Yoshiki x Zyean - Jak bych si na tebe mohl nevzpomenout. - část 3.

(zahrady a loď)

Yoshiki

Spokojeně mu zazáří v očích, když mu Zye řekne, že s ním je všechno nezapomenutelné a že si s ním troufne na cokoliv. Pohled na něj jak se svléká je něco, co by rád viděl ještě mnohokrát, ale daleko raději ho přímo cítí a to se mu splní vzápětí. Nechá se jím za boky přitáhnout víc proti němu, čímž sjede podél stěny malinko níž. Pomůže mu s touhle malinko náročnější polohou. Takhle to půjde hodně hluboko a nejspíš to bude dost intenzivní. Svěsí ruce podél těla, aby se mohl dlaněmi pevně zapřít o podlahu, jinak by to asi nešlo a jakmile ucítí Zyeanovy dlaně na zadku, tiše si povzdechne v nesnesitelném očekávání. Vyprskne smíchy po té Zyeanově poznámce, protože má pořád dost velkou představivost, ale pak už chce hlavu zaklonit dozadu a užít si ten okamžik, kdy jím začíná být plný. Bohužel je tam ta dřevěná stěna, takže se trochu praští do temene, ale toho si v tu chvíli ani nevšimne. Nejspíš to za chvíli udělá úmyslně ještě několikrát, aby trochu ulevil přemíře nastupující slasti. I tak se ale zvládá dívat přímo do tváře svého milence, na to, jak se jeho grimasy mění, jak se ze všech sil snaží zůstat potichu a nejde mu to. Oba se o to musí pokoušet, protože jinak by mohli mít opravdu velké problémy. Už zase je neskutečně roztomilý a Yoshiki na něm může oči nechat. Nikomu jinému by se svou dominantní povahou nedovolil, aby s jeho tělem dělal tohle, ale pod jeho rukama se rád mění na své křehčí já, které v dravém světě showbyznysu jinak nesmí příliš na povrch. Jakmile se Zye tak trochu zhroutí dopředu a na jeho tělo, má pocit, že ho cítí snad až… no minimálně v žaludku. Tlumeně hekne, jak to nečekal a musí si na ten pocit chvíli zvykat, ale pak uvolní jednu svou dlaň, aby si ho za paži mohl přidržet víc u sebe. Pak si odfrkne ve smyslu No to se opovaž, když dojde na meškání autobusu. I jemu jde mluvení hodně obtížně. 

"Věř, že bych si tě nejraději nechal doma a vodil s sebou do studia, ale jestli budu muset, odtáhnu tě tam klidně za nohu." Pohrozí mu. 

"Tobě se o mě nezdá už teď?" Vyrazí ze sebe vzápětí a pořád se snaží očima podržet jeho tvář. Musí dlaň vrátit zpátky vedle sebe, protože jinak mu není schopný vycházet vstříc. Tiše se zasměje, když dojde na ranní erekci. Jako by ji neměl i bez něho. S jeho rozvrhem by podobné telefonáty mohly být opravdu zajímavé. Představa, že je někde na jednání nebo se zrovna vrací ze zkoušky… Pak už dojde dech i Zyeanovi, protože celá tahle akce vyžaduje hodně úsilí a navíc tím začínají být oba pohlcení. Yoshiki neudrží víčka, nechá je klesnout a plně se poddá prožitku. Pokouší se nebýt nijak nahlas a všechno ventilovat přes prudké výdechy, ale není si jistý, jestli se mu to tak docela daří. Ani jednou si nevzpomene na to, aby napínal uši, jestli náhodou někde nepraskne větvička a někdo není příliš blízko altánku. Cítí jen intenzivní dráždění bodů někde hluboko uvnitř něj a i když se vážně snaží, aby tohle spojení nikdy neskončilo, nakonec to není schopný vydržet a zalije Zyeanovo břicho vlastním horkým vrcholem. Uvolnění mu vykouzlí neskutečný úsměv na tváři a pořád nechává víčka omámeně zavřená, ale čím víc Zye pokračuje a dráždí přecitlivělá místa, tím víc on vláční. Zajede si jednou dlaní do vlasů, sjede ještě níž k podlaze a málem neustojí tuhle polohu, ale jen málem! Pak už ucítí i jeho horkost, která ho naplňuje stejně, jako všechny blažené pocity. 

