Gackt x Zyean x Boogie - To vypadám tak hrozně? - část 2.

(u Gackta)

Zyean

Zye zavírá oči, když poslouchá Gackotovo vyprávění. Uvnitř něj se to sevře ještě víc. Nemůže si zkoušet nepředstavit, jaké by to bylo, kdyby se to stalo jim. Nedokáže ani domyslet, jak příšerné musí být vědomí, že ten kterého miluje, umírá. Někde hodně daleko a sám. Z jedné strany chápe Toshiyovo rozhodnutí, z druhé strany by tam chtěl být, kdyby se něco podobného dělo. Uvědomí se, že chvilkami ani nedýchá. Teď by Boo rozhodně neměl být sám, ale taky ví, že to jinak nejde kvůli jeho rodině. Možná by to pochopili, možná vůbec.

"Myslím, že bylo dobře, když mu volal." Souhlasí s tím, co mu Gackt řekl. Udělal by nejspíš to samé.

"Boo si zaslouží to všechno vědět." Odmlčí se, protože by nejradši dodal, že si nezaslouží, co se děje teď. To ani jeden z nich, i když Totchi nebyl jeho přítel, nejspíš ho ani neměl rád. Na tom nezáleží, i přesto je mu to neskutečně líto. Mírně se odtáhne se, aby se Ga mohl otočit čelem k němu. Pomalu vzhlédne, sám se tváří neskutečně smutně. Znovu ho trochu obejme v pase, ale jen tak, aby viděl jeho oči. Vidí ten odlesk, ví, že tam ty slzy jsou. Obdivuje ho za sílu, kterou právě teď projevuje, on by se nedokázal udržet. I teď s tím má velký problém.

"To možná není, ale jako první pomoc není občas k zahození. Víš, zavrtat se na pohovku pod deku, prostě jen být společně a u toho se krmit." Nahodí mu vlastní představu. Možná k tomu i pár vzpomínek na jeho přítele. Někdy to pomáhá, prostě jen existovat a nechat celý svět za dveřmi. Hlavně, tu část, která nechápe nic z toho, co se jim přihodilo. Doprovází Gackta pohledem po celou dobu, dokud se neusadí. Kouše se do rtu a přemýšlí, co by mohl říct, aby mu pomohl. Asi nic, tohle slova nezpraví, to chce jen čas, ale je to takové klišé to říct, že radši mlčí. Nemá s podobnými věcmi zkušenost a má strach, že řekne něco, co by neměl. Najednou dokáže být celkem dost dobře potichu. Trochu sebou škubne, když nakonec uslyší Boogieho hlas. Částečně se mu uleví a částečně znovu stáhne hrdlo. Jak mu moc chtěl volat, má znovu ten samý problém, že neví, co by měl říct. Pochybuje, že by mu cokoliv pomohlo, aby byla bolest menší.

"Boo-chan." Zvládne jen vydechnout, protože je rád, že ho slyší. Hned zavrhne všechny pitomé otázky, jako jak se daří a podobně. Vyslechne si všechno, co mu říká a teď už tečou slzy i jemu. Je to neskutečné. Boo byl jeho nejlepší přítel, ničí ho, že tohle prožívá. 

"Nedokážu si představit, co právě teď prožíváš, Boo-chan." Broukne tiše a pomalu se začne přesouvat ke Gacktovi na pohovku. Usadí se vedle něj, s nohama pod sebou a opře se o něj bokem. Podvědomě najde jeho dlaň a proplete s ním prsty.

"Nebude to odvaha, co ti pomůže tam jít. Bude to vědomí, že by si přál, abys tam šel." Pokusí se trochu změnit pohled na celou věc.

"Já věřím, že nepřeskočí. Bude pořád s tebou, budeš ho vnímat uvnitř sebe, nikdy nezmizí. Nikdo úplně neodejde, dokud ho budeš mít ve vzpomínkách. Znal jsi ho jako jediný, víš, že bude vždycky s tebou, aby se vypořádal se všemi, kdo ti budou chtít ublížit a v první linii budu já." Tiše polkne a promne si rty o sebe.

"Boo-chan, budu tu vždycky s tebou. Můžeš mi volat ve dne v noci, nějak to udělám a přijedu. Nic mě nezastaví, abych ti byl na blízku. Je to pořád hrozně málo, co bych pro tebe mohl udělat, nejradši bych z tebe tu bolest dostal a zařídil, abys byl šťastný právě teď a s ním. I když mi chtěl vrazit." Neměl to být vtip, jen to z něj vypadlo. Trochu vyplašeně se podívá na Gackta, jestli to vůbec říkat měl, ale už je pozdě to brát zpátky.

