Gackt x Boogie x Zyean - Sám ho o to ale nepožádám, nemůžu...část 2.

(letiště)

Gackt, Boogie

Zvedne se v něm cosi nepředstavitelného, když vidí Zyeanovu matku, jak mu brání v tom, aby šel k němu. V očích se mu blýskne nelibost, i když ji nijak víc nedá najevo. Chápe ji samozřejmě moc dobře a stejně mu to neskutečně vadí, když Zyeana omezuje. Sám se na okamžik zastaví v půli kroku, ale to už se jí Zye vysmekne a utíká mu naproti skrz dav. Znovu se pohne, rameno mírně vytočené dopředu, aby se dobře protáhl davem a pak už ho svírá v pevném objetí, doslova za pět minut dvanáct. Kdyby se odbavili a prošli za pasovou kontrolu, Gackt už by se za nimi bez palubního lístku nedostal. Boří obličej do jeho vlasů a hledí přes ně na jeho rodiče, zatímco mu Zye zoufalým hlasem šeptá, že nikam jet nechce. Tak zoufalým, že to Gacktovi trhá srdce a nikdy by ho v takovém stavu nikam ani nepustil. Má pravdu, co by tam dělal z donucení? Jak by se soustředil? Když nejde jenom o románek, nezapomenete ani za deset let, natož během pár dní. Boogie stojí kousek za Gacktovými zády, dlaně sepnuté před sebou a s pokorou, ale pevně také hledí na Zyeanovy rodiče. Je mu jasné, že nejspíš znají jejich příběh, i když on o Toshiyově smrti svým rodičům dosud neřekl. Vlastně příliš neměli odkud se to dozvědět, protože je jediný, komu se to podařilo držet v tajnosti a pak už bylo moc pozdě. I on chápe jejich postoj, ale stejně tak ví, že pravé lásce se bránit prostě nedá. Zye si ho zatím nevšiml, ani nemohl, ale nehne se odtud ani na krok a podpoří ho, stejně jako on celé ty dny podporoval jeho. Gackt skloní tvář a konečně se podívá do té Zyeanovy, když k němu Zye zvedne uslzené a prosící oči. Vlídně se na něj usměje, otře mu hřbetem dlaně slzy a pak ho nechá, aby se mu přemístil po bok. Sám ho drží pevně kolem ramen u svého těla. Ví, jak jim musí připadat. Hezounek, krasavec, co se nudí… +Zajímavé… rodiče, co mají dívky ve mně vidí skvělou partii a serióznost. Rodiče kluků úchylného devianta...+ Pomyslí si trochu kysele a počká, až Zyeanovi rodiče přijdou blíž, aby tady na sebe nekřičeli. Už tak se po nich hodně lidí otáčí. Gackt si na první pohled všimne, že všemu poněkud nezvykle šéfuje maminka, zatímco tatínek stojí trochu v ústraní, mlčí a není jasné, co si o všem kolem myslí. Přemýšlí a pak jim zasadí poslední úder nebo se mu hlavou honí něco úplně jiného? Gackt ignoruje oznámení o jídle a uctivě se jim oběma ukloní. 

"Camui Gackt." Představí se a podá ruku nejprve otci a pak matce. Otec stisk opětuje, maminka ne. Zase ji stáhne a předstírá, že si toho ani nevšiml. Vzápětí je Zyean obviněn, že nemá rozum a společně s ním i Gackt. Gackt cítí, jak se Zyeanovo tělo napíná, zakládá si ruce a mění svůj postoj na útočný. Naštěstí je sám poměrně rozvážný, dokud džbánek nepřeteče. 

"Vlastně on zničil mou budoucnost, madam." Řekne Gackt a Boo za ním naprosto nepatřičně vyprskne do dlaně. Naštěstí nebyl moc slyšet. 

"Měl jsem se ženit, myslím, že ji dokonce znáte. Moje kariéra je také velmi slibná, konto dost veliké… Ohrožuju celý svůj život tímto nerozvážným románkem a právě proto zase tak nerozvážný není. Víte, vyhovovalo mi, že mě všichni obdivují, závidí mi ženu a dům a skvělé postavení. Ve snu by mě nenapadlo, že bych to chtěl měnit. Jsem obrovský egoista, takže by vám moji přátelé potvrdili, že pokud dělám tohle, mám to důkladně promyšlené a není to jen povyražení." Nenechá ji skočit mu do proslovu. 