"Tuhle vzpomínku na mě si s sebou odvez. Tenhle pocit, to, jaké to je, když jsme spolu..." Říká mu tiše. 

"Jenom samé štěstí a dokonalá extáze… Zye-koi… ai shite iru..." Vydechne poslední slova a pak se jednoduše překulí na bok a prudce se vydýchává. To astma… Ale ještě je mladý a zvládá toho opravdu hodně, nikdo si v podstatě nevšimne…

Zyean

Zye je nanejvýš spokojený, když dokáže Yoshiho pobavit. Klidně se teď může smát jeho poznámkám, hlavně když mu nepřijdou pitomé. To by se asi propadl do země. Nakrčí starostlivě obočí, jakmile se Yo praští do stěny, ale to se mu zrovna v této poloze asi bude stávat často. Ne, není to úplně nejlepší nápad, i když je to opravdu hluboké spojení a Zye dokonale přichází o svou příčetnost. Nedokáže vnímat nic, ani to, jak silně svírá Yoshiho zadek. Nechce, aby ho to bolelo, ale je příliš rozjetý na to, aby to dokázal ovládat. Nedokáže si ani domyslet, co všechno by se Yoshimu mohlo prohánět hlavou, ohledně ranních telefonátů, ale jestli to jednou zjistí, rozvede bez potíží podobnou debatu do detailu. Zye má pocit, že už z něj doslova leje. Je to jak přemírou vzrušení, tak tempem, které se mu daří držet. Jak kdyby to byla jejich úplně poslední chvíle, kdy jsou společně a měli by po tom umřít. Umře, už jen když si představí, že o tomto výkonu má někam jet a někde něco vybalovat. Tohle nebude jen na jeden energy drink, aby vydržel až do večera, ne-li do rána. Je mu jasné, jak se budou kluci tvářit, až ho uvidí, jak se dobelhá a v autobuse usne i u Senova proslovu. To si pak taky vypije. Asi si opíše poznámky od Boogieho. Od Ricka ne, ten je nikdy nepsal. Tohle všechno, stejně jako prožitek s Yoshim mu zvedá koutky nahoru, do omámeného pousmání. Nedokáže to ovládat, stejně jako sténání, které sice trochu tlumí tím, že se kouše do rtu, ale stejně musí být hrozně slyšet. Překvapí ho, že je Yoshi dřív, než on sám. Na vteřinu se zarazí a pak už to musí nutně dokončit. Stačí mu jediný příraz navíc, aby ho pohltila dokonalá, černočerná tma a přemíra slastných pocitů. Není si jistý, jestli nebyl příliš nahlas ani to, jestli něco řekl. Jediné, co jeho podvědomí zařídí je to, aby Yo neskončí na zemi. Poposune ruce kousek výš po linii jeho těla, aby ho nakonec pomohl vzít pod pažemi a přitáhnou k sobě na svůj klín. Měl pocit, že by se jeho Láska snad zlomila, kdyby ho nechal tak. Přitiskne ho k sobě, objímá ho v podstatě celými předloktími a jeho dlaně končí na lopatkách. To je asi dnes jeho poslední výkon, protože teď už se ani nezvedne. Očka mu září jako snad nikdy a je jasné, že únava mu dlouho nevydrží, rozhodně ne jeho puse, aby mlčela. Chtěl malinko zavtipkovat, ale Yo ho připraví o podobné myšlenky svým prohlášení.

"Do baťůžku se mi nevlezeš?" Ne, tak úplně vtipkovat nepřestal, ale kdyby to šlo, klidně to udělá, aby mohl být s ním. Je to dětinské, jen si prostě nemže pomoct.