"Ga říkal, že pozítří přijdeš k němu, budu tu taky, nějak si to zařídím, abych byl u tebe, pokud mě budeš potřebovat." Na chvíli zaboří tvář do Gacktova ramena najednou se cítí provinile. Boo to štěstí nemá, aby mohl být s tím, koho miluje a on tu sedí s Gacktem a jsou spolu.

"Nenechám tě v tom samotného." Krátce vzhlédne ke tváři kousek do té své.

"Nenecháme tě v tom." Zahrabává dál papíry, které má v batohu. Tohle je přece mnohem důležitější, než cokoliv jiného.

Gackt, Boogie

Svůj vlastní vztah s Toshiyou a vlastní bolest ze ztráty přítele nechává stranou, někde hluboko v sobě. Teď šlo především o Boogieho a jeho ztrátu a on by se musel hanbou propadnout, kdyby měl začít fňukat, že on sám taky přišel o jediného člověka, se kterým si rozuměl. Srdce se mu z toho silně svírá, ale vždycky se měl za muže s pevnou vůlí a smyslem pro povinnost a jeho povinností teď bylo postavit Boogieho na nohy a postarat se o něj. Zyean toho do telefonu neříká moc. Asi mluví Boogie nebo možná nedokážou mluvit ani jeden, protože když se na něj podívá, vidí, že pláče. Je to jako další trn do srdce a tak pohled raději odvrátí. Kdyby tohle všechno už bylo za nimi… jenže to nejde. Nejde se z toho vyspat, nejde si říct, za týden zapomeneme… nezapomenou. Čas jenom obrousí nejostřejší hrany, ale pro Boogieho to bude hodně, opravdu hodně času a pro něj vlastně taky. I když to samozřejmě překlene mnohem snáz a především má s kým. Překvapí ho, když se Zyean pohne směrem k němu a vyhledá u něj útočiště, zatímco telefonuje. Je to jedna z těch drobností, které mu hrozně imponují a probudí se to v něm dokonce i teď. Sevře jeho dlaň. Potřebuje ve svém partnerovi zranitelnost, aby se měl o koho starat. 

"No právě." Vzlykne Boogie na ta slova o tom, že Toshiya nikdy nezmizí a bude pořád uvnitř něj. Jak to jenom snese, že o něj přišel tak brzy? Jak snese celý život o samotě a bez něho? Co provedl, že má takovou karmu? Poslouchá Zyeanova další slova o tom, že tady pro něj vždycky bude a je mu za ně neskutečně vděčný. Za celou jeho přítomnost a osobnost. Přál by si je mít všechny u sebe, jeho, Ricka i Senu. Jen nebyl schopný se jim sám od sebe ozvat. V nejbližších dnech si Zye s Gacktem asi moc soukromí neužije, protože si není jistý, jestli se od nich bude schopný odlepit. Nakonec dokonce trochu vyprskne smíchy, když Zye zmíní, že málem dostal. Jenže ta vzpomínka ho ihned bodne, protože mu připomene Toshiyu v plné síle a znovu bojuje s pláčem. 

"Zye-chan..." Šeptne. 

"Dobře." Šeptne nakonec. 

"Těším se, až se uvidíme." Řekne mu upřímně, i když to bude shledání plné slz. 

"Děkuju." Dodá jenom na to všechno a pak telefon oněmí. Věří, že všechno, co cítí, všechen vděk, který jím proudil, Zyen bude vnímat i beze slov. Není schopný je ve svém stavu skládat do vět. I když se znovu naplno rozbrečí, něco v něm se uvolní a trochu se mu uleví. Gackt ještě chvíli zůstává zticha, když Zye hovor ukončí a pak se na něj znovu podívá. 

"Povedlo se ti to." Usměje se na něj. 

"Pomohl jsi mu. Slyšel jsi? Dokonce se zasmál." Slyšel jen málo, tu část, kdy si Zye přisedl. 