"Vlastně… abychom zůstali s vaším synem při těch neskutečných penězích, které se jistě podepíšou i na vašem životě..." Teď je vysloveně drzý, ale rodiny na to často slyší, protože život v Japonsku není jednoduchý… 

"Budu muset změnit školu, aby se to moc nerozkřiklo a hodilo by se mi, kdyby Zye nemusel tak dlouho čekat na svou plnoletost, abych ho někde nevyzvedával pokoutně a někdo nás neudal… víte ta pověst a šeptání kolem." Přesune pozornost k jeho otci.

"Udělám cokoliv. Přepíšu na vás polovinu majetku, vezmu si ho ještě dneska, podepíšu předmanželskou smlouvu, že dostane všechno, pokud ho kdy vyhodím nebo podvedu, cokoliv si budete přát." A pak se ukloní tak hluboce a s takovou pokorou, že se znovu otočí polovina letiště. Boogie si vzadu dojatě povzdechne a radostně zatleská. Je to jako sledovat nějaký romantický film. Už mu to chybělo.

Zyean

Zye se Gackta vůbec nechce pouštět. Jak kdyby stačilo, že bude na krok od něj a už bude v letadle. Čím déle s ním je, tím bolestnější je vědomí, že by měl za chvíli odjet a tak dlouho ho nevidět. Přeostří trochu za jeho záda, aby viděl na Boogieho a pokusí se mírně pousmát. Nejde to, slíbil mu, že na něj dá pozor a tohle je další věc, kterou by nemohl plnit, když bude někde hodně daleko. Ne, teď vážně nemůže nikam jet. Když se na sebe s Gacktem podívají, zatne víc ruce do látky jeho svršku, aby věděl, jak moc se mu ho pouštět nechce. Lidé kolem jsou mu úplně ukradení, ať se klidně podívají, na tom už přece nezáleží. Neměl by být takový, Gackt by z toho mohlo mít problémy, ale nedokáže to ovládnout. Zůstane stát po jeho boku a v očích mu na chvíli svitne naděje, když mu táta podá ruku a představí se. Máma nasadí mnohem odmítavější postoj a je znát, jak moc se jí to nelíbí. Dělají nemalé pozdvižení na letišti a podobné věci ona nesla vždycky špatně. To bylo i s jeho vlasy, tátovi to bylo svým způsobem dost jedno, ale ona měla tendenci všechno řešit do detailu. Zye na Gactka prudce vytřeští oči, když řekne, že je to on, kdo mu ničí kariéru a vzápětí se krátce zasměje. Tohle vážně sedlo, navíc je to pravda. Však to viděli u Seny a Inorana. Ga mohl ztratit hodně a Zye ve výsledku vůbec nic. Máma ale vypadá, že jí to nepobavilo ani trochu.

"Prosím?" Zeptá se a vypadá, že asi špatně slyší. Hlavou jí běhají věci jako, co si to dovoluje a podobně. Zye se kouká do země, protože by nejradši vyprskl znovu. Ano, znala ji a nejspíš si myslela, že se s ní nakonec ožení Zye. Ohlédne se přes rameno, aby se podíval na Boogieho, jestli to vidí a slyší taky a nejradši by si ho přitáhl k druhému boku a trochu se zabarikádoval. Máma vypadá, že vybouchne během pěti vteřin. Gackt ale vůbec nekončí a říká věci, které Zyemu způsobují zástavu dechu. Je vážně úžasný a jemu najednou dojde, kolik je ochotný pro něj udělat. Vzdal by se opravdu všeho jen kvůli tomu, aby mohli být spolu? Asi se do něj podruhé zamiloval a je mu to vidět na očích.

"Ga-chan." Broukne tiše a stiskne ho víc kolem pasu.

"Tohle si neměl." Klopí oči kamsi do jeho hrudi. Usmívá se a červená. I kdyby nakonec vážně odjet musel, tohle by ho hřálo nejspíš hodně dlouho. Jenže na Zyeho mámu to očividně neudělalo takový dojem, jak by mělo. Pořád si Gactka měří zvláštním pohledem.

"Opravdu máte pocit, že si mého syna můžete koupit?" Nakrčí obočí a zatváří se odmítavě. 

"Tady nejde o peníze, ale o jeho pověst, která se s ním potáhne do konce života a taky pověst naší rodiny. Vám asi nedochází, jak budeme všichni vypadat?" Uhodí na něj úplně jiným směrem.

