat všechno, co klukům slíbil. Třeba jim tím trochu zlepší náladu. Měl něco objednaného i pro Boogieho se Zyeanem, svou snahu se mu zatím vůbec vzdávat nechtělo. Nemohl si pomoct, něco ho k nim táhlo. Hlavně věří, že svým, dětským časopisem pro Totchiho pobaví úplně všechny. Zrovna vyjede s kolečky ze stáje. Triko samozřejmě nemá, protože by ho stejně za chvíli zahazoval, dneska si pořádně máknul. Zaparkuje kolečka u stěny, zvedne je, aby je mohl opřít a ohlédne se přes rameno, když zaslechne auto na příjezdovce. Rozhlédne se ještě kolem sebe, ale kluci mají teď po obědě chvíli volna, aby to stihl strávit, než půjdou zase něco dělat. 

"Hai, Narato-kun, hodím ti to pak na pokoj, až to všechno proberu." Houkne na staršího muže, protože si klasicky nechal z města přivézt nějaké to pivo. Aki většinou pak chodil od jednoho k druhému, jakmile celý nákup přetřídil a rozdával ho. Už moc dobře věděl, kdo si co bere. Sáhne po prvním pytli a jde ho složit do budovy. Půjde tak ještě několikrát, než to všechno odtahá.

"Hm, noviny neměli…No tak to Narato bude pěkně nevrlý." Protočí Aki očima a směje se společně s mužem, který zásoby přivezl. Nese asi třetí pytel, když k jeho uším dolehne zvuk dalšího přijíždějícího auta. Nechápe, co tady kdo dělá, protože nikoho nečekali. Tedy on o nikom nevěděl.

"Máme návštěvu?" Pozvedne obočí, když odloží jeden pytle stranou a opráší si ruce. Stojí tam trochu jako pitomci s mírně pootevřenými ústy. Ohlédne se přes rameno, jak kdyby čekal, odkud se vynoří Sugizo, ale ten nikde. Zatím. Aki pokrčí rameny a vydá se k autu.

"Jé, Aqui-kun." Věnuje mu jeden ze svých nejlepších úsměvů. On je poslední, koho by tu čekal. Samozřejmě se znají, i když se nevídají příliš často. Rozhodně spíš oni jezdili k nim, než aby to bylo obráceně. Aquiho rodiče asi měli strach, do čeho by tady mohli šlápnout.

"Ahoj, co ty tu děláš?" Podrží mu dveře od auta, aby mohl vystoupit. Pokud tedy bude chtít vystoupit.

"Kde máš rodiče?" Nahlédne znovu do auta, jak kdyby je tam předtím přehlédl. Aqui ještě není venku a tím, že on nahlíží dovnitř je dost blízko.

"No tak pojď, dáme si něco na zub." Pozve ho a pomůže mu vystoupit. Zatváří se nechápavě, když se vedle auta objeví i kufry.

"Něco jsi nám přivezl? Mě?" V očkách mu zasvítí a rozverně na něj mrkne. Ani ve snu by ho nenapadlo, jaký je skutečný důvod toho, že tu Aqui je.

Aqui, Sugizo

Aqui nechápal, proč by nemohl doma zůstat sám. Byl už přece v podstatě dospělý a navíc v domě měli služebnictvo. Ne na noc, ale měli. Snad by v noci nevyhořel ani by se mu nic nestalo? Jenže rodiče o tom nechtěli ani slyšet, když odjížděli a tak dlouho a nebylo zrovna příjemné v jeho věku najímat chůvu nebo někoho žádat, aby ho chodil hlídat a tak se domluvili, že stráví zbytek prázdnin u Sugiza na farmě. Pro Aquiho to byl strýček Sugizo, i když spolu neměli žádné příbuzenské vztahy a dobře znal i jeho syna Akiho. Když měli příležitost, kamarádili se. Nebylo jich zase tak moc, ale i Aki chodil do školy a tak na sebe často naráželi ve městě. Na farmě se byl Aqui párkrát podívat, ale nikdy tam netrávil víc dní v kuse a když před tím velkým, ale starým domem zabrzdí jeho auto s rodinným šoférem, připadá si hrozně nepatřičně. Hledí ven skrz okýnko a nijak se nemá k vystupování. Najednou má trému jako by šel někam k cizím, kteří ho neznají a on nezná je. 