"Dokázal jsi, aby tě vyslechl a přijal od tebe pomoc. Rozmluví se a pomůžeme mu to všechno zvládnout. Byl to důležitý krok, aby se neuzavřel do sebe." Pokývá vážně hlavou. Co on ví, není žádný psycholog, ale připadalo mu to tak. Boogie prostě potřeboval někoho blízkého, aby věděl, že nebude sám. Gackt byl pro něj pořád cizí, i když ho vlastně přijal dobře. Škoda, že si sem nemohl obě ptáčátka nastěhovat, alespoň z počátku. Dopije svou sklenku whisky. Cítí, že nejspíš potřebuje změnit téma. Od té doby, co byl Boogie pryč, tady seděl po tmě a sám a ani vteřinu nepřemýšlel o ničem jiném. Připadá mu to trochu jako zrada, kdyby teď najednou šel… třeba číst mangu. Jenže život šel dál. Toshiya by mu nejspíš vrazil, kdyby ho viděl. Vynadal by mu, že je patetický idiot, a že postrádá smysl se s ním dál přátelit. Gackt se prostě musí sebrat. Zároveň ale nechce… nechce, aby si Toshiya tam někde myslel, že ho hodil za hlavu levou zadní. 

"Nikdy už nebudu mít přítele, jako byl on." Řekne z ničeho nic a pustí stavidla vlastní zpovědi. Pak se ale tiše zasměje, poplácá Zyeana po stehnu a vstane. 

"Můžeš si do postele vzít led, zmrzlinu nemám." Řekne a teprve po chvíli si uvědomí, jak to zní a co by s ním mohli dělat. To nebyl plán. Chtěl prostě jen přestat zatěžovat Zyeanovu hlavu víc, než jak se to už stalo.

Zyean

Málem se neudrží a povzdechne si, kdy tím Boogiemu Toshiyu připomněl. Tak to samozřejmě úplně nechtěl, ale už se stalo. Potřeboval by desítky let zkušeností, aby věděl, co má říct a stejně si myslí, že by mu to nepomohlo. Jak to má dokázat právě teď? Snaží se obrnit proti tomu, jak Boo v telefonu zní, ale nejde to. Moc by mu chtěl pomoc, ale nemyslí si, že by to bylo v jeho moci. Nejhorší, že teď mu asi nepomůže vůbec nikdo a že se přes to nakonec bude muset dostat sám. Musí se přesto dostat, Zyeho děsí jen myšlenka na to, že to nedokázal. Chvíli je ticho a pak se Boo znovu ozve. Zye se nedokáže přestat kousat do rtu, aby potlačil slzy. Má pocit, že by to Boo mohl slyšet, i když vůbec nevzlyká nebo že by ho před telefon mohl vidět, což je taky pitomost. Cítí se trochu silnější jen díky tomu, že je Ga tady. Bez něj…Ne, už vážně neví, co by bez něj dělal a bude to na hlavu, jakmile bude muset být doma a sám.

"Já taky a nepůjdu, dokud mě nebudeš mít plné zuby." Slíbí mu ještě se smutným pousmáním. Přesně tak, doma si to nějak zařídí a bude mu v patách, jak jen to půjde. Nenechá ho samotného ani na vteřinu, aby ho náhodou nenapadlo něco šíleného.

"Nemáš vůbec za co, nic jsem neudělal. Kéž bych toho mohl udělat víc." Prohodí sotva slyšitelně, u toho si mne kořen nosu, ale Boo už ho nemůže slyšet. Vlastně to vykládal opakujícímu se zvuku ze sluchátka. Říct to ale musel. Pochybovačně vzhlédne, aby se podívá Gacktovi do očí. První jen nesouhlasně zavrtí hlavou, nakonec se však vděčně pousměje. 

"Přál bych si, abych ho toho všeho mohl ušetřit. Boo je ten, kdo si tohle vůbec nezaslouží. Není to fér." Pohrává si s Gacktovými prsty a kouká na ně. Je toho na něj příliš, ale snad má pravdu a vážně mu aspoň trochu pomohl. Odloží pomalu telefon, ale ne daleko, jak kdyby se bál, že Boo bude volat a on to přeslechne. Pokývá několikrát hlavou, než konečně vzhlédne.

"Nenechám ho, aby se uzavřel do sebe. Pokud je tu aspoň něco, co můžu udělat, udělám to." Vypadá zase najednou rozhodně a asi potřeboval vědět, že je tu nějaká cesta. Sena a Ricko o tom neví, takže je to na nich, dokud se jim to Boo nerozhodne říct.

"Sám to ale nezvládnu." Mírně pozvedne pravý koutek a chce mu tím říct, že bez něj by to nedokázal ani teď. Ga je pro něj někým hrozně důležitým a stal se jím v podstatě přes noc. Neměl by to od něj chtít, nejspíš by to mělo být naopak, ale nejde tomu poručit a něco mu říká, že možná to bude pro něj to nejlepší. Možná díky tomu bude jeho bolest snesitelnější. Nadechne se, aby ještě něco dodal, ale zarazí se, když Ga znovu promluví.