"K čemu nám budou peníze, když nebudeme ani moci vyjít z domu? Zye ještě neví…" Zyemu je jasné, že dojde na další shazování.

"Mami přestaň." Ozve se rozhodněji, než kdy dřív a tím si získá její pozornost.

"Nejsem sice dospělý, ale dokážu se dost dobře rozhodnout, co chci. Můj domov je tady v Japonsku. Je to i kvůli Gackotvi, to nepopírám a zároveň si nedokážu představit žít někde jinde. Mám rád tuhle zemi a miluju jeho. Na tom nic nezmění ani tisíce kilometrů. Vím, že pokud odjedu, stejně to k ničemu nebude, protože se nedokážu soustředit na nic. Bez něj ne. Pokud chceš ostudu, odjedeme, ale za pár dní jsme zpátky, protože budu k ničemu a nech mě domluvit." Dodá, protože vidí, jak se nadechuje.

"Slibuju ti, že když zůstaneme tady, dodělám školu s vyznamenáním a věřím tomu, že dostanu nabídku i tady. Neudělám ti ostudu, v tomto ohledu ne. Ga je pro mě ochotný udělat hodně, dokonce se vzdát i práce a to samé chci udělat já pro něj. O tom to přece celé je. Pokud ti na někom záleží, tak neexistuje nic, čeho bys nebyla schopná. A zároveň nechci, aby musel Ga cokoliv slibovat kvůli tomu, aby byl se mnou. Měl bychom být spolu, protože to chceme. Život je dost krátký na to, abych nežil tak, jak si myslím, že je to nejlepší. Jak víš, kolik mám času? Opravdu chceš, abych se trápil někde, kde být nechci?" Domluví a ohlédne se na Boogieho. To díky němu a Toshiyovi si uvědomuje, co je důležité. Na svůj věk možná až příliš brzy. Jeho máma vypadá, že za chvíli vybouchne a už by zase začala se svými argumenty, když ji zarazí ruka Zyeho otce na jejím rameni.

"Vychovala jsi ho dobře. Myslím, že je schopný vidět to dost reálně a rozhodnout se, co je pro něj nejlepší." Postaví se na jejich stranu a to už na něj Zye třeští oči.

"Ty s tím souhlasíš? "Vyjede máma tentokrát po svém muži.

"Ne, neříkám, že se mi to líbí, ale pokud si za tím stojí…Ostatně, kolikrát ti něco odmítl? Je to jeho volba a jeho život." Stočí oči na Gactka.

"Byly bychom opravdu rádi, kdyby dokončil alespoň školu, přece jen je to jistota. A vaše peníze..." Nedořekne a jen zavrtí odmítavě hlavou a máma je mimo ještě víc.

"Tati." Broukne Zye a není schopný ničeho. V očích má děkovný výraz a už se mu zase chce brečet.

"Já jsem ještě nesouhlasila." Uzemní je ženský hlas.