"Ten pocit mám pořád od té doby, co jsem s tebou. Mám tě před očima pořád a v hlavě taky. Nikdo jiný nemá šanci se tam dostat." Oplatí mu jeho slova s mírným, zamilovaným pousmáním. Vezme pomalu jeho tvář do dlaní a podrží si jeho rty před svými.

"Ai shite iru, Yo-koi. Ať uběhne týden nebo pět let, bude to pořád stejné." Možná je to přehnané říct to v jeho věku, ale tak to prostě cítí. Políbí ho dlouze, než ho z rozpoložení vytrhnou kroky.

"No kruci." Zrudne jako na povel a začne mu pomáhat na nohy a rychle ho oblékat. Na sebe v tu chvíli trochu zapomíná. Kalhoty už má a triko zrovna svírá v rukách, když se v altánku objeví ona žena. Přeměří si ho pohledem.

"To ten čaj, bylo mi z něj příšerné horko." Prohodí první pitomost, která ho napadne. Rychle si přetáhne triko přes hlavu. 

Yoshiki

Nezůstane na boku ležet dlouho. Brzy ucítí Zyeanovy ruce, které ho zvedají zpátky do jeho náruče a objetí a on se o něj celým tělem vděčně opře. Zdá se, že ani teď nic nepoznal, takže se Yoshiki mírně pousměje do pokožky jeho hrudníku a zůstane tak tak dlouho, dokud se jeho dech trochu nesrovná. A pak to uslyší taky. To jasné zapraskání, že sem někdo jde nebo si minimálně pohybuje blízko altánku. Naštěstí už jsou oba potichu, ale stejně rychle vyskočí na nohy a v tom zmatku hledá, které triko je vůbec to jeho. Začíná ho popadat rozverný smích a zatímco se za neustálého poskakování snaží nasoukat alespoň nohu do kalhot, rozhlíží se kolem dokola co teď. Není tady vůbec nic za co se schovat nebo co použít. Pohled mu padne na okénko, nad kterým visí svitek sumi-e a taky je tam aranžmá ve váze. Nahrabe do náruče všechno oblečení, doběhne k váze, rychle ji postaví stranou a hlavou napřed prostě proskočí oknem jako by skákal do plaveckého bazénu. V životě se mu nepovedl tak skvělý parakotoul jako právě teď, dokonce ani ve škole na tělocviku ne. Naštěstí na druhé straně není ani záhon, ani betonová lampa nebo jiné nástrahy japonské zahrady. Slyší, že Zye uvnitř něco řekl, ale nerozezná co. Honem na sebe natáhne prádlo, pak kalhoty a tričko a zatímco si vytahuje vlasy zpoza výstřihu, obejde domek a s botami v jedné ruce podá tu druhou Zyeanovi, aby odsud jako by nic odešli. Chvíli to trvá, ale jakmile žena zmerčí přesunutou vázu, začne uvnitř docela jadrně nadávat. Vyběhne za nimi ven, ale v tu chvíli se ruku v ruce dají do běhu a zastaví se až na druhé straně dlouhého mostu přes jezírko. Cestou málem porazili několik lidí a slečny v letních yukatách s paraplíčky. Někteří jim nepěkně hrozili a lamentovali nad tím, že na podobných místech se neběhá, ale na to ani jeden nedbají. Zastaví se až ve stínu starobylé košaté borovice, které se nízko sklání nad jezírkem trochu stranou od všech lidí. Je tady jenom perfektně upravený trávník a jinak nic. Yoshiki se konečně trochu upraví a obuje a pak se s nadšenými jiskrami v očích podívá na Zyeana.

"To bylo o vlásek. Škoda toho čaje, zrovna jsem na něj dostal chuť." Samozřejmě mají oba dva šílenou žízeň. Znovu se rozesměje. 

"Víš, že je to jediné jezírko v Tokyu se slanou vodou? Dostali ji sem příkopem z tokyského zálivu." Ukáže na vodu před nimi a pak zvedne oči k mrakodrapům, které natahují svoje prsty k mrakům nad metropolí. Je to opravdu úchvatný pohled. Chvíli hmatá v kapse na zadku a malinko pobledne, protože se lekne, že ztratil telefon, ale nakonec ho najde a zkontroluje čas. Opravdu poslední hodina. Trochu stáhne obočí, ale telefon zase schová. 