"A...ahoj, Aki-kun." Pozdraví se s Akim, jakmile mu řidič otevře dveře a ustoupí stranou. Aki hned nahlédne dovnitř, čímž mu strčí svoje vlasy doslova pod nos a vypadá, že ještě někoho hledá. Aqui se mimoděk nadechne typické vůně farmy a potu, i když není nijak štiplavě nepříjemná a zblízka si prohlédne černé prameny a po chvíli i pichlavé oči. Jemně se usměje a podá mu svou štíhlou dlaň s porcelánově bílou pokožkou, aby mohl vystoupit ven z auta. 

"Rodiče odjeli na soukromou cestu a já jsem..." Chtěl to dokončit, ale i on se ohlédne na kufry za sebou. Aki o tom neví?

"Sugizo ti nic neřekl?" Podiví se. 

"Naši odjeli do konce prázdnin pryč a já bych byl sám doma, tak se domluvili, že tady můžu zůstat s vámi." Spojí dlaně před sebou a líbezně se usměje. Vypadá v tom drahém oblečení a bílých polobotkách doopravdy jako zjevení. 

"Pokusím se ti nepřekážet." Dodá tiše. Samozřejmě si uvědomuje rozdíly mezi nimi i to, odkud kdo pochází a to, že tady nejspíš bude hrozně navíc, ale Aqui uměl být tichý a neviditelný. Bude číst někde na verandě a nepřidělávat nikomu starosti. Jeho řidič se mu ukloní. 

"Budete si přát odnést vaše kufry pane nebo mohu odjet?" Zeptá se v hluboké úkloně. 

"To je v pořádku Takeo-san, můžete jet. Užijte si dovolenou." Popřeje mu. Je mu jasné, jak musí být tento muž dychtivý na volný čas strávený se svou rodinou. V jejich službách ho moc neměl. Aqui by stejně nevěděl, kam si může svoje věci dát. Sice netuší, jak ty kufry unese, ale to nějak zvládne. Žádné služebné, žádní řidiči, žádná pomoc, prostě se musí postarat sám. Rozechvěle si vydechne. Auto po chvíli odjede a Aqui se podívá na svého přítele. Nervózně si pohrává s konečky svých prstů. 

"Přivezl jsem toho hodně. Něco je doopravdy i pro tebe." Nikdy by nikam nejel s prázdnou, když se tam o něj mají starat. Jeho rodiče mu toho nabalili celý ten jeden kufr, hlavně vybraného jídla. Usměje se na Akiho, když ho pozve dovnitř. Ten jeho úsměv mu vždycky nějak roztřese kolena. Aki se mu vždycky líbil, už ve škole. Samozřejmě čistě platonicky. Aqui sám byl příliš plachý, než aby pomyslel na cokoliv jiného, natož, aby třeba něco zkusil, ale být mu blízko vždycky vyvolávalo různé představy. Před chvílí mu blízko byl. Měli by ho zajímat vytříbené dívky, jemné rysy a bledá pleť, ne uličnický kukuč, opálená pokožka a parfém jménem mýdlo. 

"Á, Aqui-chan, už jsi tady? Kde máš auto?" Ozve se za jejich zády, když k nim spěchá Sugizo a ani na chvíli ho nenapadne, že Akimu samotnému nic neřekl. 

"Pojď, pomůžu ti!" Hned za něj vezme jeden kufr. Chtěl dva, ale když je vzal do rukou, tak trochu si to rozmyslel a zase jeden postavil. 

"Netahej se s tím, dojdu pro kolečko." Řekne zvesela. Aqui se zmateně podívá na Akiho vedle sebe. 

"Kolečku k čemu? Nemyslel spíš nějaký vozík?" Hlesne.

Aki

Akimu se hned objeví další úsměv, když ho Aqui pozdraví. Byl vždycky hrozně roztomilý a pokud měl Aki možnost, držel nad ním ochrannou ruku. Nevídali se často, ale když se potkali ve městě a někdo se na Aquiho jen špatně podíval, tak nebylo daleko k tomu, aby dostal do zubů.

"Ne, táta mi nic neřekl." Protočí krátce očima a rozesměje se.

"Znáš ho, někdy se ztratí mezi kytičkami a zapomene mi říkat věci i ty důležité. Jsem rád, že jsi tu." Pokývá hlavou, protože to samozřejmě myslí vážně. Pomalu ho sjede očima, když mu pomůže ven a trochu skepticky sleduje množství kufrů. Jak se do jeho pokoje poskládají, to netuší, ale nějak to udělá, i kdyby mu měl věnovat celou svou skříň.

"Ty mě a překážet?" Zavrtí odmítavě hlavou.

"To v žádném případě, užijeme si to tady." Ujistí ho bez váhání a je mu úplně jedno, že bude spát na své malé pohovce. Vyspí se klidně na zemi, jen aby měl Aqui co nejvíce pohodlí.