Gackt, Boogie

Samozřejmě, že Gacktovi neuniklo to Zyeanovo skoro vyprsknutí, ale kdo by ho neznal, nevšiml by si žádné reakce. Kdo ho zná, už by viděl tu nepatrnou vrásku kolem koutků jeho rtů a jiskru v oku. Když se Zye ohlédne přes rameno, Boogie k němu posune pohled a krátce mu zamává. Skoro čeká, kdy na něj taky přijde řada, ale jeho rodiče ho ještě neoslovili, aby mu taky promluvili do duše, nebo se ho pokusili využít ve svůj prospěch. Byl vždycky poslušný dobrák a byl Zyeanův dlouholetý kamarád. Jeho máma ho měla ráda. Měla… teď už asi nemá. Gackt opětuje silnější stisk pro změnu na Zyeanově rameni, aby dal najevo, že ho slyšel, ale jinak se pořád dívá přímo na jeho rodiče. Zatím tedy spíš na matku, která ještě nepřestala mluvit. Nejraději by jí odpověděl, že ano, že si myslí, že si ho koupit může. Nekupoval by si totiž přímo jeho u jeho samotného, ale spíš jeho rodiče. Každý na něco slyšel, Gackt je o tom přesvědčený, ale nechá si svou psychologickou sondu pro sebe a raději pomlčí. Toshiya by ho v tomhle chápal, ale Toshiya byl taky často u všech za hajzla. Gackt jednal z přesvědčení, že budou se Zyeanem spolu a jestli za peníze…? Klidně. O tom nemusel vést žádné dlouhé a rádoby ušlechtilé diskuze. Jakmile ale dojde na tu pověst, udělá jakési ahah a krátce skloní hlavu. Úsměv z jeho tváře sice nemizí, ale v tomhle měla paní Zyeanová prostě pravdu. Sousedská milice byla strašná a pokud někdo neměl náturu jako on, že mu to bylo jedno, dovedla vás odstřihnout od společenského života. Zye by samozřejmě odešel žít k němu, aby nedráždil celou ulici svým výskytem s Gacktem. To ale neměnilo nic na faktu, že se to rozkřikne. Poradil by jí, aby lhala, aby si vymyslela, že šel někam na kolej a co tam dělá, už není v její moci, schvalovat to přece nemusí, ale hodilo by se jí, kdyby ho mohla nařknout ještě k navádění ke lhaní. Kdo chce, najde si způsob, kdo nechce, najde si důvod – klasické rčení, které bylo velmi pravdivé. A pak se do toho vloží Zye osobně a Gackt na něj stočí zaskočený, leč obdivný pohled. Zye ještě neví ho asi hodně vytočilo. Šikovný chlapec. Matky chtěly své děti chránit, ale mnohdy si myslely, že za ně mohou rozhodovat ještě ve čtyřiceti. Zejména pánskému pokolení se to často nelíbilo. Je třeba ukázat jí, že její syn už dospěl. Nechtěl v něm podporovat revoltu proti vlastním rodičům, ale sám odešel z domu v podobném věku jako on a už si nenechal do ničeho mluvit. Nevedlo se mu špatně, nejspíš k velkému překvapení jeho rodiny. Zye využije svoji největší zbraň a to je fakt, že pokud se bude učit špatně, z Ameriky ho stejně vykopnou expres zpátky domů a na tom nikdo nemohl nic změnit. 

"Osobně ho k tomu přinutím." Usměje se na ten proslov o vyznamenání. Je přece učitel. Stačí mu zatrhnout sex na tři dny a má samé jedničky. O tom jim ale nahlas říkat nebude. A pak dá velkou zbraň do ruky i jemu. Zyean nešetří kadencí svých slov a všemu dodá na váze proslovem o tom, že by zítra klidně mohl umřít. To byla pravda. Lidé spolu nemluvili mnohdy celé roky, ale nikdo z nich si nemohl být jistý tím, že umře v osmdesáti v posteli. Boogie celou tu dobu stojí za nimi naprosto tiše s pohledem upřeným do země, ale jakmile se Zye ohlédne, jako by na sobě cítil jeho pohled a pozvedne ten svůj. V jeho očích je vepsaný bezbřehý smutek, ale lehce přikývne. Kdo by to měl vědět lépe, než on? Když se ozve Zyeanův otec, Gacktovi to připadá, jako by si s matkou vyměnili role. To ženy většinou brnkaly mužům na struny, aby věci, které nechtějí otočily v jejich ctnosti a tady to prostě bylo všechno opačně. Nicméně měl pravdu. Zye byl na svůj věk nezvykle rozumný a vyspělý. Nejspíš proto si tolik vyhovovali. Velmi vážně se podívá otci do očí a chvíli si měří jeden druhého, protože od něj Gackt v podstatě právě dostal požehnání. Nejspíš bude dlouho trávit, jakého má zetě a možná se spolu nesmíří taky nikdy, ale už neříká ne. Gackt se velmi hluboce ukloní a zase se narovná. 

"Dovolím si použít slova vašeho syna." Řekne velmi tiše matce. 

"Není nic, co byste neudělala pro toho, koho opravdu milujete. Bez podmínek a osobního prospěchu." Míří tím na ní a její neochotu postavit blaho svého syna nad své. Nicméně to říká citlivě a není v tom žádný útok, jen chce, aby si to uvědomila.