"Chceš vidět rozkvetlé třešně nebo najdeme někde na ulici něco k jídlu a kávu?" Znovu se a něj podívá, ale teď už je na kolenou a natahuje k vodě prsty. Olízne si je. Vážně slaná, brrr… Nejspíš jsou všichni bubeníci tak trochu hyperaktivní. 

"Víš co? Pojď." Znovu vyskočí na nohy, popadne ho za ruku a už s ním peláší k východu z parku a rovnou k řece Sumidě, kde je zastávka vodního autobusu. 

"Asakusa je jenom kousek a tam se najíme." Řekne mu, když platí jízdné a už nastupují. Do chrámové čtvrti je to jednu zastávku. Škoda, protože tahle loď, která vypadá jako ze sci-fi filmu ho vždycky baví. Za chvíli se už ale proplétají davem Japonců i turistů podél stánků doslova se vším v jedné z uliček chrámové čtvrti. Je tady desítky maličkatých restaurací, kde je okolo pultíku jen několik míst k sezení a kuchař vaří přímo před vámi. Vybere si tu na ramen, vtěsnají se mezi jiné obědvající a Yoshiki se natáhne pro nabídku. 

"Projdeme se tam jindy. Jsou tam jen kytičky a tráva, nemáme čas. Nemůžu tě pustit hladového a žíznivého." Řekne mu. Sice tady není soukromí, jenže kdyby byli sami, asi by se kvůli tomu jeho odjezdu snad ještě rozbrečel. Takhle si drží tvář.

Zyean

Zye málem pukne z toho, jak se snaží zadržovat smích. Ten Yoshikiho let z okna byla naprosto dokonalý. Začíná mít pocit, že si dají podobná dostaveníčka častěji, jen aby to viděl. Trochu na něj dopadne strach, jestli si náhodou neublížil. Dlouho nad tím přemýšlet nemůže, protože se musí rychle doobléknout, vykoktá ještě nějaké úplně nesmyslné výmluvy, jakože uvnitř altánku něco vybouchlo a on přišel o oblečení. Víc naštěstí nestihne, protože se Yo objeví v altánku. Bez váhání mu podá ruku, vysekne ženě poklonu s přáním hezké dne a začne se znovu dusit smíchem, když vidí její výraz.

"Ta na nás dlouho nezapomene." Prohodí, když jsou dostatečně daleko a zastaví se až u borovice. Zye se ještě krátce rozhlédne přes rameno. Měl nutkání se podívat, jak kdyby čekal, že se žena za nimi rozběhne a přetáhne je něčím, možná rovnou tou konvicí na čaj. Podívá se na Yoshiho a krátce se zasměje.

"Já nevím, já mám chuť na úplně jiné věci." Přizná se mu nakonec bez mučení, protože nedokáže myslet na nic moc jiného, než před chvílí udělali. Tolik k té energii, asi by si ji měl spíš šetřit na tour. Podívá se na vodní hladinu a napadne ho to samé, co za chvíli udělá Yo. Vážně ji chtěl vyzkoušet, ale když vidí, jak se tváří.

"Slyšel jsem o tom, ale přiznám se, že jsem tu ještě nebyl." Pokrčí nenuceně rameny.

"Když tě ale vidím, zkoušet to nebudu." Rozesměje se upřímně. Pomalu mu nahlédne přes rameno, aby viděl kolik je hodin a úsměv mu trochu opadne. Nadechne se, aby mu odpověděl, ale nestihne vůbec nic. Rozejdou se a Zye se začne zvědavě rozhlížet.

"Pak, že já mám hromadu energie." Okomentuje to rovnou a trochu víc stiskne jeho dlaň. Jeho oči se rozzáří skoro dětskou radostí, když uvidí loď.