"Musí ti hrozně chybět." Broukne sotva slyšitelně a o něco víc sevře jeho dlaň. Nebude to určitě jednoduché potlačovat svůj vlastní smutek. Ale Ga s ním byl jako poslední a ještě musel utěšovat Boogieho, kdo ale utěší jeho? Překvapeně zamrká, když vstane a nechá ho na pohovce. Musí se zasmát jeho slovům o ledu a pak nakloní hlavu na stranu, tohle znělo…Má pocit, že malinko rudne. I přesto se zvedne, vezme Gackta za zápěstí a přitáhne si ho k sobě. Pomalu protáhne paže kolem jeho pasu a zpoza světlých pramenů se mu podívá do očí.

"Jsi ten nejsilnější a nejvíc sexy chlap, jakého znám nebo jsem viděl." Složí mu kompliment.

"Ale nikdy by mě nenapadlo, že když jsi mě v autě odmítl se zmrzlinou, je to proto, že jsi na led." A je to tady zase, jak se snaží pomoct Boogiemu, teď se pokouší i u něj. Možná mu tím trochu zvedne náladu. NE! Nemyslí postelí, ale vtipkováním. Až teprve teď mu dojde, že to mohlo vyznít trochu jinak, než původně zamýšlel.

"To je jak s tím vyježděním kalorií, zní to stejně pitomě a nadrženě." Ušklíbne se vzápětí, ale pak vzdá všechny pokusy to jakkoliv vysvětlit, ono je to stejně zbytečně. Místo toho se povytáhne kousek výš.

"Stýskalo se mi a ani jsi po mě nechtěl číslo." Vyčte mu šeptem.

"Možná bych si to měl brát osobně." Neodolá dlouho, sevře víc látku jeho trika, přitiskne ho k sobě a pak už ho konečně políbí. Chtěl to udělat od prvního okamžiku, kdy ho zase uviděl, ale to se nehodilo. Teď už to ovládnout nedokáže.

Gackt

"Nečekal bych, že to bude takové, ale chybí." Přizná se pořád ještě zády k němu, než se pomalu otočí čelem. 

"Nebyli jsme nijak nerozluční, víš, jaký byl. Vlastně jsme chodili na pivo míň, než jsme bývali měli. To jsou ty věci, kterých člověk lituje, když už je pozdě. Všechny ty řeči o tom, že máš žít okamžikem, dostanou význam až tehdy, když o všechno důležité přijdeš." Pokračuje. 

"Jenže jsme si zvláštně rozuměli. Já jsem ho dovedl neštvat a on měl zase podobný pohled na svět jako já." Toshiya byl k lidem vysloveně nepřátelský. Gackt byl v tomhle smyslu jeho protiklad, ale jenom na oko. Ve skutečnosti si k tělu nikoho nepouštěl, bylo těžké ho ohromit a získat si jeho skutečné sympatie. Tohle měli stejné jako dvojčata. Nejhorší na tom bylo, že podobného přítele, jako byl Toshyia prostě nepotkal a to se setkával s mnoha lidmi a žil vlastně velmi společenský život. Byla velmi malá pravděpodobnost, že si ještě kdy s někým bude rozumět tak moc. Často nemuseli ani nic říkat a hlavami jim běžely úplně stejné myšlenky. Povzdechne si. O svých pocitech mluvil málokdy a šetřil slovy. Byly to věci, se kterými se musel poprat sám a postavit se jim čelem a nemělo smysl s tím obtěžovat okolí. Sleduje Zyeana, jak vstává, nechá se vzít za ruce a po tom jeho vyznání nakloní hlavu mírně na stranu. Pozvedne pravý koutek ve frajerském úsměvu. 

"Víš, co mě mrzí? Že se poznáváme tak nějak od konce." Řekne mu. 

"Místo, abychom si užili všechna rande, sex a první střípky svých povah, skočili jsme rovnou do těch nejtěžších problémů, které vztahy spíš zkoušejí, jestli spolu ti dva vůbec vydrží..." Nezažili spolu vůbec nic kromě trochy flirtování a stejně je osud svázal takovým způsobem, že k sobě mají pouto jako lidé, co spolu odžili celé roky. 