Zyean

Zye popravdě vůbec neví, co čekat. Jeho máma vypadá, že jim buď oběma pěkně nafackuje nebo se z vteřinu zhroutí. Je mu to hrozně líto, nikdy nechtěl, aby se rozhádali podobným způsobem, ale pokud ho vůbec neposlouchají…Co by měl jiného dělat? Nechce jim dělat ostudu, i když to tak nejspíš dopadne. Nechce je stavět do situace, kdy by si museli vybírat, ale dělá to. Je to na jednu stranu k zbláznění a na druhou podivně osvobozující. Tají před nimi svůj zájem už tak dlouho a teď jim to mohl klidně všechno říct i když to je v trochu vypjatou chvilku. Co naplat, kdyby nad tím měl přemýšlet, stejně by si místo nevybral. Na Boogieho se pousměje, protože to je další jeho opora stejně jako Gackt. Sám čeká, kdy na něj přijde řada, ale mamka je zdá se dost konsternovaná tím, co jí tu právě řekl. Nediví se, jen…Neudělal by to jinak, prostě nikam nejede. Táta ho dokonale překvapil. Nečekal zrovna od něj podporu. Tedy ona to tak úplně podpora nebyla, ale nenutí ho, aby odjížděl. Třeba se s tím opravdu jednou smíří a budou moct zajet na oběd. Hrozně by si to přál, ale to se spíš nestane. Bolí uvědomění, že tím zničil vztah mezi nimi, ale stejně si nedokázal poručit. Ga je jeho budoucnost, na které záleží. Střelí ke Gackotvi pohledem, když jim slíbí, že ho bude do učení nutit. V očkách se mu hravě blýskne. Zná už ho dost na to, aby tušil, co si pod tím může představit a taky ví, že si to dostatečně vychutná.

"V angličtině už jsem se zlepšil." Podpoří jeho slova s cukajícími koutky, protože teď myslí něco úplně jiného. Radši se rychle podívá jinam a potlačuje jak červenání, tak pochechtávání. Je jasné, že mámě se vůbec nelíbí, jak se chová. Nadechne se znovu, aby Gacktovi řekla, že Zyeho měl spíš učit slušnému chování, ale nakonec jí oči padnou na Boogieho. 

"Měla jsme za to, že zrovna vy dva máte nejvíc rozumu." Myslí samozřejmě na rozdíl od Seny a Ricka. 

"Vždyť je to celé nesmysl." Stojí si pořád na svém.

"Tobě to přijde normální?" Zeptá se Boogieho.

"Jen mi neříkej, že jsi na tom podobně, to by mě zrovna u tebe hrozně mrzelo." Zye zpozorní, když si uvědomí, co máma říká.

"Přestaň, prosím. Vůbec nic nevíš." Nakrčí obočí, protože tohle téma rozhodně není dobré otevírat. Tedy podle něj.

"Je to, jak jsem před chvílí řekl. Pokud máš skvělé přátele, budou tě podporovat a stát za tebou, stejně jako já se pokusím podporovat jeho, když mě bude potřebovat. Je to jen mezi námi." Přesune pozornost na sebe. Ga se znovu uklání a máma ho pozoruje a pak odvrátí pohled. Táta si v tu chvíli dovolí kývnout hlavou, možná mu trochu vidí na očích, že by bylo nejlepší, kdyby se rozloučili a on zkusí svou ženu uklidnit doma, když jí nebudou na očích. Zyeho máma se otočí zpátky, jakmile Ga promluví a měří si ho neurčitým pohledem. Samozřejmě, že chce pro svého syna to nejlepší, jen si nemyslí, že by to bylo zrovna tohle.

"Udělám pro něj všechno, ale nelíbí se mi, když vidím, kam se žene." Stojí si pořád na svém. Pak stočí oči na Zyeho, který mírně pozvedne hlavu. Jde to snadno stát si na svém. Když to jednou udělal, podruhé už je to o něco snazší.

"Ženu se někam, kde je mi dobře, kde se cítím jistý a taky že zvládnu všechno." Odmlčí se na moment.

"Ať řekneš cokoliv, nezmění to nic na tom, že tu chci zůstat." Mluví opatrně, nechce ji naštvat.

"Takže co? Vezmeš si věci a budeš bydlet s ním?" Střelí očima ke Gacktovi. Stejně tak Zye se na svého milého podívá a vypadá trochu nejistě. Nebavili se o tom, asi ani jednoho z nich nenapadlo, že by to mělo být tak rychle. Ga toho dneska řekl hodně, ale teď to bylo tak nějak definitivní.

"No totiž…" Snaží se poskládat větu, ale ani po to všem není tolik sebevědomý, aby to řekl nahlas. Nepatrně pozvedne obočí a zatváří se jako štěně v útulku, pro které si možná někdo přišel.