"Do kina, příště můžeme zajít do kina." Napadne ho až teď. Vůbec nechápe, proč ho to doteď nenapadlo. No možná proto, že když měli trochu volna, trávili ho většinou v ložnici.

"Možná spíš za deset let." Dodá ještě, než si zajede dlaní do vlasů. Cestou na lodi poukazuje na všechno, co je k vidění, jak kdyby tu už nějakou dobu nežil. Z paluby je to jiné a jemu se to hrozně líbí. Když vystoupí a ucítí první restauraci, uvědomí si, jaký má hlad. Žaludek se ozve taky. Musí se omluvně pousmát, protože to slyšeli nejspíš i kluci, kteří asi nakládají poslední věci. Usadí se k pultu, objedná si to samé, než se na něj podívá s trochu posmutnělým výrazem v očích.

"Vůbec netuším, kdo se o mě bude starat. Umřu hlady." Stáhne koutky dolů a nakloní hlavu na stranu. Ten štěněcí pohled by asi ukecal kde koho. Čím víc posledních minut s ním tráví, tím méně se mu někam chce.

"Udělal jsi to schválně že?" Obviní ho měkce. Nejradši by ho objal a nepustil, ale tady nemůže.

"Asi je to dobře, kdybychom byli ještě chvíli sami, asi bych se neudržel." Nemyslí tím teď úplně to, co se dělo v altánku. Prostě by byl smutný a nedokázal by se od něj odtrnout. Takto si nic takového dovolit nemůže, koukali by na ně skrze prsty. Když se budou loučit u autobusu, bude to jiné. Promne si rty o sebe a přemýšlí, jak udělat mnohem víc i na očích. Nakonec to vzdá, tedy jen částečně a věnuje se vlastnímu jídlu. Začne pomalu z ramenu vybírat kousky, které má Yoshi rád a tak nějak ho začne krmit. Dobře, předsevzetí, že nebudou nikoho pobuřovat, vezme za své. V očích je znát, jak moc ho to baví a jak se v tom vyžívá.

"Jsou věci, které mi budou hrozně chybět. Tohle asi taky vyzkoušíme po telefonu." Zazubí se a krátce se rozhlédne kolem. Měl by toho nechat, mají pozornost okolí, i když vždycky se rychle všichni podívají jinam, jakmile jim dojde, že se Zye dívá.

"Ten altánek byl ještě v pohodě." Zasměje se a vyfasuje další pohoršené pohledy. (upraveno)

Yoshiki

To kino bylo sice klasicky romantické, ale Yoshiki si neuměl představit, že by se tam vydrželi soustředit na film. Nejspíš by to muselo být takové to speciální, kde jsou místo sedaček postele a kde by se mohli otlapkávat alespoň pod peřinou, ale stejně by měli co dělat, aby to vůbec ve zdraví přežili… Ne, podobná místa jsou dobrá, když jste žena a muž na prvním rande a ještě se ani neznáte, ale rozhodně ne v jejich případě. Z toho nekoukal jenom skandál, ale možná rovnou i vězení. Teď už sedí vedle sebe u pultu a před oběma stojí velké kouřící misky s ramenem. Mají jich nepřeberně druhů, ale Zye si stejně dal ten samý, co on. Pro sebe se tomu usměje a pootočí se trochu víc k němu a mírně zády k muži, který sedí po jeho druhé ruce. 

"Ještě že je s vámi Boo, ten se snad zvládne postarat o vás o všechny. Sena moc nejí, takže mu zbýváš jenom ty a Ricko, to zvládne." Usměje se na něj o něco víc. Ne, že by ho jindy měl nějak zvlášť na očích a hlídal jeho jídelníček, vlastně to bylo spíš naopak, ale právě proto si o něj stejně bude dělat starosti. Trochu se zarazí, když mu Zye řekne, že to udělal schválně, ale pak zvážní a přikývne. Pootočí se k němu ještě víc. 

"Udělal." Povzdechne si tiše a hodně ztlumí hlas. Stejně má pocit, že se na ně kuchaři za pultem co chvíli po očku dívají, ale asi se mu to jenom zdá. 