"Ukázal bych ti, jak umím být sexy..." Dodá a cosi v jeho očích zajiskří. Místo toho tady ale sedí jako dvě hromádky neštěstí a hlavy mají plné úplně jiných starostí. Rozesměje se po jeho slovech o ledu a jemně pokrčí rameny. Přitáhne ho víc k sobě a opře si bradu do jeho vlasů. 

"Zmrzlina lepí a nedrží tvar. Kostička ledu se rozpouští jen zvolna." Ztiší hlas do smyslné hloubky. 

"Klouže po páteři, obratel za obratlem až se dostane do citlivé jamky přechodu zad a zadečku… Kam se asi vydá dál? Kde utěší rozpálenou pokožku? Nebo je horko tak nesnesitelné, že z ní zůstane jen voda? Nejspíš by se mohla odpařit i ta..." Boří nos pořád níž. Kde komu by to v tuhle chvíli mohlo připadat nepatřičné. On ví, že Toshiya by schválil jedině to. Na fňukance na svém pohřbu nebyl zvědavý a vždycky si užil co chtěl, kdy chtěl a kde chtěl. Takhle by se podle něj nejspíš mělo truchlit. Znovu se tiše zasměje, zatímco dlaněmi přejíždí po jeho pažích nahoru a dolů. 

"A já jsem si myslel, že jsi nadržený..." Nenechává ho v klidu a snaží se mezi nimi rozdmýchat něco, aby měli oba pocit, že ještě žijí. Že alespoň jejich svět neskončil. Co dělali zoufalí lidé napříč generacemi, když bylo všechno ostatní v háji? Prostě byli spolu, souložili a užívali si sebe navzájem, dokud to šlo. Konec pochybností. To číslo… kolikrát myslel na to, že si ho měl vzít? Kolikrát by se mu to už hodilo a mohl se spolehnout jen na to, že do toho Zyeanovi nic nepřijde? 

"Už zase na to nemám čas, ale potom už si ho určitě vezmu." Řekne, když se od něj mírně oddálí, aby se mohl podívat do jeho velkých očí. Zyean je rychlejší. Ta odvaha se mu líbí. Tiskne rty na jeho a jejich polibek brzy dostává prudší a hladovější nádech. Nešetří jeho rty, dobývá je s nedočkavostí objevitele, před kterým se otevírá nový, panenský svět a který nutně potřebuje vidět všechno a hned. Dává mu pocítit vlastní zkušenost, lomcuje s ním záměrně, aby přestal myslet. Oni oba… možná s tou panenskou přírodou nebude zase tak daleko od pravdy a jak to jindy nesnášel, má pocit, že teď z té představy zešílí touhou.

Zyean

Zye krátce sklopí očka, když mu Ga začne vyprávět o jejich vztahu s Toshiyou. Tušil, že to nějak podobně bylo. Stejně mu to přijde hrozně líto, že spolu nemohli strávit mnohem víc času. Nebylo to fér vůči nikomu, kdo s ním byl v kontaktu. Lidé by prostě v takovém věku umírat neměli. Je mu z toho zase do pláče.

"On to věděl, jinak by ti všechno nesvěřil." Pomalu zase vzhlédne. Ga ale nekončí a jemu se v mysli mísí různé pocity. Z jedné strany je to smutek, z té druhé, je to radost, že by chtěl začít úplně jinak. Trochu se zazubí a zavrtí zlehka hlavou.

"Na tom přece nezáleží, jak jsme začali, hlavně, že ještě nekončíme, Ga-chan. Možná to tak mělo být, abychom si oba dva uvědomili, co je důležité a co ne." Pokrčí mírně rameny, aniž by ho pustil.

"Hlavně to, s kým chci trávit čas a být mu na blízku. Tak bychom na to potřebovali třeba i měsíce a já to vím už teď." Obrátí to všechno do pozitivního světla. Jinak to prostě vidět nedokáže. Ostatně na to byl vždycky dost dobrý a teď se to jenom potvrzuje. Obočí mu jde zlehka nahoru.