"Ahoj." Rozloučí se po svém s Takeem a sjede očima všechny Aquiho kufry.

"Jeden by řekl, že se k nám stěhuješ napořád. Nemám nic proti." Pohladí ho po paži, než se mu oči rozsvítí, když dojde na dárečky. Co si budou, vždycky rád něco dostal, ale Aqui mu nemusel vozit vůbec nic, i tak by byl rád, že přijel.

"Ty jsi zlatíčko." Jakmile zaslechne hlas svého otce, otočí se směrem k němu a založí si ruce na opálené hrudi.

"Nezapomněl jsi na něco?" Zeptá se ho s pozvednutým obočím.

"Co kdybych v pokoji někoho měl?" Tváří se naoko uraženě ale nakonec se rozesměje a doběhne pro to kolečko.

"Vozík nemáme, kolečko bude stačit." Za chvíli se vrací i s ním a pomůže tátovi to všechno nastrkat na něj.

"Páni, myslím, že bych spíš unesl tebe než ty kufry." Prohrábne si vlasy.

"Ubytuju ho u sebe a pak si skočíme na svačinu. S ostatními to asi nestihneme, ale možná je to dobře. Pytle s krmením už jsem vytahal a nějaké věci mám hozené stranou. Roznesu je, jak se Aqui trochu rozkouká." Prohodí pobaveně. Aqui by měl být spíš rád, když je nepotká hned. Už si dokáže představit, jakou reakci bude mít třeba Totchi nebo Die. Vezme Aquiho za pas a vysadí ho na kufry.

"Kočár je připraven, vaše veličenstvo, můžeme jet. Hlavně se pořádně drž." Rozejde se směrem k domu a vejde rovnou dovnitř velkými dveřmi přes malou terásku. Vejde s ním až přede dveře do svého pokoje. Je to celkem velká místnost, i když o něco menší, než mají kluci z města. Uvnitř je větší postel, kam se klidně vlezou dva a u druhé stěny je malý gauč, na kterém Aki bude nejspíš spát.

"Udělám ti místo ve skříni." Ujistí ho.

"Koupelnu budeme mít pro sebe." Dodá ještě, než ho vezme za pas a stáhne k sobě na zem. Nějak z jeho blízkosti nespěchá.

"Sluší ti to." Podívá se mu do očí, zdrží se u nich mnohem déle, než by měl.

"Jen mám obavy, že tě budu nosit všude, jinak tvé botky nepřežijí. Teda…" Zarazí se.

"Pokud mi budeš chtít pomoct, třeba s krmením." Nic náročného mu rozhodně ordinovat nebude. Pokud bude Aqui chtít pár věcí ho klidně naučí.

"Tak pojď." Vyzve ho, když ho obejde a sáhne po jednom kufru a pak i druhém. Vezme je zároveň a protáhne do svého pokoje. Není tu pořádek, sem se něco válí a nedaleko je opřená kytara, na kterou si večer brnkal. Na dvou místech se válí nějaká manga. Trochu chaos, ale Aki s radostí hlásá, že nemá čas uklízet. Pořádek u zvířat je přece důležitější.

"Doufám, že se ti moje postel bude líbit. Spí se na ní dobře." Dojde ke skříni, kterou otevře a pak se znovu podívá na kufry. Tiše si povzdechne a začne své oblečení cpát do jediné poličky. Ještě že toho moc nemá.

"Co nového Aqui-chan? Už tě někdo sbalil?" Ohlédne se s blýsknutím v očích přes rameno.

"Anebo tě rodiče někomu strčili?" Nemyslí to vůči nim zle, má je rád, ale je mu jasné, jak to u nich nejspíš bude fungovat.

"Braň se tomu, co to jen jde. Přece někdo tak hezký si může vybírat." Složí mu další kompliment, než před skříní rozpřáhne ruce.

"Tadááá. No, doufám, že se tam vlezeš. Kdyžtak můžu zkusit sehnat ještě jednu skříň." Poškrábá se ve vlasech.

Aqui, Sugizo, Die

Ještě by tak scházelo, aby na něj Sugizo dočista zapomněl a nepočítal s tím. Aquiho to na okamžik skutečně vyděsí, ale Aki sám se tomu pobaveně směje a nejspíš o nic nejde. Upřímně se usměje, když ho Aki ubezpečí, že se mu nebude plést pod rukama a že si to užijí. Věří mu a rozhodně přikývne. On ví moc dobře, že sem nepatří, ale nikdy se na ně nedíval ani trochu skrz prsty a snobsky. Takový nikdy nebyl. Málem vyprskne smíchy, když Aki řekne Takeovi Ahoj, ale přitiskne si dlaň na rty a ovládne se. Maličko se začervená, když dojde na to stěhování a množství zavazadel. Jenže to jinak ani neumí. Jede sem na hrozně dlouhou dobu a jenom představa, že by je obtěžoval třeba s praním, když to sám neumí, je nesnesitelná a tak má na každý den nové věci. 