"Vidíš mi až do žaludku, co?" Povzdechne si znovu a koutky mu trochu cuknou, vzhledem k tomu, co se před chvílí dělo v altánku.

"Upřímně jsem si nemyslel, že to se mnou bude tolik cvičit." Přizná mu s očima upřenýma někam nad jeho hlavu. 

"Myslel jsem si, že oba víme, jak to je a i s našimi city jsme smíření a vyrovnaní, ale teď, když je to už neodkladné, najednou cítím, že to ve mně rezonuje víc, než bych si dovedl přiznat." Skoro šeptá a pomalu klesne očima dolů k těm jeho. 

"Neudržel s čím?" Pokusí se to otočit v další legraci, ale nejspíš jsou na tom oba stejně. Uvědomí si, že se hůlkami hrabe ve své polévce a vůbec nejí a kuchařům to očividně není moc příjemné. Zye se to rozhodne vzít do vlastních rukou a přiměje ho konečně otevřít ústa a za chvíli si z toho udělají vlastní zábavu, když si vyměňují sousta a smějí s tomu, když jim nudle visí z pusy. Nevydrží jim to zase tak dlouho, protože lidé se prostě dívají a tak raději polévku rychle dojí, zaplatí a odejdou odsud. Zastaví se ještě u východu z chrámové čtvrti pro kávu do kelímku a pak se začnou courat zpět k vodnímu autobusu. Ten je nejrychleji doveze k tomu na kolečkách. Výhled je úchvatný, ale najednou ani jeden z nich nic neříká. Sedí společně na sedačce proti proudu, zády k většině a proti nim nikdo nesedí. Dovolí si opatrně najít Zyeanovu ruku a tiskne ji, dokud nejsou na místě. Celou dobu cítí, jak v jeho hrudi narůstá tíseň, kterou už dlouho necítil. Nemá o něj strach. Není to předtucha, že by něco nezvládl nebo se něco mělo stát. Bylo to jen uvědomění, že si na něj hodně zvykl, že byl doma, když se Yoshiki vrátil z práce, že sedával u jeho nohou, když si vzpomněl, že bude hrát ve čtyři ráno na klavír… bylo toho hodně, co Zye okamžitě přijal jako fakt a… asi se jim prostě žilo dobře. Skloní na chvíli hlavu, aby nepustil slzu už teď, ale pak víc sevře jeho dlaň, zatřese s ní na povzbuzenou a projdou městem těch několik pár kroků k místu odjezdu. Nohy má při tom tak nějak pořád těžší a těžší. Je tady pořád hodně živo, ale očividně už je všechno naloženo.

Zyean

Musí se zlehka pousmát, jakmile zmíní Boogieho.

"Na tom něco bude, ale jestli Boo přijede vyčerpaný, Tetsu nás zabije všechny do jednoho a bude po celé kapele." Zavtipkuje na adresu člověka, ze kterého mu spíš běhá mráz po zádech, než by za ním dobrovolně šel a na něco se ho zeptal. Asi to z nich nikdo pořádně nechápe, proč jsou zrovna ti dva spolu, ale je pravdou, že od té doby co je s Boogiem, se chová úplně jinak. Ne, pokud je v jeho blízkosti Boo chová se jinak. Je skvělé, že si Yoshi dělá starost o jeho jídlo. Dává mu tím najevo, že mu na tom záleží, ale to už Zye tak nějak ví.

"Nevidím, ne všechno, ale snad už něco málo ano." Pokrčí mírně rameny a pokračuje v krmení. Je to legrace, za chvíli už se smějí oba k pohoršení všech kolem. Ne, oni nemůžou jít ani na jídlo, aby se po nich všichni neotáčeli.