"Moc mluvím, málokdy jsem schopný si uklidit, dostat mě od počítače je problém, ale…" Zarazí se na chvilku, když prohrábne vlasy.

"Budu hodný, slibuju." Uculí se.

"Možná občas trochu drzý. Takže…" Ztiší svůj hlas.

"Chceš mě?" Rozhodí rukama do těla a ne, na mámu se ani nepodívá. Je rozhodnutý pořádně makat, aby si na sebe vydělal co nejvíc. Pochybuje, že by ho rodiče dál sponzorovali. Nejspíš bude a čase se do svých her pořádně opřít. Ostatně když to vyšlo v Americe, proč by to nevyšlo tady?

"Neměl ses na podobné věci ptát trochu dřív?" Ozve se Zyeho máma s krátkým povzdechem.

"Hm, asi ano, ale moc na výběr jsem neměl." Trochu se ušklíbne a tady je ta drzost. Ne, že by to řekl schválně, ale prostě jazyk je jako vždycky rychlejší.

"Jen je slušnost se zeptat přímo ne?"

Gackt, Boogie

Nejradši by dodal, že nejen v angličtině a už společně začali s lekcemi francouzštiny, ale v tu chvíli by dal pěstí sám sobě, kdyby byl něčím otcem. Boogie to pochopil sám od sebe, protože už zdatně červená, ale jako by tím na sebe přitáhl máminu pozornost, protože ta z ničeho nic promluví přímo na něho. Jak kdyby mu viděla do hlavy a připadal jí nestydatý tak jako ti dva. Honem se na ni podívá a mírně pootevře rty, aby se bránil, že Gackt skutečně vyučuje angličtinu, ale její slova ho dostihnou naprosto nepřipraveného. Vinou toho, že nesvede lhát, mu musí být hned vidět ve tváři, co přesně si myslí a jak na tom je. Těkne očima k Zyeanovi a pak se znovu opatrně podívá na jeho matku. Cítí se doopravdy provinile, protože chápe, jaké zklamání oba musejí být pro jejich okolí, ale copak se ho někdo ptal, jestli se zamiluje zrovna takhle? Stačí si vzpomenout na Toshiyovy oči a ten neskutečný úsměv a má nohy jako želé, jako ten den, kdy se poznali. Zamiloval by se do něj zas a znovu, nejradši by odvlál jako balónek dokonce i teď, jako by snad bylo možné, aby spolu zase zašli někam na rande. Asi by měl taky něco říct a ne se jenom tvářit pitomě, ale Zye ho předběhne a začne ho bránit tak, jako tehdy přímo před Toshiyou. Přikývne na jeho slova. Ano, je jeho přítel a proto respektuje všechna jeho rozhodnutí a pomůže mu s nimi a tím vlastně podpoří i to, co říkal Gackt. Že Zyeanovo blaho je nad jejich osobní, pokud ho mají opravdu rádi. Tím se všechno špatné světlo nepatrně stáčí proti jeho mámě. To sice nechtěl, ale nějak ji do šachu dostat musí, to chápe dokonce i on. 

"Promiňte." Řekne jenom jednoduše s další úklonou a tím se vyhne jakémukoliv vyprávění o sobě samém. Gackt cítí, že se situace převážila v jejich prospěch a bude na čase, aby znovu promluvil, ale nechává Zyeana ještě chvíli, aby tuhle bitvu bojoval především on sám za sebe. Stočí k němu koutky, když je najednou tak nejistý, jestli spolu budou bydlet nebo ne. Nejraději by rozhodil rukama a podíval se na Boogieho za nimi. Snad před chvílí říkal, že si ho klidně vezme, tak kde by asi tak chtěl bydlet? Boogie se pro sebe usmívá, samozřejmě chápe Zyeanovu zdvořilost, ale přijde mu hrozně roztomilý. 

"Co bych za to dal..." Hlesne. Ne jen za život s Toshiyou. Teď alespoň za ten samostatný, aby nemusel dlouhé týdny předstírat před rodiči, že se mu nic nestalo a je pořád ten starý Boo. Jak to dokáže? 

"A taky hodně jí." Dodá ještě, aby byl ten seznam kompletní a Gackt se pousměje. Ještě chvíli se dívá Zyeanovi do očí, nechává ho trochu vycukat a pak ho k sobě víc přitiskne. 