"Nemáš?" Hlesne okamžitě, ale zčervená ještě o trochu víc. Tohle nahlas říkat neměl, co kdyby si to Aki nějak domyslel. Znovu se vřele usměje, když je označen za zlatíčko a ten dotek by se asi propálil jeho rukávem, kdyby se tu neobjevil sám Sugizo. Naštěstí ho vítá a usmívá se a Aqui si oddechne. Sugizo se na chvíli zarazí, když ho Aki vypeskuje, dlouze se podívá do jeho tváře, jako by si v ní mohl přečíst, jestli tam vážně někoho chtěl mít nebo ne a pak se znovu zasměje. 

"No, tak byste tam byli tři." Má hned vyřešeno a nemá ani ponětí, na co lákal Aki Boogieho a Zyenana a jak to mohlo vyznít. Důkladně se s Aquim přivítá a brzy se vrací i Aki s kolečkem. Aqui konečně pochopí, co přesně to kolečko je a je vidět, že pro jeho hostitele je to tak samozřejmé, že jeho otázku ani nepochopili. Brzy je na něm naležato několik kufrů a vypadají, že při první příležitosti sjedou dolů. Neměl by je nějak přidržovat nebo tak něco? 

"To doufám, jsou dost těžké a já si hlídám jídelníček." Hlesne Aqui a Sugizo se znovu rozesměje. Poplácá ho po zádech, ale i když jsou jeho doteky obecně něžné, Aqui se stejně málem zlomí v pase. Sugizo stále září, když mu Aki vyjmenuje, o co všechno se postará. 

"Původně jsem si myslel, že bych mu dal svou ložnici a spal třeba venku, ale… Dobře, děkuju, budu na poli." Řekne mu a jde za vlastní prací. Nechtěl by Akiho obírat o jeho soukromí, už tak bylo v domě plno a s Aquim zase nemohl jednat jako s ostatními, prostě to nešlo. To chápal i on. Na Akiho byl neskutečný spoleh a pracoval snad za několik lidí. Nikdy ho v ničem nenechal a všechno dělal zodpovědně a s láskou. Neuvěřitelné u kluka jeho věku. Sugizo byl na něj opravdu hrdý. 

"Jací ostatní?" Zajímá se Aqui. Aki asi mluví o personálu. O tom, že ubytovávají další jejich vrstevníky nemá ani ponětí. Je rád, že si nemusí půjčovat Sugizovu ložnici a pobývat tady s pocitem, že ho vyhodil z jeho pokoje. S Akim to bude fajn, jenom… spolu budou hodně sami… kruci… Doopravdy vypískne, když ho Aki z ničeho nic popadne v pase a vysadí na ty kufry. Je to docela vysoko. 

"Spadnu." Řekne a honem se chytí jejich okrajů. Drncá to na každém kameni, ale nakonec nespadne a po cestě se dokonce rozesměje. Překvapí ho, že Akiho pokoj je dole a ne nahoře v patře, čistě proto, že to tak bývá, ale opatrně a zvědavě nahlédne do dveří. Pokoj je na japonské normy opravdu veliký, zařízený prostě… obyčejně proti tomu, na co je zvyklý on, ale tyhle běžné klukovské věci mu vždycky připadaly nesmírně zajímavé a nejspíš se bude divit každé dece z výprodeje v levném krámu, protože to je takový ten pocit, že to mají všichni okolo a vy vlastně ne. 

"Vážně?" Usměje se. 

"To je super." Za to je opravdu rád, nerad by Sugizovi vlezl třeba na záchod, až to bude nejméně čekat. Takhle se budou s Akim domlouvat jenom mezi sebou. Podá Akimu svou dlaň, aby mu pomohl dolů z kufrů a seskočí skoro do jeho náruče. Podvědomě položí dlaně na jeho ramena. NAHÁ ramena a okamžitě zrudne. Sice se mu daří dívat se mu přímo do obličeje a ne jinam, ale teď tady stojí vážně jako milenci. 

"Díky." Pípne na ten kompliment a honem se podívá na boty, takže se málem srazí čelem.