"Ty to moc dobře víš." Prohodí skoro vyčítavě, než se zase rozesměje a dloubne do něj zlehka loktem. Ještě se bude červenat, kdyby o tom měl tady mluvit. Přijde mu to jako chvilka, než se opravdu zvedají ze svého místa. Dal by si těch polívek klidně pět, jen aby se nemusel zvedat. Čas ale neúprosně letí a jemu se najednou chce mluvit čím dál méně. Ne, že by neměl co říct, chtěl by mu toho vyznat tolik, ale…Nějak tuší, že ne všechno je nutné říct. To porozumění prostě vnímá a jak kdyby svými slovy mohl narušit atmosféru mezi nimi. Na lodi krátce klesne očima k Yoshikiho dlani, kterou sevře nazpět a pak lidi, nelidi, se mírně opře o jeho rameno tím svým. Pozoruje své prsty, jak si pohrávají s těmi jeho a dovolí si krátký povzdech. Není úplně smutný, je to jen…Prostě ho tíží odjezd a bolí to, ale tak nějak příjemně. Záleží jim na sobě a odjezd není příjemný, zároveň ví, že to mají oba stejně. Prostě si tím je najednou jistý. Žádné odjedu a on se bude mít fajn. Budou pracovat oba, myslet na toho druhého a těšit se až se zase k sobě vrátí. Mírně se pousměje, když si to celé pořádně uvědomí.

"Když budu usínat, uvidím to." Špitne si pro sebe krátce před tím, než musí vystoupit z lodi. Jak se blíží jeho odjezd čas kvapí ještě víc. Stihne přijít včas, nedostane snad vynadáno, ale začíná se pěkně courat. Chvíli kouká před sebe a pozoruje mumraj kolem autobusu. Měl by už letět, ale nějak se od Yoshikiho nedokáže odtrhnout. Neříká zatím nic, slova mu přijdou najednou málo. Rozhlédne se rychle kolem a tentokrát je to on, kdo ho zatáhne ještě stranou a schovají se před očima ostatních. Vezme jeho tvář do dlaní a usměje se. 

"Uvidíme se brzy, Yo-chan." Pošeptá mu do rtů.

"Jsem neskutečně vděčný za den, kdy jsem ti vlezl do zkušebny. Představa, že bych to neudělal je hrozná." Uchechtne se krátce.

"Jak se vrátím, vyzkoušíme si tu scénu ještě jednou, ale někde v soukromí." Snaží se to celé odlehčit. Do očí se mu tlačí slzy, ale zatím je nepouští ven. 

"Hrozně jsem se do tebe zamiloval a nikdo a nic to nezmění. Dávej na sebe pozor, chci tě úplně celého." Kousne se do rtu, než se nakloní, aby ho mohl dlouze políbit. Z dáli k němu doléhá Senův hlas, nejvyšší čas jít.

"Pojď ještě kousek se mnou." Poprosí ho, vezme jej za ruku a vede s sebou k autobusu.

"Ještě mám celou minutu." Brání se s nevinným výrazem. 

"A byl jsem zpátky o celých pět minut dřív." Dodá ještě, aby bylo jasno, že on rozhodně nikdy není ten nezodpovědný. No dobře, dneska jim moc nepomohl, ale Yo zařídil, že jeho ruce nechyběly, potřeboval je na úplně jiné věci.

"Nevyšší čas zbořit kousek světa." Prohodí s nádechem pobavení, než neochotně pustí Yoshikiho dlaň a přistoupí ke klukům.

"Pokusíme se ti neudělat ostudu." Neodpustí si ještě poznámku a podvědomě uhýbá, protože čeká záhlavek minimálně od Seny.

Yoshiki

Neochvějnými kroky míří přímo za Senovým hlasem, aby mu odevzdal Zyeana a pořádně se s nimi se všemi rozloučil, ale pak ho Zye najednou strhne stranou a skončí spolu v zákrytu dlouhého boku náklaďáku. Okamžitě se usměje a pevně ho vezme za boky, aby ho ještě chvíli přidržel těsně u sebe. 