"Samozřejmě, že tě chci. Ehm… chci s tebou bydlet." Opraví se velmi vážně jako by to snad vyznělo jinak, ale to nejspíš jenom pro něho a jeho mozek. Tím, že na to upozornil, to došlo i rodičům a ti už se na něj zase mračí. Gackt nasadí jeden ze svých typicky okouzlujících úsměvů. 

"Neodvážejte mi ho, prosím vás." Řekne najednou velmi vážně. +Ani nevíte, kolik jsem porušil dopravních předpisů, když jsem si pro něj jel...+ Ne, to neřekne nahlas, protože to, co jemu připadá jako důkaz lásky, jim bude připadat jako idiotské počínání někoho, komu nikoho svěřit nemohou. 

"Udělám všechno, co bude v mých silách, aby byl dopad našich činů co nejmírnější. Postarám se o něj tak, abyste mohli být v klidu a dohlédnu na to, aby z něj byl muž, na kterého budete moct být hrdí. Úspěšný a vzdělaný, takový, který vám nikde nebude pro ostudu jenom proto, že s někým žije trochu jinak, než je zvykem. Nebudeme se předvádět na nevhodných místech, vážně ne." Pokusí se je nějak uklidnit. Stejně to budou muset nějak zpracovat a to může trvat dlouhé týdny, měsíce… možná to nedokážou taky nikdy. 

"Pozval bych vás na oběd, ale… nejspíš bude vhodnější, když to odložíme." Ne snad, že by nechtěl, ale vidí na Zyeanově matce, že se na něj nechce dívat déle, než zrovna musí. 

"Jen… jaký si teď přejete postup?" Chce to přece jen nechat na nich. Má si ho odvézt hned nebo ho odvezou oni a Gackt pro něj přijede, až si zabalí? Budou to všechno muset nějak dotáhnout včetně adresy přechodného bydliště a podobně. Ne, že by Zye neměl v ruce kufr…

Zyean

Zye pozoruje Gackta a doufá, že se mu ohledně jejich učení prohání hlavou to samé. K jeho překvapení nezčervená jako Boo, ale stejně se culí. Musí to na něm být hodně vidět, co si myslí, ale rodičům to nejspíš nedojde. Naštěstí. Ještě jednou se ohlédne na Boogieho a mrzí ho, že u toho musel být. Prostě už nechtěl, aby toho na něj bylo dost, už tak na tom musel být příšerně. Máma ho pozoruje taky a když se navrch omluví, nemá už na to moc co říct. Očividně nedostala reakci, jakou chtěla a udělá si obrázek po svém. Kdyby jen tušila....Neví ale nic z toho, co se dělo v poslední době a Zye není ten, kdo by jí o tom vyprávěl. Tohle bylo Boogieho soukromí a bylo na něm, komu to řekne. Co on ví, tak to ani jeho rodiče nevěděli. Pak už je jeho pozornost jen na Gacktovi a čeká, co řekne. Jasně, kde kdo by mu vynadal, že to bylo úplně zbytečné, ale…Prostě se musel zeptat, tak nějak oficiálně. Žaludek se mu při tom čekání sevře a najednou neexistuje nic kromě jich dvou. Máma tu není, táta tu není, celé letiště prostě a jednoduše zmizelo. Podvědomě ví, že přijde souhlas a stejně si netroufá nad tím podobným způsobem přemýšlet. Už jenom když si uvědomí, kolik problémů ho stál a ještě stát bude. Rád by tomu zabránil, ale asi to není v jeho moci. Jediné, co může, je být co nejlepší úplně ve všem. Má tu nejlepší motivaci, jakou by mít mohl. Máma je celou dobu pozoruje a možná ani nedýchá, ale to taky neví. Co mu ale neujde je Boogieho hlas. Musí k němu střelit očima a v těch jeho je lítost. Moc by mu přál, aby byl podobně šťastný jako on. Je z toho trochu na rozpacích, protože on se tu snaží bránit svůj život a Boo o něj přišel. Není to fér, prostě není. Krátce se zasměje na to jídlo.