"Já se přezuju, mám ještě jiné." +Několikery...+ Aki ho pustí, čímž utne magickou chvilku, ale to už za ním Aqui otáčí hlavu. Když Aki nese oba kufry, vypadá to jako by ani nic nevážily a kromě toho se mu svaly na rukou a krku napínají až by z toho jeden šel do kolen. Povzdechne si a sáhne taky po jednom kufru, ale nehne s ním a tak toho radši nechá, dokud ho Aki nevidí a spěchá za ním. Nemá ani ponětí o tom, že zpoza rohu vyhlíží hlava Die a nad ním vykoukne i hlava Toshiyi. 

"Vidíš to? Aki má holku. Jdou k němu do pokoje i s kuframa.“ Tiše se chechtá. 

"Nejvyšší čas poreferovat Boogiemu, nemyslíš?" Zase zalezou. 

"Určitě bude." Hlesne Aqui na tu postel a chvíli se na ni dívá. Není pro něj čistě připravená, protože o něm Aki nevěděl. Do jeho tváří už se zase vkrádá stud. +Snad to nevyznělo nějak hloupě?+ Postává pár kroků za ním a sleduje ho, jak ze své skříně dělá Aquiho skříň. 

"No, já..." Odpověď z něj neleze, protože má plnou hlavu starostí s tím, jak si s ním dělá Aki škodu. "Zatím ne. Na všechno ne." Řekne. Ještě není ani na univerzitě, ještě ženské do toho… Skloní oči při dalším komplimentu. Očividně mu to zas tak k něčemu není. Jeho koutky však poskočí nahoru. 

"Trochu jsem zhubl, myslím, že se do stanu i do té menší police." Otočí Akiho větu v malý vtip a v očích mu trochu zajiskří.

Aki

Kdyby jen táta věděl, co se dělo na farmě ještě včera, asi by se nedosmál nikdy. Aki sice řekl to, co mu padlo na jazyk, ale zrovna před Aquim by poznámka o tom, že by mohli být nakonec v pokoji čtyři, nebyla nejlepší. Ještě, že se stihl včas zarazit. Je rád, že ho pobavil jízdou na kolečku. Možná si ho do něj naloží častěji a můžou lítat po celé farmě a asi tím hodně bavit i ostatní. Princezna v kolečkách, to mu taky musí někde říct, ale asi až za pár dní, aby mu náhodou neutekl s tím, že se ho dotkl. Ne, že by na to jeho nový spolubydlící vypadal, ale radši.

"Máme tu pár kluků z města ze školy. Mají to jako odměnu za výsledky, ale většina z nich se tváří, že jsou tu za trest." Vysvětlí Aquimu.

"Asi si to představovali úplně jinak." Pokrčí rameny. On to prostě nechápe, pro něj je život na farmě to nejlepší, co se mu mohlo stát. Navíc s tátou jako je Sugizo…Nikdy neměl potřebu vyvádět nějaké extra hlouposti. Proč taky, když máte tolik důvěry, ani vás to nenapadne. Byl jeho nejlepší přítel a Aki je vážně rád, že to tak je. Když kolikrát slyšel problémy kluků ze školy doma, nechápal, že to tak může být.

"Je, budeme mít soukromí." Zazubí se přes rameno a je v tom jistý dvojsmysl, ale to asi tuší jen Aki. Musí se pořád usmívat. Už jen to jak Aquimu zrudly tváře…To jen tak z hlavy nedostane. Neviděl ho už chvíli a má pocit, že se za tu dobu změnil. Ne, že by před tím nevypadal dobře, ale teď je to snad ještě lepší.

"To je dobře, tady by sis je hodně rychle zničil. Půjčím ti klidně nějaké gumáky, budou ti taky slušet." Zavtipkuje, ale stejně si myslí, že by mu slušelo úplně všechno. Ani ve snu by ho nenapadlo, že Aquiho příjezd nezůstal bez povšimnutí a dva pánové to hodlají pěkně rychle rozšířit. Už vůbec by ho nenapadlo, že by z toho mohl být třeba problém, kdyby jeho slova zapůsobila mnohem víc. Z druhé strany se netajil tím, jak pro něj může vztah vypadat, ale to zrovna tihle dva neví. Jakmile by viděl Toshiyův výraz, když na Die kývl a v očích mu zářila škodolibost, došlo by mu, že si to ještě hodně přibarví a budou se tím bavit celý večer.

"Ještě ti pak skočím pro čisté peřiny a povlečení. Schnou hezky na sluníčku, tak to budeš mít i s přírodním parfémem." Sdělí mu Aki, než se otočí.

"Tak to je fajn." Zazubí se na něj při jeho dopovědi a pak se rozesměje úplně. Tohle nečekal a bylo to trefné.

"Vážně?" Pozvedne obočí a v očích se mu blýskne.