"Jako víc sexy, než jsi teď nebo na každé přednášce? Chceš mě zabít?" Uculí se pobaveně, ale svá slova myslí vážně. Bylo to vždycky peklo, když na něj mohl jenom koukat, ale pořád lepší, než nic. Přivře spokojeně očka, když si Ga opře bradu o jeho hlavu a sevře trochu víc látku na jeho bocích. Každé slovo se mu dostává hluboko do hlavy a zařizuje, aby tu bylo nesnesitelné horko. Marně přemýšlí, kdy kdo přitopil a je mu jasné, že ta kostka by na jeho těle vydržela asi tak vteřinu, déle rozhodně ne. Jak to jen krucinál dělá? Moc dobře cítí, jak se mu chvějí kolena a srdce zase buší jako splašené. Ještě pár vteřina a udělá něco, co by ho nikdy v životě nenapadlo, prostě to povalí na zem a nebude vůbec tušit, co dělá. Trochu děsí sám sebe tím, co se mu právě prohání hlavou. Jemně se zachvěje, když dojde na představy, kam až by se mohla dostat. Nebyl imunní vůči podobným věcem, ale nikdo s ním nemával, jako právě teď Gackt.

"Jsem." Přizná se nakonec, aniž by si to uvědomil. Přistiženě se uchechtne a možná by se měl snažit to nějak vysvětlit nebo omluvit, ale ne, řekl to a je to pravda, tak proč?

"Ještě si rozmyslím, kam ti ho pak napíšu." Vypadne z něj provokace, kterou úplně nezamýšlel a uchechtne se podruhé.

"Tohle se nedá ovládat." Vyjde z jeho rtů pobaveně a pak už nezvládne poskládat vůbec nic. Jeho myšlení odjíždí na dlouho dovolenou. Nelíbá se poprvé a stejně by to nedokázal s ničím, co zažil srovnat. Rozpouští se pod jeho rukama, taky díky polibkům, které mu Ga věnuje. Je to neskutečně, jak kdyby jeho nádherný společník dokázal najít místa, která nikdo jiný ne. Jak to jen dělá? Na odpovědi mu vůbec, ale vůbec nezáleží, hlavně ať nepřestává. Pustí látku jeho trika na bocích, aby dlaněmi sklouzl dopředu, vyjede na jeho prsa, kde látku znovu sevře. Nechce ani za nic pouštět jeho rty a má pocit, že pokud to udělá Ga, asi spadne na zem z hodně velké výšky. Snaží se nebýt příliš uspěchaný, ale jde to ztěžka. Přesto se mu nepodaří strhnout to k tomu, co si jeho tělo přeje. Ga je na to příliš zkušený, aby mu to dovolil. Je to k nesnesení a přitom tak krásné. Ani si neuvědomí, že už se společně s ním otáčí a tlačí ho k pohovce. Je stejně nedočkavý, jako u toho stolu. Jak měl před tím strach a trému, už se nebojí vůbec. Klidně ho na tu pohovku usadí a sám se bez váhání přesune na jeho klín. Stejně nemyslí na nic jiného, tak proč to protahovat? Potřebuje tu touhu ze sebe dostat. Na pár vteřin se odlepí od jeho rtů. Prsty zaboří do vlasů a s rozverným pousmáním se mu podívá do očí.

"Ten led se roztopí i v mrazáku. Ještě, že nesme někde na pólu, globální oteplování by dostalo úplně nový rozměr. Konce planety v rámci jednoho večera." Pusa už mu zase jede a nejspíš se jen tak nezastaví. Nadechne se, aby mohl pokračoval, ale místo dalších vět se znovu nedočkavě natiskne na jeho rty.

Gackt

V tom má Zyean asi pravdu. Gackt sice nebyl váhavý typ a když se pro něco rozhodl, uměl si za tím jít víc než cílevědomě, ale byla tady především Mirai a díky ní by se tohle váhání mohlo hodně protáhnout. Ne jen na jeho straně, protože už pochopil, že Zyeanovi se musela líbit taky. Nemělo smysl přemýšlet nad tím, jestli mezi nimi byl nějaký flirt nebo ne, protože Toshiyova smrt tohle všechno smetla z povrchu Země jako vlna tsunami, radikálně přestavěla celou šachovnici a rozdala pevné role, kde váhání nemělo už žádné místo. Po tom, co se stalo, si Gackt byl jistý, že by hory přenášel, kdyby se něco mělo dít. Je mu už úplně jedno, co jsou zač, kde pracují nebo kolik jim je let. I kdyby měl obletět vesmír kolem dokola, nenechá si ho vzít a on uměl bojovat jako lev. 

"Ano, mnohem víc sexy." Potvrdí mu. Vždycky si o sobě docela dost myslel, ale dovedl s tím pracovat, aby se to ženám líbilo na místo, aby byl otravný. Znal svoje zbraně a uměl je otočit ve svůj prospěch a očividně to fungovalo i na jeho malé štěňátko. 