"To je pravda, velká lednička vítána." Neodpustí si poznámku, i když se to vůbec nehodí. V očích se mu blýskne a podívá se Gacktovi do očí, jakmile přijde souhlas. Nejradši by mu skočil kolem krku, ale i k jeho vlastnímu překvapení se ovládne. Koutky mu ale povyskočí, protože to před tím, než se opravil, si dokáže dost obstojně přeložit. Zformuluje neslyšně rty vážně mě chceš, ale nahlas si to netroufne, to už by bylo podezřelé. Od mámy už hrozí bouře gigantických rozměrů, ale kruci, to jak je Ga prosí…Copak jí to nestačí? Zye se na ni podívá s trochu nešťastným výrazem. Dívají se navzájem do očí, vidí bolest, kterou způsobil, ale neudělal by to jinak, i když je mu to líto. Vidí, jak si máma povzdechne a odvrátí od něj pohled. Nic neříká, dokud Ga ještě mluví. Táta je v tomhle ohledu mnohem přístupnější, sice se neusměje, ale kývne hlavou.

"Doufáme, že to tak bude. Asi pochopíte, když to nepůjde hned." Mluví přímo ke Gacktovi a pak se n a Zyeho mírně pousměje. Skoro to nejde postřehnout, ale bylo to tam. Máma pořád nic neříká, ale otočí se k nim, když se jich Ga zeptá. Zye má jasno, popadne kufr a domů už rozhodně nepojede. Ovládne se podruhé, aby jim do toho nevběhl. Je zvědavý, co oni na to a jak se jim bude zamlouvat jeho přístup. Totiž to, že se vůbec ptá.

"Upřímně." Ozve se Zyeho máma tichým a hodně zklamaným hlasem.

"Pokud je to opravdu tak, jak říkáte, asi nemá smysl, aby s námi Zye odjel domů. Počítám, že ani nechce." Zyeho při jejích slovech malinko bodne u srdce. Tak trochu to čekal a stejně mu to není příjemné.

"Budu potřebovat opravdu hodně času, abych se s tím aspoň trochu smířila." Pokračuje máma a Zye už kouká do země. Mne si rty o sebe a vážně se snaží, aby mu neunikla ani jediná slza. Jde to těžko.

"Pokud budeš něco potřebovat, klidně si pro to přijď. A pro zbytek věcí můžeš taky kdykoliv." Je vidět, že se jí to neříká snadno.

"Zbytek zařizování je na vás, ale pokud to bude potřeba podepíšeme vám souhlas o plnoletosti. Bude to asi nejlepší řešení." Na chvíli do nich odvrátí pohled a podívá se na svého muže. Za ty roky už si spoustu věcí řeknou očima.

"My tedy půjdeme." Dodá Zyeho táta a otočí se k odchodu oba dva. Zye chvíli pozoruje jejich záda, než to nevydrží.

"Mami." Zavolá na ni, zlehka se vysmekne Gacktovi, než k ní přeběhne a krátce ji obejme.

"Promiň mi to, ale snad to jednou pochopíš, moc si to přeju." Pošeptá jí a pak jí nechá jít. Prostě to musel udělat, má se za co omlouvat.

"Tak…" Rozhodí rukama, když se vrátí k těm dvěma a trochu se uculí. Je ale vidět, že pár slz přece jen pustil.

"A teď hurá domů." Rozpačitě se rozesměje.

"Co takhle si dát menší oslavu?" Povzvedne obočí s hravějšími jiskrami v očích. Tak nějak počítá, že Boo s nimi teď chvíli zůstane.

"Měl bych asi zapít plnoletost." Zazubí se, protože to se asi Gacktovi úplně líbit nebude, i když…Možná víc panáků bude potřebovat i on. Když kolem svého přítele prochází už i s kufrem, plácne ho po zadku. Už tolikrát to chtěl udělat a teď tomu prostě neodolal. On má své drama za sebou a může jen doufat, že se brzo vztahy mezi jím a rodiči vylepší. Teď je ale zase myšlenkami u Boogieho, který je potřebuje pořád oba dva. Jakmile sednou do auta už řeší, co bude k večeři a co si objednají a Zye nenápadně volá do McDonaldu, aby Gackta trochu potrápil. Má to jeden hlavní důvod, už se vážně těší, až bude Ga trápit jeho.

"A k tomu kýbl karamelové zmrzliny." Objednává šeptem a drcne do Boogieho. Podaří se mu ho rozesmát. To plus nový život s tím, kterého miluje, je ta nejlepší odměna a víc vlastně nepotřebuje, i kdyby měl spát na ulici. To mu nehrozí, protože jede právě domů, s ním domů.