"Tak to bych měl zkusit ne?" Udělá kroky k němu, popadne ho v pase a hodí si ho přes rameno.

"Tak do které poličky to bude?" Paží ho svírá kolem stehen, aby mu náhodou nespadl. Má pocit, že by ho objal snad třikrát, jak je hubený.

"Jeden by řekl, že tě vůbec nekrmí." Dobírá si ho maličko.

"Tak asi úplně nahoru, ať máš přehled." Baví se tím a chvíli to vypadá, že ho tam opravdu nacpe. Nadskočí, když prásknou dveře díky průvanu a i s ním se ohlédne.

"Tohle bylo na infarkt." Zasměje se a pak udělá dva kroky k posteli a prostě ho do ní shodí.

"Tak, do poličky se nevejdeš, co teď s tebou?" Zeptá se ho se smíchem, když se zapře se dlaněmi vedle jeho hlavy a kouká mu do očí. Ty rudé tváře, by se klidně mohly objevit znovu. A ano, teď se ho snaží cíleně dostat to rozpaků.

"Do postele se koukám vlezeš s přehledem." Mrkne na něj a pomalu sklouzne očima dolů.

"Nemáš tam hrášek, princezno? Přece bych nedopustil, aby tě cokoliv tlačilo." Zarazí se a pak znovu rozesměje.

"Já budu spát na gauči, tak se to nejspíš nestane." Skloní se líbne ho na jednu tvář pak i na druhou, než se z jeho těla zvedne a pomůže mu do sedu.

"Chceš pomoct vybalit?" Zeptá se ho, když se ohlédne po kufrech. To bude tak na týden. Jemu by stačil nejspíš jen batoh. Hodně malý batoh.

"Já pak musím ještě roznést nakoupené věci, ale můžeš jít klidně se mnou. Po svačině tě můžu vzít na výlet, dneska mám hotovo. Ukážu ti nejlepší místa tady." Moc by si přál, aby se tu Aqui cítil dobře, třeba se mu tu nakonec bude opravdu líbit i přes to, že si nejspíš zničí všechno oblečení.

Aqui, Sugizo, Boogie

Aqui se zatváří užasle, když zjistí, že tady s Akim nebudou sami. Několik kluků z města? 

"A kolik?" Vypadne z něj spontánně. S tím vůbec nepočítal. Ne, že by to asi nebylo jedno, protože ve škole měl taky plno přátel, ale stejně je to hned takové jiné. Kdo to je a jací jsou? Pak se ale pousměje.

"To záleží, jestli jim tu vytváříš prostředí odměny nebo pracovní galeje." Usměje se na něj. Je to další nevinné popíchnutí a navíc naslepo, nemá ani ponětí, jaký je Aki na svém panství, ale co kdyby náhodou? Shlédne na svoje nohy, když dojde na gumáky. 

"Ty mi určitě nebudou, mám mnohem menší nohu." Řekne mu, i když to zase o tolik nebude, ale on na sobě gumáky nechce. Je trochu jako dítě, kterému připadají nevkusné a nemotorné a odmítá pochopit jejich praktický význam. Znovu se usměje na ty peřiny. 

"Doufám, že je nesušíš někde u hnoje." Kdo ví, kdy mu ty růžky narostly, i když všechno říká tím nejmilejším tónem, jakým svede. Odplata přijde vzápětí, když ho Aki popadne v pase a přehodí si ho přes rameno. Vypískne na celý barák, snaží se něčeho chytit na jeho zádech, ale nemá čeho, když Aki nemá ani tričko. Zakope nohama, aby to neměl tak snadné, ale Aki drží jeho stehna pevně a jen tak ho nepustí. Už už cítí, jak se ho pokouší strkat nahoru na skříň, když bouchnou ty dveře, on zaryje nehty do jeho lopatek a taky se honem ohlédne. Nikdo tam není, ale leknutím málem spadl na zem i bez boje. Během několika dalších vteřin dopadne zády napřed do peřin. Honem se hrabe zase do sedu, ale Aki ho přibije zpátky svými dlaněmi, které má vedle obličeje a Aqui ztuhne. Dlouze se zadívá do jeho očí s palčivým uvědoměním, kde teď je a jak moc se na tomto místě znásobila Akiho osobní vůně. To ty peřiny… Nad tím hráškem se zatváří různě, jak ho ta otázka zaskočí a vyvolá v něm něco úplně jiného, než co měl Aki na mysli. 