"Líbilo se ti, když jsem přednášel? Moc jsme si toho neužili, viď?" Brouká mu pořád do ouška. Teď, když bylo mezi nimi jasno, by si podobnou hodinu uměl užít mnohem, mnohem víc. Zatímco většinou dostávali studenti své učitele, on by uměl připravit peklo jemu a je si jistý, že Zye by měl co dělat, aby seděl v klidu a zároveň byl moc stydlivý na odplatu. Tiše se zasměje, když Zyean začne zvolna ztrácet sebeovládání, což se pozná především na tom, jak spontánně najednou mluví. Nepotřebuje moc a Gackt má v zásobě ještě širokou škálu dráždění, provokací a slastného mučení. Kdo ví, co všechno by ho přiměl dělat a říkat, kdyby na to měli prostor? 

"To je dobře. Mám rád sex, nestydím se ani trochu a nerad se v posteli nudím, víš?" Odhaluje mu svoje já, kterému vyhovuje Zyeanova nadrženost a může jenom doufat, že se ho teď nelekne. Jenže nač to zastírat? Nevydrželi by spolu, kdyby to měli každý jinak. Ponechá Zyeanovu ten stud, ale jinak vůbec nic. Překvapí ho, když se Zyean rozhodne jednat a on za koleny brzy ucítí pohovku. Myslel, že si ho odvede do pohodlí postele, které by si dnes oba dva zasloužili, ale poslušně si sedne. Nerad by teď přerušil jeho iniciativu, když se tak pěkně objevila. Brzy na klíně ucítí váhu jeho těla a sevření jeho stehen. Je to úplně jiné, než s dívkou, už jen pro ten klín, ale obecně jde i o celou stavbu těla. Gackt nemá nejmenší problém přepínat se mezi potřebami jednoho nebo druhého, líbí se mu to oboje stejně. Položí dlaně na jeho boky, které stiskne a pak pravou posune víc dopředu a do jeho klína. Na jeho rtech se zvedne mírný úsměv, když ho opatrně, ale pevně sevře a rovnou s dlaní několikrát pohne, než ho začne dráždit v kruzích svým palcem. Při tom se pořád líbají, dokud neucítí Zyeanovy prsty ve svých vlasech. 

"Tím si buď jistý." Potvrdí mu jeho slova. Zyean toho stihne říct ještě hodně, než se rozhodne zacpat si pusu sám a Gackt si dá svým jazykem záležet na tom, aby měl o zábavu na pár minut postaráno. Při tom vlastní dlaní nepřestává dráždit jeho klín, zatímco tou druhou konečně svobodně zkoumá jeho tělo, především hrudník pod tričkem. Někdy během nádechu z něj stáhne tričko, přehodí si stranu náklonu hlavy a pokračuje tam, kde skončil. Nechce na něj nějak moc spěchat a stejně se neubrání tomu, aby si posunul jeho dlaň do vlastního klína a neukázal mu, jaké sevření je to akurátní, které by se mu líbilo. Nakonec se přece jenom rozhodne vyměnit tohle místo za lepší. Opatrně ho přiměje se vším přestat a vstát na nohy. Sám ho následuje, vezme ho za ruku a vykročí domem. Po cestě se na něj povzbudivě usměje a pak otevře dveře do zšeřelé ložnice. 

"Pohodlí je důležitá věc." Prohodí. Ani tady není památky po tom, že by tu ještě nedávno někdo pobýval s ním. Potichu za nimi zavře. 

"Máš trému?" Vyzvídá svým hluboko posazeným hlasem, protože ještě tak docela nepřišel na kloub tomu, jak moc velkou nezkušenost tady má.

Zyean

Zye si zvládne povzdechnout, protože na to nedokáže nic říct. Představa, že by mohl být ještě víc sexy…Asi ho brzo odveze rychlá a pravděpodobně to nepřežije. Zazubí se, když si představí, co by se v hodinách mohlo dít. No dobře, tohle už by rozhodně bylo na infarkt a ještě před celou třídou.

"Ty mě vůbec nemáš rád." Obviní ho ve chvilce.

"Vypadal bych jako úplný pitomec, kdybych si tam slintal na lavici, stejně jako ty holky vepředu." Zkusí se na něj zamračit, ale je to bez šance, to prostě nedokáže. Zarazí se, když si uvědomí, co vyváděl při první společné hodině a protočí sám nad sebou očima v sloup.