"Uteče to jako nic, uvidíš. Nebudeš se mít čas ani zastavit, jak budeš v jednom kole a budeš rád, že se vyspíš někde na kanapi před koncertem. Doma budeš dřív, než se naděješ. I mě to uteče. Mám hodně práce a hodně hlídání, když jste mi na krk hodili ještě ty druhé a pak je tu Hide..." Přistihne se, že teď je to spíš on a ne Zye, kdo se snaží jeho odjezd zamluvit. Utichne a znovu se usměje. 

"Ty chceš přerazit?" Znovu se usměje. Kdyby tam tehdy všude nebyli lidé, asi by mu střelil rovnou jednu za ucho, jak byl tehdy rozčilený ze všech těch okolností kolem, ale… pak by to mohlo pokračovat docela vášnivě. 

"Už jsem zběhlý v ničení vlastní sestavy, takže to klidně můžeme vyzkoušet." Odsouhlasí mu tenhle nápad. Nakrčí trochu nešťastně čelo, když se mu Zye vyzná a k tomu vidí, jak mu vlhnou oči. On sám k tomu nemá daleko, ale teď se drží kvůli němu. Vezme jednou dlaní jeho bradu mezi prsty a pozvedne mu tvář, aby se podívali jeden druhému do očí. 

"Taky tě miluju. Nezmění se to." Vlastně nebyl přelétavý. Byl spíš obecně nedostupný na vážné věci, takže jakmile si jednou našel někoho, kdo ho navíc nesvazuje, bylo z jeho strany celkem jasno. To Zye byl ten, kdo má mládí a svět před sebou, ale věřil mu. Nebyl ten typ… Rozechvěle vydechne, když dojde na to, jak moc ho chce celého. Takhle se od sebe prostě neodtrhnou. 

"Až vydělám dost na soukromé letadlo, nikde se autobusem trmácet nebudeš." Řekne odhodlaně. Něco podobného si mohli dovolit jen ti nejbohatší, ale on tam svou kapelu dovede a pak Zyeana zahrne vším luxusem, který si zaslouží, jestli vedle něj vydrží. Taiji mu pořád říkal, že ten kluk je na speciální cenu, drzoun jeden. Oplatí mu naléhavý polibek, ale pak už spolu ruku v ruce pokračují za klukama. A jakmile jsou na dohled, je Yoshiki sice rád, že je všechny vidí, ale zároveň je to už… naprosto definitivní. 

"Neodevzdávám, pouze svěřuju na pohlídání a opatrování." Řekne vážně a Zyeanovu ruku nepodá Senovi, ale Boogiemu. Sena se nadechne, začne nafukovat tváře, ale pak se všichni rozesmějí. 

"To bylo hodně akorát." Vyčte Yoshikimu s lehkým úsměvem. Řidič autobusu už má nastartováno, staff je uvnitř a oni čtyři tu ještě stojí a kolem sebe mají své lásky. Všichni pořádně rozloučení a přesto zoufale nedostatečně. Yoshiki si se všemi podá ruku. 

"Hodně štěstí kluci. A nezapomeňte, nic není nemožné." Usměje se na ně. Ricko si zařve na hec, naposled políbí Akiho a jako první nastoupí do autobusu. Senu tam Hyde musí doslova vysadit, aniž by od sebe odtrhli rty, ale pak je rozdělí Tetsu, který si jde dovnitř Boogieho osobně usadit a připoutat. Už zase jsou na vteřinu sami. Yoshiki na chvíli zasune dlaně do kapes, pousměje se, ale pak udělá krok vpřed a ještě jednou Zyeana vášnivě políbí. Něco mu při tom tiskne do ruky. 

"V Asakuse jsem koupil chrámovou věštbu. Je šťastná, rozumíš? Je šťastná. Tak už běž." Nastrká ho asi trochu zmateného do autobusu, dveře zasyčí, jak se začnou zavírat a on odstoupí. Hledá ho očima a mává opravdu do poslední chvíle. Není sám, okolo něj stojí taky Hyde, Tetsu a Aki. 

"Zvu vás na něco ostřejšího pánové… Tetsu tu schůzku určitě zvládne přeložit." Řekne. Nikdo se nebrání. S nimi, jeho novými přáteli, to čekání možná zvládne o něco líp.