"Hrášek? A nejsi trochu drzý?" Narazí na poznámku, která by mohla vyznít, jako by toho Aqui v klíně o moc víc neměl. Hned na to se zamračí, protočí očima a zavrtí nad ním hlavou, ale je to jen vteřinka, než se na jeho rtech objeví nový úsměv. Vůbec ale nečeká, že by se Aki mohl sklonit ještě níž a dovolit si ta dvě políbení. Nepatrně se napne, aby pod jeho sevřením vzápětí dočista povolil a nepatrně se zachvěje. Jenže Aki nesmí nic poznat! Nikdy nesmí přijít na to, co se Aquimu prohání hlavou a tím spíš by neměl být tak blízko. Do sedu se vyhoupne až moc ochotně a začne si prsty rovnat vlasy nebo se spíš pokoušet o návrat svého účesu, který sice vypadá jako rozcuch, ale je to pečlivě upravovaný a voskovaný rozcuch. 

"N-ne…, díky. Jdi klidně napřed. Doženu tě za chvilku, jen se přezuju." Zoufale hledá chviličku, kdy by byl sám a dal se trochu do kupy. Emocionálně. Kromě toho se s těmi kluky ještě nechce vidět. Až později. Čím později, tím lépe. Zvedne hlavu a usměje se jako vždycky. Počká až Aki odejde a konečně vydechne. Nejradši by sebou práskl zpátky do peřin, ale to je nebezpečné. Moc by ho cítil a Aki by se mohl kdykoliv vrátit. Nemá v plánu mu tady šmejdit, takže skutečně otevře jeden kufrt, aby vybalil několikery boty a přezul se do o něco vhodnějších. Vyměnit i oblečení ho nenapadne. Sice je celkem sportovní, ale svítí na něm hodně drahé značky. Pak otevře kufr se všemi dárky, několik jich pobere a vyrazí do kuchyně. Narazí tady na Sugiza, který něco připravuje. 

"Aaaa, Aqui-chan, hledáš Akiho? Roznáší tady tyhle věci. Už to bude mít hotové, za chvíli se vrátí." Ubezpečí ho Sugizo přes rameno. Aqui přikývne a v duchu jako popelka počítá talíře, když obchází stůl. Sedm. Napočítal jich sedm. Svačina? Ve stejnou chvíli někdo vběhne do kuchyně a Aqui se prudce ohlédne přes rameno. Dívá se rovnou do modrých očí o něco vyššího kluka s neskutečně dlouhými a krásnými vlasy. Jeho pohled je zkoumavý a trochu podmračený a Aqui moc nechápe proč. 

"Tak je to pravda." Zamumlá Boogie velmi tiše. 

"Aaaa, Boo-chan, tohle je Aqui. Akiho kamarád. Bude tady s námi." Řekne Sugizo přes rameno. Boo se přiblíží a maličko neochotně podá Aquimu ruku. 

"Už jdete všichni jíst?" Zeptá se Su a otočí se k nim čelem. 

"Nemám hlad." Hlesne Aqui a doslova uteče z kuchyně. Na chodbě vrazí přímo do Kamijovy hrudi. 

"Promiňte." Zamumlá. Málem si z toho sedl na zadek.

Aki, Zyean, Kamijo

Aqui je drzejší, než kdy byl a Akiho to začíná nebezpečně bavit. 

"Dal jsem je schválně, co nejdál, ale pokud si přeješ, nechám je ještě chvíli vyvětrat." Vrací mu to zpátky, aby si Aqui náhodou nemyslel, že to, jak moc dobře vypadá ho nějak uzemní. Dostává ho do kolen, ta kombinace je dost vražedná, ale pusu to nezastaví. Aki nakloní hlavu na stranu, když dojde na hrášek. Pomalu sjede očima ke svým kalhotám a pak zas zpátky do Aquiho tváře.

"Možná, že jo. Chceš se podívat?" Uculí se s blýsknutím v očích. Nespouští z něj ani na vteřinu pohled. Jednu věc si ujasní rovnou. Aqui mu nevynadal, když byl nad ním v posteli. Je tu jistá šance, že mu to tak proti srsti nebylo, to znamená, že v tom klidně může pokračovat. Aki není zrovna z těch, kdo by se toho bál.

"Vlastně to nemusí být hned. Večer máme koupelnu pro sebe, tam se pozná, jak to vypadá." Pokrčí nenuceně rameny, jak kdyby se bavili o tom, co bude k večeři.

"Ostatně, zámek tam není, tak se klidně může stát, že se špatně domluvíme." Mrkne na něj bez váhání. Vážně čekal, že s ním půjde ven a projdou si celou farmu. Koutky mu mírně odpadnou, když ho odmítne. Úsměv je však hned zpátky. Pořád mají ještě dost času, takže příležitostí ještě bude.