"Dobře, na to už je asi pozdě, ale stejně." Zasměje se své vlastní nešikovnosti a je si jistý, že se mu to teď bude dít pravidelně, jen co vleze do posluchárny. Prostě mu bude stačit jediný pohled dopředu a může si rovnou ustlat na schodech. Je rád, že mu Ga nemůže vidět do hlavy, asi by se nedosmál ani za týden. Co ho malinko vyděsí je to, co mu Ga říká. Nerad se nudí? Tohle kluka v jeho věku většinu dost vyděsí. On na tom není tak úplně jinak, ale co nedomyslí jeho hlava, to vyřeší slova, která z něj vypadnou mnohem dřív, než by je promyslel.

"Tak fajn, teď budu místo programování po večerech sedět u porna, abych tě náhodou nudit nezačal." Je to spíš myšleno jako vtip, ale možná by s tím vážně měl začít, jinak bude za pitomce.

"Anebo mi prostě a jednoduše ukážeš, jak se v posteli nenudit." Vyřeší to nakonec úplně nejlépe a obloukem se vrátí ke svým slovům při první doučování: Prostě potřebuje provést a není to jenom o angličtině. Holt zkušenosti nemá, bude mu muset stačit, že se rychle učí a tohle by mohlo jít ještě snadněji. Mohl by říct ještě tisíc dalších věcí, ale to mu Ga překazí tím, že mu sáhne do klína. Trochu víc sevře prsty v jeho pramenech a pokojen se rozezní krátké zalapání po dechu, které následuje i tlumené zasténání. Tohle bude rychlá smrt, protože už je z něj chvíli vzrušený a ještě asi pět vteřin a bude to hodně rychlý konec. Pokusí se nějakým způsobem ovládnout. Polibky mu to neusnadňují a ruka v Gacktově klíně už vůbec ne. Přesto je schopný vnímat, jak ho stisknout a co se mu líbí. Dodá k tomu trochu víc své vlastní iniciativy, když se v těch místech pohne. Trochu se lekne, když musí vstát a v jeho očích je vidět malý náznak nejistoty. Naštěstí je brzo vyveden z omylu a už se zase culí.

"To je další věc, ve které bych ti měl věřit." Prohodí, stiskne jeho dlaň a vydá se za ním. Teprve teď mu dojde, že už je bez trika. Asi si začne psát poznámky, protože některé věci prostě nestačí vnímat. Krátce se rozhlédne po ložnici a podvědomě opravdu hledá známky toho, že tu Mirai byla. Nenajde je, ale je to zvláštní poct tady být. Doufá, že to na něm není vidět, ale cítí se trochu provinile. Přejde ho to během vteřiny, protože ta otázka…Přesune se k němu, pohladí ho po hrudníku a pak sáhne po lemu jeho trika, aby se taky pořádně podíval a konečně ho z něj dostal dolů.

"Mám…Ale to mám celý život." Pokrčí nenuceně rameny, než očima sklouzne dolů.

"Teď ještě o trochu víc." Hlasitěji polkne a asi mu tady omdlí vzrušením, protože na tohle koukat…Kde je ten led, když ho jeden vážně potřebuje?

"Ale to není nic nového, řekni mi, kdo by ji před tebou neměl?" Vrátí pohled do jeho očí.

"Jenže já i do věcí, které neznám skáču rovnou a po hlavě. To s tvou postelí radši zkoušet nebudu, vypadalo by to divně." Nejradši by se plácl do čela, co mu tady vykládá, ale Ga už ví, že tohle neovládá. Kdyby mu to vadilo, taktu nejspíš není.

"Takže budu dělat to, co vždycky. Věci, které mě napadnou jako první." Osvětlí mu celou situaci, než se krátce skloní a dotkne se rty středu jeho hrudníku. Najednou má nějak moc odvahy, ale ono ho to brzo přejde, tím si je jistý. Přesto všechno toho využije, konečky prstů sklouzne po jeho hrudníku a bez váhání ho sevře v klíně, tak jak před chvíli na pohovce.

"Občas mám štěstí, třeba se to stane znovu." Pošeptá mu do kůže, po které zlehka přejíždí rty a odolává pokušení ho na tu postel zatlačit, stejně jako na pohovku. U toho přemýšlí, co krucinál zkouší vymýšlet, na někoho, kdo má asi tak o milión zkušeností víc, už jen proto, jak vypadá… Vždyť byl jen s holkou…Jednou. +Teď už vážně nezdrhneš.+ Připomene mu jeho hlava, ale utíkat se mu vážně nechce, jen by ho nerad zklamal.