"Dobře, já se zatím podívám po nějakých gumácích." Otočí se ke dveřím a zamíří k nim. U nich se ještě zastaví.

"A mimochodem, Aqui-chan. V noci je to tu trochu strašidelné. Ale neboj, budu spát hned vedle." Věnuje mu provokativní pousmání, než zmizí z pokoje. Není toho moc, co má ještě rozdat, ale když se trochu zapovídá s každým, minuty plynou. Ani ho nenapadne, že už se na jídlo budou scházet kluci a že tam takt trochu nechává Aquiho samotného. Ale tak je tam ještě jeho táta, ten ho snad zachrání. V kuchyni se neobjeví jen Boo. Hned za ním v závěsu letí Zye, protože hlad je něco, co má dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu teď vážně makal, takže je to ještě horší. Zastaví se o Boogieho záda, v podstatě ho obejme kolem pasu a přes rameno se podívá na nového kluka. Kdyby nad tím malinko přemýšlel, jsou si vlastně trochu podobní. Boo je pro něj rozhodně hezčí, ale neznámý taky ujde. Jak to říkal, Aqui? Pokud Die nekecal, budou mít od Akiho na chvíli pokoj. Jen Boo nevypadá zrovna nadšeně. Podívá se nechápavě na jeho profil, než přeostří na Aquiho.

"Ahoj, já jsem Zye." Zvedne ruku na pozdrav a věnuje mu široký úsměv.

"My jsme ta příjemnější část skupiny. Ty protivní teprve přijdou." Kývne hlavou za sebe ale Boo teď nevypadá zrovna přívětivě.

"Jsi v pohodě?" Zeptá se svého Miláčka se starostí v hlase. 

Kamijo nikam nespěchá, ale rozhodně tam chce být dřív, než Die s Totchim. Ti se pak rozvalí u stolu, zaberou si židle, které nevržou a to se prostě nestane. Místo, aby došel, až do kuchyně mu v náruči přistane ten Akiho kamarád. Kamijovo obočí jde nahoru a jako první zhodnotí znaleckým okem jeho oblečení a to, jak vypadá. Že by konečně někdo, kdo má vkus?

"Ahoj." Zavrní svůdně, když ho dostatečně ohodnotí. Svírá zlehka jeho předloktí, protože ten maličký vypadá, že za chvíli upadne.

"Nedivím se ti, že utíkáš. Vidět Zyeana jak jí, je dost hororový zážitek." Nepatrně pozvedne koutky, aniž by z něj spustil modrý pohled.

"Jsem Kamijo, těší mě." Představí se vzápětí.

"A budeme společně trávit pět hodin denně leštěním bot, aby si mohl vzápětí šlápnut do bahna." Ozve se Zye z kuchyně s tichým smíchem.

"A přidám k tomu tragickou konverzaci a rádoby vtipné poznámky." Povzdechne si Kamijo s protočením očí v sloup.

"Počítám, že budeš jíst někde v klidu hm? Máš velké štěstí." Povzdechne si znovu a konečně ho pustí. Oči z něj však nespustí ani na chvilku.

"Mohl by jíst se mnou. Tam na vás na něj nebude tolik." Přijde konečně i Aki a naprosto bezstarostně se usměje na Kamija, než se protáhne kolem něj a vezme Aquiho kolem ramen.

"Můžeme si to vzít s sebou, než se trochu rozkoukáš." Dá mu na výběr. Má s sebou ještě několik balíčků, které visí na šňůrkách.

"Nesu vám nákup." Zahlásí pro všechny.

"Kami, Zye a samozřejmě Boo." Rozdává je postupně a tím i vede Aquiho s sebou zpátky do kuchyně.

"Promiň, jinou voňavku neměli, brali to nejlepší." Ohlédne se ještě přes rameno a sleduje, jak Kami rozbaluje sprej na záchod. Tomu nešlo odolat. Jediný, kdo má v balíčku přesně co chtěl je Zye a Boo. Zye u něj má ještě cigarety, ale to mu teď dávat nemůže, odchytne si ho pak někde stranou.

"Odměna za věrné služby. Říkal jsem si, že si možná udělám trochu oko." Vysvětlí to tátovi hned. Boogiemu tam ještě přibalil plyšového medvídka, aby měl radost a Aki trochu odčinil to, jak z něj byl na větvi. Vůbec ho nenapadne, jak se tvářil, když tu viděl Aquiho.

"Zvládneš to nebo chceš jít?" Zeptá se Aquiho tiše a trochu zvážní, kdyby se tu necítil, klidně s ním půjde jinam, přece jen ho má na starosti.